Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Pikal)

Sloučená rozprava k bodům 49 a 50
/sněmovní tisky 545 a 295/

Ve sloučené rozpravě je s přednostním právem přihlášen pan místopředseda Okamura v tuto chvíli.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, exekucím jako problému se spolu se svými kolegy věnuji přes deset let. Byli jsme první, kdo začal veřejně tlačit na změny zákonů a celého systému, který kdysi nastal zřízením soukromých exekutorů. Navrhovali jsme jako dílčí změnu slučování exekucí či v minulém volebním období jsme navrhli, a zároveň nám to vláda tenkrát zamítla, místní příslušnost, tedy takzvanou teritorialitu. Ale od počátku nám bylo jasné, že skutečně systémové řešení je jen jedno, a to je deprivatizace, tedy zestátnění exekutorů. To je cílem SPD.

Tento návrh vládního zákona, který tady teď máme na stole k projednání, hovoří o soudních exekutorech, i když fakticky jde o soukromé instituce, jen s glejtem veřejnoprávnosti. Změny navrhované v tomto zákoně jsou do jisté míry zlepšení, ale neřeší jádro problému. Podle našeho hnutí SPD by bylo dobré, když exekuce bude spravovat jeden exekutor. Vládní zákon ale navrhuje, aby exekutor, který dostane pohledávku, ji předal tomu exekutorovi, který vede řízení, které bylo zahájeno jako první. Fajn, ale náklady na změny navíc nese věřitel nebo ve vyjmenovaných případech dlužník. A zbytečně. Jelikož kdybychom přijali námi navrhovanou teritorialitu, pak má každý občan místně příslušný exekuční úřad, tak jako má soud, a nic se nemusí přeposílat ani řešit dalšími zákony.

Nemyslím ale, že teritorialita, tedy místní příslušnost exekutorů, je samospasitelná. Zabrání sice skupování pohledávek anebo exekuční turistice, kdy nejatraktivnější destinací jsou či byli exekutorští gangsteři typu pana Vrány nebo Míky. (Hluk v sále.) Ano, kdyby se zavedla námi navrhovaná teritorialita exekutorů, tak Přerov přijde o pár miliard. Jak víme, nefunguje ani omylem nějaká samoregulace a kontrola zákonnosti v rámci Exekutorské komory.

Problém exekutorů nebyl a není jen ve špatných zákonech, ale v tom, že na tyto zákony mnoho exekutorů po léta beztrestně kašle. Problém je v samouzavřeném principu, kdy dosavadní vlády udělaly zcela trestuhodně z vymáhání dluhů byznys. Pokud je exekutor byznysmen, pak logicky tlačí na zisk a chce sedřít dlužníka na kost. A dosavadní vlády to podporují. Jenže cílem zákonodárců přece není a nesmí být zabezpečovat zisky exekutorům a lichvářům, alespoň my v SPD si to myslíme, ale je vidět, že politici z jiných stran, mnoho z nich, si to nemyslí. Naším cílem v SPD je napomáhat účinně, na jedné straně, aby věřitelé dostali zaplaceno, a současně, aby dluhy nezničily dlužníky. Český systém je ojedinělý zřejmě na celém světě. A povedlo se mu zruinovat velkou část populace a dostat ji do dluhových pastí. Neutěšujme se přitom stávajícími čísly.

K lidem, kteří jsou v exekucích, připočtěte prosím i jejich rodiny, které trpí lichvou a řáděním exekutorů také. A tady bych jenom připomněl, že už tady leží velmi dlouho návrh zákona z pera SPD, který by ukončil lichvu v České republice, to znamená, návrh na zastropování úrokových sazeb u spotřebitelských úroků. Problém exekucí není dávno jen to, že si někdo dokola půjčoval na dovolenou, ale to, že jeden dluh se mu znásobil tak, že pak už z dluhové pasti nebyla cesta. A naopak, stát v momentě, kdy takto zadlužený člověk nezvládá platit třeba zdravotní a sociální odvody, ho doráží jednak vysokým penále a samozřejmě také DPH, kterou na exekucích stát vybírá v té nejvyšší sazbě.

To, co tady předvádí vláda hnutí ANO, ČSSD a KSČM, tedy že nějak záplatuje díry v zákonech o exekutorech, je marné, protože to neřeší podstatu - a tou je chtivost zisku na straně jedné a bezbrannost obětí na straně druhé. Je to, jako chtít regulovat lišky, jak a nakolik smí oškubat kuřata. Je to nemožné, protože kdykoliv to půjde, liška kuře sežere. A ne proto, že by byla zlá, ale proto, že tak je stvořena.

Podle nás v SPD je řešení jediné, a to návrat zpět ke stavu, kdy exekuce řešili soudy a soudní exekutoři, tedy zestátnění exekutorů. Bohužel, či bohudík čas vyvrátil všechny mýty, které kdysi vedly k privatizaci exekucí. Při schvalování zákona o soudních exekutorech v roce 2000 byla hlavním argumentem předkladatelů tvrzená neefektivnost výkonu rozhodnutí ze strany soudů. Tehdejší úspěšnost systému výkonu rozhodnutí, prováděného soudy dle části šesté občanského soudního řádu nebyla však přesněji analyzována či vyčíslována, ale odhadovala se na 30 procent. Soukromí exekutoři tvrdili, že ta jejich čísla budou minimálně dvakrát vyšší. To se však ukázalo jako účelová nepravda. Průměrná efektivita vymáhání českých soukromých exekutorů je podle zprávy Hospodářských novin z letošního roku kolem 18 procent. Výjimka jsou přerovští exekutoři, kteří se prý chlubí vyšší, nejméně 25procentní úspěšností.

Takže jak vidíme, soukromí exekutoři jsou naopak méně úspěšní než ti dřívější státní. Čím to je? Ano, soukromí exekutoři by byli možná úspěšnější než ti soudní, ale narazili na vlastní strop, na svoji chamtivost, lichvářské praktiky, ale také na obecný lichevní systém, který v České republice lidi ožebračuje. Tady stoprocentně platí ten příměr o liškách. Nenasytnost lichvářů a exekutorů v současnosti s nefunkčními soudy dlužníky ožebračila natolik, že už není kde brát. Lidé pracují načerno, protože dluhy by nebyli schopní zaplatit ani za několik životů. Dluhy přitom převyšují několikanásobně jistiny, tedy původní dluhy, a lidé tak splácejí poplatky, přísudky, náklady exekucí, úroky z úroků. Tímto stavem trpí i věřitelé. To je výsledek dosavadní státní vládní mašinérie, na které se SPD nikdy nepodílelo.

Proto SPD navrhlo zákon, který tady ve Sněmovně ostatní strany odmítají podpořit. Abychom změnili pořadí splácení dluhů, navrhujeme, aby se nejprve splácela jistina, tedy dluh, a až poté poplatky a přísudky. A navrhujeme také zrušit úroky z úroků, protože to je podle našeho názoru nemorální. A tento potřebný zákon z pera SPD již tady ve Sněmovně čeká na projednání dlouhé měsíce bez většího zájmu politiků ostatních stran.

Vážené dámy a pánové, předložený vládní návrh je nesystémový, ale přináší alespoň malinkou změnu k lepšímu, ale zbytečně komplikovaně. Nejjednodušší řešení je zrušení soukromých exekutorů a návrat před rok 2000. Takový návrh zákona máme v SPD připravený a doufám ve vaši podporu, vážené kolegyně a kolegové, pakliže vám opravdu leží na srdci osud předlužených občanů a také věřitelů, kteří se dnes svých pohledávek také nemohou domoci. Do té doby by bylo nejrozumnější přijmout alespoň zákon o teritorialitě exekutorů, jehož je SPD spolupředkladatelem a který je na pořadu po projednání tohoto návrhu zákona z pera vlády, o kterém jsem tady teď mluvil.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Moment, já ještě budu pokračovat, protože je sloučená rozprava.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak pardon. Jestli budete pokračovat, tak prosím, pokračujte.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ale to jste z mého pozdravu nemohl vědět, to je pravda.

Takže vážené dámy a pánové, poslanecký návrh, který leží před vámi a jehož je SPD spolupředkladatelem, přináší zcela jednoduchý princip - skoncovat byznys s dluhy, zavést místní příslušnost exekutorů, tzv. princip teritoriality, a slučování exekucí dlužníka u jednoho exekutora, tedy princip jeden dlužník, jeden exekutor. Bude to daleko lepší stav, než si přeposílat po celé republice exekuce a náklady pak účtovat tu oprávněným, tu povinným. Je jednodušší, když od samého počátku bude mít každý případný dlužník svého exekutora, tj. bude v rámci soudních okrsků, spadá pod místní soud a ten následně určí místního exekutora. To je princip naprosto analogický justici, u policie i jinde a není důvod, proč by u tzv. soudních soukromých exekutorů to mělo být jinak. Zde bych zdůraznil, že SPD prosazuje zestátnění exekutorů, a tuším, že jsme v tomto ohledu asi tady jediní. Ale zpátky k novele zákona. Zohlední to celý systém a zamezí zmiňované exekuční turistice za největšími dravci. Byznys do vymáhání dluhů skutečně nesmí patřit, protože to škodí všem. Jak jsem už zmínil, tím, že exekutoři zlikvidovali část dlužníků, klesla i vymahatelnost dluhů a zvýšily se mimo jiné i náklady státu na sociální služby spojené s pomocí lidem v dluhových pastech.

Návrh zákona, jehož jsme spolupředkladateli, tedy na zavedení místní příslušnosti exekutorů, tzv. teritoriality, jde správným směrem. A tzv. teritorialita platí ve většině zemí Evropské unie. Nevím, proč se tomu stále tady české vlády brání. Jedná se tedy o předání kompetencí ve vymáhání dluhů soudům a skutečným soudním exekutorům.

Jednou z námitek vlády hnutí ANO, ČSSD a KSČM proti tomuto našemu návrhu na zavedení teritoriality exekutorů je, že předložený návrh zákona by v případě přijetí mohl vést k nadměrnému navýšení administrativní zátěže soudů. Exekuční soudy by prý musely rozhodovat např. o odstraňování exekučního návrhu, odmítání a zamítání návrhu, zapisování do rejstříku zahájených exekucí apod. Soudy by tak prý vykonávaly činnosti, které dnes v mnoha případech náleží exekutorům. Ano, to je pravda, ale to je také cíl. Copak si někdo soudný myslí, že exekutor sám o sobě odstraní vady exekučního návrhu? To jako že si ho sám sobě zamítne? Nevím, co za vtipálky zpracovávalo vládní stanovisko, ale možná nám chtěli jen dodat argumenty pro přijetí zákona. A tady mám za tím smajlíka. (Ozývá se smích v sále.) Ano, chceme, aby soudy přestaly bezmyšlenkovitě odsouhlasovat exekuce, které velmi často mají základ v lichvářských praktikách nebo v podvodných smlouvách a v podvodném jednání. Ano, chceme tímto v dobrém slova smyslu zahltit soudy. Ne proto, že bychom ty soudy chtěli likvidovat, ale kdo jiný než soudy by měly dohlédnout na zákonnost a zákonnou přiměřenost exekucí? Exekutoři sami to rozhodně nebudou, to nám ukazují už druhé desetiletí.

