(14.10 hodin)
(pokračuje Farský)
Jsou v Čechách regiony, jako třeba Karlovarský nebo Ústecký kraj, kde se kvalita života objektivně zhoršuje, kde klesá bohatství v porovnání s centrem, kde klesá i procento vysokoškolsky vzdělaných lidí a kde klesá dostupnost jednotlivých služeb, které poskytuje stát. Je to situace, ke které nemůžeme být lhostejní. Protože je to situace, která se neustále zhoršuje, ty nůžky mezi centrem a regiony se otevírají. Bohužel v současnosti není žádný plán a žádné aktivity, které by v dohledné době -
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vás znovu přeruším. Opakovaně vás všechny žádám o klid v sále! (Zvoní zvoncem.) Umožněte přednes návrhu pana předsedy.
Poslanec Jan Farský: Bohužel v tuto chvíli není na stole žádný návrh, který by situaci regionů zlepšil, nebo alespoň který by zastavil jejich propad. A skutečně tady čelíme velkému problému, protože se rozpadá naše země tak, jako se rozpadá naše společnost. Vyjeďte do regionů a podívejte se, jaká je dostupnost základních služeb nebo kvality vzdělání třeba už v těch zmiňovaných Karlovarském nebo Ústeckém kraji.
To, proč je to takový problém pro Českou republiku, je to, že tam prostě ztrácíme talenty. Ve chvíli, kdy tam lidé, děti, nemůžou dosáhnout na alespoň srovnatelně kvalitní vzdělání jako v centrech, tak prostě přicházíme o potenciál lidí, který v těch regionech je. A já si myslím, že to je obrovská škoda pro Českou republiku. Protože my nejsme zemí, kde můžeme očekávat nějaké velké zásoby ropy, ani to lithium se neukázalo být takovou spásou, jak někdy bylo ukazováno. Prostě největší bohatství České republiky je v lidech České republiky. A nemůžeme si dovolit talentem lidí České republiky plýtvat tak, jako se to děje dnes.
Tento návrh je velice jednoduchý v tom legislativním provedení, ale samozřejmě velice těžký z hlediska jeho politického prosazení. Já si také nedělám ambici, že tak jak byl do prvního čtení poslán a na třináct měsíců dneska už je tady zaparkován, že ve stejném znění bude ve třetím čtení schválen. Určitě budou různé návrhy z regionů na to, že některý z těch ústředních orgánů by měl zůstat v Praze, i to se může stát. Některé se třeba přemístí do jiných regionů, než jsou navrženy. Ale ta podstata toho návrhu směřuje k tomu, abychom dlouhodobě posílili postavení regionů, a to posílili jak z hlediska vzdělanosti, tak z hlediska ekonomické síly.
Proč vzdělanosti? To není o tom, že tam přemístíme 300 nebo 400 pracovních míst, na která je požadováno vysokoškolské vzdělání, že je přemístíme z centra do regionů. To není jenom o těchto lidech. Ale oni mají své potomky, oni mají svoje děti, oni mají svoje partnery. A pro svoje děti budou vyžadovat kvalitnější vzdělání už od základních škol, kde prostě ty rozdíly už dneska začínají. A oni tím, že pro své dvě děti ve školním kolektivu si vymůžou kvalitnější školu, tím pomůžou i dalším dvaceti v kolektivu. A to je něco, co nemůžeme přehlížet.
To, že s těmito necelými pěti tisíci pracovními místy do regionu přijde na platech něco kolem 2,5 až 3 miliard korun, je samozřejmě druhá otázka a druhý pohled, který samozřejmě těm regionům taky pomůže. Ale to není ta primární pomoc. Primární pomoc je v tom, že se nám pak bude dařit i sehnat třeba zdravotní péči do těchto regionů. Víte, jak odpovědělo 77 % lékařů, když se jich ptali, jestli vyrazí dělat do regionu obvoďáka? Jak těch 77 % řeklo ne? A jejich základní důvod byly ne finance, ale byl ten, že tam pro svého partnera nebo partnerku nenajdou adekvátní zaměstnání.
