(11.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Klub KSČM tady vyslechne argumenty vlády a po krátké poradě určitě dojdeme k nějakému závěru, na jak dlouho ten nouzový stav podpořit. Je fakt, že rozhodnutí Ústavního soudu, které dnes dopoledne vyšlo, ukazuje jasný vztah mezi mocí soudní a zákonodárnou, která byla narušena rozsudkem Městského soudu v Praze. Považuji ho za opravdu exces, který brutálním způsobem naboural dělbu moci v České republice, a nepřeji si, aby to pokračovalo, a měli bychom se tím také zabývat.
Pokud jde o jednotlivá opatření, jsem přesvědčen, že ta základní osa, tzn. místo nákazy, riziko, trasa a to přijímání té společnosti je pořád pro nás rozhodující, jestli jsme schopni, nebo nejsme schopni s těmi opatřeními dojít ke stavu, kdy nákaza v České republice vyhasne, kdy můžeme zrušit všechna opatření ať už v souvislosti s nouzovým stavem, nebo bez něj.
Pokud jde o jiné otázky, tj. otázku nákupů případně těch informačních systémů, kdy já nejsem takový slepý podporovatel chytré karantény, protože nám zatím nepřináší to, co by nám přinášet mohla, a spíše se spoléhám na to, jaké jsou přenosy informací mezi konkrétní krajskou hygienickou stanicí, konkrétními krajskými nemocnicemi nebo nemocnicemi v krajích, abych byl úplně přesný, abych nepletl vlastnické poměry a poměry toho uspořádání. A tam si myslím, že je možné dojít možná rychleji k některým závěrům. Je pravda, že bychom si měli také sami pro sebe, pro Poslaneckou sněmovnu, říct, dokdy chceme od vlády návrhy zákonů, které ještě ve stavu legislativní nouze je potřeba přijmout, abychom se vyhnuli právě těm excesům, které tady jsou v mediálním prostoru mezi soudní mocí a mocí zákonodárnou.
Pokud jde o centrální nákupy, použití armády, příp. jiná opatření, která jsou v pravomoci jak podle zákona o ochraně veřejného zdraví, tak podle případně krizových zákonů, to je potřeba si vyjasnit a podle toho se rozhodnout.
Jsem přesvědčen, ač zasedá Poslanecká sněmovna od úterka příštího týdne, že některé věci, zejména ten legislativní plán nutných opatření, změn legislativy nám nebude postačovat, nebo vláda asi nedá dohromady do úterka příštího týdne, a jsem tedy přesvědčen, že lhůta pro prodloužení nouzového stavu musí být delší. Vycházím zejména z toho, jakým způsobem se situace vyvíjí, a i když mohu být spokojen se situací v Jihočeském kraji, tak samozřejmě vnímám ta nebezpečí, která jsou tady s vlastním uvolňováním jednotlivých opatření a např. tím, že na rozdíl od Slovenska nemáme žádná omezení u přejezdu z jednoho okresu, jako je na Slovensku, do druhého apod., takže samozřejmě bez lokálních opatření u těch čtyř míst zvýšené nákazy se musíme zabývat také tím, jestli si sami u sebe nebudeme přivádět problémy s tím druhým kolem, nebo chcete-li návratem té krizové situace. Byl bych rád, aby skončila co nejdříve, a klub KSČM po poradě předloží návrhy na usnesení, která chceme v souvislosti s prodloužením krizového stavu, aby Sněmovna přijala, a abychom se dohodli na termínu, dokdy nouzový stav má ještě podle rozhodnutí Sněmovny vláda k dispozici.
