Čtvrtek 5. března 2020, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Petr Fiala)
191.
Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018
/sněmovní tisk 444/
Nejprve dovolte, abych mezi námi přivítal nově zvoleného veřejného ochránce práv pana Stanislava Křečka, který je už tady mezi námi. (Za potlesku přítomných vítá pana Křečka poslankyně Helena Válková.) Připomínám, že projednávání tohoto bodu jsme zahájili ve čtvrtek 23. ledna 2020 a jsme ve stavu, kdy byla přerušena všeobecná rozprava, ve které budeme za chvíli pokračovat. Nicméně na začátku se ptám, zda má zájem vystoupit veřejný ochránce práv Stanislav Křeček v této fázi projednávání? Ano, má. Prosím, pane veřejný ochránce práv, máte slovo.
Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček: Dobré dopoledne, dámy a pánové. Využil bych této příležitosti, abych vám poděkoval za své zvolení, které vyvolalo některé reakce, které jsme si ani nepřáli, ani si neuměli představit. Chtěl bych říct, že bychom se Sněmovnou chtěli navázat racionální spolupráci, aby nedošlo k tomu, že zpráva za rok 2018 je projednávána v roce 2020. To ratio už se z toho jaksi vytrácí. Jsme připraveni být prodlouženou rukou Poslanecké sněmovny a dělat všechno pro to, aby Úřad veřejného ochránce práv skutečně sloužil k tomu, co má. Zatím vám děkuji a jsem připraven zodpovědět veškeré dotazy, které by bylo zapotřebí zodpovědět. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji vám. Ještě konstatuji, že zprávu znovu projednal petiční výbor. To usnesení petičního výboru máme k dispozici jako sněmovní tisk 444/2. A já v této souvislosti, ještě než budeme pokračovat v rozpravě, poprosím zpravodajku petičního výboru, což byla paní poslankyně Helena Válková, aby nás informovala o novém jednání výboru a přednesla návrh usnesení. Prosím, paní zpravodajko.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já také doufám, stejně jako řekl nově zvolený pan veřejný ochránce práv, že teď bude standardním způsobem pokračovat spolupráce a že i vy dáte na naléhání petičního výboru, abychom zprávy projednali vždycky pokud možno v tom pololetí, které následuje poté, co se uzavře bilance za rok přecházející. V tomto případě jde o rok 2019, teď tedy probíráme, ale to je ještě ten pozůstatek, rok 2020. (V sále je velmi hlučno.)
Já jenom poprosím, vím, že může být šum, ale musím mít možnost mluvit.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano samozřejmě, paní zpravodajko, máte pravdu. Dámy a pánové, prosím o klid, ať všichni slyšíme informaci o jednání petičního výboru.
Poslankyně Helena Válková: Já jsem jenom v úvodu chtěla zdůraznit, že petiční výbor vždycky dbal na to, aby se zprávy projednávaly brzy, zprávy veřejného ochránce práv. Takže ještě jednou opravuji. V roce 2020 teď budeme schvalovat zprávu za rok 2018. Takže to není dobře. A tu zprávu za rok 2019 - na petičním výboru jsme si řekli, že jakmile ji dostaneme někdy koncem dubna od veřejného ochránce práv, co nejrychleji ji projednáme a budeme se snažit, abyste i vy v prvním pololetí 2020 ji mohli projednat.
A teď se vrátím k tomu, k čemu mě vyzval pan místopředseda. Jde o naše jednání, kdy jsme na petičním výboru změnili v tom usnesení datum, do kterého má, pokud schválíme doporučení Poslanecké sněmovně, dokdy vláda má podat zprávu, jak se zabývala těmi legislativními podněty, které vyplynuly z té zprávy roku 2018. Musím říct, že některé rezorty budou rády, protože už to splnily, některé nebudou rády, protože ty podněty buď nesplnily, nebo se k nim nedostaly. To uvidíme.
Takže usnesení petičního výboru zní: Petiční výbor
I. projednal Souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018;
II. zrušuje usnesení č. 108 ze dne 30. dubna 2019 k Souhrnné zprávě o činnosti VOP za rok 2018;
III. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby přijala toto, vlastně aktualizované, usnesení:
Poslanecká sněmovna Parlamentu
1. bere na vědomí Souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018 dle sněmovního tisku č. 444;
2. upozorňuje vládu na význam a potřebu řešit nedostatky zjištěné - ještě tenkrát - veřejnou ochránkyní práv;
3. žádá vládu, aby se zabývala legislativními podněty uvedenými v první kapitole Doporučení Poslanecké sněmovně (str. 8 až 15) a aby předložila Poslanecké sněmovně - a tady je ta změna - do 30. dubna 2020 - čili má vláda ještě dostatek prostoru - zprávu o využití těchto podnětů jejich zařazením do svého legislativního plánu;
IV. mě pověřuje, abych toto usnesení předložila předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu;
V. zmocňuje mě, abych na schůzi Poslanecké sněmovny podala zprávu o projednání.
Takže jediná změna, pane místopředsedo, byla v tom datu, kdy má vláda zareagovat na doporučení veřejného ochránce práv ze zprávy za rok 2018. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano děkuji, paní zpravodajko. Tím jsme se vyrovnali se všemi formálními věcmi, které bylo potřeba projednat, a nyní se vrátíme zpátky do všeobecné rozpravy. Já jenom připomenu, že rozprava byla přerušena v okamžiku, kdy byl vyzván pan poslanec Radek Rozvoral, aby vystoupil, jak nám to říká stenoprotokol. Takže pan poslanec Rozvoral je nyní na řadě. Prosím máte slovo.
Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, dovolte mi, abych se mohl vyjádřit k projednávané výroční zprávě veřejného ochránce práv za rok 2018.
Hnutí SPD nedá souhlasné stanovisko ke schválení této výroční zprávy, kterou zpracovala bývalá veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová. I když samotná výroční zpráva je profesionálně graficky zpracována, rozdělena do logicky řazených kapitol a celkově jako dokument působí velmi dobrým dojmem, tak ale musím konstatovat, že máme v našem hnutí výhrady k práci paní Šabatové coby veřejného ochránce práv, kterou odvedla za rok 2018, tedy v tom období, ke kterému se na základě předložené zprávy vyjadřujeme.
V této souvislosti připomenu některé kauzy, které rezonovaly v souvislosti s působením paní Šabatové jako veřejné ochránkyně práv. Pamatujeme si, jak paní Šabatová kritizovala mostecké bytové družstvo Krušnohor za výroky o Romech. Avšak jeho šéf František Ryba, podpořen velkou částí veřejnosti, na základě zaslaných argumentů ombudsmance musel konstatovat, že její úřad požaduje zkreslování skutečností s tím, že hájí zájmy nepřizpůsobivých občanů, a to na úkor slušných a pracujících lidí.
Také se vzpomeňme na kauzu údajné diskriminace spočívají v odepření možnosti nosit během výuky muslimský šátek na Střední zdravotnické škole v Ruské ulici v Praze 10, do které se paní Šabatová vložila. Výsledkem byla podaná žaloba školy na ombudsmanku z titulu ochrany osobnosti pro nesprávný úřední postup a konstatování Policie České republiky, že šetření instituce veřejného ochránce práv nebylo provedeno nestranně. V této souvislosti byla paní Šabatová kritizována i panem prezidentem Milošem Zemanem, který naopak udělil ředitelce výše uvedené školy Ivance Kohoutové za její postoj v této kauze státní vyznamenání.
Vzpomeňme si také na kritiku paní ombudsmanky uprchlických zařízení v souvislosti s migrační krizí, vůči které se ostře ohradila jak Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, tak i samotné Ministerstvo vnitra České republiky.
Také požadavek paní Šabatové coby ombudsmanky, že pokud cizinec v Česku požádá o mezinárodní ochranu, nebude možné ho vyhostit, i kdyby přijel s padělaným nebo neplatným pasem, se nejevil v souvislosti s migrační krizí z hlediska bezpečnosti jako racionální a odmítlo ho i Ministerstvo vnitra.
