(19.10 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní jedna faktická, takže pan poslanec František Vácha a připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová potom v obecné rozpravě. Nyní tedy dáme prostor na faktickou poznámku. Prosím, vaše dvě minuty, pane poslanče.
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Já dvě minuty nepotřebuji. Já bych se omluvil kolegu Miholovi. Ten zákon mluví o druhém stupni na základním školství. To je jedna věc, kterou jsem chtěl říct.
A druhá věc, k panu kolegovi Staňkovi, koeficient ekonomické náročnosti. Koeficienty ekonomické náročnosti, prostřednictvím pana předsedajícího, byly zrušeny v roce 2015. Dneska už se na KENy vůbec nejede. Dneska prostě ta vysoká škola dostane nějaký balík peněz, který jí předá ministerstvo, a vnitřními předpisy si ho přerozděluje. A je v kompetenci vysoké školy, kolik které fakultě dá. Takže KENy už neexistují.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní tedy požádám... Paní poslankyně Kateřina Valachová, ale já vás mám jak v obecné rozpravě standardně, tak na faktickou. Tak teď nevím. (Poslankyně Valachová se hlásí o slovo s faktickou poznámkou.) Ano, ale stejně jste v pořadí už na obecnou rozpravu. Takže to můžete vzít bez dvouminutového omezení. Prosím.
Poslankyně Kateřina Valachová: Dobře, děkuji vám, pane předsedající. Já bych se chtěla jenom zastat kolegy Staňka, vaším prostřednictvím k panu poslanci Váchovi. Prosím vás, všichni, co se trošku zajímáme o financování vysokého školství, ano, víme, že KEN, koeficient ekonomické náročnosti, takzvaně od roku 2015 neexistuje. Stejně tak poučeně víme, že většina vysokých škol podle něho dále jede. Myslím ty principy. Nikdo nemá odvahu změnit zkrátka ty zásadní principy KEN z roku 2015. Tak jenom abych se trošku zastala Antonína Staňka, že neřekl úplně takovou nepravdu, a chtěla bych to uvést tedy na pravou míru. Takže KEN neexistuje, ale vlastně tak trošku žije. A to je možná takové typické pro celé naše školství a vzdělávací systém.
Vážené kolegyně, kolegové, já vzhledem k tomu, jaký je čas, vážím si toho, ti z vás, co setrvali v debatě o vzdělávání až doposavad, já se budu snažit být stručná.
Už jsem zmínila, že mně jde hodně o to si vyjasnit, co je skutečně cílem té novely, protože tedy opakuje se v posledních týdnech nejenom ten argument, ten původní, vyřešení tedy nedostatku učitelů, ale také tedy, že snad nám tady nevyhovuje ten princip vysokoškolského pedagogického vzdělávání a princip výjimky, který, podotýkám, byl zaveden někdy na podzim, myslím, že, v září, 2014, abych to připomněla.
A nyní k tomu, co skutečně ředitele a ředitelky škol trápí, zejména samozřejmě v takových městech, jako je Praha, ale v některých aprobacích, jako je matematika, ICT, cizí jazyky, paradoxně dokonce i hudební výchova, v těchto předmětech mají problém z hlediska aprobovanosti, což je samozřejmě něco jiného než nekvalifikovanost, ředitelé a ředitelky škol na území celé republiky. No, já se domnívám, že ten vládní návrh tuhle situaci neřeší. Protože ano, máme potíž v tom, že nemáme funkční systém využívání těch různých aprobací, nebo příbuzných, že nemáme úplně systém, abychom byli schopni motivovat kolegy, třeba co jsou matematici, aby byli ochotni si rozšířit svou aprobaci i na fyziku, chemii, aby to bylo reálné pro ně z hlediska zvládání jejich běžných pracovních povinností, aby zkrátka na to měli nějaký prostor, byli za to motivováni, odměňováni. To je všechno pravda. Ale v tomto návrhu toto neřešíme.
Stejně tak je pravda, že nemáme podporu začínajících učitelů. Tu já velmi podporuji, tuto část vládního návrhu bych chtěla velmi pochválit, i pana ministra školství, i to, že tedy je toto tam obsaženo. Určitě budu ráda, když se potom dozvím samozřejmě na školském výboru, jak to bude s tím konkrétním ohodnocením těch uvádějících učitelů a jak to bude financováno. Ale tohle je velmi správný krok. Také si myslím, že jsme v minulosti odvedli, upřímně řečeno, skoro bych řekla společně, že nikoli koaličně nebo opozičně, společně dost práce pro zvyšování platů a ohodnocení učitelek a učitelů. Také jsme zavedli úspěšný program pro podporu pedagogického vzdělávání na pedagogických fakultách, který se dokonce už promítl do financování pedagogických fakult, není to tedy jenom pilot. Také jsme masivně zvýšili počet škol takzvaně fakultních, a mohla bych tady být do rána, co jsme všechno pro podporu učitelské profese udělali a měli bychom udělat.
