(20.50 hodin)
(pokračuje Vojtěch)
Takže takto bych mohl pokračovat. To byla aktuální situace někdy kolem poloviny března. Taková byla situace, kdy jsme najednou čelili skutečně obrovskému riziku, že tady bude situace podobná, jako se stala v Itálii. Znovu opakuji, co se stalo v Itálii, co byl ten hlavní problém, že nebyli chráněni zdravotníci a že pandemie se rozšířila v rámci nemocnic z pacientů na zdravotníky. Tam bylo nakaženo asi šest tisíc zdravotníků v té první fázi. Takže v této situaci, kdy se masivním způsobem ta nemoc šířila nejenom už samozřejmě v Číně, ale v Evropě, tak my jsme dostali za úkol nakoupit ochranné prostředky.
Myslíte si, že tehdy existovaly nějaké standardní odběratelsko-dodavatelské vztahy? Myslíte si, že jsme byli tak hloupí, že jsme neoslovili ty standardní firmy, standardní výrobce těchto ochranných prostředků, jako je třeba firma 3M a podobně, že jsme neoslovili tedy standardní distributory? Nebyli jsme tak hloupí. My jsme skutečně v té první fázi tyto standardní, zavedené firmy oslovili. Problém je, že ony neměly ani respirátor, ani roušku. Nebyly schopny nám dodat vůbec nic.
A proč nebyly schopny nám dodat vůbec nic? Protože většinou měly zboží někde v zahraničí a tehdy byla situace taková, že se zboží zbavovalo, řekněme, nebo zadržovalo na území těch států, protože státy postupně zakazovaly vývoz respirátorů a dalších ochranných prostředků ze svého území. My jsme měli - a možná ta kauza, pamatujete si, a to je možná, co tady říkal pan předseda Stanjura v tom předchozím bodě, že jsem lhal tehdy. Ne, já jsem nelhal. My jsme měli spoustu objednávek, které byly skutečně objednány od standardních dodavatelů, od standardních firem, které určitě neměly žádné divné pozadí. Byli to standardní distributoři ochranných prostředků a ty dodávky prostě nedorazily. Byly to miliony roušek, respirátory.
Možná si pamatujete, i jsme o tom hovořili, firma Alliance Healthcare, jeden ze tří největších distributorů v České republice, standardní distributor zdravotnického materiálu, měli jsme u nich objednáno, myslím si, 1,2 milionu respirátorů, 2,5 milionu roušek. Nedorazilo z toho vůbec nic, protože to skončilo někde na cestě v Rotterdamu, myslím, nebo jak to bylo, zkrátka prostě ty standardní kanály nefungovaly. A v takové situaci samozřejmě jsme vyhlásili, jak řekla paní předsedkyně Pekarová Adamová, na našich stránkách, ať se nám hlásí různí dodavatelé, kteří jsou schopni nabídnout a zajistit ty ochranné prostředky. Byla jasná adresa, musím říct, že tam kolegové měli skutečně tisíce emailů, takže nemohu vyloučit, že nějaký z emailů zkrátka přehlédli nebo se k němu dostali později.
Ale musím říci také jednu věc. My máme celkově jako Ministerstvo zdravotnictví sto různých dodavatelů. Takže pokud se tady omílají stále dokola čtyři firmy, když máme sto firem, které máme zasmluvněny, máme u nich objednávky, z toho dvacet českých výrobců - mohu je tady přečíst, když se tady bavíme o těch českých výrobcích - dvacet firem, dvacet českých firem, českých výrobců, kteří dodávají Ministerstvu zdravotnictví. Jsou to výrobci masek, 3D masky, které vznikly na ČVUT, skvělý projekt, objednali jsme si od nich samozřejmě tyto polomasky. DINA-HITEX, výrobce roušek, Moldex, Nanologix, Okula Nýrsko, výrobce ochranných brýlí, a tak dále. Nechci tady zdržovat, ale zkrátka je to dvacet výrobců českých, od kterých máme objednáno. Takže není pravdou, že by ministerstvo tady ignorovalo české výrobce, když dvacet ze sta dodavatelů je českých výrobců.
A tady se samozřejmě stále hovoří o čtyřech firmách. A co jsme tedy měli dělat? Měli jsme si tvořit etický kodex za dva týdny? Možná tak by to dělali Piráti. Tvořili bychom si etický kodex, že budeme prověřovat ty firmy, a mezitím by se ta pandemie dostala do nemocnic. Naším hlavním zájmem bylo zajistit ochranu zdravotníků. To byl jediný úkol, jediný zájem. A pokud ta firma byla schopna nám ty respirátory dodat, a je třeba říci, že my jsme platili až po dodání daných výrobků, tak abychom byli schopni s dané výrobky ověřit a otestovat ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce, testujeme každý vzorek, každou dodávku, a pokud neprojde daný respirátor testováním, tak ho prostě nezaplatíme. Proto možná také naše ceny jsou třeba vyšší, protože neplatíme dopředu, platíme až po dodání, samozřejmě neřeším ještě dopravu a tak dále, to je jiná otázka, a samozřejmě pak ty ceny jsou vyšší, ale na druhou stranu výhoda tohoto řešení je, že si můžeme ty výrobky otestovat, a pokud nesplní testy, tak je prostě nezaplatíme a řekneme těm firmám, ať si je odvezou.
Mimo jiné, mimo jiné to je i příklad dvou z těch firem, o kterých hovoříte. Del Sol, nebo jak se ta firma jmenuje, já se přiznám, že ani ty firmy neznám, protože toto řešil nákupní tým na ministerstvu, to je jedna z firem, které jsme teď zrušili celou objednávku, protože prostě ty výrobky neprošly testy. Neprošly testy, zcela propadly, místo 95procentní filtrační účinnosti mají asi 50 procent, což je samozřejmě naprostý propad, takže jsme napsali té firmě, že odstupujeme, stornujeme. Takže je třeba se na to dívat skutečně tak, ne co jsme objednali, to je samozřejmě velmi mediálně vděčné, dívat se na objednávky, ale co jsme reálně zaplatili.
Stejně tak s firmou RESEA. Víte, kolik jsme zaplatili té firmě? Máme možná objednávky na 300 milionů. Doposud té firmě jsme zaplatili 12 milionů korun. Všechno ostatní propadlo testy a samozřejmě pak jsme ty výrobky, nebo objednávky stornovali a nezaplatili.
Takže pojďme se na to dívat skutečně věcně a objektivně, nikoliv politicky, nikoliv mediálně vděčně, že zkrátka tady nakupujeme za stovky milionů. Je třeba se podívat skutečně, jaká je realita. Proto mně se úplně nelíbí, že teď se něco porovnává, teď se něco hodnotí. Mělo by se hodnotit až s nějakým časovým odstupem, až se skutečně ukáže, kolik jsme objednali, kolik jsme reálně zaplatili, kolik jsme dostali dodávek, co prošlo testy a tak dále, a pak můžeme udělat skutečně objektivní vyhodnocení. Ne na základě pouhých objednávek, které nejsou zaplaceny, protože platíme vždycky až po dodání, a pokud zkrátka to neprošlo, tak jsme to zrušili.
Takže já nevím zkrátka, kde je problém. Ano, my jsme si ty firmy prověřovali v rámci těch časových možností, které jsme měli. Musím říci, že často to byla otázka několika minut. Než jsme vypsali objednávku, tak už nám firma - teď nemluvím o těchto firmách - volala, že zkrátka to zboží prodala jinam. Prodala ho do Itálie, prodala ho do Španělska atd. Tak to zkrátka bylo. Taková byla situace v té době na začátku. Samozřejmě časem se situace zklidnila, zlepšila, máme více času na porovnávání těch nabídek a tak dále, ale na začátku, v té době, kdy nám na ministerstvo chodily stovky mailů, stovky telefonátů od zoufalých zdravotníků, z nemocnic, které říkaly, že nebudou pracovat, pokud nebudou mít ochranné prostředky, tak ten tým, kterým tam pracoval, a pracoval velmi tvrdě, pracoval tam 24 hodin sedm dní v týdnu, tak skutečně dělal maximum pro to, aby zajistil ochranu pro zdravotníky, a neřešil, jestli tam je nějaký pan Vomáčka nebo kdo, jestli má na sebe exekuce.
My jsme prověřovali ty firmy, jestli jsou v insolvenčním rejstříku, ty samotné firmy, jestli nemají nedoplatky státu na DPH, to jsme samozřejmě prověřili a to ty firmy splnily. Ale kdo za nimi stál - a já se přiznám, že ani neznám nějakého pana Koudelku nebo Koudelu, sponzora hnutí ANO, a je mi to úplně ukradené. Mně šlo o to, abychom zajistili ochranné prostředky pro zdravotníky. To byl jediný cíl. A jestli nám ta firma, jestli byla schopna dodat v krátkém čase v odpovídající kvalitě za nějakou v té době přiměřenou cenu, tak prostě jsme tu smlouvu s ní uzavřeli a objednali jsme to zboží. Prostě to byl náš úkol ochránit zdravotníky.
Takže jsme měli říci těm lékařům, kteří nám volali "promiňte, my ještě prověřujeme ty firmy, ještě si porovnáváme, tak musíte počkat, musíte počkat, než vám ty výrobky dodáme, protože my ještě tady si musíme prověřit všechno"? Na to prostě nebyl čas v té době. A prostě to, co teď vy hodnotíte, jak teď vlastně bohorovně říkáte, co se stalo a co se nestalo, jak jsme postupovali špatně, tak to se hodnotí teď skutečně, a tady na to zcela sedí - po bitvě je každý generál. Ale v té době ta situace byla úplně jiná. A já teď nechci hodnotit Ministerstvo vnitra, to se určitě pan ministr vyjádří sám. Prostě my jsme postupovali možná i trošku jiným způsobem, ano, možná některé ceny byly dražší, ale skutečně to bylo v té době maximum možného, co jsme mohli dosáhnout v té době.
Pak se samozřejmě ta situace zlepšila a nyní, když se podíváte na to, za kolik nakupujeme respirátory, za kolik nakupujeme rukavice - vždycky mě totiž fascinuje, že my tady máme nakoupeny desítky milionů různých ochranných prostředků a vždycky se vypíchnou čtyři firmy ze sta, ty se vypíchnou, a teď se řeší, ani to neodpovídá realitě, protože těm firmám jsme zaplatili úplně minimum z toho, co jsme objednali. ***