(12.10 hodin)
(pokračuje Kalousek)

Článek 220 směrnice 2009/138 vyžaduje, aby byl výpočet solventnosti na úrovni skupin proveden v souladu s metodou 1, metoda účetní konsolidace, avšak kromě případů, kdy by použití samotné metody 1 nebylo přiměřené. Orgán dohledu nad skupinou by měl při posuzování otázky, zda by měla být místo metody 1 nebo v kombinaci s ní použita metoda 2, což je metoda odpočtu agregovaných dat, zvážit řadu harmonizovaných důležitých prvků. Jedním z takových prvků je, zda by použití metody jedna nebylo příliš zatěžující a zda jsou povaha, rozsah a komplexnost rizik skupiny takové, že by použitím metody dvě nebyly podstatně ovlivněny výsledky výpočtu. Ověřuje-li se pro tyto účely, zda by použitím metody dvě byly podstatně ovlivněny výsledky výpočtu skupinové solventnosti, měla by být metoda dvě porovnána s metodou jedna, a to za použití souhrnného použitelného kapitálu skupiny a souhrnného skupinového solventnostního kapitálového požadavku, vypočtených v souladu se směrnicí 2009/138, a nikoli solventnostních požadavků stanovených v rovnocenné třetí zemi.

Aby se usnadnilo zaručení rovných podmínek ve třetích zemích, jestliže skupina obsahuje přidružené pojišťovny či zajišťovny ze třetích zemí, a pokud Komise přijala akty v přenesené pravomoci podle čl. 227 odst. 4 a 5 směrnice 2009/138, které určují, že režimy solventnosti těchto třetích zemí jsou rovnocenné či dočasně rovnocenné, měl by orgán dohledu nad skupinou při posuzování otázky, zda by měla být místo metody jedna, což je konsolidace, nebo v kombinaci s ní použita metoda dvě, což, jak si jistě dobře vzpomínáte, je metoda odpočtu agregovaných dat, takovou úvahu upřednostnit.

Směrnice 2009/138 stanoví, že pokud jsou orgány dohledu toho názoru, že určitý kapitál použitelný pro solventnostní kapitálový požadavek přidružené pojišťovny či zajišťovny nemůže být dán účinně k dispozici za účelem krytí skupinového solventnostního kapitálového požadavku, lze tento kapitál zahrnout do výpočtu pouze do té míry, v jaké je použitelný pro krytí solventnostního kapitálového požadavku přidruženého podniku. V této souvislosti by orgány dohledu měly při zvažování otázky, zda určitý kapitál přidružené pojišťovny či zajišťovny nelze dát účinně k dispozici skupině, měly svá rozhodnutí zakládat na tom, zda existují nějaká omezení, která ovlivňují zastupitelnost souvisejících kapitálových položek, tedy zda jsou vyčleněny na absorbování pouze určitých ztrát, nebo jejich převoditelnost, tedy zda existují významné překážky, které by bránily převedení kapitálových položek z jednoho subjektu na druhý. Pro účely tohoto posouzení by měly orgány dohledu věnovat zvláštní pozornost jakémukoli menšinovému podílu na použitelném kapitálu, který pokrývá solventnostní kapitálový požadavek dceřiné pojišťovny či zajišťovny, pojišťovny či zajišťovny ve třetí zemi, pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti.

Aby se zaručilo, že pojistníci a oprávněné osoby pojišťoven a zajišťoven, které patří do skupiny, jsou odpovídajícím způsobem chráněni v případě likvidace podniků spadajících do rámce dohledu nad skupinou, kapitálové položky, které vydávají pojišťovací holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti ve skupině, by neměly být považovány za prosté zatížení, pokud se pohledávky týkající se těchto kapitálových položek neřadí za pohledávky všech pojistníků a oprávněných osob pojišťoven a zajišťoven patřících do skupiny.

Na úrovni skupiny by měla být stanovena vhodná pravidla pro zacházení se zvláštními účelovými jednotkami. V této souvislosti by zvláštní účelové jednotky definované podle směrnice 2009/138 které buď splňují požadavky uvedené směrnice, nebo jsou regulovány orgánem dohledu třetí země a splňují rovnocenné požadavky, neměly být plně konsolidovány.

Výpočet nejlepšího odhadu technických rezerv na úrovni skupiny v souladu s metodou jedna, což je tedy metoda účetní konsolidace, by měl být založen na předpokladu, že součet nejlepších odhadů pojišťovny či zajišťovny držících účast a poměrný podíl nejlepšího odhadu jejich přidružených pojišťoven či zajišťoven, kdy je každý z nich upraven o transakce uvnitř skupiny, je přibližně stejný jako částka, která by byla výsledkem výpočtu nejlepšího odhadu pro konsolidované pojistné a zajistné závazky na úrovni skupiny v souladu s články 75 až 86 směrnice 2009/138. Zejména v případech, kdy jsou v takovém výpočtu použity nejlepší odhady pojišťovny či zajišťovny ze třetí země, by měly být tyto nejlepší odhady posouzeny v souladu s uvedenými články.

Výpočet rizikové přirážky technických rezerv na úrovni skupiny v souladu s metodou jedna, což je, jak opět připomínám, metoda účetní konsolidace, by měl být založen na předpokladu, že převod pojistných a zajistných závazků skupiny je u každé pojišťovny a zajišťovny ve skupině prováděn samostatně a že riziková přirážka neumožňuje diverzifikaci mezi riziky těchto pojišťoven a zajišťoven. Pokud jde o pojišťovny a zajišťovny uvedené v čl. 73 odst. 2 a 5 směrnice 2009/138, měl by výpočet vycházet z předpokladu, že se převod portfolia pojistných závazků u činností životního a neživotního pojištění provádí samostatně.

Skupiny mohou pro výpočet svého konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku požádat o schválení použití dvou typů interních modelů. Pokud se interní model používá pouze pro výpočet konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku a nepoužívá se pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku jednotlivých pojišťoven nebo zajišťoven ve skupině, měl by se použít článek 230 směrnice 2009/138. V této souvislosti je nezbytné zaručit, že schválení interního modelu používaného pouze pro výpočet konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku provede orgán vykonávající dohled nad skupinou způsobem, jenž je v souladu s ustanoveními uvedené směrnice o postupu schvalování interních modelů použitém na individuální úrovni, včetně prováděcího aktu uvedeného v čl. 114 odst. 2 uvedené směrnice. Aby se posílila spolupráce v kolegiu orgánů dohledu, je nezbytné určit, jak by se do činnosti orgánu dohledu nad skupinou, dříve než přijme rozhodnutí o této žádosti, měly zapojit i další orgány dohledu.

Požádá-li určitá skupina o schválení použití stejného interního modulu pro výpočet konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku i solventnostního kapitálového požadavku přidružené pojišťovny nebo zajišťovny ve skupině, měl by se použít článek 231 směrnice 2009/138. Aby se v této souvislosti zaručilo, že orgán dohledu nad skupinou a jiné dotčené orgány dohledu účinně spolupracují a činí informovaná společná rozhodnutí o tom, zda povolí použití tohoto interního modelu, je nezbytné vymezit ustanovení o potřebné dokumentaci a o postupu společného rozhodnutí o žádosti.

Schválení interního modelu, který se používá pouze pro výpočet konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku, udělené na základě článku 230 směrnice 2009/138 by nemělo ovlivnit žádné budoucí povolení podle článku 231 uvedené směrnice. Každá žádost o povolení výpočtu konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku společně se solventnostním kapitálovým požadavkem přidružené pojišťovny či zajišťovny ve skupině na základě interního modelu již schváleného podle článku 230 směrnice 2009/138 by se zejména měla řídit postupem podle článku 231 uvedené směrnice.

Skupiny by měly o povolení k využití částečného interního modelu pro výpočet konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku požádat v případě, že jsou do působnosti skupinového interního modelu zařazeny jen některé přidružené podniky, nebo v souvislosti s omezenou působností uvedenou v čl. 112 odst. 2 směrnice 2009/138 nebo v souvislosti s kombinací kterékoli z těchto možností. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP