(10.10 hodin)
(pokračuje Ondráček)
Já jsem o této věci zde v předsálí mluvil s panem ministrem zdravotnictví a ten mi řekl: Absolutní nesmysl. Aby to mělo nějaký význam, musí lázně být nejméně desetidenní. Nejméně. Ale standardně by bylo více než dva týdny, nebo dva týdny a delší. Ale my zkrátíme na tři dny, protože s tím prý daly souhlas odbory, projednáno na ministerstvu a ušetříme 3 % lidí, kteří nebudou bez práce, protože kvalifikované zdravotní sestry, popřípadě personál pracující v tomto zařízení, najdou své uplatnění v okolních lázeňských domech poměrně rychle. A pan ministr byl velmi rychlý, minulý týden už rozdával výpovědi, takže ti lidé jsou ve výpovědích a kroky, které činí Ministerstvo vnitra, jsou velmi rychlé k tomu, že od konce roku bude objekt opuštěný, převede se na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Nikdo nebude mít zájem a koupí ho ten, o kterém ti policisté, kteří mě upozorňují, který o to ten zájem má, a koupí objekt v nejkrásnější lokalitě města, přímo naproti kolonádě s vývody minerálních pramenů přímo v objektu. Takto si představuje vláda České republiky a Ministerstvo vnitra hospodařit se svým majetkem, hospodařit s majetkem s péčí řádného hospodáře.
Já jsem nedávno podal trestní oznámení na Ministerstvo vnitra za prodej jiného objektu, do kterého se investovaly desítky milionů korun, ubytovací kapacita, poslechněte si dobře, kolem 50 lůžek v krásné lokalitě chráněné krajinné oblasti, prodáno za 2,5 milionu korun. Dva miliony šest set padesát. Já jsem tenkrát řekl: Doprčic, kde jsem já byl, to bych si klidně vzal hypoteční úvěr a ten objekt bych koupil! Ale koupil ho někdo jiný a Ministerstvo vnitra získalo do své kapitoly 2,5 milionu korun a ztratilo kapacitu 50 lůžek v jiném zařízení. Ale to se netýká lázeňského domu Mercur.
Takže já bych vás, vážené kolegyně, vážení kolegové, vás, kteří byste o to měli zájem, s tím seznámil a na příštím jednání, že bychom zkusili pana ministra vnitra v této věci interpelovat, pokud mi dáte tu možnost a budete souhlasit s tím, že bych požádal o přerušení této interpelace do přítomnosti pana ministra. Možná pan ministr ví, proč tady není, protože je omluven do 11 hodiny, výpovědi jsou rozdány a čím déle to bude probíhat, tím ty kroky budou nezastavitelné, a až to jednou projednáme, tak řekne hm, smůla, už ti lidé jsou někde jinde a my to musíme zavřít, protože ty lidi už nemáme a není, kdo by poskytoval příslušníkům Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru tu péči, kterou potřebují a kterou jsme jim zaručili zákonem.
Takže já tímto žádám o přerušení projednávání této interpelace do doby přítomnosti pana ministra vnitra a vás žádám, abyste tento návrh podpořili a pomohli mi v této interpelaci. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Ondráčkovi. Zagonguji. Požádám kolegy, kteří jsou v předsálí, aby pokud mají zájem hlasovat, přišli. Odhlásil jsem vás, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.
Budeme hlasovat o návrhu na přerušení projednávání interpelace, podle sněmovního tisku 611, do přítomnosti ministra vnitra a prvního místopředsedy vlády Jana Hamáčka. Ještě chviličku posečkám... Můžeme hlasovat.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 161 a ptám se, kdo je pro návrh na přerušení. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 161 z přítomných 77 pro 72, proti nikdo. Návrh byl přijat a projednávání interpelace, sněmovního tisku 611, bylo přerušeno.
