(12.20 hodin)
(pokračuje Farský)
Skutečně těch prvních 30 dní - a vím, že je náročných, složitých, a klobouk dolů před všemi, kteří to dobře zvládají - je ale bohužel ze strany vlády dost chaotických a doplněných zmatky. Když sami členové vlády používají slova, jako že jsme ve válečném stavu, v situaci, ve které jsme nikdy nebyli, tak jsou to přesně ty chvíle, kdy má být jasné vedení, jasné vize, jasné rozhodování, a odůvodněné, a za tím si stát. Čeho jsme ale svědky? Byť je to banální umožnění seniorům nakupovat ve vyhrazených dobách, vláda dokázala během několika málo dní změnit třikrát. Jak u takového jednoduchého rozhodnutí vláda třikrát tipuje, kdy se to seniorům bude hodit nakupovat. Jak jí pak máme důvěřovat v daleko složitějších a odpovědnějších rozhodnutích? A i tam se to bohužel opakuje. Tak jsme slyšeli, že živnostníci nebo podnikatelé měli nejdřív dostat 15 tisíc, ale jen někteří, pak 25 tisíc, pak se pravidla znovu upravila a během týdne už máme několikátou verzi. Jak se v tom lidé mají vyznat? Navíc to je mnohdy prezentováno tak, že když to projedná vláda, tak už to platí, přestože rozhoduje v těch případech Poslanecká sněmovna.
Skutečně omezte, žádám vás, vládo, omezte to zmatkování, omezte ten chaos, protože ten neprospívá vůbec nikomu a jenom zatěžuje lidi, kteří už tak jsou zatíženi velkým stresem.
Tak jak to v tom vypadá, tak bohužel v těch zákazech je vláda razantní, ale v tom uvolňování a v plánech do budoucnosti už zdaleka tak výkonná není. Myslím si, že každý je připraven vzdát se části svých práv v nouzovém stavu, vyhovět tomu, že je potřeba díky nouzovému stavu zabezpečit ty nejzranitelnější. Ale opět. Uplynulo takřka 30 dní a pořád jsou problémy se zásobováním těch nejzranitelnějších ochrannými prostředky. Pořád jsou potíže v domovech důchodců. Pořád jsou potíže u zdravotníků. Ne všichni mají ochranné prostředky v kvalitě, kterou mají mít. Ale já když jsem přemlouval k tomu, že není takový problém nouzový stav posunout, tak právě proto jsem si to odůvodňoval, a myslím, že takto si to odůvodňovala většina občanů - dělám to proto, abych pomohl těm, kteří touto hroznou pandemií jsou postiženi nejvíc. Pak je ale zoufalé vidět, že přestože jsme se těch práv vzdali, tak ani těm, kteří jsou nejzranitelnější, se té maximální podpory nedostává.
Ještě jsem, musím říct, dost zmatený z toho, jak vláda striktně zakázala, zablokovala, zavřela, a pak tak po kouskách, jako bychom snad za každé uvolnění měli být vždycky speciálně vděčni a děkovat, uvolňovala. Tu, když viděla, že své sliby o tom, že každý dostane roušky a jak je bude Česká pošta doručovat, že je nesplní, tak uvolnila nákupy v galanteriích. Dobrý krok. Takže galanterie jsou otevřeny. Pak se ozvali rodiče od dětí, že jim budou chybět dětské boty na jaře, tak se uvolňuje dětská obuv. Tu se ozvou další, tak se uvolní další kousek. Ale chybí tomu logika. A přitom zasahujeme do práv jednotlivých lidí. Přitom zasahujeme a nesmírně tím poškozujeme střední třídu, tu, která je pilířem každé svobodné, demokratické společnosti. A zasahujeme tou obrovskou nejistotou. Kdyby byla jasná rozhodnutí, jasný plán, tak s tím se mnozí dokážou vyrovnat. Ale ta chaotičnost, ta je hrozná v tom, že tu nejistotu jenom prodlužuje a škody prohlubuje.
Další moment, který je, a dostal se mi od starostů, včera jim dorazilo od Ministerstva zdravotnictví, že svým rozhodnutím ruší omezení fungování Czech POINTů. Tak si představme, že například do klenotnictví nebo zlatnictví, kde skutečně nechodí hromady lidí, kde se za den otočí skutečně jenom pár lidí, tak tam lidé nemůžou si jít koupit třeba ten svatební nebo zásnubní prsten nebo nějaký šperk. Ale na Czech POINT teď už chodit bez problémů můžou? Přitom to bylo omezeno na dvakrát tři hodiny týdně. Jak se s tím vypořádali starostové, kteří prostě v první linii stojí a tu odpovědnost nesou, tak jako dokázali zajistit místo státu dezinfekci pro své občany, tak jako dokázali zajistit roušky, jako dokázal Liberecký kraj zorganizovat výroby statisíců nanoroušek pro své občany a lidi v první linii, tak tak si poradili i starostové. Prostě zavedli to, že na dveře dali ceduli: zavolejte a pak vám bude Czech POINT otevřen.
