(10.20 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Ty rezervy životního pojištění, technické rezervy, představovaly v 90. letech přibližně 60-65 % z celkového objemu rezerv, nyní je to zhruba 80 %. Před zrušením limitu v roce 1999 činilo skutečné procento tvorby rezerv v neživotním pojištění 7,5 %, a tím pozměňovacím (návrhem) se zrušil ten limit, o kterém jsem mluvil, a z těch 7,5 % to bylo o rok později 11 %. Rychlejší růst rezerv v následujících letech byl způsoben zejména demonopolizací povinného ručení, kdy pojišťovny musely vytvořit rezervy - povinnost, kterou jim uložil zákon na pokrytí deficitu ve výši přibližně 5 mld., a v roce 2002 a 2003 pak rezervy na pojistné události vzrostly v důsledku škod způsobených rozsáhlými povodněmi.
Pokud bychom simulovali daňovou uznatelnost rezerv do výše 60 % pojistného i po roce 2000, to znamená, jako by ten pozměňovací návrh Poslanecká sněmovna nikdy neschválila, tak od roku 2004, to znamená po tom období, kdy pojišťovny dělaly rezervy po těch rozsáhlých povodních a rozsáhlých škodách, tak již nikdy nedošlo k tvorbě rezerv nad původní parametr 60 % od roku 2004. To znamená, to už je 15 let. I kdyby ta regulace platila, tak za posledních 15 let by pojišťovny nepřesáhly ten parametr, který limitoval výši rezerv u neživotního pojištění. Jenom zopakuji, že v roce 2001 pojišťovny řešily enormní tvorbu rezerv na závazky ze starého systému povinného ručení, které stát přenesl na Českou kancelář pojistitelů, a v roce 2002 a 2003 byly ty katastrofální povodně a enormní plnění pojistných smluv. A chci zdůraznit, že všechny nároky z pojistných smluv byly uhrazeny bez peněz daňových poplatníků.
To znamená, pokud by i po roce 2000 platila daňová uznatelnost pouze do 60 % pojistného včetně těch let, kdy pojišťovny reagovaly na změnu zákonů, tak stát by získal 9 mld. korun za 19 let. Získal by ale především v těch letech, kdy pojišťovny řešily extrémní povodně, čímž by je neústavně zatížil, a pojišťovny pak místo toho, aby platily škody klientům, mohly odvádět daně státu. To se naštěstí nestalo. Ale zvažme to číslo 9 mld. od roku 2000, pokud by ten pozměňovací návrh, kterým někteří v té debatě argumentují, že se tím výrazně zlepšilo postavení pojišťoven.
Druhý argument, a byla to vlastně reakce na můj dotaz, myslím, že na rozpočtovém výboru, jestli existuje jiná evropská země, ve které se daní podle Solvency II, tak jsem slyšel jako příklad Rakousko, že v Rakousku sice nepoužívají Solvency II, ale mají přísnější zdanění rezerv, než navrhuje vláda. Tak jaká je skutečnost? Rakouský model zdanění rezerv vychází z účetních rezerv. V oblasti životního pojištění je 99 % rezerv daňově uznatelných. Devadesát devět procent rezerv v oblasti životního pojištění je daňově uznatelných. Sami jsme si schopni vyhodnotit, že rozdíl mezi 99 % a 100 % je zanedbatelný.
V oblasti neživotního pojištění, mluvím o Rakousku, jsou rezervy rozděleny na krátkodobé a dlouhodobé. Za krátkodobé, které jsou plně daňově uznatelné, se považuje 70 % všech rezerv. To znamená, ze 100 % rezerv u neživotního pojištění se za krátkodobé považuje 70 % a jsou daňově uznatelné. To znamená, 70 % je už z tohoto pohledu z celkového objemu daňově uznatelných. Zbývajících 30 %, tedy dlouhodobé rezervy, jsou uznatelné z 80 %. Celkem je tedy daňově uznatelných 70 % a 80 % z 30, což je 24 %, takže 94 % všech rezerv neživotního pojištění je daňově uznatelných. Navíc v Rakousku je stále z 50 % uznatelná také vyrovnávací rezerva, která byla u nás před časem zrušena, což u nás bylo tehdy zhruba 5 mld. korun.
