Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomio Okamura)

73.
Návrh poslanců Markéty Pekarové Adamové, Věry Kovářové, Víta Kaňkovského
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb.,
o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 162/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 162/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedla poslankyně Markéta Adamová Pekarová. Ano, již je připravena. Tak prosím.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji vám za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, když jsem tento týden žádala o předřazení tohoto bodu, nenapadlo by mě, že na něj přijde řada přirozeně, a jsem za to samozřejmě ráda, protože je to materie, kterou se snažíme tady společně s kolegy už několik měsíců dostat konečně na program. Tak nakonec všechno zlé pro něco dobré a ty prázdné lavice za námi pomohly tomu, že se dostává na bod, který se týká mého oblíbeného tématu, totiž zkrácených pracovních úvazků.

Vaši pozornost bych tedy ráda upřela k tomuto sněmovnímu tisku, tedy k poslanecké novele zákona číslo 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o společný návrh, který jsme předložili společně s kolegy ještě ze dvou dalších stran, resp. hnutí, a totiž z KDU-ČSL a STAN, který vypouští ze zákona ustanovení o minimálním vyměřovacím základu u zaměstnanců a na něj navazující ustanovení. Vyměřovací základ by tedy činil skutečně dosažený příjem a zaměstnavatel by nebyl povinen odvádět za zaměstnance s vyměřovacím základem, který je nižší než dosavadní, tzv. minimální vyměřovací základ, rozdíl pojistného.

Stanovení minimálního vyměřovacího základu v současné době demotivuje jak zaměstnance, tak především zaměstnavatele. (Odmlka pro velký hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Asi se kolegové potřebují o něčem nutně poradit.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ale já vás požádám opravdu o klid!

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Jak tedy zaměstnance, tak zaměstnavatele demotivuje k uzavírání pracovních poměrů na zkrácený úvazek a vede k obcházení povinnosti hradit doplatek do minimálního vyměřovacího základu prostřednictvím sjednávání dohod o provedení práce.

Podle posledních dat Eurostatu je Česká republika v zaměstnávání na částečné úvazky až na 25. místě mezi zeměmi Evropské unie. Stejně nebo hůře si v tomto žebříčku vedou už jenom Chorvatsko, Bulharsko a Maďarsko. Podíl pracovníků ve věkové skupině mezi 20 až 64 lety zaměstnaných na tento typ úvazku je v České republice pouhých 5,6 %. Zkrácený úvazek má v současné době zhruba desetina žen a něco málo přes 2 % mužů.

Na úplně opačném pólu v tomto žebříčku se nacházejí země, jako je Nizozemsko, kde tuto formu úvazku využívá dokonce 76 % žen a 26 % mužů. V sousedním Německu nebo i Rakousku jsou to polovina žen a každý desátý muž. V Evropské unii je to v průměru tedy bezmála třetina žen a 9 % mužů. Srovnejme to s těmi 10 %, resp. 2 % u nás. Na situaci, kdy nynější legislativa flexibilitu nejen nepodporuje, ale spíš jí brání, dlouho poukazuje také třeba Hospodářská komora a další zaměstnavatelské a jiné svazy.

Dle našeho názoru je jedním z důvodů nedostatečná motivace zaměstnavatelů a zaměstnanců samotných k tomu, aby vstupovali do pracovněprávních vztahů na tento typ úvazku. Minimální výše povinných odvodů na zdravotní pojištění je totiž stejně vysoká pro zaměstnance na plný i na částečný úvazek. U zaměstnanců na zkrácený úvazek, jejichž vyměřovací základ je nižší než minimální vyměřovací základ, platí povinnost doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. To způsobuje finanční zátěž na straně zaměstnanců a také administrativní zátěž na straně zaměstnavatelů. Tím dosavadní znění zákona fakticky odrazuje obě strany trhu práce od uzavírání pracovněprávních poměrů tohoto typu.

V této souvislosti mohu připomenout také skutečnost, že Česká republika je pravidelně kárána ze strany mezinárodních expertů, organizací a dalších za právě příliš vysoké zdanění práce, respektive vysoké zatížení odvody z nízkých mezd. Platba zdravotního pojistného má na tom největší podíl. Navrhovaná novelizace proto ze zákona vypouští, jak už bylo v úvodu zmíněno, ustanovení o minimálním vyměřovacím základu u zaměstnanců a na něj navazující ustanovení. U osob samostatně výdělečně činných minimální vyměřovací základ ponecháváme. Nově tedy bude vyměřovací základ vždy činit skutečně dosažený příjem a zaměstnavatel nebude povinen odvádět za zaměstnance s vyměřovacím základem, který je nižší než dosavadní takzvaný minimální vyměřovací základ, rozdíl pojistného.

Účelem a smyslem navrhované právní úpravy je odstranit znevýhodnění zkrácených úvazků a umožnit tak především skupinám osob, které jsou určitým způsobem limitované, možnost vykonávat práci na plný úvazek a dosahovat příjmu, který by přesáhl minimální mzdu, využitím zkrácených úvazků. Mezi tyto osoby patří zejména rodiče navracející se do pracovního procesu po mateřské nebo rodičovské dovolené, kteří se do značné míry vedle práce věnují samozřejmě stále péči o děti, ale i celá řada dalších skupin.

Pojistné bude u zaměstnanců nově, pokud schválíme tuto novelu, činit částku vypočtenou ze skutečně dosažených příjmů. Odstraní to znevýhodnění práce na tento typ úvazku v oblasti zdravotního pojištění. Minimálním vyměřovacím základem u zaměstnanců je stanovená minimální mzda. V posledních letech docházelo pravidelně k jejímu zvyšování, naposledy od 1. ledna tohoto roku došlo opět k jejímu zvýšení, a to tedy na částku 14 600 korun. Navrhovaná změna se proto týká všech těch, jejichž skutečný výdělek na zkrácený úvazek činí částku 14 600 a nižší.

