Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

312.
Informace ministra zdravotnictví o situaci ve zdravotnictví

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili ve všeobecné rozpravě 12. září 2019 na 34. schůzi. (Hluk v sále.) Požádám, aby místo u stolku zpravodajů zaujali ministr zdravotnictví Adam Vojtěch a zpravodaj, pan poslanec Daniel Pawlas.

Než budeme pokračovat v přerušené všeobecné rozpravě, ptám se pana ministra, jestli má zájem o vystoupení před zahájením pokračování rozpravy. Pane ministře? Máte zájem. Já vám zklidním Sněmovnu. Požádám všechny, kteří ještě diskutují minulý bod, aby ho diskutovali v předsálí a umožnili panu ministru zdravotnictví v informací, kterou si Poslanecká sněmovna vyžádala, aby se mohl vyjádřit. Opravdu vás všechny žádám o klid, případné debaty přesuňte mimo sál. Pokud se chcete přihlásit do rozpravy, samozřejmě máte možnost v pořadí, které je zaznamenáno, s tím, že pořadí je dáno.

Máme tady dostatečný klid. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já budu velmi stručný na začátek, ale myslím si, že je namístě možná tu debatu trošku aktualizovat, protože my jsme ji skončili v době, kdy ještě nebylo vlastně rozhodnuto o tom, jak bude financováno zdravotnictví v příštím roce, a je pravdou, že ten bod se právě týkal zejména této oblasti s akcentem na domácí péče, ale samozřejmě na všechny ostatní segmenty, na tvorbu úhradové vyhlášky atd. Situace se mezitím posunula, zejména po jednáních se všemi subjekty, které k tomu mají co říct, poskytovateli a tak dále, a byla zakončena ta mnohaměsíční debata o úhradách zdravotních služeb v příštím roce. Minulý pátek, kdy jsem podepsal úhradovou vyhlášku, která je již odeslána do Sbírky zákonů, to znamená, tím je vlastně ten proces v tuto chvíli uzavřen. Dovolte mi proto, abych vás velmi stručně informoval o vývoji a aktualizaci na základě těch jednání, a tak, jak tedy úhradová vyhláška je v tuto chvíli odeslána do Sbírky zákonů.

Debata se vedla zejména v tom kontextu tak, aby zkrátka všichni poskytovatelé zdravotních služeb včetně nemocnic měli dostatečné prostředky, zejména na pokrytí nárůstu odměňování zdravotníků, tak jsme se dohodli na tom, že vzrostou úhrady v rámci všech segmentů poměrně tak, aby nebyl žádný segment zásadně zvýhodněn, kromě jednoho segmentu, který byl výrazněji podpořen, o tom ještě budu mluvit později.

Celkový nárůst oproti úhradové vyhlášce, která počítala původně s nárůstem nominálně ve výši 24 miliard korun, je 4,9 miliardy navíc do úhradové vyhlášky. To znamená, celkově zhruba 29 miliard korun přímo v úhradové vyhlášce. A stále platí to, co jsme říkali opakovaně, a je to dohoda se zdravotními pojišťovnami, že ještě nad rámec těch 29 miliard půjde 6 miliard korun, které budou obsaženy v rámci zdravotněpojistných plánů všech zdravotních pojišťoven, a budou to peníze určené na cílené úhradové mechanismy, na podporu regionálních nemocnic, primární péče, zajištění dostupnosti kvalitní péče tak, aby tam byl skutečně určitý prostor pro cílenou podporu v rámci jednotlivých segmentů, protože úhradová vyhláška přece jenom je plošný dokument, který není schopen řešit konkrétní lokální, regionální problémy, například v primární péči nebo v rámci příhraničních oblastí atd.

Takže takto vlastně je nastaven ten systém úhrad, celkově 35 miliard korun navíc, což je historický nárůst. Nikdy v historii nešlo více peněz do českého zdravotnictví. Všechny segmenty rostou, žádný segment nestagnuje, naopak rostou velmi výrazně, to znamená, zdravotnictví prosperuje v tomto směru. A jeden segment, který bude podpořen více na základě debat, které jsme vedli, je domácí péče. Domácí zdravotní péče, která - samozřejmě reflektujeme debatu o tom, že sestry v domácí péči na rozdíl od sester u lůžka byly v posledních letech poměrně opomíjeny. Nebylo to úplně téma ani pro předchozí politické garnitury, takže domácí péče v tomto směru nebyla prioritou.

My si myslíme, že je to segment, který si zaslouží podporu. Už v původní vyhlášce byl vlastně podpořen nejvíce ze všech segmentů, ale vzhledem k tomu, že chceme, abychom měli sestry v domácí péči, tak jsme se rozhodli, že navýšíme výrazně v tomto směru takzvané mzdové indexy v seznamu výkonů tak, abychom právě cílili na navýšení mezd sester v domácí péči, kdy počítáme s tím, že měsíčně sestra v domácí péči bude mít mzdu vyšší o 10 tisíc korun. To znamená, o 10 tisíc korun měsíčně vyšší mzda pro sestry v domácí péči v rámci superhrubé mzdy, což předpokládám, že by mělo být dostatečně motivační a dostatečně stabilizační, tak aby zkrátka sestry v domácí péči zůstaly a tento segment jsme podpořili. Tam ten celkový nárůst tedy díky tomu je asi 41 % meziročně, jinak u těch ostatních segmentů je to někde nárůst kolem 8 až 12 %.

Takže já si myslím, že skutečně tak jak jsme nastavili systém financování v rámci úhradové vyhlášky, zajišťuje stabilní růst všech segmentů. Není to tak, že by jeden segment byl zásadně zvýhodněn, kromě tedy domácí péče, kde si myslíme, že to je namístě. Držíme dohody z dohodovacího řízení, to je velmi důležité, z hlediska bonifikací za to, že terén se bude více starat o pacienty, primární péče bude podpořena, ambulantní specialisté, kteří přijímají nové pojištěnce, kteří jsou ochotni se starat o své pacienty, budou více podpořeni, a to si myslím, že je ten cíl. Věříme tomu, že úhradová vyhláška, tak jak je nastavena, včetně například stomatologické péče a dalších, kde vidíme, že jsou problémy, zajistí to, že péče bude dostupnější, že péče bude kvalitnější a že postupně budeme zkrátka řešit ty problémy, které české zdravotnictví dlouhodobě trápí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zdravotnictví. A budeme pokračovat v přerušené všeobecné rozpravě s tím, že první přihlášený je s přednostním právem pan místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček. Prosím, pane místopředsedo vlády, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, věřím, že zlepšení stavu českého zdravotnictví není zájmem jenom naší koaliční vlády, ale celé Poslanecké sněmovny, a vítám tedy možnost o tom, jak situaci zlepšit, tady diskutovat, protože jde o to nejcennější, tedy o lidské zdraví. A já bych byl rád, abychom dali stranou takové to běžné politikaření a pokusili se najít shodu. Jsem rád, že pan ministr zdravotnictví tady může vystoupit a říci, že posíláme do zdravotnictví nejvíce peněz v historii, cca 350 mld. korun, to je opravdu rekordní číslo. Ostatně žijeme v době konjunktury, tak by bylo smutné, kdyby tomu tak nebylo. Já si myslím, že se všichni shodneme na tom, že dávat do zdravotnictví dostatek prostředků je samozřejmost.

Dovolte mi, abych se krátce vyjádřil ne k tomu, co padlo tady na Sněmovně, ale spíše v mediálním prostoru, a to byly ne vždy vstřícné výroky vůči bývalým ministrům zdravotnictví za sociální demokracii. Já bych chtěl jasně říci, že ano, sociální demokracie v minulém volebním období řídila rezort zdravotnictví, ale my jsme ten rezort převzali po pravicových vládách a uklidili jsme jej po těch experimentech. Zrušili jsme nesmyslné zdravotní poplatky, zdravotnictví jsme stabilizovali jak personálně, tak finančně. Snažili jsme se přidávat doktorům, sestřičkám, aby byli tady u nás, aby neodcházeli do zahraničí. Tím chci říci, že současný pan ministr má dnes slušné základy, na kterých může stavět.

Za sociální demokracii chci jasně prohlásit, že zdravotnictví je naše priorita a bude tomu tak i do budoucna. My jsme se diskuse o aktuální situaci ve zdravotnictví účastnili od začátku, jednali jsme s krizovým štábem a jsme připraveni jednat s každým. Jsem rád, že v rámci vládní diskuse bylo po koaliční radě možné oznámit, že do zdravotnictví přijde 6 mld. korun navíc. Po dalším jednání s KSČM se objevily další 4,5 mld., takže to je velmi dobrý signál pro naše pacienty. Nicméně diskuse stále pokračuje a věřím, že bude pokračovat i dneska a budou na stůl padat argumenty, že těch peněz je potřeba více, takže my jsme k té diskusi připraveni, chceme ale také vědět, kam ty peníze půjdou. Jsme přesvědčeni, že tím nejlepším způsobem, jak peníze distribuovat, je úhradová vyhláška, a je potřeba se podívat na nejvíce podfinancované oblasti, jako je domácí péče nebo lůžková péče a řešit je systémově.

Takže jsem strašně rád, že do zdravotnictví jde nejvíce peněz v historii, je to dobře. Na druhou stranu pokud se podíváme na to, jak zdravotnictví financují jiné vyspělé země, tak Česká republika se 7,5 % HDP stále zaostává za těmi vysněnými 9 %. Ale já bych chtěl využít možnosti a poděkovat českým zdravotníkům za to, jaké podávají výkony. Děkuji lékařům, děkuji zdravotním sestrám, že pracují s takovým nasazením a díky tomu je péče o naše pacienty tak dobrá, jako je dneska. Takže děkuji za možnost zde dneska vystoupit a děkuji za to, že věřím, že se shodneme na tom, že zdravotnictví je priorita všech, nejen vládní koalice. Díky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru vnitra Janu Hamáčkovi. Pokračovat budeme podle přihlášených v rozpravě. První je přihlášena paní poslankyně Alena Gajdůšková, připraví se paní poslankyně Jarošová. Žádné faktické poznámky v tuhle chvíli nemám, můžeme tedy postupovat podle pořadí. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vládo, kolegyně a kolegové, navážu na to, o čem zde mluvil pan vicepremiér a ministr vnitra pan Hamáček.

Zdraví si přejeme určitě všichni, proto také přejeme k narozeninám, k svátkům, prostě si přejeme vzájemně, protože pro každého člověka je zdraví hodnotou. Pro sociální demokracii je potom zdravotnictví veřejná klíčová služba a přístup k ní, tedy ke zdravotní péči, je důležitý bez ohledu na peněženku či výši konta jako základní podmínka rovnosti našich občanů. Připomenu, že za sociálně demokratických vlád byly nejen navyšovány platy lékařů, ale hlavně sester a dalších pracovníků ve zdravotnických zařízeních, ale byly také realizovány nebo připravovány podmínky pro realizaci zefektivnění systému a větší transparentnost. Připomenu eRecept, připomenu vznik přístrojové komise a navýšení plateb za státní pojištěnce do roku 2020 - zhruba 3,5 mld. za rok. K tomu je potřeba říct, že platby za státní pojištěnce jsou stabilizujícím prvkem celého systému zdravotní péče. Byl také obnoven a digitalizován systém zdravotnických informací. Já připomenu, že když jsem se v roce 2015 snažila dopátrat, jak je to s lékaři, s počty lékařů, a tedy s jejich rozvrstvením v jednotlivých profesích, potřebovala jsem to z Úřadu vlády, tak jsem nebyla schopna se ničeho dopátrat. Teprve poté pod vedením pana Duška systém skutečně začal opět pracovat, protože do té doby byl od roku 2013 nějakým způsobem zmrazen, a dneska tyto informace máme. Tyto informace také nyní dokládají to, co víme i z terénu, a možná každý z vás, poslankyň a poslanců, že v terénu, v nemocnicích, ve zdravotnických zařízeních chybí v této chvíli nejen lékaři, ale především zdravotnický personál, zdravotní sestry, ale i další, pomocný personál. Hejtmani by nám řekli, že nemají kuchařky, nemají sanitáře, nemají technický personál, který je v nemocnicích také potřeba.

Nejenom k této problematice se sešel zde v Poslanecké sněmovně pod garancí klubu sociální demokracie nejen krizový štáb, ale další, které situace zajímá a kteří do ní mají co říci. Sešli se zaměstnanci, zaměstnavatelé i zástupci pacientů. Usnesení, které si dovolím poté předložit, vychází i z této debaty.

Ještě chci zdůraznit, že si skutečně vážím vysoké profesionality a odborných kvalit, ale i obětavosti lidí v nemocnicích, ve zdravotnických zařízeních. Přejeme si, a snažili jsme se vždycky o to, aby zaměstnanci měli v systému zdravotní péče skutečně dobré podmínky pro svou práci. Zásadní pro mne jako sociální demokratku je, aby kvalitní zdravotní péče byla dostupná všem, tak jak o tom hovoří Ústava České republiky, respektive Listina práv a svobod.

Navrhuji proto usnesení následujícího znění.

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky konstatuje, že současná situace v oblasti personálního zajištění zdravotní péče je vážná. Vyzývá proto Ministerstvo zdravotnictví a vládu České republiky, aby

I. systémově řešila nedostatek všech pracovníků ve zdravotnictví a vytvořila legislativní a finanční podmínky pro udržení stávajících a příjem nových zaměstnanců všech kategorií pro zajištění kvalitní a dostupné zdravotní péče;

II. přislíbené prostředky nad rámec úhradové vyhlášky ve výši 6 miliard Kč rozdělilo ministerstvo transparentně a docílilo vyrovnání základních plateb a neodůvodněných rozdílů za odvedenou zdravotní péči;

III. byl stanoven mechanismus valorizace plateb za státní pojištěnce od roku 2021 tak, aby postupně bylo dosaženo zvýšení objemu financí do zdravotnictví srovnatelné s průměrem Evropské unie, tedy přibližně 9 % HDP."

To usnesení samozřejmě předložím ještě v podrobné rozpravě.

A ještě si dovolím přidat přece jenom za sebe jednu věc, která s tím vším souvisí. Současná vláda navrhuje navýšení plateb za alkohol a tabák. Já to vnímám především jako opatření pro omezení konzumace alkoholu a tabáku. Samozřejmě že to přinese prostředky do státního rozpočtu. Ale myslím si, že by tyto prostředky, které navýšení daně za alkohol a tabák do státního rozpočtu přinesou, měly být směřovány právě do systému zdravotní péče, protože tam se ty dopady projeví skutečně nejvíce. O tom určitě bude debata a my ji povedeme určitě i při projednávání státního rozpočtu.

Děkuji předem za podporu navrženého usnesení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Gajdůškové. Nyní paní poslankyně Jarošová. Připraví se paní poslankyně Maříková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Monika Jarošová: Děkuji za slovo. Přeji dobrý den, vážené dámy a pánové. Naše zdravotnictví se již delší dobu potýká s velkými problémy, které den co den zatěžují naše nemocné občany. Především nám v nemocnicích chybí zdravotničtí pracovníci všech profesí. V současné chvíli jejich nedostatek ohrožuje pacienty, kdy v některých oblastech kolabuje zdravotní péče v nemocnicích. Bohužel i tento rok pokračují odchody personálu z nemocnic. Lékaři odcházejí do ciziny, do ambulancí. Sestry a další personál míří nejčastěji mimo obor, kde dostanou více peněz. Je třeba si uvědomit, že práce lékařů a sester je svou specializací nenahraditelná, a kdo jednou odejde, už se nám těžko vrací zpět.

Jenom na vykrytí nepřetržité akutní péče chybí zhruba tři tisíce lékařů. Jejich skutečný nedostatek je ovšem zastírán faktem, že každý z přítomných lékařů je zatížen obrovským množstvím práce přes čas, která je v hrubém rozporu se zákoníkem práce. Lékaři nám chybí převážně v některých oborech, jako je například stomatologie, alergologie, ortopedie, psychiatrie nebo neurologie, a to je i hlavní příčinou dlouhých čekacích lhůt. Mnoho těchto specialistů také již dávno dosáhlo důchodového věku a dlouhodobě přesluhují. V případě všeobecných sester nám chybí více než 2 400. A to nemluvím o počtech nižšího zdravotnického personálu, jako jsou sanitáři a ošetřovatelky.

Zhoršující se personální situace vede v nemocnicích k uzavírání oddělení a často pak odcházejí zaměstnanci mimo zdravotnictví, což nadále zhoršuje personální situaci. Nemocnice, které pak následně přebírají pacienty po uzavřených odděleních, jsou ještě více přetížené jak lůžkově, tak personálně, a tím se může oddalovat potřebné ošetření pacientů, nebo bývají i propouštěni nedoléčení. Tím se pro ně dramaticky zhoršuje dostupnost a kvalita zdravotní péče. A to je začarovaný kruh.

Mezi záležitosti, které naše občany obzvlášť trápí, patří neúměrně dlouhá čekací doba na vyšetření u specialisty. Není výjimkou, že toto čekání se protáhne i na několik měsíců. Bývá zaběhlou praxí, že čím sofistikovanější je vyšetření, tím delší bývá doba, po kterou se na odborný zákrok nebo na diagnostiku čeká.

Celé roky se o tak katastrofální situaci ve zdravotnictví mluví, ale nic výraznějšího se doposud nedělo. Současná situace přitom začíná dopadat na pacienty. Zhoršuje se kvalita i dostupnost péče. Dlouhodobě se zhoršují pracovní podmínky personálu, dochází k jeho přetěžování, porušování zákoníku práce a k odchodům ze zdravotnictví. Příčinou není ani tak velký počet nemocnic, ani neúměrné zvýšení platů jejich zaměstnancům, ale podfinancování resortu, protože je financováno necelými 7 % HDP a to je žalostně málo. Další příčiny krachu nemocnic jsou systémové. Nemocnice mají rozdílné základní sazby a rozdílné úhrady za poskytovanou zdravotní péči, což vede k ekonomickým problémům především menších nemocnic. Všechny tyto skutečnosti jsou notoricky známé a jejich řešení už nelze donekonečna odkládat. Musíme si uvědomit naše priority, a tím je ponechání většiny našich nemocnic mimo soukromý sektor, nenechat je padnout podfinancováním, udržet si kvalitní a nepřetěžovaný personál a především zdraví a spokojenost našich občanů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Jarošové. Nyní paní poslankyně Maříková. Připraví se pan poslanec Dvořák. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci a vážený pane ministře, zdravotnictví se nachází ve stavu, kdy lékařská komora veřejně přiznává, že není schopna garantovat bezpečnost zdravotní péče. Tristní nedostatek jak lékařů, tak sester se podepisuje na snížení kvality, dostupnosti, ale i bezpečnosti zdravotních služeb. Na jednu stranu musím uznat, že pan ministr zdědil po svých předchůdcích mnoho problémů, které neřešili, a nyní se navršily, ale to neznamená, že je necháme kupit až do doby, než se zdravotnictví naprosto zhroutí.

Zdravotnictví je v této zemi bráno jako černá díra, do které padají peníze, ale nejsou nikde vidět. Je nutné si uvědomit, že investice do zdravotnictví je investice do občanů této země. Jen zdravý občan může pracovat a následně odvádět ze svého příjmu daně a peníze do zdravotního a sociálního systému. Šetřit na investicích do zdravotnictví se tedy nevyplácí. Investice do zdravotnictví v České republice jsou nejnižší v Evropě. Pan ministr i přesto odmítá uvolnit více finančních prostředků pro české zdravotnictví, které z odvodů pacientů a daňových poplatníků nastřádaly zdravotní pojišťovny. Ty na svých účtech zadržují jako rezervu desítky miliard korun. Podle zákona musejí mít zdravotní pojišťovny jako rezervu 1,5 % rozpočtu, tedy částku, která odpovídá asi čtyřem dnům péče o jejich klienty. V současné době ovšem pojišťovny zadržují na účtech asi desetkrát tolik. Tyto peníze nejsou pojišťoven, ale pacientů, kteří přispívají do zdravotního pojištění.

Podfinancované zdravotnictví má za následek nedostatečné personální obsazení nemocnic. Řada nemocnic je závislá na zahraničních lékařích bez aprobačních zkoušek, kteří však v mnoha případech nejsou odborně způsobilí, a ošetření od takového lékaře může někdy být i hazard se zdravím. Nechci určitě házet všechny zahraniční lékaře do jednoho pytle, ale mnohé zkušenosti pacientů jasně naznačují, že velká část zahraničních lékařů není schopna se s pacientem domluvit v českém jazyce a je pro ně značně problematické složit aprobační zkoušku. Někteří pracují i bez této zkoušky, což svědčí o odborných znalostech takového lékaře.

Lékařská komora už loni požádala ministerstvo o pravidelný měsíční přehled, kolik lékařů bylo v rámci projektu Ukrajina přijato do českých nemocnic. Žádost byla vyslyšena jen z části. Ministerstvo seznam přijatých sice posílá, ale bez uvedení konkrétního pracoviště. Proč ministerstvo znemožňuje komoře kontrolovat dodržování platných právních předpisů? Není snad bezpečnost a zdraví pacienta na prvním místě? Cizinec bez aprobační zkoušky nemůže vykonávat lékařské povolání. Na základě povolení Ministerstva zdravotnictví může pouze vykonávat odbornou praxi tak jako medik v šestém ročníku studia, a to pod přímým odborným vedením kvalifikovaného lékaře, tedy lékaře se specializovanou způsobilostí a praxí nejméně ještě tři roky po atestaci. Tento plně kvalifikovaný lékař musí být s cizincem vždy na pracovišti fyzicky přítomen. Na každého cizince musí být ze zákona jeden plně kvalifikovaný lékař s praxí, který nemůže být zároveň školitelem žádného dalšího lékaře bez atestace.

Jak si myslíte, že to funguje v praxi? Sama ze své zkušenosti musím říct, že mnozí tito lékaři dokonce sami ordinují. Jejich garant je někdy sice fyzicky přítomen na pracovišti, ale tito lékaři bez aprobační zkoušky mnohdy činí vlastní rozhodnutí, jelikož nemohou takového lékaře nepřetržitě mít vedle sebe, jelikož zahraniční lékař pro mnohé nemocnice supluje chybějící pracovní sílu. Z důvodu nedostatečného personálního obsazení nemocnic bývá často obcházen a porušován zákoník práce. Jak lékaři, tak nelékařští pracovníci jsou vyhořelí. Velká část jich odchází do zahraničí nebo naprosto mimo obor. Je pěkné, že pan ministr láká studentky zdravotnické školy soutěží Natoč video, proč studuješ zdrávku, a vyhraješ nový iPhone. Možná by mohl také pan ministr vyzvat všechny zdravotníky, jak lékaře, tak i nelékaře, kteří pracují v zahraničí, aby mu natočili video, pro odešli z českého zdravotnictví. A oni by mu natočili video, ale na svůj vlastní iPhone, protože si ho ze svého platu mohou dovolit a nemusí kvůli tomu sloužit mnohé hodiny přesčasů.

Čeští lékaři nám stárnou, a jak chcete motivovat mladé začínající lékaře a sestry, aby neodcházeli do zahraničí nebo mimo obor, když dostanou větší plat mimo zdravotnictví? Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se nechal slyšet, že platy ve zdravotnictví už neporostou. Odměny jsou podle něj dostatečně vysoké.

Pane ministře, to jste mohl rovnou zdravotníkům vzkázat, jestli se jim to nelíbí, tak mohou odejít. A cituji vás konkrétně: Plat lékařů a sester pracujících v českých nemocnicích se vyrovnal průměru EU. V poměru příjmů sester k celkové průměrné mzdě státu jste se dostali již na úroveň Německa. - Pan ministr tvrdí, že letos je průměrná odměna u lékaře 84 tisíc korun a u sester 43 tisíc korun. Tak to mi opravdu přišlo velice směšné, protože aby lékař dosáhl takového platu, musí odsloužit mnoho hodin přesčasů. Jediný, kdo na to vše doplácí, je samotný pacient, kterému se nedostává kvalitní péče a musí čekat na odborná vyšetření několik měsíců a v případě ortopedických zákroků někdy i dva roky. Pacienti v regionech už dnes mají prokazatelně hůře dostupnou zdravotní péči než lidé ve velkých městech. Pan ministr však tvrdí, že v regionech je zdravotní péče v pořádku. Tak já tedy mám pocit, že asi Karlovarský kraj není v České republice.

Pan ministr vede jeden z nejkomplikovanějších rezortů, ale měl by si uvědomit, že bez lékařů, sester a dalšího zdravotního personálu to prostě nepůjde. Pokud nebudou dostatečně ohodnoceni, odejdou. Možná že si myslí, že je nahradí lékaři z Ukrajiny, ale za jakou cenu? On možná zde v Praze v pozici ministra bude mít kvalitní zdravotní péči, ale pacienti v krajích na tom budou o poznání hůře. Ale i oni si zaslouží zdravotní péči na úrovni. Jediné, co pracovníci ve zdravotnictví chtějí, aby mohli svou profesi vykonávat kvalitně, aby za ni byli zaplaceni, tak jak pan ministr zmínil, na úrovni Německa, ale bez mnoha hodin přesčasů, a ve finále byl spokojen ten, o koho tu běží, a to pacient.

Tímto tedy navrhuji usnesení:

1. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá ministra zdravotnictví, aby seznámil Poslaneckou sněmovnu, jaké kroky a systémová řešení chystá k vyřešení personální krize ve zdravotnictví.

2. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá Ministerstvo zdravotnictví, aby vypracovalo dlouhodobou koncepci zdravotnictví, jak bude zajištěna kvalitní a dostupná zdravotní péče v následujících letech.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Maříkové. Jistě se přihlásí do podrobné rozpravy, aby alespoň ten text, který načetla, byl přednesen v rámci podrobné rozpravy, aby o něm mohlo být hlasováno.

Nyní, než dám slovo panu kolegovi Dvořákovi, přečtu omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Za prvé paní poslankyně Miroslava Němcová od 17 hodin do konce jednacího dne a pan ministr dopravy Vladimír Kremlík se také hodlá omluvit po 17. hodině z jednání Poslanecké sněmovny z pracovních důvodů.

Budeme pokračovat. Vystoupí pan poslanec Dvořák, připraví se pan poslanec Třešňák. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Dvořák: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, v posledních letech se nadále ve zdravotnictví zhoršují podmínky jak pro poskytovatele zdravotní péče a jejich zaměstnance, tak dostupnost péče pro pacienty. Pokud se nic nezmění, dojde k dalšímu prohlubování problémů a zvětšení rizika pro pacienty. Zásadní problém vidíme v nedostatku peněz v systému jako celku, což je nutné řešit zvýšením financí pro příští rok. Nicméně největší paradox je, že v současné době, když se toto vzpomínalo, je na účtech a rezervních fondech zdravotních pojišťoven mnohonásobně víc miliard, než je zákonem stanovený limit. Po avizovaném uvolnění části peněz do zdravotnictví zde zůstává stále velké množství prostředků nad povinnou výší. Jsou uváděny argumenty, že tyto peníze ze zdravotních pojišťoven mají být na krizi, ale to je nesmysl. Náš systém financování je průběžný. Bojím se, že miliardy z rezervních fondů nikdo ve zdravotnictví na léčbu neuvidí a peníze zmizí jak pára nad hrncem, tak jak ve zdravotnictví opakovaně stalo za posledních 30 let.

Stát, resp. zdravotní pojišťovny dluží nemocnicím za poskytnou péči stovky milionů korun. Nezaplatily jim navýšení platů v letošním roce, neplatí za část poskytnuté péče, nemocnice a další segmenty se kvůli tomu dostávají do ekonomických a personálních problémů. Řada z nich bojuje o přežití. Pojišťovny mají průběžně financovat zdravotní péči, na kterou pacienti mají nárok. Díky regulacím za poskytnutou péči a díky prohlubujícímu se nedostatku lékařů se neustále pomalu zhoršuje zdravotní péče. Například čekací doby na vyšetření magnetickou rezonancí jsou v našem kraji čtyři až pět měsíců, obdobné je to v sousedních krajích. Další specializované vyšetřovací metody jsou na tom stejně, mnohdy ještě hůře. Ruší se lůžka akutní péče, a to v okresních nemocnicích i na klinikách, hlavně pro nedostatek personálu, nebo se přechodně části oddělení pro totéž zavírají. Chybí bolestně akutní lůžka. Část pacientů musí být řešena ambulantně. Ale chybí kapacity v ambulantní sféře a tímto přesunem pacientů se problém v ambulancích prohlubuje. Ambulantní lékaři jsou přetíženi, pacienti se dostávají se zpožděním k ošetření a navíc pojišťovny ambulancím zaplatí jenom část práce podle předem daných limitů. Tak je část práce pro pacienty nezaplacena. Je nutné regulace výrazně omezit a akutní péči zaplatit bez regulací. Je normální zaplatit za provedenou práci v plném rozsahu nemocnicím i ambulancím. Následně chybí peníze na platy zdravotnického personálu. Navíc je rozeštvávána laická veřejnost proti zdravotníkům ohledně výše platů, která se udává měsíčně souhrnně i s přesčasy, kterých je 100 až 120 hodin za měsíc, ale ve statistice se oficiálně objeví jen základní pracovní doba poté, co zaměstnavatelé kouzlí s čísly, neboť dochází k porušování zákoníku práce. U lékaře atestovaného mi vyšel takhle přepočet na hodinu práce 200 až 250 korun, ale v médiích vyjde průměrný plat lékaře 75 tisíc. Ale to je za 300 až 330 hodin práce měsíčně. U lékaře před atestací mi totéž vychází 150 až 180 korun za hodinu. Velkým množstvím přesčasů pak zdravotní sestry i lékaři jsou nadměrně unaveni, vyčerpáni, je riziko pochybení a odráží se to na jejich fyzickém i duševním zdraví. Proto hodně zdravotníků odchází mimo rezort.

Navíc je zde i časovaná bomba v podobě věku lékařů. Z celkového počtu lékařů, kterých je 42 tisíc, je ve věku nad 60 let 12 500, ve věku nad 65 let 7 500. A tito lékaři budou nevratně mizet ze zdravotnictví a toho času není za ně náhrada. Navýšení studentů na lékařských fakultách se projeví až za 10, resp. 15 let. Začínají velmi citelně chybět dětští lékaři v ordinacích na venkově a v malých městech, ale nedostatek lékařů je již citelně patrný ve všech segmentech péče a pacienti to již velmi bolestně pociťují.

Děkuji všem zdravotníkům za to, že zůstávají v těchto podmínkách a odvádějí vzornou péči o pacienty navzdory nízkým mzdám. Děkuji. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Dvořákovi. Nyní pan poslanec Petr Třešňák, připraví se Hana Aulická.

 

Poslanec Petr Třešňák: Vážení kolegové, vážený pane ministře, protože byl tento bod znovu otevřen po značné době a došlo již k určitému posunu, který zde pan ministr popsal, když mluvil jak o úhradové vyhlášce, případně o financích, které půjdou nad její rámec, byť jsem toho názoru, že základem stabilizace má být právě především navýšení plateb za státní pojištěnce, nerad bych toto téma nyní dále rozváděl, a pokusím se být tedy maximální stručný a vzápětí i vysvětlím proč.

Sám pan ministr tehdy zmínil, když se poprvé tento bod otevřel, že tvrzení, že je zdravotnictví v krizi či kolapsu není pravda. Nicméně vzápětí se zde vedla polemika, že není v krizi, ale nefunguje úplně skvěle. Proto zde ani nechci v této polemice dále pokračovat.

Přiznejme si však, že po té personální stránce, a již to zde dnes také padlo, to není rozhodně tak růžové. Lékaři a zdravotní sestry dělají velké množství přesčasů a nemají prostor pro důstojný život a odpočinek po náročné práci. Nebýt vlastně jejich obětavé práce, tak systém už dávno zkolabuje, čímž bude nejvíce ohrožen právě pacient. Třeba si i položme otázku, kolik operací se musí odložit, protože chybí sálové sestry, resp. kolik schopných zdravotních sester raději odejde do fabrik, kde mají řádově nižší stres. A obdobně bych mohl mluvit i o zázemí zdravotnické techniky a přístrojů, tedy kolik je v provozu zařízení za jednotky nebo desítky milionů korun, ačkoliv ne všude je dostatek personálu, který je umí obsluhovat a správně odečítat výstupy.

Samozřejmě toto nevyřeší jen další finance, byť je to jeden z nejdůležitějších faktorů. Především lékaři a zdravotní sestry musí mít takové pracovní podmínky a prostředí, aby vůbec chtěli tuto práci vykonávat. Proto si asi važme každého, kdo ve zdravotnictví pracuje, a pokusme se my všichni vlastně jim vytvořit takové podmínky, aby tam chtěli opravdu pracovat.

Zdravotnictví však musí být podřízeno především potřebám a preferencím pacientů. A dovolím si tvrdit, že zdravotnictví je v krizi právě především z pohledu pacienta, kterého by v ideálním případě měly zastupovat pojišťovny, a zajistit všem svým pojištěncům rovný přístup k péči. A dnes tomu tak bohužel není. Pojišťovny svým pacientům negarantují, že bude ošetřen u poskytovatele, kde se neporušuje zákoník práce a který je dostatečně personálně zajištěn jak v řadách lékařů, tak sester. Dokonce ani nezajišťují, že vůbec bude ošetřen, obzvlášť na konci roku, a místo toho je nasměrován k jinému poskytovateli, který ještě nevyčerpal stanovený budget, anebo je mu v horším případě doporučeno, ať dorazí až v lednu.

Pak se dostáváme k tomu, kdo je tedy skutečně odpovědný za fungování pojišťovny. Bezesporu především správní rada. Proto je nezbytné obsazovat správní radu zdravotních pojišťoven lidmi, kterým skutečně záleží na doručení kvalitní zdravotní péče, tedy především zástupcům pojištěnců. Jak volit pojištěnce do správních rad zdravotních pojišťoven, řešíme jak v poslanecké novele pod číslem sněmovní tisk 479, nebo i vláda ve svém sněmovním tisku 516, které jsou zařazeny na program této schůze. Mrzí mě tedy, že návrh na předřazení dnes neprošel. Nicméně nutno poznamenat, že pan ministr byl jedním z mála vládních poslanců, kdo pro něj hlasoval. Souhlasím i s tím, že to je jen dílčí část problému. Nicméně pokud budou i občané vidět, že ten systém je spravedlivý a transparentní a že mají reálný vliv na jeho fungování, pak se nám možná podaří obnovit nejen důvěru pacientů, kteří si celý život zdravotní péči platí, ale i samotných lékařů a zdravotních sester.

To je v tuto chvíli ode mne vše. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jako další je přihlášena do rozpravy paní poslankyně Aulická.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedo, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych i já přispěla se svým příspěvkem, protože bych chtěla připomenout, že tento bod byl zařazen na popud KSČM. A také KSČM je ta, která dlouhodobě bojuje za solidární, kvalitní a dostupné zdravotnictví pro všechny pacienty v České republice.

Chtěla bych říci, že vnímáme, že se většina nemocnic potýká s katastrofálním nedostatkem lékařů a sester, zvlášť v akutní lůžkové péči. Pacienti v regionech musí neúměrně dlouho čekat na plánované operace i potřebná vyšetření a systém zdravotnictví trpí dlouhodobým podfinancováním. Potřebná péče se pak občanům stále více nedostává, zvlášť v oblastech vzdálenějších od velkých měst. Z tohoto důvodu jsme při jednání s panem premiérem a s panem ministrem zdravotnictví trvali na zvýšení úhrad do oblastí, kde je situace podle nás nejpalčivější, tedy do domácí péče, sociálních služeb a do regionálních nemocnic.

