Pátek 29. května 2020, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Radek Vondráček)

258.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník
práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony
/sněmovní tisk 689/ - třetí čtení

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a zpravodaj garančního výboru, což je výbor pro sociální politiku, pan poslanec Roman Sklenák. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 689/4, který vám byl doručen dne 11. května 2020. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 689/5.

Znovu poprosím všechny přítomné, aby se už usadili na svých místech, případně diskusi přenesli do předsálí.

Ptám se paní navrhovatelky, zda má zájem o vystoupení před otevřením rozpravy. Je tomu tak. Prosím, máte slovo. (Hluk v sále trvá.)

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jedná se o třetí čtení novely zákoníku práce. Dovolím si jen stručně připomenout vývoj projednávání tohoto návrhu. Aby se neopakovala situace z minulých let a my jsme se společně dobrali k novele zákoníku práce, což je bezesporu jeden z nejdůležitějších zákonů vůbec, tak jsme na podzim minulého roku... (Odmlka kvůli hluku v sále. Předsedající zvoní zvoncem.) ... uzavřeli na úrovni předsedů koaličních stran, to znamená pan premiér Babiš, pan první místopředseda vlády Hamáček, předsedů koaličních poslaneckých klubů, pan předseda Faltýnek, pan předseda Chvojka, já jsem se k tomu přidala jako předkladatelka a potom všechny čtyři hlavy takzvané tripartity, pan prezident Hanák za Svaz průmyslu a dopravy, pan předseda Wiesner za Konfederaci zaměstnavatelských svazů, pan předseda Středula za ČMKOS a pan předseda Dufek za ASO. Všechny tyto osoby se shodly, že budou podporovat při projednávání tohoto návrhu tu verzi, kterou vláda schválila na podzim minulého roku, a že podpoří pouze ty pozměňovací návrhy - byla to písemná dohoda, podepsaná všemi osobami, které jsem vyjmenovala - na kterých bude jednomyslná shoda všech těchto osob. V gentlemanské dohodě, která se uzavřela vůbec poprvé písemně, se všechny tyto osoby zavázaly, že budou ve Sněmovně podpořeny pouze ty pozměňovací návrhy, na kterých je shoda všech zúčastněných.

Novela zákoníku práce se týká následujících záležitostí - a tady budu velmi stručná.

Zavádíme sdílené pracovní místo, inspirovali jsme se v Německu, a chceme podpořit rozvoj částečných úvazků.

Zavázali jsme se zjednodušit doručování písemností, to znamená, pokud zaměstnavatel nepřevezme písemnost od zaměstnance, nově se zavádí tzv. fikce doručení.

Zavádíme spravedlivější výpočet, spravedlivější nárok na dovolenou, která se bude nově, pokud bude předloha schválena, odvozovat od odpracovaných hodin, nikoli od odpracovaných dnů.

Zavádíme zvýšení náhrady pozůstalým, částky budou navázány na průměrnou mzdu a finanční náhrada v případě úmrtí je navržena jako dvacetinásobek průměrné mzdy, což dnes odpovídá zhruba 720 000 korun; u pomníku Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje 1,5násobek průměrného výdělku.

Zjednodušujeme a reagujeme na směrnici o vysílání zahraničních pracovníků, což je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady v rámci poskytování služeb. Zde se rozšiřuje ochrana pro vyslané zaměstnance z EU do České republiky, pro ty budou platit stejné podmínky jako pro naše zaměstnance.

A dochází také ke snížení administrativní náročnosti, to znamená, že se podstatným způsobem snižuje administrativní zatížení, které je kladené na zaměstnavatele, a to tak, že se ruší povinnost zaměstnavatele vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání v případě ukončení dohody o provedení práce.

Já mám velkou radost, že se nám daří v tuto chvíli v poměrně rychlé době dostat se do třetího čtení. Myslím si, že to je výborná zpráva, že se nám podařilo shodnout na základních parametrech této novely zákona.

A ještě bych chtěla říci několik posledních věcí. Během projednávání této novely došlo ke shodě sociálních partnerů. Došlo ke shodě sociálních partnerů na pozměňovacím návrhu pana poslance Kaňkovského, který se týká horníků. Zde tripartita vyslovila souhlas s tímto pozměňovacím návrhem, to znamená, k tomuto návrhu, k této technické změně vydám souhlasné stanovisko. V posledních týdnech jsme také diskutovali pozměňovací návrh pana poslance Farského, který vlastně pomáhá podporovat mládež. Já bych zde chtěla podotknout, že věcně a lidsky tento pozměňovací návrh podporuji. Myslím si, že musíme podporovat sportovní aktivity mládeže. Na druhou stranu je potřeba říci, že zejména zástupci zaměstnavatelů s tímto návrhem nesouhlasí, a proto k tomuto stanovisku vydám nesouhlasné stanovisko, protože by to bylo porušení písemné dohody na úrovni předsedů koaličních stran, předsedů koaličních poslaneckých klubů a pak také všech těch čtyř představitelů sociálního dialogu.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Otevírám rozpravu a do ní je jako první přihlášen s přednostním právem pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo, pane předsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, vážení členové vlády, s tím vládním návrhem s jednou výjimkou, kde budeme kritizovat spíš administrativní náročnost, nemá klub občanských demokratů problém. To chci říci jako první, a podrobně o tom nástroji, který nevidíme jako úplně šťastný, a to je ta byrokracie u sdíleného pracovního místa, promluví můj kolega pan poslanec Bauer. Ale není to důvod pro to, abychom ten návrh zákona nepodporovali. To chci říct jako za prvé.

Za druhé, paní ministryně tady deklarovala (nesrozumitelné) nějakou písemnou dohodu, ale ta se netýká opozičních stran, takže logicky opoziční strany přicházejí se svými pozměňovacími návrhy. Nicméně my jsme o tom věděli, nebo tušili, a dlouho jsme to respektovali. Myslím si, že když se podíváte třeba na datum, kdy se vkládaly pozměňovací návrhy, které předkládali občanští demokraté, tak je to v zásadě reakce na situaci v České republice od 1. března a na to, co bude následovat. Nevím, kdo z vás si myslí, že v příštích týdnech a měsících budou zaměstnavatelé v nějakém velkém měřítku vytvářet nová pracovní místa. Myslím, že skvělým úspěchem by bylo, kdyby zaniklo co nejméně pracovních míst. A naším cílem by mělo být, aby ti, kteří chtějí pracovat, měli šanci, aby nemuseli automaticky spadnout na úřad práce nebo do sociální sítě.

A my přicházíme, nebo já přicházím jménem našeho klubu s jedním pozměňovacím návrhem, který by tomu mohl pomoci, a týká se lidí, kteří neseženou nebo nemohou z různých životních situací sehnat práci na hlavní pracovní poměr. Jsou to dohody o provedení práce. Pro ty, kteří se v tom úplně neorientují, to plně respektuji: Dneska tam jsou vlastně dva limity, které jsou zajímavé - že celkový rozsah práce může být 300 hodin ročně, když to vydělíme počtem týdnů, tak je to šest hodin týdně. A na druhé straně pokud ta odměna je menší než 10 000 měsíčně, což je 120 000 ročně, když by to bylo těch šest hodin týdně každý týden, což klidně může být, tak do těch 10 000 neplatí zaměstnavatel sociální a zdravotní (nesrozumitelné), což je mimo jiné ekonomický stimul pro ty zaměstnavatele, aby takový typ pracovního poměru, resp. smluvního vztahu podpořili a umožnili. Velmi často na dohody o provedení práce pracují maminky, které jsou na rodičovské dovolené, naši senioři, studenti a podobně.

Já v této chvíli přicházím s jednoduchým pozměňovacím návrhem, který o 50 % zvedl rozsah hodin, ne tu částku. To znamená, nemělo by to žádné dopady, pokud by to bylo přijato, na příjem sociálního systému či zdravotního systému. Zejména v regionech, jako je třeba Moravskoslezský, tak pokud máte 300 hodin a máte maximálně 120 000, což je ta motivace pro ty zaměstnavatele, tak je to 400 korun na hodinu. Takže velmi často se stává, že je vyčerpán ne ten limit finanční, ale je vyčerpán počet hodin. A my si myslíme, že v příštích týdnech a měsících by měla být šance, aby ti lidé mohli chodit více hodin, pokud (nesrozumitelné) jim to umožní. Takže máme jednoduchý pozměňovací návrh, který vlastně slova "300 hodin" nahrazuje slovy "450 hodin". Je to šance pro ty, kteří samozřejmě nepracují za 400 korun na hodinu, určitě takové výjimky jsou, ale říkám, v Moravskoslezském regionu, kdybyste si to pak přepočetli na normální pracovní poměr, tak to odpovídá hrubé mzdě při 160 hodinách asi 64 000 hrubého, a velmi obvyklé jsou ty hodinové sazby 120, 150, 170 korun, abychom jim dali šanci, aby těch dalších 150 hodin, pokud je zaměstnavatel umí využít, aby si je mohli vydělat. Úmyslně jsme nezvyšovali tu částku, aby nebyl dopad do příjmů sociálního a zdravotního systému.

Já věřím, že to není politický návrh, že to není pravo-levý střet, jako že zákoník práce je kolbiště pro pravo-levý střet, a vláda v tomto případě a i paní ministryně, to musím pochválit, se držela poměrně zkrátka, takže ten - já to myslím v dobrém - návrh nevyvolává pravo-levý střet, ten vládní návrh zákona. A když jste, paní ministryně, mluvila o tom návrhu zákona v minulém volebním období, tak tam byly body, které vyvolávaly velký politický střet, a možná i proto ten zákon vlastně nebyl ne doprojednán, nebyl schválen, protože se velmi těžko hledala většina pro ten návrh v minulém volebním období.

Já bych chtěl poprosit ctěné kolegyně a ctěné kolegy, aby se nedívali na to, že to předkládají občanští demokraté, aby zkusili zvážit, že je to šance pro ty, kteří - např. ty maminky na rodičovské nebo studenti - ani nemohou mít hlavní pracovní poměr z mnoha důvodů, dát jim šanci, aby ještě 150 hodin ročně mohli odpracovat a vydělat si peníze. Oni je pak zpátky do té ekonomiky přinesou. Děkuji za případnou podporu toho pozměňovacího návrhu. Je uveden v tom tisku 689/4 pod písmenem B.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. V rozpravě je dále písemně přihlášen pan poslanec Grospič, poté pan poslanec Bauer.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, já navážu na své vystoupení při prvém čtení tohoto zákona i druhém čtení, které se vlastně týkalo celkové polemiky s filozofií tohoto zákona. Rozumím tomu, že zde došlo k nějaké gentlemanské dohodě, byť náš právní pojem, právní řád nezná pojem gentlemanská. Měl jsem možnost si ji číst, seznámit se s ní.

Rozumím s tím, že některé odborové svazy - zejména ČMKOS je přikloněno k určitým variantám, které jsou dnes tady předkládány. Ale mám trochu obavy, že ta předkládaná novela, byť se tváří, že je vlastně pouze transpoziční směrnicí Rady Evropského parlamentu, ta trošičku v tomto smyslu není upřímná, protože se nezabývá jenom touto transpozicí, jak původně bylo avizováno ze strany předkladatelů, ale skrývá v sobě řadu zásadních problémů, které z mého pohledu mohou přinést řadu problémů, a nemusí ani některé odborové svazy či ČMKOS třeba v této souvislosti mít ten úplně správný odhad.

Zejména v dnešní situaci, kdy už se objevuje u některých segmentů národního hospodářství krize, zejména automobilový průmysl už je tím zcela evidentně postižený, si myslím, že rozvolňování pracovního práva a způsobu preference kratších pracovních úvazků, i v dobrém to tady říkám, nijak ve zlém k těm pozměňovacím návrhům, prostřednictvím vás, pane předsedající, třeba pana kolegy Stanjury, rozumím tomu, ale myslím si, že to nemusí být řešení a může se to vymknout tomu úmyslu celé té novely, tak jak je předkládána.

Chtěl bych říci, že i dnešní zákoník práce v tom platném znění, tak jak ho známe, vychází vstříc například v zaměstnání řadě matkám s dětmi nebo osobám, které se starají o jinou, třetí osobu, nemohou vykonávat práci na plný úvazek nebo potřebují úpravu pracovní doby. A nemyslím si, že například ono sdílené pracovní místo, s kterým máme velký problém jako KSČM, zvlášť v té podobě, jak je navržen, předložen OVZ (?), přinese odlehčení právě administrativní zátěže pro zaměstnavatele či ulehčení stabilizace pracovního trhu.