Větší zátěže soudů se ale určitě dlouhodobě bát nemusíme. V momentě, kdy lichvářům a exekutorům přestanou procházet stávající nezákonné praktiky, pak jich v reálu skutečně ubude a ubude i následná práce soudů. Samozřejmě bude určitě vhodné v této souvislosti soudy posílit ekonomicky i personálně, a to proto, aby se připravily na další logický krok - a to by měl být návrat exekutorů pod soudy, tedy deprivatizaci exekucí v České republice včetně zestátnění exekutorů. To je cílem našeho hnutí SPD. A těžit z takového návrhu SPD budeme my všichni, daňoví poplatníci, dlužníci a také věřitelé. Miliardy, o které v minulých letech ožebračili exekutoři dlužníky, jsou peníze, které následně chybí jak dlužníkům, tak věřitelům, tak státu, který musí následky dluhových pastí řešit nebo na nich tratí třeba tím, že dluhy vyhnaly statisíce lidí do šedé zóny, kde neplatí daně ani sociální odvody. Proto vás poprosím o podporu tohoto návrhu na teritorialitu, tedy zavedení místní příslušnosti exekutorů.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji podruhé. A seznámím vás s omluvenkami. Pan poslanec Veselý se nám omlouvá od osmi hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů a paní poslankyně Melková se omlouvá také od osmi hodin z pracovních důvodů.

Nyní jsem obdržel žádost o změnu zpravodaje znovu, protože původně, když jsme to projednávali 28. května, jsme souhlasili s tím, že pana poslance Výborného jako zpravodaje vyměníme za pana poslance Marka Bendu, protože pan poslanec Výborný myslím nebyl přítomen, nicméně pan poslanec Výborný již přítomen je a je zde opět žádost o změnu zpravodaje. Takže já jsem přivolal kolegy do sálu a budeme hlasovat. Je zde žádost o odhlášení. Prosím přihlaste se.

 

Budeme měnit zpravodaje, aby zpravodajem k tomu tisku 295 byl pan poslanec Výborný.

Já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Já vám děkuji.

V hlasování číslo 250 bylo přihlášeno 93 poslanců a poslankyň, pro 90, proti nikdo. Návrh byl schválen.

 

Já se ještě zeptám pro jistotu nového pana zpravodaje nebo pana navrhovatele, jestli mají zájem o vystoupení s přednostním právem. Pokud tomu tak není, tak se vrhneme konečně do rozpravy. S přednostním právem? Tak pan poslanec Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená paní ministryně, pokusím se, protože si uvědomuji, kolik je hodin, také už nebýt příliš dlouhý. Nebudu navrhovat zamítnutí ani jednoho z tisků, které máme oba předložené. Myslím, že by bylo možné, aby v klidu a míru prošly do jednání ústavně-právního výboru a tam se z toho pokusíme něco poslepovat. Jenom bych pak měl prosbu, jestli by mohlo být hlasováno o návrhu, aby lhůta na projednání ve výborech byla u obou tisků prodloužena o 20 dní, což nemusíme dělat se souhlasem navrhovatelů, ale myslím, že opravdu nebude úplně triviální se tím probrat.

Snad jenom k tomu, co zaznělo doposud na jednáních Sněmovny. Velmi často se myslí na dlužníky. Velmi se pořád rozněžňujeme nad těmi chudáky, kteří do těch exekucí spadli. Malinko se zapomíná na skutečnost, že si za to vždycky můžou sami. Buď se někde zadlužili, nebo něco zanedbali, nebo něco podobného. A málo se přemýšlí nad tím, že jsou také někde nějací věřitelé, mnohdy veřejné subjekty, nebo subjekty poloveřejné, jako dopravní podniky, mnohdy soukromé subjekty, mnohdy přátelé, teď nemluvím o výživném, to je vždycky trochu vyňato, ale typicky SVJ, družstva a další, kde je snaha nějakým způsobem zabezpečit, aby ti ostatní, kteří bydlí, neměli problém, a zase se to někde ošetřuje zvlášť. A zapomíná se, že fakt jsou tam vždycky taky nějací věřitelé, někdy ani ne záměrní, kteří ty peníze chtějí dostat zpátky, a že musíme dbát na to, aby ta práva byla relativně vyrovnána.

Velmi často se operuje případy, které jsou patnáct, dvacet let staré. Já jsem původně nehlasoval pro soukromé exekutory, ač jsem tady byl, odhlasovali to jiní. Je pravda, že první polovina, první dekáda tohoto století byla velmi divoká a vznikla tam celá řada hrubě nespravedlivých věcí. Přesto si myslím, že většinu z nich už jsme vyřešili za těch následujících deset let. Máme za sebou velkou novelu insolvenčního zákona, která tady vyvolávala taky obrovitánské emoce, ale která by měla pomoci zejména u těch vícečetných exekucí nějakým způsobem lidem, kteří chtějí něco řešit. Samozřejmě tam musí být vždycky vůle chtít něco řešit. Připravit se na to, že ty tři nebo pět let budu v nějaké složité situaci a po ní jsem oddlužen, ne prchat po republice, brát všude peníze načerno, jak nám tady občas říká pan kolega Bláha, a mít pocit, že z nich nemám zaplatit ani korunu.

Ano, tito, co takto prchají po celé republice, opravdu řešeni nebudou. Ale jenom bych byl hrozně nerad, abychom pořád v té snaze o ochranu dlužníků za každou cenu zapomínali na věřitele. To se týká jak poslaneckého návrhu a toho, čemu se dneska říká teritorialita, i když je to taková ne úplně přesná teritorialita, která je ale také minimálně lehce sporná. Pokud řekneme, že je to losem, tak už třeba ve Středočeském kraji, jestli jsem z Příbrami a losem bude napadat exekutor z Mladé Boleslavi, tak si zkuste změřit, kolik to při dnešní neprůjezdnosti Prahy, při pražském primátorovi z řad Pirátů přes tu Prahu, tak je. To je tříhodinová cesta, to je možná dál než do Jihlavy. To samé v některých jiných krajích. Takže ten pocit, že by to řešilo úplně všechno, také si myslím, že to neřeší. A samozřejmě že to nevytváří pak téměř žádnou konkurenci mezi exekutory minimálně ve smyslu toho, že se někteří snaží opravdu více a poctivěji něco vymoci a někteří mají pocit, že budou žít jenom z těch poplatků.

To samé se trochu týká ale i ministerského návrhu, abych byl spravedlivý ve své do jisté míry kritice, který má podle mě v sobě dvě slabá místa, pokud se týká věřitelů. První slabé místo je, že když vymyslím tenhle systém takzvaného sněhuláka, první exekutor bere všechno, k prvnímu exekutorovi se sesype posléze všechno, tak hrozí nebezpečí, že to bude dlužník, kdo si bude vybírat exekutora, že v situaci, kdy bude vědět, že na něj dopadají nějaké zásadní problémy, tak to bude on, kdo si ten první exekuční titul domluvou s někým vyrobí a zajde si za svým blízkým exekutorem v tu chvíli, a pak všechny exekuce napadají k tomuhle jednomu. To vidím jako velký a potenciální problém, kterého bych se rád vyvaroval.

A druhá otázka, kterou tam pokládám za spornou, já bych byl samozřejmě pro to, abychom se pokusili vyřešit nějak zejména dlouhé exekuce, pět a více let. Ale ten pokus říct, že se v každé situaci má platit a že je to ten chudák věřitel, který si má předtím zjistit, jestli dotyčná osoba je, nebo není schopna něco splácet, a podle toho se rozhodnout, jestli když to dá k exekutorovi, tak zaplatí nějaký ten poplatek na provedení exekuce, to asi jde opravdu u těch kamarádů, které znám, ale v řadě případů, a myslím, že tam největší problém budou mít veřejné nebo poloveřejné korporace, jako jsou typicky dopravní podniky, ale i obce a další, které nemají žádný aparát na to, aby zjistily, jestli jejich věřitel je schopen, nebo není schopen platit, a přitom musí předem rozhodnout, jestli chtějí exekuci podat, protože budou muset dávat zálohu, tam bych řekl, že ve vládním návrhu je poměrně nedokonale provedena RIA, která se tváří, že dopad na obce a krajskou samosprávu je nulový. Myslím si, že to není pravda, že jak z hlediska administrativního zatížení, tak zejména z hlediska rizika vstupních poplatků, případně pokračovacích poplatků, to může mít na místní samosprávy poměrně zásadní vliv.

Tolik asi stručné stanovisko. Nesmíme při snaze o ochranu dlužníků úplně zabíjet věřitele, skutečně oni jsou v právu, ten dlužník není v právu, aby nám byl tento parametr naprosto jasný. Věřitel je v právu, dlužník v právu není a musíme se pokoušet hlídat obojí.

Jinak doporučuji, abychom oba dva tisky přikázali ústavně-právnímu výboru, a doufám, že byl zaregistrován můj návrh na prodloužení lhůty na projednání ve výborech o 20 dnů.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Já jsem ten návrh zaznamenal, jenom jsem nezaznamenal, ke kterému směřoval návrhu. K oběma? Dobře, děkuji, takže to je prodloužení o 20. Nyní jsem zde měl faktickou poznámku, ale ta už zmizela, takže se mi hlásil s přednostním právem pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Jenom jako zpravodaj ke sněmovnímu tisku 295 mi dovolte několik nikoliv obsahových, protože ten tisk už tady byl v otevřené rozpravě v prvním čtení představen předkladatelem, ale spíše věcně i v kontextu projednávaného sněmovního tisku 545, což je vládní návrh novely OSŘ a exekučního řádu, sdělit, že jednak jako předseda podvýboru pro problematiku exekucí a insolvencí a oddlužení jsem připraven se opět tak jako u insolvenčního zákona ujmout moderace jednání. Na příští týden ve čtvrtek máme svolané jednání, jehož hlavním cílem bude kromě ještě nám tady visících exekucí na děti se bavit právě o harmonogramu a řešení jednání těchto obou dvou tisků. Já bych se podobně jako předseda ústavně-právního výboru přimlouval, aby byly oba dva přikázány ústavně-právnímu výboru. My jsme připraveni tu věc předjednat právě na podvýboru tak, aby na ÚPV už šlo nějaké konsenzuální řešení.

