(17.30 hodin)
(pokračuje Gajdůšková)
Vážené paní poslankyně, páni poslanci, není asi sporu, že podle Ústavy měl prezident konat bezodkladně při podání návrhu na odvolání a pak jmenování ministra. Nakonec jste se někteří opírali i o vyjádření takových renomovaných právních kapacit, jako je Pavel Rychetský. V době, kdy se tak dělo, zhruba v červenci, jsem řekla, že ústavní systém musí reagovat, a na dotaz novinářů jsem připustila, že iniciativu senátorů podpořím. Navrhovala jsem ale v té době použít článek 66 Ústavy, kde se říká, že pokud prezident nemůže konat, usnesením obou komor Parlamentu přejdou jeho kompetence na další dva ústavní činitele, kterými je premiér a předseda Poslanecké sněmovny. Ústavní právníci ale tenkrát tvrdili, že toto ustanovení je myšleno pouze pro případ, že prezident je naprosto nemohoucí. Dnes ale o této věci již někteří právníci opět mluví. Z mého pohledu, řekněme laického, prostě česky: pokud někdo nekoná, co konat má, tak zřejmě z nějakého důvodu konat nemůže. Ústava České republiky nedává prostor pro úvahu, zda ústavní činitel konat chce, nebo nechce. V tomto případě mu nedává vůli. To mi připadá odpovídající reakcí na situaci, kdy byla vláda neúplná, protože prezident odmítl respektovat deklarovanou vůli premiéra ke složení jeho vlády, myslím tím článek 66 Ústavy. Situace se ale od té doby změnila. Ministr kultury je jmenován naprosto podle ústavních pravidel.
Dámy a pánové, já musím slyšet, co mi říkají občané, a to dokonce i ti, kteří Miloše Zemana nevolili nebo absolutně nesouhlasí s jeho postoji v zahraniční politice. Zrušení mandátu přímo voleného prezidenta není odpovídající reakcí na současný stav, jakkoliv se v minulosti prezident možná pohyboval na hraně Ústavy či se pokoušel jít až za její hranu. O tom mluvila Kateřina Valachová. Nemohu proto hlasovat pro navrhovanou žalobu, ale vzhledem k popisu situace, kterou obsahuje, nemohu říci, že bych popis mohla příliš rozporovat. Nemohu tedy být ani proti ní. Při hlasování se zdržím. Pokud ale nastane v budoucnu situace, kdy prezident, ať jím bude kdokoliv, nebude konat, i když konat podle Ústavy má, a já u toho ještě budu, budu iniciovat spuštění článku 66 Ústavy České republiky.
Děkuji za trpělivost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Gajdůškové. Je tady jedna faktická poznámka, a to pana poslance Mariana Jurečky. Připraven v rozpravě je pan poslanec Lipavský. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já si dovolím navázat na paní kolegyni Gajdůškovou. Když jsem v posledních dvou měsících mluvil s lidmi, s občany, tak mi naopak říkali: jak je možné, že tady v tomto státě může platit dvojí metr? My musíme dodržovat zákonné povinnosti, my jako rodiče musíme plnit to, co nám zákon ukládá, dát dítě do předškolní výchovy, dát daňová přiznání, respektovat pravidla silničního provozu. Když to nerespektujeme, přijde trest, přijde sankce. Tady je prezident, který je schopen někoho křivě obvinit, soud mu uloží se omluvit. On nerespektuje rozhodnutí soudu, my jako daňoví poplatníci za celou tuto anabázi zaplatíme bezmála 200 tisíc korun. Za koho z nás by zaplatil někdo soudní výlohy, kdybychom někoho křivě obvinili a měli nést následně náklady řízení? Nikdo to za nás nezaplatí. Zaplatili by to ti občané. A lidé říkají: přece není možné, ať je to hlava státu, nebo kdokoliv jiný, vysoce postavený ústavní činitel, aby nerespektoval zákony a Ústavu tohoto státu.
