Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomio Okamura)

176.
Návrh poslanců Lucie Šafránkové, Tomia Okamury, Radima Fialy
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb.,
o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 652/ - prvé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme zahájili dne 11. února na 40. schůzi Poslanecké sněmovny, obecná rozprava byla přerušena. Připomínám, že stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 652/1. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele poslankyně Lucie Šafránková a zpravodajka pro první čtení poslankyně Hana Aulická Jírovcová.

Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které je přihlášena paní poslankyně Lucie Šafránková, a připraví se pan poslanec Jan Bauer. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, protože už od posledního projednávání uplynulo poměrně hodně času, tak mi dovolte, abych vám krátce připomněla, o čem náš návrh novely o hmotné nouzi je. Jedná se o soubor sedmi změn, který by měl odstranit či minimalizovat zneužívání dávek pomoci v hmotné nouzi, posílit kontrolní kompetence pracovníků úřadu práce a taktéž umožnit opravdu citelně sankcionovat ty osoby, které systém pomoci v hmotné nouzi zneužívají. Jde i o opatření, která směřují proti expanzi patologických jevů spojených s existencí tzv. vyloučených lokalit. Návrh byl podrobně konzultován na úrovni úřadu práce a sociálních odborů úřadu místní veřejné správy. Vychází čistě z praxe.

Společným jmenovatelem navrhovaných změn je snaha docílit prostřednictvím zpřísnění podmínek kontrolních a sankčních mechanismů omezení zneužívání finančních prostředků nepojistných sociálních dávek v oblasti státní pomoci v hmotné nouzi. Tyto dávky se musí stát mimořádným prostředkem pro situace, kdy si její příjemce z objektivních důvodů nemůže příjem obstarat vlastní praxí či podnikáním, anebo když mu nízký příjem nestačí na pokrytí základních životních potřeb pro sebe, pro své děti a své blízké. Současné legislativní nastavení v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi umožňuje v mnoha ohledech účelové až podvodné jednání příjemců těchto dávek a žadatelů o ně. Tyto dávky jsou tak v mnoha případech zneužívány, jak máme podrobně zdokladováno zejména od úřadů práce.

A teď k samotnému obsahu návrhu naší novely. Navrhujeme, aby mezi povinnosti podmiňující nárok na žádost na dávky pomoci v hmotné nouzi přibyla i povinnost rodičů řádně zajistit docházku jejich dětí do posledního ročníku mateřské školy, což je mnohdy zásadní opatření ve smyslu socializace těchto dětí a jejich integrace do společnosti ve směru přípravy na zvládnutí základní školy. Chceme také umožnit úřadu práce vyřadit z okruhu příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi ty osoby, které porušily během jejich pobírání režim práce neschopného a režim dočasné neschopnosti plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu. Nynější právní úprava neumožňuje ty osoby, které opakovaně porušily pravidla režimu práce neschopného, vyřadit z okruhu osob majících právo čerpat dávky pomoci v hmotné nouzi. Loňská podrobná kontrola úřadu práce odhalila, že se jedná o více než čtvrtinu těchto případů.

Dále chceme úřadu práce přiznat i možnost vyřadit z okruhu příjemců dávek ty osoby, které setrvávají v pracovní neschopnosti i po uplynutí doby, která odpovídá maximální podpůrčí době pro pobírání tzv. nemocenské, což je 730 kalendářních dnů po sobě jdoucích. Na základě informací z úřadu práce totiž není výjimkou, že mnohé osoby setrvávají v režimu pracovní neschopnosti např. nad pět let.

Navrhujeme také zrychlit a zjednodušit proceduru vyloučení určitých osob z okruhu příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi nebo z okruhu tzv. společně posuzovaných osob, jestliže neplní podmínky pro tyto osoby zákonem stanovené. Za současné úpravy závisí toto vyloučení na tzv. správním uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi, není automatické a pevně dané. Stejně tak naše novela zavádí zpřísnění procedury odejmutí či snížení dávky pomoci v hmotné nouzi, resp. zamítnutí žádosti o takovou dávku, jestliže příjemce dávky nebo žadatel o ni nedá orgánu pomoci v hmotné nouzi souhlas se vstupem do obydlí a znemožní provedení sociálního šetření v místě směřujícího k ověření skutečností rozhodných pro vznik nároku na příslušnou dávku. Navrhujeme takové osoby rovnou vyloučit z okruhu osob pomoci v hmotné nouzi a navíc požadujeme prodloužení doby, po kterou může být dávka pomoci v hmotné nouzi odebrána či snížena, ze současných tří měsíců na mnohem citelnější dobu, a to jednoho roku.

V dalším bodě navrhujeme vyloučit z okruhu tzv. společně posuzovaných osob ty občany, kteří nepřiznávají žádné příjmy, dlouhodobě nepracují, nepodnikají a ani si práci nehledají a pouze chtějí dosáhnout navýšení výpočtu existenčního minima a tzv. části živobytí osoby a společně posuzovaných osob, a tím i výši celkového příjmu rodiny z dávek pomoci v hmotné nouzi, např. v těch rodinách, kde je osobou v hmotné nouzi pouze nezletilé dítě. Jde také o osoby, které nejsou v evidenci úřadu práce, protože z ní byly vyloučeny pro neplnění či porušení některých povinností.

A závěrem navrhujeme zavést povinnost zahrnout mezi příjmy žadatele o dávky pomoci v hmotné nouzi i příjmy z dávek pěstounské péče, zatím v těch případech, pokud se jedná o pěstounství v rámci rodiny. Toto opatření směřuje zejména proti tzv. spekulativnímu pěstounství a jeho smyslem je docílit toho, aby příbuzenští pěstouni museli mezi svými příjmy rozhodnými pro přiznání dávky pomoci v hmotné nouzi uvádět i příjmy z dávek pěstounské péče. Tento návrh vychází i z toho, že odměna pěstouna je posuzována jako standardní příjem ze závislé činnosti i např. pro účely daně z příjmu či pojistného na sociální zabezpečení. Nevidíme tedy důvod, proč by tomu mělo být z hlediska zákona o pomoci v hmotné nouzi jinak, a jde o neodůvodnitelnou výjimku.

Dámy a pánové, my se rozhodně nebráníme další diskusi např. ve výboru pro sociální politiku a rozhodně se nebráníme i další spolupráci s vámi, takže vás prosím o podporu a propuštění do dalšího čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupkyni navrhovatelů a nyní tedy s přednostním právem místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura. Stále je připravený kolega Bauer. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, jak víte, tak ukončení zneužívání dávek tzv. nepřizpůsobivými lidmi je dlouholetým tématem našeho hnutí SPD a jsem rád, že se konečně po mnohaletých snahách dostal náš návrh zákona do prvního čtení. A já jsem vás chtěl poprosit, abyste nám ho propustili dál, do dalšího čtení, protože si myslím, že nehledě na politickou příslušnost by to většina občanů České republiky uvítala, abychom tento problém vyřešili, protože jsem přesvědčen o tom, že slušný a pracující člověk musí být v České republice na prvním místě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji místopředsedovi Poslanecké sněmovny Tomio Okamurovi. Nyní je řádně přihlášen pan poslanec Jan Bauer. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, milé kolegyně, kolegové, já jsem se k tomuto návrhu již vyjádřil v únoru letošního roku v rámci prvého čtení, kdy jsem vyjádřil názor, že je vhodné, aby tento návrh byl propuštěn do dalšího čtení, nicméně dovolte mi zmínit jenom jednu zajímavost.

Když jsme o tom v únoru hovořili a když jsem vystupoval, že kapitola Ministerstva práce a sociálních věcí - 313 v té výdajové stránce rozpočtu je v úrovni 690 mld. korun, že to je přibližně 44 % státního rozpočtu, že těch 690 mld. korun je přibližně z 94 % mandatorní výdaj, to znamená, že se s tím nedá vůbec nic dělat, a že jenom na české důchody ročně vynaložíme přibližně 460 mld. korun a že rozdíl oproti roku 2019 a 2020 v rámci této kapitoly je nárůst přibližně 8 %, tak jsem tímto chtěl avizovat, že ufinancování této kapitoly, která je dominantní, 44 % na státním rozpočtu, je dlouhodobě velmi problematické a že stojí za to, abychom se určitými úsporami v rámci této kapitoly zabývali.

V únoru, když jsme o tom hovořili, byl deficit státního rozpočtu 40 mld. korun. Rozdíl mezi tehdejším započatým prvním čtením a dnešním prvním čtením je přibližně 240 mld. korun, protože současný schválený státní rozpočet a jeho deficit je 300 mld. korun, ale my jsme byli svědky toho, že paní ministryně financí avizovala, že deficit státního rozpočtu nebude 300, ale možná 500 mld. korun.

Proč o tom hovořím? Já si myslím, že je velká škoda, že ta témata, která jsme teď z mnoha důvodů museli odsunout, jako je adresnost dávek, jako je zneužívání sociálních dávek, jako je například důchodová reforma, ale i další, jsme nebyli schopni řešit a přicházet s nimi v době, kdy jsme měli deficit 40 mld. A bohužel těmto tématům podle mého názoru v žádném případě neutečeme a poté, co se, předpokládám, situace v této zemi, ale i v celé EU zklidní, se budeme muset k těm nepříjemným tématům opětovně vracet, jako je financování sociálních služeb, důchodová reforma atd., ale oproti rozdílu z února letošního roku to budeme dělat v ekonomické situaci, kdy deficit České republiky bude přibližně 500 mld. korun, což je nesrovnatelná ekonomická situace. Jenom pro vaši informaci, když jsme hledali miliardy před několika měsíci na důchodovou reformu, tak já mám pocit, že za 200 mld. korun se dá postavit - já tomu tedy sice nevěřím - jeden blok jaderné elektrárny v Dukovanech a mj. za 100 mld. korun se dala vyřešit první etapa důchodové reformy. Takto jsme na tom byli přibližně před dvěma měsíci, a jsme na tom úplně jinak.

Z toho důvodu si myslím, že nás nemine, abychom se k těm nepříjemným tématům opětovně vrátili. Ostatně i Občanská demokratická strana přišla se svým návrhem, abychom se podívali na úspory v rámci zneužívání sociálních dávek. Je to ten náš pracovní název třikrát a dost, a z tohoto důvodu se chci přiklonit k tomu, abychom propustili tento návrh, který je velmi podobný návrhu Občanské demokratické strany, protože i ta nepříjemná témata poté, co ty ekonomické problémy odezní, bude muset tato země řešit. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: A nyní se s přednostním právem hlásí paní ministryně Jana Maláčová a připraví se pan poslanec Radek Rozvoral. Zatím poslední přihlášky. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych uvedla, že si myslíme, že se všichni shodneme na tom, že sociální dávky mají být zejména podpora pro ty, co nemohou pracovat, že takto by ten systém měl fungovat, a pro ty, kteří pracovat mohou, tak aby pracovali, ale zároveň, a to si myslím, že je nejenom sociálnědemokratická priorita, aby mohli za tu svou mzdu důstojně žít, aby lidé, kteří poctivě pracují, mohli zaplatit všechny své účty, uživit své rodiny. To znamená, že ten systém je jednoduchý. Sociální dávky mají pomáhat lidem, kteří pracovat nemohou, a lidé, kteří pracují, musí mít důstojnou mzdu.

Z tohoto důvodu si myslím, že máme jasno. My jsme připravovali vládní návrh na revizi tzv. sociálních dávek, nicméně já jsem dnes ráno měla tiskovou konferenci, kde jsem zmiňovala čísla aktuální nezaměstnanosti za měsíc květen. A ta čísla jsou stále ještě velmi slušná - 3,6 % za měsíc květen, ale není to stav, který by nás měl ukolébat. Víte, že prognózy téměř všech ekonomů hovoří o tom, že na podzim tohoto roku budeme čelit sedmi, osmi, možná desetiprocentní nezaměstnanosti. Z tohoto důvodu si myslím, že je hlavním úkolem vlády se na tuto situaci připravit tak, aby lidé, kteří ne vlastní vinou přijdou o práci, dostali ze strany státu podporu. Protože lidé, kteří dělali všechno správně - pracovali, snažili se živit své rodiny -, přijdou kvůli nenadálé situaci, kdy jsme ze dne na den museli vypnout ekonomiku, potřebují mít, pokud skutečně skončí na úřadech práce, dobrou podporu státu. A já si myslím, že to by mělo být v tuto chvíli skutečně naší prioritou, abychom ekonomiku vrátili zpátky na koleje, abychom ty ekonomické škody odvrátili. Myslím si, že všichni shodneme na tom, že bezpečnostně, zdravotně, epidemiologicky jsme celou tu nenadálou situaci, koronakrizi, zvládli na výbornou, ale teď musíme zvládnout i druhou frontu, tu ekonomickou. To znamená, aby lidé nepřicházeli o práci, aby ekonomika se nepropadla do krize, a to bude tím hlavním posláním. A pokud lidé přijdou o práci kvůli viru, ne proto, že udělali něco špatně, ale kvůli viru, protože přijdou o práci, tak abychom jim práci našli co nejdříve novou a abychom jim pomohli na tuto situaci reagovat.

To si myslím, že by mělo být teď prioritou vlády, a já jako ministryně práce a sociálních věcí pro to udělám maximum. Nicméně na těch návrzích, bylo to tady už také řečeno několika předřečníky, dále pracujeme, žádný z těch návrhů není pozastaven: důchodová reforma, revize dávek, novela zákona o sociálních službách. Vše běží a pevně doufám, že v příštích týdnech tyto návrhy představíme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Radek Rozvoral. Další přihlášku nemám. Pane poslanče... Tak, ano a prosím.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, hnutí SPD předkládá do Poslanecké sněmovny návrhy zákonů, které jsou přínosné pro naše občany, což potvrzuje i novela upravující zákon o hmotné nouzi. Zároveň tím umožníme, aby se stát v rámci vyplácení sociálních dávek choval jako řádný hospodář, neboť konkrétní sociální dávka by měla mít i konkrétního příjemce, který splňuje stanovená kritéria pro její přiznání.

Tato novela zákona o pomoci v hmotné nouzi je jednou z důležitých změn zákonů připravovaných hnutím SPD, nebo už předložených do Sněmovny. Cílem je nastavit znovu systém sociálních dávek tak, aby podporoval jen ty, kteří pomoc opravdu potřebují, a zarazilo se zneužívání sociálních dávek fyzicky zdravými jedinci schopnými práce. Rozjelo se totiž speciálně v některých regionech v podstatě systémové zneužívání sociálních dávek. Štědrá podpora státu vede k tomu, že lidé, kterým se pracovat nechce, jsou napřed na nemocenské, krátkodobé nebo dlouhodobé. To jim umožňuje vyhýbat se zaměstnání nabízenému úřadem práce. Přitom třeba děti do školy ani neposílají, nedávají jim peníze na obědy, ale sami si cigarety a alkohol rádi koupí. Na druhé straně opravdu potřebným osobám to stát ztěžuje. Například někteří důchodci mají často děsivě nízké důchody, pod deset tisíc měsíčně, a ti už nemají možnost si přivydělat, protože je trápí třeba složité a vleklé zdravotní problémy. To se SPD snaží napravit návrhem zákona o důchodovém pojištění, kterým by byl zaveden minimální důchod.

Dovolte mi ještě jednou zdůraznit, že je třeba vyplácet sociální dávky jen těm, kteří je opravdu potřebují. Těm, kteří z objektivních důvodů pracovat nemohou. A sociální systém by měl motivovat ty ostatní k hledání a udržení práce. Novela zákona o hmotné nouzi by tedy měla být začátek toho, jak navrátíme sociálním dávkám jejich správnou roli pro celou společnost i jednotlivce.

Vážené dámy a pánové, poslankyně hnutí SPD Lucie Šafránková zpracovala a prostřednictvím poslaneckého klubu předložila návrh novely zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších změn a doplňků. Jedná se o sněmovní tisk 652, ke kterému vláda vyslovila neutrální stanovisko. Námi navrhované změny by měly přispět ke zvýšení adresnosti vyplácení příslušných dávek, snížení objemu státem vyplácených prostředků na dávky pomoci v hmotné nouzi, snížení počtu příjemců těchto dávek a jejich omezení pouze na osoby, které se dočasně ocitly bez vlastního přičinění v hmotné nouzi a snaží se z této situace vlastními silami aktivně dostat.

O navrhovaných změnách, které by měly zamezit možnému zneužívání dávek, hovořila detailně poslankyně Lucie Šafránková. Všechna tato námi navrhovaná opatření by jejich implementací do právního řádu měla výrazně přispět ke snížení veřejných výdajů v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi. Dle odhadů kompetentních pracovníků v této oblasti dochází ke zneužívání systému vyplácení dávek v hmotné nouzi mezi 20 a 30 procenty příjemců těchto dávek. Hnutí SPD prosazuje, aby se stát choval jako řádný hospodář, a proto předložilo tento návrh novely zákona o hmotné nouzi.

Ušetřené finance by šlo využít ku prospěchu těch, kteří pomoc státu opravdu potřebují a zaslouží si ji. Proto vás žádám o propuštění tohoto návrhu zákona do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní přečtu modifikaci omluvy. Pan ministr vnitra Hamáček mění dnešní omluvu a od 11.30 hodin se dnes pan ministr vnitra jednání zúčastní.

Nyní mám dvě přihlášky ještě do obecné rozpravy. Pan poslanec Pavel Plzák a připraví se pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. A ještě paní poslankyně Aulická. Prosím.

 

Poslanec Pavel Plzák: Dobré dopoledne. Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, možná jste to někteří zaregistrovali, někteří jste to možná nezaregistrovali, ale já jsem se na vás zhruba před půl rokem obrátil e-mailovou poštou a všem, všem, jsem vám zaslal dopis, dalo by se říci volání o pomoc, který podepsal starosta města Úpice a oba ředitelé zdejších základních škol. To město má asi pět tisíc obyvatel a je v mém volebním regionu. Ale tím dopisem oni se obraceli na vás na všechny, protože se situací v tzv. vyloučených lokalitách, které v jejich městě vznikly, si už nevědí sami rady. A největší problém vidí právě v zanedbávání školních docházek dětí z těchto rodin.

Co naděláte, když v těch školách čekají asistenti, a ty děti tam prostě do té školy nepřijdou? A není boha, když to tak řeknu, který by donutil rodiče, kteří sami ráno nevstávají a do práce nejdou, aby donutili děti vstát a do té školy jít. A je tam celá řada dalších a dalších problémů. Já vás chci jenom poprosit, protože jsem v této věci interpeloval i paní ministryni a po mé interpelaci ta odpověď nebyla nijak výrazná - možná, že se něco chystá, něco ne - mi v podstatě off record řekla, že ten problém je takový, že si s tím v podstatě neví rady, a řekla, ať zkusíme něco navrhnout my. Nenavrhli jsme to my, navrhli to tady kolegové z SPD. Ale já sám se velmi přimlouvám, aby ten zákon putoval tím celým legislativním procesem a došel nějakému konci. Takže děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: A nyní - mám tady tedy ty dvě přihlášky ještě, takže pan poslanec Mikuláš Ferjenčík a paní poslankyně Aulická Jírovcová. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já chápu tu motivaci toho návrhu. Nicméně ta situace, ve které byl předkládán, a situace současná - bavíme se o ekonomické situaci země - je výrazně jiná. V době, kdy byla naprosto minimální nezaměstnanost - a skutečně chápu ty výhrady občanů, ke mně se to také dostává, že prostě práceschopní lidé se vyhýbají práci a občas se to také v tom našem systému děje a budí to nevoli, tak na druhou stranu teď očekáváme příliv desetitisíců až statisíců lidí do toho systému pomoci, řeší se teď naopak problém z druhé strany, aby se např. dávka mimořádné okamžité pomoci zpřístupnila těm žadatelům, a já se obávám, že tenhle návrh jde trochu, trochu opačným směrem.