On je to problém. Když v tom místě nejsou pracovní místa pro vysokoškolsky vzdělané lidi, tak ty regiony prostě upadají. A to je neúprosná statistika, to není názor. A jestli je v našem zájmu, že chceme těmto regionům České republiky - ať je to Moravskoslezský kraj, ať je to Jihočeský, Západočeský, Ústecký kraj, nebo Karlovarský kraj - jestli jim chceme dlouhodobě pomoci, a tím pomoci i centru a celé České republice, tak s tím prosím něco dělejme.
A jediný návrh zákona, který s tím objektivně něco dělá a ty rozevírající se nůžky alespoň zastavuje jejich rozevírání, je právě sněmovní tisk 313 a bod 98. Já vás tímto žádám, abyste souhlasili s tím, že po třinácti měsících, kdy leží ve Sněmovně a nepohnul se nikam dál, abychom ho alespoň v prvním čtení projednali, a to 3. prosince jako první bod po senátních tiscích. Děkuji za podporu. Česká republika si to zaslouží. Děkuji. (Hluk v sále je stále silný.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane předsedo. Ještě jednou poprosím o klid v sále. S přednostním právem pan předseda Výborný.
Poslanec Marek Výborný: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové, všichni jsme byli v posledních dnech konfrontováni s debatou a s reakcemi pana ministra vnitra Jana Hamáčka, taky pana premiéra Andreje Babiše, v otázce, která se dotýká možného přijetí 40 či více nedoprovázených nezletilých dětí, které se v tuto chvíli nacházejí v řeckých uprchlických táborech či zařízeních, někdy i mimo ně, v zoufalých životních podmínkách.
Musím říct, že mě úplně nenaplňuje nadšením situace, kdy řecký ministr vnitra 10. září požádal českou stranu, osobně tedy dopisem ministra vnitra Jana Hamáčka, o to, aby se Česká republika zachovala v této věci solidárně - protože tady se skutečně jedná o symbolickou solidaritu - a aby část těchto dětí, hovoří se tam o čísle 40 - znovu připomínám, jsou to nedoprovázené děti, které v tuto chvíli nemají střechu nad hlavou a velmi nutně, a každý den, kdy jsou mimo sociální prostředí rodiny, každý den, kdy nemohou navštěvovat školy, tak je to v neprospěch těchto dětí - tak aby se o ně dokázala Česká republika solidárně postarat.
Chci zdůraznit, že tady se nejedná o to, že nám sem kdokoliv pošle jakoukoliv skupinu nějakých neprověřených nezletilců a podobně, ani není pravdou to, že jsou to všechno děti, kterým je 15 let a více, jak občas bohužel zaznívá i z úst třeba pana ministra. Vždy by to bylo věcí české vlády, českého Ministerstva vnitra, které děti - a také samozřejmě za přísných bezpečnostních opatření, protože tady by logicky česká strana musela a měla mít právo na to, aby prověřila a eliminovala jakékoliv bezpečnostní riziko, které by z toho mohlo plynout.
Ale ta debata mi někdy přijde skutečně absurdní, protože ji vedeme v situaci, kdy tyto děti - a tady prosím pěkně nerozlišujme to, jaký je rozdíl mezi dítětem, které je ze Sýrie, nebo které je z Afghánistánu, Pákistánu nebo třeba jiných zemí. Myslím, že vůbec žádné. A chci zdůraznit, že už v tuto chvíli tady řada humanitárních organizací, například organizace Češi pomáhají, je připravena - a pokud vím, tak je to víc než 200 rodin, které jsou připraveny tyto děti dočasně - a to chci také zdůraznit - dočasně přijmout, tak aby jim poskytly to jednoduché lidské přirozené zázemí, které tyto děti potřebují. (Hluk v sále trvá.)
My jsme přesvědčeni o tom, že vláda by mohla a Ministerstvo vnitra by mohlo jednat rychleji než jenom dopisem, odpovědí na dopis, jehož obsah nikdo z nás tady nezná. Podle našeho názoru je velmi jednoduché prostě do Řecka poslat zástupce Ministerstva vnitra, například na úrovni náměstka, který by na místě ve spolupráci s naší ambasádou vše prověřil a řešil konkrétní kroky, jak co nejrychleji těmto dětem před nadcházející zimou skutečně pomoci. Je to výraz solidarity, ke které se připojily i další... (Řečník se obrací na předsedajícího se žádostí o zjednání klidu.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám rozumím, pane předsedo. Opravdu žádám všechny, kteří diskutují, aby diskutovali v předsálí. Prosím o klid. ***