Tím se nevyhýbám jiným otázkám, jako je otázka právě centrálního nákupu nebo nákupu bez výběrového řízení, které opravdu - a věřím, že pan předseda vlády je již dohodnut s prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu na konkrétních kontrolách - by nám mohly pomoci zbavit občany obavy, že došlo k nějakému zneužití nouzového stavu k obchodům, které by byly ke škodě českých občanů, českých daňových poplatníků a české společnosti. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a poprosím předsedu ČSSD Jana Hamáčka. Máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji, vážený pane předsedo. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych své vystoupení rozdělil do tří oblastí. V té první se pokusím zareagovat na to, co tady padlo ve vystoupení předřečníků, konkrétně pana místopředsedy Okamury. Já bych chtěl pana předsedu Okamuru vyzvat k tomu, pokud má jakékoli podezření, že nákupy ochranných prostředků provází korupce, jak tady padlo na mikrofon, tak aby využil svého práva a podal trestní oznámení. To je to jediné správné, co se dá v této fázi dělat. Já jsem přesvědčen, že pokud tak učiní, policie se té věci bude věnovat a celé to vyšetří. Házet tady obviněními z korupce na mikrofon při vědomí toho, že má poslaneckou imunitu, je sice možné, nicméně není to férové. Pokud má informaci o tom, že na Ministerstvu vnitra při nákupech docházelo ke korupci, prosím a vyzývám ho, aby podal trestní oznámení, a policie to prošetří.
Samozřejmě se nijak nebráním tomu, aby fungování státu a zejména nákupy státu v nouzovém stavu prošetřil Nejvyšší kontrolní úřad. Nevidím důvod, aby k tomu Poslanecká sněmovna vyzývala, ale současně nevidím důvod tomu usnesení bránit. Ale jak řekl pan prezident Kala, Nejvyšší kontrolní úřad již změnil plán kontrol tak, aby se mohl věnovat tomu, jak fungovaly nákupy za nouzového stavu, a já za Ministerstvo vnitra říkám, že jsme připraveni všechno zdokladovat. To za prvé.
Za druhé, dovolte mi - a omlouvám se, že vás možná budu trošku nudit - ale dovolte mi, abych vám přečetl relativně dlouhý právnický text, kterým je stanovisko Ministerstva vnitra k tomu rozsudku, který padl Městským soudem. Já to chci přečíst proto, aby za prvé bylo naprosto jasné, jak se k tomu Ministerstvo vnitra staví, a za druhé aby ve stenozáznamu Poslanecké sněmovny bylo pro futuro uchováno to, jak si vykládáme aktuální situaci a o co opíráme některá doporučení. Takže teď budu chvilku číst a děkuji za pochopení.
Dne 23. dubna 2020 rozhodl Městský soud v Praze pod spisovou značkou 14 A 41/2020 o nezákonnosti mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví o omezení maloobchodního prodeje a o omezení volného pohybu osob. Uvedená mimořádná opatření spadala do množiny většího množství obdobných aktů vydaných Ministerstvem zdravotnictví s cílem eliminovat pandemii onemocnění COVID-19. Soud zmíněná mimořádná opatření zrušil s účinností od 27. dubna 2020.
V argumentaci Městského soudu se předně artikuluje skutečnost, že právní řád České republiky obsahuje zvláštní pravidla jednání v situacích, kdy jsou ohroženy základní podmínky existence státu či život a zdraví jeho obyvatel a je potřeba vytvořit správní podmínky pro návrat "systému" do původního stavu. V rámci těchto pravidel se připouští významné omezení základních lidských práv a svobod. S ohledem na míru těchto omezení považuje soud za nezbytné, aby orgány veřejné moci rigorózně postupovaly podle těchto pravidel, zejména aby respektovaly rozsah svých kompetencí, neboť pouze tak lze zachovat právní stát.
Dále je v argumentaci Městského soudu v Praze naznačena hranice mezi stavy, za nichž lze aplikovat krizová opatření vlády podle krizového zákona, a stavy, za nichž jsou naopak aplikovatelná mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví, resp. orgánů ochrany veřejného zdraví podle zákona o ochraně veřejného zdraví.
Městský soud v Praze se jeví být toho názoru, že mimořádná opatření orgánů ochrany veřejného zdraví by se měla aplikovat v situacích, k jejichž řešení v zásadě postačí standardní procedury a běžné právní prostředky a kdy se předpokládá spíše méně významné omezení základních lidských práv a svobod. V případě, kdy by již tyto procedury, prostředky a omezení pro masivnost ohrožení nedostačovaly, je namístě aplikovat pravidla stanovená v ústavním zákonu o bezpečnosti České republiky a z něj vycházejícím krizovém zákonu a dalších souvisejících právních předpisech. V opačném případě by podle Městského soudu v Praze zmizel rozdíl mezi výjimečným stavem a stavem normálním. ***