(11.00 hodin)
(pokračuje Faltýnek)

Nutno zdůraznit, že dle článku 59 Ústavy je součástí prezidentského slibu, že bude úřad zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Osočení prezidenta republiky z porušení Ústavy je tak v přímém rozporu s prezidentským slibem jakožto součástí našeho ústavního pořádku.

Takže závěrem mi dovolte pár zásadních názorů na tuto ústavní žalobu. Podle mého názoru, a už jsem to řekl v úvodu, je ta žaloba neprojednatelná. Žalovanými skutky prezidenta nedošlo k hrubému porušení Ústavy. Srovnání s velezradou - s velezradou - neobstojí. Není splněna časová podmínka. Skutky A, B, C z prvního volebního období již nelze žalovat. Skutky D, E, F nesplňují podmínku bezprostřednosti podání žaloby. Prezident se pohybuje konstantně v tradičních mantinelech nevybočujících z rámce Ústavy. A přímá volba prezidenta zásadním způsobem posílila postavení prezidenta jako představitele moci výkonné, který je fakticky odpovědný lidu. To už jsem tady říkal několikrát. A prezident není odpovědný Parlamentu, a to v souladu se svým ústavním slibem.

Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedo. Jedna omluva, poslanec Petr Sadovský se omlouvá z dnešního jednání od 11 hodin do konce jednacího dne z rodinných důvodů.

Pokračujeme vystoupeními poslankyň a poslanců s přednostním právem před otevřením rozpravy. Na řadě je poslankyně Valachová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, vážení senátoři, dovolte mi, abych vás seznámila se stanoviskem poslaneckého klubu sociální demokracie. Poslanecký klub sociální demokracie aktivně nepodpoří Senátem předloženou žalobu na prezidenta republiky. Vede nás k tomu následující právní hodnocení a také politické hodnocení věci.

Právní hodnocení. Sněmovna musí podle Ústavy souhlasit s žalobou, aby ji mohl posoudit Ústavní soud. Podobný souhlas zná Ústava například i u jmenování soudců Ústavního soudu, kdy Senát musí souhlasit s návrhem prezidenta na ústavního soudce. Souhlas dalšího ústavního aktéra, ať Senátu u ústavních soudců, či Sněmovny u žaloby na prezidenta republiky, neznamená, že nedojde k hodnocení a posuzování obsahu návrhu. Naopak. Další ústavní aktér je tam právě k tomu.

Seznámili jsme se podrobně s návrhem žaloby. Za skutky porušující Ústavu pokládáme nejmenování a neodvolávání ministrů na návrh předsedy vlády. Takovou moc z Ústavy prezident nemá a ani nemůže mít. Přímá volba prezidenta a posílení některých jeho kompetencí se totiž netýká jeho moci nad vládou. Naopak, touto poslední velkou změnou Ústavy byl předseda vlády posílen. Návrh na odvolání ministra je jeho oprávněním a prezident republiky zde má Ústavou uloženou povinnost konat. Stejně tak návrh na jmenování ministra je oprávnění premiéra. V obou případech jde o to, že je to předseda vlády, kdo exekutivně vládne vládě a republice, vláda se zodpovídá Sněmovně. Jsme parlamentní demokracií.

Ústavní soud může na základě ústavní žaloby rozhodnout o tom, že prezident ztrácí prezidentský úřad i způsobilost jej znovu nabýt. Ústavní žaloba tvrdí hrubé porušení Ústavy. Většina skutků vypadá jako telefonní seznam hříchů prezidenta republiky v rovině odlišných politických názorů, ideologie či vidění světa. Většinu skutků poslanecký klub nepokládá za porušení Ústavy, natož hrubé porušení Ústavy. I když některé v ústavní žalobě politické názory mohou plně odpovídat politice sociální demokracie a hlásí se k nim i poslanecký klub, ústavní žaloba není prostředek pro soutěžení na politickém kolbišti. To jsou v parlamentní demokracii volby. Ústavní žalobu na prezidenta republiky, zde rozumíme jakéhokoli prezidenta, poslanecký klub pokládá za krajní prostředek, který má zabránit hrubému porušování Ústavy nebo jeho opakování a je poslední možností, kdy běžné prostředky politické komunikace a výkon oprávnění z Ústavy jednotlivých ústavních aktérů jsou vyčerpány.

U porušení Ústavy, o které nemá poslanecký klub sociální demokracie pochybnost, to je nejmenování a neodvolávání ministrů, se ale opakuje jedna ústavně významná okolnost, a sice že se předseda vlády mající ústavní oprávnění k obraně Ústavy a postavení vlády rozhodl těchto nevyužít a současně svými kroky vytvořil prostor pro politickou diplomacii, nebo možná politické spojenectví mezi předsedou vlády a prezidentem republiky. Nedošlo k podání kompetenční žaloby, naopak předseda vlády sám opakovaně konal v souladu s avizovaným stanoviskem prezidenta republiky. Prezident republiky a předseda vlády jednali v politickém souladu. To je podstatné. Ústavně má konat při obraně vlády a jejích ústavních kompetencí, a tím i povahy parlamentní demokracie, právě a v prvé řadě předseda vlády.

Nyní mi dovolte ještě politický komentář. Navrhovatelé říkají, že se nikdo nepostavil krokům prezidenta republiky, pouze Senát. Také slyším, a samozřejmě nejsem za to ráda, že sociální demokracie sekunduje rozebírání parlamentní demokracie. Obé musím radikálně odmítnout. Nikdo kromě sociální demokracie v tomto i v minulém období nevzdoroval krokům prezidenta republiky ústavními či konkrétními politickými kroky a nikdo nevzdoroval a nepokračoval v obraně Ústavy a formy parlamentní demokracie přes politické ztráty tak jako sociální demokracie.

Ústava se totiž nechrání jen žalobami. Naopak. Ústavní aktéři, orgány i činitelé mají chránit Ústavu a jednat podle ní. Sociální demokracie je součástí vlády i proto, aby hájila parlamentní demokracii. Bez jejích kroků a za jiného složení vlády by se možná, anebo spíše zcela jistě - vystoupení některých řečníků mě o tom přesvědčuje - možná stala praxe jmenování a odvolání ministrů v gesci v rukou prezidenta běžnou. To se však nestalo. Stejně jako nedošlo k dalším skutkům typu neodvolání ministrů. Ministr Babiš (?) i ministr Staněk byli prezidentem odvoláni. Nedošlo ani k výměně hlavy minulé vlády s tím, že by vláda zůstala dále pracovat kromě premiéra ve stejném složení. Nedošlo k tomu. A to se samozřejmě nestalo automaticky. Hlavním aktérem, kdo trval na ústavním postupu prezidenta, byla sociální demokracie.

Dovolte mi tedy říct závěr, sociální demokracie je přesvědčena, že prezident republiky porušil Ústavu u nejmenování a neodvolání ministrů ve funkčním období této vlády. Koneckonců se na tom shodují a skoro se dá říci, že jenom na tomto se shodují, ústavní autority. Senátoři odmítli podání takové jednoskutkové žaloby. Nedali se touto cestou, a to během přípravy žaloby, ani po podání žaloby víceskutkové. Zde s odkazem, že žaloba je již podána. Sociální demokracie proto bude skrze stálé komise pro Ústavu Senátu a Sněmovny usilovat o zpřesnění kompetencí ústavních aktérů v Ústavě včetně prezidenta republiky, a to do konce funkčního období této vlády. Parlamentní demokracie je přitom pro sociální demokracii nezpochybnitelná.***




Přihlásit/registrovat se do ISP