Myslím si, že po tomto věcném jednání jsme dospěli ke kompromisu, a to v podobě 4,9 mld. korun nad rámec již dříve zdravotními pojišťovnami slíbených 6 mld. A těchto téměř 5 mld. navíc, jak už řekl i pan ministr ve své úvodní řeči, bude rozděleno přes úhradovou vyhlášku ze zůstatku na účtech zdravotních pojišťoven. Jde o částku, která v žádném případě neohrozí stabilitu veřejného zdravotního pojištění v roce 2020, jelikož se v dalších letech reálně očekává stálý nárůst příjmů.

Předvídatelnost a stabilitu finančních prostředků v systému zdravotnictví následně zaručí i pravidelná automatická valorizace plateb za státní pojištěnce. Zdůrazňuji to proto, protože poslanecký klub KSČM tento návrh předložil a v Poslanecké sněmovně leží před projednáním ve druhém čtení. Vnímáme, že i náš návrh samozřejmě potřebuje nějaké drobnější legislativní úpravy, ale nám jde především o zabezpečení financí v této oblasti. Chtěla bych říci, že víceméně, tak jak tady vystupovali všichni ostatní předřečníci, tak se shodují, a mnozí to tady uváděli na případech jednotlivých, na tom, že zdravotnictví opravdu není v té nejlepší kondici a že ta situace je opravdu - já to nedokážu říci, jestli je už na hranici krize, nebo je v krizi, anebo na hranici, že je vážná situace. Každopádně nejlépe to asi pociťují naši občané a vlastně pacienti, kteří dennodenně samozřejmě přicházejí s touto situací do konfrontace.

Velice mě mrzí i vlastně e-mail pana doktora Kubeka, prezidenta České lékařské komory, který rozeslal dopis, e-mail, kde říká, že ta snaha i v rámci samozřejmě krizového štábu, kterého byl součástí, vybojovala to navýšení v podobě 4,9 mld. A je mi velice líto, že zrovna pan prezident České lékařské komory nezmínil, že za těmito dohodami stála především KSČM. Neříkáme, že by se nám nelíbilo těch peněz více. Každopádně je mi zase velice líto, když si někdo přivlastňuje zásluhy víceméně jenom jednostranně. Proto také budeme i v rámci KSČM zítra na výboru pro zdravotnictví požadovat, nebo budeme žádat pana ministra, aby nám vlastně dodal aktuální stav personální, a to jak lékařského, tak nelékařského personálu, kde samozřejmě tyto informace máme, a i jedna z těch našich otázek, myslím, že je to sedmá, se týká této oblasti. A abychom si opravdu řekli, jak staré máme lékaře, jaké profese nám chybějí, kde nedokážeme nahradit tyto profese, a jak se budou - můžeme říci v horizontu, já se toho nebojím, pěti, deseti let tyto oblasti vyvíjet a jaké jsou potřebné kroky systémové k tomu, aby nám zdravotnictví nezkolabovalo.

Já uvádím smutný případ z Mostecka, kdy mi do pěti let skončí pět gynekologů. Pět gynekologů, kteří většinou odcházejí do starobního důchodu nebo již mají věk, kdy už hovoří o vyhoření, anebo nastávají další zdravotní problémy. Každý ten gynekolog nebo paní gynekoložka mají v průměru 3,5 tisíce pacientek. Náhrada zatím nula. Kam myslíte, že tyto pacientky půjdou? Půjdou do nemocnic. Nemocnice samozřejmě ve většině případů - a mostecká určitě není schopná tento nápor v té ambulantní části přijmout a uspokojit vlastně poptávku po této péči. Říkám tento případ schválně, protože jsem žena a tu gynekologii samozřejmě víceméně využíváme především my. Ale jsou to další oblasti, jako je pediatrie, jako obvodní lékařství.

Já jsem přesvědčena, že pokud se na to nebudeme dívat systémově, a jsou nutné systémové úpravy, tak ač pan ministr říká, že zdravotnictví je v dobré kondici a není žádný problém, tak my říkáme, že pokud nezačneme systémově řešit věci - a třeba naznačuji otázku zdravotních pojišťoven, to znamená třeba dvou zdravotních pojišťoven, než z toho konceptu, který máme dnes k dispozici, a jsou to jenom takové ty první nástřely, které bychom měli vnímat jako systémové kroky - tak se nebojím říci, že naše zdravotnictví bude do zhruba deseti let trpět velkými problémy. A samozřejmě to opět bude na státu a na aktuální vládě, které budou muset řešit tyto značné a především ekonomické problémy, které budou mít dopady na všechny občany České republiky. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji a do obecné rozpravy je dále přihlášena paní poslankyně Valachová a připraví se pan poslanec Kaňkovský. Prosím máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, dovolte mi, abych také já se vyjádřila k bodu, který právě projednáváme. Poskytování zdravotní péče a zdravotnictví, a pan ministr zdravotnictví to určitě potvrdí, je jedním z témat, ke kterému se vyjadřuje každý, protože každý zdravotní péči potřebujeme. A protože každý zdravotní péči potřebujeme, tak samozřejmě nejlépe rozumíme tomu, jak by měla vypadat a jak by měla být zajištěna. Všichni také, tak jak jsme tady v Poslanecké sněmovně, jsme pacienty či pacientkami. Doufám, že ne tedy ve smyslu humoru, že potřebujeme nějaké psychiatrické ošetření. To možná si někdy někdo v rámci nočních přenosů také myslí. Nicméně využíváme zkrátka především zdravotní péči a náš systém jako pacienti a pacientky.

Řada z vás - a to je důležité říct, myslím si, že je také důležité to zdůraznit v Poslanecké sněmovně - jste zdravotnickými pracovníky. Určitě je tady vysoké procento lékařů, lékařek, záchranářů, záchranářek. A myslím si, že také díky tomu téma zdravotnictví a poskytování kvalitní a dostupné zdravotní péče je v pozornosti Poslanecké sněmovny.

Tady bych chtěla říct, že zařazení tohoto bodu a projednávání situace ve zdravotnictví já nevnímám jako nějaké plísnění vlády či ministra zdravotnictví, ale zkrátka jako to, že je to vážné téma. Situace v oblasti poskytování zdravotní péče a zajištění kvalitního zdravotnického personálu je vážná, je vážná objektivně bez ohledu na to, kdo zrovna vládne. A my jako poslanci a poslankyně tomu musíme věnovat pozornost.

Co se týká dostatku lékařů a zdravotních sestřiček, tak bych chtěla připomenout, že jak minulá vláda, tak tato vláda udělaly mnohé. Už za minulé vlády se z hlediska situace vývoje počtu lékařů z hlediska jejich věku, a tedy přirozené generační obměny, na Ministerstvu zdravotnictví, a to v polovině roku 2016 - tehdy to zpracovával jako odborník pan Dušek - zpracovala analýza vývoje počtu lékařů a lékařek v našich zařízeních, stejně jako počtu zdravotních sestřiček, a přijali jsme program posílení vzdělávání na vysokých školách tak, abychom reagovali na generační obměnu.

Dlužno dodat, že tehdy, v roce 2016, i minulý rok, kdy jsme zavedli do akademického roku navyšování počtu přijímaných lékařů a zdravotních sester do praxe, tak v obou těchto případech - upřímně řečeno, je to vždycky o penězích. Já bych chtěla tady podpořit Ministerstvo zdravotnictví a ministra zdravotnictví, aby byl úspěšný nejenom při tomto rozpočtu, ale i v těch následujících rozpočtech z hlediska posilování tohoto programu, tak abychom byli schopni přijímat co nejvíce budoucích lékařů, lékařek a zdravotních sester, ale také abychom přijali opatření - a tam je důležitá součinnost s akademickými pracovišti, to znamená s vysokými školami a univerzitami, ale i s Ministerstvem školství - najít způsob posilování průběžné praxe těchto lékařů už v průběhu studia a také to, aby nám co nejméně těchto lékařů, kteří vystudují, takříkajíc utíkalo do zahraničí. Protože to je věc, která nás pálí.

Stejně jako nás pálí vysoký počet, a jsme za to rádi, zdravotnických pracovníků, kteří studují na našich vysokých školách. Podotýkám, pokud studují v českém jazyce, tak studují bezplatně. Podotýkám, já to nekritizuji, myslím, že to je dobře. Ale měli bychom věnovat společnou pozornost tomu, aby také, pokud tady vystudují, na našem území zůstali a podíleli se na zkvalitňování zdravotní péče v našich - tedy zejména - nemocnicích. Asi inspirace, která by podle mého soudu stála za následování, je stejnou pozornost, jako jsme zaměřili na vysokoškoláky, zaměřit na středoškoláky. Myslím si, že v tomto ohledu by mohli mít společnou vůli a úsilí jak ministr zdravotnictví, tak ministryně práce a sociálních věcí. Protože to jsou právě střední školy zdravotnické a sociálních služeb, práce a péče, které by nám mohly pomoci díky zvýšenému počtu, nebo podpoře, stipendiím a tak dále, zajistit do budoucna dostatek těchto pracovníků.

Tolik tedy, řekněme, systémová opatření do budoucna a pokračování v nich z hlediska stávající i té minulé vlády.

Co se týká našich krajů a těch, co poskytují v krajích zdravotní péči, tak se domnívám, že z hlediska nastavení systému financování do budoucna a udržitelnosti kvalitní dostupné péče bychom měli věnovat - a pan ministr zdravotnictví samozřejmě nejvíce, protože to má v gesci - pozornost tomu, že řada krajů se musí vypořádat s tím, že má na svém území různorodé zřizovatele, ať jsou to fakultní nemocnice, a tedy stát, potažmo Ministerstvo zdravotnictví, ať jsou to tedy obchodní společnosti, ať je to vlastnictví kraje a případně tedy příspěvkových organizací, města, obce, ale také, a to také v některých krajích je, církví.

Pokud jsem dobře poslouchala, tak tady zatím nepadlo to, že se dostáváme v řadě krajů na hranici cyklu takzvané pětileté rámcové smlouvy a z hlediska všech změn, které vláda připravuje pro zkvalitnění a dostupnost zdravotní péče, budeme muset také zajistit dostatečné podmínky pro budoucnost rámcových smluv a víceleté financování. Myslím si, že tohle je věc, které bychom měli věnovat pozornost, a měli bychom tyto kroky provázat i s legislativními kroky, které se aktuálně připravují na Ministerstvu zdravotnictví.

Největší hřích, který tedy není samozřejmě hřích - vidím, že pan ministr zdravotnictví zneklidněl - není hřích jeho osobní, ale je to tedy zděděný hřích - a tady dlužno podat od tedy nikoliv těch bezprostředních předchůdců, ale za desítek, možná dvacet let nashromážděný, je to, že opravdu z hlediska financování zdravotní péče zkrátka není, ačkoli je odvedena ve stejné kvalitě a rozsahu, tak zkrátka za ni tady není stejným způsobem obdobně zaplaceno. V každé nemocnici, v každém kraji. To je špatně. vlastně z mého pohledu je to největší hřích, který by se měl co nejrychleji odstranit. Vláda toto samozřejmě má ve svém plánu. Nicméně musím upozornit jako legislativec, že jsme v polovině funkčního období a určitě bychom měli tyto změny předložit co nejdříve, tak abychom to zvládli jako vláda do konce funkčního období také prosadit a zajistit tuto změnu, na kterou všichni zřizovatelé dlouhodobě čekají.

Co se týče platů a platového ohodnocení, tak jsem si samozřejmě nemohla nevšimnout neklidu v rámci zdravotnických řad. A bezpochyby chápu, že také zvyšování nebo pokračování zvyšování ohodnocení zdravotnických pracovníků je věc, na kterou bychom měli jako poslanci a poslankyně dbát. Koneckonců je to jeden ze závazků v programovém prohlášení vlády a já se domnívám, že toto vláda naplňuje. A nyní tedy po té finální dohodě, kdy se navýší nejenom tedy finance na úhradovou vyhlášku, ale také tedy mimo úhradovou vyhlášku, určitě podstatná část těch takřka 11 miliard by měla směřovat ke zlepšení nebo zlepšování ohodnocení lékařů a zdravotnických pracovníků.

Na druhé straně chci říct, že by také zdravotničtí pracovníci měli poctivě přiznat, že v těch minulých letech se dělo z hlediska jejich ohodnocení zdaleka nejvíc. Jednak se tedy dodržel slib, že třikrát po sobě měli opravdu zajištěno v rozpočtu zvyšování financí z hlediska minulé vlády, a tato vláda v tom pokračuje. To si myslím, že je důležité, aby zaznělo. A abychom samozřejmě nespali na vavřínech, ale zase aby tedy bylo přiznáno, že je to tato a minulá vláda, které v tomto smyslu naslouchaly zdravotnickým pracovníkům a posunuly věci vpřed.

Na závěr chci říct, že jsem velice ráda, že stávající vyjednávání se posunulo tak, že tady taková obrovská částka, kterou jsem zmínila, bude mířit do zajištění kvalitní dostupné zdravotní péče. A samozřejmě, a tam směřuje návrh poslaneckého klubu sociální demokracie, který tady představila Alena Gajdůšková, poslankyně našeho klubu, máme zájem, nejenom my, ale věřím, že všichni v České republice, pacienti a pacientky, tak, abychom měli jistotu, že na čem jsme se dohodli v rámci vyjednávání, co bylo přislíbeno i panem předsedou vlády, tak také bude naplněno a skutečně tyto finanční prostředky potečou tím způsobem, jak jsem popsala, a my budeme mít tyto finance pod kontrolou. Myslím si, že to je správně z hlediska řádného hospodáře, a věřím, že tato Sněmovna tento transparentní proces podpoří.

Vážené dámy, vážení pánové, děkuji vám za pozornost s tím, že samozřejmě přeji Ministerstvu zdravotnictví, aby bylo úspěšné ve svých legislativních návrzích z hlediska zásadních reforem ve zdravotnictví, protože bez nich to nepůjde, a určitě deklaruji jako koaliční poslankyně těmto změnám svou podporu. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Poprosím pana poslance Kaňkovského, který je přihlášen do obecné rozpravy. Připraví se pan poslanec Svoboda.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobrý podvečer. Vážený pane předsedo, vážení ministři, milé kolegyně, kolegové, dovolte, abych se za klub KDU-ČSL také vyjádřil k současné situaci ve zdravotnictví v České republice.

Podle předpokladu jsme slyšeli na úvod, jak na této dnešní schůzi, tak na té minulé pozitivní výčet pana ministra o tom, co se ve zdravotnictví v poslední době podařilo. Já to nechci nijak rozporovat, nicméně to, co bych už rozporovat chtěl, je opakované konstatování v médiích, že české zdravotnictví je ve velmi dobré kondici, dokonce zaznělo někdy i to, že nebylo v lepší kondici. Teď nechci brát pana ministra za slovo, ale podobná vyjádření se v médiích v poslední době objevila.

Já rozhodně nepatřím k těm, a kdo mě zná, to ví, kdo by chtěl nějak katastroficky mluvit o českém zdravotnictví. Já jsem přesvědčený o tom, že české zdravotnictví navzdory řadě problémů poskytuje vysoce kvalitní zdravotní péči, ale je potřeba si říci proč. To, že máme v tuto chvíli kvalitní zdravotní péči není zásluhou nás politiků. Je to zásluhou toho, že tady máme obětavé, entuziasmem naplněné zdravotníky, kteří navzdory obrovské míře přesčasů a navzdory obrovské míře přetížení stále ještě ten entuziasmus a obětavost a velkou zodpovědnost v sobě mají. Takže to je ta jedna stránka.

Ta druhá stránka je - nebo ještě bych k tomu řekl tolik, že zdravotníci samozřejmě mají nějakou trpělivost. Oni už toho za ta poslední desetiletí zažili opravdu hodně, ale myslím si, že není možné hazardovat s tou jejich mírou. A tak jak se bavíme o tom, kolik nám jich dnes chybí, tak je potřeba pečovat o ty, kteří nám ve zdravotnictví ještě zůstávají. Já bych jim chtěl poděkovat. Už to tady dneska zaznělo a myslím si, že se sluší to zopakovat. Ano, milí zdravotníci, já vám děkuji, ale protože jsem sám taky zdravotník, ale protože vidím, že skutečně vaše práce je v tuto chvíli velmi obtížná právě kvůli té míře přetížení.

Pan ministr Vojtěch nás opakovaně ujišťuje, že české zdravotnictví velmi dobře šlape, že šlape jak dobře namazaný stroj. A určitě není všechno v českém zdravotnictví špatně. Už jsem to tady zmiňoval. Skutečně, máme tady kvalitní nemocnice, máme tady i kvalitní terénní péči, ale máme tady také problémy, o kterých se moc v tom mediálním prostoru nemluví, nebo se o nich mluví pouze občasně. A já si myslím, že není možné, abychom veřejnosti říkali polopravdy nebo abychom veřejnost nějakým způsobem chlácholili. Já bych se tady chtěl bavit nejen o té současnosti, ale o tom, co nás může čekat v následujících letech. A jestliže se dnes bavíme o tom, že máme veliký personální nedostatek v našich nemocnicích, a netýká se to jen těch malých regionálních nemocnic, týká se to i řady okresních, velkých nemocnic a týká se to i klinik, tak jestliže tento problém máme, tak ho nemůžeme zastírat. Musíme skutečně i veřejnosti říci, že tady existuje určité ohrožení směrem do budoucna a že je na nás politicích, abychom hledali účinná opatření, jak ta rizika minimalizovat.

