(12.10 hodin)
(pokračuje Pikal)
Prezident v souladu s Ústavou a zákony uspěl v demokratické přímé volbě s pomocí přiměřeně rovné a férové kampaně a slíbil tuto Ústavu a zákony této země zachovávat. Ten slib tady již byl několikrát zmiňován a já ho asi nebudu v tento moment citovat. Ale protože v demokratické republice, v právním státě nerozhoduje diktatura většiny, ale je to vláda práva podle zákonů, a o tom se tady dnes bavíme, o tom, že existují nějaké zákony a nějaká práva, která se vztahují na všechny, a i prezident, kterému úřad propůjčuje nezanedbatelné pravomoci a plnou nezodpovědnost výkonu úřadu, by neměl být zcela vyviněn ze všechno konání, ale měl by být zodpovědný vůči Ústavě a vůči zákonům, stejně jak je zodpovědný vůči svým voličům, jak tady zaznělo. A jedinou výjimkou z této nezodpovědnosti prezidenta je ústavní žaloba, a proto pokud je naznáno, že prezident vybočil ze svých pravomocí nebo že nějak překračuje hrubým způsobem Ústavu, tak je potřeba konat. Nemáme v tuto chvíli my jako parlamentní komora podle mě jinou možnost.
Smyslem ústavní žaloby je vyslovit prezidentovi nedůvěru, popravdě, a to za splnění dvou podmínek. Za prvé, pokud prezident nekoná v souladu s Ústavou, nebo pokud velezradou rozkládá celistvost či demokratické zřízení státu, a také pokud politické reprezentaci, tedy nám a senátorům v Parlamentu, s těmito kroky, které by bylo možno vykládat jako porušení Ústavy, nesouhlasíme.
Tedy nejdříve k těm skutkům. Je zde skutek neodvolání člena a je zde otázka jmenování a udržování vlád bez důvěry. Tohle jsou podle mě neoddiskutovatelné skutky, kdy dochází k porušování Ústavy, ať už přímo její litery, nebo toho smyslu, kde vláda má být zodpovědná Sněmovně, nikoliv prezidentovi.
Další kategorií jsou potom nějaké výklady ohledně toho, že demise premiéra není jeho demisi osobní, nikoliv demisí celé vlády, nebo nejmenování ministrů. Zde spatřuji také posun ústavního pořádku, tak jak jej známe, nicméně je zde třeba konstatovat, že tyto kroky byly možné kvůli jisté slabosti premiérů, respektive vlády, která umožnila prezidentovi tyto hranice takto posouvat. Pokud však my jako politická reprezentace nesouhlasíme s tímto posouváním, musíme se ozvat a jinou možnost než ústavní žalobu v tuto chvíli nevidím.
Další kategorií pak je skutek ovlivňování moci soudní, to už tady okomentovali jiní, takže k tomu již nebudu nic dodávat.
A poslední, kterou bych zmínil a považuji za jaksi prokazatelnou a důležitou z té žaloby, je překračování zákonů. Může se zdát, že porušení zákonů nemůže být hrubým porušením Ústavy, nicméně prezident jejich dodržování jasně slibuje při převzetí úřadu, a proto považuji za dobré je zmínit. Jedná se o navrhování kandidáta do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, který nesplňuje zákonné požadavky, a potom ignorování jakéhokoliv dalšího konání tak, aby mohla být tato rada řádně obsazena, a je tím vlastně ohrožováno fungování tohoto úřadu.
Jinou, obdobnou věcí je potom nejmenování profesorů, a to přes soudní rozhodnutí. Za tyto věci je dle litery Ústavy zodpovědná vláda, nicméně myslím, že i konání prezidenta v tom má jistou roli.
Tolik tedy ke skutkům, které jsou dle mne určitě dostatečné a zjevné k tomu, aby bylo možno konstatovat nějaké překročení ústavního rámce.
Druhou otázkou je, jestli skutky posouvání našeho ústavního pořádku směrem k systému poloprezidentskému nebo směrem k systému, kde o složení vlády spolurozhoduje prezident a vláda odpovědná jemu, jestli nám tyto věci vadí. Lze namítat, že toto je nutný důsledek přímé volby prezidenta, která mu dala větší mandát. Já bych však byl nerad, abychom si nechávali takhle posouvat význam Ústavy tím, že se změnilo něco, ale nekonstatovali jsme to ať už zákonným, nebo ústavodárným rozhodnutím, nebo tím, že tedy budeme takhle to mlčky trpět. Takže s přímou volbou nebyly spojeny žádné změny pravomocí v Ústavě a možná to byla chyba našich předchůdců, že na tu změnu přímé volby nereagovali také tím, že by se vyjasnili pravomoci prezidenta. Ale já bych se klonil k tomu, že tedy ústavodárce v tu chvíli nechtěl, aby se posunuly pravomoci prezidenta k tomu, že může více a proaktivněji zasahovat do složení vlády, než by odpovídalo čisté liteře Ústavy a ústavnímu výkladu předtím.