Tady se hovořilo o některých pozměňovacích návrzích. Já si nemyslím třeba, že je rozumné, aby zaměstnavatel mohl nařídit u sdíleného pracovního místa, tak jak je navrhováno v jednom pozměňovacím návrhu, myslím pana kolegy Bauera, aby mohl nařídit při sdíleném pracovním místě, pokud se s ním nedohodl, zastupování nepřítomného zaměstnance. Pak totiž už nejde o sdílené pracovní místo a už to trošku postrácí logiku a smysl asi i předkladatelů tohoto zákona. Takže s tím my máme poměrně problém. A myslím si, že může být docela i zásadní v tom, které pozměňovací návrhy budou podpořeny či nebudou podpořeny. (V sále je velmi hlučno.)

Nemáme problém jako klub KSČM podpořit například poslanecký návrh pana kolegy Víta Kaňkovského či poslanecký návrh pana kolegy Jana Farského, které jdou v duchu toho, co prosazuje i KSČM. A to si myslím, že může být tedy směrodatné z naší strany. Ale na druhou stranu to nevylučuje tu problematiku, o které jsem tady hovořil.

Co vidíme také jako velice složité, oblast naprosté změny přepočtu kalendářní dovolené. Nejde ani tak o to, že jsme jako KSČM navrhovali, místo čtyřtýdenní aby byla pětitýdenní kalendářní dovolená v samostatném zákoně. A neměli jsme ambice vstupovat pozměňovacím návrhem k tomuto zákonu, protože jsme brali za to, že by měl ten přepočet být celkově upraven, byť se tak nestalo ze strany MPSV. S tím, že bych tady chtěl říci, že návrh, který je předkládán v Poslanecké sněmovně, vychází z toho, že dosavadní úprava bude dvaapadesátitýdenní. Ale je také na zamyšlení, že sám tento návrh počítá s diferenciací přepočtu kalendářní dovolené na určitý počet pracovního úvazku. A já dám příklad.

Ono to je citováno i v důvodové zprávě, kde se třeba hovoří, že zaměstnanec, který pracuje po 30. 6. po stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin a od 1. 7. sjednanou kratší týdenní pracovní dobu 30 hodin za kalendářní rok, odpracuje celkem 52 celých násobků týdenní pracovní doby, z toho 26 týdnů po 40 hodinách a 26 týdnů po 30 hodinách, dovolená u zaměstnavatele činí pět týdnů a postupujeme podle § 213 níže, se stanoví délka jeho dovolené za kalendářní rok 2021 následovně. A teď tam jsou uvedeny násobky za prvé i druhé pololetí a za celý rok na 175 hodin. Ale vlastně když potom půjdeme na tyto přepočty, tak zjistíme, že se nepřihlíží u plného pracovního úvazku například k šesti hodinám nad celé násobky této kratší týdenní doby. A takto bych mohl postupovat. Čili dochází vlastně k okradení zaměstnance o určitý počet pracovních hodin, na které by měl z hlediska kalendářní dovolené nárok, pokud bychom tedy to brali jako směrodatné a nezaokrouhlovali to tím číslem nahoru. Tak to je uvedeno i v důvodové zprávě, je to tam rozebráno. A myslím si, že je zřejmé, že to je určitý nesoulad, který asi není správný, který by měl být vyřešený.

Já tedy chci říci na závěr, že rozumím té dohodě, která byla uzavřena. My se na to díváme ale velice obezřetně. Budeme své stanovisko formulovat i podle toho, které pozměňovací návrhy projdou a které ne. Řekl jsem ty dva, se kterými nemáme problém, na které se díváme velice vstřícně. Ale máme velký problém jako KSČM i po projednání s některými odborovými svazy, které třeba nejsou sdruženy v ČMKOS, s tím, aby se přistoupilo k tomu přepočtu kalendářní dovolené, a i s tím, co je načteno v některých pozměňovacích návrzích. To ovlivní i hlasování KSČM a přístup k novele jako takové, protože si myslíme, že prostě - a vracím se k tomu, čím jsem začínal - že předkladatel, když slíbil v takzvané gentlemanské dohodě, že půjde na transpozici, tak měl možná opustit onu ambici alespoň přepočtu kalendářní dovolené anebo ho ponechat rozdělený na dva segmenty, to znamená stávající úpravu. A pokud by zaměstnavatel využil sdílené pracovní místo, uplatnil to ve své firmě, tak jemu umožnit, aby tu kalendářní dovolenou tedy pak v tomto případě odvíjel od přepočtu na jednotlivé odpracované hodiny.

Takže tolik asi za klub KSČM a za náš pohled na předkládanou novelu.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Další je přihlášen do rozpravy pan poslanec Bauer.

 

Poslanec Jan Bauer: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, kolegové, já jsem svůj pohled na předloženou novelu zákoníku práce již sdělil v rámci prvního čtení. Přesto mi dovolte několik poznámek.

Především bych chtěl stručně připomenout záměr tří pozměňovacích návrhů, které jsem předložil za poslanecký klub ODS, a samozřejmě o nich budete následně společně s dalšími hlasovat. Přestože jde v zásadě o drobné změny, tak jsem je záměrně předložil samostatně, ale aby mohly být také samostatně hlasovány. A věřím pevně, že mohou najít vaši podporu.

Nejprve obecně. Pro mě je tato novela určitě tím lepším, vážená paní ministryně, co vzešlo z MPSV. A cením si i to, že jde o výsledek debaty a jistý kompromis, se kterým nemají problém zástupci ani zaměstnanců, ani zaměstnavatelů. Já bych se chtěl především zastavit zejména u konceptu sdíleného pracovního místa. Určitě platí, že s jeho zavedením do praxe zcela jistě souhlasí úplně všichni. Nicméně platí, že dobrý záměr pouze nestačí. Zásadní je praxe a otázka, zda zaměstnavatelé skutečně budou tato pracovní místa v praxi vytvářet. Respektive zda budou vytvářet tato pracovní místa, aniž by k tomu byli třeba uměle motivováni nějakými dotačními evropskými programy.

Návrh na zakotvení sdíleného pracovního místa se navíc snaží do stávající právní úpravy podle mého názoru zakotvit něco, co je na základě smluvní volnosti stran možné prakticky již v této době. Pracovní právo je právo soukromé, které při dodržení základních zásad a povinností ustanovení zákoníku práce umožňuje oběma smluvním stranám nastavit individuální pravidla výkonu práce. Pokud tedy nyní předkladatel, což je Ministerstvo práce a sociálních věcí, navrhuje stanovit pravidla pro sdílení pracovního místa přímo v zákoníku práce, měli bychom skutečně detailně zvážit, jak se takovou úpravou změní a nastaví praxe stávající, a zda nová norma, tato úprava, něco změní a jak vlastně bude v reálném životě fungovat. Právě ve světle těchto argumentů a podnětů takříkajíc z terénu navrhuji právě tři pozměňovací návrhy, které tady teď v krátkosti představím.

První pozměňovací návrh je v systému uveden pod číslem 5147, týká se pracovní doby. Předložený vládní návrh stanoví, že souhrn pracovních dob zaměstnanců nesmí překročit stanovenou týdenní pracovní dobu. V případě, že by toto omezení navrhovaný § 317 neobsahoval, mohlo by sdílené místo být pro zaměstnavatele lákavější, protože by díky němu mohli řešit daleko větší množství případů. Například z praxe, fungování recepce od 7 hodin do 20 hodin, které nelze řešit jedním pracovním místem, ale šlo by elegantně řešit sdíleným místem se dvěma nebo třemi zaměstnanci. Toto je skutečný příklad z praxe.

Ministerstvo práce a sociálních věcí namítá, že pokud by byl zvolen vyšší limit, než činí stanovená týdenní pracovní doba, byl by tím popřen záměr předkladatele umožnit na pracovním místě s plnou pracovní dobou její rozdělení mezi více zaměstnanců s kratší pracovní dobou, a že sdílené pracovní místo není určeno k časovému pokrytí určitého provozu nebo činnosti zaměstnavatele od nějakého času do nějakého času. Upřímně řečeno, nevidím tady rozpor s podaným pozměňovacím návrhem. Jen se zdá, že Ministerstvo práce a sociálních věcí pracuje pouze s modelem polovičního pracovního úvazku. Pokud ale některá firma například potřebuje pokrýt místo, na kterém se střídají zaměstnanci s pracovním úvazkem například pět hodin denně, tak již předkladatelem navržený model v praxi nebude v žádném případě fungovat.

Druhý pozměňovací návrh je v systému zapsán pod číslem 5148. Týká se zástupu. Už o něm hovořil i kolega Grospič, jestli jsem správně poslouchal. Vládní předloha navrhuje povinný souhlas ke každému konkrétnímu zástupu zaměstnance. V praxi ale zaměstnavatelé musí často řešit řadu problémů s dlouhodobější absencí zaměstnanců, například z důvodu nemoci, kde musejí hledat v praxi náhradu. Uvítali by proto, kdyby měli možnost zástup nařídit, ale pozor, případně si sjednat nějaká pravidla. Ministerstvo práce a sociálních věcí argumentuje tím, že sdílené pracovní místo je institutem soukromého práva na základě dohody dvou stran a že povinnost zastoupit zaměstnance je zásah do soukromého života. Proto má mít právo si vymínit podmínky a rozsah zastupování, tedy je vázat pouze na určité dny či denní dobu. Zákonodárce údajně, podle názoru Ministerstva práce a sociálních věcí, by neměl vrchnostenským způsobem určovat, že zaměstnanec je povinen zastoupit jiného zaměstnance.

I tady se ale principiálně argumentace Ministerstva práce a sociálních věcí podle mého názoru nerozchází s navrženým pozměňovacím návrhem. Pravidla zastupování mají být individuálně řešena dohodou, to je základ, jak vyplývá z paragrafového znění pozměňovacího návrhu. Pouze při neexistenci dohody, což se v praxi může stát, je zaměstnavatel z důvodu zachování plynulosti provozu své činnosti oprávněn jednostranně zástup nařídit. Ministerstvo práce a sociálních věcí bezdůvodně předpokládá, že zástup by dělali jiní zaměstnanci nad rámec své pracovní doby a zřejmě i v rozporu se sjednaným druhem práce. Jsem si samozřejmě vědom konkrétních ustanovení zákoníku práce, která se ale jen tak nedají obejít.

Poslední pozměňovací návrh, který je v systému zanesen pod číslem 5149, se týká výpovědní lhůty. Myslím, že je také sice drobnou, ale významnou pomocí v rámci pracovněprávních vztahů. Tento třetí pozměňovací návrh prodlužuje výpovědní lhůtu, kterou vládní návrh stanovuje na pouhých 15 dnů. Pro zaměstnavatele, to znamená pro firmy, je to naprosto nepřiměřeně krátká doba, protože budou muset zaměstnancům ihned rozvrhnout pracovní dobu po uplynutí výpovědní doby. Neumím si představit, jak během dvou týdnů budou tuto nastalou situaci zaměstnavatelé, respektive firmy řešit. Proto navrhuji, myslím si, rozumné a přiměřené prodloužení výpovědní doby z těch 15 dnů, které tam má Ministerstvo práce a sociálních věcí, na jeden měsíc, u pracovní smlouvy jsou to měsíce dva, přičemž výpovědní doba začíná běžet nikoliv doručením, ale až prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení.

Neberu v tomto případě argument Ministerstva práce a sociálních věcí, podle kterého je v zájmu flexibility nutné zaměstnanci umožnit odejít z práce rychle, pokud mu práce nevyhovuje. Je to samozřejmě jednostranný pohled ze strany zaměstnance. Tady totiž vidím opravdu velkou nerovnováhu mezi postavením zaměstnance a zaměstnavatele. Ministerstvo práce a sociálních věcí se soustředí pouze na hledisko zaměstnance a zcela bagatelizuje provozní obtíže, které mohou vzniknout firmám a zaměstnavatelům. Zákoník práce pracuje s obecnou dvouměsíční výpovědní lhůtou, já navrhuji lhůtu poloviční. Pokud by byl návrh přijat, umožní jak zaměstnanci, tak zaměstnavateli nastavit nový režim organizace práce bez nepřiměřených zásahů do provozu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, to jsou tři mé drobné pozměňovací návrhy k tomuto vládnímu návrhu zákona. Byl bych velice rád, kdyby našly vaši podporu napříč politickým spektrem. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Přečtu několik omluv. Omlouvá se paní ministryně Marie Benešová do konce jednacího dne z pracovních důvodů, poslanec Rakušan ruší svoji omluvu, je již přítomen. Poslanec Jiří Kobza se omlouvá mezi 10.00 a 12.30 z pracovních důvodů z dnešního jednání, pan ministr obrany Lubomír Metnar se omlouvá od 9.30 hodin do konce jednacího dne z naléhavých pracovních důvodů, pan ministr vnitra Jan Hamáček se omlouvá od 10 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů, poslanec Václav Klaus se omlouvá od 10.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. A tady znovu omluva poslance Kobzy od 10.00 do 12.30 hodin, máme to dvakrát.

