(Jednání pokračovalo ve 14.31 hodin.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobré odpoledne. Budeme tedy pokračovat v obecné rozpravě přerušené před polední přestávkou. V tu danou chvíli hovořil předseda KDU-ČSL Marek Výborný. Nicméně mám informaci, že již nechce pokračovat ve svém vystoupení, přestože byl přerušen, že již řekl všechno, co měl na srdci. Takže půjdeme další v pořadí.
Na faktickou poznámku je přihlášená paní poslankyně Kateřina Valachová. Ta ovšem není přítomna v sále, takže já její přihlášku na faktickou ruším. Přečtu tedy omluvu a s vystoupením se připraví paní poslankyně Věra Kovářová, následně vystoupí pan poslanec Václav Votava. Přečtu jednu omluvu do té doby, než paní poslankyně přijde k mikrofonu - paní poslankyně je přítomna. Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček se omlouvá dnes od 15 hodin do konce jednání z Poslanecké sněmovny z pracovních důvodů.
Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.
Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, dovolte, abych i já se vyjádřila k návrhu státního rozpočtu na rok 2020.
Základní čísla tohoto rozpočtu, parametry a priority již známe, a můžeme si tedy u nich udělat obrázek. Nejprve ta základní čísla. Očekávané příjmy činí 1,578 bil. korun, výdaje 1,618 bil. korun. Možná se nám a vám na to něco nezdá. A já musím říci, že mně také ne. Budeme totiž hospodařit se 40miliardovým schodkem. Mandatorní výdaje stoupnou oproti loňsku o 7,3% na 885 mld. korun. A investice, ty činí pouhých 135 mld. korun. Co k tomu říká pan premiér Babiš? Je to dobrý rozpočet. Já si to ale nemyslím.
Začnu tedy po pořádku. Za prvé, vláda opět počítá se 40miliardovým schodkem. Proč? To nevíme. Premiér nám neustále tvrdí, jak se máme v České republice dobře, jak naše země prosperuje a jak jsme nejméně zadluženou zemí EU. A paní ministryně Schillerová se k tomu přidává a hovoří o tom, jak máme zdravé a vyrovnané veřejné finance. Nerozumím tedy tomu, proč musíme mít schodkový rozpočet, když je na tom Česká republika tak dobře? Skutečně si nemůžeme dovolit naplánovat rozpočet vyrovnaný? Opravdu musíme pokračovat ve větším zadlužování republiky i v dobrých ekonomických časech?
Ministerstvo financí nám říká, že je to v pořádku, naopak všechny ostatní státní i nezávislé instituce jako je Národní rozpočtová rada, Nejvyšší kontrolní úřad a další, upozorňují na to, že schodek v dobách ekonomického růstu je rizikový a nezodpovědný. Dnes nás nahoru táhne globální růst ekonomiky, tak to vypadá, že to vládě jde vlastně dobře, přestože podle schodku neumí hospodařit. Ale otázkou zůstává, co nám přinese hospodářský pokles.
Co se vládě nedá upřít, to je určitá rafinovanost jejích kroků. Dalo by se také hovořit o manipulaci. Co mám na mysli? Tak třeba to, jak paní ministryně financí v uvozovkách dokázala během málo týdnů vyjednávání s ministry najít a doslova vykouzlit z rozpočtu dalších 18 mld. korun. Schodek se však nezvýšil ani nesnížil. Paní ministryně jednoduše zpřesnila odhad příjmů státního rozpočtu. Prostě se příští rok vybere o 20 mld. víc. Shodou okolností přesně tolik obnášely původně neuspokojené požadavky ministrů. To je milá náhoda, že?
Na rozpočtovém poli umí vláda i jiné věci. Možná jste si v minulosti všimli, že paní ministryni Schillerové ani panu Babišovi z dob, kdy byl ministrem financí, nikdy rozpočet nevyšel tak, jak si naplánovali. Ano, rozpočet si nelze naplánovat zcela přesně, nikdy nevíte, jak to bude příští rok s příjmy a výdaji. Jenomže této dvojici to nevycházelo o desítky miliard korun. A náhodou vždy tak, že dokázali snížit schodek, nebo se dokonce dokázali dostat do přebytku. Jak je to možné? Stačí si pohrát s čísly tak, že příjmy rozpočtu se výrazně podseknou a výdaje zase výrazně nadhodnotí. Výsledkem je, že se pak ministr či paní ministryně financí na konci roku pochlubí, jak rozpočet hezky vyšel. Můžete také hádat, kde vláda nejvíce ušetří na výdajové straně. Ano, bohužel, neproinvestuje celou částku, kterou si na investice rozpočtuje. To znamená, že reálně se vlastně nerozhoduje o rozpočtu jako celku, ale pouze o jeho necelé polovině, tak jak jsem hovořila o navýšení mandatorních výdajů. A s mandatorními výdaji toho mnoho dělat nelze, ty jsou povinné.
Je dobré si všimnout toho, že za dobu, kdy má Ministerstvo financí ve správě hnutí ANO, se zvýšily mandatorní výdaje o pár desítek miliard korun. Na tom samozřejmě není nic špatného. A není nic špatného na tom přidávat pracovníkům ve veřejném sektoru. Přidávat důchodcům a přidávat i rodičům. Ale vláda tak musí činit dohromady s opatřeními, kterými zvýšení finančně pokryje. Nejde jen rozdávat, ale také myslet na to, aby bylo odkud rozdávat. Dnes to zdánlivě není problém, protože ekonomika šlape. Lidé utrácejí, příjmy rozpočtu jsou vysoké. Jakmile však dopadne kladivo hospodářského poklesu na Českou republiku, tak se příjmy rozpočtu razantně sníží. Mandatorní výdaje však zůstanou na stejné úrovni - kde pak vezmeme peníze na důchody, platy a rodičovské příspěvky? Jedinou možností budou stamiliardové schodky v rozpočtu. Vládu to však nezajímá a tento problém, který sama způsobuje, nechá na ty, kdo budou vládnout příště. A po nás potopa, jak se říká. ***