Myslím, že zvlášť v situaci, kdy ta nezaměstnanost razantně naroste, bychom měli ještě zvážit, jestli se ty podmínky nezměnily a jestli není potřeba chystat ten systém spíš na situaci s vyšší nezaměstnaností a vyšším podílem lidí, kteří by rádi pracovali, ale bohužel pro ně práce není. Z toho důvodu navrhuji vrátit tento návrh k přepracování.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní mám dvě faktické poznámky. Za prvé je to pan poslanec Marek Novák a až druhá v pořadí vystoupí na faktickou paní poslankyně Karla Maříková a stále je připravená paní poslankyně Aulická. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já jenom krátce na kolegu Ferjenčíka. A kde vidíte tedy problém? Já jsem to nějak moc nepochopil to vaše vystoupení prostřednictvím pana předsedajícího. Můžete mi tedy vysvětlit, jaký je rozdíl mezi tím, že je tady snaha zastavit zneužívání dávek, a tím, že vy chcete, aby dávky dostávali lidé, kteří si je zaslouží? Já v tom žádný rozdíl nevidím. Nevím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní paní poslankyně Karla Maříková, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já musím reagovat na tamhle pana poslance Ferjenčíka prostřednictvím pana předsedajícího. Ten zákon navrhuje, aby ty dávky byly znemožněné těm, kteří je zneužívají. Tak já nevím, jak říkal opravdu tady můj předřečník, kde v tom vidíte problém? Ti nezaměstnaní kvůli pandemii koronaviru přišli o práci, předpokládám, nebudou ti, co je budou zneužívat. A pokud ano, tak pak ten zákon je správný. Pokud by je zneužívat chtěli, tak by jim ty dávky měly být znepřístupněny také. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Mikuláš Ferjenčík na faktickou. A stále je připravena paní poslankyně Aulická jako poslední. Prosím, vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se pokusím stručně odpovědět kolegovi, který se mě ptal, co mám na mysli. Mám na mysli to, že pan Rozvoral hovořil. tuším, o dvaceti až třiceti procentech lidí, kteří údajně ty dávky zneužívají. To je v současné situaci, kdy je extrémně nízká nezaměstnanost a skutečně už vlastně o ty dávky vůbec žádá jenom malý podíl práceschopné populace. Ve chvíli, kdy se razantně rozšíří ten okruh lidí, co žádat bude, tak podle mého názoru ten okruh zneužívajících a ten podíl na celkovém počtu žadatelů razantně klesne, a já mám spíš obavu o to, abychom nevyloučili z pomoci lidi, kteří ji reálně potřebují.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak další faktická poznámka, to je jenom jedna zatím, paní poslankyně Jana Pastuchová. Prosím, vaše dvě minuty. A připraví se pan poslanec Marek Novák na faktickou. Prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Já děkuji. Vaším prostřednictvím pane kolego Ferjenčíku, pokud tento zákon projde do druhého čtení, tak přece jsou výbory, kde můžete, můžeme o tom diskutovat společně s Ministerstvem práce a sociálních věcí, a je tam možnost podat pozměňující návrhy. Takže jenom to k tomu vrácení k dopracování, že je další možnost, když to projde, tak na tom zákonu, na tom návrhu zákona dál pracovat.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní tedy pan poslanec Mikuláš Ferjenčík, pan poslanec Novák stáhl. Prosím. A stále je připravena paní poslankyně Aulická. Prosím, dvě minuty.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Vzhledem k tomu, že zjevně hnutí ANO to tedy chce pustit dál, tak navrhuji v případě, že ten můj návrh na vrácení k přepracování neprojde, navrhuji prodloužit lhůty o dvacet dní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já si to poznamenám. A nyní tady mám dvě faktické poznámky - pan poslanec Jiří Bláha a pan poslanec Pavel Plzák. Prosím.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já jsem opravdu rád, že tady máme novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi, protože z mých zkušeností opravdu jsme se za těch třicet let budování nového typu socialismu naučili zneužívat úplně všechno. Zrovna je to dva dny, kdy jsem se potkal s člověkem, kterého velice dobře znám, který už půl roku je nezaměstnaný, pobírá dávky a u toho si vydělává dalších 30 tisíc korun měsíčně bokem. Prostě tak to je v naší společnosti, zneužíváme úplně všichni všechno. A jenom se zamyslete nad tím, když k vám přijde řemeslník, co mu řeknete, když vám řekne - bude to stát 240 nebo 200, myslím tisíc. Co mu řeknete? Takže takto fungují zrovna tak dávky v hmotné nouzi. Jestliže si na něco můžu sáhnout, tak si na to sáhnu a udělá to úplně každý. Takže buďme tolerantní k tomu, co je navržené, pojďme na tom pracovat. A já myslím, že to společnými silami dovedeme k tomu, aby to vyhovovalo těm, kteří jsou poctiví, protože nejvíc to odnášejí právě ti, kteří poctivě pracují a jsou znechuceni tím, jak my se stavíme k těm, kteří to zneužívají. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní mám dvě faktické poznámky - tři, pan poslanec Pavel Plzák, paní poslankyně Olga Richterová a pak se připraví jako třetí pan poslanec Jan Bauer. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Plzák: Omlouvám se, že budu mluvit o Úpici. Já vím, že takových lokalit je tady v zemi velká spousta, těch sociálně vyloučených, ale Úpice je v mém volebním regionu a na mě se obracejí. Ale já ke kolegovi Ferjenčíkovi prostřednictvím pana předsedajícího. Než začnete říkat přepracování, zamítnout a tak dále, váš kolega Martin Jiránek, kterého tady nevidím, je vlastně z mého volebního obvodu. Řekněte mu, než začnete říkat přepracovat, ať tam do té Úpice jede. Byl tam? Nebyl. Ať si promluví s tím starostou, ať jde do té školy za těmi řediteli, ať jde za těmi učitelkami, ať jde do terénu a ať jim řekne, že to nechcete. Ať jim to tam řekne, že to nechcete, že proti tomu budete bojovat. Uvidíte, jaký tam budete mít volební výsledek. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Olga Richterová a připraví se pan poslanec Jan Bauer. Mám tady dvě faktické zatím. Tak prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Zpátky k faktům. V Pirátech samozřejmě víme, že máme velký problém v řadě lokalit, je to spíš regionální. Paní poslankyně Aulická mi je svědkem, že se těm lokalitám nevyhýbám a nezavíráme oči před realitou. Ale prosím, to, co tady zaznívalo jako konkrétní příklady problémů, je problém vymáhání, je problém správného dodržování toho dnešního systému. Takže to, co tady zaznívá jako zneužívání, je selhání toho praktického výkonu státní správy, bohužel. Ale tohle si musíme přiznat. Není potřeba, a proto navrhujeme to vrácení k přepracování, rovnou mluvit o změně systému ve smyslu té legislativní úpravy, protože my spíš potřebujeme dát funkční nástroje úřadům práce a funkční nástroje obcím k tomu vymáhání, ale nikoliv škrtat to nastavení pomoci v hmotné nouzi tak, aby se potom i ti, kteří se do té opravdové nouze dostanou, k tomu nedostali.

Proto jsem tady včera byla ráda, že jsme se bavili o mimořádné okamžité pomoci, protože mnozí jste svědky toho, že ani ti, kteří by pomoc rychle a efektivně potřebovali, pomoc dneska nedostanou. A přitom ten zákonný rámec není tak špatný. Oni by ji dostat mohli, ale ta praxe je jiná. A je to úplně stejně teď z toho opačného pohledu. Zase ti, kteří by tu pomoc dostávat neměli, ale dostávají ji, tak tam zase není problém toho nastavení. Ono je možné to vzít, odejmout, je možné to kontrolovat, ale problém je v tom, že tahleta reálná kontrola a to reálné vymáhání se neděje. A to bychom měli řešit, ne aby už vůbec nikdo žádnou pomoc nedostal.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já nyní zrekapituluji. Mám tady čtyři přihlášky na faktické poznámky, takže si to pojďme říct. Jako první vystoupí pan poslanec Jan Bauer, dále se připraví pan poslanec Pavel Plzák, dále pan poslanec Jiří Bláha a dále pan poslanec Tomáš Kohoutek. Tak, pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Bauer: Jenom zpátky k faktům. Já bych byl velmi nerad, abychom se štěpili na tomto návrhu zákona, ale musím poopravit svou předřečnici. V tomto státě platí, pokud někdo opakovaně páchá mimo jiné závažné přestupky, krade, permanentně se opíjí, obtěžuje sousedy, tak podle platné legislativy mu dávka odebrána být nemůže. Mimo jiné o tom je ten návrh, který předložila před rokem Občanská demokratická strana.

Já jsem chtěl jenom říci, že po těch dvou měsících, kdy řešíme skutečně fatální a zásadní věci - a některé věci se dělají dobře, některé špatně, o tom není tento bod - tak se opět budeme muset vrátit k tématům, která se tady dlouhodobě neřešila.

Já jenom připomínám, že řešení vyloučených lokalit a sedmnáct opatření, kterými se tyto lokality měly řešit, to je prostě vládní priorita dokonce i pana premiéra Babiše. A řekněme si na rovinu, neudělalo se opravdu do této chvíle vůbec nic. Teď máme ty dva měsíce stop stav, mimo to, že se teda předložil prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí nový poplatek nebo nová dávka na bydlení, a mimo jiné i z toho důvodu padlo na výboru pro sociální politiku, že pokud vláda nebude dělat nic, tak budou přicházet ojedinělé poslanecké návrhy, protože nám vyloučené lokality a další jiné nešvary zásadně vadí.

Já jsem chtěl jenom říci, že bez rozdílu, jestli je v České republice nezaměstnanost 2, 3 nebo 10 % - a mně by bylo strašně líto, kdyby nezaměstnanost šla nahoru - tak mi vždycky bude vadit, že rodiče, kteří dostávají dávky, neposílají své děti do školy. Vždyť to přece nemá žádnou přímou úměru, jestli je nezaměstnanost vysoká, nebo nízká. Prostě rodiče mají posílat své děti do školy a na to mají být přece vázány ty dávky. O tom je mimo jiné i návrh paní ministryně Maláčové, jak jsem si ho dobře prostudoval - nová dávka na bydlení. O tom je mimo jiné náš návrh, a jestli jsem to správně studoval, i do této oblasti se dostává návrh (upozornění na čas), který předložila Lucie Šafránková.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy tady máme pět faktických poznámek, takže pan poslanec Pavel Plzák, připraví se pan poslanec Jiří Bláha. Prosím.

 

Poslanec Pavel Plzák: Velmi krátce a naposledy k paní kolegyni Richterové. Říkáte, že je to vlastně chyba v používání těch nástrojů, které my doposud máme. My to teda asi děláme špatně. Nevím, možná máte napůl pravdu, ale rozhodně chyba ve vymáhání - jak dostanete děti do školy, když rodiče vám řeknou: jsou nemocní, nejdou. Jak to vymůžete? Nechodí 14 dní. Jak to vymůžete? A vlastně vy na ty rodiče nemáte vůbec žádnou páku. Nějaké odebírání dětí z rodin, a já se nezabývám sociální oblastí, přiznám se, nějaké odebírání dětí z rodin atd., to už je takový vrchol, že prostě do toho se tam nikdo nechce pouštět. Nějaká trestní oznámení, tam to z té školy zkusili jednou a ten Rom jim chodil vyhrožovat půl roku před barák. Takže to opravdu není žádné snadné jednání.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže nyní vystoupí pan poslanec Jiří Bláha. Celkem tady mám šest faktických poznámek. Takže prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty, a připraví se pan poslanec Tomáš Kohoutek.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já věřím, že kolegové piráti nemůžou mít ještě tolik životních zkušeností, protože jejich věk je trošku menší, ale fakt bych doporučil prostřednictvím pana předsedajícího, aby si zašli na úřady práce, za úředníky, aby si zašli k zaměstnavatelům a na jejich personální oddělení, a tam se dozvědí úplně všechno. Pokud tady nechceme mít armádu úředníků, kteří budou denně skenovat každou rodinu a budou každému nakukovat domů pod pokličku a budou denně sledovat to, jestli ten dělá tohle a tamto tamten, to znamená, že tady nebudeme mít nové třeba StB, tak prostě se to nedá udělat než opravdu razantními kroky, změnami v podmínkách nastavení příspěvků, ať je to na cokoli. Opravdu to nelze. Já s těmi lidmi pracuji, kteří chodí žádat na úřady práce, třicet let a věřte mi, že jsme vyzkoušeli tisíce věcí společně s úřadem práce. Vždycky si ten český člověk najde, jak to obejde. A není to vůbec nic proti vám, opravdu. Je to jenom o zkušenosti s tím, že se s tím setkáváte každý den. A věřte tomu, že to, co vám řeknou úředníci na úřadu práce, tak se nestačíte divit.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Tomáš Kohoutek, připraví se pan poslanec Jan Schiller. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně. Já bych chtěl reagovat na paní poslankyni Richterovou i pana poslance Ferjenčíka vaším prostřednictvím.

Já žiju v Ústeckém kraji, žiju v Děčíně. V rámci nějakého porovnání, Děčín je ještě slušné město. Vy tady říkáte, že to je chyba systému. I v našem Děčínu máme stovky členů, příslušníků rodin, kde jsou minimálně dvě generace dětí, rodičů a lidí, kteří nepracují. A ano, to je možná jediná chyba v systému, že máme štědrý sociální systém pro lidi, kteří si to nedovolí (?).

Ale řekněte těm pracovnicím na úřadě práce, na sociálce - víte, jak to funguje, když se teď po koroně měly znovu začít vyplácet a přiznávat dávky? Musely tam přijet čtyři hlídky městských strážníků, protože vám tam samozřejmě pak přijdou ti lidé, kteří se všichni ohánějí tím, že jsou všichni rasisté, a ti lidé si ty dávky prostě vydupou. A to, že jsou i neziskové organizace, které těmto lidem radí, jak mají čerpat všechny dávky, to je prostě realita.

Vy možná občas přijedete do vyloučených lokalit. Byli jsme společně ve Varnsdorfu předloňský rok. A jak to probíhalo? V některých těch sociálně vyloučených lokalitách se dokonce tito obyvatelé dozvěděli, že přijedou nějací lidé z Prahy, tak si objednali uklízeče, uklízečky, aby to tam vypadalo. A pak to všechno vypadá krásně. Ale kdybyste v těchto lokalitách žili, tak víte, že třicet let se s tím nic nedělá. A je to černá cesta do pekel, protože neustále je to problém, který bude narůstat. Já se nechci dožít toho, že se jednou dostaneme do situace, jaká je ve Francii, jaká je v západní Evropě v jiných lokalitách, kde máme obdobné problémy s určitými skupinami lidí. A je to o tom, že dokud tyto lidi nenaučíme, že bez práce nejsou koláče, tak se to v životě nezmění. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku pan poslanec Jan Schiller a připraví se paní poslankyně Iva Kalátová. Prosím.

