(9.20 hodin)
(pokračuje Elfmark)

Pokud se podíváme na projednávaný zákon o odpadech, vláda schválila a do Sněmovny nám k diskusi do Poslanecké sněmovny poslala dlouho připravovaný návrh zákona o odpadech. Nová legislativa by podle celoevropské shody měla zajistit, aby evropské země používaly odpady především jako druhotné suroviny. Vláda však navrhuje zahrabávat na skládky snadno kompostovatelné odpady ještě dalších deset let, až do roku 2030. V celé Evropské unii je přitom již dvacet let zakázáno ukládat na skládky odpady bez předchozí úpravy, a Česku tak hrozí každý rok sankce ve výši přes 60 milionů korun. A já se ptám a pokládám otázku, jestli si myslíme, že je to tak správně.

Návrh zákona o odpadech přináší zvýšení skládkovacích poplatků a zahrnuje motivační slevu pro obce, které budou zvyšovat třídění. Za to jsem velmi rád, že zákon tuhle formuli obsahuje, a určitě je pro obce motivační. Ovšem v rozporu s evropskými předpisy navrhuje pokračovat ve skládkování recyklovatelných a kompostovatelných odpadů až do roku 2030.

Každoročně skončí na skládkách až 2,5 milionu tun odpadů, z toho až milion tun je snadno kompostovatelných. Jedná se většinou o biologicky rozložitelný komunální odpad. Podle vládního návrhu tak má na skládkách skončit zbytečně navíc asi 10 milionu tun odpadu, ze kterých nekontrolovaně unikne do ovzduší asi 10 milionu tun CO ekvivalentu, tedy více než veškerá letecká doprava celé České republiky za dané období. Proto je potřeba si říct další otázku, jestli je to to, co vážně chceme. Přitom k dispozici jsou jak investoři, tak i technologie, které by dokázaly zajistit ukončení skládkování milionů tun biologicky rozložitelných odpadů již k roku 2024. Ministrem Brabcem navržené nevhodné podmínky však investory odrazují.

Vláda sice navrhla prodloužení lhůty pro skládkování, ale alespoň navrhuje zvýšení skládkovacího poplatku a doplňuje jej třídicí slevou. Obce, které vytřídí velkou část svých odpadů, mohou díky třídicí slevě ušetřit na skládkovacím poplatku. Je dobré, že se podařilo do návrhu legislativy prosadit také povinnost firem zajistit v sídle a v provozovnách třídění bioodpadu.

Osobně si myslím, že bioodpady jako složka mají v třídění ještě velmi velké mezery. Na druhou stranu návrh zákona zatím neobsahuje poplatek za spalování směsných komunálních odpadů, jehož zavedení nám doporučuje Evropská komise i OECD. Zákon také neobsahuje žádná opatření na podporu skutečné recyklace, např. zlepšení odbytu výrobků z recyklátů nebo zdražení primárních surovin, aby se materiál ve finále opravdu využil, a nejen vytřídil. Je potřeba říct, že třídění se rozhodně nerovná recyklace.

Pokud bych měl k tomuto zákonu shrnout plusy a minusy, tak jak je vnímám, tak mezi plusy patří vyšší skládkovací poplatek s třídicí slevou, mezi plus patří povinnost třídit bioodpady i u firem, ale zase musím říct minusové věci, a to je odsun konce skládkování kompostovaných odpadů o šest let až na rok 2030, zákaz skládkování pro odpady podle parametru výhřevnosti, který po nás nepožaduje ani evropská legislativa a který zákonitě vede k nadkapacitám spalovacích zařízení. Jako minus beru absenci poplatku za spalování, jejž nám doporučují zavést OECD i Evropská komise, absenci podpory skutečné recyklace. Cíle směrnice jsou na recyklaci, ne na třídění, jen třídění nám nepomůže. Když vytřídíme suroviny, tím je vlastně nezrecyklujeme.

Na závěr bych chtěl navrhnout prodloužení projednání tohoto zákona ve výborech o 20 dnů. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Jan Zahradník.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych samozřejmě nejprve řekl rámcový postoj ODS k tomuto zákonu.

ODS vítá, že ministerstvo konečně předložilo po dlouhém váhání a problémech, odkladech, do Sněmovny zákony, které mají nějak řešit situaci v odpadovém hospodářství u nás, které by toto hospodářství učinily odpovídajícím podmínkám 21. století. Koho z vás, dámy a pánové, by zajímalo, jaká je stávající situace v odpadovém hospodářství v České republice, tak mohu odkázat na zprávu o životním prostředí, kterou vydává vláda každý rok. Letos tedy je to zpráva obsáhlá a týká se roku 2018, kde je poměrně významná kapitola věnovaná odpadovému hospodářství.

Úvodní přehled norem, podle kterých se řídí u nás hospodaření s odpady, ukazuje, že máme celkem 16 norem, které, ať už jsou evropské, nebo ať už jsou naše státní, nějakým způsobem ovlivňují nakládání s odpady. Jejich výčet zaujímá pomalu spolu tedy se základními aspekty, na které tyto legislativní normy působí, skoro dvaapůl, skoro tři stránky v tom textu.

Samozřejmě že základním údajem je přehled složení produkce odpadů - 62,7 % jsou stavební a demoliční odpady, 14,9 % odpady komunální, odpady ze zařízení na zpracování odpadu 7,6 %, z tepelných procesů jsou to 4,2 %, odpadní obaly 3,3 %, ostatní 6,7 %. Celková produkce se u nás zvyšuje, od roku 2009 došlo k navýšení o 17,1 %. Důležitým ukazatelem, který uvádí tato zpráva, je také celková produkce odpadu na jednoho obyvatele, která v roce 2018 činila 3 555,7 kg na obyvatele a ve srovnání s obdobím roku 2009 došlo ke zvýšení tohoto ukazatele o 480 kg na obyvatele a meziroční nárůst mezi lety 2017 a 2018 je o 296.

Co se pak týká toho nakládání s odpady, tady je třeba skutečně říct, a kolega Elfmark to tady už připomněl, že je zde problém mezi vlastně čtyřmi způsoby, jak naložit se vzniklým odpadem: uložení na skládku, což je samozřejmě věc diskuse, a je to ten, řekněme, nejjednodušší způsob, jak se odpadu zbavit; je to jeho energetické využití, tedy také poměrně ne úplně principiálně složitá věc, přetransformovat na určitý spalitelný produkt a pak jej tedy využít na tepelnou energii v nějakém zařízení na energetické využití odpadu; je to jeho recyklace, jeho přeměna na nějaký jiný výrobek, na nějakou jinou surovinu; a konečně je to ten čtvrtý způsob, prostě bránit se vzniku odpadu, prostě vůbec odpad nevytvářet. Každý z těch způsobů má nějaké svoje zastánce, nějaké odpůrce, některé ty cesty mají jednodušší řešení. Zdá se, že cestou ke snižování ukládání odpadů na skládky je zvyšování poplatku. Zdá se, že cestou k navýšení recyklace je zvýšení úrovně třídění, ale zároveň také podpora výrobků, které vzniknou tou recyklací. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP