(10.20 hodin)
(pokračuje Munzar)
Pokud začneme s takovými argumenty, které jste použila vůči Poslanecké sněmovně, paní ministryně, pak taková bitva nebude mít demokratických vítězů. Posílí se jen extremistické nálady ve společnosti. A moje prosba k vám, paní ministryně, i když nejste třeba spokojena s výsledkem či průběhem jednání Sněmovny, je, abyste s námi skutečně diskutovala a abyste podobné tweety, které napadají Poslaneckou sněmovnu, nedávala.
To jsem potřeboval říci na velmi stručný úvod a nyní se konečně dostávám ke svému pozměňovacímu návrhu na zvýšení limitu pro dobrovolnou registraci k DPH. Já jsem byl minule přerušen. A začít pouze tam, kde jsem skončil, pak by vám mé vystoupení nedávalo logiku. Proto mi dovolte, abych zopakoval několik tezí i ze svého vystoupení, které doplním o další argumenty.
Já jsem minule hovořil o tom, že tím, co zejména odrazuje zejména idi od podnikání, je vzrůstající byrokratická a administrativní zátěž v podnikání. A jsou to právě aktivní lidé, kteří státní rozpočet na příjmové straně naplňují, bez nich by se celé státní finance zhroutily jako domeček z karet. Přesto jim stát hází klacky pod nohy a byrokracie v podnikání neustále roste a díky této vzrůstající byrokracii a administrativní zátěži rostou časové i finanční náklady pro podnikatele.
Daňová administrativa je pak nejvyšším nositelem této byrokratické zátěže. Český systém daní je jedním z nejsložitějších v Evropské unii. Já jsem si všiml, když jsem sledoval, co paní ministryně veřejně říká, že tweetovala nějaké srovnání od americké společnosti Tax Foundation. Dokonce uvedla, že tato společnost ohodnotila pozitivně nízké zdanění příjmů a přehledné zdanění práce v České republice. Na tento tweet se dokonce odkazoval na sociálních sítích pan premiér. Škoda, paní ministryně, že netweetujete také odborně uznávané mezinárodní studie, které bohužel ten pozitivní obraz českého daňového systému nevidí tak pozitivně. A abychom nežili v omylech, tak zopakuji výsledky některých takových odborných studií.
Ve studii poradenské společnosti BDO a univerzit z německého Paderbornu a Mnichova tak Česko v celosvětovém srovnání obsadilo osmdesátou pátou, až 85. příčku ze 143 analyzovaných zemí. V rámci Evropské unie měly horší výsledky Itálie, Řecko a Chorvatsko. Podle jiné studie, která je mezinárodně uznávaná, studie Světové banky Doing Business na 2019, obsadila Česká republika až 40. místo v indikátoru platby daní, kde když se odkazuji na DPH, u které chci změnit parametry povinné registrace, tak podle této studie daňový poplatník musí vynaložit 102 hodin za rok na plnění svých daňových povinností, co se týká DPH. U sociálního pojištění je to třeba 75 hodin za rok, u daně z příjmů 53 hodin za rok. Dle studie PricewaterhouseCoopers byl v roce 2017 čas potřebný ke splnění daňových povinností v České republice sedmý nejvyšší v rámci evropské osmadvacítky. Celkově průměrné časové zatížení v České republice bylo vyčísleno na rovných 230 hodin, to je téměř o 58 hodin více než průměrné zatížení evropské osmadvacítky.
A proč právě navrhujeme zvýšení limitu pro dobrovolnou registraci k DPH z jednoho na dva miliony korun? Protože registrace k DPH je výrazným skokem v administrativních povinnostech podnikatele. A to je právě ten moment, kdy překročí obrat pro povinnou registraci k DPH a ten již 15 let stále stejný na úrovni jeden milion korun. Tam v tento okamžik začíná nutnost pro toho daňového poplatníka vést daňovou evidenci plateb přijatých i vydaných od plátců a k plátcům DPH, musí vést de facto skoro nově kontrolní hlášení. Původní snahou bylo těm nejmenším nabídnout možnost podnikat bez povinnosti registrace k DPH právě kvůli tomu, aby stát ty nejmenší nezatěžoval daňovou administrativou. A za těch 15 let, když se ta hranice neposunula, došlo ke zvýšení cenových hladin, k inflaci a díky tomu ten obrat překračuje daleko více podnikatelů, než bylo původním záměrem. (Odmlka pro hluk v sále.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid. Pan poslanec si přeje, abych zjednal pořádek klid.
