(17.20 hodin)
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, vážená vládo, já si taky dovolím říci pár slov k návrhu rozpočtu, který dnes projednáváme. Mě zaujala slova ctěného kolegy, který tady teď nyní není, pana kolegy Votavy prostřednictvím pana předsedajícího, který řekl, že se jedná, když to parafrázuji, o sociálně demokratický rozpočet a zohledňuje priority sociální demokracie, což před chvilkou potvrdil i pan kolega Onderka.
Při čtení státního rozpočtu jsem si dokonce vzpomněl na jeden citát Antonína Švehly, který říkal, sociální demokraté rádi rozdávají koláče, které sami neupekli a upéci ani nemohli, protože snědli těsto, které ještě nestačilo ani vykynout. Ano, takto mi to připomněl státní rozpočet tento citát. Ale není to jen rozpočet sociální demokracie. Je to společný rozpočet vlády ANO, ČSSD a KSČM. A vláda bohužel při řízení státního rozpočtu a při řízení státních financí de facto žije z podstaty a podle mého názoru dávno rezignovala na podstatné změny, které by vedly ke zvýšení dlouhodobé stability státních financí.
Přestože díky ekonomickému růstu rostou příjmy státního rozpočtu, tentokrát meziročně vláda počítá o necelých 100 mld. korun, vládě to bohužel nestačí a znovu a opět předkládá deficitní rozpočet. Paní ministryně tady hovořila o tom, že podíl státního dluhu na hrubém domácím produktu sice pomalinku klesá. Ale ono to není tím, že by se nám předkládal zdravý rozpočet, který má ambice snižovat státní dluh. Je to tím, že navzdory vládním krokům roste ekonomický růst, tento ukazatel se tedy zlepšuje kvůli ekonomickému růstu a vláda ho předkládáním deficitního rozpočtu naopak táhne dolů. A není to tak, že by vláda přispívala k úhradě státního dluhu.
Přestože vládě rostou příjmy a zároveň plánuje opět deficitní rozpočet, tak vláda hledá další dodatečné příjmy pomocí daňového balíčku a rozpočet postavila na normách, které ještě nebyly přijaty. V rámci těchto norem se například předpokládá i zdanění technických rezerv pojišťoven, což je vlastně jednorázový příjem do státního rozpočtu, který chce vláda rozpustit v běžných výdajích státu.
Co by se dalo hodnotit na první pohled pozitivně, je to, že kapitálové výdaje mají narůst oproti roku 2019 zhruba o 20 %, o 24 mld. korun na 146,7 mld. Nicméně ani to jejich podíl na celkových výdajích v příštím roce nedostane nad 10 %, tedy nad úroveň, které dosahovaly v době recese. To znamená, když tady pan kolega Onderka prostřednictvím pana předsedajícího hovořil o prorůstovém rozpočtu a prorůstových investicích, tak by si měl uvědomit, že nedosahuje státní rozpočet na příští rok v návrhu ani tolik investic, kolik bylo v podílu v době recese před x lety. A tato stále malá výše kapitálových výdajů limituje právě investice například do silniční nebo do železniční infrastruktury, což by v době růstu měla být také priorita, aby se položily stabilní základy budoucího ekonomického rozvoje. A jak zde říkal pan kolega Onderka, uvidíme, jak se vládě podaří čerpat i investicetakto snížené oproti době před deseti lety.
Se zvyšováním objemu rozpočtu vláda neustále zvyšuje tlak pouze na příjmovou stránku rozpočtu. Není tedy divu, že složená daňová kvóta permanentně roste. Neznamená to nic jiného, než že stále větší procento našeho hrubého domácího produktu je stále více a více přerozdělováno přes veřejné finance. Jak tady říkal pan kolega Onderka, levice ráda přerozděluje, velice ráda, a tím se pasuje do role, že ráda rozhoduje o cizích penězích. Překvapil mě pan kolega Dolejš, že vybrané peníze z daní nepovažuje za cizí. A já si myslím, že to je právě ten problém, že levice nevnímá tyto prostředky jako peníze, které se nejdřív musí vzít daňovým poplatníkům, a opravdu se k nim mnohdy chová podle hesla z cizího krev neteče.
Rapidně nám roste personální obsluha státních funkcí. Mezi rokem 2014 a rokem 2020, abychom nesrovnávali pouze meziroční růst, se jedná o nárůst o cca 58 tis. státních zaměstnanců, pokud srovnávám skutečnost roku 2014 a předpoklad roku 2020. Ano, některé státní zaměstnance potřebujeme - ve škole, hasiči, policisté apod. Ale bohužel roste i počet státních zaměstnanců v byrokracii a na ústředních orgánech státní správy a jejich resortních organizací. Objem prostředků na platy za tu dobu vzrostl o více než neuvěřitelných 86 mld. A toto není jednorázový vývoj. Tímto růstem vláda zatěžuje každý další rozpočet a ten bude muset v budoucnu daňový poplatník zaplatit.
Jak jsem říkal, vláda žije z podstaty. Bohužel nevyužila příznivé situace ekonomického růstu, a ani se k tomu nehodlá, a zvyšujících se příjmů státního rozpočtu pro nějaké proticyklické reformy. Naopak státní finance jsou na případnou recesi a ochlazení ekonomiky ještě hůře připraveny než v době ekonomické krize. To je bohužel špatná vizitka hospodaření se státními financemi. Místo aby vláda využila hospodářského růstu ke stabilizaci státních financí, ke strukturálním změnám, které potřebujeme, a přípravě na doby budoucí ekonomické stagnace, či recese, či stárnutí populace, tak si stát stále žije nad možnosti. A bohužel to jednou daleko více zaplatí daňový poplatník.
To jsou důvody, dámy a pánové, proč nepodpořím tento návrh státního rozpočtu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Prosím pana poslance Skopečka do rozpravy. Připraví se paní poslankyně Šafránková. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně za slovo. Zaslechl jsem tady jednotlivá díla rovněž mého oblíbeného spisovatele Milana Kundery. Nevím tedy, jestli někdo nezmínil pro mě jeho nejlepší román Žert. Tak to je zase podle mého názoru nejpřiléhavější dílo, resp. jeho označení, kterým by šlo pojmenovat návrh státního rozpočtu nebo některá vystoupení poslanců, kteří ho hájí. Ale jestli už to zaznělo, tak se omlouvám za opakování.
Začal bych asi vystoupením pana prezidenta, který tu dopoledne přišel podpořit jako každoročně státní rozpočet. Od toho se myslím dá odpíchnout. Jeho podporu státnímu rozpočtu bych označil za podporu politického charakteru, nikoli ekonomického. Co mě k tomu vede? Vedou mě k tomu vyjádření pana prezidenta Zemana, která učinil v minulosti, kdy peskoval například sociálního demokrata Bohuslava Sobotku. Všichni si dobře pamatují, jak mu vyčinil za to, že Bohuslav Sobotka realizoval deficitní rozpočty v době ekonomického růstu. Jako keynesiánec, za kterého se pan prezident označuje, vysvětloval panu Bohuslavu Sobotkovi, že deficity je možné realizovat v době recese, kdy mají pomoci ekonomice, kdy mají doplnit agregátní poptávku a posunout ji tak, aby se ekonomice začalo opět dařit, nikoli však v době růstu, kdy deficity odmítá. A v minulosti svoji vlastní stranu, resp. reprezentanty své vlastní dřívější strany sociální demokracie peskoval za to, že schvalují a připravují deficitní rozpočty v době růstu.
Pár let uběhlo, ekonomické časy jsou stejně dobré, ekonomika stále roste ještě slušným tempem. Máme nejnižší nezaměstnanost ještě i oproti období, kdy byl ve vrcholové politice Bohuslav Sobotka. A panu prezidentovi Zemanovi najednou deficitní rozpočty nevadí. Nejenom že nepeskuje současnou vládu, premiéra nebo ministryni financí, ale dokonce ji nepřiměřeně za to chválí. Nevím, kde se stal ten přerod keynesiánského ekonoma do nějaké teorie, nebo k ekonomické škole, kterou já zatím neznám, protože neznám ekonomický směr, který by doporučoval realizovat deficity a zadlužovat se v době ekonomického růstu. Nicméně tato změna pana prezidenta je zajímavá. Ale on sám říká, že jenom blbec nemění názory, tak je to možná tento případ. ***