Budeme pokračovat v dalších interpelacích, které podali poslanci písemně, a s odpověďmi ministrů nebyli spokojeni. Další interpelací je interpelace podle sněmovního tisku 615. Jde o interpelaci Zbyňka Stanjury na místopředsedu vlády a ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, který odpověděl na tuto interpelaci o počtu a struktuře osob samostatně výdělečně činných. Otevírám rozpravu a pan kolega Zbyněk Stanjura se hlásí. Prosím o klid. Slovo má pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já jsem interpeloval pana ministra průmyslu a obchodu z důvodu, abychom sjednotili údaje a fakta, abychom pak mohli vést nad těmito údaji a fakty věcnou obsahovou diskusi. Zajímal mě vlastně počet OSVČ, rozdělení, které to mají jako hlavní činnost a vedlejší, součet, a pak vlastně věkové rozdělení, rozdělení do kategorií podle věku, a speciálně jsem se ptal na počty OSVČ, které současně studují nebo současně pobírají důchod.
Když se podíváte do té odpovědi, kterou jsem dostal od pana ministra a jeho ministerstva, tak zjistíte, že máme trošku zmatek v naší legislativě. To nevyčítám ministerstvu ani panu ministrovi. Když se podíváte, tak podle živnostenského zákona máme fyzické osoby, které podnikají, pak podle zákona o důchodovém pojištění a pojistném na sociálním zabezpečení máme osoby samostatně výdělečně činné, a aby toho nebylo málo, tak ještě sleduje, omlouvám se, abych to řekl přesně, Český statistický úřad osoby pracující na vlastní účet v České republice. A když se podíváte, tak ta čísla prostě nesedí. Máme tři evidence, pokaždé jsou jiná čísla. Já myslím, že je to úkol pro legislativu, tudíž pro Sněmovnu i pro Senát, abychom to pokud možno jenom sjednotili, abychom měli jenom jedna čísla.
Důvod, proč jsme ta čísla chtěli, je to, že chceme otevřít debatu o případné podpoře některých skupin, možná některých věkových skupin a podobně, možná bychom mohli debatovat o tom, zda mají být úplně stejné podmínky pro ty, kteří mají hlavní, nebo vedlejší činnost.
Nicméně čísla, která jsem dostal, tabulky, které jsou obsaženy ve sněmovním tisku 615, jsou vypovídající. Nemám k tomu žádnou připomínku, jenom s tím podnětem, že by bylo asi mezirezortně dobře se na to podívat a pokud možno sjednotit název. Podnikatelům ještě říkáme drobní podnikatelé, živnostníci, osoby pracující na vlastní účet, fyzické osoby, které podnikají, a OSVČ. A podle mě by to bylo dobře. Tady se ukazuje to, co nás trápí ve veřejné správě opakovaně, a nejenom v této oblasti. Máme mnoho údajů, vedeme je opakovaně, vedeme je na různých centrálních orgánech státní správy a přitom ta čísla nesedí. Popravdě řečeno, a já panu ministrovi věřím, že říká, že je to způsobeno různou metodikou. Kdo z nás si umí představit, jaký je rozdíl mezi OSVČ a osobou pracující na vlastní účet? Já za sebe říkám, že nejsem schopen definovat ten rozdíl mezi OSVČ a osobou pracující na vlastní účet. A když se podíváte, rozdíl je ve statisících. Pokud vyjdeme z toho, že živnostenské úřady správně evidují, správně je napsáno, že je to evidenční orgán, podnikatele, respektive fyzické osoby, které podnikají, tak dojdeme k závěru, že jich máme více než 2 miliony, ale OSVČ máme 1 milion - rozdělené na hlavní a vedlejší činnost.
Já nevím, jestli ten argument, který je určitě pravdivý, že jsou tam vedeni i ti, kteří mají pozastavený výkon živnosti, nebo ji prostě neprovádějí i přesto, že jsou registrovaní, jestli je to opravdu 50 %. Možná by stálo za to ty databáze pročistit, možná i na základě nějakého legislativního podnětu, abychom to věděli přesně.
Ale já jsem vlastně ten nesouhlas vyjádřil kvůli poslednímu odstavci té odpovědi, která mě zklamala, ten odstavec mě zklamal. A pokud budeme dostávat takové odpovědi, tak nám nezbude nic jiného, než se s každou interpelací obracet přímo na premiéra, protože věřím, že premiér pak zaúkoluje všechna ministerstva a dostaneme všechny odpovědi na otázky, na které jsme se ptali. ***