Je potřeba korektně říci, že s nedostatkem zdravotnického personálu se nepotýká jenom Česká republika. To znamená, to nepadá jenom na hlavu pana ministra nebo vlády nebo nás všech politiků. Ale je potřeba si také říci, že řada států s tím bojuje jiným způsobem než u nás. A jestliže se tady dneska bavíme o tom, že došlo k navýšení platů ve zdravotnictví, tak je to samozřejmě dobře. Já oceňuji i to, že v těch minulých letech došlo opakovaně k navýšení jak pro lékaře, a co bych ještě zdůraznil, tak v posledních letech i pro zdravotní sestry a další zdravotnický personál. To je samozřejmě velmi dobře. Ale pokud se bavíme se zdravotníky, co je v tuto chvíli trápí, tak je potřeba si říci, že oni už dneska nezmiňují zdaleka jenom ty platy. A jestliže se bavíme s mladými lékaři, kteří už dnes pracují v Německu, v Rakousku, ve Velké Británii, a ptáme se jich, za jakých okolností by se byli ochotni vrátit, tak samozřejmě řeknou no, já si tady vydělám dvakrát tolik - ale to, co zmiňují naprosto zásadně, je chaotický systém vzdělávání, a to jak v té pregraduální, tak v postgraduální oblasti.

Také víme, že jsme se tady tím zabývali v minulém volebním období, že jsme novelizovali zákon o vzdělávání lékařů i o vzdělávání ostatních zdravotnických profesí. Bohužel to narazilo na některé problémy s prováděcími předpisy, a tak jak dnes můžeme pozorovat situaci v některých nemocnicích, tak se ta situace v praxi nijak výrazně nezlepšila. To je věc, které bychom se měli intenzivně věnovat, protože to je ten impuls pro ty zdravotníky, jak lékaře, tak zdravotní sestry a další profese, že nám na tom záleží a že jim chceme zlepšit podmínky v jejich vzdělávání.

A tady bych se zmínil ještě o jedné specifické věci, o které se příliš nebavíme, ale která podle mého názoru je v tomto směru zásadní. Jestliže dneska na něco narážíme v oblasti postgraduálního vzdělávání, tak je to na některých odděleních až kritický nedostatek školitelů. To znamená, my jsme v tuto chvíli podpořili mladé lékaře a to je velmi velmi dobře. Já za to pana ministra oceňuji. Ale my nedokážeme v tuto chvíli pracovat s těmi školiteli. Představte si průměrné interní oddělení v okresní nemocnici, které má 25 lékařů. Z těch 25 lékařů v tuto chvíli je vesměs zhruba pět až sedm plně kvalifikovaných. Někteří z nich jsou v důchodovém věku. A tito lékaři musí obsáhnout veškerou klinickou práci, to znamená, pracují na jednotce intenzivní péče, v poradnách, dělají konsiliární službu a do toho se mají věnovat vedení jednotlivých stanic a mají se věnovat školení mladých lékařů. V tuto chvíli je frustrace a ztráta právě toho jinak všudypřítomného entuziasmu u těchto školitelů obrovská. Mnozí samozřejmě uvažují o tom, že odejdou do terénu. Pokud se někde uvolní privátní ambulance, je pro ně mnohem jednodušší odejít do privátní ambulance a tu zodpovědnost nejenom za tu klinickou práci, ale i za ty mladé školence předat někomu jinému. Jenže on bohužel nikdo jiný na těch odděleních už není.

Já už jsem to zmiňoval nedávno na tiskové konferenci. V červnu 2017 všichni přednostové interních klinik a interních oddělení z celé České republiky adresovali otevřený dopis tehdejšímu ministru zdravotnictví o krizové situaci na interních odděleních napříč Českou republikou a upozorňovali na to, že pokud nedojde urychleně právě ke změnám ve školení mladých lékařů, nebudou podpořeni školitelé a nebudou provedeny další systémové kroky, tak reálně hrozí uzavírání některých interních oddělení, nebo minimálně některých stanic. A je potřeba říci, že za ty dva roky, které už jsou v gesci tohoto pana ministra, se toho zas až tolik nestalo. Zase nechci pana ministra tady nějak planě kritizovat. Vím, že projevuje snahu v řadě oblastí, ale jestli je něco skutečně extrémně důležité, tak je to řešení personálního nedostatku jak v nemocnicích, tak i v terénu.

Výrazným způsobem se nám rozevírají nůžky mezi dostupností zdravotní péče v regionech a ve velkých aglomeracích. Já jsem z venkovského kraje, já se za to nestydím, Vysočina je venkovský kraj a už dneska máme obrovský problém se zajištěním některých typů specializované péče. A není to ta superspecializovaná péče. Je to péče typu revmatolog, dětský psychiatr, dětský neurolog, ale i dospělý neurolog a některé další odbornosti. Pacienti čekají na vyšetření v těchto odbornostech řadu týdnů a třeba u dětského psychiatra je to půl roku.

Revmatolog. Já jsem ortoped, tzn. já pro řadu svých pacientů potřebuji zajistit revmatologické vyšetření. V okrese Havlíčkův Brod, ve kterém pracuji v nemocnici, už tři roky není obsazeno místo revmatologa. Zdravotní pojišťovny opakovaně vypsaly výběrové řízení, žádný revmatolog se nepřihlásil. Odesíláme pacienty, a často mladé pacienty, s podezřením na revmatologické onemocnění do Brna, do Prahy - čekací doby šest měsíců. A jestliže se tady bavíme o tom, že jsme zlepšili dostupnost biologické léčby např. pro pacienty s revmatologickými onemocněními, tak jak se tito pacienti k té péči mají dostat, když ji dostanou s obrovským zpožděním?

Podobné je to i s některými jinými onemocněními. To znamená, skutečně je potřeba se problému personálního nedostatku jak v nemocnicích, tak v terénu intenzivně věnovat. Já vím, že to není jednoduchá záležitost, a také vím, že nemá pan ministr kouzelný prsten, kterým by byl schopen tento problém vyřešit okamžitě. Ale ono to souvisí i s těmi všudypřítomnými finančními prostředky.

Tady zaznělo, že po tlaku odborů a po tlaku KSČM došlo k navýšení do úhradové vyhlášky o další 4,9 miliardy korun. Já tento krok určitě velmi oceňuji, jenom bych směrem ke kolegyním z KSČM chtěl říci, že to zdaleka nebyla jenom KSČM, která tento problém otevírala. S krizovým štábem jsme jednali, myslím, zástupci všech poslaneckých klubů v této Sněmovně. Ale je dobře, že k tomuto kroku dochází. Ale to je pouze krátkodobý efekt. My potřebujeme systémové změny ve veřejném zdravotním pojištění.

Tady bych se chtěl zeptat pana ministra. Jsme v polovině volebního období a všichni víme, že stávající zákon č. 48/1997 Sb. byl koncipován pouze jako provizorní zákon. Takže bych se chtěl pana ministra zeptat, zda je schopen v tuto chvíli garantovat, že představí věcný záměr nového zákona o veřejném zdravotním pojištění a že představí systémové změny ve financování zdravotní péče z dlouhodobého hlediska. Protože my v tuto chvíli ještě dožíváme roky hojnosti. To znamená, v tuto chvíli dofinancovat 4,9 miliardy do úhradové vyhlášky je možné, ale všichni víme, že přijdou léta hubenější, že recese prostě přijde. My nevíme, kdy přesně, nevíme, jak bude hluboká, nevíme, jak bude dlouho trvat, ale v každém případě to veřejné zdravotní pojištění ohrozí. A my potřebujeme vědět, jak narůstající náklady jednotlivých zdravotnických činností budeme hradit.

A tady je potřeba si uvědomit, že my se bavíme pouze o platech. Já jako bývalý ředitel nemocnice mohu říci, že skutečně platy a ohodnocení personálu vidím jako zásadní. Ale v posledních letech došlo i ke zvýšení jiných nákladových položek. Výrazným způsobem, zvlášť nemocnicím, vzrostly náklady na energie. Výrazným způsobem vzrostly náklady na potraviny a některé léčivé přípravky. A to všechno se v těch úhradových mechanismech dostatečně neodráží. To znamená, my nepotřebujeme navýšit pouze na platy, ale my potřebujeme zdravotnickým zařízením nahradit i ty další náklady, a to už se vůbec nebavím o potřebných investicích. Pan ministr si nechal udělat rozbor, kolik potřebují jenom přímo řízené organizace zafinancovat do investic. Všichni víme, jak vypadají některé pražské nemocnice z hlediska - teď myslím hlavně stavebního. Ty jsou dlouhodobě, dlouhodobě podfinancované. A bavíme se někde kolem 70 miliard, které potřebujeme v poměrně krátkém horizontu do přímo řízených organizací dát. A kdybychom neměli možnost financovat některé investice z evropských fondů, což se stalo zejména v krajích, tak si nechci představit, jak by vypadaly i některé kraji zřizované nemocnice.

Vážený pane ministře, asi bych mohl mluvit o tom, jak to v současné době v praxi vypadá se zdravotnictvím, ještě dlouho, ale řada toho tady zazněla už od mých kolegů, nechci nějakým způsobem tu diskusi protahovat. V každém případě bych vás chtěl vyzvat, požádat vás i celou vládu, abyste problematice zdravotnictví věnovali opravdu maximální pozornost. Je málokterá oblast lidského života, která zasahuje v podstatě v průběhu života do osudů každého z nás. Každý z nás v nějaké etapě života zdravotní péči potřebujeme. Občané věnují pozornost tomu, co se děje ve zdravotnictví, ve velké míře. A je na nás politicích, abychom jim dali jistotu, že zdravotní péče, tak jak jsem o ní hovořil na začátku, že ji považuji za velmi kvalitní, aby nám zůstala i pro další roky a aby nám zůstala i pro naše děti.

Zmíním se ještě o jedné oblasti, už to tady také v diskusi zaznělo. My jsme stále ještě nedokázali srovnat úhrady v jednotlivých regionech, stále jsme nedokázali narovnat úhrady pro různé typy zdravotnických zařízení. Několik roků se tady mluví o projektu DRG restart. Opět jsme to slyšeli na začátku volebního období, že už je to otázka roku, roku a půl, kdy DRG restart vejde v praxi. A já bych se chtěl pana ministra zeptat, jestli už v tuto chvíli ví nějaký konkrétní termín, kdy skutečně DRG restart bude plně v praxi a kdy skutečně dojde k narovnání, nebo alespoň sblížení úhrad za srovnatelné zdravotní výkony.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, pevně věřím, že se dokážeme i v rámci navržených usnesení shodnout na tom, že zdravotnictví je oblast, které je potřeba tady v Poslanecké sněmovně, ale i v dalších orgánech věnovat velkou pozornost. Naši občané si to zaslouží, protože skutečně zdravotnictví je pro ně jednou ze stabilit jejich života. A já pevně věřím, že tady dokážeme i trošku otupit ty naše politické hroty mezi sebou a že se dokážeme na těch systémových změnách, které by asi měly jít více napříč politickým spektrem, do budoucna dohodnout. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Také děkuji. A slovo má pan poslanec Svoboda, v tuto chvíli poslední přihlášený do obecné rozpravy. Dovolte mi přečíst několik omluv. Omlouvá se pan poslanec Václav Klaus mladší od 18 hodin z pracovních důvodů a omlouvá se paní poslankyně Zuzana Majerová taktéž od 18 hodin z pracovních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji, pane předsedo. Vážená paní ministryně, vážení ministři, dámy a pánové, připadlo mi po všem, co jsem slyšel - a to závěrečné povídání kolegy Kaňkovského bylo skutečně velmi komplexní - že jsem se vrátil do svých dětských let. To jsou všechno věci, které opakovaně zaznívají. Opakovaně zaznívají a stále se s nimi nic neděje.

Já jsem jistě jako všichni velmi vděčen panu ministrovi, že v rámci svých možností navyšuje objemy peněz. A že ten objem peněz do zdravotnictví se navyšuje, to je bezesporu pravda. Už daleko méně jsem mu vděčen za to, že řekne rozhodné ne, z rezerv nic nedám, a pak tam vypustí z těch rezerv 10 miliard. To je daleko horší pro mě úvaha, protože po dnech dobrých přicházejí dny chudé a budete je muset také řešit.

Ale to, co je problém našeho zdravotnictví, je problém úplně obecný. Je to problém koncepční. Jak se zdravotnictví bude vyvíjet dál. Řešení, že v okamžiku, kdy jsou nějaké problémy, nějaká péče chybí, někde chybí lékaři, někde chybí sestry, že se to pokusíme vyřešit tím, že tam přidáme peníze, je řešení velmi, velmi dočasné. A nemá žádný konec. Ten požadavek bude jenom narůstat. To, co zdravotnictví potřebuje, je věc koncepční, je věc úvahy o tom, jak se zdravotnictví bude vyvíjet v dalších letech. Je to úvaha, která je nadčasová z pohledu poslaneckého, z pohledu volebních období. Ta úvaha o tom, jak dál se zdravotnictvím, musí jít minimálně přes tři, lépe přes čtyři volební období, aby to zahrnulo zhruba dvacet let vývoje a v nich se potom reagovalo na to další a další. A to tady vůbec nemáme. My stále řešíme i v této situaci problémy, které vznikají, tu díru, která tam vznikla, nějakým způsobem zalepíme, ale vůbec neřešíme to, proč ta díra vznikla. To je obrovský problém.

A že ta situace peněz není tak úplně rozhodující... Já samozřejmě jsem celoživotní lékař a chápu to, že každá koruna, kterou ten lékař nebo zdravotník dostane na své pásce navíc, jsou peníze důležité, ale to, jak je to málo důležité, je ukázka, kterou tady nikdo neříká. To, že když budete chtít sehnat primáře do malé nemocnice a nabídnete mu 150 tisíc, tak že to nevezme. A můžete mu nabídnout 100 za to, že tam bude v pátek dohlížet, nebo o sobotě, o neděli tam přijede. A on to zase nevezme. Prostě proto, že peníze ten problém nemohou vyřešit.

My máme dvě skupiny zdravotníků. Jednu skupinu zdravotníků, kteří jsou kvalifikovaní a plně za svou činnost zodpovědní, řekněme takový typický příklad je primář, který nese zodpovědnost za oddělení. A pak máme ty mladé lékaře, začínající. A se všemi zacházíme naprosto špatně. Mladí lékaři, systém jejich vzdělávání, je něco, co já bych nechtěl, kdybych byl mladý, absolvovat. Je to obrovsky problematické, prostě proto, že ta pravidla se neustále mění, tlak na lékaře, co mají dělat, se mění, a pohybují se ve dvou takových zvláštních rozmezích. Nemají žádnou kvalifikaci, v uvozovkách, tedy ani žádnou zodpovědnost. Ale ona to není pravda. Na druhou stranu mají povinnost udělat úplně všechno, protože tam není nikdo, kdo by za ně tu zodpovědnost přebíral. Není tam nikdo, kdo by je učil.

My máme nějaké teoretické představy o tom, kolik nekvalifikovaných lékařů musí být na jednoho kvalifikovaného lékaře, aby je mohl učit. A to se vůbec nedodržuje. A hlavně se nedodržuje to, že ten lékař na to vzdělávání nemá vůbec žádný čas. Protože tím, že tam je jeden nebo jsou tam dva, tak musí udělat tu složitější medicínskou práci. A to je věc, kterou vůbec neřešíme. To její řešení má mnoho variant, ale jsou řešení, která ve světě už fungují a která fungovala u nás. Je to řešení přenesení zodpovědnosti za vzdělávání na toho vedoucího pracovníka, který v tom zařízení je. Je to jeho zodpovědnost, jak je to naučí, a my ve svých směrnicích pro vzdělávání máme mít jenom nějaký obecný rámec, jaká má být obsahová složka toho vzdělávání. Ale tu vlastní zodpovědnost za to musí nést lékař, který ho vzdělává, který za to zodpovídá. A každá taková zodpovědnost něco stojí, pane ministře. To znamená, že to vzdělávání by se mělo stát součástí hodnocení toho vedoucího lékaře. A bohužel jako ve všem to hodnocení také by mělo mít zpětný odraz. To znamená, odcházejí ode mne špatní, nedovzdělaní? To znamená, že svou práci dělám špatně a její hodnocení by nemělo být špičkové.

Problém mladých lékařů je dvojí. My na jednu stranu vidíme, že pracují spoustu přesčasových hodin, ale na druhou stranu, a je vás tady spousta lékařů v té Sněmovně, takže to všichni víte, nebo to cítíte, na druhou stranu ta spousta hodin vlastně nemusí vůbec znamenat nějaký nárůst vědomostí nebo dovedností. Oni tam prostě jenom hasí požáry, a když to moc hoří, tak se jim snad podaří sehnat někoho zkušeného, který to vyřeší. Ale to není, že by se oni při tom něco naučili. Oni při tom ani nejsou, protože zase jsou někde na nějaké ambulanci a hasí nějaké požáry.

A na druhou stranu přitom pojem toho, že nemají právní zodpovědnost, je velmi vágní. Už máme mladé lékaře, kteří prošli soudním řízením. Už máme mladé lékaře, kteří dostali nějaký podmíněný, nebo dokonce i nepodmíněný trest. A samozřejmě to je věc, která lékaře odrazuje od toho, aby do toho klinického provozu šli. Ten problém pochopitelně navazuje na všechny ostatní součásti zdravotnického provozu. My máme v nemocnicích nelékařský personál, střednězdravotní nebo vysokoškolský, který je v analogické nebo velmi podobné situaci, jako jsou ti lékaři. Jejich vzdělávání také vlastně neprobíhá, protože jsou zahlceni prací týkající se každodenního provozu. Nemají před sebou žádnou vyhlídku nějakého vývoje.