Musím uvítat i slova paní ministryně, se kterou jsem o tom také jednal, že i ona si je vědoma toho, že vládní předloha není úplně dokonalá a že bude dobré se pokusit nalézt nějaký přiměřený kompromis, a to bude předmětem jednání právě podvýboru nejenom ten příští týden, ale já věřím, že v příštích měsících se nám podaří nalézt i ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti takové řešení, které bude jednak prospěšné, to znamená, podaří se tady zastavit exekuční byznys a to, co dopadá na ty dneska musíme říci statisíce exekvovaných lidí, ale současně také to bude řešení, které bude v praxi uplatnitelné. Já myslím, že je důležité ty věci komunikovat i například s Exekutorskou komorou a potom také s těmi, kteří pracují s dlužníky, protože skutečně pokud nenalezneme vyvážené řešení, bylo by to špatně. Já jsem k tomu připraven. Chtěl jsem jenom, abyste věděli, že ten proces tady není nikde ve vzduchoprázdnu.

Jsem rád, že konečně jsme se dočkali i vládní novely, protože sněmovní tisk číslo 295 byl předložen do Sněmovny 2. října 2018. Bohužel i to o mnohém svědčí. Dostali jsme se už do bodu, kdy můžeme oba dva tisky projednávat sloučeně, ať už tady na plénu Poslanecké sněmovny, tak předpokládám, i na půdě podvýboru a potom výboru ústavně-právního. Uděláme maximum pro to, abychom v rámci druhého čtení tady potom mohli načíst ideálně nějaký komplexní pozměňovací návrh z výboru ústavně-právního a dostali se v řádu měsíců do třetího čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. To byla poslední přihláška s přednostním právem. Nyní jsou zde dvě faktické poznámky. Jako první pan poslanec Nacher. Než dojde k mikrofonu, sdělím vám, že paní poslankyně Adamová se omlouvá mezi osmou hodinou a 23.59 z osobních důvodů. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, pěkný večer. Je to takový trochu masochismus, tady se přihlašovat k faktické poznámce v půl deváté, nicméně chtěl bych - protože já jsem už přihlášen i normálně do rozpravy - reagovat na kolegu Marka Bendu. Mně se nelíbí ten černobílý pohled ve prospěch dlužníků, souhlasím, ale stejně tak ani ne ve prospěch věřitelů. Já jsem si přesně napsal to znění, jak to řekl Marek Benda, že věřitel je vždycky v právu a dlužník je vždycky v neprávu. To si myslím, že takhle není. Já bych tam doplnil slovíčka seriózní věřitel, když už, seriózní věřitel, a máme tady několik desítek tisíc - podle posledních čísel Ministerstva spravedlnosti 133 tisíc - neplatných exekucí, protiprávních exekucí, kde ten věřitel už do toho šel v momentě, kdy už tady byla judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu, že některé exekuce vyhlašované na základě určitých rozhodčích nálezů, kde ten rozhodce byl vybrán netransparentně, tak jsou neplatné exekuce. I přesto ony tady setrvale a kontinuálně dál běží. To znamená, že to není tak. Stejně tak jako není pravda, že se všichni mají zastávat dlužníků, stejně tak není pravda, že věřitel je vždycky v právu a dlužník je vždycky v neprávu. Já bych jenom - bráním ten černobílý pohled na svět na obou dvou stranách.

To jen na upřesnění toho krátkého projevu, který měl tady Marek Benda. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Bláha a připraví se pan poslanec Blažek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já využiji jenom faktické, abych tady nezdržoval dlouhým řečněním, a připomenu vám všem, že jsem určitě hodně rád, že jsme otevřeli exekuce. Na druhou stranu zase je ten daný fakt, že se bavíme o dlužnících, bavíme se o věřitelích, ale nikdo tady nezmíní podnikatele. A já za sebe můžu říct, že exekucemi se zabývám celou dobu, co jsou, protože jsem u podnikání 30 let, a 30 let mě potkávají problémy zaměstnanců, kteří jsou zadlužení, předlužení, a je to tak, že jedna strana je i u těch, kteří se zadlužují, a druhá strana špatná je i u těch, kteří půjčují. Ale co je nejdůležitější, nejvíc to právě odnášejí firmy a nejvíc pečují o ty zadlužené právě firmy, protože jsou v denním kontaktu se zaměstnanci, kteří jsou zadlužení, předlužení, jsou v denním kontaktu s faktem tím, že zaměstnanec, který spadl do exekuce, tak přestává mít vůli pracovat, přestává mít vůli si vydělat a přichází s jasným požadavkem: zaměstnej mě co nejvíc načerno. Někteří odcházejí úplně do šedé zóny a samozřejmě většina je těch, kteří přicházejí: ale z tohoto já nemůžu žít. A neslyšel jsem tady jediný návrh, přestože jsem byl na ministerstvu několikrát, mluvil jsem s jednotlivými lidmi z ministerstva, a neslyšel jsem jediný návrh, že bychom firmy zbavili povinnosti věnovat se exekucím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Čas! Děkuji. Dobrý večer, vážené kolegyně, kolegové. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Pavel Blažek a jeho dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Pavel Blažek: Dobrý večer. Děkuji za slovo. Já jenom krátká reakce na kolegu Nachera. Ono to občas láká míchat dva normativní systémy, které jsou ale úplně odlišné, a to je morální systém a právní systém. Říkat, že je nějaký seriózní věřitel, prostě není možné. On je oprávněný věřitel. A ten věřitel, o kterém se tady bavíme, že už vykonává nějakou exekuci, prošel soudní mašinérií a my se bavíme o té poslední fázi. Prošel nalézacím řízením, pak mu soud přisvědčil, že může někoho exekvovat. A bavit se o tom, jestli je seriózní, nebo není, je prostě oprávněné. A ty systémy bych jaksi nemotal.

A pokud se máme bavit o nějaké morálce - pan předseda hnutí ANO se často odkazuje na Baťu. Já už jsem tady něco z Bati kdysi citoval, tak to nebudu dělat znovu, ale když například vypukla hospodářská krize, tak on řekl, to není na prvním místě krize hospodářská, to je krize mravní. A to, že máme dnes tolik dlužníků v exekucích - na prvním místě je krize mravní. My ale bohužel nemáme páky řešit mravní krizi, ale my tvoříme zákony. A musíme je vytvářet tak, že je budeme vytvářet čistě právnickými prostředky, a nemůžeme ty dva systémy smíchávat dohromady, byť to je lákavé. A nefungovalo by to, jako že to nikdy nefungovalo.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. Přečtu omluvu. Pan poslanec Jan Bauer se omlouvá od 20.15 hodin do konce jednacího dne.

A vracíme se zpátky do obecné rozpravy, ve které vystoupí pan poslanec Dominik Feri. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za něj, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, přeji vám všem hezký večer.

Nejdřív si dovolím na úvod k tomu samotnému procesu. Upřímně, zcela upřímně jsem rád, že tu věc projednáváme, byť mě někteří podezírali, že jsem to chtěl nějak zobstruovat tím přerušením na předchozí schůzi nebo něco takového, ale jsem skutečně rád. A byť mám k teritorialitě mnohé výhrady, tak i přesto nebudu navrhovat vrácení anebo zamítnutí a nebudu také ho podporovat, protože si myslím, že oba dva ty návrhy... Nebo jinak. Ten pirátský návrh, nebo ten opoziční návrh, tak tam jsou některá dobrá řešení, která se přijmout dají, která se převzít dají, a u toho vládního návrhu bohužel takový dojem nemám. To je návrh, který všem uškodí a nikomu nepomůže.

Nejdřív na úvod si dovolím zareagovat na to, co tu zmiňoval pan Okamura, a navázat v obecných souvislostech. A vůbec ten projev chci vést spíše v takové rovině doporučení, protože právní debata se povede zejména v ústavně-právním výboru a nemělo by cenu to tady zmiňovat. A sice pan místopředseda Okamura zmiňoval otázku vymahatelnosti. A trošku jsme se potkali, protože i já jsem si na tu úvodní část našel důvodovou zprávu k samotnému exekučnímu řádu, kde se píše následující: Změny ve společenském a právním systému se však v uplynulých letech nežádoucím způsobem projevily na neefektivnosti soudů. Problém není jenom délka nalézacího řízení, ale i neefektivnost a zdlouhavost řízení vykonávacího. Po vyhraném soudním sporu často dochází k tomu, že v důsledku zdlouhavé a nepružné exekuce není soudem přiznané právo oprávněného uspokojeno.

To znamená, ten zákon sem přišel 20. 9. 2000. To mi byly čtyři roky. A to znamená, že vlastně touha zákonodárců tehdy byla, aby se ten přiznaný nárok skutečně vykonal, aby to rozhodnutí, nebo to přiznané subjektivní právo nebylo jenom papíře, ale aby skutečně se promítlo v té faktické mimoprávní realitě. A když to pan místopředseda Okamura prostřednictvím pana předsedajícího zmiňuje, že by to vrátil zpátky, tak mi přijde, že se vůbec nebavil například s těmi advokáty nebo věřiteli, kteří v té době byli činní. Já jsem tu dobu nezažil samozřejmě, logicky. Ale když se s nimi bavím, tak mi vyprávějí zajímavé historky, že jsme se tedy vydali cestou, tehdy soud něco přiznal v tom nalézacím řízení, vydali jsme se cestou soudního výkonu rozhodnutí. A ten soudní vykonavatel tam měl takovéhle štosy papírů a vysmál se nám do obličeje a řekl: no tak, to se tak za rok dočkáte tří procent, pěti procent. To znamená, že těch průměrných 25 %, která teď dokážou soudní exekutoři vymoci, je oproti tomu velmi dobré. Byť samozřejmě s velkými rezervami.

Kdybych citoval dál z té důvodové zprávy, tak tu předkladatelé tehdy zmiňovali, že ve státech, kde byl institut soudních exekutorů již zaveden, je statisticky evidována vyšší efektivnost vymáhání pohledávek. V průměru se v odborných pramenech uvádí zvýšení efektivity na 70 %. To znamená, že ta ambice byla vyšší samozřejmě. Takže v tom máme velký dluh. Ale představa, že se vrátíme k nefunkčnímu modelu soudních vykonavatelů, což byla úprava, která vyplývala ze socialistického práva, kdy neexistoval žádný spotřebitelský úvěr v té dnešní podobě, kdy ty podnikové půjčky byly samozřejmě řešeny nějakou srážkou ze mzdy a nedalo se prostě o nějakém boomu spotřebitelských úvěrů hovořit, tak to je iluzorní představa, že by to snad mohlo fungovat.