Další do rozpravy je přihlášen poslanec Hnilička.

 

Poslanec Milan Hnilička: Dobré dopoledne. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající, dovolte mi, abych i já přednesl pár slov k pozměňovacímu návrhu, k vládnímu návrhu zákona navrhujícímu pět dní pracovního volna na akce s dětmi a mládeží. Rád bych zde nejenom svým jménem, ale jménem Národní sportovní agentury, ale zejména celého českého sportovního prostředí vyjádřil podporu tomuto pozměňovacímu návrhu, který narovná podmínky dobrovolníků při účastech na sportovních soustředěních s podmínkami na táborech a který umožní náhradu mzdy při účasti dobrovolníka na sportovním soustředění. (V sále je trvalý hluk.)

Ač to v médiích, kde dominují profesionální sportovní soutěže, není vidět, český sport stojí na práci dobrovolníků. Jsou to tisíce a tisíce lidí po celé zemi, kteří trénují děti bez nároku na odměnu, kteří zdarma pomáhají udržovat sportovní hřiště svého oddílu, kteří se zapojují do administrativy a fungování celého místního klubu. Národní sportovní agentura vznikla zejména kvůli narovnání financování všech pater té pomyslné sportovní pyramidy, a tento pozměňovací návrh zasahuje především do těch nejnižších pater pyramidy - děti, trenéři, malé sportovní kluby. Za poslední dva roky jsem ať už jako vládní zmocněnec pro sport, nebo jako předseda Národní sportovní agentury navštívil stovky malých sportovních klubů po celé České republice. Dětské kategorie zde v drtivé většině trénují srdcaři, kteří dětem věnují po práci svůj volný čas a nezřídkakdy i většinu víkendů kvůli účastem na utkáních, závodech anebo turnajích. Problémem jsou pak zmíněná dětská sportovní soustředění, poněvadž v současné praxi si musí brát trenéři dovolenou, aby se mohli soustředění zúčastnit, což jim výrazně komplikuje situaci. Často se tudíž stává, že trenér družstva nemůže z různých důvodů využít účast na soustředění kvůli dovolené a tým musí vést někdo jiný.

Tento pozměňovací návrh, který navíc umožní jeden týden placeného volna při účasti dobrovolníka na soustředění, dle mého názoru výrazným způsobem pomůže zejména menším dětským sportovním klubům v jejich fungování a celkově bude mít pozitivní dopad na rozvoj českého mládežnického sportu. Podpora dětí, trenérů a malých sportovních klubů jsou hlavní priority Národní sportovní agentury a tento pozměňovací návrh tyto priority výrazně podpoří. Proto bych rád poděkoval jeho předkladatelům a vás, kolegové, všechny prosím o jeho schválení. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Další je přihlášen do rozpravy pan poslanec Kaňkovský.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové. Já bych na úvod chtěl sdělit stanovisko poslaneckého klubu KDU-ČSL k předložené novele zákoníku práce. Poslanecký klub KDU-ČSL tuto novelu podpoří. Vnímáme ji jednak jako transpoziční novelu a jednak vidíme i snahu zlepšit propojení pracovního a soukromého života. Musím říci, že s expertní skupinou KDU-ČSL jsme diskutovali některé parametry toho tzv. sdíleného místa a musím říci, že sdílím některé obavy kolegů, které tady dnes již zazněly, nicméně přes tyto drobnější výhrady jsme pro to, aby tento institut byl zakotven v zákoně a zákon jako celek podpoříme.

Dále bych se rád ještě vyjádřil k již zde avizovanému pozměňovacímu návrhu, který je v hlasovací proceduře pod písmenem D, který jsme dlouhodobě připravovali a jednali o něm zejména s kolegou poslancem Josefem Hájkem, ale i s dalšími kolegy, kolegou Patrikem Nacherem, s kolegou Černohorským a dalšími. Já už jsem ho zde představoval ve druhém čtení, nicméně ho ještě krátce připomenu.

Vy víte, že jsme tady opakovaně diskutovali už v minulém volebním období, ale i na začátku tohoto volebního období o problému takzvaných rentistů. Ono to někdy je takové zavádějící. Někdo si myslí, že rentista je rentiér, ale není tomu tak. Rentista je skutečně člověk, který prošel buď pracovním úrazem, anebo má přiznánu chorobu z povolání. To znamená, je to člověk, který byl ve svém životě osudem, nebo jak to nazveme, poměrně závažně postižen, v naprosté většině nikoliv vlastní vinou. Během jeho povolání se mu zhoršil zdravotní stav a toto je pro něj velmi závažná situace a stát mu nahrazuje prostřednictvím pojišťoven ztrátu na výdělku tou takzvanou rentou. Výpočet té renty je velmi složitý a i právně je složitý a i ten model je podle našeho názoru diskriminační. A já jenom připomenu, o co vlastně jde.

My chceme v tomto poslaneckém návrhu zrušit institut takzvaného stop výdělku. Když se vypočítává náhrada za ztrátu na výdělku, tak se tomu člověku, který si před úrazem, před pracovním úrazem, anebo před uznáním choroby z povolání vydělával nějakou částku, tak se mu odečítá částka, kterou je schopen si se zbytkovou pracovní schopností vydělat po skončení pracovní neschopnosti. A tady je právě ten problém, protože řada těch lidí si těsně po skončení pracovní neschopnosti vydělá částku například 18 tisíc korun, ale v průběhu dalších let z různých důvodů, z restrukturalizace podniků anebo z toho, že nestačí na tu práci, kterou dělal dřív, najde zaměstnání, které je hůře honorované. Místo těch 18 tisíc si vydělá třeba 13 tisíc nebo 14 tisíc, ale bohužel v tom modelu výpočtu se mu stále odečítá těch 18 tisíc. Tím pádem on má sníženou tu výplatu náhrady o ty 4 tisíce, kdybychom brali ten příklad 18 a 14.

To si myslíme, že je velmi demotivující, protože ti lidé chtějí pracovat. V naprosté většině případů chtějí pracovat, ale pokud je stát obírá o například 4 tisíce korun, tak si pak rozmýšlejí: Mám zůstat na úřadu práce? Anebo mám jít pracovat načerno? A já si myslím, že do těchto situací bychom neměli naše spoluobčany hnát, protože, jak už jsem řekl, oni už byli postiženi tím pracovním úrazem, anebo ta jejich práce, náročná práce v chemickém, stavebním průmyslu a podobně, jim způsobila chorobu z povolání.

Proto jsme přistoupili po velmi složitých jednáních se zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva průmyslu a obchodu, ale také po opakovaných schůzkách s horníky a s dalšími profesemi právě k návrhu zrušení toho takzvaného stop výdělku. Těch poměrně tragických případů lidí, kteří byli deklasováni tím pracovním úrazem, ale postupnou svou vůlí se dokázali vrátit do zaměstnání, a pak je znovu deklasovalo to, že zjistili, že se jim to vlastně nevyplatí, těch případů bychom tady mohli zmiňovat s kolegou Josefem Hájkem, myslím si, desítky. Jenom horníků, kterých se to týká, jsou 4 tisíce, ale celkově lidí, kteří pobírají tu takzvanou rentu, tedy náhradu za ztrátu na výdělku, je v České republice 15 tisíc. Možná si řeknete, že to je nevelká skupina, ale jsou to lidé, kteří skutečně byli osudem poměrně stíháni, kteří v naprosté většině případů chtějí pracovat, a myslím si, že naším úkolem je jim to umožnit. Aby mohli pracovat, aby to pro ně bylo motivační a aby se necítili diskriminováni či šikanováni tím současným způsobem výpočtu.

Proto si vás, milé kolegyně a kolegové, dovoluji požádat o podporu toho našeho společného pozměňovacího návrhu, který jsme předkládali s kolegou Hájkem, a pevně věřím, že budete tomuto nakloněni. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Omlouvá se... tuto omluvu jsem četl. Další, paní poslankyně Gajdůšková.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo, návrhu zákoníku práce, který máme schválit, představila paní ministryně. Já ale považuji za nutné ve vztahu k zákoníku práce a předtím, než budeme o něm hlasovat, podtrhnout dvě věci. Ta jedna je oblast, úloha pracovního práva jako takového a druhá je význam sociální dohody.

To, jak je zákoník práce, tedy pracovní právo nebo jeho absence, důležitý, se mnozí v posledních měsících přesvědčili na vlastní kůži. My ostatní zprostředkovaně, když jsme museli řešit a stále řešíme mnohdy existenční problémy pro ty, kteří zůstali mimo ochranu zákoníku práce. Jistě všichni víte, že mluvím o těch takzvaných dohodářích. Někteří z nich přijali tento styl, systém, tuto formu zaměstnávání, protože prostě nechtěli být svazováni klasickým pracovním poměrem, ale také všichni víme, že někteří prostě neměli na vybranou.

Poučení z toho pro nás by mělo být, že pracovní právo musí být moderní a dostatečně pružné, tak aby vyhovovalo zaměstnancům, ale i zaměstnavatelům, aby bylo zvládnutelné i z pohledu státní správy. Zákoník práce tedy musí nastavit spravedlivé uspořádání a vyrovnané vztahy mezi zaměstnanci a jejich zaměstnavateli. Připomínám, že to se týká přes 5 milionů lidí v této zemi. Pro nás sociální demokraty je zásadní požadavek, aby v zákoníku práce měli zakotveno zastání zaměstnanci, byly v něm také ale kompetence odborů v roli ochrany zájmů zaměstnanců na konkrétních pracovištích a při vyjednávání o výši mezd. Pro zaměstnavatele ale musí být zákoník práce dostatečně pružný, tak aby se nebáli lidi zaměstnávat a nesnažili se zákoník práce obcházet ať už těmi dohodami, nebo švarcsystémem.

Ten druhý bod se týká sociální dohody sociálních partnerů. To je zásadní pro oblast pracovního práva. Tripartita, tedy zaměstnavatelé, odbory a vlády, se musí dohodnout, chtějí-li udržet v zemi sociální smír. Sociální smír je vládnutí na základě dohody sociálních partnerů, je princip, na kterém sociální demokracie vždycky stavěla své vládnutí a který, jak už jsme si dvakrát v historii, novodobé historii České republiky osvědčili, vedl vždycky k návratu země k prosperitě. Ať už to bylo po té, v uvozovkách, spálené zemi po Klausově vládě, nebo po krizi po vládách premiérů Topolánka a Nečase. Prostě sociální dohoda, sociální smír, dohoda mezi zaměstnavateli i zástupci zaměstnanců a na té třetí straně ministerstev, vlády, to prostě funguje. A to je vidět i nyní. Říkám to proto, že zde máme vládní návrh zákoníku práce, který byl v tripartitě dojednán.

A pak zde máme několik pozměňovacích návrhů mimo tuto dohodu. Zvláště pozměňovací návrh, jehož základním předkladatelem je pan kolega Farský, který podporuje dobrovolnickou činnost, který chce přinést týden volna navíc na práci s dětmi pro jejich vedoucí, bych opravdu velmi a velmi ráda podpořila. Dobrovolnictví podporuji dlouhodobě, protože to je deviza, kterou máme. Uvádí se, že dobrovolnická práce přináší několik miliard nám všem. A ti lidé si skutečně zaslouží, aby měli podmínky pro to, aby tuto svou dobrovolnickou činnost mohli vykonávat. O práci s dětmi není potřeba mluvit, to je oblast, která je velmi zasloužilá. Tento návrh podpořila i naše paní poslankyně, má vzácná kolegyně paní Valachová. Tento pozměňovací návrh ale nebyl tripartitně dojednán. Já jsem se snažila opravdu spojit s představiteli zaměstnavatelů, ale ani neformálně, ani mezi čtyřma očima mně nedali souhlas k tomu, abychom tento návrh podpořili. Nepodařilo se mi získat jejich souhlas. Ale dohody se mají ctít. Důvěra mezi sociálními partnery je zásadní podmínkou udržení sociálního smíru. Apeluji proto na vás všechny, abychom i my ctili dohodu paní ministryně, a tedy vlády se zaměstnavateli a odbory, že tato předloha zákoníku práce se nebude měnit nad rámec v tripartitě dojednaný.