Ale chtěla bych říct, že dříve, než přijdeme k tomu, a ten návrh zákona opravdu umožňuje systémově otevřít dveře neučitelům, vysokoškolsky vzdělaným lidem do škol, a to takřka, říkám takřka, do všech stupňů, protože přes tedy výslovné možnosti, které ten zákon umožňuje, tak jsou tam potom i další, řekněme, mezery, které umožňují prostupnost takovýchto původně tedy vysokoškolsky vzdělaných kolegů, kteří ale nejsou pedagogové, i do těch dalších stupňů vzdělávacího systému, což bylo v minulosti bych řekla zapovězeno. A co se týká tohoto, tak já bych před tím hodně varovala a spíše bych navrhovala hledat ve školském výboru řešení toho, vaším prostřednictvím, co naznačovala paní poslankyně Černochová. Protože to opravdu pravda je, také to zaznívá v těch veřejných debatách, a to je situace kolegů a kolegyň, ale jsou to tedy buďto ti, co dříve učili do 31. 12. 2015 a nějakým způsobem ještě v tom systému setrvávají, nebo řekněme nových kolegů, kteří opravdu jsou zaměstnáni ředitelem či ředitelkou, nedodělávají si pedagogické minimum nebo pedagogické vzdělání a jsou skutečně v situaci, a Česká školní inspekce opravdu tak postupuje, je to pravda, že v okamžiku, kdy se v dané škole objeví kvalifikovaný absolvent pedagogického studia, tak opravdu Česká školní inspekce postupuje striktně tak, hodně mi to ředitelé říkají, vytýkají to, že ze dne na den žádají, aby tento člověk byl zaměstnán, to znamená, ten kvalifikovaný pedagog. A naopak ten kolega, kolegyně, který doposavad zajišťoval výuku, a já nepochybuji, že v řadě případů kvalitně, byl propuštěn. Toto musíme vyřešit. Prosím, vyřešme toto a nerozšiřujme to na nějaký nový paralelní systém nebo metodu. Jako legislativkyně před tím varuji. Skutečně ten paragraf možná není tak myšlen, ale mohl by mít tyto nezamýšlené důsledky.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, a poslední přihlášený do obecné rozpravy je pan poslanec Václav Klaus. Tak prosím, máte slovo.
Poslanec Václav Klaus: Dobrý den, dámy a pánové, já také nebudu zdržovat. Řeknu jen, že my z hnutí Trikolóra tento návrh zákona podpoříme, a podpoříme ho v prvním, druhém i třetím čtení. Je racionální. Já jsem pro to dlouho plédoval. Řekl bych k tomu několik hlavních argumentů.
Za prvé, před několika lety, já teď nevím přesně, jsme žádný takový zákon neměli. A ředitelé se stejně chovají svéprávně a dávají za katedru ty nejschopnější a nejvzdělanější lidi, kteří jsou v okolí. Každý vesnický ředitel, když má možnost traktoristu, nebo matematika, tak dá do té školy matematika. A když nikoho nemá, no tak pak už je to fakt těžké a hledá zoufale, aby tam v té třídě někdo byl a aspoň ta výuka měla nějaký smysl, nebo si ji sám bere a tak dále.
Druhá věc je, že prostě je naprostý nesmysl, že nositel Nobelovy ceny za chemii nemůže učit chemii v Horní Dolní. To se na mě nezlobte. I kdyby třeba v minulosti učíval ještě dokonce. To je skutečně jako paradoxní.
Třetí věc je to odebrání byrokratické překážky z celého toho systému, která nikomu neublíží a školám trošilinku uleví, že jeden předpis bude trošku mírnější.
Takže tolik asi k našemu vystoupení. Nechci být kontroverzní. Jenom mě velice pobavil, ale v dobrém, kolega Staněk, který na tom zákonu nenechal nit suchou, že se zdá, jako že je skoro to nejhorší, co kdy viděl, a pak řekl, že to ale nebude navrhovat k zamítnutí, že se to má prodiskutovat. Tak tady bych na vás velice apeloval, my máme hodně hodnotných zákonů jako Trikolóra, abyste zaujali podobný postoj, i když vám to bude připadat úplně na hlavu, tak stejně abyste to pustili vždycky do druhého čtení, aby se to prodiskutovalo. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní přečtu omluvy. Omlouvá se paní poslankyně Taťána Malá od 19.15 do 21.00 hodin, důvodem je pracovní jednání, pan poslanec Dominik Feri do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pan ministr Adam Vojtěch do konce jednacího dne z pracovních důvodů a pan poslanec Rostislav Vyzula od 19 hodin do konce jednacího dne z rodinných důvodů.
Já se rozhlédnu, jestli je nějaký ještě zájemce do obecné rozpravy. Nikoho dalšího nevidím, takže já končím obecnou rozpravu. Táži se, zdali je zájem o závěrečná slova. Pan ministr, pan zpravodaj? Zájem nemáte.***