Pokud bychom tedy aplikovali rakouský model do sněmovního tisku 509, který je podle tvrzení Ministerstva financí přísnější na pojišťovny než ten návrh, tak bychom zjistili, že daňově neuznatelných máme zhruba 4 mld. rezerv a z toho daň tvoří cca 1 mld. korun. Kdyby to tak bylo, tak si myslím, že v zásadě nevedeme debatu ke sněmovnímu tisku 509 o té části, která se týká pojišťoven. To znamená, kdybychom aplikovali ten rakouský model, tak se proti stávajícímu stavu skoro nic nezmění, rozpočet by získal zhruba 1 mld. korun ročně navíc. Tolik k argumentu, že v Rakousku jsou přísnější podmínky pro zdaňování technických rezerv. Myslím, že na konkrétním případu a aplikaci rakouského práva, rakouského přístupu jsem ukázal, že tento argument není relevantní.
My někdy v debatě používáme, my z opozice, abych byl přesný, ne vláda, termín, že se jedná o sektorové zdanění, a vláda argumentuje, že to sektorové zdanění není. Myslím si, že pravdu mají obě dvě strany. My to používáme proto, že se jedná o daň pouze pro jeden sektor, ale klasická sektorová daň se chápe jako dodatečná přirážka k dani z příjmů právnických osob. Takže v úzkém slova smyslu má pravdu vláda, v širším slova smyslu, že tato navržená daň dopadá pouze na pojišťovny, má pravdu opozice. A víte, že kolegové z České strany sociálně demokratické mají takový dlouhodobý daňový hit, se kterým často předstupují před veřejnost. Říkají tomu sektorová daň pro banky. Jednou je to dodatečná přirážka k dani z příjmů právnických osob, někdy je to návrh na zdanění aktiv těch bank. To je čistá sektorová daň a tu hlavní vládní strana odmítá a má v tom naši podporu.
Ale já jsem si jenom připravil několik čísel, když porovnáváme tyto dva sektory. Zopakuji, my jsme proti sektorové dani, kterou navrhují socialisté, ale abychom si udělali představu o tom, jak je který sektor ziskový. Mám tady údaje kumulované a zprůměrované, takže nebudu mluvit o jednotkových bankách, to by nebylo vhodné, a mám kumulované a zprůměrované údaje za roky 2009-2018, což je deset zdaňovacích období. Myslím, že to je dostatečná doba, abychom byli schopni porovnat i případnou změnu trendu, nebo ne.
Průměrný roční zisk před zdaněním - roční zisk před zdaněním: bankovní sektor 78 mld., pojišťovny 14 mld. - průměrný roční za těch deset let. Efektivní daňová sazba je u bank 16,5 %, u pojišťoven 19,5 %. Průměrná roční daň bankovního sektoru je zhruba 13 mld. a průměrná roční daň u pojišťoven 2,8 mld. Jsou to zprůměrovaná čísla. Aktiva - banky měly, já to zaokrouhlím, 4,1 bil. v roce 2009 a 7,3 bil. v roce 2018, tudíž nárůst aktiv byl o 3,2 bil., což je zhruba o 78 %. Pojišťovny měly aktiva necelých 400 mld. v roce 2009 a v roce 2018 520 mld. Rozdíl je zhruba 123 mld., nárůst aktiv za těch deset let o 31 % v pojišťovnictví, v bankovnictví o 78 %. Vlastní kapitál banky měly v roce 2009 320 mld., v roce 2018 necelých 580 mld., rozdíl byl 257 mld. Vlastní kapitál banky za deset let zvedly o 80 %, což je 257 mld. ***