Současná právní úprava v praxi často vede ke sjednávání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, nejčastěji tedy dohody o provedení práce, z níž pojistné na veřejné zdravotní pojištění není odváděno žádné. Z toho vyplývá, že ustanovení o minimálním vyměřovacím základu se tím stalo prakticky neefektivní a zbytečné. Ve svém důsledku poškozuje zaměstnance jako slabší stranu pracovněprávního vztahu, jehož pracovněprávní ochrana v případě pracovního poměru je jednoznačně vyšší než v případě dohody o provedení práce.

V závěru chci dodat, že vláda k návrhu zaujala neutrální stanovisko, ve kterém konstatovala, že je cíl předloženého návrhu zákona v souladu s vládní strategií pro rovnost žen a mužů v České republice i s její koncepcí rodinné politiky. Dovolím si dodat, že co se týče nákladů, které jsou v tomto případě určitě poměrně zanedbatelné, se bavíme o tom, že mnohem více lidí, kteří by rádi pracovali, ale neumožňuje jim to celá řada okolností jinak než jenom na několik hodin třeba týdně, nebude muset pracovat v těch formách dohod o provedení činnosti a tak dále, protože to je často pro ně jediná dnešní možná alternativa, a vyplatí se jim jít na klasickou pracovní smlouvu. A byť tedy v tu chvíli bude ten příjem státního rozpočtu, respektive zdravotních pojišťoven za ně nižší, než je teď, pokud zanecháme ten současný stav, tak ale je vlastně plusový oproti tomu, když na dohodách neplatí vůbec žádné pojistné. Takže v tomto směru ten úhel pohledu je potřeba zohlednit.

Zároveň je potřeba říci, že toto je ten skutečný důvod, proč tato forma pracovního úvazku je u nás tak málo využívaná, byť samozřejmě se najdou ještě celé řady dalších aspektů, ať už jsou to z oblasti řízení těchto lidí, kteří pracují na zkrácené formy, nebo obecné atraktivity těchto úvazků z hlediska právě výše mezd, kterých dosahují. Ale věřím tomu, že tato změna může velice pomoci celé řadě lidí, kteří by rádi pracovali, jenom prostě nemohou naplno.

Děkuji vám za pozornost a předem i za podporu tohoto potřebného návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu tři omluvy. Poslanec Václav Klaus z rodinných důvodů od 12.50 hodin do konce jednacího dne, dále poslankyně Andrea Babišová od 13 hodin z pracovních důvodů. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, poslanec Jaroslav Dvořák. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Dvořák: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl zpravodajskou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 162. Cílem návrhu je zrušit povinnost zaměstnanců platit pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Účelem a smyslem navrhované právní úpravy je odstranit znevýhodnění zkrácených úvazků a umožnit tak především skupinám osob, které jsou limitované v možnosti vykonávat práci na plný úvazek a dosahovat příjmu, který by přesáhl minimální mzdu s využitím zkrácených úvazků.

To bude mít zásadní dopad na příjmy systému veřejného zdravotního pojištění. Navrhovatelé tyto dopady konkrétně nevyčíslují, uvádějí, že chybějící doplatek pojistného do minimální výše bude eliminován zvýšeným příjmem pojistného z uzavřených pracovních poměrů na zkrácený úvazek. Dle odhadů by se mohlo jednat o přímé náklady v hodnotě téměř jedné miliardy korun. Tento propad ale může být mnohem vyšší, pokud by došlo k účelovému jednání, kdy by se zvýšil počet osob vstupujících do systému, který by pro ně byl výhodnější než ten stávající. Jedná se o návrh, který počítá se zrušením minimálního vyměřovacího základu pro odvod zdravotního pojištění pouze pro zaměstnance a pro ostatní skupiny plátců je ponechává v platnosti.

Vzhledem k důležitosti a složitosti právní úpravy týkající se systému veřejného zdravotního pojištění by měla být tato problematika podrobně projednána, a proto doporučuji návrh zákona propustit do druhého čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou přihlášku. Ano, hlásí se s přednostním právem pan ministr Adam Vojtěch. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, uvedený návrh zákona je předkládán se zjevně dobrým úmyslem podpory osob nacházejících se z různých důvodů v situaci, kdy mohou mít buď jen částečný úvazek, anebo žádný. Ovšem zvolený způsob podpory vzniku nových částečných úvazků je z hlediska systému veřejného zdravotního pojištění a celého zdravotnictví velice nebezpečný, a navíc ani nevede k deklarovanému cíli. Rád bych vám přiblížil, co po zrušení minimálního vyměřovacího základu zaměstnanců bude s velkou pravděpodobností následovat.

Prvním významným negativem je dopad na příjmovou stránku systému veřejného zdravotního pojištění, ten lze odhadovat až na jednu miliardu korun, přičemž v žádném případě nebude kompenzován zvýšeným počtem uzavřených částečných úvazků, jak uvádějí předkladatelé. Každá osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která není státním pojištěncem, zaměstnancem nebo osobou samostatně výdělečně činnou, je povinna odvádět pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů. Těch je přibližně 250 tisíc. To se týká i osob, které jsou zaměstnány na dohodu o pracovní činnosti s měsíčním příjmem do 3 tisíc korun, případně mají příjmy z dohody o provedení práce s měsíčním příjmem do 10 tisíc. Tyto osoby platí pojistné z minimálního vyměřovacího základu. To pro letošní rok znamená 1 971 korun za jeden měsíc. Při přijetí návrhu budou tyto osoby moci uzavřít jakýkoliv zkrácený úvazek a výše jimi odváděného pojistného okamžitě klesne na úroveň přibližně 420 korun za jeden měsíc. Pokud se tímto způsobem zachová jen čtvrtina ze současného počtu osob bez zdanitelných příjmů, bude roční dopad a propad příjmů v systému veřejného zdravotního pojištění ve výši téměř 800 milionů korun. Odůvodnění návrhu se tedy v části dopadu do veřejných rozpočtů zcela míjí s realitou.

Mnohem horším důsledkem je ovšem zcela zřejmá podpora zdravotní turistiky pro občany z jiných zemí Evropské unie i mimo ni. Navržená právní úprava bude motivovat k účelovému jednání, kdy do českého systému veřejného zdravotního pojištění umožní vstoupit velkému množství cizinců s nízkým pracovním úvazkem a zcela zanedbatelnou výší odvodů na veřejné zdravotní pojištění. Rozsah jim hrazených zdravotních služeb poté zůstává shodný jako u ostatních pojištěnců, přičemž na tyto osoby budou významně doplácet všechny osoby ekonomicky aktivní. Zde lze uvést i praktický příklad, kdy na Slovensku při neexistenci minimálního vyměřovacího základu docházelo k účelovému zakládání společností, u nichž byli na částečný úvazek zaměstnáni pojištěnci, kteří ačkoli odváděli nepatrné pojistné, měli přístup k celému portfoliu zdravotních služeb hrazených z tamního systému zdravotního pojištění. Na základě této zkušenosti od 1. ledna 2018 slovenský zákon o veřejném zdravotním pojištění stanoví, že na základě zaměstnání může být jejich systému zdravotního pojištění účasten jen ten, jehož měsíční příjem je minimálně ve výši slovenské minimální mzdy, což na druhou stranu působí řadu problémů přeshraničním pracovníkům, kteří mají pouze částečný pracovní úvazek.

Vzhledem k tomu, že v České republice je rozsah hrazených zdravotních služeb jeden z nejširších v rámci Evropské unie, lze očekávat, že obdobným způsobem jako na Slovensku se nebudou chovat pouze zaměstnanci z příhraničních oblastí, ale všichni, pro něž to bude ekonomicky výhodné. Česká republika tak tímto krokem otevírá náruč svého štědrého zdravotnického systému všem, kteří zde uzavřou pracovní poměr na co nejmenší možný úvazek. Na tuto situaci pochopitelně doplatí všichni, protože v konečném důsledku nebude v systému dost peněz na potřebnou zdravotní péči, čili se pro všechny dostupnost zdravotních služeb zhorší.

Předkladatelé tohoto návrhu dále argumentují tím, že v pojistném na sociální pojištění minimální vyměřovací základ neplatí a pojistné se vypočítává z reálně dosaženého výdělku. Oproti zdravotnímu pojištění však v sociálním pojištění dostává zaměstnanec dávky, například důchod nebo nemocenskou, vypočtené na základě příspěvků do systému odvedených, neboť v sociálním pojištění jde o dávky finanční, zatímco ve zdravotním pojištění dostává pojištěnec všechno, na co má podle zákona nárok, bez ohledu na to, kolik přispěje.

Způsob, jakým se předkladatelé snaží dosáhnout podpory uzavírání částečných úvazků u některých limitovaných skupin osob nepovažuji za šťastný. I v současné době zákon o pojistném na veřejném zdravotním pojištění obsahuje výčet pojištěnců, pro něž minimální vyměřovací základ neplatí. Přestože je podle mého názoru již nyní dost široký, nic nebrání diskusi nad tím zvýšit rozsah a jeho případné tedy rozšíření na další skupiny, například větší podporou matek starajících se o děti po rodičovské dovolené, což je ostatně jediná skupina, kterou předkladatelé výslovně zmiňují jako tu, na niž návrh cílí. Úplné zrušení minimálního vyměřovacího základu za účelem podpory několika relativně malých skupin osob považuji v tomto směru za příslovečné vylití vaničky i s dítětem

Návrh obsahuje také další zásadní nedostatky, například vůbec nezohledňuje skupinu osob samostatně výdělečně činných. U té v prvé řadě nic nemění, a zakládá tak jejich faktickou diskriminaci vůči zaměstnancům. Nad to zrušením několika ustanovení upravujících vyměřovací základ zaměstnanců, na něž úprava minimálního vyměřovacího základu osob samostatně výdělečně činných výslovně odkazuje, návrh působí, že pro něj již nadále výjimky platit nebudou, a to ani v případě, že budou zároveň státními pojištěnci nebo osobami s těžkým zdravotním postižením anebo osobami pečujícími o děti a dalšími, na něž se tyto výjimky dosud vztahují. Postavení osoby samostatně výdělečně činné se tak díky návrhu výrazně zhorší, neboť bude doplácet z minimálního vyměřovacího základu i tehdy, když bude státním pojištěncem nebo jinou osobou, na kterou se podle dosavadní úpravy vztahuje výjimka.

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ustanovení o minimálním vyměřovacím základu není v zákoně o pojistném na veřejném zdravotním pojištění obsaženo bezúčelně a bez problémů funguje již více než 25 let. Velmi rád podpořím racionální návrh, kterým se z objektivních důvodů uleví některým dalším skupinám pojištěnců. Zcela ovšem musím odmítnout předloženou novelizaci zákona, která nejen že způsobí zásadní nerovnost mezi plátci pojistného, což je podle mého názoru a soudu nepřijatelné, ale současně přináší obrovská rizika hrozící systému veřejného zdravotního pojištění, a to vše za účelem podpory jediné, výslovně uvedené skupiny pojištěnců, na niž však fakticky zacílen není. Proto navrhuji zamítnutí tohoto návrhu zákona v prvním čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Návrh jsem zaznamenal. Nyní tedy s faktickou poznámkou paní poslankyně Langšádlová. Než dorazí a dám jí slovo, tak pan poslanec Ondráček se nám omlouvá z pracovních důvodů z dnešního jednání od 13.30 hodin do konce jednacího dne. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Pane ministře zdravotnictví, mě vaše argumenty velmi mrzí. Vy jste mladý člověk a vy byste měl rozumět tomu, v jaké situaci jsou třeba mladé rodiny, které by rády slaďovaly svůj profesní a osobní život, a to například prostřednictvím těch částečných úvazků. A to, že systém platí 25 let, no, to je možná pravda, ale to ještě neznamená, že je správný. A já jsem přesvědčena, že je nelogický a že je nefér a že zkrátka z hlediska těch odvodů hendikepuje ty, kteří pracují a chtějí pracovat na částečný úvazek. A jsou to samozřejmě velmi často právě ty mladé rodiny. A dobře víte, a paní předkladatelka to tady jasně řekla, jak nízká úroveň počtu částečných úvazků u nás je.

Tak hledejme jiné cesty. Ale vy s nimi nepřicházíte. Vy kritizujete náš návrh, a podle mě ještě nefér v tom, že říkáte: to bude 800 milionů. Je to víc, než vy říkáte, ale i těch 800 milionů je opravdu jenom zlomkem toho, co vy vynakládáte například na podporu cestovních nákladů, a to naprosto necíleně všem. Takže moc vás prosím, vy nepřicházíte s jiným návrhem, kritizuje náš návrh, ale sami pro to nic neděláte.

Ta situace je opravdu nedobrá. Tak vymysleme společně v rámci projednávání toho zákona nějaký kompromis, který povede k podpoře částečných úvazků. Já mám velké zkušenosti i z Holandska, a víte, že to je země, kde opravdu snad třetina lidí dělá na částečné úvazky, a to nejenom rodiče malých dětí, ale i další skupiny. Já si myslím, že velmi často je to nabídka i pro lidi, kteří mají třeba těsně před důchodem a kteří už nejsou tolik zaměřeni na to, aby si co nejvíce vydělali. Je to opravdu jedna z forem budoucnosti, která tu flexibilitu bude umožňovat, a hledejme další, alternativní flexibilní formy zaměstnávání. K nim bezpochyby patří i ty částečné úvazky. Jsem přesvědčena, že ten návrh k tomu směřuje, a prosím o podporu k propuštění do dalších čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak, děkuji. A nyní pan poslanec Grospič je přihlášen v obecné rozpravě. Prosím.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, já bych se chtěl také vyjádřit krátce k předloženému návrhu novely zákona, která tady budí asi, jak se zdá, také hodně emocí, byť se zdá nevinná, rozumná, a dokonce tak, že by ulehčila zejména maminkám nebo osobám, které chtějí pracovat na krátkodobé úvazky.

Chci tady zdůraznit, že v programu Komunistické strany Čech a Moravy v žádném případě není podpora a preference krátkodobých úvazků či jiných forem zaměstnávání na úkor utlumování klasických pracovněprávních úvazků na plnohodnotnou osmihodinovou pracovní dobu. Jsme si přitom vědomi, že specifické kategorie obyvatel, mladé rodiny, maminky s dětmi, určitá kategorie starších osob, musí s ohledem na svůj zdravotní stav, na své rodinné prostředí volit a hledat formy krátkodobého zaměstnávání. Ale neměla by se z toho stát situace, kdy bude jednoznačně upřednostňováno, nebo byla ustavena taková legislativní pravidla, že bude umožňována preference takovýchto úvazků.

Otevírali jsme tady minulý týden vládní novelu zákoníku práce. Tento návrh zákona v podstatě svým způsobem předbíhá trošku i to, co možná bude schváleno v novele zákoníku práce, možná ne, a to je otázka sdílených pracovních míst, protože to je také vlastně otevřená forma preference jiných než dlouhodobých pracovních úvazků, to znamená krátkodobých forem zaměstnávání na jedno pracovní místo, o které by se dělili dva a více, třeba tři zaměstnanci, a samozřejmě jim by to zrušení minimálního vyměřovacího základu přišlo asi velice v tento moment vhod. Ale říkám, není to otázka jenom tato.

Je to samozřejmě i otázka zahraničních zaměstnanců. Samotné stanovisko samo uvádí, ano, ten statistický údaj, že v současné době pracuje 5,7 % zaměstnaných osob z celkového počtu ve věku od 20 do 64 let pouze na krátkodobé formy pracovního úvazku, a že tedy v koncepci rodinné politiky a vůbec povinnosti a koncepci vlády na léta 2014 až 2020 je ta preference, aby tento počet krátkodobých úvazků stoupal. Ale také je potřeba říci, a tady to bylo odvoláváno snad i z úst pana ministra, na počet pracujících cizinců, že v dnešní době tvoří podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu už více než 12 % zaměstnanců cizinci, kteří pracují v České republice. Ve většině z celkového počtu cizinců to u nás tvoří občané Ukrajiny, Slovenska, Vietnamu a významný podíl zaujímají také občané Ruska, Polska, Bulharska a Rumunska. Tato masivní ekonomická migrace podpořená nedostatkem pracovních sil, a říkám relativním nedostatkem pracovních sil, v posledním období narůstá zejména z východoevropských zemí Evropské unie a je otázkou, za jakou mzdu ti lidé pracují. Často jsou zaměstnáváni formou agenturního zaměstnávání a nepobírají plnohodnotně odpovídající mzdu, spíš jsou výjimky, oproti zaměstnancům domácím.

Jestliže budeme uvažovat a kalkulovat s tím, že bude přibývat počtu pracujících cizinců v České republice a navíc jim bude nabízena i formou agenturního zaměstnávání práce na formu zkrácených pracovních úvazků, pak je otázka toho vyjít s tímto návrhem zejména mladým rodinám, maminkám s dětmi zcela marginální, protože to bude zneužíváno agenturami práce, bude k tomu využíváno zahraničních zaměstnanců, kteří v podstatě budou dumpingově vytvářet prostředí vůči českým zaměstnancům, a bude vytvářen tlak na to, aby firmy upouštěly od dlouhodobého trvalého zaměstnávání svých zaměstnanců, aby si volily a zaměstnávaly lidi na krátkodobé úvazky, sdílená pracovní místa, a pak samozřejmě se dostaneme do problému, že nebude vyhovovat ten minimální vyměřovací základ.

