(17.20 hodin)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V obecné rozpravě vystoupí paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, pane předsedající za slovo. Já tedy vyhovím kolegovi Ferjenčíkovi. Říkal, že nepodpoří návrh na zamítnutí návrhu zákona. Tento návrh ještě nezazněl, takže nyní zazní. Dávám návrh na zamítnutí, abychom mohli o tom hlasovat, že už jste se jako klub k tomu vyjádřili, takže plním ve své podstatě přání jednoho klubu.
Já se také domnívám, že správní soudy mají přezkoumávat rozhodnutí správních orgánů a nevydávat meritorní rozhodnutí v takovýchto věcech. Já sama mám zkušenosti se správním soudnictvím, a byť tady navrhovatel zákona říkal, že se tak nedomníval, například že v případě vazby to bylo jinak, domnívám se, že je to špatně, aby takovéto meritorní věci rozhodovaly správní soudy.
Dále bych chtěla ještě jednu věc. Možná jsem nováček v této Sněmovně. Zatím jsem zpravodajem asi jenom dvanácti nebo třinácti zákonů a jedné zprávy týkající se žaloby na prezidenta. Nicméně ještě se mi nestalo, abych u stolku zpravodaje seděla sama.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak děkuji vám. A v tuto chvíli nevidím nikoho, není nikdo přihlášen. S přednostním právem pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Je na mně, abych pronesl pokornou omluvu. Já si tam čmárám v pozměňujících návrzích ke státnímu rozpočtu, který budeme hlasovat dnes (zítra.) A zachoval jsem se ne džentlmensky. Paní kolegyně, mnohokrát se vám omlouvám. Promiňte.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. A v tuto chvíli končím obecnou rozpravu. Jelikož tady padl návrh na zamítnutí předloženého návrhu, nechám o tomto hlasovat. Již jsem před nějakou chvílí zagongoval. Gonguji ještě jednou. Všechny vás odhlásím. Přihlaste se, prosím, svými identifikačními kartami. (Chvilku čeká.)
Vypadá to, že se počet poslanců a poslankyň v sále ustaluje, nechám hlasovat o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu.
Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 127, přihlášeno 153 poslankyň a poslanců, pro 85, proti 67, zdržel se 1. Návrh byl přijat. Tímto končím projednávání tohoto bodu.
Dalším bodem je
94.
Návrh poslanců Jana Farského, Víta Rakušana, Věry Kovářové,
Petra Gazdíka, Jany Krutákové a Petra Pávka na vydání zákona
o změně sídel některých státních úřadů
/sněmovní tisk 313/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 313/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec Jan Farský. (Hluk a neklid v sále.) A poprosím Poslaneckou sněmovnu o to, abychom se ztišili. Je po hlasování, takže pokud máme cokoliv důležitého k projednání, tak prosím v předsálí. (Poslanec Farský čeká u řečnického pultu, až se sál ztiší.) Ještě hladina hluku v sále dle mého uvážení není úplně v pořádku... Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Farský: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se pokusil upoutat vaši pozornost zákonem o podpoře regionů. Tak by asi zněl ten název přesněji než ten, který je teď rozsvícený na tabuli. A možná ještě přesnější by bylo, kdyby zněl, že je to jediný skutečný návrh o podpoře regionů, který tady teď můžeme projednávat.
Vycházím z dat. Když se podíváte na Českou republiku, tak se nůžky mezi centrem a regiony neustále rozevírají. Rozevírají se v bohatství jednotlivých regionů, rozevírají se v zastoupení vysokoškoláků v jednotlivých regionech, rozevírají se v tom, kolik lidí čelí exekuci, kolik lidí je v dluhové pasti. Ty rozdíly mezi centrem a regiony jsou větší a větší. Naše republika se prostě rozpadá. Jsme rozdělenou zemí, kterou když porovnáte podle HDP na hlavu, tak zjistíte, že v centru je trojnásobné; ještě před deseti lety to byl maximálně dvojnásobek ve srovnání s těmi nejslabšími regiony. A když se podíváte třeba na to, kolik je vysokoškolsky vzdělaných lidí v regionech, což samozřejmě vypovídá i o dostupnosti zdravotní péče, možnostech vzdělání, ale třeba i kultuře, tak zatímco Praha je někde přibližně u 40 %, tak třeba takový Karlovarský kraj je někde na 11-12 %. Což můžete na první pohled říct no a co, tak tam nejsou vysokoškoláci, nic moc se neděje. Ale když se zeptáte například zdravotníků, lékařů, jestli jsou ochotni jít do těchto regionů dělat praktické lékaře, tak v 77 % jejich odpověď je, že by šli, že by šli rádi, finanční podmínky slušné, není problém se životním prostředím, ale problém je, že tam nenajdou práci pro svého partnera nebo partnerku. To je odpověď v 77 %, tak jak odpovídali. Je to nejčastější odpověď, nejčastější důvod pro to, aby nešli do těchto regionů, a to vede samozřejmě k tomu, že se regiony dále propadají. Propadají se v dostupnosti služeb, třeba i v dostupnosti zdravotní péče.
Když se podíváte na to, jaké můžete už na základních školách dosáhnout, jaké kvality vzdělání můžete dosáhnout, tak když se podíváte na srovnávací tabulky, tak prostě Karlovarský a Ústecký kraj, žáci už na prvním stupni ve srovnávacích testech dopadají nejhůř. A to není proto, že by tam byli méně inteligentní, méně talentovaní lidé. Je to proto, že je tam kvalita vzdělání nižší, než jaká je v centrech. A tady se podepisujeme na své budoucnosti nejhůř, jak vůbec můžeme, protože naše republika neoplývá nerostným bohatstvím, netěžíme tady diamanty, té ropy tady na jižní Moravě také tolik není a to lithium byla spíš předvolební bublina než možnost k zajištění budoucích zásadních příjmů České republiky.
Česká republika bude prosperovat tak, jak vzdělaní budou její občané. Jak dokážeme využít talenty, které v našich občanech jsou, jak je dokážeme naplnit, jak vzděláním dokážeme ten potenciál v lidech dát jím a prostřednictvím i celé společnosti. A dneska je přesně ta situace, kdy my v těchto regionech o talenty, o bohatství naší země, prostě přicházíme. A jeden z důvodů je samozřejmě ten, že pokud rodiče netlačí na kvalitní vzdělání svých dětí, protože sami kvalitního vzdělání nedosáhli a vlastně v něm ani nevidí úplně smysl, protože přeci se nějak uživí, on ten systém je spíš proti nim než pro ně, dávky jim dorazí, a když jsou v dluhové pasti, proč by přemýšleli o nějaké zásadní změně v budoucnosti, stejně jak budou dělat, co budou dělat, z problémů se nevyhrabou, tak prostě netlačí na to, aby základní školy, ale i střední školy byly lepší a aby jejich dětem dávaly lepší vzdělanou budoucnost. Dokonce jsou případy, kdy jim tak trochu překáží, pokud jejich děti vyrazí na vysokou školu, protože to znamená, že je budou muset živit dalších pět, šest, sedm let, než to, když si udělají výuční list nebo maturitu, tak vlastně můžou odejít za prací a už se stanou na svých rodičích nezávislí. ***