Ale proč tímto způsobem vláda rozhoduje? Přitom ten stav, který Ministerstvo zdravotnictví svým předchozím rozhodnutím zavedlo, měl končit 11. dubna. Takže nejdřív se řeklo, do 11. dubna to bude takto. A 6. dubna pak přijde příkaz starostům, ať se od druhého dne zajistí jinak? To skutečně nepomáhá. Bere to energii tam, kde ta energie pak chybí. Ta energie, která chybí k tomu, aby se pomáhalo lidem.
V materiálu, který jsme dostali, sněmovním... není to tisk, ale podklad číslo 4676, který má odůvodnit prodloužení nouzového stavu o 30 dní, je toho málo pro to, co by odůvodňovalo, že to má být zrovna 30 dní. Chybí tam data o tom, co ztrácíme tím, že je nouzový stav zaveden. Co ztrácíme, jak tady zmiňoval kolega Kaňkovský, když je přibrzděno fungování nemocnic, kdy nedochází k preventivním prohlídkám, péči, a to také se samozřejmě podepisuje na zdraví lidí a určitě i na jejich životech. To tam vůbec není žádným způsobem definováno a žádným způsobem ohodnoceno. Kolik lidí přijde o životy, protože se včas nezjistí jejich nemoci, které by jinak v normální době zjištěny byly? To se tam vůbec nedozvíme. Jenom víme, že prostě zastavili jsme celou společnost a vy se, lidé, nějak postarejte.
Takže proto, protože tam chybí jakýkoli výhled do budoucnosti, jakýkoli plán a zároveň cokoli, co by odůvodňovalo, že to má trvat dalších dlouhých 30 dní, tak proto pro takové prodloužení určitě hlasovat nemůžu a nemůžeme ani jako klub Starostů a nezávislých. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Farskému. Nyní pan předseda Bartoš ještě s přednostním právem, poté řádně přihlášená paní kolegyně Richterová.
Poslanec Ivan Bartoš: Z vlády zde zůstal pan ministr zdravotnictví. Možná by tu mohlo být víc lidí, protože já bych chtěl využít svého přednostního práva, nevystupoval jsem v této části debaty, a zareagovat na paní profesorku Válkovu.
Myslím si, že by mělo zaznít i to b), když zde zaznělo a). Jsem rád, že premiér, který řekl, že neví, co neziskový sektor dělá, že asi nic nedělá, se pak za to omluvil, a vlastně jsem i v určité rovině rád, že to tady paní profesorka jakýmsi způsobem uvádí na pravou míru, nebo kdybych to řekl lidově, tak žehlí. Ale my jsme si vědomi toho, že ten neziskový sektor se aktivizoval, že nad rámec toho, co je jejich třeba standardní práce, začal pomáhat v řadě oblastí, a to od pomáhání seniorům, hendikepovaným s roznosem nákupů, pomáhají potřebným, šití, distribuce roušek, dokonce ti lidé sedí nově v těch zřízených call centrech, která jsou na těch infolinkách a radí lidem. Ony zareagovaly poměrně okamžitě, neziskové organizace v tom segmentu, a pracují nezištně. Propojily lidi a snaží se aktivizovat občanskou společnost. A ta role bude stále důležitější. To je to a). To je to, za co jim děkuju, proč si myslím, že je nespravedlivé mít nějaké výhrady k roli neziskového sektoru i v jiných momentech, nejenom v období koronaviru.
Ale nezaznělo to b), co oni za to v tuto chvíli mají. A myslím si, že to je i role paní profesorky Válkové prostřednictvím pana předsedajícího, protože je nutné změnit parametry dotací, které se teď v tuto chvíli zcela mění. Neziskový sektor nedostal ještě peníze, které mu byly přislíbeny v rámci rozpočtu na tento rok, peníze na svůj provoz. Řada neziskových organizací má přidruženou výrobu, čímž vlastně hradí tu práci svých lidí. Pokud oni mají zavřenou tuto přidruženou výrobu, nemají v tuto chvíli žádné peníze, žádné to cash flow, jak s oblibou říká pan premiér. Přitom musí taky platit komerční nájmy. Takže když se zde bavíme o všech těch skupinách, a paní profesorka Válková zde vyzdvihla roli neziskového sektoru, tak já bych chtěl, aby zde zaznělo i to b) - nemusí dnes, kdy se bavíme o nouzovém stavu - ale aby skutečně bylo zohledněno to, že ty neziskové organizace potřebují peníze, které měly přislíbené na tento rok a ještě je neobdržely. ***