Vezměte si to, že jsme vytvořili nelékaře vysokoškoláky, máme bakalářky, máme magistry, máme inženýry, máme informatiky. Jaký je jejich vývoj v tom zdravotnictví? Mají nějakou perspektivu něčeho, co budou a kam se platově dostanou? Nemají žádnou. Prostě proto, že přestože jsme vytvořili v systému zdravotní péče střední vrstvu od maturity až po vysokoškolské vzdělání, tak jsme nezměnili náplň práce těch lidí. Oni pořád vlastně jsou tam principiálně proto, aby s prominutím těm pacientům utřeli zadek, mám-li to říct tak, jak to říkáme my, kteří se tím živíme. A když jim nedáme perspektivu, nikdy se nezmění situace ve zdravotnictví. Musíme dosáhnout toho, že tyto vysokoškolsky vzdělané osoby ve zdravotnictví budou mít možnost přebírat část té práce, kterou dneska musí dělat lékař, ale není ryze lékařská. Bude to pravděpodobně o něco levnější, než kolik stojí ten lékař, ale hlavně mu to ubere z rozsahu té činnosti, ze spousty administrativních a nejrůznějších jiných povinností mu to ubere takové množství, že jeho situace pracovní bude úplně jiná.

A to jsou věci, o kterých musíme hovořit. Když toto nebudeme řešit, nikdy se nevyrovnáme s personálními problémy. Prostě nebudou! Takové peníze, pane ministře, nejsou, abyste to mohl zaplatit. Já to znám, já vím, co mi nabízeli za to, kdybych nastoupil na venkov jako primář nemocnice. Nikdy takové peníze nevydělám, ani v Poslanecké sněmovně! Ale nikdo to pochopitelně nechce vzít. Nikdo není takový sebevrah. A to není jenom o tom, že můžete udělat chybu a můžete jít až do vězení. To je o tom, že ten stres je tak náročný a tak vyčerpávající, že vlastně v nějaké fázi pochopíte, že poměr peněz a toho, v jakém jste stavu, je nezměřitelný a že to smysl žádný nemá. Nebudeme-li toto řešit, nehneme se ani o krok dál.

Další věc, kterou zdravotnictví koncepčně vůbec neřeší, je princip jeho financování. My tedy stále máme zákon o zdravotním pojištění, který pracuje na bázi zákona, který vymyslel stařičký Bismarck, který byl maršál, ale je to princip, který on postavil - to znamená solidarita chudých s bohatými. A nic jiného, žádný jiný solidní zdroj vlastně nemáme. A to prostě nemůže a nebude fungovat. Nezačneme-li se koncepčně bavit o tom, jakým způsobem změníme princip pojištění, nebo říkejme tomu, jakým způsobem změníme princip peněz, které jdou do zdravotnictví, tak se nepohneme ani o krok. Pak tedy budeme mít takové ty návrhy, ať pravidelně valorizujeme. Ale to na věci nic nezmění, to jenom jinak zvyšuje zátěž pro stát a do zdravotnictví to žádné mimořádné peníze nepřinese. Má to navíc tu nevýhodu, že pokud je to takto zorganizované, pro pacienty je úplně jedno, co je to stojí. Oni nemají ani žádnou povědomost o tom, kolik péče stojí, protože to je "zadarmo".

Na světě není nic zadarmo. A když něco nabízíme zadarmo, dopadneme tak, jak dopadáme tady, nezměníme-li tu zainteresovanost lidí na léčebné péči, osobní zainteresovanost, ať už ekonomickou, nebo informační. První krok by musel být ten, že by pacienti skutečně věděli, kolik ta pojišťovna utratila za jejich angínu nebo za jejich vyndání pankreatu. Představy těch cen jsou u lidí až neuvěřitelně dětinské a naivní a pochopitelně podle toho s tím taky zacházejí a také podle toho je to všechno vlastně zneužíváno. Každý chce jenom to nejlepší z toho prostřeného stolu a nikdo není ochoten se spokojit s chlebem, když může jíst rohlík.

Pokud nesáhneme do toho, že bychom vytvořili systém komerčního připojištění, pokud nesáhneme do toho, že v nějaké podobě budeme schopni nabízet zdravotní péči s tím, že je možné do té zdravotní péče za svou osobu dát nějaké další peníze, do té doby to fungovat vůbec nebude.

A pozor, tady je jeden obrovský omyl. Obrovský omyl, který neustále prezentují poslanci z levé části spektra, že v okamžiku, kdy tam někdo bude mít možnost dát nějaké své prostředky, v tom okamžiku to bude znamenat, že bude mít lepší péči a ti chudí budou mít péči horší a ne tak kvalitní. To je naprosto zásadní omyl v rozporu s principem pojištění.

Pojištění je rozdělování nákladového rizika, a čím větší objem prostředků tam je - a teď je jedno, jak se tam dostaly - tím ta nákladovost je úspěšnější. A ze všech analýz, výsledků pojištění pro pacienty vyplývá, že pokud se otevře prostor pro soukromé připojištění, nejvíce na tom vydělávají ti, kteří ho neplatí. Prostě proto, že z těch peněz to přepadne na ně. Ti, co si připlácejí, ti to nevyčerpají. To by bylo proti principu toho pojištění, tak pojištění prostě nefunguje. To si ty pojišťovny umějí spočítat. Čili já paradoxně na rozdíl od levicové části spektra tvrdím, že v okamžiku, kdy otevřeme tento prostor, zlepšíme automaticky péči o ty, kteří budou v podobě nějakého medicare, medicate, nějakých těch pojištění jenom čistě sociálních, tak jako jsou třeba zavedené někde ve světě.

To je samozřejmě další věc, se kterou se nic nedělá. A my zjistíme, že nemáme peníze, že je tam potřeba přisypat, tak vznikne pravidelný každoroční radostný koloběh na konci roku, úhradová vyhláška. Probíhají stejná cvičení, vždycky stejná - chceme víc peněz. Tyto segmenty se dohodly, tyto segmenty se nedohodly, v nějaké podobě to nakonec skončí. Teď to dopadlo tak, že vlastně to, proč se toto jednání svolávalo, padlo, protože pan ministr ustoupil a ty peníze tam pustil. Ale když se ho zeptám: pane ministře, proč, na co budou použity, kde opravdu ty peníze chyběly, a víte naprosto přesně, kde skončí a jak budou využity? Já říkám: nevíte, nemáte nejmenší tušení, co se s nimi stane. To je věc, která je prostě pravdivá. Chtít víc a nemuset říct, já chci víc, protože potřebuji to, to, to - přesně - tak to nefunguje. Ten požadavek logicky je co nejvíce nadnesen, než že by byl menší.

Ten příklad třeba je stavba nemocnic. Když se staví nemocnice a staví se za státní, tak se pohybujeme v řádech miliardových a taková nemocnice na tom nějakém základu se bude pohybovat v ceně pěti miliard. Myslíte, že by někdo, kdo by to dělal jako podnikatelský záměr, tuto sumu investoval? Udělal by, co by mohl, aby ta suma byla co nejmenší. My děláme, co můžeme, aby ta suma byla co nejvyšší. A přitom to potom zpětně nemá žádný výstup pro to zdravotnictví. Ono není o to lepší, ono je jenom na tom začátku nákladově dražší.

Problém nákladů samozřejmě, já to říkám tak trošičku na přeskáčku, protože skutečně si připadám jako illusion déja vu, že už jsem to říkal tisíckrát a že to všichni říkají v nějaké podobě, ale nikdy se nic nestane. My si to prostě řekneme, a když máme dobrého ministra, tak ten s námi souhlasí, ale je mu to nic platné, protože stejně nic neudělá, nebo nemůže udělat. Prostě proto, že to je v rozporu s nějakými volebními vyhlášeními, protože ve volbách všichni slibujeme co nejvíce a pak se to musí plnit, nebo jsou to nějaké vazby, které vznikly na základě koaličních dohod. Takže se to vždycky říká a pak se nikdy z toho nic nesplní.

Problém je i v tom, že bychom chtěli do těchto věcí sáhnout. Budeme muset sáhnout i do množství poskytované péče. Teď tím nemyslím jenom ty konkrétní jednotlivé případy. Myslím tím naprosto jednoznačně místa. Myslím tím naprosto jednoznačně zdravotnická zařízení. Jestliže dneska hovoříme o nemocnicích, které jsou, nebo mají nějaké problémy, je to proto, že ony vlastně nemají pacienty. Ony vlastně nemají pacienty. Nevrť hlavou, je to tak. (Reaguje na poslance v sále.) Ony prostě nejsou schopny vydělat. A proč to je? Proč to je? Já nevím. Já jenom vím, že když přijdu do Horní Dolní, tak že mi řeknou, že tu nemocnici tam chtějí mít, že tam vždycky byla a že tam musí být. A když jim něco je, tak mě zavolají, jestli bych je nevzal do Prahy. A tenhle rozpor my musíme řešit. My musíme najít odvahu, že tu síť úměrně zpracujeme.

To vůbec nechci říkat, že máme více lékařů na jednoho obyvatele, přestože jich máme nedostatek, že máme významně víc akutních lůžek, než jsou kdekoliv po celé Evropě. Máme zase nedostatek chronických lůžek, ale to je zase o jiných penězích. Ta čísla jsou k dispozici. Tady je mám všechna napsaná. Nejsou to čísla moje, jsou to čísla, která jsou čísla statistických úřadů, která jsou čísla ministerská a v podstatě se shodují. Ten rozdíl je o pár procent.

A samozřejmě musíme přizpůsobit medicínu tomu, co dneska ta medicína je. Ta medicína skutečně je taková, že je svou podstatou o superspecializované péči, protože v té nemocnici nebo i u toho odborníka vám nestačí fonendoskop a prsty, abyste si něco vyklepal, musíte k tomu mít i nějaké přístrojové vybavení. Přístrojové vybavení je drahé, abyste se s ním naučil pracovat, musíte těch vyšetření dělat dost, jinak to neumíte a jsou to pro vás šedočerné stíny na obrazovce. To všechno jsou potom prostředky, které jdou mimo prospěch toho pacienta, a je to důvod, proč ten jeden pacient, než je mu postavena diagnóza, má za sebou třikrát, čtyřikrát zopakované úplně stejné laboratorní vyšetření. Než se ten pacient dostane do nemocnice, tak má pětkrát krevní obraz, dělaný obden, má všechny možné laboratorní testy, ale nikde to nesměřuje k ničemu a není z toho žádný výstup. Jenom ty peníze, co to stojí.

Prostě představa, kterou jsme měli a máme a fůru let se na tom pořád pracuje, je ta, že vlastně my musíme mít takovou lůžkovou péči, která je schopna dělat tu péči na nějaké úrovni, která odpovídá dnešní době, dnešnímu světu. Abychom to měli, tak si musíme zvážit, jak moc takových zařízení potřebujeme. Já jsem přesvědčen o tom, že potřebujeme v zemi, kde dojedete do druhého bodu hladce po silnici, a když pominu ty Krkonoše nebo některé takové úseky, kde se nedá pár měsíců v roce vyjet nahoru, tak je všecko u nás dostupné, letecká záchranka, také jeden z ekonomických problémů zdravotnictví, všude doletí, tak bychom měli mít místo těch lůžkových nemocnic ambulantní perfektně vybavené zařízení, které je schopné udělat v nejkratším možném čase diagnózu, základní diagnózu, směřující diagnózu, aby ten pacient v tom dalším už jel do nemocnice, která umí dělat to, co mu je.

Můžu říct jednoduchý příklad. Musí to třeba být nemocnice, která je schopna udělat operaci na srdci, udělat katetrizace, zajistit to, aby se tam ten defekt nerozvíjel, nebo která je schopna vyřešit mozkovou příhodu, kde hrozí, že se vyvine v mozku defekt a pacient se stane trvale postiženým. A takovéto zařízení by mělo mít před sebou prostě nastartovanou sanitku a v okamžiku, kdy tam lékaři zjistí nějakou věc, která vyžaduje řešení, tak ho do té nemocnice dovezou, a ne aby jel přes čtyři pět zdravotnických zařízení, než se dostane na pracoviště, které ho vyléčí. Kromě toho, že ztrácí čas a že může vzniknout nevratné poškození pacienta, tak každý ten zájezd do té nemocnice stojí prakticky stejné peníze a naše náklady na jednoho pacienta strmě, ale opravdu strmě jdou nahoru. A na druhou stranu ta nemocniční zařízení musí být taková, že jsou potom schopna tu věc řešit. A my všichni musíme vědět, nebo všichni zdravotníci musí vědět, že toto je zařízení, kde mi udělají všecko kromě třeba neurochirurgie, abych řekl nějaký problém, aby tam takového pacienta neposílali, aby ho neposlali do zařízení, kde to oddělení, které by to mělo dělat, vlastně vůbec není, nebo není dostatečně vybavené. Tím samozřejmě můžeme dosáhnout toho, že přístroje, které jsou drahé, budou vytížené, a když jsou vytížené, tak návratnost jejich ceny je samozřejmě daleko rychlejší.

Já jsem byl v Tel Avivu, tam mají řadu zdravotnictví, se kterou bychom také nechtěli mít nic společného, ale mají jednu velmi zajímavou věc. Investice do těch počítačových tomografů, do těch ozařovacích přístrojů jsou vlastně ve velkých nemocnicích v Tel Avivu, ale oni tam pracují v některých úsecích na dvě směny, čili osm a osm hodin, takže šestnáct hodin denně. A jsou pracoviště, třeba ta magnetická rezonance tam běží čtyřiadvacet hodin. A tam dovážejí pacienty na vyšetření z celého Izraele. Tam ho dovezou, zastaví tam v jednu hodinu ráno, na kterou byli objednaní, ve dvě hodiny třicet jsou hotoví a jedou domů a ten nález se prostě počítačově pošle do jejich nemocnice a můžou s ním pracovat, můžou s ním kroutit, zvětšovat ho, malovat ho, prostě všecko, jako kdyby u toho byli. A samozřejmě ten přístroj, který má za normálních okolností dobu asi sedmi, osmi let, než se jeho cena vyplatí, je zaplacen za tři roky. Znamená to pochopitelně pro tu nemocnici významný výdělek a znamená to taky, že může daleko častěji přístroje inovovat, doplňovat je za nové, protože v okamžiku, kdy koupíte drahý přístroj za drahé peníze, tak za půl roku je ještě jeden lepší, tak to v té medicíně prostě běží. A musíme si uvědomit, že v tom zdravotnictví je to tak, obyčejná příklepová vrtačka stojí dneska - kolik, asi osm set, jestli se nemýlím. Víte kolik stojí tatáž příklepová vrtačka, ta samá, jenom z materiálu, aby mohla být sterilizovaná, pro ortopedy? Pohybuje se to okolo sta tisíc. A tak to máte se vším. Jakmile to má na sobě nálepku zdravotnictví, ta cena se multiplikuje, ale ne řádově, stonásobně. A to všechno prostě musí být v nějaké podobě vyšetřeno.

Mluvit by se o tom dalo skutečně donekonečna. Ještě jedna věc, kterou bych hrozně rád řekl, je to, že tu koncepci, kterou dělá ministerstvo, a tu koncepci, kterou by mělo dělat pro to další ministerstvo, co přijde, nebo pro ta další tři, také musí pracovat s tím, jaký bude vývoj zdravotnictví. Ten vývoj zdravotnictví má v sobě tři zásadní věci. Jedna je to, co víme už dneska bezpečně, že budeme stárnout, že počet starých lidí bude narůstat a že zlomový rok je někde okolo roku 2040, kdy už prostě začnou převažovat ti nad 65 nad těmi do 65. A samozřejmě že tento věk v sobě bude mít zcela jinou zdravotnickou problematiku. Ti staří lidé, přestože dneska se toho věku dožívají vlastně v relativně dobré formě, mají vyšší frekvenci nádorových onemocnění prostě proto, že ta buňka se setká za ten život s daleko větším počtem impulzů ke vzniku nádoru. Říká se, že každý orgán při 80 letech života prodělal u člověka osm startů na rakovinu, ale jenom semo tamo nějaký se dokáže dostat dál přes imunitní bariéru, kterou ti lidé mají. Čili ty choroby tam budou narůstat, budou se měnit. Musíme počítat s tím, že prakticky celé lidstvo bude mít diabetes. Prostě proto, že my dneska dovedeme diabetické matky k tomu, že porodí, že mohou dítě odnosit, a ten genetický přestup je tam prostě významně vysoký, a tím musí narůstat. Dřív to nebylo prostě proto, že se diabetické děti nenarodily.

Ne že to není pravda. Je to pravda. Ta čísla jsou, já ti je vytáhnu, potom si na to můžeme sednout. Sedni si někdy s profesorem Andělem a prober tu diabetologii. (K poslanci Kasalovi.)

Problém prostě je, že se ty choroby budou měnit, a my tomu musíme přizpůsobovat to zdravotnictví dopředu, abychom na to byli nachystaní, protože je klidně možné, že nebudeme potřebovat některý typ lékařské péče, a naopak jiný budeme potřebovat strašně moc. A musíme tomu už dneska přizpůsobit vzdělávání, abychom pak nebyli v situaci, že tady budeme mít nemoci, na které nebudeme mít lékaře, a nebudeme na ně mít léčebné vybavení. Může se stát, že prostě nebudeme mít praktické lékaře pro děti a dorost, když už o tom mluvíme. Čili ten výhled, predikce toho, jaká bude nemocnost, jaká bude věková skladba, ale i predikce toho, co bude medicína umět dělat přístrojově, na co nebude potřeba toho lékaře a na co ano a do čeho se má investovat a do čeho se nemá investovat, to jsou prostě věci, které se musí zanalyzovat.

