(15.40 hodin)
(pokračuje Birke)

V tuto chvíli bych si velmi přál, aby Sněmovna odsouhlasila na návrh pana premiéra prodloužení nouzového stavu do 25. května. A ten důvod je prostě takový, že potřebujeme být perfektně připravení na to, co může nastat. Může nastat situace, kdy, jak bylo řečeno, zásobování v té velké míře prostřednictvím pana místopředsedy vlády pana Hamáčka může pokračovat dál, nebo se taky může skončit, a musíme mít samozřejmě vybavené a zajištěné zásobování nemocnic a další infrastruktury, kterou potřebujeme.

Já vím, že asi svým projevem vás nepřemluvím, ovšem na druhou stranu jsem se s vámi chtěl podělit o svoji osobní zkušenost. Skutečně tohle jsem zažil. A můžu tady říkat další věci, které jsem prožíval, to dobré i to zlé. A přiznám se, že chápu, že do jisté míry úkolem opozice je kritizovat vládu, a já to nezpochybňuji atd. atd. Ale já jsem měl včera poprvé po covidu zastupitelstvo města a přiznám se, že jsem měl trošku obavu, protože když máte takovýhle problém ve městě, tak vlastně nemáte čas se bavit s opozicí, mnohdy děláte i chyby. A já se přiznám, že jsem udělal taky celou řadu chyb za ten měsíc a půl, když pracujete pod tlakem, pracujete 11 hodin denně a vlastně všechno na vás závisí, protože musíte dělat rozhodnutí, a někdy rozhodnutí, které je rychlé, automatické a někdy možná i protichůdné. Tak uděláte chybu. Každý člověk dělá chyby, a kdo je nedělá, tak toho bych chtěl osobně poznat. Akorát s tím rozdílem, že u mě to není tak vidět, protože já nejsem středem pozornosti médií každý večer.

Na druhou stranu se vláda nikdy do takovéto situace nedostala. Žádná vláda v této zemi a přiznám se, že ono fungovat v takovémhle režimu, ruku na srdce, pro nikoho z nás není vůbec nic příjemného. Říká se, že lidi, kteří jsou pod tlakem, to buď vystřelí profesně a zvládnou tu situaci, nebo je to zlomí a končí. Ono to není nic příjemného pracovat pod tlakem, kolegové mně to určitě potvrdí, protože všichni určitě zažili neuvěřitelný tlak, a podle mého názoru nás ten tlak pořád ještě čeká, protože zkrátka a dobře mnohdy, když jste v krizovém stavu, tak musíte rozhodovat sami. A já nechci tady dělat advokáta vládě. Ale zkrátka a dobře je celá řada věcí, které se nepovedly a které možná působí chaoticky. Ovšem na druhou stranu pravda je ta - a můžu být i kritický, že já vlastně do dneška nevím, jak mám otevřít školy, protože mi to nikdo neřekl. Fajn, skvělý, až přijde pan ministr, tak se ho zeptám, když ne, tak ať mi to napíše.

Je pravda ta, že na druhou stranu ale, s kým chci komunikovat, s kým, ať už je to ministr Petříček, nebo ministr zahraničí Tomáš Petříček, který vlastně, kdybych s prominutím neměl komunikaci napřímo s panem místopředsedou vlády Hamáčkem, tak já vám řeknu, že těch 74 Ukrajinců, kteří mi zůstali tři dny po uzavřených hranicích, a všichni si to pamatujete, tak by tam byli do dneška. Do dneška. Takže já vám říkám, že i tohle je obrovský problém - a nebudu tady jmenovat všechny ty, kteří mně pomohli, protože tak jako pomáhají mně, tak pomáhali i vám. Ale pravda je ta, že když člověk chce, tak si ty informace sežene. Když chce, tak se dotáže. A když chce, tak tu informaci dokáže zpracovat a dát ji samozřejmě lidem. Nechci říkat a tady lacině povídat o tom, že tupě budu jen přebírat informace a budu kritizovat druhou stranu, protože dělá chyby nebo že mně blbě informuje. Ne. Ale pravda je, a rozumím tomu, že celá řada věcí může být takhle chápána a může být takhle pojímána.

Na druhou stranu v tuhle chvíli nebo pro tento moment jsem vám chtěl říci svůj příběh. Svůj příběh, který jsem já za celou kariéru - a dovolím si říci ne úplně neúspěšného, resp. mírně úspěšného starosty - nikdy nezažil. Nikdy. A přiznám se, že jsem měl několik horkých chvil, ale to byly vždycky chvíle, ale neměl jsem v podstatě od 12. března měsíc a půl vlastně permanentní stres. A přiznám se, že to není pro nikoho příjemné.

Dámy a pánové, určitě vím, že jsem někoho z vás nepřesvědčil, doufám, že jsem nikoho z vás neurazil. Ale chci říci, že vláda práci, kterou dělá, tak minimálně pro mě, pro jednoho starostu z těch 6,5 tisíce, dělá tak, že nemám strach - a teď se omlouvám, že si beru do úst slova své předřečnice - nemám strach se ráno probudit. A teď to nemyslím sarkasticky, v žádném případě. A je to možná proto, protože se přiznám, že si s tou informací dokážu poradit, a teď to myslím opravdu ne sarkasticky, ale dokážu si s ní poradit nebo dokážu ji zpracovat. Je na nás, na městech, jak si rozhodneme s parkovacími zónami, jak si rozhodneme s modrými zónami, a v tuhle chvíli já si myslím, že to není nějaké zásadní velké téma, protože zkrátka a dobře je na starostech, na radnicích, na radách, jestli rozhodnou, jestli udělají parkovné, nebo neudělají parkovné, a nebudeme se předhánět, kdo to udělá dříve, nebo později.

Ovšem na druhou stranu musím říci, že některé věci skutečně potřebujeme vědět včas. A tady bych se možná přimluvil třeba k těm školám, hlavně k těm školám, že potřebujeme vědět, na čem jsme - teď mluvím o samosprávách. Ale jinak co se týče ostatních věcí, tak fungují velmi dobře a já mám vlastně i dobrý pocit z toho, že díky tomu, že funguje ten letecký most - (Hlasité zvonění mobilního telefonu.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já bych vás požádal, abyste si vypnuli mobilní telefony, aby se mohl pan poslanec vyjádřit. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Birke: Děkuji mnohokrát, pane místopředsedo, já už vlastně budu končit.

Když funguje ten letecký most, tak na jeho základě je ta republika relativně v klidu. V tom slova smyslu, že lidé, kteří mají mít to, co potřebují, když jdou do práce, tak nejsou ohroženi na svých životech, protože skutečně mají zabezpečené ty ochranné pomůcky, které mají mít.

To je asi všechno. Takže já děkuji moc za pozornost, děkuji. Doufám, že jsem se nikoho nedotknul, ale chtěl jsem vám vyprávět příběh, který se skutečně stal. Děkuji za pozornost. Díky. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak přeji hezké odpoledne. V pořadí máme v tuto chvíli 11 přihlášených poslanců, takže já požádám o vystoupení paní poslankyni Kateřinu Valachovou a připraví se pan poslanec Jan Zahradník. Tak paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Děkuji vám, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, já bych ráda podpořila prodloužení doby nouzového stavu a mám pro to následující důvody.

V těch minulých týdnech, možná už i měsících, si hodně občanů České republiky spojilo všechna omezující opatření s tím, že všechno pomine, pokud bude zrušen nouzový stav. Ale takto to není. Je to vlastně přesně naopak. Teprve nouzový stav a ta mimořádná opatření, která v jeho rámci můžeme dělat, a to nejenom vláda, ale chtěla bych zdůraznit složky integrovaného záchranného systému, tzn. hasiči, policisté, záchranná služba, chtěla bych připomenout naše starosty, hejtmany. Jsem ráda, vaším prostřednictvím, pane předsedající, že tady Jan Birke jako starosta Náchoda řekl konkrétní příběh, konkrétní situaci, kterou v těch minulých týdnech byl nucen řešit, a asi všem je jasné, že pokud by nebyl nouzový stav a nemohl přistoupit k mimořádným opatřením, tak by to zvládnout nemohl. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP