(9.20 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Právě politická korupce, kmotrovské vazby a podivné sponzorské aféry mohou být jedním z vysvětlení pro skutečnost, že minulé vlády v tomto korupčním systému neudělaly takřka nic pro to, aby byla potřebná účinná legislativní opatření a aby stát začal včas důsledně postihovat velkou hospodářskou kriminalitu včetně privatizačních podvodů. V některých případech byla justice tváří v tvář privatizačním zločinům, podvodům a krádežím státního, obecního i soukromého majetku téměř bezmocná. V mnoha případech ale - a je to veřejným tajemstvím - tehdejší vlády nehájily občany a zájmy republiky. Parlamentní většina přijímala děravé zákony, které privatizační zločiny a jinou velkou hospodářskou kriminalitu umožňovaly. A je více než pravděpodobné, že policie a státní zástupci selhávali. Lze se jen dohadovat, kdy šlo o slepotu a selhání prý z dobrých důvodů a kdy jen o existenční strach z postihu za to, že by se odvážili dobře konat svou práci. V mnoha případech tak právě pod tlakem politiky a nejrůznějších kmotrů a sponzorů stát selhával. Vznikl stav, kdy justice, policie a státní zastupitelství měly strach konat ve prospěch práva a šetřit a postihovat zločince a jejich pomocníky a příznivce usazené v úřadech.
Dovolím si proto připomenout, že demokracie není svoboda vyvolených do libosti okrádat republiku a občany a že současná beztrestnost privatizačních zlodějů, korupčníků a podvodníků je zjevným popřením demokracie. Šetření zmíněných zločinů je tedy požadavkem spravedlivým a plně demokratickým. Papaláši a spekulanti, kteří z podvodů a zločinů těžili a mají prospěch, jsou ekonomicky, politicky i mediálně činní. Žvaní o ohrožení demokracie a zvedají klacek mediálních kampaní, kterým tlučou po hlavě podvedené a okradené občany a každého nepohodlného, kdo zvedne hlas.
Dámy a pánové, nedávno jsem si prostudoval odpověď premiéra Babiše na ústní interpelaci poslance Jiřího Valenty, z níž si dovolím nyní citovat: Kuponka, krádež století, 600 mld., tunelování bank a jejich následná sanace 338 mld., lehké topné oleje 100 mld., privatizační fondy 50 mld. Dva tisíce miliard pryč, v dnešních cenách 5 tisíc miliard. Současně předseda vlády uvedl, že to byla otázka vůle, jestli chtěl někdo vyšetřovat. Před námi to byla jedna parta. Někdo nám rozvrátil hospodářství. Tolik premiér Babiš. Z jeho vyjádření je zřejmé, že Andreji Babišovi nechybí povědomí o tom, že Česká republika a většina českých občanů byla okradena tunelováním a podvody v neuvěřitelném rozsahu, měřeno v dnešních cenách o několik bilionů korun.
S premiérem mohu rovněž souhlasit v tom, že beztrestnost pachatelů a nevymahatelnost ukradených financí a majetku státu souvisí s tím, že zde vládla parta, která neměla zájem na tom, aby se zločiny privatizace prověřily a aby ukradené prostředky byly státu a občanům vráceny. Jistě, když se na místo činu přijde pozdě, stopy již bývají zaváté a peníze bývají převedené na zahraniční konta. Ne vždy se podaří takový husarský kousek jako zablokování 12 miliard z privatizace Mostecké uhelné na švýcarských účtech. Přitom jen špatné úvěry Investiční a poštovní banky, která v roce 2000 skončila v nucené správě, dosáhly 170 mld. korun. Tunelovaly se nejen banky a fondy, ale i privatizované firmy, státem ovládané společnosti, státní podniky, státem nepřímo dotované firmy a pozadu nezůstaly ani městy ovládané firmy. Všichni sice nekradli, ale téměř všem, kteří škody státu způsobili, se jejich hříchy odpouštěly. Podle zprávy NKÚ z listopadu 2003 se škody vzniklé státu tehdy vymáhaly jen ve 0,4 % případů, což představovalo jedno vymáhání na 250 kauz.
Zasvěcení tvrdí, že hlavní díl politické odpovědnosti za ztráty při privatizaci prý nese nejen Občanská demokratická strana, ale i některá další politická uskupení. Není prý divu, že právě ODS byla při hlasování o zločinech privatizace proti přijatému usnesení a ti ostatní se jen zdrželi hlasování. Ano, proti přijetí účinných opatření a proti účinnému šetření i proti důslednému vymáhání náhrady škod a proti objasnění odpovědnosti konkrétních osob se stavějí konkrétní politické strany a skupiny.
Otevřeně také prohlašuji, že jsem od Andreje Babiše očekával něco jiného než rezignaci nebo rezistenci vůči usnesení Poslanecké sněmovny. A tak se jej na dálku alespoň zeptám, a určitě se s mým vystoupením seznámí: mám vašemu postoji rozumět tak, pane premiére, že k těm, co nemají zájem na účinném šetření a postihu privatizačních zločinů a podvodů, patří nejen ti, kdo nepodpořili usnesení Poslanecké sněmovny, ale i současná vláda v čele s premiérem a odpovědnou ministryní spravedlnosti?
A ještě dvě závěrečné poznámky. Ne, skutečně nerozumím skandálnímu postoji úředníků Ministerstva spravedlnosti, na které se premiér nedávno odkazoval a kteří mají pocit, že privatizační zločiny, všechny ty gigantické podvody a tunely, údajně nedosahují takové závažnosti, aby bylo opodstatněné jejich zařazení do kategorie nepromlčitelných trestných činů. Ti stejní, kteří si hrají na nepromlčitelnost údajných práv a majetkových nároků zrádců republiky, nacistů a kolaborantů postižených dekrety prezidenta republiky Beneše, které schválilo i Národní shromáždění, ti stejní dnes občanům namlouvají, že prý s tunelováním bank, kampeliček, podniků a fondů včetně OKD se máme smířit, protože údajně se nedá nic dělat. Prý jsou tyto zločiny proti republice a občanům promlčeny.
Dámy a pánové, navíc prý nejde o vraždy, které jsou promlčeny po 30 letech, a v případě nepromlčitelnosti privatizačních zločinů by tak údajně došlo k preferenci hospodářského státního zájmu nad zájmem na ochranu lidského života.
Co k tomu dodat? Snad jenom to, že z mé strany jaksi už je to vše. Snad mě pochopí nejen premiér Andrej Babiš, ale i Muž z Ria, Blbec z Xenemünde či Pepa z Hongkongu.
Děkuji za pozornost. ***