(16.10 hodin)
(pokračuje Ferjenčík)
Co se týče rozpočtu jako celku, bez přijetí našich tří hlavních pozměňovacích návrhů ho rozhodně nepodpoříme. Je to rozpočet vyrobený ze setrvačnosti, bez jakéhokoliv plánu, kterým tady pan premiér s oblibou mává.
Tolik za klub Pirátů. Ještě jednou prosím o podporu doprovodného usnesení, ať vláda dožene Prahu a začne zveřejňovat rozklikávací rozpočet.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní se tedy dostáváme k rozpravě, k přihlášeným, kde je 17 přihlášených. Jako první je poslanec Feri, připraví se pan poslanec Navrkal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Dominik Feri: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, vážený pane předsedo vlády, já jsem trpělivě čekal. Bylo to čekání po tom Fidelovském projevu pana premiéra - tím nemyslím obsahem, ale délkou - poměrně dlouhé, ale rád se dostávám ke slovu a jsem nucen na ten projev aspoň zčásti zareagovat.
Jsem si vědom toho, že o auditu budeme jednat až zítra, ale přesto mě velmi znepokojila slova a uvažování pana předsedy vlády, který v rozhovoru pro Právo na otázku "Takže Česká republika je připravena se kvůli vám soudit?" opáčil: Jak kvůli mně? Snad kvůli penězům daňových poplatníků. Samozřejmě, že Česko musí bojovat za to, abychom o ně nepřišli." To mi přijde opravdu nadutý. Vytvořit nějaký problém pro Českou republiku, pro vládu a pro každého občana, a pak říci: no jo, my tady vlastně bojujeme za ty daňový poplatníky, za jejich peníze. V problému, do kterého sám předseda vlády ty občany dostal.
Takže tolik k auditu, ale už se dostávám k věci, už se dostávám k zákonu o státním rozpočtu.
My jako TOP 09 jsme představili 27 pozměňovacích návrhů, které zasahují do různých spekter státního rozpočtu, do různých kapitol. Už je tady představila moje kolegyně Markéta Pekarová Adamová, a proto se pověnuji jen určitým, některým z nich a vlastně zdroji peněz, odkud bereme, a to jsou slevy na jízdném. Dlužno říci, že ty slevy nejsou jenom - a tak to je velmi často vnímáno - pro mladé, ale jsou rovněž pro seniory. A vyrovnám se v tom příspěvku s tím, jakým způsobem se dá těmto dvěma skupinám obyvatel pomoci, aniž bychom každý rok házeli do stoupy 5,6 mld., v tom lepším případě. Obávám se, že to bude do budoucna spíše více.
Vyjdeme-li z toho, že chceme nějaké skupině obyvatel takovýmto způsobem vyjít vstříc, tak ten pravicový pohled je snížit buď jejich daňovou zátěž, nebo jim pomoci jinými způsoby, a pomáhat skutečně v místech, kde ti lidé žijí, a způsoby, které jsou pokud možno nejefektivnější. Protože vláda nedokáže všechno centralizovat, vláda nedokáže všechno obejmout a rozhodnout přesně, kam má ta daná miliarda jít. Tak když se budeme bavit o těch mladých lidech, a je to společné i pro ty důchodce, no tak už se vytváří významná nerovnost v tom, kdo jezdí těmi dopravními prostředky a kdo jimi nejezdí. Jste-li senior, který nevyužívá vlak, necestuje, no tak najednou z této vlajkové lodi vlády nemáte žádný prospěch. Stejně tak jste-li student, který studuje v rámci svého trvalého bydliště, do školy chodí pěšky nebo jezdí městskou hromadnou dopravou a není tam nějaká takováto bonifikace, tak to vytváří významnou nerovnost. Čili i v tomto je ten návrh velmi nekoncepčně řešený.
Budeme-li chtít pomoci mladým lidem, tak vám garantuji, že vám stokrát více a s mnohem menšími rozpočtovými dopady poděkují, když nebudete projídat jejich budoucnost, když například nebudou jezdit levnými dopravními prostředky do špatné školy, kde chybí ať už nějaké nástroje k výuce, nebo jsou tam učitelé, kteří nejsou motivováni dostatečným platovým ohodnocením. Stejně tak jako vždy říkám svým kamarádům nebo mladým lidem, kteří mi v této věci píší, že ano, tak já vám samozřejmě nebudu vyčítat, že teď využíváte těch slev, když vám to stát dává. Blbý kdo dává, blbější kdo nebere. Samozřejmě. Ale mějte prosím na paměti, že stát si ty peníze v budoucnu vezme několikanásobně zpátky.
A měl-li bych - ať jsem tedy konstruktivní člen opozice - zmínit nějaké konkrétní návrhy, jak pomoci mladým lidem, tak už jich mám několik na mysli a už jsme tady některé představili, ale byly odmítnuty.
Tak je to třeba zvýšení hranice u dohod o provedení práce z trapných 10 tisíc korun. Hovořil-li tu předseda vlády o tom, že se daně snižují, nebo daňová zátěž jako taková snižuje, tak samozřejmě nějak opomněl to, že například slevy na dani nebo hranice u dohod o provedení práce zůstávají dlouhá léta stejné, což vede k postupnému pokoutnímu zvyšování celkové daňové zátěže. To znamená, je tam 10 tisíc korun od roku 2011, které si můžete na brigádě vydělat. Všichni vědí, že se to obchází. Všichni. I na Ministerstvu práce a sociálních věcí mi prostě řekli off record "no, vždyť ono se to obchází". Každý z mladých lidí, kdo byl někdy na brigádě, ví, že se to obchází. Každý to ví. Všichni, jak tady sedíme, to víme. Tak proč s tím nehneme? Proč je tam ta formální hranice? Proč, když jsme to tady navrhovali, to bylo zamítnuto? Když rozpočtové dopady by byly do 100 mil. korun? Těžko říci, asi se to dá mnohem hůře marketingově prodat než to, že budeme takhle házet miliardy v rámci slev na jízdném. Přitom je to něco, co by velké množství mladých lidí ocenilo.
A druhý evergreen je zrušení daně z nabytí nemovité věci. O to už se tady pokoušel kdekdo a bohužel to neprošlo. Teď to navrhují nově kolegové z SPD a můžu vám slíbit, že byť se s kolegy z SPD neshodneme v mnoha věcech, tak tady v tom jejich návrh podpoříme, protože prostě dává smysl. Proč danit v tomto případě již zdaněné peníze? Proč za doby bytové krize vytvářet další bariéru pro to, aby si mohla mladá rodina, mladý člověk mohl dovolit vlastní nemovitost? Byť samozřejmě trend v západní Evropě je ten, že bydlení je velké části toliko nájemní. Ale kdybychom tuto daň zrušili, tak rozpočtové dopady, kvůli kterým to nejde, činí nějakých těch 13 mld. korun, no a tady nám leží 5,6 mld. To by už mohlo krýt, nebo by se ta výše mohla snížit, nebo to daňové zatížení by se mohlo snížit. To je zkrátka něco, kudy by se dalo při podpoře mladých lidí vydat.
Stejně tak sleva na poplatníka, resp. sleva na poplatníka a sleva na studenta. Proč jsou ty hodnoty pořád stejné? Proč se nezvyšují? Konkrétní pravicové návrhy, které levicová vláda nikdy nemůže vyslyšet.
Tolik k mladým lidem. Dostaneme se k seniorům, jak jim pomoci. Tak nejlogičtější by bylo přidat jim na důchodu, aby se tam nevytvářela ta nespravedlnost v tom, že někdo cestuje, svědčí mu ta sleva, někdo necestuje a utře. To by dávalo smysl. Anebo třeba směřovat ty peníze do sociální péče. To by také dávalo smysl. Nebo to zohlednit v rámci rozpočtového určení daní, protože to jsou přece základní zásady sociálního zákonodárství, nějaká subsidiarita, že ten starosta moc dobře ví, že se ve své obci potýká s tím, že je nedostatek dostupného bydlení pro seniory, a třeba by dokázal, kdyby na to měli peníze, kdyby si na to mohli sáhnout, tak by tam mohli postavit nějaké byty pro seniory, například nějaký pečovatelský dům nebo něco takového. Ale ty peníze bohužel nejsou, protože směřují na slevy na jízdném. Bohužel. Naprosto špatný přístup, se kterým my se nemůžeme ztotožnit. A je to bohužel jeden příklad ze sta dalších, které v tom rozpočtu dokážeme najít.
Dámy a pánové, ještě jedna věc, kterou musím zmínit jako člen ústavně-právního výboru, a to je obecná snaha škrtat, a zadání pro jednotlivé resorty, škrtat v rámci svých kapitol. Paní ministryně spravedlnosti, zrovna tu není, ví, opakovaně jsem jí to říkal, že si velmi považuji toho, že se snažila odstínit dopady ze soudů. Že se snažila škrtat především u sebe v rámci vlastního resortu. Nedává to tedy mnoho smyslu, že legislativní odbor Ministerstva spravedlnosti, což je ten, který zpracovává ty velmi často extrémně těžké předlohy, bude pokrácen, ale budiž, taková je prostě politika. Politika vlády, takové bylo politické zadání ministryně financí. ***