Čili ta vymahatelnost práva je něco, co bychom sledovat měli, a vůbec nepodezírám předkladatele ani jednoho návrhu, že by chtěli teritorialitou a priori snížit vymahatelnost práva v České republice. Můj postoj je takový, že stát, který neumí vymoci právo, soudem přiznaný nárok, tak takový stát je k smíchu. Ale myslím, že bychom měli při projednávání tohoto návrhu v ústavně-právním výboru sledovat i tu rovinu vymahatelnosti a hlavně přitom pracovat s daty.

No a k těm některým postřehům a věcem, na které si myslím, že bychom se měli zaměřit a které mi přišly zajímavé například ze seminářů. Tak první otázkou teritoriality je to, jestli to vázání na trvalé bydliště bude skutečně přínosné. Protože například na jednou semináři zaznělo od zástupce jednoho velkého úřadu, že 34 % jeho povinných je nahlášeno na ohlašovně a 47 % pobývá jinde než na místě trvalého bydliště. (Silný hluk v sále. Obrací se na předsedajícího se žádostí o zjednání klidu.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám rozumím. Není nás mnoho v tomto sále, ale bylo by fajn, abychom...

 

Poslanec Dominik Feri: Proč to zmiňuju. Ono to nemusí nezbytně znamenat, že teritorialita jako taková je absolutně nefunkční koncept. Myslím si, že v nějaké podobě být přijata má. Ale měli bychom se obrátit na exekutorské úřady a na komoru, aby nám daly přesnější data, nakolik na těch jednotlivých úřadech mají zkušenost například s ohledem na náhradní doručování, že ti lidé pobývají jinde než na trvalém bydlišti. Což se úzce dotýká otázky doručování. Když se zeptáte exekutora, co jeho trápí, což není úplně obvyklá otázka od politiků, že by se někdo ptal exekutorů, co je trápí - ale oni skutečně říkají: My bychom chtěli, abychom neměli takové velké výdaje s doručováním. My bychom chtěli třeba buď povinně zřízenou datovku, anebo, když víme, že ten člověk opravdu nepřebírá, nějakou obdobu insolvenčního rejstříku, nějakou elektronickou exekuční úřední desku nebo něco takového. Takže otázku trvalého bydliště musíme bezesporu vyřešit.

Dále bychom se měli podívat na otázku na téma chráněného účtu. Vím, že kolegyně Valachová se na tom bude nějak podílet. Možná je to zajímavá otázka i pro sociální výbor, protože třeba insolvenční zákon jsme přikazovali sociálnímu výboru, ale nevidím tady, že by na mě souhlasně pokyvovali zástupci sociálního výboru, že ten tisk chtějí. Asi ne, on je poměrně složitý. Ale chráněný chat, to je další věc.

Měli bychom se také pokusit udělat si nějakou analýzu toho, jestli se ty zvýšené dopady na exekutory u velkých věřitelů nemůžou promítnout do cen pro koncové zákazníky. To zůstávalo opomenuto, ale v rámci komplexity řešení toho návrhu by to mělo být zohledněno.

Ministryně, paní doktorka Schillerová, tady teď není, takže mě neuslyší, můžu mluvit naprosto svobodně. Stát - DPH - z nákladů exekuce dostává stovky milionů korun ročně. A ty stovky milionů korun ročně jdou od těch dlužníků. Ty peníze by mohly jít na úhradu toho dluhu, té pohledávky, ale jdou státu. A pojďme si opravdu říct, jestli to není něco, na co bychom se taky mohli podívat. Asi to nebude iniciativa úplně z vládních řad, od vládních poslanců, ale to je něco, 21 % z nákladů exekučního řízení, to je dost. A to jsou tisíce, možná i desetitisíce, které by mohly jít na úhradu toho samotného dluhu.

Nesporné je taky to, že nápad těch exekučních věcí klesá. Když jsem si tady hledal údaje, tak v Severočeském kraji v roce 2016 bylo 131 (tisíc) nově zahájených věcí, v roce 2018 jenom 99 tisíc. Což je pro ten opravdu exekucemi velmi těžce postižený region - lepší se to, lepší se to. Ale myslím, že bychom měli prospektivně řešit tu situaci do budoucna, aby nenastal takto tíživý stav.

No a když jsem zmiňoval to, že budeme jako poslanecký klub vstřícní, tak co tím konkrétně myslím, ať nemluvím abstraktně. My jsme v rámci projednávání insolvenčního zákona možná byli až nespravedlivě v těch postojích, řekněme, skutečně přísní. Až příliš mnoho jsme možná v situacích, kdy to nemuselo být, zastávali a snažili se prosadit ty oprávněné zájmy věřitele. To budeme dělat i v rámci této novely exekučního řádu, ale vidíme z toho již teď cestu v podobě nějaké omezené teritoriality, v podobě nějaké teritoriality, která by dopadala na bagatelní nároky.

Ale u toho musím zmínit již předem, že je potřeba to vnímat, za mě tedy minimálně, ruku v ruce s připravovaným návrhem zákona o soudních poplatcích. Patrik to tady zmíní, protože to je z jeho hlavy. Ale ty soudní poplatky tady zmiňuji z jednoho důvodu. Hovoříme-li o bagatelních nárocích - ten zákon o soudních poplatcích hovoří o 20 tisících, dá se hovořit o 10 tisících - tak se tam bude zvyšovat podle návrhu Ministerstva spravedlnosti ten poplatek na dvojnásobek. Co tím říkáme těm věřitelům? Máte tady nějaký malý nárok, nějaké dlužné nájemné, bude vás stát víc se soudit, bude vás víc stát ten boj o to právo v tom nalézacím řízení, a potom posléze se může teoreticky stát, že si nebudete moci vybrat exekutora, a nedej bože si bohužel to kolečko vybere za vás exekutora, který ten váš nárok nebude umět vymoci tak jako exekutor jiný. V tomto kontextu, já to vnímám, v tomto kontextu bychom to měli zvažovat.

Velmi děkuji za to, že se to projednává. Vždy jsme hlasovali za to, aby se to projednalo, od té chvíle, co byl předložen vládní návrh. Jsem rád, že na to konečně došlo, a těším se na projednávání v ústavně-právním výboru.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším v pořadí v obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Lukáš Kolařík, připraví se pan poslanec Patrik Nacher. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Kolářík: Dobrý pozdní večer, dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové. Já to vezmu rychle, protože jsem si vědom té pokročilé doby noční. Já jako navrhovatel toho sněmovního tisku 295, respektive zástupce navrhovatelů, jsem ho obhajoval už na začátku toho prvního čtení, které jsme tady měli minule. Tak bych se chtěl nějakým způsobem spíš vyjádřit k tomu vládnímu návrhu, který jistě přináší spoustu zajímavých řešení a spoustu věcí, na kterých se shodneme. Jsou tam sice nějaké drobnosti, které bude třeba ještě opravovat, ale to si nemyslím, že by bylo něco závažného.

S čím tam máme ale zásadní problém, tak to je právě způsob toho určení toho exekutora, takzvaný sněhulák, který tady byl už několikrát omílaný, kdy vlastně ten první věřitel si vybírá svého exekutora, ale ti další věřitelé už nemohou. Myslím si, že tento princip takzvaného sněhuláka vůbec neřeší ten stav, který tady máme a s kterým právě chceme něco udělat, a spíš než k vyřešení by to vedlo k nějakému zabetonování současného stavu.

Ten náš návrh místní příslušnosti, té krajské místní příslušnosti, si myslíme, že je v tomhle mnohem lepší, byť přiznávám, a i to tady zaznělo, že má své nedostatky také. Ale tyto nedostatky velice, si myslím, důstojně vyváží přínosy toho návrhu. Nebudu se tomu věnovat nějak podrobně. Zmínil bych tady hlavně tři výhody, které tam vidím. A není to paradoxně blízkost toho dlužníka k tomu exekutorovi, která se nabízí, že to je ta teritorialita, ale tou hlavní výhodou toho návrhu, vidím, je, že dojde k nějaké nezávislosti těch exekutorů. Dnes exekutor - a funguje to zejména u velkých institucionálních věřitelů - je ekonomicky závislý na věřiteli, a pokud nebude fungovat tak, jak si ten věřitel představuje, to znamená, často se chodí i na hranu nebo za hranu toho zákona, tak by o ty zakázky přišel. A to si myslím, že je špatně. Takže ta nezávislost exekutorů je podle mě ta největší a klíčová výhoda našeho návrhu.

Jako další výhodu bych viděl slučování exekucí. To je bezpochyby všem jasné. Ti lidé dneska často nejsou likvidováni tím, že musí zaplatit svůj dluh, protože dluhy se mají platit, to je samozřejmé, ale jsou většinou zatíženi tím, že pokud vám přijde první exekuce, tak velice často následují další, protože to nezabavitelné minimum je dneska tak nízké, že jim samozřejmě popadají všechny další závazky. Slučování těch exekucí povede k tomu, že náklady na vymáhání nebudou tak velké a tomu dlužníkovi paradoxně umožní ten svůj dluh snáze zaplatit, nebo své dluhy v případě, že jich má více. Já když s nimi mluvím, tak je mi dlužníky často říkáno, že když se dostanou do nějaké fáze, že by to opravdu chtěli řešit, protože do té doby nemohli, neměli peníze, neměli zázemí, ale rozhodli se se svým životem něco dělat, dluhy zaplatit, tak to je paradoxně ta největší zábrana, že musí komunikovat s několika exekutorskými úřady najednou. S každým je jiná domluva, někdo mu povolí splátkový kalendář, někdo ne. Je pro ně složité už jenom začít tu situaci řešit.

Další a třetí výhoda, kterou vidím, je přehled a zjednodušení celého toho systému. Dneska v podstatě tím, jak je to komplikované - já jsem si tady k tomu připravil takový menší graf té mapičky (ukazuje graf). Je to modelový příklad, kdy dlužník má čtyři věřitele, každý exekutor je z jiného koutu republiky, a když se podívám na všechny ty úkony, které se musí dělat, které jsou naznačeny těmi šipkami, tak ten systém je prostě složitý. Nikdo nemá u toho dlužníka ani věřitele přehled, kolik ten dlužník má dluhů a kolik ne. Kdežto kdyby prošla tahle novela té místní příslušnosti, jak ji navrhujeme, tak by se proces provádění exekucí výrazně snížil, těch úkonů je tam mnohem méně a samozřejmě je mnohem méně nákladů na vymáhání. Proto si myslím, že není pravda, jak se často říká, že by to snížilo vymahatelnost exekucí, ale naopak si myslím, že to povede ke zvýšení vymahatelnosti, protože díky tomu, že náklady na vymáhání se nebudou duplikovat, tak bude mnohem, mnohem snazší pro toho dlužníka to zaplatit.