A tady v tuto chvíli, a to je věc, kterou bych chtěl říct na závěr, to není o tom pohybovat se v nějaké oblasti, které já říkám dojmologie. To je analýza tvrdých fakt, která se musí posbírat, s těmi fakty se musí pracovat a na základě těch fakt se musí analyzovat další vývoj toho, co bude zdravotnictví a co budeme my všichni jako pacienti v dalších letech potřebovat. Analýza těch dat má v sobě i jeden velmi vážný háček. My potřebujeme mít ta data tak zpracovaná, abychom věděli, jaká je vlastně efektivita tohoto zdravotnictví.

My dneska hezky říkáme, že zdravotnictví děláme dobře, a ona je to pravda, zdá se, že naše výsledky v těch věcech, které se dají srovnávat, jsou srovnatelné s Evropou, nebo dokonce v řadě parametrů lepší, ale my to potřebujeme vědět přesně. My potřebujeme vědět, jaké jsou léčebné terapeutické výsledky jednotlivých zdravotnických zařízení, to, jak to zdravotnické zařízení léčí a jaké má výsledky, jaké má procento komplikací, jaký má počet reoperací, jaký má počet nevyléčených, kteří odešli třeba do invalidního důchodu. Je to veřejný statek, na to mají lidi právo. A my musíme dosáhnout toho, že tu informaci budou mít. Dokud ji nebudou mít, tak si zdravotnické zařízení nebudou vybírat podle toho, jaké je, ale budou si ho vybírat podle toho, jestli je blízko a za babičkou tam dojedou na kole, nebo babička dostane o knedlík víc, protože tam je v kuchyni paní, která bydlí vedle nich ve vesnici.

Ty všechny věci já znám. Já jsem to před lety prodělal jako prezident komory. Když jsme chystali reformu zdravotnictví a rušení celé řady zdravotnických zařízení, tak jsem jezdil po celé republice, s těmi lidmi jsem mluvil. Takže já vím, co je vede k tomu, když chtějí nemocnici mít, já také vím, že jsou nemocnice, které z personálních důvodů prostě poslední krevní obraz udělají v pátek a první až v pondělí, takže to slepé střevo, co tam přijde, má tak trošku smůlu, protože ho nevyšetří.

Čili ta informace o kvalitě je veřejný statek a lidé musejí mít právo ho vědět. Úplně stejně, jako mají právo vědět, kolik ta péče o ně představovala. A to kupodivu dneska je složité. Zkuste zjistit, kolik stála ta vaše hospitalizace. To je tak složitý výpočet, že se to vlastně nedozvíte, to víte až po určité odstupové době, protože do toho vstupuje celá řada faktorů, jak se ta cena vypočítává. A úplně zpětně, abych začal také z toho druhého konce, v tom okamžiku, kdy budeme vědět, že některé nemocnice v té špičkové péči jsou skutečně špičkové, tak si musíme říct po tom A to B. Špičková péče je drahá, protože vyžaduje špičkové přístroje a ty jsou drahé. A vyžaduje špičkový personál, nelékařský i lékařský, a ten je drahý. A musí být drahý, jinak ta pracoviště neudržíme na té úrovni. To jsou všechno věci, se kterými se musí počítat. A bude muset zmizet to komunistické rovnostářství: všem stejně - všem málo! Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. Ještě než dám prostor pro faktickou poznámku, přečtu několik omluv. Omlouvá se paní poslankyně Helena Válková mezi 18. a 19. hodinou z pracovních důvodů. Omlouvá se ministr zahraničí Tomáš Petříček od 17.45 do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Omlouvá se pan poslanec Richter od 18.15 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Vaše faktická poznámka, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, nejsem lékař, já to spíš vidím zvenku, ne zevnitř. Ale využiji této příležitosti a bude to v podstatě i dotaz na pana ministra. Lékařská služba první pomoci, teď se to jmenuje lékařská pohotovostní služba, abych užíval správný název, možná že teď, co řeknu, naštvu, což bych nerad, ale naštvu kolegy, kteří jsou praktičtí lékaři, i když já si jich jako moc vážím, ale možná že je naštvu trošku. Kdo dnes slouží lékařskou pohotovostní službu? Hodně málo praktických lékařů. Kdo ji supluje? Supluje ji záchranka - koukám na pana kolegu (poslance Brázdila, který přikyvuje) - a supluje ji nemocnice, což samozřejmě nemocnici zatěžuje. Zatěžuje to personál, zatěžuje to lékaře.

Dnes jsou praktičtí lékaři podnikatelé. V pořádku. Já to beru. Proti samozřejmě nic nemám. Sám jsem také byl podnikatel. Oni mají smlouvu od pojišťovny. Ta smlouva jim garantuje příjem. Který podnikatel to má? Žádný, aby měl garantovaný příjem. Oni dostávají kapitační platbu. A já si myslím, pane ministře, že oni by také s tou smlouvou měli mít určitou povinnost. Povinnost sloužit určité hodiny pohotovostní služby, buď tedy ve své ordinaci, anebo třeba i v té nemocnici.

Takže se chci zeptat, pane ministře: Uvažuje se o tom, že by do smluv zdravotní pojišťovny dávaly tyto povinnosti?

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Ještě jedna faktická... dvě. Takže nejprve pan poslanec Kobza, poté pan poslanec Kasal. Faktické poznámky. Připomínám, že se stále nacházíme v obecné rozpravě. Prosím.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Rád bych využil této příležitosti a zeptal se pana ministra, kdyby byl tak hodný a řekl nám, jak to vypadá s výstavbou traumacentra na vinohradské nemocnici. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za stručnou faktickou poznámku. Nyní pan poslanec Kasal.

 

Poslanec David Kasal: Děkuju, pane předsedající. Jenom krátká poznámka na mého předřečníka prostřednictvím pana předsedajícího. My jsme měli návrh, aby praktičtí lékaři sloužili v nemocnicích, resp. aby se vzdělávali formou tou, že odslouží v nemocnici. A nesouhlasila s tím lékařská komora ani jednotlivé svazy. To bylo všechno. Před dvěma roky.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Ptám se, zda má někdo zájem ještě o vystoupení v obecné rozpravě k tomuto bodu. Nikoho nevidím, končím všeobecnou rozpravu. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova po všeobecné rozpravě. Pane ministře? Není zájem. Pan zpravodaj? Není zájem. Přistoupíme tedy k rozpravě podrobné. Otevírám podrobnou rozpravu a do ní je jako první přihlášena paní poslankyně Gajdůšková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená vládo, ctěná Poslanecká sněmovno, jak jsem již avizovala v obecné rozpravě, načtu návrh usnesení, které si dovolím ale přece jenom ještě jednou trošku okomentovat ve vztahu k navrženým bodům. Znova říkám, zdravotnictví je klíčová veřejná služba a měla by být dostupná všem stejně v té kvalitě, kterou je schopna poskytnout.

Nemohu tady souhlasit s tím, co tady říkal můj ctěný pan kolega Svoboda, protože si trošku i sám protiřečil prostřednictvím pana předsedajícího. Zaprvé, jestli tvrdil, že rozdělení péče na nějaké připojištění, nadstandardní připojištění bude znamenat, že tu péči přesto dostanou všichni stejně, že to nebude znamenat, že někdo dostane něco navíc, tak nevím, proč by si někdo to připojištění platil, pokud by dostal stejnou službu jako ten, kdo by to neplatil. Prostě to asi není úplně dobrá cesta.

Já si ale za pacienty, za Svaz pacientů České republiky přeji, aby systém zdravotní péče byl stabilní. A proto se musíme podívat nejenom na systém financování, ale zřejmě se budeme muset bavit, a v tom bych s panem poslancem Svobodou velmi souhlasila, i na to, jak nastavit jakousi hierarchizaci zdravotní péče. Nemůže asi každé zdravotnické zařízení dělat všechno. To by asi nebylo ku prospěchu pacientů. Ale musíme se podívat také na pohyb pacienta tím systémem, zda si náhodou pacienta nepřeposíláme zbytečně po vyšetřeních. To zatěžuje samozřejmě pacienty a zatěžuje to i ten systém, ať už finančně, nebo časově.

Návrh usnesení, které jsem avizovala, je rozdělen do tří bodů. Budu žádat oddělené hlasování o jednotlivých bodech.

To úvodní ustanovení, samozřejmě s bodem číslo jedna, ten konkrétní návrh je, že "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky konstatuje, že současná situace v oblasti personálního zajištění zdravotní péče je vážná, a proto vyzývá Ministerstvo zdravotnictví a vládu České republiky, aby I. systémově řešila nedostatek všech pracovníků ve zdravotnictví a vytvořila legislativní a finanční podmínky pro udržení stávajících a příjem nových zaměstnanců všech kategorií pro zajištění kvalitní zdravotní péče."

Tento bod, stejně jako bod číslo dvě navrhovaného usnesení, řeší aktuální stav. Já chci podtrhnout, že směřuje k tomu, abychom se zabývali nejenom platy lékařů, ale také platy sester, nižšího zdravotnického personálu i personálu toho takzvaně obslužného, ať už jsou to kuchařky, uklízečky, či techničtí pracovníci ve zdravotnických zařízeních. Ukazuje se, že i tito lidé chybějí, a bez nich ta zdravotnická zařízení také nemohou fungovat. Jejich platy také nejsou odpovídající důležitosti toho, jaké zdravotnictví má postavení a mělo by mít postavení mezi veřejnými službami.

Bod číslo dvě, budu teď citovat návrh toho usnesení: "Přislíbené prostředky nad rámec úhradové vyhlášky ve výši 6 mld. korun by tedy ministerstvo a vláda rozdělila transparentně a docílila vyrovnání základních plateb a neodůvodněných rozdílů za odvedenou zdravotní péči." Tady mám na mysli zkušenost konkrétně ze Zlínského kraje, kde v porovnání s výškou financí na hlavu, tedy na jednoho obyvatele v systému zdravotního pojištění, je prostě nejnižší. Ten rozdíl je až 35 tisíc na jednoho občana, což samozřejmě není odůvodnitelné. To se týká samozřejmě nejenom Zlínského kraje, pokud vím, tak je to i záležitost Moravskoslezského kraje, Kraje Vysočina a kraje Olomouckého. Jde o to, aby se ty věci dorovnaly. Proto to směřuje - a je tam ta formulace nad rámec úhradové vyhlášky, protože pokud bychom tyto prostředky, které tedy vláda rozhodla, resp. ministerstvo rozhodlo, že dá nad rámec vyhlášky, tak aby tedy dorovnalo ty rozdíly. Tady musím říct, že jsme se snažili dohodnout tak, a teď mluvím za sociální demokracii, aby ty věci byly v úhradové vyhlášce, aby to saturovalo, aby ten výhled i do budoucna byl pozitivní pro zdravotnický systém, ale vláda rozhodla, resp. ministerstvo rozhodlo, a my to respektujeme, ale v tom případě jsme přesvědčeni o tom, že tedy to musí směřovat tam, kde doposud ty neopodstatněné rozdíly byly.

Bod třetí směřuje vysloveně do budoucna. Zase cituji: "aby ministerstvo a vláda stanovila mechanismus valorizace plateb za státní pojištěnce od roku 2021 tak, aby postupně bylo dosaženo zvýšení objemu financí do zdravotnictví srovnatelného s průměrem EU, tedy přibližně 9 % HDP." Tady se odvolám ještě na vystoupení pana poslance Kaňkovského, který upozorňoval na to, že pokud by nastal hospodářský problém, tak platba za státní pojištěnce je ta, která stabilizuje ten systém. Já jsem to ve svém obecném vystoupení, v obecné rozpravě řekla také.

Musím tady zdůraznit po debatě i trošku v kuloárech, že je zde datum 2021, tedy že bychom to měli připravit během příštího roku s tím, že ještě minulá vláda od roku 2017 přijala opatření, aby se platby za státní pojištěnce navyšovaly v tomto roce i v roce 2020. Čili tam je svým způsobem ta potřeba pokryta. Je potřeba se bavit o tom systému od roku 2021.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, ještě jednou, požádala jsem o hlasování po jednotlivých bodech a prosím vás dle vašeho uvážení o podporu navrženého usnesení. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Jako další je do podrobné rozpravy... Omlouvám se, s přednostním právem pan předseda Stanjura. Poté pan předseda Výborný. Děkuji.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já bych chtěl požádat paní poslankyni Gajdůškovou, zda by byla tak laskava a to své usnesení nám dala také v písemné podobě. Mám to od kolegů z jiných politických stran, abychom je případně mohli porovnat, než začneme hlasovat. Nicméně je poměrně zvláštní, když členka vládní strany vlastně úkoluje vládu a dává úkoly vládě. Proč ne, poslanec či poslankyně to navrhovat mohou, nicméně za posledních šest, myslím, že čtyři roky řídili Ministerstvo zdravotnictví ministři za Českou stranu sociálně demokratickou. A já mám pocit, když jsem četl veřejná vystoupení pana ministra, že on se liší v pohledu na současnou kondici a stav českého zdravotnictví s tím, co tady přednesla paní poslankyně Gajdůšková. Já myslím, že pro nás by bylo rozumné, kdyby případně, až načtou všichni kolegové své návrhy na usnesení, ještě předtím, než uzavřeme podrobnou rozpravu, aby nám pan ministr řekl, jak se on staví k jednotlivým - ať můžeme případně s ním ještě debatovat, nejenom aby pak zaznělo souhlasné, neutrální či negativní stanovisko k jednotlivým návrhům zákona.

Já myslím, že údaj, kolik procent jde do kterého sektoru veřejných služeb vůči HDP, je údaj v zásadě spravedlivý. Pokud jsem dobře poslouchal paní poslankyni, tak říkala, že její ambicí je, aby do zdravotnictví šlo 9 % HDP. Teď jsem nepochopil jenom, jestli z veřejných zdrojů, nebo i ze soukromých zdrojů, to je velmi důležité pro tu debatu. Protože pokud si řekneme, že to je pouze z veřejných zdrojů, tak je to, pokud počítám v hlavě, tak je to 504 mld. Jestli budeme pracovat s tím, že přibližně 1 % HDP je 56 mld., myslím, že letos se odhaduje HDP něco 5,613 bil. korun, tak tě 9 % jednoduchým vynásobením je 504 mld. Pokud by to mělo jít z veřejných zdrojů nebo z toho, co zaplatí plátci, tak je to opravdu dramatické zvýšení plateb ať už státu, což jsou jenom jinak nazvané peníze daňových poplatníků, nebo našich zaměstnanců a našich firem, kteří si platí to zdravotní pojištění. A to číslo mi přijde neuvěřitelně vysoké v této chvíli, když to porovnáme s číslem, se kterým pracujeme pro letošní nebo pro příští rok. Tak úplně přesně nevím, protože tam samozřejmě v celém systému zdravotnictví je i spoluúčast, což jsou ty privátní peníze, a je velmi důležité v té debatě, jestli to jsou celkové, nebo pouze peníze z veřejných zdrojů, to znamená buď platby za státní pojištěnce, které platí stát, nebo platby zdravotního pojištění, které platí ti, kteří to platit prostě musejí.

Samozřejmě není nic proti tomu, aby si koaliční partneři vyměňovali za mikrofonem v Poslanecké sněmovně návrh, nicméně když se dívám na ta usnesení, která zatím máme k dispozici, tak mně přijdou mnohdy příliš konkrétní ve smyslu data a podle mě neřeší ty klíčové otázky, že se zaměřují na jednotlivé, jak bych to řekl, ne nedůležité, ale na jednotlivé detaily nebo jednotlivé části toho systému jako celku. Já myslím, že můj kolega pan docent Svoboda tady mluvil o systému jako celku, a o tom se tedy debata zatím nevede a měla by se vést. Klidně na půdě Poslanecké sněmovny, klidně v bodu předtím, než se připraví konkrétní legislativní návrh.

Já rozumím tomu stanovisku, že například ve Zlínském kraji je úhrada na hlavu, jak jste říkala, o 35 tisíc - asi ročně - méně, nicméně to číslo nám vlastně nic neříká. Já se omlouvám. To číslo jako samotné nám neříká vůbec nic, protože my to říkáme, já bych řekl, neradi, ale doufám, že se s panem ministrem na tom shodneme, že nám připadá zdravotnictví jako jediný obor, dejme tomu i ekonomické činnosti, ona to není jenom ... (nesroz.), kde se neplatí podle kvality a výkonu. Tam bychom měli směřovat naši pozornost. Za stejně kvalitní poskytované služby by se mělo stejně platit. Ne že za služby, které jsou stejné bez ohledu na kvalitu, by se mělo stejně platit. To je naopak pro ten systém velmi nebezpečné, když budeme mluvit jenom o úhradě a nebudeme říkat, že k tomu vyžadujeme i potřebnou kvalitu.

Pokud se budeme bavit o tom, že za stejnou kvalitu mají být stejné peníze, tak to podepisujeme za občanské demokraty. Pokud řekneme, že se má platit za takzvanou kvalitu, tak to prostě podepsat nemůžeme, protože to není správně a je to proti zájmu pacientů, protože pacient chce kvalitní službu.

A já jsem úplně přesně nepochopil z toho vystoupení, takže berte to spíše jako dotaz, ne nějakou kritiku nebo nějakou jenom filipiku. O tom se málo mluví. My pacienti máme poměrně málo informací o tom, abychom zjistili, v které nemocnici se poskytuje lepší péče a v které horší. Já vím, že je to složité, že to není jednoduchá úloha jako sestavit tabulku běhu na sto metrů. Tam se to změří a je to jednoduché. Ale mělo by se někde začít. Připouštím, že mnoho pacientů vlastně volí nemocnici podle místa bydliště. Že nemá možnost porovnávat, nebo ani nechce porovnávat, nebude umět porovnávat tu kvalitu, ale neměli bychom rezignovat na to ty informace dávat.