Chci k tomu ještě poznámku. Návrh pana poslance Farského měl nabýt účinnosti v roce 2021. Je tedy dostatek času tento návrh zvednout a zkusit schválit jinou procedurou, buď při jiné předloze, nebo dát jako poslanecký návrh. A já mám slib paní ministryně i sociálních partnerů, že pokud to takto proběhne, pokud nebude tento pozměňovací návrh nyní schválen, že budeme společně usilovat o to, abychom podmínky pro práci dobrovolníků, pro práci vedoucích při práci s dětmi a mládeži, ať už jsou to dětské a mládežnické organizace, nebo ve sportu, vytvořili co nejlépe v podobě víceméně, jak to navrhuje nyní pan poslanec Farský. Jsem přesvědčena o tom, že ti lidé si to zaslouží. Zaslouží si to i jejich rodiče, zaslouží si to společnost. Věřím, že ani pan poslanec Farský nevzdá svoji iniciativu prostřednictvím pana předsedajícího, kdyby jeho pozměňovací návrh nyní neprošel. A já znovu říkám, velmi ráda v tom pomohu. Nyní ale ctím dohodu sociálních partnerů jako princip nutný pro sociální soudržnost, tedy prosperitu v naší zemi. A děkuji za pochopení.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka, pan poslanec Jurečka.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobré dopoledne, vážený pane předsedající. Já jsem si dovolil zareagovat na předřečnici paní poslankyni Gajdůškovou, která tady komentovala otázku pozměňujícího návrhu pro podporu osob pracujících s mládeží.

Myslím si, že zákonodárce má rozhodovat podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, a nemyslím si, že otázka přijetí takového pozměňujícího návrhu má být podmíněna nějakým souhlasem ze strany zaměstnavatelů, ať už na bázi mezi čtyřma očima apod. Protože potom nerozumím tomu, když se řekne: teď to tady řešit nebudeme, ale kdyby to přišlo jinou cestou o pár měsíců později jako separátní návrh, tak tam už bychom tu podporu viděli.

Já si myslím, že pokud se na to podíváme optikou, že dnes je velký problém, abychom dokázali mít lidi, kteří jsou ochotni v rámci svého volného času pracovat s mládeží, investovat do nich volný čas v rámci mnoha organizací - a já jsem víc jak deset let dělal s mládeží, dělal jsem hlavního vedoucího dětských letních táborů, vím, co to stojí času, energie. A to, co ten pozměňující návrh navrhuje, to je spíše řekněme určitá symbolika, to není vyřešení toho, kolik času ti lidé, kteří to dělají opravdu jako poslání, tomu věnují. A já si úplně neumím představit, že by zaměstnavatelé na jakýkoli návrh v jakékoli jiné době řekli "ano, toto my vítáme, toto tam dejte", protože je to věc, která určitým způsobem komplikuje tomu zaměstnavateli život. Ale my to máme přece posuzovat optikou nějakého vyššího obecného zájmu, jako společnost chceme umět ocenit lidi, kteří s mládeží pracují. Takže byl bych velmi rád, abychom na to nahlíželi touto optikou, nikoliv optikou, jestli nám zákonodárcům v uvozovkách někdo dává, nebo nedává souhlas, jestli to můžeme, nebo nemůžeme podpořit. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. A jako další do rozpravy - faktická poznámka pan poslanec Sklenák.

 

Poslanec Roman Sklenák: Já musím zareagovat na pana poslance Jurečku a musím v tomto momentě vyjádřit pochopení a podporu své kolegyni Aleně Gajdůškové. Zákoník práce, bych řekl, je svým způsobem výjimečná právní norma. Jsme tady tak trochu rozděleni na ty, kteří mají blíže a hájí zájmy zaměstnanců, a ty, kteří mají blíže a hájí zájmy zaměstnavatelů. A vždy, když se tady projednává zákoník práce, tak je to velká bitva, jsou předloženy desítky pozměňovacích návrhů a někdy to dopadne tak jak v minulém volebním období, že těch pozměňovacích návrhů je takové množství a jsou tak různorodé, že nakonec ta novela vůbec není schválena, a to se nám přihodilo. A já jsem vnímal, že v tomto případě všichni, jak jsme tady, od začátku jsme si byli vědomi této historické zkušenosti. A proto i to, že bylo předloženo pouze 9 pozměňovacích návrhů, z toho dva řeší účinnost, tak to právě odráželo to, že chceme v konsenzu tady schválit možná všemi hlasy normu, na které je všeobecná shoda. A na to poukazovala paní kolegyně Gajdůšková. Určitě ani ona, ani já, ani nikdo z vás bychom si nenechali diktovat, co máme, nebo nemáme schvalovat, ani zaměstnanci, ani zaměstnavateli, ale ten její motiv byl popsán zcela jednoznačně.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Děkuji kolegovi Sklenákovi. Nyní faktická poznámka Mariana Jurečky a budeme pokračovat vystoupením kolegy Hájka. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já jenom stručně. Já rozumím té části debaty o tom, že se ctí nějaké dohody. Na druhou stranu stává se nám i u jiných zákonů, kdy na začátku toho příběhu se vydefinují nějaké mantinely, řekne se "ta norma bude obsahovat jenom nějaké změny", ale pak přijde ještě nějaká změna, která je svým charakterem opravdu specifická, mimořádná - a za to já považuji tady tuto změnu. A když se dneska hodně skloňuje slovo společenská zodpovědnost, etika podnikání, manažerská etika, tak pokud se chceme bavit o tom, že chceme, aby dnešní mládež měla opravdu kvalitní výchovu nejenom v rodinách, ale i v rámci toho volnočasového využití, tak potřebujeme také mít ty lidi. A víte všichni velmi dobře i na základě našich osobních zkušeností, že v této hektické době dokázat najít lidi, kteří si ten čas najdou, je velmi komplikované, a hledat tu formu podpory si myslím je namístě. A mám obavu, že když to budeme odkládat na případnou nějakou příští příležitost, tak už se to v rámci tohoto funkčního období Poslanecké sněmovny nemusí podařit.

To je celá obava, kterou jsem vyjádřil, ale myslím si, že věcně si v tom rozumíme, že bychom rádi hledali to, jakým způsobem to vyřešit, aby ta podpora těchto agend a činností lidí, kteří pracují s mládeží, byla podpořena.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Kolegu Hájka požádám o posečkání. S přednostním právem paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Máte slovo, paní ministryně. (V sále je hluk a velmi špatná slyšitelnost!)

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Velmi krátce, já jsem si sundala roušku, aby mi bylo rozumět. Chtěla bych upozornit pana předsedu, že my jsme se snažili hledat podporu pro všechny návrhy, aby skutečně tato novela prošla s maximální podporou Poslanecké sněmovny. Takový důležitý zákon jako zákoník práce si to zaslouží. Myslím si, že výborným příkladem toho, že se snažíme maximálně hledat podporu s ohledem na vývoj situace, je právě pozměňovací návrh pana poslance Kaňkovského, který všichni zúčastnění podpořili, a tím pádem pevně doufám, že dnes projde. To znamená, že to je perfektní příklad toho, že se snažíme i reagovat na vývoj situace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni. Nyní pan poslanec Josef Hájek. Připraví se pan poslanec Radek Zlesák. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Josef Hájek: Děkuji za slovo. Pane předsedající, kolegyně, kolegové, jsem rád, že dneska opět můžu já i vy udělat něco pro mé kolegy horníky. Jsem tady druhé volební období, v prvním volebním období se nám podařilo prosadit zasloužené předčasné starobní důchody pro horníky. Samozřejmě je vždycky důležité lépe jednou vidět jak stokrát slyšet. V době, kdy jsme řešili starobní důchody, jsem zorganizoval fárání na Dole Paskov. Tenkrát se účastnila Jana Černochová a viděla na vlastní oči, co obnáší práce horníků a že opravdu vyřešit nebo umožnit, aby tito lidé šli, a nám se podařilo z původních pěti prosadit sedm let, dříve, mělo jasné zdůvodnění.

V tomto období řeším druhou skupinu horníků, dneska už bývalých horníků. Je to, jak říkal kolega Kaňkovský, 4 000 bývalých horníků, kteří už nemohou vykonávat svou práci z titulu buď choroby z povolání, nebo pracovního úrazu. Ti chlapi za mnou chodí, a to, co horníci skutečně nesnášejí, je nespravedlnost. A oni dodneška nerozdýchali to, že prostě i přes pracovní omezení, které mají, nebo ten pracovní hendikep, jdou pracovat a tu práci ztratí a k těm situacím dochází. A dnešní doba signalizuje, že bohužel ztráty zaměstnání budou a samozřejmě se dotknou zejména těch okresů, mezi které patří Karvinsko, Karlovarsko, Mostecko, Sokolovsko, to znamená, tito lidé potom bývají první na ráně, když jsou nějakým způsobem propouštěni, protože řeknou: vás propustíme, protože neumřete hlady, vy nějakou garanci výdělku máte.

Ten náš pozměňovací návrh, který jsem dělal s kolegou Kaňkovským - a my se tomu věnujeme tři roky, my jsme se v roce 2018 snažili této skupině hendikepovaných pracovníků umožnit, aby v době, když se dostanou na úřad práce, nebyli potrestáni tím, že dochází k nárůstu minimální mzdy. My jsme, zaplať pánbůh, zvedli minimální mzdu z 8 000 až na dnešních tuším 14 600, ale tito pracovníci, kteří nemohli vykonávat práci a byli na úřadu práce, tak jim z náhrady na ztrátě výdělku byla odečítána minimální mzda, a došlo tedy k tomu, že vlastně i když nic neprovedli, se jejich životní úroveň snižovala.

Já jsem velmi rád, že se podařilo i díky paní ministryni dojednat s tripartitou, aby této skupině pracovníků umožnila to, aby nebyli trestáni za to, že jdou znovu pracovat na místo, na kterém mají nižší výdělek. To je základní princip tohoto pozměňovacího návrhu, aby ten člověk, který byl třeba propuštěn a vydělával předtím více a šel znovu pracovat a na tom novém místě vydělával méně, aby mu nebyla strhávána z té renty částka, kterou dosahoval na minulém pracovišti. Oni to berou jako nefér. Mně se zhoršil zdravotní stav, já už nemohu vykonávat práci, byl jsem vyhozen z práce a mám teď dvě možnosti: buď budu na úřadu práce a někde makat načerno, anebo půjdu do práce a budou mi strhávat ten vyšší výdělek, to znamená, zase vydělám méně. Takže dneska schválíme, a já vás prosím, vyzývám, apeluji - použiji jakékoliv adjektivum - abychom přijali toto ustanovení, jeden paragráfek zákoníku práce, který skutečně zlepší podmínky těm 4 000 horníků, to je za A. A za B, což je důležité, tito lidé, tito rentisté tuto náhradu berou do 65 let věku života. A v případě, že dožijí těch 65 let a nemají odpracované roky, tak nedostanou důchod a spadnou do sociálního systému sociálních dávek. Takže to taky motivuje ty naše spoluobčany, aby mohli pracovat, aby si naplnili ta kritéria, která potřebují pro starobní důchod.

Já bych závěrem poprosil kolegy z klubu KSČM, kteří mají problém s touto novelou zákoníku práce, aby alespoň podpořili tento pozměňovací návrh můj a pana kolegy Kaňkovského, nebo Kaňkovského a mého, já tady nechci řešit, kdo je první, je to pod bodem D, protože skutečně je pro lidi, skutečně jde napříč politickým spektrem a pomůže těmto lidem. Takže vám děkuji za pozornost a ještě jednou vás poprosím o podporu pozměňováku pod písmenem D. Děkuji moc. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Josefu Hájkovi. Nyní pan poslanec Radek Zlesák. Připraví se kolega Leo Luzar. (V sále je stále obrovský hluk.) Ještě než vám dám slovo, pane poslanče, požádám sněmovnu o klid. Je tady velký hluk a byl bych rád, kdyby ten, komu je uděleno slovo, mohl v důstojném prostředí to slovo využít. Děkuji, máte slovo.