Exekuční systém od té doby, co byl vlastně převeden na soukromé exekutory, zažil už mnoho změn. Některé chyby, které ten původní návrh měl, opravila Sněmovna sama, některé opravil až Ústavní soud, kdy konstatoval, že nejsou v souladu s Ústavou tato ustanovení. Zejména můžu jmenovat třeba přísudkovou vyhlášku, rozhodčí doložky. Došlo také k snížení odměn exekutorů a byl přijat - to je taky důležité - zákon o spotřebitelském úvěru. To exekuční prostředí doznalo velkých změn. Já si myslím, že to byly změny k lepšímu a ten systém je nastaven vcelku dobře v tuto chvíli. Jediné, co tomu chybí je právě ta nestrannost a nezávislost exekutorů. To si myslím, že máme v následujících dnech možnost to opravit a opravdu zajistit, aby to bylo už vyladěné bez chyby.

Krátce se ještě dotknu té podpory, kterou máme. Ta místní příslušnost je zmiňovaná i v programovém prohlášení vlády, je obsažena ve vládní strategii proti chudobě, kde vlastně ta strategie se věnuje tomu, aby lidé nebyli chudí, aby se jim dařilo dobře v České republice. Zároveň po ní volají postižené kraje, to jsou ty kraje zejména na severu, kde opravdu 20 % lidí je v exekuci, což je velké množství. Volají po ní neziskové organizace, dokonce i sama exekutorská komora na svém sněmu v roce 2014 vyjádřila názor, že by teritorialita byla přínosná, a z průzkumu veřejného mínění, který jsem dělal loni, vyplynulo, že velká část obyvatel nepovažuje tento způsob přidělování exekutora za spravedlivý a chtěla by nějakou změnu.

Už jenom velice krátce ke konci. Udělali jsme si nějakou analýzu, že kdyby se nám jenom půlka těch lidí, kteří dneska jsou v exekuční pasti, pomohla dostat zpátky do ekonomiky, kdyby začali na (nesrozumitelné) do státního rozpočtu přispívat, nebyli by zaměstnaní načerno, v šedé nebo černé zóně, tak by do rozpočtu přibylo odhadem 15 až 20 miliard korun ročně, což si myslím, že je velké číslo a stojí to určitě za zamyšlení nad tím, jak tyto lidi z těchto pastí dostat, kteří se do nich dostali ne vždycky, ale velice často právě tím špatně nastaveným exekučním systémem, který tady byl v minulosti a který Ústavní soud a Sněmovna několikrát opravovaly.

Na závěr tedy ještě možná poprosím, aby oba dva tyto tisky byly propuštěny do druhého čtení a byly přiřazeny ústavně-právnímu výboru, kde může dojít k nějakému spojení těchto dvou navrhovaných variant, nebo případně vylepšení. Musím říct, že je to vlastně přání samotného pana premiéra Babiše. Já jsem si tady vytiskl jeho status z Facebooku, kde on toto přímo říká, že sněhulák a teritorialita jsou dva principy, které jsou v jádru správné, musíme z nich ale vytáhnout to nejlepší. A za to já se tedy přimlouvám. Propusťme oba tisky do druhého čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Jiří Bláha. Prosím.

 

Poslanec Jiří Bláha: Kolegyně a kolegové, já se omlouvám, ale musím reagovat, protože to číslo, které tady bylo řečené, je daleko a daleko větší. To, o kolik náš stát přichází, je minimálně 100 miliard. Sto miliard ročně bychom mohli mít ve své kase státní, pokud bychom změnili systém toho, jak jsou řešeny exekuce. Já vám vysvětlím jednoduše proč. Protože všichni, kteří do exekuce spadnou, tak logicky musí zabezpečit svoji rodinu. Jak to udělají? Normálním způsobem to nejde, protože prostě si nejsou schopni vydělat, protože o všechno přijdou. Takže utíkají do šedé zóny, takže to je minimálně 5 tisíc na jednoho poplatníka, který je v exekucích, které neodevzdá státu měsíčně. Tak si to spočítejte, krát počet exekučních lidí. A pak tito lidé jsou nejčastější žadatelé o příspěvky od státu. Takže my jim to zase nastrkáme v příspěvcích na bydlení atd. atd. A pak ještě tito lidé mají své rodiny, ta rodina celá do toho spadá, takže v té šedé ekonomice v ten okamžik jede celá rodina. Je to neuvěřitelné číslo, jsou to až 3 miliony lidí, kteří v tom okruhu exekučních věcí jsou.

A věřte tomu, že firmy to zatěžuje nejvíc. A pokud tady pořád všichni deklarujete, že chcete pomoct podnikatelům, tak pojďme udělat to, že je zbavíme aspoň toho papírování. Prostě ať to vyřeší ten exekutor nebo ten exekuční soud, a tomu zaměstnavateli pořád zbude starost o ty své ovečky, kdy s nimi musí denně pracovat, aby přišly do práce, pracovaly, chtěly pracovat a aby je namotivoval. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Michálek. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já tady musím plně souhlasit s panem kolegou Bláhou. Já bych si přál, aby jeho kariéra v hnutí ANO šla strmě nahoru a aby se zasadil o to, že najdeme těch 100 miliard korun, které jsou v tom exekučním systému. A ony tam možná opravdu jsou.

Já jsem chtěl připomenout, že my jsme návrh novely exekučního řádu předložili už 2. 10. 2018, to znamená, už tady leží více než rok, a teď díky tomu, že vláda předložila 9. 7. 2019 svůj vládní návrh, tak to konečně můžeme projednávat. A díky tomu, že jsme se na tom dohodli s panem předsedou Faltýnkem v jednom diskusním pořadu. Takže podařilo se na tom najít shodu, pro nás je to jedna z našich dvaceti priorit. Já věřím, že i na základě toho, co pan premiér slíbil, se nám podaří vytvořit návrh, který bude kombinací jak toho nabalování, tak té teritoriality, a vyřešíme konečně ten problém pro nějakých 820 tisíc lidí, kteří jsou v exekucích, z toho 480 tisíc má tři a více exekucí. Takže je to opravdu velký problém. Dokonce v některých - já jsem si tady vytiskl tu mapku (ukazuje) z internetu - v některých těch krajích je každý pátý člověk v exekucích. Takže logicky to poměrně zásadním způsobem ochromuje práceschopnost našeho obyvatelstva.

Ten systém exekucí jsme si dokonce nechali změřit, jak se na něj dívají občané, a z toho nám vyšlo, že 60 % Čechů vidí v tom exekučním systému, v tom nastavení, problém. Jde nám o to, abychom nastavili vymahatelnost práva, která bude současně racionální. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Patrik Nacher, připraví se paní poslankyně Eva Fialová. Paní poslankyně Margita Balaštíková se omlouvá dnes do konce jednání. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, pěkný večer. Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, pane místopředsedo, trochu mě mrzí, že tak důležitou věc a takovou problematiku, jako je exekuce, probíráme ve tři čtvrtě na devět, před poloprázdným sálem, ale co se dá dělat, zaplať pánbůh, že to probíráme vůbec.

Já bych si dovolil v té tematice udělat takový exkurz, abychom věděli, kde jsme. Nebojte, není to obstrukce, na to jsou tady jiní mistři, ale abychom věděli kontext celé situace. Ale nejprve si dovolím odpovědět kolegovi Dominiku Ferimu ohledně DPH.

Já jsem se o to snažil, jestli si vzpomene, u té tzv. insolvenční novely, protože to se týká i insolvenčních správců, těch 21 %, i exekutorů, kteří ten systém zdražují, a vlastně stát na tom v zásadě participuje, můžeme říct někdy i parazituje. Bohužel tam jsme vázáni - já nejsem odborník přes daňové zákony - evropskými normami, že ty právní služby jsou v základní sazbě DPH. Já bych si hrozně přál, aby to byla nula nebo ta snížená sazba, bohužel to tak není.

Když se podíváte na historii, tak zjistíte, že Sněmovna ten zákon o soudních exekutorech přijala 26. 1. 2001, takže ho tady máme nějakých 18 let. A navážu na to, o čem mluvil Marek Benda, o tom černobílém světě, a tady bych to bral spíš o tom, jak jsme tady jako na houpačce. Určitě si vzpomenete, že v 90. letech měli dlužníci tady ráj, že věřitelé těžko z nich něco dostali, proto v tomto kontextu vznikla tato norma, neboť byla nízká vymahatelnost práva ve prospěch věřitelů. A najednou jsme se zase počesku dostali na úplně druhou stranu na té houpačce, a od té doby tady můžeme právě zaznamenat ty dluhové pasti, můžeme tady zaznamenat dětské exekuce v míře, která nemá v Evropě obdoby. Můžeme tady zaznamenat i protiprávní exekuce, které se tady vedou dokonce od roku 2011, kdy tady byly ty judikáty, o kterých já jsem mluvil ve svém předchozím příspěvku. Takže tady neplatné exekuce někde v počtu mezi 100 až 200 tisíci se vedou osm let. To byl všechno výsledek toho, že jdeme od extrému do extrému, jak je to v České republice bohužel běžné.

Nicméně od roku 2014, a to je pro kontext toho návrhu vládního důležité, se změnila celá řada věcí. Já to vezmu telegraficky, abych nezdržoval, já si to pak užiji někde v tom druhém a třetím čtení.

Za prvé, od roku 2015 si jistě vzpomenete, že se zvýšila ochrana manžela povinného v rámci exekuce, to byla jedna z těch změn. Poté ve stejném roce, v září 2015, se změnou a novelizací soudního řádu a exekučního řádu se vytvořila tzv. šetrnější exekuce, to znamená, že se udělal takový taxativní výčet těch věcí, které jsou vyloučeny z výkonu rozhodnutí, což do té doby nebylo. Ale především, pozor, v případě, že vymáhaná částka nepřesahuje 30 tisíc, tak ten výkon rozhodnutí nebude řešen prodejem nemovité věci. Což byly všechny ty věci, které se děly předtím.