Zmíněné vybrané situace mají společného jmenovatele. Tím je neobjektivita šetření bývalého veřejného ochránce práv a mnohdy jeho účelově zaměřené jednání. I z tohoto důvodu poslanci našeho hnutí SPD nepodpoří schválení výroční zprávy veřejného ochránce práv za rok 2018. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Na řadě je podle minulých přihlášek paní poslankyně Majerová Zahradníková, která je ale podle dnešních informací omluvena na celý den ze zdravotních důvodů, takže vystoupit nemůže. V této souvislosti současně konstatuji, že paní ministryně Klára Dostálová, která byla omluvena z pracovních důvodů, už ruší omluvu a je přítomna.
Na řadě je tedy paní poslankyně Richterová, připraví se paní poslankyně Jarošová. Prosím máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Dobrý den, vážený pane ombudsmane, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Ráda bych jenom stručně připomněla dva příklady událostí, kdy byl ombudsman užitečný jako úřad, a to proto, že po předchozím příspěvku je podle mě potřeba jaksi vyrovnat ten účet.
Když se u nás narodí dítě do trošku složitější situace, třeba mamince s lehkým postižením, tak bohužel některé úřady jsou nakloněny to dítě automaticky odebrat, svěřit ho do péče někomu jinému, prostě jí ho vzít. A přesně v takovémhle případě v minulém roce Úřad veřejného ochránce práv pomohl mamince, která byla schopna se o své dítě postarat, měla k tomu veškerou vůli, dokonce i podporu své rodiny, aby ji úřady nezbavily toho práva, nezbavily ji té možnosti osobně pečovat. Tak to je jeden příklad rychlé účinné akce zastání se člověka, který by to sám s úřady vyjednat nedokázal.
A pak jsem chtěla dát druhý příklad a to je systémovější věc. Já jsem byla velmi ráda, že mě pan ombudsman přijal minulý týden na návštěvě v Brně. Hovořili jsme také o problematice bydlení. A včera jsem koukala, že vyšla tisková zpráva k tomu, jak je zbytečné, když bariérou pro vstup do bydlení je nemožnost složit jistinu, kauci. A to je druhá, systémovější problematika, kde zase ten úřad upozorňuje, máme-li vládní čísla, máme-li nějaký přehled, že u stovek lidí fungovalo, když dostali podporu s tím složením kauce, potom si bydlení udrželi, u 80 % rodin tohleto bylo jediné, co pomohlo, stačilo, tak je škoda takové systémové nástroje nezvažovat, nevyhodnocovat a neřešit.
Já jsem vám, vážené kolegyně a kolegové, chtěla dát takovéto dva odlišné případy: zastání se konkrétních rodin a lidí ve velice obtížných situacích a takového až boje s úřady a na druhé straně, aby se komplexněji, systémověji řešily některé otázky. Současně bych ráda vyslovila uznání předchozí práci paní ombudsmanky a zdůraznila bych, že pozornosti se některým tématům dostávalo ze strany médií, není volba reprezentantů toho úřadu, co bude veřejně známé. Je to spíš otázka toho, na co se zejména novináři ptají.
Tolik stručný postoj k tomu, co bylo řečeno i před chvílí, protože mně opravdu přijde důležité připomínat vše dobré, co tento úřad a jeho zaměstnanci pro tuto zemi dělají. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Než dám slovo paní poslankyni Jarošové, jsou zde dvě přihlášky s faktickými poznámkami, jenom ověříme, zda to není ještě omyl z hlasování. Pan předseda Marian Jurečka je přihlášen s faktickou poznámkou, ale to asi neplatí. A stejně tak je přihlášena paní poslankyně Pastuchová s faktickou poznámkou. Zřejmě ani paní poslankyně Pastuchová se s faktickou poznámkou nehlásí. Takže paní poslankyně Jarošová má slovo v rozpravě.
Poslankyně Monika Jarošová: Děkuji za slovo. Přeji vám dobrý den, vážené dámy a pánové. Dovolte, abych se vyjádřila k výroční zprávě o činnosti veřejného ochránce práv.
Jistě se všichni shodneme, že tento úřad musí být místem maximální profesionality a nestrannosti, protože často bývá místem posledního dovolání našich občanů proti porušování jejich práv. Práce ombudsmana je v mnoha případech záslužná. Většina podnětů, které jim přichází, je z oblasti sociální, to znamená stížnosti na špatně vypočtené důchody nebo dávky pro lidi se zdravotním postižením, ochrany dětí a další a další. Je ale velmi důležité, kdo je zvolen do čela jeho vedení. Za minulého vedení Anny Šabatové bohužel podle mě úřad neplnil řádně svoji úlohu, o čemž svědčí i klesající důvěra občanů. Spíše jsme tak mohli nabýt dojmu, že než o nestranný úřad se jednalo o velice angažovanou multikulturní neziskovku, která hájila především nepřizpůsobivé lidí na úkor těch slušných. Aspoň tak to vypadalo. A s tím mělo naše hnutí SPD problém. Stačí si připomenout některé její počiny.
Začnu třeba šátkovou kauzou. V roce 2013 tvrdě vystoupila proti ředitelce Střední zdravotnické školy na Praze 10, která zakázala studentce somálského původu v souladu se školním řádem nosit do školy hidžáb. Tento velmi mediálně sledovaný případ nakonec skončil u soudu. Přitom na počátku vůbec nešlo o šátky. Dívka měla dle školského zákona předložit doklad o pobytu na území ČR, který neposkytla, a místo toho podala stížnost úřadu ombudsmanky, patrně s pomocí nějaké neziskovky. Naštěstí soud po určitém čase vyslovil osvobozující verdikt pro žalovanou ředitelku zdravotnické školy, do té doby bezúhonnou a skvělou pedagožku, která si díky tlaku kolem této kauzy málem poškodila zdraví. To, co musela absolvovat, nepochopí asi nikdo, kdo si něčím podobným neprošel. Tato kauza byla prý pro paní Šabatovou dle jejích slov nejobtížnější. Tak si řekněme, jaká asi musela být pro paní ředitelku. Ono vláčet paní ředitelku Kohoutovou po soudech a udělat jí na dlouhé měsíce ze života peklo, to chtělo fakt velkou porci píle a odříkání. Bohužel případ ještě není zdaleka u konce, neboť Nejvyšší soud osvobozující rozsudek zrušil a případ vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání. Takže paní ředitelku pravděpodobně čeká další podobný kolotoč, aby hájila svou školu, osvobozenou, oproštěnou od náboženství.
Tak zatímco práva cizích státních příslušníků byla pro paní Šabatovou hájena do roztrhání těla, tak na práva našich občanů dost často zapomínala nebo postup proti nim obhajovala. To dosvědčuje zejména kauza bratrů Michalákových, kde se postavila za norské úřady s prohlášením, že důvěřuje norskému systému zastoupenému Barnevernetem. Ten byl přitom několikrát kritizován i orgány Evropské unie, když označil některá jeho rozhodnutí ve věci odebírání dětí za více než diskutabilní a v některých případech i protiprávní. Další perličkou je to, že paní Šabatová přiznala, že se s případem vlastně podrobněji neseznámila, což jí ovšem nebránilo podpořit norské orgány na úkor české matky.
Dalším zajímavým případem její práce byly dvě nastrčené pracovnice, které na její žádost zavolaly do realitních kanceláří, představily se jako Romky a požádaly o zprostředkování nájemního bytu. Zde paní Šabatová patrně vyměnila svůj úřad za novou pozici - agenta provokatéra.
Pokud se zaměřím na jiné případy z činnosti bývalé ombudsmanky, nelze přehlédnout její aktivitu v oblasti zákonů, protože ombudsman může ze své pozice vládě doporučit přijetí, změnu nebo zrušení zákona. A tak vznikl podařený návrh zákona o sterilizaci a úřední změně pohlaví translidí. Dnes to funguje tak, že pokud chcete úřední změnu pohlaví, je nutné předtím provedení chirurgického zákroku přeměny pohlavních orgánů, což je logické. Ovšem jak pro koho. Na základě obdrženého podnětu od paní Šabatové již Ministerstvo spravedlnosti vypracovalo návrh zákona, který by umožnil úřední změnu pohlaví bez podstoupení chirurgických zákroků. Stačilo by jen zajít na matriku a nahlásit změnu pohlaví a klidně každý měsíc, tak jak se cítím nebo jak se mi to hodí. Předloha tohoto zákona se zatím naštěstí nedostala do schvalovacího procesu.
Dalším jejím počinem byl návrh na zrušení takzvaných bezdoplatkových zón. Ten dneska obcím umožňuje vymezit oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů a osoby, které se do takové oblasti přistěhují, nemají nárok na doplatek na bydlení. To má zabránit dalšímu rozvoji byznysu s chudobou. Dle paní Šabatové jsou tato ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem a měla by být zrušena. Ústavní soud zatím také nerozhodl.
Paní Šabatová také velmi podporovala uzavírání manželství párů stejného pohlaví a doporučila Sněmovně, aby je uzákonila. Páry by podle ní měly mít právo adoptovat i děti, s čímž naše hnutí SPD zásadně nesouhlasí. Dále také navrhla hned několik zásadních změn týkajících se jak rodinného života, tak ochrany před diskriminací nebo i vzdělávání o specifikách sexuálních minorit. Lidé s odlišnou sexuální orientací by podle ní měli mít možnost přiměřeného finančního odškodnění za způsobenou diskriminaci, ale myslím si, že to jsou jen uměle vyvolané problémy. Zřejmě proto, aby měly neziskovky, které se diskriminací zabývají, důvod k existenci a k bezplatnému čerpání peněz z našich daní. Další aktivitou byl návrh na změnu antidiskriminačního zákona, ačkoli dosavadní celkem dobře deset let fungoval. Důvodem změny je prý stále přetrvávající řada stereotypů a předsudků. Nemyslím si, že změnou tohoto zákona se změní něčí údajné předsudky.
Toto bylo několik případů během jejího šestiletého funkčního období. Já sice chápu, že výkon takto odpovědné a náročné funkce je velice složitý a že se nelze zavděčit všem stranám projednávaných případů, přesto jsem přesvědčena, že veřejný ochránce práv a jeho úřad nemůže sloužit jako prodloužená ruka různých neziskovek s politickým programem a též stranit některým lidskoprávním aktivistům. Nelze přece upřednostňovat menšinové skupiny na úkor většinové společnosti, tak jak to mnohdy sleduji. A je jedno, zda se jedná o práva muslimů, migrantů, Romů či LGBT komunity jenom proto, že se jedná o menšiny. To, že je něco menšinou, totiž ještě neznamená, že je pravda na jeho straně. Úřad ombudsmana je institucí, která by se měla těšit obrovské důvěře naší veřejnosti a měla by být reprezentována všeobecně uznávanou osobou. Bohužel musím konstatovat, že v případě minulé ombudsmanky se tak nedělo, a pevně věřím, že nově zvolený ochránce práv pan Stanislav Křeček bude ke své práci přistupovat odpovědněji a bude lépe naplňovat poslání tohoto úřadu, tak jak bylo při jeho schvalování zamýšleno. Bohužel z těchto důvodů naše hnutí SPD výroční zprávu nepodpoří. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktickou poznámkou bude reagovat paní poslankyně Richterová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Je potřeba vyvažovat informace, a proto chci zdůraznit, že to, čemu se v publikacích věnuje Úřad veřejného ochránce práv, čemu se věnuje ta výroční zpráva, jsou, jak fungují léčebny dlouhodobě nemocných, jak fungují léčebny či ústavy, kde jsou lidé se zdravotním postižením, jak fungují řízení na stavebních úřadech, jak funkčně třeba probíhá odstraňování černých staveb. Stejně tak veškeré správní spory, které se nějak zaseknou. Prostě situace, kdy jsou lidé v potížích s úřady. A to, že mediální pozornost se upře na ty, jak se říká, kulturní boje, to je úplně jiné téma. To je téma toho, co zajímá média. Ale podíváme-li se na tu výroční zprávu, co všechno rozebírá, co se týče lidí starých, a proto méně energických třeba v bojích s úřady či ve zdravotnických zařízeních, když se děje něco, s čím nejsou úplně spokojeni, nebo když právě personál nemůže zvládat péči, protože není dobře nastavené fungování v léčebnách dlouhodobě nemocných, tak tohle všechno je popsané ve výročních zprávách a v tom, co chce po našich úřadech ombudsman a jeho lidé, abychom změnili a napravili.
Já si myslím, že to tedy nejsou úplně témata, jak tady bylo řečeno, multikulturní neziskovky, ale témata pro všechny, včetně menšin. Ale úplně pro všechny. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Červíčková s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Válková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Monika Červíčková: Dobrý den a děkuji za slovo. Já bych ráda reagovala na předřečnici, svoji kolegyni paní Jarošovou, vaším prostřednictvím, a to zejména na tu část, kde jste citovala ve svém, mohla bych říct skoro projevu asi, o tom, že všechny neziskové organizace, které se zabývají diskriminací, to dělají proto, aby čerpaly peníze a aby z toho žily. Já bych vás velmi ráda vyvedla z tohoto omylu. A věřte mi, že vím, o čem mluvím, protože jednu takovou neziskovku, která se zabývá diskriminací lidí nad 50 let na trhu práce, jsem před více než deseti lety založila, všichni v ní po celou dobu pracujeme jako dobrovolníci, za celou dobu jsme nevyčerpali ani korunu z grantu dotací. Takže bych byla velmi ráda, abyste rozlišovala a nedávala všechny neziskovky do jednoho pytle. Neříkám, že takové tady nejsou, ale rozhodně to nejsou všechny. Jestli většina, nebo menšina, o tom se nebavím. Bavím se o tom, že ne všechny. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní zpravodajka v tomto případě, Helena Válková, prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já jenom faktickou poznámku. Já jsem si vždycky myslela, že by veřejný ochránce práv měl spojovat, a ne rozdělovat. Teď jsem vyváděna z omylu, ale doufala jsem, že dnešním dnem nastartujeme novou epochu.
Takže prosím vás, připomeňme si například, že tady máme sněmovní tisk číslo 520. Ten návrh jste podepsali kromě paní doktorky Matyášové, která je tou první uvedenou, mne, také pan Španěl, Elfmark, Šafránková, Červíčková, a tam jsme právě z podnětu veřejného ochránce práv zareagovali na absenci přestupku, který by umožňoval postihnout špatné zacházení personálu s klienty zařízení sociálních služeb, jinými slovy domovy seniorů. Všichni jsme se shodli, že to chybí. Byl to jeden konkrétní příklad za všechny. Upozornil nás na to opakovaně veřejný ochránce práv bez ohledu na to, kdo to byl. Bylo to za vedení paní veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové.
Takže pojďme se vrátit k tomu konkrétnímu od těch obecných hodnocení a uzavřeme prosím už tu etapu minulosti. Je rok 2018, poslední věta, veřejná výroční zpráva opravdu je zejména - to není o těch šátcích, to není o tom, o čem hovořila paní poslankyně Jarošová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, které si jinak velmi vážím - to je o těchto konkrétních doporučeních, kde se napříč politickým spektrem shodujeme, že je jich třeba. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pokračujeme ve všeobecné rozpravě. Na řadě je paní poslankyně Kateřina Valachová, připraví se paní poslankyně Richterová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych se vyjádřila k Souhrnné zprávě o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018. Podle mého soudu, a takto to budu samozřejmě doporučovat i svým kolegům v klubu sociální demokracie, není žádný důvod pro to tuto souhrnnou zprávu neschválit, nepodpořit. Proč? Co se týká souhrnu podnětů, se kterými se lidé obraceli v roce 2018 na veřejného ochránce práv, tak tento rok se nijak nelišil od roků předchozích z hlediska toho, co nejvíce lidi trápí. Naopak, co třeba trápí menší skupinu lidí nebo menšinu, nicméně je povinností veřejného ochránce práv, ať ho zastává kdokoli, každý, kdo se na něho obrátí ve věci, kterou jsme mu my zákonodárci uložili, tak se s každou takovou věcí vypořádat. A jak jinak vypořádat jako veřejný ochránce práv než podle zákona. Nikdo nemůže být oslyšen.
Pokud jsem poslouchala kolegy z SPD, tak v podstatě se dá shrnout to, že jejich výhrady víceméně míří do kompetencí ombudsmana v případě antidiskriminačního místa. Tuto kompetenci ombudsman nemá od svého samotného počátku, dostal ji od nás zákonodárců a je jeho povinností samozřejmě vykonávat ty věci, které jsme mu my uložili. Pokládám za nepoctivé a nefér od nás jako zákonodárců, pokud kohokoli, podotýkám, nikoli pouze bývalou veřejnou ochránkyni práv Annu Šabatovou, kritizujeme za to, že postupuje podle zákona a řeší ty věci, se kterými se lidé na ně obracejí, byť jsou to třeba věci, které vnímáme jako práva menšiny, věci menšinové. Je to jeho povinností. Bude to povinností a je to povinností i stávajícího veřejného ochránce práv, který je právníkem, a já nepochybuji ani na tisícinu vteřiny, že se bude vypořádávat s takovými případy, podněty a stížnostmi v souladu se zákonem.
Naopak bych chtěla naši pozornost jako zákonodárců otočit k tomu, co můžeme ovlivnit skutečně hned teď, pokud si vážíme instituce veřejného ochránce práv, a zmínila to tady kolegyně Válková, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Ano, jsou některé věci, kterých jsme se chopili jako zákonodárci v poslaneckých návrzích z hlediska doporučení ombudsmana, ale také jsou věci, kterých jsme se doposud nechopili a na kterých se bezpochyby shodneme. Takovým příkladem je doporučení ombudsmana už od roku 2011, je zmíněno i ve zprávě za rok 2018, a to je záležitost toho, že bychom si přáli, nebo ombudsman si to přeje, dává nám doporučení, aby stejně jako na Slovensku od roku 2004 úřady poučovaly lidi o tom, že mají právo se obrátit ve své věci, se kterou nesouhlasí, jak to úřad rozhodl, na správní soud. Že mají možnost žaloby. Jsou to tisíce, desítky tisíc případů každý rok. Tady my politici napříč politickým spektrem se rozhodně shodneme, že nám záleží na sociální pomoci, že nám záleží na seniorech. Skoro bych řekla, že se v tom předháníme - nicméně od roku 2011 jsme toto doporučení nenaplnili. Předpokládala bych tedy, že se stejnou vervou, s jakou komentujeme tzv. šátkovou kauzu, se také budeme věnovat těmto dalším doporučením. A já sama, protože samozřejmě tak trošku střílím i sama do sebe, protože dva roky mám mandát poslankyně, tak vás v nejbližší době s touto věcí oslovím a budu žádat všechny politické strany včetně kolegů z SPD, aby to podpořili.
Co se týká toho, co vykonala, nebo nevykonala minulá veřejná ochránkyně práv, tak ještě chci zmínit to, na čem se také shodujeme. Víte, že se nám nelíbí, že hodně lidí v republice upadlo do dluhových pastí. Nelíbí se nám, jak fungují exekuce. Ráda bych vám připomněla, vážené kolegyně a kolegové, že to byl právě veřejný ochránce práv, který v této věci byl velmi aktivní a kterému se právě i díky nám podařilo v minulých letech řadu doporučení nebo řadu trablů lidí v dluhových pastech odstranit. Kolegům z SPD připomenu náš společný návrh na řešení dětských dluhů v rámci insolvencí. I toto kolegové podpořili a předpokládám, že nechtěli kritizovat instituci veřejného ochránce práv a tehdejší veřejnou ochránkyni práv.
Naposledy, vážené kolegyně, zcela pragmatický argument, proč bychom měli aktivně podpořit a naopak pochválit ombudsmana za jeho činnost v roce 2018 podporou této souhrnné zprávy. Ráda bych vám, vážené kolegyně, kolegové, připomněla, že minimálně z poloviny to byla práce stávajícího ombudsmana Stanislava Křečka, kterého jste před několika týdny zvolili ombudsmanem, a myslím si, že bychom měli opravdu využívat tento institut jako prodlouženou ruku Poslanecké sněmovny. Takto bychom měli ombudsmana podporovat a věřím, že tedy toto dnešní projednání skončíme tím, že podpoříme souhrnnou zprávu ochránce z roku 2018.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A na řadě je paní poslankyně Olga Richterová, zatím poslední přihlášená do všeobecné rozpravy. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Poněvadž tu zaznělo hodně očerňování předchozí paní veřejné ochránkyně práv, přijde mi přece jen správné, aby zazněl i rychlý nástin jejího životního příběhu. Ano, chci připomenout, že byla z těch, kdo podepsali Chartu 77 a kdo rok poté zakládal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. A já vám jenom chci něco připomenout, protože vy si to mnozí pamatujete. Já jsem tehdy ještě nebyla na světě, ale v roce 1978 nikdo nevěděl, jak to dopadne, jak dlouho ještě komunismus bude. V té době se zastávat lidí, co byli nespravedlivě stíhaní, bylo prostě obrovské riziko, obrovská odvaha. Nevěděli jste, na jak dlouho skončíte vy sami ve vězení. Já chci jenom tohle připomenout. V roce 1978 nikdo nemohl vědět, že za jedenáct let komunismus padne. Paní Šabatová byla podepsána pod zakládajícím prohlášením třeba jako pan Václav Benda, Václav Havel nebo Ivan Medek. Potom byla i mluvčí Charty 77 v roce 1986. Stále nebylo jasné, jak toto dopadne. Já to chci jenom připomenout proto, že jde o osobnost nebývale odvážnou, a proto, byť nemusíme zdaleka souhlasit se všemi názory, není podle mého názoru vhodné dehonestovat pouze za ten nesouhlas s konkrétními názory a neuznávat tu celoživotní práci, celoživotní zásluhy na poli obrany lidských práv bez ohledu na to, jak jsou nebo nejsou zrovna populární. Jenom závěrem připomenu, že právě proto je třeba držitelkou ceny OSN na poli lidských práv nebo rytířkou Řádu čestné legie. Děkuji za pozornost. (Potlesk v sále.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní poslankyni. Jak jsem říkal, byla to poslední písemná přihláška do všeobecné rozpravy. Ptám se, jestli se někdo ještě hlásí z místa. Nehlásí, rozpravu končím. Je prosím zájem o závěrečná slova po všeobecné rozpravě? Není. Otevírám tedy rozpravu podrobnou. Do podrobné rozpravy žádnou přihlášku nemám ani nevidím někoho, že by se hlásil. Končím podrobnou rozpravu. Zájem o závěrečné slovo také není, takže můžeme přistoupit k tomu, že budeme hlasovat o návrhu usnesení.
Já to usnesení, se kterým nás tady už seznámila paní zpravodajka Helena Válková, ještě jednou přečtu:
Poslanecká sněmovna Parlamentu:
I. bere na vědomí Souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018 dle sněmovního tisku číslo 444;
II. upozorňuje vládu na význam a potřebu řešit nedostatky zjištěné veřejnou ochránkyní práv;
III. žádá vládu, aby se zabývala legislativními podněty uvedenými v první kapitole doporučení Poslanecké sněmovně, strana 8 až 15, a aby předložila Poslanecké sněmovně do 30. 4. 2020 zprávu o využití těchto podnětů, jejich zařazení do svého legislativního plánu.
To je usnesení, o kterém budeme nyní hlasovat. Je zde žádost o odhlášení. Všechny jsem vás odhlásil. Přihlaste se prosím znovu svou hlasovací kartou. Jsme připraveni na hlasování.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 55. Přihlášeno 130 poslanců, pro 93, proti 20. Konstatuji, že návrh usnesení byl schválen.
Děkuji panu veřejnému ochránci práv, děkuji paní zpravodajce a končím projednávání tohoto bodu.
Paní poslankyně Gajdůšková se omlouvá z dnešního jednání od 17.00 hodin a ze zítřejšího jednání po celý den z osobních důvodů.
Na řadě je bod
Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.