Já si myslím, že je to úloha zdravotních pojišťoven především. Nemyslím, že je to úloha státu. Protože my občas zaměňujeme i v těch debatách v Poslanecké sněmovně úlohu Ministerstva zdravotnictví a úlohu zdravotních pojišťoven. Jako by stoprocentní odpovědnost za všechno v systému zdravotnictví mělo Ministerstvo zdravotnictví. A to prostě není pravda. Ministerstvo zdravotnictví, vláda, Sněmovna a Senát mají plnou odpovědnost za prostředí legislativní, ekonomické, to všechno ano. Ale za tu péči jako takovou přece mají mnohem větší odpovědnost konkrétní zdravotní pojišťovny. Ty musí vědět, a ty to musí vědět, kde se poskytuje lepší péče a kde horší. A pacienti si zaslouží, aby tu informaci dostali. Třeba i s komentářem, že ty výsledky jsou horší z logických důvodů, že to ani jinak být nemůže. Tomu všemu rozumím. Ale pokud rezignujeme na to hodnocení kvality, tak to není v zájmu pacientů. A myslím si, že v těch debatách bychom měli akcentovat především zájmy pacientů.

Všichni kolegové lékaři mi prominou, ale myslím, že těch pacientů je prostě víc. Já úplně přesně nevím, co je to Svaz pacientů, za který mluvila paní poslankyně Gajdůšková. Já jsem pacient a určitě v žádném svazu organizovaný nejsem ani být nechci. Ale každý z těch pacientů či v rodině těch pacientů mají nějakou konkrétní zkušenost s konkrétním zdravotnickým zařízením či s konkrétním lékařem. Takže ani já si neosvojuji právo mluvit za pacienty jako za všechny pacienty. Ale co si myslím, že bychom měli - poskytovat co nejvíce informací pacientům o možnostech léčby, o kvalitě léčby, o dostupnosti léčby.

A pokud se budete ptát pacientů, jako že my se ptáme, v čem vidí oni největší problém českého zdravotnictví, tak to nebude v tom, že by nebyli spokojeni s tou kvalitou, ale s čekací dobou. A to je velký problém. A není to problém ani politický, není to ani podle mě střet vláda versus opozice, pravice vůči levici. Měli bychom najít taková opatření, aby se ty čekací doby na vyšetření, na operaci, ale zejména na to vyšetření, zkrátily. Protože lékaři vám potvrdí, že mnohdy je rozdíl, jestli jdete na to vyšetření zítra, na konci října, nebo dostanete termín příští rok v březnu. A to je reálný problém, který vám vlastně potvrdí, já bych řekl ve všech regionech. Bez ohledu na to, kolik dostává nemocnice konkrétní platby od zdravotních pojišťoven. To je věc, kterou bychom měli společně řešit. Já jenom poprosím o to usnesení, kdyby bylo v písemné podobě předtím, než budeme hlasovat. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Stejně tak bych poprosil, jestli byste mi usnesení dodali tady nahoru, abychom měli, každý to usnesení předkládá, abychom měli přehled. Ano. S přednostním právem předseda KDU-ČSL poslanec Marek Výborný. Prosím, máte slovo. A připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já budu nepoměrně stručnější než můj předřečník. Nicméně my jsme se posunuli plynule z obecné rozpravy do rozpravy podrobné, a já musím říct, že jsem trochu překvapen, protože já jsem poslouchal ne tedy všechna, ale řadu těch vystoupení kolegů, za KDU-ČSL tady velmi podrobně přednesl reflexi stavu zdravotnictví kolega Vít Kaňkovský, hovořil tady pan profesor Svoboda, hovořil tady sociálně demokratický pan poslanec Votava a další a padala tady celá řada naprosto relevantních dotazů na pana ministra, které se netýkaly jenom jednoho špitálu někde v Horní Dolní, ale které se týkaly legislativního procesu, zákona o veřejném zdravotním pojištění atd. atd. - a co se stalo?

Já jsem furt čekal na ty odpovědi. Žádnou hodinovou filipiku, ale to, že pan ministr vystoupí a odpoví na dotazy. A pan ministr se zřejmě rozhodl tady promlčet až ke kolapsu českého zdravotnictví. To je celé. Tak jako bravo (tleská), tleskám. Já myslím, že jsme tady od toho, abychom ty odpovědi, pane ministře, od vás slyšeli, a ne že se tady promlčíme až k tomu... Já nevím, jestli vám to tady někdo poradil. Ale já to považuji jednak za poměrně nedůstojné vůči kolegům poslancům a poslankyním, včetně vašich vládních kolegů poslanců a poslankyň, a považuji to za minimálně cestu, kterou se prostě debata a diskuse na půdě parlamentu nevede. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. Ještě jednou přeji hezký večer. A nyní tedy v podrobné rozpravě vystoupí paní poslankyně Hana Aulická a připraví se paní poslankyně Karla Maříková. Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já tedy už nebudu tak výřečná jako mí předřečníci a opravdu načtu jenom předložený návrh na usnesení. Dostali ho myslím všechny kluby, tak aby se mohly na to dosti připravit a říci, jak budou, nebo rozhodnout se, jak budou hlasovat.

To znamená, my předkládáme návrh na usnesení v tomto znění:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá ministra zdravotnictví a vládu ČR

(I.) aby pokračovala v systémových opatření v dostupné a kvalitní zdravotní péče v českém zdravotnictví;

II. do konce listopadu 2019 odpověděla na otázky týkající se zajištění zdravotní péče přednesené v úvodu k tomuto bodu. - Zde bych chtěla jenom říci, že tyto otázky jsem samozřejmě předala i s tímto návrhem usnesení;

III. učinila opatření ke stabilizaci příjmů do veřejného zdravotního pojištění;

IV. podpořila přijetí zákona na pravidelnou a automatickou valorizaci plateb za státní pojištěnce;

V. zajistila transparentní převod navýšených vyjednaných finančních prostředků prostřednictvím úhradové vyhlášky a zdravotně pojistných plánů za rok 2020 především do těch oblastí zdravotní péče, kde je situace nejhorší, jako jsou malé nemocnice, stabilizace zdravotního personálu a domácí péče."

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a poprosím vás, jestli byste mi to usnesení také mohla dodat i ke mně nahoru. A nyní tedy vystoupí v podrobné rozpravě paní poslankyně Karla Maříková. A připraví se pan poslanec Petr Třešňák. Prosím.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jak jsem říkala už v obecné rozpravě, také bych načetla návrh na usnesení, který je rozdělen do dvou bodů, a poprosila bych hlasování bod po bodu zvlášť. Takže

I. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá ministra zdravotnictví, aby seznámil Poslaneckou sněmovnu, jaké kroky a systémová řešení chystá k vyřešení personální krize ve zdravotnictví.

II. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá Ministerstvo zdravotnictví, aby vypracovalo dlouhodobou koncepci zdravotnictví, jak bude zajištěna kvalitní a dostupná zdravotní péče v následujících letech.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A také poprosím o to usnesení ke mně nahoru. Další tedy vystoupí pan poslanec Petr Třešňák. Já vás poprosím o klid v jednacím sále. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Třešňák: Já budu také velice stručný. A vlastně následující usnesení by nemělo vládě činit vůbec žádný problém, protože již letos prošel věcný záměr zákona o elektronizaci zdravotnictví a vlastně do konce tohoto roku mohl již být hotov i v paragrafovém znění. Nicméně mám lehce kompromisní usnesení, které zní: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá Ministerstvo zdravotnictví a vládu ČR, aby předložila do dubna 2020 legislativní návrh elektronizace zdravotnictví v paragrafovém znění."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a poprosím vás také o to usnesení tady nahoru. Nyní tedy ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Bohuslav Svoboda. A ještě má zájem vystoupit na faktickou paní poslankyně Aulická. Prosím.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo. Ona ta moje faktická je vlastně reakcí na bod čtyři toho právě proneseného usnesení, kde se píše, že se má vylepšit oblast zdravotní péče, kde je péče nejhorší. Znamená to tedy, že tam půjde relativně více peněz, než kolik si tam tou svou činností zaslouží. Je to jakýsi bonus. A ty dobré nemocnice, ty mají malus. Ty dostanou méně. Není možné, abychom hlasovali o něčem, že někdo dostane víc za to, že je na tom špatně, dělá to špatně, a ten, co to dělá dobře, nedostane nic. Čili tento bod usnesení se hlasovat podle mého názoru nedá, protože zakládá nerovnost mezi těmi zdravotnickými zařízeními, o nic jiného neopřené, než o to, že jsou takzvaně špatné.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní paní poslankyně Aulická Jírovcová. Prosím, vaše dvě minuty. Na faktickou?

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Ano. Děkuji, pane předsedající. Jenom dovětek. Omlouvám se za to, zapomněla jsem po svém načtení návrhu na usnesení říci, že samozřejmě taky žádám hlasovat po bodech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Stejně tak jsem se chtěl zeptat paní poslankyně Gajdůškové, jestli po bodech, nebo v celku. (Po bodech.) Po bodech? Po bodech. A Piráti mají jenom jednobodové, takže tam je to jasné. Takže nyní bych vyzval na vystoupení jako posledního pana poslance Víta Kaňkovského. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobrý večer, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil s návrhem usnesení Poslanecké sněmovny k bodu 312 za poslanecký klub KDU-ČSL. Jak už jsem avizoval, myslím si, že problematika, kterou dneska projednáváme, se netýká pouze té úplně aktuální situace ve zdravotnictví, ale týká se hlavně rizik, která mají směrem do budoucna. Proto také to usnesení, zejména pod číslem jedna, směřuje k dlouhodobějšímu cíli, to znamená ke změně ve veřejném zdravotním pojištění.

Takže návrh usnesení zní: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby

I. v termínu do 31. března 2020 předložila Poslanecké sněmovně věcný návrh nového zákona o veřejném zdravotním pojištění;

II. v termínu do 31. ledna 2020 předložila Poslanecké sněmovně návrh opatření k posílení role školitelů zdravotnických profesí včetně jejich odpovídajícího finančního ohodnocení;

III. v termínu do 31. 12. 2019 předložila Poslanecké sněmovně harmonogram aplikace programu DRG Restart do praxe.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a poprosím vás ještě o návrh toho usnesení ke mně. A zdali si přejete, pane poslanče, po bodech? Po bodech. Takže taky po bodech.

Nyní s přednostním právem, jako poslední zatím v podrobné rozpravě, předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Musím říct, že ty návrhy klubu KSČM a klubu ČSSD jdou proti sobě, a já bych si rád vyjasnil s panem ministrem situaci, co vlastně možné je a co možné není. Pak se můžeme rozhodovat, jestli je to dobře, nebo špatně.

Kolegové ze sociální demokracie navrhují v bodě dva, aby přislíbené prostředky - to je zřejmě výsledek jednání Andreje Babiše s Vojtěchem Filipem, jestli jsem to pochopil - šest miliard navíc šly nad rámec úhradové vyhlášky. Jinými slovy mimo úhradovou vyhlášku. Nad rámec znamená mimo. To znamená, já se ptám, zda je to vůbec možné. Kdo by těch šest miliard dělil? Ministr zdravotnictví, Vojtěch Filip nebo Andrej Babiš, pojišťovny? Mimo úhradovou vyhlášku. To jako mimo, návrh je mimo a já si myslím, že to úplně není možné. Já si myslím, že to úplně není možné, že dáme pojišťovně peníze a ona to nějak rozdělí. Tak se chci zeptat, jestli je to možné. Pak se můžeme přít o to, jestli je to dobře, nebo špatně.

A druhá věc, to je zase návrh z klubu KSČM. A mluvil o tom i pan docent Svoboda. Nicméně v úhradové vyhlášce - můžu se plést, říkám, nejsem na to expert - se přece nerozlišuje mezi malými a velkými nemocnicemi. Nebo ano? Tady je návrh usnesení, aby úhradová vyhláška posílala něco malým nemocnicím. Podle mě to opět není možné stejně jako ten bod dva navržený klubem sociální demokracie. Pak jsou podle mého názoru ta usnesení nehlasovatelná, protože to legislativa neumožňuje. A je v zásadě úplně jedno, jestli pro to je většinová podpora, nebo není, protože správná odpověď pak bude: i kdybychom to schválili, tak to není možné. Pak ta usnesení jsou úplně zbytečná a nemá cenu, abychom se přeli o obsahu, jestli je to dobře, nebo špatně. Rozumím tomu, že pokud je navrženo v tom bodě pět v usnesení KSČM, že úhradovou vyhláškou se má zvýhodnit domácí péče, to bezesporu možné je. Ale u těch malých nemocnic si myslím, že to prostě možné není.

Já bych poprosil pana ministra před tím hlasováním, jestli to možné je, nebo není, a my se pak rozhodneme. Podle mě tato dvě usnesení, která jsem přečetl z podkladů, které jsme dostali od kolegů, nejsou hlasovatelná. Pak bychom o nich tedy hlasovat neměli, ale chtěl bych to slyšet od ministra zdravotnictví. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou se hlásí ještě paní poslankyně Alena Gajdůšková a pan ministr si také přeje následně vystoupit. Takže nejprve s faktickou dvě minuty pro paní poslankyni. Prosím máte slovo.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji za slovo. Jenom rychle a předpokládám, že pan ministr to vysvětlí ještě podrobněji a přesněji. Ale naše informace je, že úhradová vyhláška je uzavřena, těch šest miliard je svým způsobem navíc a my jenom vyjadřujeme svůj názor, kam by to asi mělo jít.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy pan ministr s přednostním právem. Prosím máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, abych tedy odpověděl na ty konkrétní dotazy. Možné to je a není to žádná politická dohoda. Těch šest miliard jde skutečně nad rámec úhradové vyhlášky. A je to dohoda přímo se zdravotními pojišťovnami. Protože úhradová vyhláška je pouze základ, úhradová vyhláška není strop. Takže nad rámec úhradové vyhlášky zdravotní pojišťovny, které, jak řekl správně pan předseda Stanjura, jsou odpovědné za zajištění časové a místní dostupnosti zdravotních služeb, tak k tomu samozřejmě musí mít cílené úhradové mechanismy, které nejsme schopni dát do toho plošného dokumentu s názvem úhradová vyhláška, ale které by zdravotní pojišťovny měly mít nad rámec tak, aby mohly skutečně cíleně řešit problémy v regionech, v konkrétních lokalitách, v příhraničních oblastech. A úhradová vyhláška samozřejmě nemůže být napsaná tak, že podporujeme nemocnice v příhraničních oblastech a podobně. Takže těch šest miliard korun je skutečně nad rámec úhradové vyhlášky v rámci individuálních úhradových mechanismů a je to legislativně možné a zdravotní pojišťovny právě mají takto prostor, řekněme, řešit cíleně podporu primární péče, praktických lékařů někde v odlehlých oblastech a podobně, což je něco, co zkrátka nejsme schopni řešit v té úhradové vyhlášce, která je skutečně plošným dokumentem.

A stejně tak ten bod, který vlastně tady byl zmíněn, tak on tam právě říká, že zajištění finančních prostředků prostřednictvím úhradové vyhlášky a zdravotně pojistných plánů. A zdravotně pojistné plány, to je pro pojišťovny v zásadě zákon, je to jejich rozpočet. Je to jejich plán, jak chtějí rozdělovat peníze. A samozřejmě v těchto zdravotně pojistných plánech je počítáno jednak s penězi z úhradové vyhlášky a dále s těmi šesti miliardami navíc rozdělenými mezi sedm zdravotních pojišťoven poměrně, kde právě počítají zdravotní pojišťovny, že podpoří třeba právě regionální nemocnice, příhraniční oblasti a podobně. Takže toto možné je, legislativa to umožňuje. A myslím si, že to je dokonce i správné, že takto dáváme prostor těm zdravotním pojišťovnám, které zkrátka jsou odpovědné za zajištění zdravotní péče pro své pojištěnce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Na faktickou poznámku předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím vaše dvě minuty. Máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za vysvětlení. Takže možné to je, tak o tom můžeme hlasovat. Nicméně pak úplně nerozumím, když vás vezmu za slovo, pane ministře, vy jste řekl, že to je návrh zdravotních pojišťoven, že těch šest miliard nějak rozdělí. Já jsem si myslel, že to je návrh Andreje Babiše a Vojtěcha Filipa. Aha, takže to už bylo dávno jasné předtím, než oni se sešli a oznámili, že našli šest miliard. To je první varianta, že to chtěly zdravotní pojišťovny. Teď se sešli předseda vlády s předsedou komunistů a řekli, předseda komunistů řekl - my bychom chtěli víc peněz. A premiér, který má víc informací, říká - to je v pohodě, to chtějí ty pojišťovny, pojď půjdeme to oznámit. A šli to oznámit.

No, já si z toho dělám legraci, protože tomu nevěřím. A budu rád, když mi to vysvětlíte. Pak to jednání bylo úplně zbytečné a mátlo to nejenom veřejnost, ale i politickou konkurenci.

Pusťte si tu tiskovku, podívejte se na výraz pana předsedy Filipa, jak byl šťastný, že to dojednal. Co vlastně dojednal, když ty pojišťovny to chtěly? Nedojednal vůbec nic. To je jenom poznámka k tomu, kdo našel šest miliard. Tak byly to zdravotní pojišťovny, milí občané. Nebyl to ani pan premiér, ani předseda KSČM, byly to zdravotní pojišťovny. Ti dva si jenom chtějí přivlastnit návrh zdravotních pojišťoven.