Když se podíváme dál, tak v roce 2017 se změnil tarif a snížil se exekuční tarif, snížila se odměna z 3 tisíc na 2 tisíce. Poté se zjednodušila komunikace exekutora s bankami. Poté se vytvořily určité další vzory některých exekutorských písemností, tak aby se to celé zjednodušilo.

A dostáváme se už, říkám, beru to telegraficky, dostáváme se už přibližně do současnosti. Tady bych prosím pěkně připomněl dvě novely insolvenčního zákona, které s tím úzce souvisí. Připomenu zvýšení nezabavitelného minima, respektive té hranice, od které se sráží bez omezení. Připomínám, že tato částka byla 16 072 a zvýšila ji vláda na 25 715, aby se motivovali ti lidé, aby více vydělávali, aby nebyli v té šedé ekonomice, aby jim to nebránilo si žádat, vyhledávat lépe honorovanou práci. Stejně tak asi víte, že připravujeme, a já o tom jednám s Ministerstvem spravedlnosti - o zvýšení té dolní částky, to je ta nezabavitelná částka, která je dneska 6 429, řešená takovým tím komplikovaným způsobem výpočtu dvou třetin nákladů normativních za bydlení v obci do 100 tisíc a životního minima s tím, že tato částka se tady nehnula několik let. A opět by to mohlo pomoci v té situaci.

Výsledkem těchto pozitivních změn, a já jsem tady udělal jen takový výčet, je to, že v roce 2008 bylo zahájeno 505 tisíc exekucí, což je o 106 tisíc exekucí méně, než bylo v roce 2017. A poprvé, prosím pěkně, poprvé v historii v roce 2018 bylo ukončeno více exekucí, tedy 540 tisíc, proti těm 505, než ty, které byly nově zahájeny. To znamená, že ten trend, věřím, se zlepšuje. Počet exekucí tedy postupně klesá.

Nicméně máme tady třeba kategorii lidí, kde se ten trend nezastavil, a naopak se zhoršuje, to jsou exekuce na důchod. To znamená, situace u seniorů se permanentně zhoršuje. Kde se také zhoršuje situace, je u lidí, kteří mají vícečetné exekuce, 10 a více exekucí. Těch je teď 160 tisíc. Když jsem začal dělat přednášky k finanční gramotnosti v roce 2011, tak jich bylo, tuším, 60 tisíc. Tam to stouplo velmi výrazně a velmi rychle. To znamená, z toho vychází, že ty změněné podmínky, které se děly za poslední čtyři roky na Ministerstvu spravedlnosti a v posledních dvou vládách, umějí řešit a umějí nějakým způsobem vyřešit ty lidi, kteří jsou v těch exekucích, které jsou jedné, dvou, tří exekucí, nicméně ty vícečetné exekuce jsou stále před námi a tam se situace zhoršuje. To znamená, to jsou nějaké trendy.

Jak už prozradil Dominik Feri, já sám se chystám připravit, doufám, že s mnoha kolegy, nějaký návrh, který jsem pracovně nazval bagatelní teritoriál, je to pracovní název, určitě se k tomu pobavíme v druhém čtení, a myslím si, že ve spojení s vládním návrhem to bude to pravé ořechové, které naváže na všechny ty změny, o kterých já jsem tady mluvil a které vylepšují situaci na poli exekucí.

Já vám děkuji za pozornost, vzal jsem to skutečně vcukuletu, a přeji vám hezký večer.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Jiří Bláha a s přednostním právem - registruji...

 

Poslanec Jiří Bláha: Koukáte na mě, já vím proč, ale já musím reagovat na Patrika, protože v praktickém životě to tak nefunguje, že když se zvýší mzda, tak nemám zájem o to, abych ji měl za měsíc zase vyšší. Prostě je to normální, že na vyšší peníze si rychle zvykneme a koukáme na to, jak bychom si mohli vydělat zase víc. Takže pokud dovolíme, aby těm exekvovaným zůstalo o maličko víc, ale ono to je opravdu nepatrně, tak vlastně neřešíme podstatu věci, protože každý z nás má jiné životní potřeby a samozřejmě s dobou se snaží jít dál a dál. Takže jestliže já mám třeba životní potřeby se ženou 20 tisíc, druhá rodina 30, další 50, někdo 100 - a věřte tomu, že každý z nás udělá maximum pro to, aby se k těm penězům dostal. Takže jestliže mi je sebere exekutor, tak se postarám o to, abych si načerno vydělal. Prostě a jednoduše tu rodinu zabezpečím. V ten okamžik zase ten stát pořád přichází o ty penízky. A počítejte, pokud bychom měli 100 miliard, tak bychom se vůbec tady nemuseli dohadovat o hromadě věcí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Další faktická poznámka, pan poslanec Dominik Feri.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji. Skutečně jen stručně. Já budu velmi rád, když pan kolega Bláha prostřednictvím pana předsedajícího přijde k nám do podvýboru, protože tam vítáme skutečně každého, tam se opravdu pracuje, možná až moc, Marek to vede velmi přísně.

A jedna konkrétní věc, která si myslím, že by panu Bláhovi prostřednictvím pana předsedajícího slušela, protože je zaměstnavatel, je otázka přednostních pohledávek a otázka třetinového systému, jestli to by nestálo za revizi. Stálo. Exekutoři říkají, že stálo. Zástupci dlužníků říkají, že stálo. Pojďme se na to podívat.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Lukáš Kolářík s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Jiří Bláha. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Kolářík: Děkuji. Jenom velice rychle bych chtěl zareagovat na kolegu Patrika Nachera. Ona je sice pravda, že nově nařízené exekuce klesají na rozdíl od těch starých. Ten trend je opravdu pozitivní. Můžou za to z části i ty změny, které nastaly v minulosti. Ale je třeba také vzít v úvahu, že je nějaká konjunktura, ekonomika šlape, všem se daří, nezaměstnanost není a všechno je vlastně krásné a růžové. Ta situace může být úplně jiná, pokud tady bude třeba devíti- nebo desetiprocentní nezaměstnanost, tam to může zase velice rychle vystřelit.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Jiří Bláha.

 

Poslanec Jiří Bláha: Já už jenom telegraficky. Co se týče výše částky, nebo co strhávat, tak zase to je úplně jednoduché. Prostě jim stanovme pevnou částku, kterou budou splácet. A v ten okamžik ten dotyčný ví, že když pak se postará, to znamená, že bude oficiálně pracovat, tak pak už si vydělá, kolik bude potřebovat. To znamená, řekněme mu ano, jsi kuchař, bereš normálně 30, my ti budeme strhávat 10. A ten kuchař si řekne, dobře, tak budu pracovat dvakrát tolik a vydělám si 50 a zase mi zbude to, co potřebuji pro svoji rodinu. Je to jednoduché. Stanovme mu na základě normální pracovní doby pevnou částku, která se dá zjistit, protože prostě to, co dělám, má nějaké ohodnocení, a pak ať ten dotyčný se stará.

Ale hlavně jim umožněme, aby mohli pracovat oficiálně, protože dnešní pracovní řád jim to nedovoluje. Přesčasových hodin maximálně 25. Díky tomu všichni doktoři, kteří dneska pracují, pracují vlastně v rozporu se zákoníkem práce. Takže pojďme pro to udělat i to, že prostě nebude muset mít jednu, dvě, deset smluv a obelhávat, ale u jednoho zaměstnavatele na jeden pracovní poměr pevná částka stanovená, a bude to všechno fungovat úplně skvěle. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem je pan poslanec Farský. Přečtu omluvenky. Pan poslanec Jiří Kobza se omlouvá dnes mezi 20.15 a půlnocí z rodinných důvodů a paní poslankyně Květa Matušovská dnes od 19.50 do konce jednacího dne z osobních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Chtěl bych sdělit stanovisko klubu Starostů a nezávislých k těmto dvěma tiskům. Tady jsme docela ve shodě s panem premiérem, který ve svém statusu, ve svém nedělním kázání na Facebooku uvedl, že tím správným řešením je právě kombinace teritoriality s koncentrací s tím sněhulákem. A budeme s chutí pracovat na tom, abychom v podvýboru zpracovali takový komplexní pozměňovací návrh, který tomuto slibu dostojí, protože ten vládní návrh zatím v sobě koncentraci neobsahuje, pardon, teritorialitu neobsahuje. A myslíme si, že to je chyba. Takže v tomto směru stojíme o to, aby zákony byly projednány a postoupily dál v režimu Sněmovny tak, abychom se co nejdříve dopracovali k nějakému smysluplnému řešení, které naplní ty sliby, které zazněly. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V obecné rozpravě vystoupí paní poslankyně Eva Fialová. Připraví se pan poslanec Fridrich. Prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Hezký večer. Nebudu dlouhá a budu mluvit určitě z praxe. Nejsem právník, nevím, jak přesně nastavit spravedlivý systém, ale budu mluvit z praxe od lidí, které potkávám dennodenně, asi všichni vědí, že jsem z Ústeckého kraje, konkrétně z Ústí nad Labem, kde každý čtvrtý člověk je zatížený exekucí. Jsou to lidé, které potkávám každý den na ulici. O některých nevíme, že mají exekuce. Ale pak máme spoustu lidí zadlužených právě v sociálně vyloučených lokalitách, o kterých se tady mluví a říkají dlouhosáhlé věci, jak by se měly řešit. Přičemž tito lidé jsou zatíženi jednou, dvěma, třemi, a mám případy, kde je i osmnáct exekucí.

A ráda bych tady navázala na pana kolegu Bendu prostřednictvím pana předsedajícího a dala mu za pravdu, že na začátku vždycky za to může sám dlužník, proč exekuce vzniká. Ale dostáváme se do pasti svého kruhu exekucí, navážu na pana Bláhu, kde nám lidé odcházejí do šedé ekonomiky. Jak to funguje? Ráda bych tady vyvrátila mýtus, že vždycky všichni lidé jsou závislí na dalších dávkách. Na počátku ano. Odejdou do šedé zóny ekonomiky. A vzhledem k tomu, že jsou poslaní na nějaký pohovor, kterého se nemůžou účastnit, a moc dobře vědí, že v šedé zóně si vydělají mnohem více, tak práci odmítají a raději se nechají vyřadit z úřadu práce. V tu chvíli naskakuje další dluh, protože neplatí sociální pojištění. A za půl roku, kdy se můžou znovu přihlásit na úřad práce, jim přijde další exekuce od správy sociálního zabezpečení. Takže práce načerno vyvolává další a další exekuce. A my už jednou provždy musíme dát tady tomu konec. Musíme dát šanci na to se z těchto kruhů vymanit. A jakýkoli způsob, který zvolíme, bude jedině dobrý.

Navážu i na pana Bláhu, který tady říkal, že jsou zatíženi podnikatelé. Ano, jsou, protože výpočet samotné částky, která se bude strhávat z exekuce, je velice složitá. Při pohovoru na práci je většinou personalista, případně nějaký vedoucí odboru, kam má přijít. A když se uchazeč z této lokality zeptá, kolik mi budete strhávat na exekucích, nejsou schopni mu to říci, protože to vypočítává velice složitě mzdová účetní. A proto otvírám do další debaty, a budu ráda, pokud budu moct se účastnit i podvýboru, kde je návrh, aby se z platu strhávalo 10 %, protože to tito lidé dokážou vypočítat a bude jasně stanoveno, kolik to bude, ať už bude výše platu dělat tolik, nebo tolik.

Jsem moc ráda, že exekuce tady konečně projednáváme a konečně se třeba Ústecký kraj dostane do lepší platební schopnosti, protože když nebudeme mít ekonomicky silné obyvatelstvo, vždycky budeme ten kraj, který bude zanedbávaný, nikdy nebude silný a vždy bude vypadat tak, jak bude vypadat. A já vám za to děkuji, že dneska to tady projednáváme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji vám. S faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Hana Aulická. Prosím.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěla bych zde podpořit v rychlosti paní kolegyni Fialovou, protože asi všichni víte, že jsme ze stejného kraje, a to je Ústecký. A jak tady kolegové ukazovali i tu mapu, tak my opravdu patříme k těm, kteří jsou vlastně na tom nejhůře. Kolegyně, ale i kolegové tady samozřejmě už v předchozích diskusích řekli ta statistická čísla.

Chtěla bych říci, že kolem jednání patnácti opatření boje s chudobou je zahrnuta i oblast exekucí, protože pokaždé, když se v Ústeckém kraji někde bavíme o nějaké možnosti napravit tu opravdu hrůznou situaci, tak vždycky i ten další krok je k tomu, jak řešit oblast exekucí. Jsou to samozřejmě i lidé, kteří jsou na sociálních dávkách, ale jsou to i běžní občané. Podle těch statistik, jak máme, tak víme, že se to netýká jenom třeba lidí, kteří mají nízkou úroveň vzdělání, ale týká se to i středoškoláků a vysokoškoláků. A myslím si, že je opravdu nutné, aby si vláda konečně uvědomila, že to řešení už by se mělo řešit takovým způsobem, nechci říct za pět minut dvanáct, ale že už je dvacet minut po dvanácté.

Také jenom v rychlosti. Jsem ráda, že se sloučila rozprava, protože poslanecký návrh Pirátů hovoří o té teritorialitě. Není dokonalý, tak jak jsme hovořili v těch dalších diskusích i na podvýboru. Ale jsem přesvědčena, že by se právě ta diskuse měla spojit i s tím vládním návrhem, protože prvky teritoriality by se opravdu měly vložit do té budoucí schválené legislativy. Věřím, že paní ministryně se zachová v tom nejlepší pojetí a ty prvky teritoriality by mohla vnést třeba pozměňovacím návrhem ve spolupráci do konečné podoby legislativy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Fridrich vystoupí v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Hrnčíř.

 

Poslanec Stanislav Fridrich: Hezký večer, vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl vyjádřit krátce k sněmovnímu tisku 295 a vyjádřit lehce odlišný názor, než měla tady spousta mých předřečníků. Chtěl bych zdůraznit, že můj názor vychází z konzultace s praktickými právníky, kteří se pohybují v soudní praxi.

Poslanecký návrh zákona 295 by mohl vést k nadměrnému navýšení administrativní zátěže soudů. Ty by nově vykonávaly vedle své obvyklé činnosti i úkony, které nyní náleží exekutorům, jako je odstraňování vad exekučních návrhů, odmítání, zamítání návrhů, zapisování do rejstříku zahájených exekucí apod. S tím souvisí také riziko prodloužení exekuce a potlačuje se význam exekutorů jako takových. Původním záměrem, proč se vůbec exekutorský systém do právního řádu zaváděl, bylo odbřemenění soudů od výkonu rozhodnutí, které v podstatě vůbec nefungovalo. Nepovažuji tedy za správné, aby se na soudy vracely zpět činnosti, které dosud exekutoři vykonávají.

V souvislosti s principem teritoriality, který poslanecký návrh u exekutorů zavádí, je nutné si uvědomit, že exekutoři v českém právním řádu mají postavení spíše specifického podnikatele než prodloužené ruky soudu. Je proto sporné, jestli se má místní příslušnost exekutorů podřídit justičním pravidlům.

Tento poslanecký návrh dále obsahuje řadu legislativně technických problémů. Příkladem je § 37 odst. 3, u něhož není jasné, zda se vztahuje k okamžiku vydání, nebo doručení pověření k vedení exekuce. Návrh je taktéž nekonzistentní, například existuje nesoulad mezi § 44b a 39b. Obě ustanovení řeší situaci, kdy vyjde najevo, že byl exekutor určen v rozporu se zákonem. V jednom případě má rozhodovat exekuční soud, ve druhém krajský soud, v jehož obvodu působí soud exekuční.

Z výše uvedených důvodů navrhuji zamítnout poslanecký návrh v prvním čtení a myslím si, že je i účelnější a praktičtější vést dále diskusi k jednomu sněmovnímu tisku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Jedná se o poslanecký návrh sněmovní tisk 295, zamítnout v prvém čtení, ano? (Poslanec souhlasí.) S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Dominik Feri. Prosím.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já ten návrh na zamítnutí nepokládám za rozumný. Z prostého důvodu. Myslím, že tu bylo dobrým zvykem, že když tu byly různé předlohy, které materiálně řešily to stejné, tak že se nechaly projít. Už jenom z toho titulu, abychom měli z čeho vybírat. Já si opravdu nemyslím, že vládní novela může být dobrým substrátem pro to, aby se k ní uplatnil komplexní pozměňovací návrh. Tam jsou totiž tak košatá ustanovení, jako příklad uvádím článek 4 Přechodná ustanovení. To jsou tři stránky přechodných ustanovení, které řeší, co když ten dlužník nebude mít exekutora v tom daném soudním kraji, a řeší se tam ten velmi složitý přechod. Na to se prostě nebude dát ten... (Odmlka pro neklid a hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já se tady radím o dalším postupu, takže se omlouvám, že jsem zrovna asi dvě vteřiny neposlouchal, co se děje v sále.

Takže poprosím vás všechny o klid! Je 21.14, máme tři přihlášené do rozpravy, a pokud to chceme doprojednat dneska do půlnoci, tak bychom tady opravdu měli pracovat efektivně. Když se budeme bavit, neprojednáme nic! Děkuji.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji, pane předsedající, doufám, že mi nastavíte čas.

To znamená, nemyslím si, že je rozumné se zbavovat předlohy, která je sice opoziční, je stižena vadami, ale ty vady se dají opravit a dá se z toho vytvořit něco, co by dohromady bylo ku prospěchu a ke spokojenosti většiny. Čili tento návrh, rozhodně si nemyslím, že je případný, že je vhodný a něco se tím vyřeší. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Jan Hrnčíř v obecné rozpravě. A nevím, jestli jsem se nevyjádřil úplně jasně ohledně hluku ve sněmovně! Děkuji vám

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, předkládaný vládní návrh mimo jiné usiluje o to, aby byla exekuční řízení vedená proti témuž povinnému koncentrována u jednoho soudního exekutora. Exekutor by povinně bez zbytečného odkladu zapisoval do rejstříku zahájených exekucí údaje stanovené zákonem, aby bylo možné co nejdříve zjistit, který exekutor vede proti povinnému předchozí exekuční řízení, a u kterého exekutora se tedy řízení proti témuž povinnému mají koncentrovat. Ovšem vzniká tak problém se zvýšením nákladů na vymožení pohledávky. Protože podle těchto nových podmínek předá další exekutor exekuci exekutorovi, který vede první exekuční řízení, bez ohledu na rozsah pohledávky a vzdálenosti k povinnému, což je zásadním nedostatkem této vládní novely.

Naopak předložená novela exekučního řádu sněmovní tisk 295, které jsem spolupředkladatelem, zavádí krajskou místní příslušnost exekutorů, tedy princip teritoriality, a zároveň slučování exekucí povinného u jednoho exekutora, tzn. princip jeden dlužník - jeden exekutor. Nově by věřitel podal svůj návrh exekučnímu soudu, což je zpravidla okresní soud v místě trvalého pobytu povinného, soud dle jasně stanoveného klíče určí exekutora se sídlem ve stejném kraji, jako je exekuční soud, tedy v kraji trvalého bydliště povinného. V případě právnických osob tedy sídla povinného. Veškeré další exekuce proti povinnému bude pak soud přidělovat stejnému, již dříve určenému exekutorovi. Tím dojde ke sloučení exekucí u jednoho exekutora v kraji trvalého pobytu povinného. Následkem této úpravy bude posílena nestrannost exekutora a jeho nezávislost na oprávněném. Tím, že všechny exekuce povede jeden exekutor, získá tak tento exekutor a jeho prostřednictvím nepřímo i povinný přehled o počtu exekucí vůči povinnému a reálné vymahatelnosti pohledávek. Lze tedy očekávat i snížení počtu nevymožitelných exekucí.

Sloučením exekucí jednoho povinného pod jednoho exekutora odpadne i výrazná administrativní zátěž třetím subjektům. Zaměstnavatelé, pojišťovny, banky apod. budou vyřizovat jenom jednu žádost o informace pro jednoho exekutora, nikoliv množství stejných žádostí pro více exekutorů spravujících pohledávky jednoho povinného. Sloučením navíc dojde i ke snížení nákladů řízení, což na straně povinného zvýší možnost splatit pohledávky. Právě místní příslušnost soudních exekutorů je zavedena ve většině členských států Evropské unie.

Prosím tedy o podporu našeho návrhu zákona, který výrazným způsobem zlevní exekuce a pomůže lidem z dluhových pastí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji vám. Další v pořadí v obecné rozpravě vystoupí paní poslankyně Kateřina Valachová. Připraví se pan poslanec Leo Luzar. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vládo, jednak děkuji všem přítomným v sále za vaši přítomnost a to, že v takto pozdní čas jsme stále ve zbroji a takovouto důležitou věc projednáváme, a budu velmi stručná. Chci říct stanovisko sociální demokracie k projednávaným dvěma tiskům.