 

Poslanec Radek Zlesák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Rád bych se vyjádřil k našemu společnému pozměňovacímu návrhu, který je v hlasovací proceduře u tohoto zákona uveden pod písmenem E, to jest podpora osob dobrovolně pracujících s dětmi a mládeží. 1,3 miliardy korun je finanční hodnota práce, kterou dobrovolníci přinášejí naší společnosti svou činností při práci s dětmi a mládeží ve svém volném čase. Dobrovolní vedoucí, trenéři, instruktoři touto činností tráví ročně průměrně čtyřicet dnů ze svého volna, volného času. Bez jejich aktivit by činnost mnohých oddílů nebo sportovních klubů nebyla vůbec možná. Náš pozměňovací návrh nepřináší do zákoníku práce žádný nový mechanismus, žádnou vyšší zátěž pro zaměstnavatele, pouze rozšiřuje možnost si požádat o pracovní volno i pro dobrovolné trenéry, kteří pracují s dětmi a s mládeží, a refundaci pěti dnů pro výkon této činnosti ze strany státu. Proto bych vás poprosil o podporu tohoto našeho pozměňovacího návrhu, zcela jistě se to naší společnosti vrátí na spokojených dětech a mládeži. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radku Zlesákovi. Nyní pan poslanec Leo Luzar, připraví se pan poslanec Jan Farský. Pan kolega Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, zákoník práce, a tady už to zaznělo, je vždycky problém. My jsme upozorňovali, že otevírat zákoník práce je jako otevírat Pandořinu skříňku, protože se začnou prolívat různé zájmy. Kolega Sklenák vaším prostřednictvím tady hovořil o tom, že se podařilo udržet nějaké mantinely dohody. Paní ministryně hovořila o tom, že největší odborové svazy uzavřely gentleman´s agreement a dohodly se, že prostě budou postupovat v nějaké shodě. Ale samozřejmě se nabízí otázka, proč tak učinily, nebo co byl ten kompromis, že tak učinily. Protože samozřejmě bez kompromisu se nedá určit nějaký gentleman´s agreement, protože všichni nemůžou být nikdy spokojeni. A tedy se ptám, kde se ustoupilo kterým.

Samozřejmě mně jako levicovému politikovi vždycky začne cinkat zvoneček v hlavě, když k zákoníku práce vyjádří kladné stanovisko zástupce ODS, protože od vzniku této strany zákoník práce, to je opravdu pro ně zcela oprávněně, jak se říká, červený prapor na býka. A je to zcela logické. Takže vždycky ty debaty, které se tady historicky odehrávaly od zákoníku práce, byly ze strany pravice - je to zbytečný zákon, brání podnikání, zbytečně dává další věci. Ze strany levice zazníval přesný opak. Je to problém. A ten kompromis, který tady je naznačen, je diskutabilní.

Dovolím si upozornit na jednu věc, a to je to, co už tady bylo zmíněno - sdílené pracovní místo. Já to vnímám jako docela velký problém, který se do tohoto zákoníku práce dle mého názoru neměl dostat. Tento zákoník práce by měl být o aplikace směrnic Evropské unie, které jsme povinni dělat. Ale o sdíleném pracovním místě v těchto směrnicích nic není. A je to svým způsobem doplněk této evropské směrnice. A ptám se z jednoho prostého důvodu. Když je nám vysvětlováno sdílené pracovní místo, automaticky se k tomu dodává průmysl 4.0. Je to určitý postup do budoucna. Je to určité východisko z této problematiky.

Ale již jsem tady vícekrát upozorňoval, a nás ta debata na hospodářském výboru čeká, že průmysl 4.0 je také o tom, jak budou fungovat zaměstnanci v rámci 4.0 automatizace a dalších záležitostí, když vlastně nebudou potřeba. Zdůrazňuji - nebudou potřeba, protože stroje nahradí jejich práci. A teď je otázka a tady se nabízí v rámci této novely zákoníku práce, že vlastně budou pracovat tím stylem, že na jednu práci, kterou doposud vykonává jeden člověk 8 hodin, klidně bude šest lidí a podělí se v čase. To ale také znamená, že budou mít podstatně nižší příjem. Šestkrát nižší. A budou si muset najít jiné zaměstnání, aby dorovnali tento příjem. A budou si muset najít třeba dalších šest zaměstnání. Ale teď přesuny mezi zaměstnáními, mezi pracovišti, mezi zaměstnavateli, ty už budou vlastně neplacené, ty už budou mimo, ty už budou na nich. A může se nám stát, že tito lidé místo dneska trávící 8,5-9 hodin v rámci pracovního cyklu pracovního dne najednou budou 12 hodin, protože musejí mít dvě tři práce, aby mohli pracovat, aby se uživili. Ale ty mezičasy, o těch zatím nikdo nehovoří.

Upozorňuji na to, protože mě zarazilo to, že odboráři, kteří dle paní ministryně se na tom podíleli, to doporučují v tomto znění, tak jak to je. Protože to nebude o těch, ke kterým každý argumentačně spěje, když říká, tak si představte, tady je účetní, ta paní účetní se bude střídat s jinou účetní na té jedné práci. To si dokážeme představit. Nebo programátor, také obor, který je schopen se třeba takhle podílet na tvorbě nějakých zdrojových kódů. Ale vsadím se, a tady si můžeme říci, že do roka a do dne, ale vsadím se tady s paní ministryní, že první, kdo to pocítí, budou ti nejhůř placení zaměstnanci, budou to ženy, které pracují ve velkých obchodních řetězcích u pokladen, budou to ti, kteří pracují manuálně za minimální mzdu, budou to ti všichni, kteří prostě mají na ten příjem, který z práce dostávají, největší problém vyžít.

A z toho já mám obavu. A rád bych slyšel, aby mi odboráři dneska tady, ale bohužel zde nejsou, aby mi řekli, jak to budou řešit, když toto sdílené pracovní místo dopadne právě na ty, kteří jsou dneska šťastní, že můžou pracovat 8 hodin. A pracují 8 hodin. Pracují těžce. Ale dostávají za to, nevím, 15, 16, 17 tisíc korun, protože pracují jako prodavačka.

Tady se v tom zákoně navrhuje, že vlastně oni sami si budou moci dohodnout a zaměstnavatel to bude akceptovat. Paní ministryně, vy tomu opravdu věříte? Vy tomu opravdu věříte, že zaměstnavatel bude akceptovat a že oni sami se dohodnou a že budou mít sdílené pracovní místo? Vždyť to tak přece stoprocentně nebude! Zaměstnavatel si určí, jo, to je výhodné pro mě, tak tady vytvořím sdílené pracovní místo. Ne že to bude iniciativa zespodu zaměstnanců. A přijdou a řeknou, tady nám to podepište, protože je to v zákoně napsáno, že tady musí být váš souhlas. A tak oni to podepíšou, protože budou mít strach přijít o tu práci. I o tu mizerně placenou práci budou mít strach. A budou v područí těch zaměstnavatelů, těch obchodních řetězců. Vždyť už dneska je to otrocká práce. A to si řekněme. A to je ta obava, kterou z toho mám, když jsem si to přečetl. Kdyby tam byla zajištěna nějaká odměna. Ne. To je prostě matematicky rozděleno.

Další problém, který se z toho ukazuje, jsou náhrady a dovolené. Také se matematicky krátí. Také jsou podle toho odpracovaného. A stále upozorňuji na to, že ti zaměstnanci, aby se uživili, protože když dneska máte za 8 hodin práce řekněme 20 tisíc korun čistého a když vám teď zaměstnavatel řekne, toto místo bude sdílené pracovní místo, a buď se přizpůsobíš, nebo ne, tady mi to podepiš, a budete na to tři a budete pracovat tři hodiny denně, tak najednou už nebude mít 20 tisíc, ale už bude dostávat za to 7 tisíc. A bude si muset najít druhou placenou práci, protože nevyžije. A najde si ji na druhém konci města, protože nikde jinde není. Jak toto bude řešeno? Jak bude řešeno to, že zaměstnanci budou donuceni toto podepsat? Jsou za to nějaké sankce? Je tam něco? No ne. Protože za ten delší konec provazu tahá zaměstnavatel. A to je ten problém. A to budu velice rád, když mi budou schopni odboroví bossové, kteří si gentleman´s agreement utvořili, vysvětlit. A hlavně oni to vysvětlí těm zaměstnancům, které mají zastupovat, jestli je opravdu řádně zastupují. Protože mám velkou obavu, že ne, že tady odbory zklamaly.

A mě by opravdu zajímalo, jaký deal uzavřely a k čemu se dohodly, že bez rozsáhlé diskuse v době koronaviru, bez rozsáhlé diskuse mezi zaměstnanci přijali tento návrh, aby sdílené pracovní místo bylo takhle vytvořeno v zákoníku práce, který se více stará o směrnice Evropské unie než o ty zaměstnance.

Co se týče dalších bodů, a tady si myslím, že ta diskuse opravdu není nutná, protože všichni, kteří máme víc než 35 let, asi známe pionýrské tábory, vedoucí. Všichni jsme tam byli, všichni jsme to chválili. A již tehdy měli ti, kteří dělali instruktory, vedoucí a další, výhody v rámci dovolené a těchto věcí. Čili se pouze vracíme o 40 let zpět a zavádíme, kdysi co tu bylo a co bylo zrušeno. Takže tady s tímto určitě problém nemáme.

Věci týkající se datových schránek, které se tam objevují jako návrh. Samozřejmě elektronizace pokračuje. A již mnoho lidí má osobní datovou schránku. Čili také v tom nevidíme problém.

Věci, které jsou aplikací evropského práva, samozřejmě také podporujeme, protože aspoň Evropská unie vždycky dopředu kladla ty zaměstnance mnohdy před zaměstnavateli a jejich návrhy jdou v tomto směru a v tomto duchu.

Takže pro mě, a mohu říct, že s plným svědomím jako komunista tady říkám, mám velkou obavu, co to byl za deal v rámci sdíleného pracovního místa a hlavně, jak se v praxi uplatní. A já si myslím, že opravdu se tady ještě setkáme nad debatou, jak je tento institut zneužíván právě vůči těm, kteří mají nejnižší příjmy, kteří budou vrženi do sociální nejistoty, ale ne tím, že by sami chtěli a že by neměli srdce, aby se podělili se spoluzaměstnankyní o to jedno pracovní místo, ale že tím, že budou donuceni ze strany zaměstnavatele, a místo stávajících 20 tisíc budou najednou na 10 tisících a budou stát před tím, jak doplnit rozpočet, aby ty prostředky v měsíci měli k žití.

Já na to chci upozornit. Pevně věřím, že paní ministryně bude vědět, co s tím, jak budou nastaveny kontrolní mechanismy a upozornění na to, že dochází ke zneužívání. Ale osobně to považuji za osobní velké zklamání ze strany odborářů, kteří nějaký ten deal uzavřeli. A pokud se někdy dozvíme, co za tím stálo, budu velice rád, když bude moci tady na tomto plénu o tom hovořit. Protože pokud něco v zákoníku práce je problém, tak to je problém nerovnosti mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. A kdo si někdy myslí, že ten zaměstnanec má silnější pozici, tak ať za mnou přijde a zkusí mi to vysvětlit. Bojím se, že nemá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leo Luzarovi. Kolega Farský ještě posečká. S faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Bláha. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já musím reagovat, protože to, co tady zaznělo - tak já chci reagovat na kolegu předřečníka prostřednictvím pana předsedajícího úplně jednoduše. Doba se změnila, takže často pravicové strany zastávají levicová stanoviska a obráceně. A věřte tomu, že doba se změnila i v tom, že v dnešní době netahá za tu delší stranu zaměstnavatel, ale právě ti zaměstnanci. Díky tomu, že nejsou na trhu práce zaměstnanci, že paběrkujeme, že si nemáme kam sáhnout, že většina, která přichází dneska ze škol, tak má jenom humanitní obory, nemá praxi v ničem, tak prostě ten zaměstnavatel nemůže si dneska diktovat ani vybírat. A volí často menší zlo v rámci zaměstnání a musí opravdu dobře zvažovat, koho vezme a koho nevezme. Tak neobávám se toho, že zaměstnanec by si nevydobyl svoji pozici v dnešní době. A vůbec v dnešní době, kdy většina zahraničních pracovníků zůstala doma, takže nemáme lidi na polích, nemáme lidi v sadech, nemáme ale ani ošetřovatelky v nemocnicích, protože zůstaly na ošetřovném s dětmi. Nemáme lidi v prodejnách, nemáme lidi ve výrobách. Prostě doba je napnutá, stále nervóznější a já přijdu a vysvětlím.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní vystoupení pana poslance Jana Farského, připraví se Olga Richterová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych vás chtěl poprosit o podporu pozměňovacího návrhu, který jsme předložili s poslanci napříč všemi stranami zastoupenými ve Sněmovně. Přestože ten vývoj pak, jak už tady zaznělo v předchozích vyjádřeních, pak byl malinko složitější.

Chci vám představit podstatu toho návrhu. Jde o to, že dneska obrovská činnost, která se děje ve společnosti, stojí na dobrovolnících. My ji moc nevidíme. My na ni tolik nemusíme myslet v rozpočtech, my, naštěstí - myslím, že jsou rádi - je příliš neregulujeme našimi zákony, a tak jako kdyby mnohdy nebyla, bereme ji jako samozřejmost. Ale jsou to, jak zmínil kolega Hnilička, od sportovců, od těch, kteří se ve volném čase po práci věnují výchově sportovních talentů, mládeže, a bez nich bychom těžko pak kdy měli nějakou reprezentaci a nějaké úspěchy na mezinárodním poli. Ale jsou to i organizace přes skauty, pionýry, ligy lesní moudrosti a další, které vychovávají děti, které jim vkládají do života nejen to dobrodružství a nějaké zážitky, ale samozřejmě je formují. A že je formují způsobem, který je společností přijímaný a podporovaný, ukazuje i to, že jsou oceňováni mnohdy budoucími zaměstnavateli jako ti, kteří mají něco v sobě navíc. Protože oni se učí fungovat v týmu, reagují a učí se motivovat týmy lidí už v relativně nízkém věku, je jim svěřena odpovědnost za své kamarády a v tom věku ta formativní možnost je ještě obrovská.

Jakou tady odvádějí práci dobrovolníci dospělí, je skutečně nezměrná hodnota. Když to někdo zkoušel spočítat, tak jak tady zmínil i kolega Zlesák, mluví se o miliardách korun ročně, které tímto způsobem přináší do společnosti dobrovolníci svou prací zdarma. Když se propočítávalo, kolik takový vedoucí ročně věnuje ve svém volném čase dobrovolně času, tak vycházelo to až na 40 pracovních dní, které člověk zdarma poskytuje řekněme společnosti. On netrpí. On to dělá rád. Je to činnost, kterou si všichni vybrali dobrovolně, a neříkají si za ni o odměnu, a dokonce, jak se s nimi bavím, tak si myslím, že naprostá většina z nich, kdyby měla být placena, tak je to vlastně urazí. Takto by to nechtěli.

To, v čem ale narážíme na problém, je to, že v průběhu roku ten volný čas po večerech, někdy víkendech ještě tak dokážou ti vedoucí vyšetřit. Potíž je v tom, když mají - nebo potíž to mnohdy není, ale je to už mně přijde až za hranou toho, když ještě jim říkáme: když pak chcete vaše svěřence ve svém volném čase dobrovolně zdarma školit na sportovních soustředěních nebo s nimi vyrazit na zotavovací akci, tak si na to vezměte svoji soukromou dovolenou.

Zákoník práce na to dlouhodobě myslí v § 203 písm. h). Říká, že ti, kteří se celoročně soustavně dobrovolně věnují práci s dětmi a mládeží, můžou dostat až tři týdny neplaceného volna ročně, pokud proti tomu nejsou závažné překážky na straně zaměstnavatele. My tady říkáme to, a musím říct teď ze zkušenosti vedoucího, že mnohdy zaměstnavatelé už dnes volno, a to i placené, dávají. Zvláště státní podniky. A i to dneska už objevíme v mnoha kolektivních smlouvách, kdy se dohodli na tom, že to zaměstnavatel považuje za tak významnou službu celé společnosti, že o to navýší dny, které jinak má jeho zaměstnanec jako dovolenou.

My tady ve shodě se všemi předkladateli jsme přišli s konceptem, který říká, že ten náklad za těch pět dní v uvozovkách dovolené navíc, ale je to času, který musí ten dobrovolník strávit se svými svěřenci, kterým se věnoval celý předchozí rok, bude refundovat zaměstnavateli stát. A aby to nebyla obrovská částka, dali jsme limit ve výši průměrné mzdy. A dali jsme limit maximálně pět dní. Když to porovnáte s tím, že se mluví o miliardových hodnotách, které dobrovolnická práce přináší společnosti, a toto je náklad v rozpočtu vyčíslený 50 miliony, když to porovnáte s tím, že i vedoucí nějaké skupiny mládeže tomu věnuje 40 pracovních dní v roce, a my tady mluvíme o pěti dnech, tak si myslím, že ta v uvozovkách ziskovost u této neziskové činnosti je obrovská. Z toho důvodu myslím, že se podařilo získat i širokou podporu v Poslanecké sněmovně, a já děkuji za to, že děti a mládež nám nejsou lhostejné a že jim chceme takto, doufám, vyjít vstříc. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Farskému, nyní paní poslankyně Olga Richterová, připraví se pan poslanec Jiří Bláha. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Zákoník práce skutečně je jedna z nejdůležitějších norem. A na druhou stranu je dobré si říct, že to, co dnes vláda předložila, je skutečně dosti málo ambiciózní, to není žádná velká změna. Jsou to takové některé velmi užitečné, ale menší úpravy, ale skutečnou změnu zákoníku práce stejně ještě potřebovat budeme.

Já chci okomentovat k tomu vládnímu návrhu dvě věci, a sice že to, co je někdy prezentováno jako takový všelék, a sice to sdílené pracovní místo, to bohužel téměř nic neřeší. Co to umožňuje, je jen a pouze flexibilní rozvrh pracovní doby těch dvou a více zaměstnanců na jednom pracovním místě. Takže jediné, co to řeší, je to flexibilní rozvrhování pracovní doby těmi samotnými zaměstnanci. Zůstává stále pro zaměstnavatele ten zvýšený náklad ze zaškolování dvou zaměstnanců, z více pracovnělékařských prohlídek, z toho vedení účetnictví atd. Prostě stále zůstává to, že dva zaměstnanci jsou dražší nežli jeden. Čili dvakrát 0,5 úvazku není totéž jako jeden celý úvazek.

Proto už také zaznívalo, že sdílené pracovní místo bude fungovat jenom na základě pobídek, dotací. A to je to, čeho se obávám a kde vidím, že to je zbytečně takhle (ukazuje) drbání se přes hlavu na druhém uchu. Potřebujeme spíše nějaké doprovodné úlevy pro zaměstnávání určitých skupin osob. Za Piráty bychom navrhovali daňové úlevy pro lidi pečující ať už o malé děti, nebo pečující třeba o osoby závislé, o své blízké, kteří mají příspěvek na péči. Tak toto bychom navrhovali za Piráty.

A druhá věc, co bych okomentovala, že je škoda, že ačkoliv jde o jaksi po dlouhé době změnu zákoníku práce, tak kromě datových schránek to stále bude tak, že vlastně zákoník práce bude v praxi vylučovat elektronickou komunikaci, že stále ty písemnosti budou doporučenými dopisy. Ano, přes datové schránky to lze, ale to je vše. A tam si zase myslíme, že by to mělo být trošku vstříc té dnešní době používání e-mailů, případně elektronických podpisů, samozřejmě.

A nyní k pozměňovacím návrhům. Tam má naši podporu jak návrh pana poslance Farského k podpoře lidí, kteří tráví volný čas na táborech a věnují se mládeži, tak mají naši podporu samozřejmě i návrhy pana Kaňkovského, kde k tomu ještě vystoupí můj kolega Lukáš Černohorský, který je z Ostravy.

A ještě bych zmínila samozřejmě návrh pirátský, kdy předkládáme pod číslem 5204 pozměňovací návrh k automatické valorizaci minimální mzdy. Ten je za nás jakousi prevencí politických divadýlek do budoucna. Jde nám o to - víme, že to nebude dnes - ale abychom se do budoucna shodli na mechanismu, kterým se bude automaticky podle stavu hospodářství zvyšovat minimální a na ni navázaná zaručená mzda, aby všichni věděli, co mají zhruba očekávat. Dnešní stav, kdy se až třeba v polovině prosince zaměstnavatelé dozvědí, jak stoupne minimální mzda hned od ledna, je zbytečně stresující a nepředvídatelný i pro ty samotné zaměstnance. (V sále je trvalý hluk.)

A poslední věc, ke které se chci vyjádřit, je pozměňovací návrh pana poslance Stanjury, potažmo celé ODS, který chce zvednout ty počty hodin na dohodách o provedení práce na 450 hodin. Myslím, že jste si mnozí všimli, že jsem se v posledních měsících dost věnovala dohodářům a že jejich prekérní situace, tak jak to dnes je na trhu práce, opravdu není dobrá. Když si uvědomíme, že lidé, kteří pracují třeba na dohodu o pracovní činnosti nad 3 tisíce korun měsíčně, tak za ně zaměstnavatel odvádí pojistné. Tam není problém na té příjmové stránce u státu, ale tam je problém v tom, že tihle lidé nemají žádná práva typu dovolené, typu opravdu mít nárok na tu práci. Ano, to je ta flexibilita, ale teď během koronavirové krize se ukázalo, jak je to riskantní.

Já jsem včera chtěla interpelovat paní ministryni, bohužel nebyla přítomna, která radí, že dohodáře má jaksi zachránit dávka mimořádné okamžité pomoci, která se v 66 % příjemců téhle dávky v posledním sledovaném období dávala v hodnotě 50 až 2 999 korun. Takže dohodáři ostrouhali na všech frontách. Dohodáři nemají ochranu, jakou mají zaměstnanci, i když si myslí třeba, že vlastně téměř zaměstnanci jsou, protože se za ně platí pojistné. Dohodáři nedostali podporu od této vlády. Třikrát tato Sněmovna zamítla návrhy na kompenzační bonus v nižší výši, který jsme předkládali jako Piráti, a podpořila ho úplně celá opozice, a nyní jsme u toho, že bychom měli podpořit další jaksi rozvolnění těchto dohod. Za mě to nedává smysl. Dohodáři už dnes čelí často bohužel jistému nátlaku, že prostě tou nabídkou je dohoda a nikoliv pracovní poměr ve smyslu té ochrany zaměstnance.

A já když to sečtu a řeknu vám to číslo, jak to dneska je možné, tak když si uvědomíte, že v průměru pracovní dny v měsíci - jsou 21,75 pracovních dní, pracovní doba 8 hodin, hodiny za měsíc: 174 hodin. A když si vezmete, na dohodu o pracovní činnosti je už možné takto pracovat za jeden měsíc 87 hodin v měsíci, a kdybychom prodloužili dohodu o provedení práce na 450 hodin, tak by to bylo dalších 37,5 hodiny v měsíci a na dohody by v jednom měsíci zcela legálně bylo možné pracovat 124,5 hodiny. Víte, co to je za úvazek k těm celkovým 174 hodinám měsíčně? Je to úvazek, který když se ještě započítá, že běžný zaměstnanec má mít dovolené, také jsou tam nějaké svátky apod., tak vychází, že zkrátka dohodář by legálně jenom na dohody u jediného zaměstnavatele byl zaměstnán na 0,8 úvazku. A já to chci ještě jednou vypíchnout. Opravdu chceme jako stát umožnit, aby lidé čistě na dohody o provedení práce a pracovní činnosti u jediného zaměstnavatele pracovali klidně každý měsíc na 0,8 úvazku? Ano, doteď takto pracovali zejména studenti a důchodci, ale v této krizi se ukázalo, jak riskantní to je a jak riskantní to je pro lidi, kteří mají rodiny, zůstali doma s dětmi, zprvu neměli ani ošetřovné, bylo to neskutečné martyrium, aby dohodáři dostali ošetřovné, a bohužel nedostali ani ten kompenzační bonus.

Takže jenom bych chtěla uzavřít tou otázkou, jestli namísto takovéhoto rozvolňování nedává smysl spíš se zamyslet nad těmito flexibilními pracovními nástroji. My bychom navrhovali spíše obecně přehodnotit to daňové zatížení práce obecně, aby nebyl takový rozdíl mezi zaměstnáváním člověka na standardní pracovní poměr a aby nebyla tak velká motivace tlačit lidi do dohod, ale umožnit úplně standardně ten čtyřpětinový - 0,8 pracovní úvazek na dohody nám prostě rozumné nepřijde.

Tolik shrnutí a ještě jednou bych ráda podotkla, že bohužel částečné úvazky čistě tím sdíleným pracovním místem podpořeny nebudou, to upravuje pouze možnost flexibilního rozvržení pracovní doby, takže bohužel bez dotací to žádná pobídka není, a dotace zase jsou administrativně náročné a nesouhlasíme s tím, aby se ty pobídky dělaly tímto způsobem.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Richterové. Nyní pan poslanec Jiří Bláha ve svém řádném vystoupení. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, zákoník práce byl předem dohodnut, že nebudeme vstupovat se svými pozměňovacími návrhy. Já jsem to plně ctil, protože jsem nechtěl vstupovat do něčeho, co je dohodnuté. Proto jsem si připravil příspěvek, který bude k zamyšlení, jak bychom měli přistupovat k řešení zákoníku práce v následujících dnech.

Poslední dny a měsíce nám ukázaly, ve kterých otázkách zákoník práce nevyhovuje, ba přímo brzdí, ba přímo nutí zaměstnavatele, aby své zaměstnance poslali na pracák, ošetřovné nebo nemocenskou, protože je hrozně byrokratický, je omezující a je i nespravedlivý. Jinak si nemůžu vyložit věci, které v rámci paragrafů o zaměstnávání vznikají. Přečtu vám jenom pár záležitostí, které jsou pro mě jako zaměstnavatele velice důležité a které v posledních dnech ovlivnily i náladu na většině pracovišť.

Je to § 207, 208 a 209, kde se přímo říká, že pokud zaměstnanec koná práci a tu práci nemohl vykonávat, protože třeba nebyly suroviny, náleží mu odměna ve výši 80 %. Ale v důsledku přerušení práce povětrnostními vlivy je to jenom 60 %. Ale v okamžiku, kdy dojde k vyhlášení koronaviru, to znamená něco, co ten zaměstnavatel nezavinil, ale je to dle nařízení vlády, tak jsme stanovili, že zaměstnavatel musí platit 100 %. A to jsou ty rozpory, které na pracovišti vznikají. Takže máme na pracovištích zaměstnance, kteří jsou doma, opalují se na sluníčku a dostávají 100 %, a pak jsou zaměstnanci, kteří chodí do práce, vykonávají svoji práci, firma neprosperuje, takže tomu zaměstnanci nemůže dát 100 %, dá mu třeba v tom nejhorším případě 60 %, a ten zaměstnanec, který je doma, v klidu píše sms: Tak co, ještě dneska makáš, aby sis vydělal? Já zrovna skáču do vody". Tak až k takovým paradoxům dochází.

Takže to je jedna věc, kterou bychom se měli zabývat, protože v okamžiku, kdy dojde k zásadním změnám v rámci nařízení vlády a nejsme na to zákoníkem práce připraveni, tak dochází k rozdílným přístupům k různým vrstvám zaměstnanců.

Chtěl bych ještě zmínit další body, které jsou na pováženou. To znamená, že přímo na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí se píše, a samozřejmě je to dle zákona: Může zaměstnavatel nařídit dovolenou ze dne na den? No nemůže. Může pouze s tím, že to zaměstnanci oznámí 14 dní dopředu. Takže si představte, najednou ze dne na den nemáte práci, řešíte, co se zaměstnanci, a vy mu nemůžete dát dovolenou, pokud s tím ten zaměstnanec nesouhlasí. Zaměstnanec nemůže vykonávat ani jinou práci, pokud s tím nesouhlasí. Nemůže. Zaměstnavatel nemůže ani zkrátit pracovní úvazek. Nemůže zaměstnanci snížit mzdu. Nemůže mu nařídit ani práci z domova, pokud s tím zaměstnanec nesouhlasí. Nemůže ale ani změnit nastavení směn ze dne na den. To znamená, že jestliže jsem naplánoval - zaměstnanče, budeš chodit do práce takto 14 dní, tak to musím dodržet, protože povinnost je oznámit to zaměstnanci dva týdny předem. A toto Ministerstvo práce a sociálních věcí v době koronakrize dá na své stránky místo toho, aby podpořilo zaměstnavatele, kteří se snažili za každou cenu v té situaci najít východisko a pomoci udržet zaměstnance. Tak takhle my pracujeme a takto hovoříme, takto vystupujeme.

A k čemu dochází? Zaměstnanci, které jsem nechal doma na 100 %, vzkazovali: Nepočítej s tím, že přijdeme do práce, jestli nás zavoláš, protože my máme nárok na 100 % a jsme zavřený provoz. My nepůjdeme do práce. Stalo se dokonce to, že zaměstnanec u jiné firmy, který je na ošetřovném, vzkázal zaměstnavateli: Počítej s tím, že přijdu 1. července, ale budu chtít 14 dní dovolenou, mám ji nahlášenou. Takto se chovají někteří. Říkám někteří. Většina je skvělá, ale samozřejmě ta většina nese horko těžko tyhle výstupy těch zaměstnanců, kteří toho zneužijí.

A pokud Ministerstvo práce a sociálních věcí samo nepřistoupí k tomu, abychom našli východisko, a v dobách, kdy přijde epidemie a zase zavřeme provozy, nebude mít připravený zákoník práce, který by korespondoval s tím stavem, tak co udělá většina zaměstnavatelů? Zbaví se nepohodlných zaměstnanců už dnes na základě jednoduché rovnice - třikrát jsi pochybil, čau. A je to jednoduché a věřte tomu, že v dnešní době se to v klidu dá udělat, protože většina zaměstnanců, kteří nevědí, jak by měli přistupovat ke své práci, se chová stále nezodpovědně. A v ten okamžik samozřejmě ty lidi budeme mít na svých pracovních úřadech, budeme je platit, nikdo je nebude chtít zaměstnat, protože ti zaměstnavatelé si to mezi sebou sdělí. A jak to dopadne? Myslím si, že všichni budeme mít oči pro pláč.

Takže já bych navrhoval, pojďme o tom diskutovat, pojďme připravit - a já bych doporučil Ministerstvu práce a sociálních věcí, aby to připravilo samo, protože jinak přijdeme my poslanci s poslaneckou iniciativou na základě tlaku zaměstnavatelů a myslím si, že tady by bylo rozumnější, kdyby to Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo. Já věřím, že to připraví skvěle a že dá na podněty vás poslanců a společnými silami dáme dohromady to, že až přijde třeba na podzim očekávaná epidemie, budeme na to všichni připraveni, nikdo nebude muset propouštět, nikdo se nebude teď bát zaměstnat své zaměstnance, protože budeme mít nástroj na to, jak postupovat a jak k těm věcem přistupovat.

Já vám ještě řeknu jeden rozpor. V zákoníku práce se píše, že pokud je dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, tak je možno vyplatit třeba jen 60 % nejméně na překážku práce, ale vydali jsme manuál pro zaměstnavatele, cílený program podpory zaměstnanosti Antivirus, kterým se přímo říká: Jestliže byly uzavřeny provozy, musíš dát 100 %, jinak my ti nedáme 80 % kompenzací. Takto přistupujeme k věcem. Stát by mohl ušetřit peníze, zaměstnavatel by mohl ušetřit peníze, ale co hlavně, nedocházelo by na pracovišti k tomu, že zaměstnanec, který pracuje, má méně než ten, co je doma. Za mě to je nepřípustné, je to diskriminující a je to v přístupu těch, kteří pracují, absolutně nemotivující. Takže to jsou věci, které mě nějakým způsobem trápí.

Ještě bych se vyjádřil k navrhovaným změnám ohledně dohod. Já dohody beru jako odhlasované zlo, které tady 30 let máme, a to zlo z toho důvodu, že většina firem se to naučila zneužívat. Ale oni to zneužívají na druhé straně i zaměstnanci, kteří říkají "dej mi raději více peněz, ale nemusíš mě zaměstnat oficiálně". A bohužel, kdo to odnáší? Odnášejí to na trhu ti poctiví, kteří chtějí v každém případě své zaměstnance zaměstnávat ofiko, odvádět za ně sociální a zdravotní, zajistit jim dovolené, zajistit jim placené svátky, zajistit jim skvělý důchod, zajistit jim třeba, že v případě nemoci dostanou nemocenské dávky. Takových zaměstnavatelů je velká část, těch poctivých, ale stále díky tomu, že máme velké procento odvodů ze mzdy na zaměstnance ze strany zaměstnavatele, tak samozřejmě přibývá těch, kteří radši zaměstnají na dohodu nebo na nějakou jinou činnost, potažmo třeba i načerno.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Bláhovi. Nyní paní poslankyně Pekarová Adamová. A zase, než jí udělím slovo, požádám sněmovnu o klid. Je tady nesmírný hluk a není možné, abychom vyslechli toho, komu bylo uděleno slovo, a už nebudu hovořit o tom, jak těžkou práci mají stenografky. Ještě chviličku, paní předsedkyně... (Poslankyně Pekarová Adamová: Já myslím, že už je to v pořádku.) Děkuji, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já jenom velice stručně se stanoviskem klubu TOP 09 k projednávané materii, zákoníku práce. Myslím si, že už i v předchozích čteních jsem dostatečně jasně zdůraznila, že nepovažuji sdílené pracovní místo za to správné a nejlepší řešení, které je možné z hlediska podpory částečných úvazků. Částečné úvazky naopak považuji za nutné podpořit a tu formu podpory si představuji tak, že bychom je měli méně zatěžovat odvody, zejména tedy odstranit tu nespravedlnost, která u nich je z hlediska odvodů na zdravotní pojištění. Ostatně to už jsem tady několikrát tady předkládala, bohužel k tomu ale není většinová vůle. Sdílené pracovní místo však podpoříme, nebo celou tu novelu podpoříme, protože obsahuje i celou řadu jiných věcí, a pozměňovací návrhy, které jsou předkládány celou řadou kolegů, podporujeme taktéž, protože celkově ta novela přináší celou řadu zlepšení do vztahu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

Před čím chci ale varovat a k čemu chci vyzvat prostřednictvím této debaty paní ministryni a celou vládu, je, že nás opravdu nečekají jednoduché roky, jednoduché časy. A kdo na to může zejména právě doplácet nejvíce, jsou ti, kteří potřebují formu pracovního úvazku, který není na těch standardních osm hodin denně, resp. na plnou pracovní dobu, ale ti, kteří z jakéhokoli důvodu, ať už je to péče o člena rodiny, nebo třeba souběžné studium, anebo pokročilý věk, chtějí pracovat jenom několik hodin denně. A sdílené pracovní místo je tady vykládáno jako hlavní řešení a souběžně s tím bývá v debatách - teď už to tady nezaznívá, protože to není dané touto novelou, ale jenom dotačními tituly, které jsou mimo zákonný rámec - tak bylo sdělováno v minulosti, že budou podporovány formou dotací, že aby zaměstnavatel opravdu umožnil dvěma lidem pracovat na jednom místě, tak se bude snažit MPSV připravit takové stimuly formou dotací, že si tady budeme z jedné kapsy do druhé předávat peníze, aby někdo vůbec tu práci takovýmhle způsobem získal.

Já to považuji za mimořádně nešťastný způsob i v normální době. Opravdu je to jenom snaha nejdříve vybrat na jednu společnou kupičku peníze od zaměstnavatelů, tedy od daňových poplatníků, a pak moudře rozdělovat a zaměstnat na to spoustu úředníků, kteří budou tím, kdo bude tím arbitrem, jestli ten či onen tady tuto podporu získá, nebo ne. Ale teď v těchto časech, které nastávají, které už prožíváme, to považuji za obzvlášť nesystémové a hlavně za formu, která by brala peníze na to, co potřebujeme taktéž posílit a k čemuž také dlouhodobě vyzýváme, a to je forma péče o děti, protože zejména pro ženy vracející se z rodičovské dovolené, ale obecně pro rodiče vracející se z rodičovské dovolené nebo ty, kteří chtějí třeba i při rodičovské pracovat alespoň částečně, je prostě důležité, aby měli kvalitní péči o děti. Je to dlouhodobé téma a vím, že i paní ministryně se tím zabývá, a forma podpory dětských skupin, což je teď téma, které začíná už opravdu hořet, protože tam víme, že jich celá řada může zaniknout, pokud se do toho stát výrazně nevloží víc, tak to považuji za mnohem efektivnější a lepší vynakládání veřejných peněz než formu dotací na částečné úvazky formou sdílených pracovních míst. To chci tedy tady avizovat.

Máme před sebou také implementaci směrnice Evropské unie Work-life balance a věřím tomu, že i v rámci toho, abychom naplnili ten termín implementace, bude přicházet ještě několik novel, zřejmě i u zákoníku práce to bude nutné, a já tedy dopředu chci poprosit o přístup, který skutečně pomůže těm skupinám, které i vlivem krize, která nastává, budou často ohroženější než kdo jiný, ale nám by mělo jít o to, aby i oni měli šanci pracovat, aby nebyla pro ně ta bariéra vstupu na pracovní trh tak veliká, jakou občas musejí zažívat dnes.

Tak to jenom k těmto budoucím výzvám pro náš zákoník práce a obecně pro tuto oblast zaměstnanosti. Chci podpořit pozměňovací návrhy, které tady jsou probírané, zejména i podpořit návrh pana poslance Farského a dalších, protože si myslím, že ti, kteří pracují ve svém volném čase, na úkor svých rodin častokrát, s mládeží, malými dětmi, si tuto podporu zaslouží, a že je to něco, co společnost jim vlastně dluží. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Pekarové. Nyní s faktickou poznámkou Petr Pávek, připraví se kolega Černohorský. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Petr Pávek: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych si dovolil jenom krátce upozornit na skutečnost, že tento bod nebyl z důvodu přerušení projednán na hospodářském výboru, tak jak bylo předurčeno. To znamená, tento tisk byl předložen jako garančnímu výboru výboru pro sociální věci a následně i hospodářskému výboru. Domnívám se, že u tak závažného tématu, jakým je zákoník práce, je pohled těchto dvou výborů, které ze své podstaty a přirozenosti hájí a posuzují toto téma odlišně, hospodářský výbor má vždy zájem na tom, aby nebylo narušeno hospodářství, resp. aby hospodářství jako takové fungovalo, tak vás chci jenom na tuto skutečnost upozornit, protože z důvodu tzv. koronakrize bylo toto projednávání na hospodářském výboru přerušeno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji a nyní pan kolega Černohorský. A opět požádám ještě před udělením slova sněmovnu o klid. Prosím zaujměte místa, která máte podle usnesení Poslanecké sněmovny, a nechte toho, kdo je řádně přihlášen do rozpravy, v důstojném prostředí jeho diskusní příspěvek přednést. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo. Já bych rád podpořil pozměňovací návrh kolegy Víta Kaňkovského a kolegy Hájka. Najdete ho tedy pod písmenem D.