 

Poslanec Jan Schiller: Dobrý den. Já se omlouvám, kolega mi sebral 90 procent všeho, co jsem chtěl říci. Já jsem z Mostu, tam je to úplně to samé.

Já vám nevyčítám to, že vy se tomu věnujete. Věřím tomu a vím, že se této problematice věnujete. Já bych chtěl jenom poprosit vaším prostřednictvím, pane předsedající, pana Ferjenčíka a paní kolegyni Richterovou - nevyčítejte nám, že my to chceme posunout do druhého čtení, protože pokud bychom to tady zamítli, tak možná už v tomhle volebním období se k tomu nedostaneme. A my na to čekáme už strašně dlouho. Strašně dlouho čekáme, abychom tam doopravdy tu situaci vyřešili. My ji neřešíme, my tam tu situaci žijeme. To je ten problém. My tam skutečně s těmi lidmi žijeme a skutečně se s tím setkáváme denně. Vy tam víceméně, jak tady bylo řečeno, přijedete, podíváte se, někdo vám napíše pár mailů a myslíte si, že už o té situaci všechno víte. Nevíte. Opravdu nevíte, ta realita je úplně jiná.

Proto my chceme, aby to skutečně šlo do druhého čtení. Chceme i prodloužit lhůtu a chceme, abyste o tom diskutovali ve výboru. Tam si všechno řekněte, řekněte si ty případy, které tam jsou. Skutečně je doopravdy otevřete všechny, a budete jich mít tisíce. Každý bude jiný. Nechtějte ale nás přesvědčovat o tom, že my bychom to teď měli stáhnout a zamítnout. Už se k tomu nikdy nedostaneme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Iva Kalátová, připraví se paní poslankyně Olga Richterová. Já ještě jenom rychle přečtu, kdo je další - pan poslanec Marek Novák, pan poslanec František Navrkal. To je vše. Prosím.

 

Poslankyně Iva Kalátová: Dobrý den vám všem. Děkuji za slovo, pane předsedající.

Shodou náhod stojím tady před vámi coby poslankyně, ale na podzim v roce 2011 jsem se stala starostkou sociálně vyloučené lokality ve městě Rotava. Co je sociálně vyloučenou lokalitou? Je to taková lokalita, kde je počet vyplacených sociálních dávek nad průměrem, stejně tak kriminalita, myslím nad průměrem České republiky, a stejně tak nezaměstnanost. Zažila jsem nezaměstnanost 18 %, o kriminalitě a vyplacených dávkách - to jsme byli někde na špici v republice.

Když přijdete a začnete dělat starostu, tak první, co si položíte za otázku, a zjistíte, že vám odcházejí lidé z města a stěhují se jinam - proč tomu tak je, co můžete udělat? Co můžete udělat pro to, aby ten člověk zůstal, je - odpovědět si na základní otázku: má práci, má kde bydlet, může vychovat děti, má zabezpečené určité sociální podmínky? Zkrátka si řekne, že to město je dobrým místem pro jeho život. Ale když začnete tyto věci řešit a zjistíte, že nemůžete pomoci většinové populaci, protože především pomáháte někomu jinému, tak jste v bezvýchodné situaci a uděláte co? Snažíte se těchto lidí z vaší lokality zbavit. To je přece špatně.

Pojďme to řešit. Já vítám a děkuji, že někdo našel odvahu a tuhle otázku tady otevřel. Já mám teď tlak asi 220/120, takže to raději ukončím a požádám vás, postavme se k tomu čelem, byť je to jakkoliv nepříjemné!

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Olgu Richterovou, připraví se pan poslanec Marek Novák, dále František Navrkal a paní poslankyně Eva Fialová, zatím čtyři přihlášky na faktickou. Stále čeká paní poslankyně Aulická. Takže prosím, vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Opravdu jenom stručně. Znovu řeknu, my nepopíráme existenci toho problému. Víme velice dobře - vždyť tady také máme poslance z každého kraje - že situace v blízkosti vyloučených lokalit je jako tlakový hrnec. Já se jenom snažím znovu a znovu říci, že škrty pera v zákonech to nevyřeší. To, co jsme mohli napravit, byl ten okruh společně posuzovaných osob u příspěvku na bydlení. To jsme udělali. To byla skutečná díra.

Jediné, na co apeluji, abychom ve své snaze něco změnit nezapomněli, že nesmíme za prvé házet do jednoho pytle, protože prostě stejně jako jsou dobří a špatní úředníci, tak jsou lidé, kteří žádají právem, a lidé, kteří nežádají právem. Tohle se prostě musí pořád rozlišovat.

Stejně tak jsem ještě chtěla říci, že skutečné řešení na legislativní úrovni není v pomoci v hmotné nouzi, ale spíše v souvisejících zákonech. Třeba hodně důležitý pro starosty je přece trvalý pobyt, jaká je evidence skutečného pobytu versus fikce trvalého pobytu. A to je třeba otázka na Ministerstvo vnitra, to vůbec není v tomhle zákoně.

Takže to jenom shrnu. Nemysleme si, že škrty pera vyřešíme desítky tisíc tíživých životních situací, zažitých špatných vzorců a potom mnohaleté frustrace lidí žijících v sousedství. To bude prostě dlouhá práce celé naší společnosti. Fakt by mě mrzelo, abychom se tvářili, že tím, že ještě zpřísníme podmínky, něčemu zásadně pomůžeme. Proměna života v těchto regionech - na tom bude prostě dlouhá práce a systémová podpora obcí. To je to, co se snažím říci.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji za přesné dodržení času. Nyní pan poslanec František Navrkal a připraví se paní poslankyně Eva Fialová a potom paní poslankyně Karla Maříková, zatím tři přihlášky. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec František Navrkal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych se tedy jenom prostřednictvím pana místopředsedy obrátil na kolegu Kohoutka, protože stejně jako moje předřečnice si jako nemyslím, že nějakým problémům, které jsou v Děčíně i jinde se sociálně vyloučenými lokalitami přece jako nepomůžeme (?) tím, že budeme zpřísňovat režim vyplácení dávek. To přece není příčina sociálně vyloučených lokalit. Tímto tedy maximálně jako můžete šetřit nějaké veřejné peníze, teoreticky. Jo?

Spíše bych doporučoval panu kolegovi Kohoutkovi, aby se zaměřil na nějaké pozitivní aktivity, které pomůžou těm lidem, kteří jsou v nějaké třeba špatné životní situaci. (Rozruch v sále.) Aby třeba město Děčín pod současným vedením tam vyvíjelo nějaké významné aktivity, které skutečně přispějí k řešení situace, nejenom zpřísňovat nějaký režim vyplácení dávek. To mi přijde úplně hloupé. Jestli vy to vnímáte jako řešení problému, tak já to tedy skutečně jako řešení nevnímám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Evu Fialovou, měl jsem ji přihlášenou z místa na faktickou. Připraví se pan poslanec Jaroslav Foldyna, potom paní poslankyně Karla Maříková, pan poslanec Radek Zlesák a pan poslanec Marek Novák. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já děkuji za slovo a jsem docela ráda, že přede mnou vystupoval pan poslanec z mého Ústeckého kraje. Prostřednictvím, pane předsedající, to je smutné. Já jsem zhruba před rokem si zkusila svůj vlastní experiment na svoji kůži a přestěhovala se na půl roku do vyloučené lokality k obchodníkům s chudobou. Příběhů, které jsem tam slyšela, bylo nespočet. Jak využívat, jak si požádat a tak dále. Ale na druhou stranu tady musím souhlasit s Olgou Richterovou, že jsou tam případy, které se nemůžou házet do jednoho pytle, a je tam spousta lidí, které stojí za to zachránit. Ale to, co se odehrává navenek, je tristní. To, co vnímá většina majority a ti ostatní obyvatelé v tom městě, je strašné a nic se opravdu neděje.

Já tady prosím a vyzývám ministerstvo: Pojďme pustit tento tisk do druhého čtení, protože konečně máme něco na stole. Pojďme ho vykostit o to, co se vám nelíbí. Nejsem zastánce úplně všechno škrtat, protože opravdu jsou lidé, kteří se můžou dostat do svízelné situace a pomoc státu budou potřebovat, ale pojďme hledat konečně efektivní nástroj, jak to jednou provždy změnit společně s ministerstvem, se zástupci všech politických stran. A pojďme se konečně dohodnout, jak tento problém jednou řešit, a pojďme ukázat, že jsme schopni pomoct i té další skupině lidí, která je těsně nad tou hranicí chudoby a kterou tady skoro nikdo neřeší. Snaží se, a ti vidí každý den, co se v Ústeckém kraji děje. Pojďme, já o to prosím paní ministryni, prosím, jestli by mohla vystoupit. A pojďme prodloužit klidně dobu na projednávání tohoto tisku. (Upozornění na čas.) A jdeme. (Celá řeč pronesena hlasitě, důrazně.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tady mám faktické poznámky. Ne, ne. Nejdřív jsou faktické, pak bude přednostní právo. Takže faktické tady mám čtyři, paní ministryně, takže budete v tuto chvíli pátá v pořadí, nicméně faktické mají podle jednacího řádu přednost, takže už pět. Nyní poslanec Jaroslav Foldyna, potom tedy - já to přečtu. Poslankyně Karla Maříková, poslanec Lesák, poslanec Novák, poslanec Ferjenčík, poslanec Válek. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji, pane předsedající. Já jsem bedlivě poslouchal, úplně jsem ježil uši. Také jsem poslanec z Ústeckého kraje tak jako pan kolega Kohoutek jsem z Děčína. Také jsem se dozvěděl, že jsem z Děčína jako poslanec Navrkal. To jsem nevěděl, protože jsem pana Navrkala do včerejška neznal. (Smích zleva, zvyšuje hlas.)

Dámy a pánové, ta situace, kolegové by rádi ten cukr a vypadá to, že vy, vy jste spolu se mnou rádi ten bič. Tím bičem je seškrtat stávající zákon, redefinovat ty věci a přinutit lidi, kteří pracovat mohou, aby pracovali, a podpořit ty, co pracovat nemohou. O nic jinýho tady nejde! O nic jinýho tady nejde! V Ústeckém kraji ji ta situace katastrofální, důsledkem jsou druhotné záležitosti sociálního a bezpečnostního charakteru, kdy poctiví a slušní lidé stejné skupiny jsou osočováni, a ti nepoctiví si žijou jako prasata v žitě! Protože my jsme jim za 30 let vytvořili škálu dávek. A byl jsem spoluodpovědný tady za to, proto jsem hledal nová východiska. Není možné do nekonečna tolerovat, že lidi, kteří mohou pracovat, deset, patnáct let nepracují, jejich děti se na to dívají, a my nemůžeme nic dělat. Nemůžeme nic dělat.

Čili teď máme příležitost posunout tento zákon do druhého čtení a vyřešit ty základní věci. Já chci, aby byl Děčín a Ústecký kraj stejně krásný jako je Středočeský, ale zatím je to odpadkový koš díky takovýmto zákonům a paskvilům, které se tady za 30 let nahromadily. Díky za pozornost. (Potlesk zleva a ze středu sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní poslankyně Karla Maříková. Prosím.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já budu reagovat na své předřečníky. Paní doktorka Richterová tady řekla, že házíme všechny do jednoho pytle. My tady navrhujeme zákon, který má zamezit zneužívání těchto dávek. A pokud je někdo zneužívá, pak je nutné nastavit takové parametry, aby k tomu prostě nedocházelo. A mě vůbec překvapuje, že dneska ještě někomu vadí, že mají být nastavena nějaká taková pravidla, aby lidé ty dávky nezneužívali. Já na vás na všechny apeluji, abyste ten zákon propustili do druhého čtení, aby se ve výborech o tom diskutovalo a popřípadě to, co tam budete chtít změnit, můžete navrhnout pozměňovací návrhy.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí poslanec Radek Zlesák. Připraví se poslanec Marek Novák, dále poslanci Ferjenčík, Válek, Kalousek, a potom s přednostním právem paní ministryně.

 

Poslanec Radek Zlesák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Musím reagovat na slova kolegyně Richterové, a to na dobří a špatní úředníci. V tom kontextu to mohlo vypadat, že za současný nevyhovující stav můžou právě ti špatní úředníci. Ale to přece není pravda. Zkuste se někdy pobavit s úředníkem, který začíná svoji kariéru, vstupuje do sociálního odboru. Většinou je to vysoce kvalifikovaný člověk, má ideály a chce změnit svět. A zkuste se s ním pobavit za dva roky. Myslím si, že většího rasistu nepoznáte. A je to díky tomu, že ta legislativa, naše legislativa není v tomto směru dobrá, takže ty lidi nutí tunelově vidět, dělat tak, aby se nedostávali do konfliktu. Pokud je tady možnost, abychom to změnili, tak to změňme. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení poslance Marka Nováka. Připraví se poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Novák: Jenom prosím v rychlosti, aby to kolegové piráti pochopili, protože jsem tady zaslechl: máme nástroje, jenom je neumíme používat. My máme asi takové nástroje, které bych mohl přirovnat možná k pirátské lodi s protrhanou plachtou. No a my té lodi prostě chceme dát plachtu novou. Prosím, pochopte to.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí poslanec Mikuláš Ferjenčík, další v pořadí jsou poslanec Vlastimil Válek, poslanec Kalousek, poslanec Bláha. Mám tady tyto čtyři faktické. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, za prvé, já souhlasím, chápu tu frustraci, souhlasím s tím, že vyloučené lokality a vůbec přístup státu k těm regionům, které jsou strukturálně postiženy, jak je ten moderní výraz, je jedna z největších výzev naší země. A je skutečně potřeba se na to soustředit. Současně je ale potřeba říct, že naděje, že se to vyřeší výší dávek ve chvíli, kdy ty hlavní problémy jsou v oblasti vzdělávání a v oblasti bydlení, je podle mě falešná naděje.

Podle mě je nešťastné, že se tohle velmi složité téma, které je potřeba řešit skutečně jako prioritu vlády, redukuje na jeden jednoduchý zákon, který zamezí zneužívání, a tím všechno vyřešíme. Část těchto problémů se přesune do kriminálů, protože prostě částečně stoupne kriminalita. To je také faktor, který pak daňoví poplatníci zaplatí. A nemůžeme zavírat oči před tím, že ty návaznosti tam budou. Stejně tak to bude mít jiné dopady, bude to mít nějaké dopady na děcka, co tam bydlí. Chápu naprosto ty lidi, co žijí třeba v sousedství těch problematických čtvrtí a je to pro ně obtížné. Snažím se jim také pomoct, ale nechci, abychom ten problém zjednodušovali tímto způsobem.

Druhá věc. Paní kolegyně Fialová hovořila o tom, že nikdo neřeší ty lidi těsně nad hranicí. Tak bych chtěl připomenout, že včera jsme vedli velmi dlouhou a podrobnou debatu o podpoře dohodářů, což jsou typicky ti lidé těsně nad hranicí. A hnutí ANO zablokovalo to, aby dohodáři dostali nějakou podporu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvu. Omlouvá se poslanec Josef Hájek mezi 13.30 a 19. hodinou z pracovních důvodů.

Nyní požádám o vystoupení poslance Vlastimila Válka. Připraví se poslanec Kalousek, Bláha, poslankyně Kalátová, Richterová a poslanec Holík. Takže teď máme pořadí šesti faktických poznámek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Omlouvám se - a děkuji za slovo, pane předsedající - že teď chvilku zdržím. Ale ta příležitost, abych mohl poděkovat poslankyni - prostřednictvím pana předsedajícího - z koalice a poslankyni z opozice, tedy poslankyni Fialové a poslankyni Richterové, ta se mockrát nenaskytne. Takže bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího za vystoupení oběma dámám poděkovat. Naprosto to podporuji.

Za mě sociální činnost má vždycky dvě fáze. Fázi očekávání a fázi zklamání. Tak to prostě je a těžko s tím můžete něco udělat. Fáze zklamání člověka odrazuje a často upadá do frustrace a končí tak, jak o tom někteří z vás mluvili. Nicméně to neznamená, že by měl rezignovat na fázi očekávání. Pořád je to takové to trochu cimrmanovské. Chtěl bych říct, že se na to můžeme dívat dvojím úhlem pohledu, a já jsem nesmírně rád, že obě dvě dámy se na to dívají tím stejným, byť to řekly, aspoň se domnívám, každá trošičku jinak.

Sociální pomoc buďto můžeme definovat tak, že vymýšlíme, jak co nejlépe postihnout ty, co ji zneužívají, anebo vymýšlíme, jak co nejlépe pomoci těm, co ji potřebují. Pokud ji vymýšlíme tak, že chceme postihnout co nejvíc těch, co ji zneužívají, často se s tím svezou ti, co ji potřebují. Pokud ji vymýšlíme tak, abychom co nejvíc pomohli těm, co ji potřebují, bohužel ji zneužije stále hodně lidí. Obě dvě cesty jsou možné.

Já vždycky budu podporovat tu cestu, abychom pomáhali všem, co to potřebují, a jsem si vědom, že budu frustrován z toho, že je zneužívána. Je to nekonečná cesta, nikdy nebude vyřešena, ale přesto podpořím posunutí tohoto zákona do druhého čtení, protože si myslím, že diskuse je potřebná, je nutná pro nás, abychom si to vydiskutovali, je nutná navenek a rozumím tomu, že nebude jednoduchá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Miroslava Kalouska. Prosím, máte dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pan poslanec Foldyna si povzdychl, že by si také přál, aby děčínský region byl tak krásný jako Středočeský kraj. Já bych, vaším prostřednictvím, pane předsedající, panu poslanci vzkázal, ať nezávidí. Víte, všude je něco. My zase máme ve Středočeském kraji Jermanovou Pokornou, člověk si nevybere.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobré odpoledne. Já bych chtěl požádat, abychom se ve faktických poznámkách drželi tématu.

A nyní pan poslanec Bláha s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Kalátová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Já už dlouho mluvit nebudu. Jenom bych chtěl všem říct jednu zásadní věc, která si myslím, že je v tom to nejdůležitější. Pokud chceme změnit daný stav, tak musíme změnit nastavení podmínek jenom z jednoho prostého důvodu. Pokud donutíme ty, kteří dneska zneužívají dávky, aby šli do práce, tak vlastně tím vychováme novou generaci těch, kteří to dodneška zneužívali, tak, aby pro ně bylo normální, že jejich rodiče chodí pracovat a i pro ně bude normální chodit pracovat. Protože dneska celá ta generace, o které mluvíme, k tomu životu přistupuje tak, že normální je chodit si na úřad pro dávky. A to nezměníte tím, že mu řeknete: pojď na vysokou školu. Nezměníte. Protože daleko lehčí než jít na vysokou školu je dojít si pro ta peníze rovnou. A věřte tomu a zamyslete se i nad tím, jak to je třeba v rodinách, které jsou bohaté. Jestli děti těch rodičů, kteří něčeho dosáhli, taky chtějí postupovat dál. Většinou moc ne, protože prostě se mají dobře. A tak věřte tomu, že nejlépe a nejvíc uděláme pro ty, kteří jsou na tom dneska špatně, to, že je donutíme pracovat, a tím pomůžeme dalším generacím, ale i naší zemi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: S další poznámkou paní poslankyně Kalátová. Připraví se paní poslankyně Richterová.

 

Poslankyně Iva Kalátová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ještě že je to na dvě minuty, já jsem se mezitím stačila uklidnit, takže vás jenom uvedu do obrazu.

Sokolovsko má dvě obce s rozšířenou působností: Sokolov a přilehlé obce, Kraslice a sedm obcí k tomu, žije nás tam jenom 13 tisíc. Byt koupíte za 80 tisíc, nájemné od města je 28 korun na jeden metr čtvereční. Přesto, tak jak jsou dávky nastavené, se naprosto lehce schováte na úřadu práce, protože tam práce není. Triola zavřená, Krajka Kraslice zavřená, sklárna v Oloví zavřená. Jak je na tom Amati-Denak, asi víte. Takže tenhle historický vývoj nás předurčil k tomu, že musíme dojíždět za prací směr Německo, směr Sokolov, Karlovy Vary, všechno je to půl hodiny. Takže spousta lidí, kteří jsou u nás v evidenci na úřadu práce, jsou tam i z toho důvodu, že tam prostě ta práce není. Dokud bude výhodnější být v evidenci úřadu práce jako takzvaný uchazeč o zaměstnání a stejně si domů přinesu víc než z té práce, tak mě přece vůbec nic nenutí k tomu, abych do té práce šla.

Zvu vás k nám prostřednictvím pana předsedajícího, máme asi tak padesát bytů volných, a pojďme si o tom, jak se žije v sociálně vyloučené lokalitě, potom popovídat společně. Jinak já jsem ochotná a nabízím pomoc k jakémukoliv řešení.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Paní poslankyně Richterová s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Holík. (Dotazy od zpravodajského stolku.) Ještě máme čtyři faktické poznámky včetně této. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Opravdu velice, velice stručně. Jsme všemi deseti pro maximální podporu obcí, aby dostaly co nejvíce možností podle svého uvážení podpořit všechny svoje občany. Jsme si dobře vědomi toho, že ti lidé ze skupiny druhých nejchudších, lidé, kteří se snaží pracovat, snaží se nějak udržet samostatní, to mají právě na Ústecku a Karlovarsku neskutečně těžké a že ten pocit nespravedlnosti, který zažívají, je obrovský.

Chápu za sebe osobně, že mnozí z vás právě kvůli této frustraci zákon chcete a pustíte ho do dalšího čtení. Já se jenom snažím, aby si tato Sněmovna, tak jak tady jsme, uvědomila, že těmi přidanými slovíčky - zpřísněním kontrol, znemožněním správního uvážení v některých případech - můžeme opravdu způsobit velmi nespravedlivé situace, že to je opravdu citlivá věc i třeba pro spoustu invalidních důchodců, kteří berou také různé dávky. Já vím, že to je zákon o hmotné nouzi, ale do toho se dostávají ti, kteří mají ten invalidní důchod bez výplaty.

Takže se vás snažím prostě upozornit na to, že to bude mít spoustu souvislostí, že to bude chtít opravdu velmi, velmi cílenou debatu a že nakonec to skutečné řešení je podpora obcí. Proto jsem tady zmiňovala ty souvislosti k Ministerstvu vnitra a proto nakonec řešení pro děti a pro budoucnost téhle země je podpora vzdělávání, maximální inspirace těmi školami v blízkosti vyloučených lokalit a přímo v nich, které dosahují nadprůměrných výsledků a daří se jim, aby děti dodělaly školu, šly na střední, aspoň na učňák. A tady těmi dobrými praxemi se musíme inspirovat, to je nakonec to nejhlavnější. A o to bych prosila.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Holík, připraví se paní poslankyně Fialová. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové, před třiceti lety se tady změnilo politické uskupení. To nové uskupení se snaží, aby bylo spravedlivější, snaží se mít větší sociální zabezpečení obyvatel, ale asi jsme nedorostli tak daleko, aby to všichni chápali stejně. Já se vrátím malinko, dva tři roky zpátky, do období, kdy v České republice náš národní důchod rostl o 4 %, pracovalo tady, protože nám chyběli lidi, půl milionu cizinců a přitom byla nezaměstnanost téměř 3 %. Proč? My jsme si vychovali lidi, kteří nechtějí pracovat, kteří chtějí prostě využívat dávky. A pokud teď neuděláme aspoň první krok, bude to velice špatné.

Jestli kolega Ferjenčík dovolí, já bych ho prostřednictvím pana předsedajícího oslovil. Pane kolego, vyhrožovat tím, že se tady zvýší kriminalita, nezlobte se na mě, ale diplomaticky - to je hodně úsměvné. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Další je paní poslankyně Fialová, připraví se pan poslanec Schiller, což je v tuto chvíli poslední faktická poznámka. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Já budu, prostřednictvím vás, pane předsedající, mluvit k panu Ferjenčíkovi.

Mě hrozně těší, že se zajímáte o problémy ostatních občanů a řešíte ty problémy. Já vás chci vyzvat, nebo vám dát v tuto chvíli nabídku: pojďte do toho experimentu. Já vám seženu byt a po celou dobu, než dojde tento zákon do druhého čtení, vám ho budu platit. (Potlesk z řad poslanců ANO.) A pojďme se pak konstruktivně bavit o tom, jak efektivně opravdu nastavit ty parametry. Protože já tady znovu zopakuji, že nic není černobílé. Nic není. A uvidíte příběhy z jedné i z druhé strany. A dokonce ušetřím, protože to bude přes letní období, protože nebudou tak vysoké zálohy na energie, protože v zimě se v těchto bytech topí přímotopy. Opravdu vám to dávám jako nabídku a myslím to smrtelně vážně. A pokud se tu chceme bavit o tom, jak to bude, ten byt vám seženu, jsem schopná to udělat hned zítra, můžeme se dohodnout a tuto nabídku ode mě máte. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pardon. (Předsedající mluvil a neměl zapnutý mikrofon.) Prosím pány poslance, aby na sebe nepokřikovali, případně hovořili přes mikrofon.

Přihlášen je pan poslanec Schiller, poté pan poslanec Ferjenčík.

 

Poslanec Jan Schiller: Děkuji. Možná to mělo dopadnout obráceně. Já vím, že... (Řečníkovi byl omylem vypnut mikrofon.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pardon. (Smích v sále.)

 

Poslanec Jan Schiller: Jsem ještě nic neřekl. Ale víme, že o něm budeme hlasovat. Mě spíš mrzí to, že vlastně vy tady předvádíte ve své podstatě jako Piráti jako takoví, že tu diskutovat chcete. Tak nechápu, že jste dávali tento návrh.

Já jsem chtěl jenom na pana Kalouska vaším prostřednictvím, on už tady není, ale mě docela jako mrzí... My mu nezávidíme. My nezávidíme. To Děčínsko je krásné. On ten Ústecký kraj je celý krásný. A kdybyste tam možná fakt přijeli, tak byste se divili, jak je krásný.

A potom ještě ta poznámka k tomu Středočeskému kraji. Já bych, pane Kalousku vaším prostřednictvím, i když tu nejste, zatlačte tu slzu. Buďte rádi, že ji tam máte, paní Jermanovou. (Smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Ferjenčík, poté paní poslankyně Richterová. A pan poslanec Foldyna, který se hlásil, to ruší. Dobře. Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Výzva paní Fialové si žádá odpověď, takže odpovím. Já se s dovolením nejprve o tom, zda se přestěhujeme do vyloučené lokality, poradím se svou manželkou.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Paní poslankyně Richterová - v tuto chvíli poslední faktická poznámka. (Velký hluk v sále.) Prosím klid. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Chtěla bych poprosit, když jste teď tolik pozornosti všichni upřeli na ty vyloučené regiony, pojďme věnovat pozornost tomu, že skutečným řešením pro budoucnost je ta podpora škol, toho, jak funguje reálná práce v terénu, aby fakt tam měli dost peněz na asistenty, bez těch se to v těchhle školách neobejde, a potom na tu podporu doučování ve vyšším... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Paní poslankyně, já vám rozumím. Požádám znovu sněmovnu o klid. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Olga Richterová: ... na podporu toho přechodu do střední školy, na vystudování učňáku. A zase, jsou třeba... V Kadani dokázali, v Kadani dokázali... (Hlučné projevy v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Prosím, nepokřikujte! Paní poslankyně, já vám dám znovu čas, protože chápu, že tohle bylo těžké. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Chci tady říct pozitivní příklad. Ono to jde. V Kadani dokázali domluvit, aby zrušený učební obor, který byl vhodný pro děti z rodin s takovým negativnějším postojem ke vzdělání, aby ho tam znovu vrátili a aby fakt domluvili zaměstnávání ve městských firmách, aby ti mladí lidé začali, startovali prostě s prací a nevypadli hnedka po škole a nevěděli, jak si získat aspoň trošku rozumnou práci. A tady ty dobré cesty ale musíme šířit. A opravdu to, co chci říct, takové to poselství, že přes takovouhle spolupráci mezi školami, obcemi a tím, že to stát systémově hodně podpoří, dlouhodobě, ne projektově, ale dlouhodobě, se dál nehneme.

A stejně tak součástí toho oříšku vedle vzdělávání je i přijmout fakt, že i lidi, kteří zdánlivě by pracovat mohli, mají někdy tak nízké kompetence, že je prostě potřeba vytvořit nějaký nástroj, aby se dlouhodobě zase dařilo obcím a úřadům práce pracovní místa pro tyhle druhy lidí vytvářet. Bez toho zase ta cesta vpřed bude těžko možná. A vím, že jsou na to různé už cestičky prošlapané. Ale bez toho, abychom jim napomohli více ze Sněmovny, tak na ně nebude v rozpočtu nikdy dost peněz. Ale přitom to je ta systémová změna.

A tím třetím aspektem pak je, abychom opravdu hlavně prosím neházeli do jednoho pytle. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Tomáš Kohoutek, poté pan poslanec Munzar s faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, pane předsedající. Budu stručný. Vaším prostřednictvím k paní poslankyni Olze Richterové. Paní poslankyně, on někdo těm dětem z těch chudých poměrů nebo sociálně vyloučených oblastí brání v tom, aby mohly chodit do školy? On jim někdo zakazuje do těch škol chodit? Máme speciální pedagogy. Máme slavnou inkluzi. Když ty rodiny nemají na to, aby děti dostaly školní pomůcky, dostaly školní tašku, tak si jdou na ty úřady, kde na to dostanou speciální příspěvky. Není to spíš tak, že - troufnu si tvrdit - že většinová společnost a děti ve většinové společnosti a u slušných lidí jsou vychovávány tak, uč se, choď do školy, vzdělávej se, ať se máš v životě dobře? Není to spíš o tom, že některé skupiny obyvatel to mají tak, proč bys chodila do školy? Přece je jednoduché v patnácti, v šestnácti, pořiď si dítě, stát se o tebe postará. Protože mantra všeho je, že stát se musí postarat o matky samoživitelky. To je to.

A říkáte, že spousta lidí nemá kompetence a nemůže práci sehnat. Projeďte si jakékoli online deníky. A v souvislosti s koronakrizí se všude píše: budou chybět tisíce zahraničních dělníků na polích v zemědělství. Myslím si, že na práci na polích a v zemědělství nepotřebuje nikdo vysokou školu. Děkuju. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Munzar s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Richterová. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Budu velice stručný. Chci zareagovat na paní poslankyni Richterovou vaším prostřednictvím. Jsem rád, že oceňujete například starostu Kadaně za ODS. A mnoho starostů, a nejenom za naši stranu, ale za všechny strany, se hodně pere s tím, jak je ten systém nastaven. A chci vám říci jenom jednu věc. My jsme tady vytvořili sociální síť, ale bohužel, bohužel je tady skupina lidí, kteří místo sociální sítě to považují za bezednou kasičku, ze které chtějí brát, ale nemusejí do ní nic dávat. A tam podle mě míří ten zákon.

Pojďme to prosím propustit co nejrychleji do dalšího čtení a tam si pak na sociálním výboru vyříkejte jednotlivé případy, aby to skutečně zase někomu neublížilo. Ale pojďme posunout tento návrh dál. Děkuji. (Tleskají poslanci SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Paní poslankyně Richterová s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Bělobrádek. To jsou v tuto chvíli všechny faktické poznámky. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Opravdu naprosto stručně. Když víme, že chodit do školy je ta základní cesta vpřed pro celou naši společnost, když víme, že nedokončené školní vzdělání znamená náklady pro veřejné rozpočty ve výši 13 milionů korun za život - to je vládní číslo z velké analýzy -, tak to prostě musíme řešit cestami, které fungují. A mně nepřijde, že to něčemu prospěje, když tady budeme jaksi házet obvinění. Co prospěje, je, když budeme předkládat řešení. A řešení jsou ověřená. Akorát na jednotlivých školách na jednotlivých obcích. A nemají tu opravdu velkou systémovou podporu. Já vím, že to je pracné, že to bude trvat. Ale nic jiného, než zaměřit se na to provázání školy a potom vhodných středních škol i někdy podpory zaměstnání absolventů nás z těch začarovaných kruhů nedostane. A na tomhle ukazuji, že chceme-li se zaměřit na děti, a já chci, na ty mladé lidi, kteří z rodiny nemají ten základ, jaký bychom si přáli, tak potom musíme hledat pozitivní řešení a nejenom říkat: oni to dělají blbě. To ničemu nepomůže. A už končím. Už myslím, že tato debata opravdu stačila.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Bělobrádek, poté se přihlásil s faktickou poznámkou pan poslanec Rais. Prosím.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo. Vážené paní ministryně (ve vládní lavici jsou přítomné pouze ministryně Maláčová a Dostálová), kolegyně, kolegové, myslím si, že všem vadí, pokud se dějí takové věci, že člověk přijde a vidí, že lidé, kteří zneužívají dávky, tak to samozřejmě naštve každého, kdo je nízkopříjmový a má podobně stejné příjmy jako ten, kdo chodí do práce, takzvaná pracující chudoba. Na druhou stranu pokud chcete něco s tím udělat, tak si uvědomte, že také to má nějakou provázanost. Ano, jsou tam i generace, které nechodí do školy, nemají žádné školy.

Když se narodíte jako Rom, tak máte poměrně malou šanci, že dokončíte střední školu, téměř nulovou vysokou školu, ta je mizivá, a podobně. Ale kdybychom se do takové rodiny narodili my, tak co by z nás bylo? Byli bychom takoví, že vystudujeme vysoké školy, když se narodíme do takové rodiny? To znamená, nelze odstraňovat pouze následek, ale i příčinu. A je to dlouhodobá věc. A v tomhle směru je potřeba skutečně nejenom bič, ale i cukr. A je potřeba dlouhodobě pracovat.

A podívejte se, kde to funguje. Většinou je to spojeno s nějakými misiemi, s dlouhodobou sociální prací. Protože na jedné straně si také musíte uvědomit, jak to dopadne. To znamená, když snižujete dávky, tak někteří lidé budou prostě víc krást. Pokud snížíte dávky, tak taky to sáhne na ty, kteří je mají dostat oprávněně. Jak je budete rozlišovat? To znamená, určitě je to velký problém. Mně se to taky nelíbí. Já jsem měl takové sousedy. Měl jsem ve svém domě ubytované lidi, o které by si možná někteří ani neopřeli kolo, nechávali se tam, když neměli kde bydlet, ale v zásadě je potřeba vždycky vidět ty věci z obou stran. To znamená, s těmi lidmi pracovat, jsou to taky lidi. A ti, kteří nejsou nějakým způsobem schopni se přizpůsobit, tak samozřejmě musí narazit. Ale také se s nimi musí pracovat. Nelze pouze dělat to, že řeknete: všechno je špatně. Kdyby takový sociální experiment existoval, jako že nejde udělat, tak to bych rád viděl, kdyby v takových rodinách (upozornění na čas) vyrůstaly vaše děti, co by z nich bylo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Rais svou poznámku stáhl. Tím jsme v tuto chvíli vyčerpali faktické poznámky, takže nyní s přednostním právem paní ministryně Maláčová... Ano a pak je na řadě paní poslankyně Aulická, pokud nevzplane nová bitva faktických poznámek. Prosím.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Já si myslím, že ta debata ukazuje, že ta skutečnost a ta realita skutečně není černobílá. Není to jednoduché. Já potvrzuji to, co řekla paní poslankyně Fialová, a myslím si, že to je ten nejlepší postup. Pojďme ten návrh SPD, který je teď ve Sněmovně, pustit do dalšího čtení, pojďme jej vykuchat - omlouvám se za ten výraz -, protože tam je spousta, spousta dobře míněných návrhů, které ale jsou špatně napsané a obrátily by se zejména proti seniorům, a těm, pevně doufám, ublížit nechceme, zejména těm, co platí vysoké nájmy, protože žijí ve velkých městech, a pojďme s těmi, kteří chtějí současnou situaci změnit - a já jsem s většinou z vás spolupracovala již na tom vládním návrhu, je to paní poslankyně Fialová, paní poslankyně Aulická Jírovcová, ale taky paní poslankyně Richterová -, pojďme společně zkopírovat ten vládní návrh, který je teď v meziresortním připomínkovém řízení, protože jsou tam stovky, stovky připomínek, a pojďme společně najít řešení, které neublíží těm, kteří si to nezaslouží, senioři, zdravotně postižení a tak dále, ale zároveň nastaví stav, kdy bude normální pracovat a normální chodit do školy.

Takže já navrhuji tento postup - ministerstvo to může připravit a správně technicky napsat - abychom tento návrh zákona postoupili do dalšího čtení, vyprázdnili ho, vykuchali a připravili komplexní pozměňovací návrh, který dosáhne toho stavu, na kterém se všichni shodneme. Aby bylo normální chodit do školy, normální pracovat, neubližoval těm, kteří si to nezaslouží, ale zároveň napravil ty pocity nespravedlnosti, které mnozí z nás zažívají.

A ta problematika není černobílá. Není jednoduchá. Já jsem za dva roky ministrování objela desítky vyloučených lokalit. Skutečně je to velmi složité a myslím si, že obce si zaslouží nástroj, jak se z té beznadějné situace dostat. Aby si lidé, kteří chodí do práce, nepřipadali jako i idioti, protože se snaží uživit poctivou prací. Ale zároveň musíme pomoci těm, kteří se narodili také do této beznadějné situace. Takže pojďme prosím společnými silami, za podpory Ministerstva práce a sociálních věcí, využít tento nosič. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní paní poslankyně Aulická.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím ale nejdříve reagovat na pana kolegu Bláhu prostřednictvím pana předsedajícího. Myslím, že to byla vaše první faktická poznámka. Před rokem 1989 byla povinnost pracovat. Kdyby nyní byla povinnost pracovat, nebavíme se o zneužívání sociálních dávek. To jenom možná taková diskusní poznámka na vaši faktickou.

A teď bych možná řekla, no, tak jsem z Ústeckého kraje. Všichni víme, jaké tam máme problémy. Hovořila tady paní starostka, nebo paní kolegyně starostka za Karlovarský kraj. Vidím tady další. Všichni víme, jaké jsou to problémy, problémy těch dětí. Není to opravdu černobílé. Těch problémů je tam mnoho, ale všichni víme, že to je záškoláctví, lichva, chudoba zároveň, která se prohlubuje ještě díky tady tomu, kriminalita a především, a jestli si to nikdo nepřiznáme, tak je to holý fakt, je to drogová závislost. Protože tito lidé - a je jedno, jestli to jsou Romové, anebo se bavíme o majoritní společnosti, opravdu to není jenom romská problematika - tak my se dostáváme, že tato skupina lidí se nám jenom neustále rozrůstá a všechny tyto oblasti - školství, sociální, zdravotnictví - už si téměř nevědí rady, co s tím mají dělat.

Je nutné nastavit jasné povinnosti a jasná pravidla tak, aby všichni věděli, co mají dodržovat a jak se mají chovat. Bohužel, i když se může třeba škola snažit, jak chce, prostě to dítě se vrací do toho uskupení, do té rodiny, která ve větší míře stejně od toho čtvrtého roku ho stahuje zpátky do svého stylu života. Víme všichni přece moc dobře, že v patnácti letech nám ty děti odcházejí na úřad práce, protože není nutné a hlavně potřeba, aby rodina přicházela o ty dávky, a často nám dochází právě k tomu, že odchází ze sedmé třídy, protože ono vlastně nelze ještě propadnout níže, protože můžete teď podle zákonné legislativy mít propadnutí na každém stupni jenom jednou. Jsme rádi, že se umí podepsat. Často ani toto nezvládnou. Formuláře, které jsou klasické, nebo někde vyplnit, nebo když náhodou třeba chtějí vyplnit do zaměstnání, tak to nelze. Chodí si vyplňovat základní věci na informační části, které zřizuje město, a bez pomoci dalších lidí prostě nejsou tito lidé většinově (schopni) fungovat.

Je také pravda, že si musíme uvědomit, že s restrikcí musí přijít další alternativa, jak s těmi lidmi pracovat. To znamená, vídám to, nebo já jsem vždycky říkala, že je potřeba zároveň s restrikcemi přijmout třeba zákon o sociálním podnikání, protože je nutné s těmi lidmi pracovat. To znamená ano, půjdete do zaměstnání, nebo budete se dál učit. Ale na to potřebujeme zase nějaké uskupení, které prostě je nutné financovat. Je tam změna života, ale to musíte, je to opravdu dlouhodobá práce. A dneska vidíme ty sociální pracovníky, kteří jsou na těch městech, na těch obcích, jak si říkají, jak mají pozitivní energii, když najdou dva tři lidi, kterým se podaří najít práci, najít bydlení a udržet je v tom. A říkají si, dobré, máme v sobě něco, nám to lije tu novou krev k tomu, abychom dále pokračovali. Ale těchto lidí, těchto rodin jsou tisíce. A my si opravdu musíme uvědomit, že je nutné s těmi restrikcemi opravdu udělat další věci, které budou řešit i tyto problémy okolo. (Hluk v sále.)

My máme třeba krásný příklad v Ústeckém kraji, na Mostecku, kde se nyní bavíme o bourání celého sídliště Janova. Možná jste tam někdo byli. My jsme tam byli v roce 2015 s výborem pro sociální politiku. Všichni to viděli. Upozorňovala jsem všechny, kteří jdou do těch bytů, aby na nic nesahali, víceméně, aby nikde nic neodkládali, protože štěnice a další věci, které tam -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Paní poslankyně, já si vás dovolím přerušit. Hluk v sále podle mě nedovoluje, aby vašemu vystoupení věnovala sněmovna pozornost. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji. - které tam prostě bydlí, aby si neodnesli s sebou domů. Někteří kolegové a kolegyně se divili, a že to přeháním. Ono to opravdu tak je. A bohužel to není otázka sídlišť nebo domů, kde bydlí tito lidé ve většině případů, ale je to bohužel i holý fakt a denní realita běžných obyvatel, právě proto, že stačí jedna rodina, která se vám nastěhuje do tohoto domu, nedej bože si přiveze s sebou nábytek, který leží u popelnic, nastěhuje si ho do domu, a neřešíme nic jiného než deratizaci, deratizaci a deratizaci. A ve většině případů to platí město nebo ta obec, anebo samozřejmě to sdružení vlastníků jednotek, ale také ale víme, že my přece nemůžeme vstoupit do toho bytu, když nám ten dotyčný neotevře. Neotevře. Takže to děláme znovu a znovu a znovu.

A to jsou ty neustálé nešvary a na to třeba reaguje i návrh kolegy Bauera, který říká i o tom běžném soužití. Vždyť ti lidé jsou opravdu nešťastní. To máte na denním pořádku. Nevyspíte se, smějí se vám, chodíte kolem zfetovaných lidí, bojíte se vůbec tam pouštět své děti, ale neuděláte nic. Oni vám vyhrožují. Říkají: my vás vyhodíme, my vás zlikvidujeme, tady ten barák je jenom náš. A to je opravdu denní chleba, který my si zažíváme, a není to nic příjemného, když chcete být takzvaně normální člověk, který posílá své děti do školy, který chce, aby vystudovaly, a který chce chodit do práce, ale zároveň tady máte skupinu, která se neustále rozrůstá a de facto si dělají, co chtějí.

Mně je velice líto těch úředníků - úřednic, omlouvám se, z 99 procent jsou to převážně ženy na těch úřadech práce, protože ty to odnášejí opravdu ze všech nejvíc. Já se nedivím, že je problém tam sehnat ty lidi. A my si musíme říct, že teď ta personální stabilizace tam opravdu i v tom Ústeckém kraji trošku je, každopádně to byl velký problém, protože ta fluktuace po zaškolení a zjištění, o čem ta práce je a za kolik peněz je, tak kdo by to dělal? A ano, největší problém máme třeba v Praze, protože ty finanční prostředky, které dneska berou úřednice v Praze, jsou úplně tristní. Jestli se bavíte o 20 tisících, tak řekněte, kdo v Praze by za tohle dělal, a ještě s takovýmhle složením obyvatel. Neříkám, že samozřejmě všichni, ale bohužel ve velké míře to tak je.

Také bych chtěla říci, že nejsme schopni, a to si musíme otevřeně přiznat - 100 procent lidí. Prostě tady by měla být jasná pravidla: chceš pomoct - my ti pomůžeme, nechceš - nemůže stát zachraňovat 100 procent lidí. Samozřejmě musí vědět, že s tím se nese i určitá restrikce, kterou ponesou, to znamená, nechceš slušně bydlet - nebudeš bydlet. Je to prostě fakt. A mě velice mrzí, že některé neziskové organizace neustále mají potřebu zachraňovat 100 % lidí a říkat - musíme, musíme. To prostě nelze! Nelze a my si to musíme jednou přiznat.

Chtěla jsem možná ještě reagovat na paní kolegyni z Karlovarského kraje. My jsme v Ústeckém kraji byli se zdravotním výborem, se sociálním výborem, bavili jsme se o 15 opatřeních boje s chudobou. My do Ústeckého kraje už nesmíme. To byly jenom sliby. Pět ministrů jsme tam přivezli! Pět ministerstev, která slibovala, že něco udělají! Doteď se nic neudělalo. A věřím, že do Karlovarského nás třeba zvete, ale za chvilku už budete říkat: nejezděte, protože nic jste pro nás doteď neudělali.