Já si myslím v této situaci, že návrh tohoto zákona by měl počkat na to, až jak dopadne projednávání samotného zákoníku práce. Chtěl bych se v této souvislosti připojit k návrhu na zamítnutí předložené normy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Ano. Nyní se do rozpravy přihlásila paní poslankyně Pekarová.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji vám za slovo. Já bych reagovala na výtky, které zaznívají od pana ministra zdravotnictví, ale i na některé další věci. Já jsem ještě předtím, než jsme tu novelu měli konečně možnost začít projednávat, protože opravdu už se bude blížit dvouleté výročí toho, kdy spolu s ostatními předkladateli jsme tento návrh předložili, samozřejmě měla možnost a příležitost se setkat s některými úředníky Ministerstva zdravotnictví, kteří mně tyto výtky, které byly i panem ministrem dnes zmíněny, říkali, a uvědomuji si, že to riziko třeba právě zneužití ze strany - tady zaznělo těch agentur práce, ale třeba účelově založených firem, které by mohly zaměstnávat jenom cizince, tady existuje. A proto jsme se také s vašimi kolegy, pane ministře prostřednictvím předsedajícího, tehdy bavili o možnosti v další fázi projednávání tohoto návrhu zákona se zaměřit na přesnou formulaci a na ty možnosti, jak ten zákon zlepšit tak, aby vyřešil ten problém, který se snažíme tímto řešit.

A tady se opravdu musím připojit k tomu, co říkala kolegyně Langšádlová. Vy jste bohužel za těch šest let, co vládnete, nepřišli s nějakým konkrétním zlepšením stavu. Nepřišli jste s řešením. Až teď v novele zákoníku přicházíte s nějakým nápadem, což si dovolím ještě posléze okomentovat. Ale tato snaha, která se tady konečně po dvou letech dostává k tomu, že ji můžeme posunout dál a můžeme o ní ve výborech vést odbornou diskusi a bavit se třeba o těch změnách, které by mohly přispět k zamezení zneužívání, tak to vlastně neumožníme, pokud to zamítneme. Mrzí mě, že tady není konstruktivní přístup ve smyslu - dejme tedy možnost se snažit zlepšit ten návrh. Tady v tom řešení, které se navrhuje, je opravdu možnost využít § 3 odst. 8 uvedeného zákona v rozšíření jednotlivých specifikovaných skupin, byť si myslím, že je to zase trošku zesložiťování našich pravidel platby tohoto pojištění, a že je to ta cesta, která je pro mě méně preferovaná, ale schůdná. A pokud je možnost se tady na tomto domluvit, tak vás prosím, abychom to opravdu posunuli dál, do dalšího kola, a abychom tam měli možnost, třeba i s delší lhůtou, protože to nebude úplně snadné, tak se na to zaměřit.

Je vás tady celá řada zaměstnavatelů, podnikatelů, kteří víte, jak ohromný je nedostatek lidí na pracovním trhu. Kde je dneska ještě nějaký v uvozovkách, ošklivě řečeno a omlouvám se možná za toto slovo, to není vhodné k tomu použít, ale nenapadá mě lepší výraz, rezervoár těch, kteří by ještě mohli pracovat, nebo chtěli pracovat, ale opravdu jim v tom brání to, že nemohou na plnou pracovní dobu, tak jsou právě ty skupiny, které většinou o někoho pečují, ať už jsou to děti, jsou to ženy třeba na mateřské, na rodičovské dovolené, nebo jsou to lidé, kteří jsou právě už v tom vyšším věku pečující o své rodiče, atd., a oni by rádi, v řadě profesí je to možné, pracovali jenom několik hodin denně, nebo jenom několik hodin týdně. Určitě i ti zaměstnavatelé by je dnes rádi zaměstnali, ale zrovna právě u těchto lidí ta mzda na částečný úvazek nedosahuje ani minimální mzdy. A pak je to prakticky jasné. To mi říkají zaměstnavatelé napříč obory, že v takovém případě, v takové situaci je pro ně ten člověk už dosti nákladný a oni si rozmýšlejí, jestli mu tu šanci dají a jestli mu tu práci poskytnou. A co zbývá tomu člověku, který jinou možnost než několik hodin pracovat denně nemá? Nezbývá mu, než se smířit s tím, že se na pracovní trh prostě vůbec nedostane. Takže ta situace je taková, že zůstává státním pojištěncem, my všichni za něj platíme a on neodvádí v tu chvíli vůbec žádné odvody. Já si myslím, že po měření těchto dvou variant je pořád lepší, aby byl zaměstnán, aby měl pracovní trh i tyto lidi možnost snáze zaměstnat a on byl v tu chvíli také ten, který z toho odvádí pojistné.

Vrátím se k návrhu, který tady máme projednávaný. Teď už se posouvá do výborů a týká se zákoníku práce, kde je tato oblast řešena formou tzv. sdíleného pracovního místa. Už když jsme tady o tom diskutovali, tak jsem právě zmiňovala, že větší problém pro zaměstnavatele je výše odvodů. To je to řešení, které nabízíme a o kterém jsme ochotni diskutovat, jak jej upravit, ale není to pro ně otázka toho, jak rozvrhnout těm lidem pracovní dobu. A to jediné, bohužel, řeší ta ustanovení zákoníku práce, která tady předkládala paní ministryně Maláčová.

A ona to vlastně moc dobře ví, protože v těch debatách sama říká, že si je vědoma toho, že pro zaměstnavatele je problém spíše na té straně odvodové a té finanční. Ale protože její úhel pohledu na to je ten levicový, opravdu to takto říká - to nijak nezjednodušuji, to mi dosvědčí lidé, nebo vážení poslanci a poslankyně, kteří jsou se mnou ve výborech, kteří se tomu věnovali, nebo respektive v komisi pro rodinu a ve výboru pro sociální politiku - ona sama říká: my chceme dotovat zaměstnavatelům sdílená pracovní místa, my jim budeme dávat peníze za to, že oni někoho zaměstnají. Mně to od začátku přijde neuvěřitelně nesmyslné drbání se pravou rukou za levým uchem, když to takhle řeknu. Protože my nejdříve vybereme nějaké peníze od občanů, dáme je na jednu společnou kupičku, pak zaměstnáme spoustu úředníků, kteří do té kupičky sáhnou, zaměstnavatelé budou muset psát žádosti a zase jim přibude další papírování, aby jim tedy něco stát z té kupičky, tedy ten úředník, poslal, aby oni tedy zaměstnali někoho na částečný úvazek. No já nevím jak vám, ale mně tohle řešení tedy nepřijde úplně přesvědčivé.

A ona sama říká ano, je to pohled levicový a váš pohled je pravicový. Ale prosím pěkně tady v tomhle případě si nemyslím, že je potřeba hrát si na to, jestli je to levicové či pravicové, ale prostě co je rozumné. Co je rozumné? Tak vybrat od těch lidí méně, nemuset to dávat na nějakou společnou kupičku, nemuset zaměstnat ty úředníky, kteří sami - za prvé už jich je dost a za druhé bychom museli přibírat další - a prostě nechat ty peníze těm lidem, nechat je těm zaměstnavatelům. A oni sami pak raději opravdu budou v tomhle případě - a to jsem si jistá, protože s nimi opravdu hodně o tomhle mluvím - oni sami budou raději ty lidi zaměstnávat. Ale nějaké sdílené pracovní místo je skutečně netrápí. Oni si umí rozvrhnout pracovní dobu svých zaměstnanců a umí to udělat i bez toho, abychom to v zákoníku práce nějak vyřešili. A už vůbec nečekají na nějaké dotace. Věřte mi, že většina z nich opravdu nechce zaměstnat někoho, aby na to dostali dotaci. Oni potřebují mít odvedenou tu práci, to, co jim tu obživu vytváří.

Proto si myslím, že bychom skutečně měli dát šanci tady projednat tuto novelu a upravit ji tak, abychom se ta rizika, která vnímám a vůbec nezlehčuji, pokusili z toho odstranit. A pokud zjistíme v průběhu toho projednávání, že se nám nepodaří najít takový model, který by - tak tam vyměřovací základ nechme a udělejme to tak, aby byla vyjmenována další skupina, ale prosím, posuňme to konečně dál. Protože jinou formou se zatím tady nikdo nepokusil s tímto konkrétním problémem na našem pracovním trhu hnout.

Nic jiného než tu nesmyslnost, kterou zavádí zákoník práce, tady za šest let, co jsem členkou této ctěné Sněmovny, nebylo projednáváno. A ten trh to potřebuje čím dál více. Za těch šest let se situace nijak rapidně nezlepšuje. Proto kdybychom si mohli říct, že si to trh sám vyřeší, tak bych byla příznivcem toho neměnit nic. Ale evidentně to nejde bez toho, abychom do toho v této rovině nesáhli.

A věřte mi, že ty tisíce lidí, kterých se to týká, na to opravdu velmi čekají a budou velmi, velmi, rádi, když se nám podaří v této věci něco konečně pro ně udělat a hnout s tím. Oni chtějí pracovat, ale holt, jak říká pan poslanec Grospič prostřednictvím předsedajícího, tak nic proti tomu, ale ne každý může a chce pracovat na plný úvazek, na těch osm hodin denně, jak jste tady zmiňoval. A ne každý tedy pak dostane tu příležitost toho využití na částečný úvazek. Věřím tomu, že to máme nechat zejména na těch lidech, jestli chtějí, nebo mohou pracovat tak, jak pojímáme jako plnou pracovní dobu, nebo jenom na několik hodin denně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Poprosím vaše kolegy o větší klid. Nyní zde máme dvě faktické poznámky. Jako první pan poslanec Bláha, poté pan poslanec Jiránek, pak je z místa přihlášen pan poslanec Kaňkovský. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já musím vzkázat opozičním řadám, aby se rozhodly, jestli chtějí žít v socialismu, nebo v kapitalismu. Pokud v socialismu, tak samozřejmě pojďme všechno dávat zadarmo. Pokud v kapitalismu, kam jsme se přihlásili a pořád se hlásíme, na Západ, tak se podívejme od našich hranic na západ, co mají k dispozici tam. Zjistíte, že jsme na tom tisíckrát lépe, že máme DPP, máme DPČ. To znamená, že v jednom případě do 10 tisíc neplatí zaměstnanec nic, v druhém případě do 300 odpracovaných hodin za rok neplatí zaměstnanec nic.

Takže si myslím, že máme dostatek prostředků, které nejsou na západ od nás běžné. A zneužíváme je ve velké míře. Zneužíváme je tak, že firmy uvádějí běžně, že zaměstnanec odpracuje pět hodin, přitom jich odpracuje třeba 200.

Takže bychom se měli spíš zamyslet nad tím, abychom tento nástroj poslali k ledu a zamezili tomu, aby firmy zneužívaly těchto nástrojů a zamysleli se nad výší toho, co musí firmy odvádět. Protože 36 %, nebo 34 %, která firmy odvádějí za zaměstnance na sociální a zdravotní, to je myslím ten důvod, proč dneska hromada lidí odchází za prací načerno, protože jsou pro firmy drazí.