Druhá poznámka, vážnější. Mě to úplně neuklidňuje, když se dozvím, že vlastně těch šest miliard někdo nějak rozdělí bez toho, aby na to byla jasná pravidla. To mě opravdu neuklidnilo. Věřím panu ministrovi, že je to možné. Nemám důvod s ním v tomhle polemizovat, ale mě to neuklidnilo. To jsou peníze daňových poplatníků, tak kdo to bude rozdělovat? Správní rada konkrétních pojišťoven, my, kteří schvalujeme zdravotně pojistné plány? Nebo kdo to vlastně bude reálně rozhodovat a kdo ohlídá, že těch šest miliard je rozděleno spravedlivě, nebo alespoň přibližně spravedlivě? Protože absolutní spravedlnost neexistuje. To by pak muselo být asi na hlavu a to je prostě složité. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pan ministr s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Jenom abych to vysvětlil. Pan Stanjura tady nebyl na začátku debaty, kdy jsem popisoval vlastně ten aktuální závěr, jak dopadla ta jednání. Šest miliard bylo dohodnuto vždy se zdravotními pojišťovnami nad rámec úhradové vyhlášky v rámci cílených úrovní mechanismů a to, co je výsledek, ale on to byl hlavně výsledek jednání s poskytovateli péče, je 4,9 miliardy. To znamená, byla úhradová vyhláška s nějakým návrhem 24 miliard. Do úhradové vyhlášky jde navíc 4,9, to znamená jsme někde na úrovni 29 miliard v úhradové vyhlášce plus 6 miliard navíc jakožto nad rámec úhradové vyhlášky do 35 miliard. Takže takto je to poskládáno. To je ta změna. To znamená, nikoliv 6 miliard, ale 4,9 miliardy do úhradové vyhlášky.

A jinak si myslím, že to není nic ani, co by bylo dříve nějak zvláštní, protože, myslím těch 6 miliard, skutečně úhradová vyhláška je vždycky pouze ten základ. Úhradová vyhláška ze své podstaty není schopna postihnout všechny individuální problémy v českém zdravotnictví, znovu opakuji, všechny regionální rozdíly a podobně. To znamená, zdravotní pojišťovna, pokud má plnit svoji úlohu, kterou je zajištění časové a místní dostupnosti, tak musí bonifikovat, musí bonifikovat třeba konkrétní poskytovatele v rámci konkrétních regionů atd. Musí na to mít nějaká pravidla, musí to být zdůvodněno, musí to být auditovatelné. My samozřejmě zdravotní pojišťovny kontrolujeme společně s Ministerstvem financí, i na NKÚ kontrolují atd., ale nemyslím si, že to je něco špatného. Naopak si myslím, že je to správná cesta, jak řešit individuální problémy, které zkrátka úhradová vyhláška nemůže postihnout.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Mám tady dvě faktické poznámky, resp. žádosti. Jako první vystoupí pan poslanec Pavel Plzák a připraví se předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, vaše dvě minuty. Máte slovo.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji. Jenom rychle. Já rozumím dotazu pana kolegy Stanjury. Jak to rozdělit. Jednak o tom bude jednat, o zdravotně pojistném plánu, nyní v úterý správní rada VZP a pracovní skupiny ve čtvrtek a bude to určitě jeden z důležitých bodů jednání. Ale já si představuji, že za prvé se bude jednat se zřizovateli, s kraji, kde jsou problémy v nemocnicích a proč. Ale další věc, jak to spravedlivě rozdělit, je možnost - každá nemocnice má svoji základní sazbu, kterou se násobí ten case mix, to znamená soubor výkonů, která ta nemocnice provedla. A ta základní sazba není pro všechny nemocnice stejná. Je daná historicky a bohužel některé nemocnice díky tomu, jak se nastavilo financování - nechci to tady rozvádět, já si dovedu představit, že budeme třeba na té správní radě mluvit o tom těm nemocnicím, které mají tu nízkou základní sazbu, nějakým způsobem pomoct. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já se omlouvám, pane ministře. Čím déle to vysvětlujete, tím méně to chápu. Možná je problém na mojí straně, tak se radši zeptám. Co vlastně dojednal premiér s předsedou KSČM? Já jsem to fakt nepochopil. Jestli 6 miliard, nebo 4,9. Vy jste řekl, že 6 ne, 4,9 do úhradové vyhlášky, ale sociální demokraté řekli, že úhradová vyhláška je už hotová. Tak mám dotaz, kdy byla hotová a kdy se tam ty 4,9 miliardy dostalo. Já tomu fakt nerozumím, protože to jednání podle mne proběhlo minulý týden. (Hlas z pléna.) Paní poslankyně, já se omlouvám. Říká nereagovat. To je výborné. Tak nebudeme reagovat, nic se nedozvíme, můžeme jít domů. Hurá. Pět miliard z peněz daňových poplatníků není tak málo. A já myslím, že mám právo se ptát, kde se vlastně těch 5 miliard vzalo. Vzalo se z rezerv, tomu já rozumím. Ale kdy byla ta úhradová vyhláška hotová?

Zeptám se kolegyň a kolegů: viděli jste někdy ty vzorce, jak se počítá...? Viděli. Mnozí ano, mnozí ne. Já jsem kdysi chtěl pozlobit vašeho předchůdce, pane ministře, pana ministra Ludvíka, tak jsem ho požádal, ať mně to jenom přečte, ten vzorec. Já mám technické vzdělání. Jsem programátor a nebyl jsem ho schopen správně přečíst. To nebylo na třetí lomeno dvěma, integrál. Já nevím, kdo to vymyslel. Prý tomu rozumí tak pět lidí v České republice, je to docela možné. Je obrovský vzorec. Takže už do toho vzorce se dalo, na konci přidalo 4,9 miliardy, nebo na začátku? A kdy se tam dostaly ty peníze? To přece není triviální věc, úhradová vyhláška. Já nevím, jestli už Ústavní soud rozhodl o stížnosti senátorů na tvorbu úhradové vyhlášky, to nevím, ale je to všechno jen ne transparentní. Myslím si, že naprostá většina lidí neví, jak to vzniká. Ano, možná zná tu sumu na začátku a pak ty konkrétní výkony, kde jsou hodnocené, ale že by nám někdo vysvětlil, co jsou ty matematické vzorce, s čím pracují, tak to se nedá vysvětlit, ale dělí se z toho stovky miliard. To je prostě složité.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou na poslanec Bohuslav Svoboda. Zatím poslední přihláška na faktickou. Takže pane poslanče, máte slovo. Vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo. Já bych také poprosil o vysvětlení. V tuto chvíli tedy máme uzákoněno to, že jde do pojišťoven navíc 4,9 a 6 miliard, každé jiným mechanismem. Ale na výstupu z toho je to, že pojišťovna má tedy za stejnou činnost některým nemocnicím platit jinak, nebo tedy víc. Celou dobu tady slyším z levé strany spektra a od lékařského odborového klubu, že všechno musí být hrazeno stejně. Na rozdíl není žádný nárok. Ta péče je stejná. Tak to celou tu dobu slyšíme. Já o tom mám úplně jinou představu. Já si myslím, že není. Ale je to tak. A teď proti tomuto faktu, se kterým neustále bojujeme, bojujeme s křikem lékařské komory, že žádá, aby všechny nemocnice dostávaly stejně, aby neexistovaly žádné historicky vyšší platby. Ono to historicky vzniklo tak, že to ty nemocnice neuměly vykazovat a vytvořily si ten základ nedostatečný a pak už se těžko výš dostávaly. Ale celou dobu s tím levice bojuje a teď, v tuto chvíli, vlastně oficializujeme ten mechanismus, že někomu dáme víc. A když já řeknu, že bych chtěl dávat víc těm, co jsou lepší, tak jsem špatný a ozve se pískot z levé strany. Jestli tohle umí pan ministr vysvětlit, jaký je v tom rozdíl, dát těm horším víc a těm lepším nedat víc, já bych to rád slyšel. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Roman Onderka. Vy se nehlásíte. Tak já vás zase odmáznu. Nyní již nevidím žádnou přihlášku do podrobné rozpravy, takže já tímto podrobnou rozpravu končím. Nyní se dotáži na zájem o závěrečná slova. Pan ministr? Pan zpravodaj? Máte zájem o závěrečná slova? Nemáte zájem o závěrečná slova.

Takže nyní přistoupíme k hlasování o přednesených návrzích. Já zagonguji a přivolám vážené paní poslankyně a poslance do jednacího sálu. Je tady zájem o odhlášení, takže vás odhlásím. Přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami. Já bych nyní poprosil zpravodaje, aby nás provedl těmi pozměňovacími návrhy. Registruji, že v podstatě o všech vícebodových návrzích, což jsou všechny kromě Pirátů, budeme hlasovat po bodech jednotlivě. Takže začneme návrhem paní poslankyně Aleny Gajdůškové jménem ČSSD. Tak prosím.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Ano. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, sešlo se nám pět návrhů. První budeme hlasovat -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Neslyšíme! Já vás poprosím o klid v jednacím sále. Poslanci si stěžují, že neslyší. Já vás poprosím o klid!

 

Poslanec Daniel Pawlas: Sešlo se celkem pět návrhů na usnesení. Od kolegyně Gajdůškové, paní poslankyně Aulické, paní poslankyně Maříkové, pana poslance Třešňáka a pana poslance Kaňkovského. Všichni až na pana poslance Třešňáka, všichni žádají o hlasování po bodech.

První budeme hlasovat o návrhu na usnesení paní poslankyně Gajdůškové, kdy Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky konstatuje, že současná situace v oblasti personálního zajištění zdravotní péče je vážná. Vyzývá proto Ministerstvo zdravotnictví a vládu České republiky, aby za prvé systémově řešila nedostatek všech pracovníků ve zdravotnictví a vytvořila legislativní a finanční podmínky pro udržení stávajících a příjem nových zaměstnanců všech kategorií pro zajištění kvalitní zdravotní péče.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak všichni víme, o čem budeme hlasovat.

Já zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 134, přihlášeno 154 poslanců, pro 60, proti 19. Návrh byl zamítnut. Návrh usnesení nebyl schválen. Prosím.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Za druhé. Přislíbené prostředky nad rámec úhradové vyhlášky ve výši 6 miliard Kč -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Omlouvám se jenom... Předseda klubu ODS. (Mimo mikrofon.) Ano, není to zákon, takže jednací den do 21 hodin, pane předsedo, ale děkuji za tu poznámku, že jsme to mohli upřesnit. Takže máme čas a máme čas i na to hlasování.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Takže dalším bodem je: Přislíbené prostředky nad rámec úhradové vyhlášky ve výši 6 miliard rozdělila transparentně a docílila vyrovnání základních plateb a neodůvodněných rozdílů za odvedenou zdravotní péči.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 135, přihlášeno 154 poslanců, pro 29, proti 23. Návrh byl zamítnut. Návrh nebyl schválen. Prosím.

 

Poslanec Daniel Pawlas: A bod číslo tři: Stanovila mechanismus valorizace plateb za státní pojištěnce od roku 2021 tak, aby postupně bylo dosaženo zvýšení objemu financí do zdravotnictví srovnatelné s průměrem EU, tedy cca 9 % hrubého domácího produktu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 136, přihlášeno 154 poslanců, pro 13, proti 15. Návrh usnesení nebyl schválen. Takže tím máme vyřešeno ČSSD.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Ano. Dále zde máme -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já prosím o klid v jednacím sále, protože někteří poslanci neslyší návrh usnesení. Prosím.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Další budeme řešit návrh paní poslankyně Aulické a taky je to po bodech. Takže návrh usnesení k situaci ve zdravotnictví: Poslanecká sněmovna žádá ministra zdravotnictví a vládu ČR, aby za prvé pokračovala v systémových opatřeních dostupné a kvalitní zdravotní péče v českém zdravotnictví.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 137, přihlášeno 154 poslanců, pro 129, proti 2. Návrh usnesení byl schválen. (Velký hluk v sále.)

 

Poslanec Daniel Pawlas: Další bod zní: Do konce listopadu 2019 odpověděla na otázky týkající se zajištění zdravotní péče přednesené v úvodu k tomuto bodu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 138, přihlášeno 154 poslanců, pro 148, proti žádný. Návrh usnesení byl schválen. Prosím.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Dalším bodem je za třetí: Učinila opatření ke stabilizaci příjmů do veřejného zdravotního pojištění.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 139, přihlášeno 154 poslanců, pro 87, proti 3. Návrh usnesení byl schválen. Prosím.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Za čtvrté: Podpořila přijetí zákona na pravidelnou a automatickou valorizaci plateb za státní pojištěnce.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 140, přihlášeno 154 poslanců, pro 66, proti 3. Návrh usnesení nebyl schválen.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Za páté: Zajistila transparentní převod navýšených vyjednaných finančních prostředků prostřednictvím úhradové vyhlášky a zdravotně pojistných plánů za rok 2020 především do těch oblastí zdravotní péče, kde je situace nejhorší - malé nemocnice, stabilizace zdravotního personálu a domácí péče.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 141, přihlášeno 154 poslanců, pro 77, proti 13. Návrh usnesení nebyl schválen. Tak to máme KSČM. Další.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Další máme od paní poslankyně Maříkové.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás prosím o klid v jednacím sále! (Velký hluk, někteří poslanci na sebe pokřikují.)

 

Poslanec Daniel Pawlas: Takže -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vydržte moment. Chviličku. Předseda poslaneckého klubu KSČM... (Kontrola hlasování.) Pan poslanec Valenta, přejete si vyjádřit se. Tak prosím.

 

Poslanec Jiří Valenta: Já se tedy velice omlouvám, ale chtěl jsem hlasovat pro, a na sjetině mám, že jsem se zdržel. (Hluk v sále, smích, potlesk zprava, velmi rušno.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Prosím vás, upřesněte to.

 

Poslanec Jiří Valenta: Pardon, omlouvám se. Je to naopak.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pardon, teďka byl hluk a neslyšel jsem vůbec nic. Takže...

 

Poslanec Jiří Valenta: Teď už to řeknu správně. Na sjetině mám, že jsem se zdržel, a chtěl jsem hlasovat pro. Proto zpochybňuji hlasování. (Hluk, pokřikování.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže zpochybňujete hlasování. Takže budeme hlasovat o námitce pana poslance Valenty.

Já zahajuji hlasování. Kdo je pro námitku? Kdo je proti námitce?

Hlasování číslo 142, přihlášeno 154 poslanců, pro 134, proti 2. Námitka byla přijata.

 

Je tady žádost o odhlášení, takže já vás odhlásím, přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami a zopakujeme si hlasování. Takže pane zpravodaji, prosím, proveďte nás.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Takže budeme hlasovat znovu -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pardon, okamžik. S přednostním právem předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem vstřícnost sama. Každému se stane, že mu selže hlasovací zařízení, ale poprosil bych pana poslance, aby příště tu formulku řekl správně. Nám je úplně jedno, jak jste chtěl hlasovat, to není důvod pro zpochybnění hlasování. Správná formulace zní, že jste hlasoval pro, na sjetině máte, že jste se zdržel, ne co jste chtěl, to nám je fakt jedno.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, můžeme.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Budeme hlasovat znovu o bodu číslo pět z návrhu paní poslankyně Aulické a to bylo: Zajistila transparentní převod navýšených vyjednaných finančních prostředků prostřednictvím úhradové vyhlášky a zdravotně pojistných plánů za rok 2020 především do těch oblastí zdravotní péče, kde je situace nejhorší - malé nemocnice, stabilizace zdravotního personálu a domácí péče.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 143, přihlášeno 153 poslanců, pro 78, proti 14. Návrh usnesení byl přijat. Budeme pokračovat.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Tím jsme se vypořádali s návrhem usnesení paní poslankyně Aulické a teď přejdeme k návrhu usnesení paní poslankyně Maříkové, která navrhuje, že Poslanecká sněmovna žádá ministra zdravotnictví, aby seznámil Poslaneckou sněmovnu, jaké kroky a systémová řešení chystá k vyřešení personální krize ve zdravotnictví.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 144 přihlášeno 154 poslanců, pro 80, proti 3. Návrh usnesení byl přijat.

 

Jenom moment, přečtu jednu omluvu, protože pak tady živelně skončíme, abych to měl přečteno. (Smích v sále.) Takže mezi 19. a 23. hodinou se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec František Vácha. Tak prosím.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Další bod je, že Poslanecká sněmovna žádá Ministerstvo zdravotnictví, aby vypracovalo dlouhodobou koncepci zdravotnictví, jak bude zajištěna kvalitní a dostupná zdravotní péče v následujících letech.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 145 přihlášeno 154 poslanců, pro 72, proti 2. Návrh usnesení nebyl schválen.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Tím jsme se vypořádali s návrhem usnesení paní poslankyně Maříkové a teď je návrh usnesení pana poslance Třešňáka, které zní: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá Ministerstvo zdravotnictví a vládu ČR, aby předložila do dubna 2020 legislativní návrh elektronizace zdravotnictví v paragrafovém znění."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 146 přihlášeno 153 poslanců, pro 63, proti žádný. Návrh usnesení nebyl schválen.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Poslední návrh na usnesení je od pana poslance Kaňkovského, který navrhuje: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu, aby za prvé v termínu do 31. 3. 2020 předložila Poslanecké sněmovně věcný návrh nového zákona o veřejném zdravotním pojištění."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 147 přihlášeno 154 poslanců, pro 53, proti 1. Návrh usnesení nebyl schválen. Prosím.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Další bod, za druhé: "V termínu do 31. 1. 2020 předložila Poslanecké sněmovně návrh opatření k posílení role školitelů zdravotnických profesí včetně jejich odpovídajícího finančního ohodnocení."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 148 přihlášeno 154 poslanců, pro 72, proti žádný. Návrh usnesení nebyl schválen. Prosím.

 

Poslanec Daniel Pawlas: A za třetí: "V termínu do 31. 12. 2019 předložila Poslanecké sněmovně harmonogram aplikace programu DRG Restart do praxe."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 149 přihlášeno 154 poslanců, pro 74, proti žádný (na tabuli 1). Návrh usnesení nebyl schválen.

 

Pane zpravodaji, vyčerpali jsme všechny návrhy?

 

Poslanec Daniel Pawlas: Ano, všechny.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže máme vyčerpány všechny návrhy, já tímto tento bod končím a přerušuji schůzi zítra do 9 hodin ráno. Přeji hezký večer.

 

(Jednání skončilo v 19.14 hodin.)

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.