Takže bych byl rád, abychom tady dali prostor pro to, aby se mohlo ukázat, jestli mohou mantinely platit pro všechny stejně.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě jedna faktická poznámka, a to od paní kolegyně Gajdůškové. Kolega Lipavský posečká. Máte slovo k faktické poznámce, paní poslankyně.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji za slovo. Já bych ráda reagovala na slova pana poslance Jurečky. To je trošku nedorozumění. Pokud i někdo ve vztahu ke svým dětem nesplní nějakou povinnost, jak o tom mluvil, tak ale není zbaven rodičovských práv. Dostane prostě sankci. A to je to, o čem jsem mluvila. Zbavení mandátu přímo voleného prezidenta, byť se možná pohybuje na nějakých hranicích nebo možná někdy i v nějakém čase za hranicemi, není prostě adekvátní sankce. Ona o tom tady mluvila paní poslankyně Válková. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Slovo má pan kolega Lipavský, připraví se pan poslanec Stanislav Grospič. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane místopředsedo, vážení páni senátoři, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, o čem tedy dneska debatujeme, když je asi znám výsledek? Není to jenom prázdné řečnické cvičení? Domnívám se, že není.
Já jsem si důkladně pročítal žalobu a našel jsem tam bod, který se velmi, velmi dotýká i toho, co řešíme my zde v Poslanecké sněmovně. Je to bod E, který řeší kauzu novičok. Já teď budu trošku číst, abychom měli ten kontext, a projdeme si takovou časovou linku a dojdeme až do momentu, který začíná být velice zajímavý.
Po předchozím útoku nervově paralytickým jedem s označením A-234, který patří do skupiny typu takzvaně novičoků vyvinutých v někdejším Svazu sovětských socialistických republik, na bývalého agenta vojenské zpravodajské služby Ruské federace Sergeje Skripala ze dne 4. března 2018, který byl spáchán ve města Salisbury, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, označila za jeho strůjce předsedkyně vlády Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Theresa May dne 12. března 2018 s nejvyšší pravděpodobností Ruskou federaci, přičemž posléze byla tato skutečnost potvrzena. Samozřejmě Rusko se tehdy snažilo na tuto situaci reagovat a 17. března 2018 se to snažila vyvrátit tisková mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace tvrzením, podle kterého od 90. let 20. století Česká republika a některé další státy prováděly intenzivní výzkum látek ze skupiny novičoků.
A teď to začíná být zajímavé, protože se do této kauzy dostává Česká republika. Okamžitě ministr zahraničí, tehdy Stropnický za ANO, vydává negativní stanovisko, kde se k tomu ohrazuje. Záhy nato vystupuje Karla Šlechtová, která jaksi mluví o našich mezinárodních závazcích. Opět se striktně ohrazuje. A Ruská federace toto tvrzení opakuje 21. března sdělením Ministerstva zahraničních věcí, kde zase znovu říká, že považuje Českou republiku za zemi, které prováděly vývoj látek ze skupiny novičoků. 26. března premiér Andrej Babiš oznámil záměr vlády připojit se k vyhošťovací operaci a následně byl vyhoštěn, tuším, jeden, možná až tři příslušníci ruské mise Ruské federace v České republice.
Pokračujeme dál. V tu chvíli se do toho vkládá prezident Zeman, který vydává tiskovou zprávu, ve které informuje, že přijme ředitele BIS, kterého následně přijímá a veřejně mu ukládá, veřejně, on o tom prostě prezident mluví, že má zjistit, jestli se nevyvíjel nebo neskladoval nervový plyn ze skupiny novičoků, a to již v průmyslových nebo vědeckotechnických zařízeních. Už to samotné, že zadá úkol tajné službě veřejně, je těžko myslitelné. Na to reaguje výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky, který to 3. dubna odsoudil, že to znemožňuje splnění zadaného úkolu. To jsme 3. dubna.
Pokračujeme dál. Dne 26. dubna tiskový mluvčí BIS na dotaz ČTK uvedl, že zadaný úkol byl splněn a výsledek bude předán prezidentu republiky v zadaném termínu. Zároveň prezident republiky zveřejnil informaci, že zadal také úkol Vojenskému zpravodajství, takže prezident vlastně rozehrál takovou vlastní zpravodajskou hru, a samozřejmě zadání bylo stejné jako u BIS. Prezident oznámil, že se v České republice v malém množství a pro účely testování vyráběla ve Vojenském výzkumném ústavu v Brně nervově paralytická látka označovaná jako novičok A-230, která patří do skupiny novičoků, přičemž byla po testování zničena. Zároveň uvedl prezident, že Bezpečnostní informační služba dospěla k závěru, že tato látka mezi novičoky nepatří. To znamená, on vytvořil fiktivní rozpor mezi těmito dvěma službami. To se následně dozvíme, že vlastně bylo vyvráceno na jednání Parlamentu. Prezident tehdy označil za pokrytectví předstírat, že se nic takového v České republice nedělo. ***