Takže je potřeba se na to podívat z druhého pohledu a ne z toho, který chcete vy. Nástrojů pro málo hodin máme opravdu dostatek. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní pan poslanec Jiránek, poté paní poslankyně Pekarová s faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslanec Martin Jiránek: Zdravíčko, kolegyně, kolegové. Já velmi krátce musím říct, že všechny příspěvky včetně posledního byly věcné a moc se mi líbily. Já bych fakt chtěl poprosit pana ministra, abychom se o tom bavili dál a abychom to klidně posunuli do dalšího čtení, protože diskuze o tom, i o DPP a DPČ, by měla probíhat a měli bychom to vyřešit, i to zneužívání těch jednotlivých možností. Takže pojďme se o tom bavit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní paní poslankyně Pekarová. Prosím.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Já chci reagovat na pana poslance Bláhu prostřednictvím předsedajícího. Ale vždyť vy potvrzujete přesně to, co tady celou dobu říkám. Právě to, že jsou ty odvody tím důvodem, proč tedy zaměstnavatelé mají složitější situaci. A že tímhle zamezíme právě využívání těch forem, které jsem zmiňovala, jako je o provedení pracovní činnosti, a tak dále, co sám tady horujete. Tak si odporuje to, že mě za to plísníte jako předkladatelku, a přitom to v podstatě jinými slovy ale hájíte.

Tak jenom aby bylo jasno, o čem se tady vlastně vůbec bavíme. To skutečně právě má možnost, nebo za cíl omezit takovéto úvazky, nebo takovéto, řekněme, pracovní formy, které jsou právě bez té odvodové povinnosti. Právě z toho důvodu, že ten člověk bude pracovat, byť na méně hodin, ale na smlouvu klasicky. Takže to jenom zjednodušeně, abychom věděli, že tady vlastně jsme v souladu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Poslední faktická poznámka, takže nyní pan poslanec Kaňkovský, který je přihlášen do rozpravy z místa. Prosím.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych jako spolupředkladatel této novely se také krátce vyjádřil k projednávanému tématu. Chtěl bych reagovat na slova pana ministra zdravotnictví prostřednictvím pana předsedajícího.

Samozřejmě chápu - a je to povinností ministra zdravotnictví, potažmo vlády, aby bránil, nebo vláda bránila, rovnováhu ve veřejném zdravotním pojištění. Protože pokud nebudeme mít dostatečnou platbu ve veřejném zdravotním pojištění, nebudeme mít dostatek peněz na kvalitní zdravotní péči. Nicméně některé ty argumenty, které tady pan ministr uváděl, si myslím, že úplně neodpovídají.

A pak mě také překvapilo, a to musím říct, že mě to velmi mrzí, ta bagatelizace toho počtu těch maminek, případně dneska i tatínků, ale i třeba lidí předseniorského věku, kteří skutečně z různých důvodů, i třeba z důvodu zdravotního hendikepu, potřebují tu flexibilní formu práce. To nejsou žádné bagatelní počty, to jsou desetitisíce lidí v této zemi. A já jsem přesvědčený o tom, že pro ně byla vaše slova poměrně velkým políčkem.

Podobně se vyjádřil i zástupce KSČM. Tam chápu, že to je ideologická záležitost. A pan poslanec Grospič prostřednictvím pana předsedajícího má na to právo. KSČM nepodporuje zkrácené úvazky, hlásí se k tomu, hrdě se k tomu hlásí a je to jejich právo. Nechci to rozporovat. Ale u pana ministra zdravotnictví mě to trošičku mrzí. Nechci se teď tady nějakým způsobem o tom přít. Ale uvědomme si reálnou situaci, zvlášť maminek na rodičovské dovolené, které chtějí už z té rodičovské jít částečně do práce.

V současné situaci opakovaných valorizací minimální mzdy, což já osobně podporuji, byť vím, že i tady je potřeba hledat rovnováhu, opět je potřeba vidět nejenom ty zaměstnance, ale i ty zaměstnavatele, a tady bych, doufám, udělal radost panu poslanci Bláhovi. Ale je to realita. Zvyšuje se průměrná mzda v této zemi a je jasné, že je potřeba zvyšovat i minimální mzdu v rozumné výši. Ale co to je v reálu pro lidi, kteří mají zkrácený pracovní úvazek? Pokud pracují například na poloviční pracovní úvazek a pracují na pozici, kdy si v reálu nevydělají tolik, kolik je minimální mzda, tak každé navýšení minimální mzdy znamená v reálu, že si musí doplatit ten rozdíl do toho minimálního povinného odvodu zdravotního pojištění a na své výplatní pásce, tedy s každým navýšením minimální mzdy, uvidí méně. A toto je realita řady maminek, které od svých dětí odcházejí do práce, protože si chtějí zaprvé udržet kontakt se svou prací, ale také je ten zaměstnavatel rád zaměstná, protože dneska je nedostatek pracovních sil. A těmto maminkám my vzkazujeme: s každým navýšením minimální mzdy vy budete mít zase na výplatní pásce méně. Pokud se tady bavíme o diskriminaci, tak není toto také diskriminační? Anebo minimálně demotivující?

Proto bych chtěl velmi apelovat na to, a netvrdím, že naše předloha nemá chyby nebo že není k diskusi. Myslím si, že je k diskusi. A tady bych zase pana ministra opět naopak pochválil, že skutečně on je zodpovědný za to, aby veřejné zdravotní pojištění bylo v harmonii. Ale pojďme se o tom bavit. A apeloval bych na vládu, dělal jsem to tady minulý týden, když jsme se bavili o novele zákoníku práce. Vláda opakovaně ústy paní ministryně Maláčové i dalších členů říká, že chce podporovat flexibilní formy práce, že chce podporovat zlepšení slaďování pracovního a soukromého života. Ale my čekáme na ty konkrétní návrhy. My čekáme na to, co vláda skutečně pro maminky, tatínky, ale i pro lidi třeba předseniorského věku udělá.

Takže velmi bych apeloval a prosil, zda byste zvážili propuštění tohoto tisku do dalšího čtení, abychom se mohli o těchto věcech bavit a aby k tomuto, a tady si myslím, že je nasnadě, aby se tím zabýval i sociální výbor, protože to opravdu navazuje, a tady musím souhlasit, to navazuje i na novelu zákoníku práce.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. V tuto chvíli nemám dalších přihlášek do rozpravy. Pan ministr se hlásí. Prosím.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Skutečně velmi stručně. Nemám nic proti maminkám na rodičovské dovolené a tak dále. To skutečně není ten problém, který mám s tímto návrhem zákona. Já mám problém s tím způsobem, jakým se předkladatelé rozhodli podpořit tuto skupinu, která skutečně v celkovém souhrnu je poměrně menší, a byť ji jakkoli nechci devalvovat nebo říkat, že zkrátka není důležitá, ale ten zákon tak, jak je napsán, vyžaduje vlastně prakticky komplexní přepracování. A je otázkou, jestli pouštět do dalšího procesu zákon, který musíme v zásadě kompletně předělat, protože jak jsem tady vyjmenoval v tom projevu, obsahuje celou řadu nedostatků, rizik a podobně, jestli skutečně není lepší třeba navrhnout novou právní úpravu, kdy právě v rámci zákona o pojistném na veřejné zdravotním pojištění, který, jak jsem říkal, obsahuje výčet pojištěnců již dnes, pro něž minimální vyměřovací základ neplatí, tak tuto skupinu nerozšířit. Nevím, proč předkladatelé nešli touto cestou. My se nebráníme takové diskusi právě v tomto ohledu třeba podporou matek starajících se o děti po rodičovské dovolené. Ale zákon jako takový v zásadě není zkrátka, alespoň pro mě jako ministra zdravotnictví, akceptovatelný. Ta rizika jsou příliš velká. Já jsem tady hlavně od toho, abych hájil systém veřejného zdravotního pojištění. A v tomto směru ten zákon já osobně podpořit nemohu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. To byla v tuto chvíli poslední přihláška do obecné rozpravy. Pokud se již nikdo další nehlásí, obecnou rozpravu končím. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Paní navrhovatelka má zájem o závěrečné slovo. (Reakce z pléna: Už ne!) Prosím.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Jo. Ještě jo, pane poslanče prostřednictvím předsedajícího. Ale stručně. Jo?

Jenom bych zareagovala, proč jsme nešli tou cestou, když to tady bylo zmíněno, proč jsme nešli cestou dalšího výčtu. No protože vždycky na někoho v tom výčtu zapomenete. Víte, my se tady samozřejmě bavíme o příkladech lidí, kteří by to využili zejména a pro které je ta situace obzvlášť důležitá. Ale mohl by to být kdokoli další, kdo prostě do té skupiny nezapadá, a jenom proto, že - uvedu tedy další příklad - že to bude žena, jejíž muž třeba dobře vydělává, nebo muž, jehož žena výborně vydělává, a ten tedy by mohl být v domácnosti, ale nechce a chce pracovat jenom trochu na nějakou částečnou formu, tak ten, pokud nebudou mít děti, toho nezapojíme do toho výčtu, nebo pokud už bude mít děti velké, tak ho tam zase nezapojíme do toho výčtu. Takže vždycky se prostě najde i celá řada dalších, a teď jsem uvedla zase jen určitý příklad, kde to prostě brání nějaké formě. Chápu, tady to není ta společenská potřebnost, jaká je právě u skupin, které zmiňujeme nejvíce. Ale z toho důvodu máme, aspoň tedy TOP 09, raději zjednodušování systémů. Vnímáme ale ta rizika, vnímáme ty argumenty pana ministra. A proto chceme, abychom na tom ve výborech zapracovali tak, aby se nemohla dít ta forma zneužívání, která tady byla nastíněna.

Z toho důvodu vás jenom v závěrečném slově poprosím, nebo si dovoluji poprosit o to, abychom to pustili dál, ale abychom to tedy důsledně probrali ve výborech. Věřím tomu, že jsme schopni najít pak kompromisní shodu. Protože pokud se budeme upínat na variantu "předložíme něco nového", tak dámy a pánové, máme rok a tři čtvrtě do voleb zhruba. Nikdo z nás přece nevěří příliš tomu, že v té fázi, kdy tenhle návrh tady dva roky leží, tak že ještě v tomhle volebním období s tím pohneme. A zase tu situaci za toto volební období čtyř let nezlepšíme. Když to přepočtu ještě v tom minulém, tak osm let se tady s tím nebude dít nic, co by bylo hmatatelné v praxi. Takže z toho důvodu je mnohem lepší než zamítat se posunout dál a zkusit najít shodu napříč spektrem tak, abychom byli schopni situaci v praxi ovlivnit k dobrému, změnit ji k lepšímu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan zpravodaj nemá zájem o závěrečné slovo. V tom případě nyní budeme hlasovat. Kolegy jsem již do sálu svolal. Zazněl návrh na zamítnutí. Je zde žádost o odhlášení, takže vás všechny odhlásím. Prosím, přihlaste se znovu svými kartami. Až se nám počet přihlášených ustálí, budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí tohoto návrhu... Vypadá to, že už se počet ustálil.

 

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zamítnutí. Kdo je proti zamítnutí? Děkuji vám.

V hlasování číslo 203 je přihlášeno 131 poslanců a poslankyň, pro 74, proti 55, návrh na zamítnutí byl přijat. Tento návrh zákona byl zamítnut.

 

Děkuji navrhovatelce a zpravodaji. Tímto projednávání tohoto tisku končí.

 

Posuneme se k dalšímu bodu.

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.