Tedy dnes stojíme před politickým rozhodnutím, jestli s tímto posouváním našeho ústavního rámce, posouváním naší parlamentní demokracie někam jinam, jestli s tím souhlasíme, nebo jestli nám to teď i v budoucnu vadí.
Ještě zde byly zmiňovány nějaké věci ohledně jednotlivosti těch skutků apod. Ústavní soud se bude zabývat každým tím skutkem zvlášť, takže pokud vám jeden z těch skutků připadá jako porušení ústavy, pravděpodobně hrubé, tak bych vás chtěl poprosit, abyste hlasovali pro tu ústavní žalobu, aby se s nimi mohl Ústavní soud vyrovnat jednotlivě a jednotlivě je posoudit, jak to jistě udělá.
A pak bych se chtěl obrátit k těm, kteří tvrdí, že tato ústavní žaloba je právní nesmysl, marketingová exhibice, negramotnost, kampaň a podobně. Pokud je pro vás ta žaloba tak pitomá, prosím, abyste ji podpořili, aby ji Ústavní soud mohl odmítnout, hodit žalobcům na hlavu, a tím je znemožnit. Tím veškeré jejich záměry v tom udělat si kampaň myslím dokonale utnete. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců Pirátů.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku pan senátor Tomáš Goláň. Vaše dvě minuty, pane senátore. Prosím, máte slovo. A připraví se s přednostním právem paní ministryně Alena Schillerová a následně paní poslankyně Pekarová. Prosím, vaše dvě minuty.
Senátor Tomáš Goláň: Děkuji. Nebudu už všechny tady přivítávat, spustím rychle. Budu reagovat na pana předsedu klubu ANO pana Faltýnka. Prostřednictvím pana předsedajícího bych mu chtěl vzkázat, že Senát má stálou komisi pro práci s Ústavou, to znamená, že takovýto institut u nás také existuje.
Chtěl bych vám všem vysvětlit, co to Senát je. Asi málokdo z vás tam byl, ale v Senátu je 81 vítězů. Tam každý jde se svou vlastí osobou, se svou vlastní osobností a ty strany jsou až na druhém místě. To znamená, říkat, že tohle je politická záležitost zrovna v Senátu, to vycházíte z toho, co zažíváte tady, ale tam to určitě není.
Další věc. Podsouvat mně, že jsem součástí jako demobloku, je naprostá demagogie, protože já jsem absolutně nezávislý člověk, který si platil všechny volební výdaje, všechno si platí sám, a už tím, že jsem se stal senátorem jako jeden z největších odborníků v daních, tak já nepotřebuji být něco víc. Pokud tady bude prezident, nebo bude kdokoliv jiný, já z toho nebudu mít vůbec žádný užitek.
K těm jednotlivým věcem. Když se podíváme na historii, zmínily se tady Spojené státy, tak se podívejme, co se děje ve Spojených státech dneska. Začíná impeachment kvůli jednomu telefonickém rozhovoru a my se tady odvoláváme na nejstarší demokracii a tady máme těch skutků několik.
K víceskutkové žalobě chci říct tolik, že pokud říkáte, že jednoskutková by byla lepší, tak ten jeden skutek tam je. Ten tam je, ten je tam uveden, a pokud ty ostatní skutky nebude probírat Ústavní soud, tak tím jedním konkrétním, tím se zabývat bude, takže je jedno, jestli je jednoskutková, nebo více skutková.
Dále bych chtěl říct panu Faltýnkovi, prostřednictvím samozřejmě pana předsedajícího, že vzpomněl z mé řeči pouze jednu část o sociální demokracii, ale zapomněl na to, co jsem říkal na konci: Veďme tu debatu odborně, apoliticky a nenapadejme se osobně. To, co tady předvedl, bylo osobní napadání tady pana senátora Lásky.
Velmi rychle bych chtěl říct k srovnávání volebních hlasů senátora Lásky a pana prezidenta. Já třeba mám voličů 110 tisíc. (Předsedající: Čas!) Pan prezident jich má 8,5 milionu. Je to nesrovnatelné! Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení s přednostním právem ministryni financí Alenu Schillerovou a připraví se paní poslankyně Markéta Pekarová. Paní ministryně, máte slovo. Prosím.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Páni senátoři, dámy a pánové, já jsem nemínila vystupovat a budu mluvit velmi krátce. Já tu sedím jako členka vlády, považuji to za svou povinnost, poslouchám velmi pečlivě diskuzi a argumenty. Nebudu vůbec osobní vůči nikomu, ale celou dobu, co tu sedím, dostávám desítky zpráv od lidí, od cizích lidí, které neznám. Píšou mi na messenger, píšou mi na e-mail, píšou mi do zpráv. Jsou to vzkazy typu: Jak to můžete vydržet? Prostě není tam jediný vzkaz na podporu této žaloby. Jsou tam vzkazy na podporu prezidenta a vzkazy typu, jak se tady vlastně utrácí peníze daňových poplatníků, jak se tady mlátí prázdná sláma.
A dokonce si dovolím - nepoužívám tvrdé výrazy - jeden z nich citovat: "Je to opoziční a senátorská špína." Děkuji vám. (Potlesk z řad ANO. Bouchání do lavic zprava.) ***