Ačkoli si řada lidí myslí, že se problémy tzv. rent týkají pouze horníků, není tomu tak. Pracovní úraz i nemoc z povolání s trvalými následky může potkat téměř kohokoli z nás, ať už jsme z oboru stavebnictví, chemického průmyslu, či nejčastěji z toho těžkého průmyslu. Náhrady momentálně v Česku pobírá asi 15 000 lidí. Na Ostravsku a Karvinsku je ale kvůli koncentraci těžkého průmyslu problém nejpalčivější a právě tady si totiž odnese ze zaměstnání trvalé poškození zdraví nejvíce lidí.

Takzvaná renta, přesněji tedy náhrada za ztrátu výdělku, se pak vypočítává jako rozdíl mezi průměrnou mzdou v posledním roce zaměstnání a mzdou minimální a v tom je právě problém. Zatímco v okolních zemích systém vychází ze sociálního pojištění, český systém je založen na zvláštní pracovněprávní odpovědnosti zaměstnavatele za škody. Renty tak v Česku vyplácejí pouze dvě pojišťovny, a to Kooperativa a Česká pojišťovna, každá přitom ještě využívá jiný výklad. Pokud byste se chtěli podrobně seznámit s tímto problémem, tak nedávno vyšel kontrolní závěr Nejvyššího kontrolního úřadu, kde se podrobněji zabývá tímto systémem, a budeme se jím zabývat i na kontrolním výboru.

Problémů s rentami je ale několik, není to pouze ten, který jsem tedy zde popisoval. Je ale tím nejpalčivějším. A je to problém, že vrátit se do práce nedává pro většinu lidí, kteří dostávají tuto náhradu, smysl. Pokud si totiž i přes svůj zdravotní hendikep v nové práci vydělají víc, než je minimální mzda, o jistotu renty v původní výši přijdou. Renta jim bude nenávratně zkrácena, a to přesto, že můžou, to většinou bývá právě v době krize, o tuto práci přijít a skončí tak bez práce. Důvodem je totiž to, že prokázali, že si umí vydělat víc peněz, a tak se náhrada za ztrátu výdělku snižuje. Zákon tedy osoby, které dostávají tuto náhradu, trestá za to, že si našly práci za vyšší než minimální mzdu. Řada z nich proto míří na černý trh práce. Což může například na Karvinsku zvyšovat vykazovanou míru nezaměstnanosti.

K této části jsem si napsal schválně tři vykřičníky. Já bych rád v tomto případě poděkoval paní ministryni za kladné stanovisko k tomuto návrhu. Rád bych také ale k tomu dodal, že do budoucna si však systém kromě této dílčí úpravy zaslouží revizi takzvaně od podlahy. Protože jako dalším velkým problémem je vnímána otázka všeobecné choroby. Když totiž člověk v pozdějším věku onemocní například cukrovkou nebo jinou obecnou nemocí, nárok na rentu ztrácí. Takže doufám, že se společně v budoucnu dostaneme také ke komplexní úpravě této záležitosti. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Ještě jednou dobré dopoledne. Já děkuji kolegovi Černohorskému jednak za podporu k pozměňovacímu návrhu, který jsme tady zmiňovali. Také on se této problematice věnuje. A jsem také rád, že tady zmínil ty další okruhy problémů, které lidé, kteří pobírají náhradu za ztrátu na výdělku, v tuto chvíli pociťují.

A pokud se týká těch takzvaných obecných chorob, tak této problematice jsme se s kolegou Hájkem také už opakovaně věnovali. Máme za sebou jednání jednak s Ministerstvem průmyslu a obchodu a také se zdravotnickými experty. Tam to naráží samozřejmě i na spolupráci, která bude v tomto ohledu potřebná i s Ministerstvem zdravotnictví. Není to úplně jednoduchá záležitost.

Ale skutečně pro řadu těch bývalých horníků nebo pracovníků v těžkém průmyslu je každoročně velkým strachem, když mají jít na tu periodickou prohlídku, zda jim nebude odhalena ta takzvaná obecná choroba. A co si budeme namlouvat, lidem po padesátce či po pětapadesáti letech neodhalit nějakou běžnou chronickou chorobu, jako je vyšší míra vysokého krevního tlaku, nebo vyšší stupeň, nebo cukrovka a případně onemocnění srdce. To jsou choroby, které se v naší populaci běžně vyskytují. Takže této problematice bude potřeba se věnovat a bude tady potřeba spolupráce minimálně tří resortů.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se, prosím, ještě někdo do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Zájem o závěrečná slova? Má paní ministryně zájem o závěrečné slovo? Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající, velmi stručně. Já bych opravdu ještě chtěla dvě poznámky.

A to pozměňovací návrh pana poslance Farského. My jsme o tom velmi intenzivně v posledních dnech a týdnech komunikovali. A ještě jednou zdůrazňuji, že věcně s tímto návrhem souzním. Myslím si, že je extrémně důležité podporovat mládež a podporovat sport. Nicméně nedám k tomuto pozměňovacímu návrhu souhlasné stanovisko, protože zde je legislativně technicky několik nedostatků, ale také zejména proto, protože jsme se na úrovni vlády zavázali, slíbili jsme tripartitě, že neprojde k zákoníku práce žádný pozměňovací návrh, se kterým nesouhlasí všechny strany této dohody. Nicméně já jsem panu poslanci Farskému nabídla, že v příští novele zákoníku práce, která bude představena během několika málo příštích měsíců, můžeme tento návrh do novely zapracovat. A ještě jednou zdůrazňuji, že podporuji mládež, podporuji sport. Je to vládní priorita, ale nesouhlasné stanovisko má procesní důvody.

Co se týká pozměňovacího návrhu pana předsedy Stanjury, který navrhuje navýšení dohod o provedení práce ze 300 na 450 hodin, logicky je to typický - pan předseda Stanjura si stěžoval, že zde není žádný pravolevý střed. Tak já jenom podotknu, že to je typický příklad prekarizace práce. Myslím si, že v této těžké době, a myslím, že ta koronakrize to ukázala, že je velmi nebezpečné, když lidé přijdou ze dne na den o práci bez jakékoliv, bez pojištění, bez jistoty, bez perspektivy, že to je přesně ten směr, kterým bychom neměli jít. To znamená, tento pozměňovací návrh logicky, automaticky, myslím, že to nikdo ani neočekával jinak, nesouhlasné stanovisko. A je to typický příklad prekarizace práce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Zájem o závěrečné slovo pan zpravodaj nemá. Takže přikročíme k hlasování o pozměňovacích návrzích. Prosím pana zpravodaje, aby nás seznámil s procedurou hlasování.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Dobrý den, kolegyně a kolegové. Já tedy jenom vám připomenu, že pozměňovací návrhy vám byly rozeslány jako tisk 689/4 dne 11. května. Garanční výbor pro sociální politiku navrhuje následující proceduru. Nejprve bychom hlasovali o případných návrzích legislativně technických úprav, ale ty nebyly předneseny ve třetím čtení. Tedy bychom hlasovali následně o pozměňovacím návrhu B pana poslance Stanjury. Potom o pozměňovacích návrzích C1, C2 a C3, které předložil pan poslanec Bauer. Následně D pana poslance Kaňkovského, E pana poslance Farského, F paní poslankyně Richterové, G, což je můj pozměňovací návrh. A následně pozměňovací návrh A s tím, že pokud by byl pozměňovací návrh G přijat, tak bychom o pozměňovacím návrhu A hlasovali právě ve znění přijatého pozměňovacího návrhu pod písmenem G.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. To byl návrh procedury. Má někdo k proceduře nějaký protinávrh nebo připomínku? Ne.

 

Budeme tedy hlasovat o návrhu procedury, tak jak byl přednesen panem zpravodajem.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 63, přihlášeno 179 poslanců, pro 172, proti nikdo. Proceduru jsme schválili a budeme podle ní postupovat. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Takže první bychom hlasovali pozměňovací návrh uvedený pod písmenem B, který předložil pan poslanec Stanjura. Jedná se o zvýšení objemu pro dohody o provedení práce z 300 na 450 hodin. Garanční výbor zaujal stanovisko nedoporučuje.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní ministryně? (Nesouhlasné.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 64, přihlášeno 182 poslanců, pro 64, proti 22. Návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Roman Sklenák: Následuje pozměňovací návrh C1 pana poslance Bauera, což je zrušení ustanovení, že souhrn délky týdenní pracovní doby zaměstnanců na jednom sdíleném pracovním místě nesmí překročit délku stanovené týdenní pracovní doby. Garanční výbor nezaujal stanovisko.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní ministryně? (Nesouhlasné.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 65, přihlášeno 182 poslanců, pro 53, proti 20. Návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Roman Sklenák: Dalším návrhem je pozměňovací návrh C2 pana poslance Bauera, který stanoví, že pokud není v pracovní smlouvě ujednáno jinak, může zaměstnavatel nařídit zastupování nepřítomného zaměstnance na témže sdíleném pracovním místě. Garanční výbor nedoporučuje.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní ministryně? (Nesouhlasné.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 66. Přihlášeni 182 poslanci, pro 53, proti 48. Návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Roman Sklenák: Následuje pozměňovací návrh C3 poslance Bauera, který stanoví měsíční výpovědní dobu. Garanční výbor nedoporučuje.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní ministryně? (Nesouhlasné.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 67. Přihlášeni 182 poslanci, pro 81, proti 45. Návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Roman Sklenák: Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pod písmenem D poslance Kaňkovského, což je zrušení principu takzvaného stop výdělku pro skončení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Garanční výbor nezaujal stanovisko.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní ministryně? (Souhlasné.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 68. Přihlášeni 182 poslanci, pro 175, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Roman Sklenák: Následuje pozměňovací návrh E pana poslance Farského, tedy zavedení týdenního placeného volna pro zaměstnance působící na dětských táborech a sportovních soustředěních. Garanční výbor nezaujal stanovisko.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní ministryně? (Podpora mládeže je prioritou, ale z procesních důvodů nesouhlasné.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 69. Přihlášeno 179 poslanců, pro 165, proti 1. Návrh byl přijat. (Potlesk a výbuch nadšení zprava.)

 

Poslanec Roman Sklenák: Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pod písmenem F poslankyně Richterové, která zavádí automatickou valorizaci minimální mzdy na úrovni 0,46násobku průměrné mzdy. Garanční výbor nezaujal stanovisko.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní ministryně? (Nesouhlasné.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 70. Přihlášeni 182 poslanci, pro 62, proti 9. Návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Roman Sklenák: Následuje pozměňovací návrh pod písmenem G, což je můj pozměňovací návrh, který v podstatě upravuje pozměňovací návrh přijatý výborem pro sociální politiku a redukuje trojí účinnost § 363 zákoníku práce. Garanční výbor doporučuje.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní ministryně? (Souhlasné.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 71. Přihlášeni 183 poslanci, pro 170, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Roman Sklenák: Následuje poslední pozměňovací návrh pod písmenem A, což je pozměňovací návrh garančního výboru pro sociální politiku, který redukuje trojí účinnost pouze na dvojí, a to k 30. 7. letošního roku a 1. 1. roku příštího. Dovoluji si upozornit v souladu s přijatou procedurou, že právě proto, že jsme právě nyní schválili pozměňovací návrh pod písmenem G, tak teď budeme hlasovat o tomto návrhu, ale ve znění již přijatého pozměňovacího návrhu G. Doufám, že to je srozumitelné. Garanční výbor doporučuje.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní ministryně? (Souhlasné.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 72, přihlášeni 183 poslanci, pro 179, proti 1. Návrh byl přijat.

 

O všech pozměňovacích návrzích jsme hlasovali. Teď budeme hlasovat o celém návrhu zákona.

 

Usnesení zní takto: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony, podle sněmovního tisku 689, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 73. Přihlášeni 183 poslanci, pro 179, proti nikdo. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.

 

Děkuji paní ministryni, děkuji panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.




Přihlásit/registrovat se do ISP