(9.20 hodin)
(pokračuje Michálek)
Tady pan premiér píše, ve svém programu na straně 116 uvádí, že právníci, se kterými se zná, vypočetli, že už jen digitalizací by se soudy zrychlily o 80 %. Místo tři a půl roku by bylo hotovo za 18 měsíců. Obchodní spor místo šesti let půldruhého roku. Když to srovnáme s realitou, tak oproti tomu snu v oblasti digitalizace, zejména elektronického soudního spisu, který je gros té digitalizace, tak nedošlo prakticky k žádnému pokroku, protože byla vypsána zakázka, ta se zrušila, teď se znovu vypisuje a stále není definován standard elektronického spisu ani elektronického soudního spisu, takže tento bod samozřejmě není možné realizovat.
Chtěl jsem se zeptat i pana premiéra, jakým způsobem v těchto bodech bude dál postupovat. Pokud vystoupí místo pana premiéra nějaký vicepremiér - já jsem tady viděl pana Havlíčka, než odešel, asi šel řídit dvě ministerstva, nevím - tak bych chtěl vědět odpovědi na tyto otázky. Jakým konkrétním způsobem se realizuje ten program? Protože já si myslím, že tohle není selhání na úrovni toho, že by v jedné oblasti byl třeba špatně obsazen resort a že by se věci nepohybovaly kupředu. Tohle je selhání na úrovni delivery, dodání toho, co je skutečně napsáno v programu, aby se také promítlo do reality. Vize je napsána do roku 2035, takže člověk se vždycky může vymluvit na to, že se to bude realizovat až v roce 2030 a mezi lety 2030 a 2035 si mákne, ale pokud by politika měla být dělána zodpovědně, tak je potřeba, aby se nastavil implementační rámec, rozdělily se úkoly atd.
Spousta těch věcí je nerealizovaná, nepromítá se do plánu legislativních prací vlády, nepromítá se do plánu legislativních úkolů atd. Třeba v případě Ministerstva spravedlnosti, o kterém jsem mluvil, které jsem si vybral jako konkrétní příklad, kterému se věnuji, tak v tom plánu legislativních věcí vlády jsou prakticky pouze implementace evropského práva, takže tam není implementováno nic z toho programu, který byl realizován ve volbách.
Já bych se teď dotkl ještě jednoho tématu, které považuji za důležité, abych ho výslovně zmínil, a to že pan premiér ve svém programu na straně 117 mluví o problematice exekucí. Píše o tom, že současný systém podporuje nezodpovědnost lidí, kteří padají do dluhové pasti, ne všichni vlastní vinou, některé tam poslala nešťastná životní událost, nicméně v exekuci je už přes 800 tisíc lidí a máme zaděláno na obrovský sociální malér. Určitě jste na internetu viděli mapu exekucí. Podle statistik exekutorské komory za sebou táhneme 4,5 milionu nevyřešených exekucí. Dvě třetiny jsou vedeny na lidi v dluhové pasti, z nichž nevymůžeme nikdy nic. Asi 140 tisíc lidí má na sebe více než deset exekucí. Mezi vymahači dluhů kolují historky o rekordmanech, na které je přes sto exekucí. Jak to, že jim ještě někdo půjčí?
Tohle je další téma, o kterém píše pan premiér ve své knize, ale bohužel teď, když projednáváme zákon o exekucích, tak není vůbec jasné stanovisko vlády, jaké je stanovisko k programu, protože teď se projednává novela exekučního řádu, já jsem o tom diskutoval s paní ministryní spravedlnosti a paní ministryně spravedlnosti zkrátka uvedla, že ještě nemá pokyn, jakým způsobem to tedy mají udělat, což musí přijít od premiéra, od vedení ANO, aby se rozhodli, jakou podobu exekucí zvolí. Opět jde o věc, která vyplývá z určité nesystematičnosti dodržování, nebo toho delivery programu, se kterým pan premiér uspěl ve volbách.
A teď - jakým způsobem to vláda sleduje, o tom už jsem se zmínil ve svém předchozím vystoupení, které bylo minule přerušeno. Oni mají nějaký informační systém, vlastně v podstatě tabulku, ve které evidují úkoly, které vyplývají z programového prohlášení vlády, a současně u nich mají uvedeno, kdo ten konkrétní program má na starosti, je to v softwaru společnosti Microsoft, produkt Microsoft Dynamics, a tam je uvedeno, v jakých termínech mají ministerstva plnit jaké úkoly. Takže v podstatě se tady vytvořil paralelní systém. Oproti standardním nástrojům plánu legislativních prací vlády, jak jsou upraveny legislativními pravidly vlády, a plánu nelegislativních úkolů, existuje ještě další systém, který je ovšem neveřejný a který zjevně má vyšší směrodatnou hodnotu než ty oficiální systémy. V tom systému by tedy mělo být zaručeno, že pokud ministr neplní nějaký úkol, tak je definován eskalační mechanismus, že například premiér nebo vicepremiér, nebo nevím, jak to v podstatě vláda má rozvrženo, to bych se také rád zeptal, jakým způsobem to funguje, kdo řeší ty problémy, pokud nepostupují práce potřebným tempem.
Co je ovšem problematické, je to, že tento systém není ani na základní úrovni transparentní, není veřejný. I když já jako poslanec se zeptám pana premiéra, v jakém stavu jsou jednotlivé úkoly v tom systému, tak mi řekne, že to nezveřejní, aniž by uvedl zákonný důvod, ze kterého to nechce zveřejnit. Já připomenu, že v České republice máme ústavně zaručeno právo na informace, máme tedy zaručenou kontrolu vlády Parlamentem, takže pokud předseda vlády má takovouto tabulku a ta tabulka se v podstatě udržuje za peníze daňových poplatníků, ten systém také vznikl za peníze daňových poplatníků, půl milionu jsme za něj podle mých informací zaplatili, tak by přece veřejnost měla mít právo na to, aby zjistila, v jakém stavu jsou jednotlivé úkoly, které premiér slíbil plnit ve vládním prohlášení. Jinak není účinným způsobem nastaven ten mechanismus dodávání slibů a jsou to skutečně jen sliby na papíře.
Já bych chtěl v tomto ohledu vyzvat pana premiéra, aby zveřejnil aktuální stav plnění programového prohlášení. My samozřejmě jako opozice monitorujeme v různých oblastech jak se programové prohlášení plní, ale nerozumím tomu - my jsme dostali od pana premiéra, abyste tomu rozuměli, odpověď, že si to jako opozice máme zjistit sami, že nám ty informace nedá. No tak to je samozřejmě rozhodnutí, které je na první pohled nezákonné, protože neuvádí žádný důvod, který je uveden v zákoně č. 106 o svobodném přístupu k informacím, podle kterého musí uvést, že to je buď utajovaná skutečnost, nebo musí uvést, že tam jsou chráněné citlivé osobní údaje apod. Žádný takový zákonný důvod v tom rozhodnutí uveden nebyl.
Takže takovýmto způsobem dochází k selhání v oblasti realizace programového prohlášení vlády. My jako opozice nemáme k dispozici tu informaci a myslíme si, že by to mělo být zveřejněno, tak abychom se potom mohli bavit konkrétně, proč konkrétní ministerstva v dané oblasti neplní své závazky, které jim vyplývají z jejich úkolů, a abychom se mohli soustředit na podstatné věci. Čili jde o to, abychom tady nastavili nějaký zpětnovazební mechanismus, že pokud dochází v oblasti nějakého ministerstva k selhání, tak my budeme schopni to rychle identifikovat, upozornit na to, a zodpovědní ministři budou pod tlakem, aby zjednali nápravu, aby se už preventivně nastavil ten systém, ne aby se to řešilo jako ta zakázka na resortu dopravy, že se to potom nějak horko těžko lepší s nasazením dobrovolníků - což já samozřejmě oceňuji, že někdo je ochoten ve svém volném čase pomoci veřejné správě dát dohromady nějaký informační systém, ale všichni asi intuitivně cítíme, že ten správný standardní proces by měl fungovat jinak a že Ministerstvo dopravy by mělo dohlížet nad tím příslušným fondem, Státním fondem dopravní infrastruktury, aby ty zakázky připravoval tak, že tam nebudou takovéto renoncy a že to bude odpovídat nějaké tržní hodnotě.
Protože ta interpelace je pojata poměrně široce, já bych dal teď prostor ostatním kolegům, aby se mohli zeptat i na své resorty, protože já se rozhodně necítím být odborníkem na jiné oblasti. Ve svém vystoupení jsem se chtěl soustředit jenom na určité vybrané problémy z resortu spravedlnosti a z oblasti delivery, to znamená plnění toho programu, promítnutí předvolebních slibů do praxe a monitorování stavu jejich plnění, na které, si myslím, by občané měli mít nárok. ***