Poslanec Vojtěch Munzar: Musím zdůraznit, že se nebavíme o zisku, ale bavíme se o obratu. Díky inflaci možná podnikatelé získávají více na tržbách, ale zároveň jim soustavně rostou i náklady a to vše posouvá jejich obrat na hranici jednoho milionu korun a ten jeden milion korun má dneska jinou faktickou hodnotu než před těmi 15 lety, kdy to bylo stanoveno.
A paní ministryně, představte si takového živnostníka ve stavebnictví, který má sice stále stejné množství zakázek, ale každý rok vynaloží více peněz na náklady, na materiál, benzin apod. Rostou mu výdaje a kvůli tomu musí zvýšit cenu svých služeb, takže mu rostou i příjmy. A proto ho to celé posouvá na (nad?) ten obrat jeden milion korun. Ale za těch 15 let nedošlo jen k tomu, že díky inflaci více živnostníků překonává tu hranici jeden milion, došlo také k tomu, že v rámci režimu DPH samotného došlo ke zvýšení administrativní zátěže a nákladů spojených se splněním administrativních povinností vůči státu.
Takže co vlastně pro podnikatele znamená taková registrace k DPH. Stávající znění zákona vymezuje limit obratu pro povinnou registraci na jeden milion za posledních 12 měsíců, což může vést mimochodem k paradoxním situacím, kdy podnikatel ve snaze například očistit svoji firmu od závazků či provést restrukturalizaci odprodá část firmy či sníží zásoby materiálu na skladě tak, aby získal lepší cash flow, a tím krátkodobě překročí stanovený limit. Tím okamžitě spadá do režimu DPH. (Odmlka pro hluk v sále.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pan poslanec mě znovu žádá, aby zjednal pořádek, aby se mohl soustředit na své vystoupení. Prosím.
Poslanec Vojtěch Munzar: Osoba povinná k registraci se tak automaticky stává plátcem v měsíčním zdaňovacím období, a to po dobu nejméně tří let. Teprve po uplynutí této doby může požádat o přechod na čtvrtletní zdaňovací období, pokud tedy jeho obrat nepřekročí 10 milionů korun. Samozřejmě ta měsíční lhůta je daleko náročnější administrativně a nákladnější než ta než čtvrtletí.
Já vám, paní ministryně, uvedu příklad firmy, která se zabývá montáží ve stavebnictví, která překročila obrat například díky jedné jediné zakázce, protože jako subdodavatel rekonstrukce topné soustavy činžovního domu překročila do té doby obrat, který měl 700 tisíc, a díky jedné zakázce přeskočila jeden milion a znamenalo to povinnost registrovat se k DPH. Bohužel povinnou registrací DPH musela zdražit své služby, a tím paradoxně přišla do budoucna o část svých zakázek, neboť se stala v tomto případě nekonkurenceschopnou. Registrace k DPH přináší i zvýšené náklady pro firmy. Firma, která se stane plátcem, musí stejně jako neplátce vést daňovou evidenci, v případě plátce ovšem musí tuto evidenci vést pravidelně každý měsíc, což s sebou přináší ve většině případů nutnost buď zaměstnat, nebo na základě příkazní smlouvy najmout účetního či účetní firmu.
Když jsem se obrátil na účetní firmy, tak ten náklad, jenom abyste věděli, kolegyně a kolegové, pro takovou firmu, která překročí, byť o deset korun, obrat jeden milion, tak to pro ni znamená u daňové evidence zhruba za rok kolem 20 tisíc korun, vést daňovou evidenci, každou položku, každý měsíc kontrolní hlášení apod.
Rád bych podotkl, že povinná registrace s sebou... Pardon, já jsem se možná přeřekl, 20 tisíc korun za rok. Omlouvám se. ***