Za prvé podporujeme princip jeden dlužník - jeden exekutor. Podporujeme také princip teritoriality. Tady podotýkám ve smyslu krajské soudní teritoriality. Podporujeme také principy, které jsou vetknuty do vládního návrhu a týkají se zastavování exekucí pro nemožnost vymožení pohledávek. A stejně tak bychom rádi do budoucí rozpravy přispěli institutem chráněného účtu tak, abychom tento institut zavedli do našeho práva, a budeme usilovat o podporu většiny ve Sněmovně i samozřejmě podporu paní ministryně spravedlnosti.

Tolik stručně a ještě jednou děkuji za vaši ostražitost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji vám. Posledním zatím přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Leo Luzar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážená paní ministryně, vy, kteří ještě jste v tomto sále zůstali, budu rád, když mi budete věnovat chvilku pozornosti, protože toto téma, které je před námi, je velice závažné. A já si myslím, že si nezaslouží, aby bylo projednáváno v tak pozdní hodinu, když už všichni jsou unaveni, a jak se říká, už by to chtěli mít rychle za sebou. Pevně věřím, že mé vystoupení vyvolává smršť faktických poznámek nesouhlasících s mým názorem, přesto tady musím pár věcí ze své vlastní praxe a ze svých životních zkušeností s touto problematikou říci.

Proč vznikly dluhové pasti? Jak bylo na tom prvopočátku? Protože my momentálně v těchto návrzích řešíme ten důsledek, ten dopad. Ale bavme se o zodpovědnosti. Zodpovědnosti těch, co stáli na začátku. Bohužel, sám jsem měl tu zkušenost a vnímám ten problém v širších souvislostech. Na počátku bagatelních dluhů, které potom přerostly na x-násobek výsledků, byly obce. Slyšíte dobře. Starostové a všichni ti, kteří říkají, že nejrozumnější správa věcí veřejných je na obcích a že starostové jsou ti, kteří jsou ti nej nej. Protože každá trošku větší obec, která spravuje pohledávky, měla svého právníka. Vymáhala tyto pohledávky. Snažila se ty lidi kontaktovat a získávat je. To jsou všechny ty pohledávky za nájemným, obvykle nedosahující velkých výšek, popřípadě už ty bagatelní za černou jízdu v dopravě, které končily na obcích.

I co se stalo po přijmutí zákona o exekutorech? A teď mi asi dáte za pravdu, že na každou skoro významnější obec přišli zástupci těchto exekutorů a nějakým záhadným způsobem přesvědčili vedení obcí, že jim prostě ten balík pohledávek prodali. Dokonce to zdůvodňovali tím, že ušetříme. Ušetříme na tom, že my ušetříme na vymáhání a ušetříme na právníkovi a budeme mít více času. Pak se ty balíky prodaly. Že potom ti exekutoři na nich x-násobně vydělávají a že ty obce budou více vyplácet sociální dávky a budou muset více se o ty lidi starat, protože do těch dluhových pastí padli, to už nikdo neřešil. Čili tady bych přivítal všechny ty, kteří na počátku těch exekučních problémů stáli, aby se trošku chytli za nos, že ty obce, které rozprodaly tyto dluhy, mají svůj díl viny. A tady se přikláním k tomu, aby v tom návrhu bylo taky řešeno to, že všichni ti, kteří spadají pod státní správu, popřípadě samosprávu, byli povinni vymáhat své pohledávky sami.

My tady řešíme komplex vymáhání a komplex té teritoriality v rámci uzpůsobení exekutorů, ale my tady máme instituce, jsou to obce, jsou to samosprávné celky a státní organizace, a ty všechny by si měly své pohledávky vymáhat samy a nenechávat je vymáhat soukromé instituce. To by měl být základ, první krok, abychom se zbavili nějaké té vnitřní zodpovědnosti státu za to, že něco způsobil. Protože já si stále myslím, že za to nemůžou ti obyčejní dlužníci, za to může stát, že rozpoutal tady tento exekutorský byznys.

Druhý problém, který docela vnímám, je, že jako stát jsme zanedbali regulaci. A vzpomeňte si na reklamy deset patnáct let zpět, kdy bylo běžné v reklamě drobným písmem napsáno - úrok sto, dvě stě, tři sta procent, ne-li více. Vždyť je to lichva! Zeptejme se, jak je možné, že jsme to jako politici připustili. (Hluk v sále.) A tady se ptám na pravici prořídlých řad. Jak jste to, kolegové a kolegyně, mohli připustit, že tady existovaly firmy, které lidem půjčovaly za takovýto lichvářský úrok? Protože to taky byl důvod, proč ti lidé do těch exekucí spadli a proč se potom byli nuceni ozývat a bránit třeba dalšími půjčkami.

Ale to bylo svobodné podnikání. Přece každý má svobodu rozhodnout. Ale jak vidět, mnoho lidí v určitém okamžiku není schopno zbrzdit své pohnutky. A tady by mi mohli možná dát za pravdu i odborníci v oblasti psychologie, jak funguje nákupní horečka, jak funguje u člověka, který jde do obchodu něco koupit a koupí toho třikrát více. A na to se neptáme, ale poukazujeme na ty lidi - však oni věděli, že si nemají půjčovat, věděli, že budou mít problém se splácením, a měli si toho být vědomi. No, v určitých okamžicích ti lidé prostě ten problém mají. Ale hodit všechnu vinu na ně, to považuji za silně pokrytecké.

Z druhé strany tady máme instituce, které jim půjčují. Jak je možné, že člověk, který je již zapsán v různých registrech, v solusech, a nevím, v čem všem, x-násobně jako dlužník, najde ještě instituci, která má přístup do těchto registrů, tudíž si ho prolustrovala, jak je možné, že ještě může získat další půjčku? Dneska se ten módní hit konsolidace úvěrů a podobně nazývá. Jak je to možné, že vlastně další se přiživují na jeho neštěstí, které má, a půjčují mu následně?

Tady bych přivítal třeba návrh, že, dobře, ten, který první půjčil tomu člověku, by měl být stoprocentně kryt ve své půjčce, ale ti následní, kteří už mu půjčují, ti by měli být kráceni na svých právech, dokonce tak daleko, že třetí v pořadí, který mu půjčil, by to měl mít jako nezajištěný úvěr. A je to jeho vlastní riziko, že ty prostředky půjčil. To by bylo řešení možná, které by postihlo ne ty chudáky, ale ty v těch bílých límečcích, kteří jim půjčují a tyjí tady z tohoto byznysu, který je tu velký. (Hluk v sále.)

A třetí problém, na který chci upozornit a který vůbec, ale vůbec tady nezazněl, jsou půjčky mezi rodinou. Zkuste se nad tím zamyslet každý u sebe, kolik je rozpůjčovaných prostředků v rámci rodiny, mnohdy nenávratně půjčených s tím, že oželím, protože přece to je příbuzný, který si ode mě půjčil. Ale kolik těchto půjček vlastně končí u těch lidí, aby jim pomohlo, a kolik bylo jenom vytloukání klínu klínem, aby se na tom někdo namazal? To je problém, který tady vůbec neřešíme a který bereme jako samozřejmost, byť to vnímám jako podstatně větší problém, protože to nabourává mezilidské vztahy, nabourává to rodinnou solidaritu a je to problém, který vůbec nikdo nezmiňuje a vůbec nikdo neřeší.

Čili věřím, že v rámci druhého čtení budeme mít dost času, abychom se se všemi těmito otázkami vyrovnali, aby to nebylo svoláváno a projednáváno v tyto časy, kdy opravdu již není kapacita k tomu, abychom se podrobně těmito věcmi my zabývali, a budeme k tomu přistupovat se vší zodpovědností. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Bláha, poté pan poslanec Nacher. (Trvalý hluk v sále.)

 

Poslanec Jiří Bláha: Já už to opravdu zakončím, své vystoupení... (Předsedající: Prosím klid.) Já vám jenom položím jednu otázku a to je: a kdo to všechno, to. co jsme slyšeli, na konci odmaká nejvíc? Nejvíc to odmakají ti zaměstnavatelé, protože musí ty peníze všechny vybrat, musí s těmi lidmi pracovat, musí zabezpečit, že ty peníze dojdou na správné místo, musí zabezpečit komunikaci s tím exekutorem, a přitom s tím nemají vůbec nic společného. Oni k tomu přijdou jak slepý k houslím, ve výsledku, místo abychom jim byli vděčni za to, že zaměstnávají lidi, tak jim přidáme ještě práci a chceme to vyřešit tím, že jim dáme padesát korun za jeden případ. Za mě nesmysl, pojďme se nad tím zamyslet. (Hluk v sále.) Prostě je potřeba sebrat veškeré povinnosti podnikatelům, protože největší povinnost je starost o ty lidi, kteří pracují a jsou v exekucích. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a ještě vás seznámím s omluvenkou. Omlouvá se pan poslanec Benda po jednadvacáté hodině z rodinných důvod. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, je půl desáté, já mám trénink z pražského magistrátu, kde jedeme až do šesti do rána, takže já jsem plný sil, takže nemám problém diskutovat.

Já bych chtěl trošičku reagovat, a rád s ním diskutuji, s Leo Luzarem. On tady popisoval právě stav, který, možná jsem vzal ten historický exkurz velmi rychle, měl jsem jít do většího detailu, protože bych tady třeba připomněl změnu zákona o spotřebitelském úvěru, který platí od 1. 12. 2016, který právě velmi limitně omezuje a zamezuje to, co tady popsal celkem přesně kolega Luzar, to znamená, dneska už to možné není.

Předtím tady bylo 60 tisíc poskytovatelů úvěrů, dneska jich je registrováno, teď mě nechytejte za slovo, na ČNB nějakých osmdesát, teď nevím. Předtím nemuseli zkoumat bonitu, teď je to přímo explicitně napsáno, že musejí zkoumat bonitu toho dlužníka. To znamená, oni se dívají do SOLUS, BRKI, NRKI, nechávají si dát různá potvrzení o příjmech a podobně a v případě, že by se zjistilo, že by tu bonitu nezkoumali - pozor na to - tak ten dlužník splácí jenom jistinu podle svých možností. To znamená, že tyhle věci se skutečně posunuly a změnily. Já jenom, aby to nezapadlo. To, co my tady řešíme, je takový ten nános z minula, nikoliv to, co se děje teď aktuálně. To jen pro upřesnění toho, co říkal kolega Luzar.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A s poslední faktickou poznámkou pan poslanec Feri. (Hlasy z pléna: Ne!) Ruší, dobře. Děkuji. V tom případě již nemám žádné faktické poznámky ani přihlášky do rozpravy, takže pokud se do sloučené rozpravy již nikdo nehlásí, sloučenou rozpravu končím.

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.