Takže možná za to děkujeme, ale opravdu to nevidím jako přínos. V roce 2015, když jsme řešili i útlum těžby, kdy se zamezilo tomu, aby se těžilo na Dole Československé armády, tak jsme říkali ten dopad, jaký bude atd. Měli jsme tam sociální výbor, všichni jsme věděli ty argumenty. Stejně vláda rozhodla jinak a i ty možná nějaké pomoci, které teď řešíte v rámci Sokolovské uhelné, nejsem si úplně vědoma, nebo vůbec nevidím nic, že by tam přišel ten správný posun, protože sama jste řekla, co všechno se tam kdysi dělalo, co se vyrábělo, a dneska tam nic není. Takže to je ten velký problém.

Za mě navrhuji, a bylo to tady řečeno kolegou Ferjenčíkem, aby jednání o tomto návrhu bylo prodlouženo o 20 dnů. Domlouvali jsme opravdu napříč, myslím, že to problém žádný není. Chceme to tak trošku srovnat i s projednáváním návrhu kolegy Bauera. Mrzí mě, že ten slíbený návrh z MPSV, ta dávka na bydlení, možná i tím koronavirem zmizela úplně. Paní ministryně řekla, že připraví komplexní pozměňující návrh. Uvidíme. Budeme samozřejmě o tom diskutovat, ona to asi bude mít otevřené názorům všech. Ale každopádně bych chtěla říci, že k tomuto legislativnímu návrhu já osobně mám připravené pozměňující návrhy. Je to zkonzultováno s naším Ústeckým krajem, protože, a jak už bylo řečeno při minulém jednání, není opravdu legislativně technicky dobře napsán, a tak jak je napsán, opravdu nelze přijmout do podoby legislativní, to znamená, ty zásadní úpravy je nutné udělat, ale v zásadě si myslím, že ty myšlenky, které tam jsou, musíme brát zcela vážně. A opravdu dnes budeme hlasovat jako klub KSČM pro to, aby prošel v prvním čtení, a pro prodloužení o těch 20 dnů.

Takže já vám děkuji a věřím, že dneska už tu diskusi skončíme, že si řekneme spoustu věcí na jednání výboru pro sociální politiku. Každopádně když to budeme směřovat všechno na to září a budou tam další věci, které se nám asi otevřou, očekáváme i tu nezaměstnanost, která se bude velmi zvyšovat, což je holý fakt, každopádně je to oblast, na kterou nesmíme zapomenout. Protože pokud něco neuděláme do konce roku, v příštím roce už neuděláme nic. A víme to všichni. Budete se věnovat předvolební kampani a všechny zákony, které se neprojednají, spadnou pod stůl. Takže za mě, za Ústecký kraj, vás žádám, abyste tento návrh pustili do druhého čtení. Děkuji. (Potlesk z řad KSČM a ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Bělobrádek. Prosím.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji. Kdyby byla pracovní povinnost, tak by tady velká část lidí předstírala, že pracuje, a formálně byla zaměstnaná, ale doopravdy by stejně nedělala. Takže to určitě není řešení.

A druhá věc. Jestli se někdo zase těší na systém umístěnek, tak já teda ne.

A třetí věc. Tenhle problém je fakt obrovský a je po několik generací. Taky si vzpomeňte, kdy jsme si s ním zadělali, já myslím, že komunisté by si taky měli přiznat, kdy to začalo, kdy se část těch lidí začala sem stěhovat a jak dlouho, jak to bylo, že se přišlo na městský národní výbor a řeklo se: no nemáme, tak jim dáme. A takhle se vychovávali a je to otázka několika generací.

S těmi lidmi je potřeba pracovat, je potřeba co nejvíc z nich dostat, aby ty děti chodily do školy, aby se vzdělávaly, aby se vytrhly z toho systému, který skutečně je pro ně velmi demotivující, protože vidí několik generací, že se takhle žít dá, že jsou spokojení. A já naprosto souhlasím s tím, že každý, kdo vedle těch lidí bydlel nebo kdo ví, že jsou takové lokality u nás v Náchodě - taky jsem vedle nich bydlel - všichni víme, ty problémy tady jsou. Ale přece není možné je jenom izolovat nebo je zatlačit do země, protože to budeme mít zase zpětnou reakci. Je potřeba s nimi pracovat, je potřeba co nejvíce těm lidem, kteří jsou toho schopní, pomoct a musí se začít skutečně od těch dětí. Ano, ty podmínky jsou strašný. Ale když řeknete, že je zatlačíte do ještě větší sociální chudoby, tak to bude mít nějakou protireakci. A odnesou to zase ty děti.

My musíme dosáhnout toho, aby když dostanou dávky na bydlení, tak aby zaplatili nájem, aby ty peníze dostali a zaplatili, aby pochopili cenu peněz, že když něco udělají, tak něco za to dostanou, cukr a bič, to znamená, musí to mít obě dvě varianty. S těmi lidmi sociálně pracovat, pracovat s nimi dlouhodobě, pracovat s nimi v rodinách, a ne jenom udělat nějaký rychlý jednoduchý zásah, který stejně nebude funkční. To je falešné řešení. To je falešné řešení, které de facto nikdy nemůže fungovat. Stejně to tak bude. Podívejte se na jiné země, jak to dopadlo. To znamená, musí to mít nejenom A, musí to mít B. (Předsedající upozorňuje na čas.) Musí tam být represe i prevence. A práce.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. S faktickou poznámkou ještě pan místopředseda Filip. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Paní a pánové, já budu velmi stručný. Jednoduše musím říct, že souhlasím se závěrem, co tady řekl kolega Bělobrádek, s tím, že tady nebyla povinnost pracovat. Bývalý zákoník práce respektoval to, že musí mít člověk uznané příjmy, a na druhou stranu tady byl zákon, který říkal, co to je příživnictví. To bylo celé. A myslím si, že právě v té vyváženosti legálních příjmů a trestního postihu těch, kteří pracovat nechtějí a chtějí žít na úkor někoho jiného, je právě to, co od nás společnost očekává. Protože ať se pustíme jednou cestou, nebo druhou cestou a tu druhou cestu odmítneme, tak nemůžeme nikdy dojít ke správnému výsledku.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A mám pocit, že se mi ještě hlásila paní poslankyně Šafránková do rozpravy. Není tomu tak. V tom případě pokud se již nikdo další do rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu končím a ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Paní poslankyně Šafránková. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám, vážení kolegové a kolegyně, za velice plodnou a důležitou debatu. Já bych chtěla říct, že si této debaty velice vážím, protože na této novele jsem skutečně pracovala několik dlouhých měsíců a opravdu jsem mluvila s mnoha zaměstnanci úřadů práce, odborů sociální péče a s mnoha pedagogy. A všichni se shodují na jednom - i když my strašně chceme, vyvíjíme to úsilí, tak bohužel nám vyrůstají další a další generace těch, kteří prostě nebudou moct mít pracovní návyky, i když by pracovat mohli. A bez toho, aby byla legislativní opora v zákoně, tak my to nezvládneme. A proto vás ještě jednou prosím o podporu, propusťme to do dalšího čtení a pojďme na tom společně pracovat. Děkuji vám. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Zeptám se, jestli je zájem o závěrečné slovo ze strany zpravodajky. Není. V tom případě svolám kolegy do sálu, protože nás čeká hlasování. Je zde žádost o odhlášení. Všechny jsem vás odhlásil, prosím, přihlaste se znovu svými kartami. Nejdříve nás čeká hlasování o návrhu vrácení navrhovateli k dopracování, který předložil pan poslanec Ferjenčík. A až se nám počet přihlášených ustálí, tak budu moci zahájit hlasování. Vypadá to, že ještě poslanci dorážejí do sálu, tak já ještě jednou zopakuji, o čem budeme hlasovat.

 

Budeme hlasovat o vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 198 je přihlášeno 129 poslanců a poslankyň, pro 21, proti 95. Návrh byl zamítnut.

 

A nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o garančním výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru? Pan poslanec Bartošek? (Omyl - již se chystal hlasovat. Smích.) Ne, není tomu tak, takže budeme hlasovat. (Poznámka posl. Raise.) Prosím návrhy na mikrofon! (Nepřeje si vystoupit.) Také to není na garanční výbor.

 

Takže garanční výbor. Je návrh z organizačního výboru, aby garančním výborem byl výbor pro sociální politiku

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Já vám děkuji.

V hlasování číslo 199 je přihlášeno 132 poslanců a poslankyň, pro 130, proti nikdo. Návrh byl přijat. Já konstatuji, že tento návrh byl přikázán výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru, ale pan poslanec Rais má návrh na další výbor. Prosím, aby ho přišel sdělit.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý den. Vzhledem k té problematice a také k té diskuzi je naprosto zřejmé, že by to patřilo do školského výboru také.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Ano, tedy výboru pro školství a další záležitosti, já to nebudu teď celé vzpomínat. Má někdo návrh ještě na nějaký jiný další výbor? Pan poslanec. Prosím.

 

Poslanec Jan Schiller: Děkuji. Já bych navrhoval výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobře. Takže výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj také. Ještě nějaký návrh na další výbor? Pan poslanec...

 

Poslanec Petr Venhoda: Já si dovoluji navrhnout projednání v rozpočtovému výboru vzhledem k tomu, že to má dopad do státního rozpočtu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobře, rozpočtový výbor. Paní poslankyně Černochová se ještě hlásí. Prosím o klid v sále!

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Nebojte se, nebudu navrhovat výbor pro obranu, budu navrhovat výbor pro bezpečnost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobře. Já si to napíšu všechno, abych na nic nezapomněl. Byly to výbory pro... Pan poslanec Ferjenčík se ještě hlásí. Prosím. Takže v tuto chvíli máme navržen výbor školský, regionální rozvoj, rozpočtový a bezpečnost. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Já si myslím, že je namístě řešit i ten aspekt kriminality, proto navrhuji výbor ústavně-právní.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Výbor ústavně-právní. Dobře. Tak. A pokud již nejsou další návrhy, tak budeme hlasovat o návrzích postupně v pořadí, jak byly předneseny. Já prosím o klid.

 

Budeme hlasovat nejprve o tom, jestli přikážeme návrh také školskému výboru jako dalšímu výboru.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 200 je přihlášeno 131 poslanců a poslankyň, pro 119, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Dále budeme hlasovat o přikázání výboru pro regionální rozvoj.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 201 je přihlášeno 131 poslanců a poslankyň, pro 125, proti nikdo. I tento návrh byl přijat.

 

Další je návrh na přikázání rozpočtovému výboru.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přikázání rozpočtovému výboru. Kdo je proti?

V hlasování číslo 202 je přihlášeno 131 poslanců a poslankyň, pro 43, proti 17. Návrh nebyl přijat.

 

Dále byl navržen výbor pro bezpečnost.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přikázání výboru pro bezpečnost. Kdo je proti?

V hlasování číslo 203 je přihlášeno 131 poslanců a poslankyň, pro 43, proti 17. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

A další byl návrh na přikázání ústavně-právnímu výboru.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přikázání tomuto výboru jako dalšímu. Kdo je proti?

V hlasování číslo 204 je přihlášeno 131 poslanců a poslankyň, pro 37, proti 39. Tento návrh byl zamítnut.

 

Tím jsme se vypořádali se všemi návrhy na další výbory, takže já konstatuji, že jsme přikázali výboru pro školství a výboru pro regionální rozvoj jako dalším výborům. A nyní nás čeká ještě návrh, který zazněl v rozpravě, a to na prodloužení lhůt pro projednání na výborech.

 

Je zde návrh na prodloužení o 20 dní, tedy na 50 dní, pokud se nemýlím.

Takže já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V tomto hlasování číslo 205 je přihlášeno 132 poslanců a poslankyň, pro 124, proti nikdo. Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že jsme tedy prodloužili lhůtu pro projednání ve výborech o 20 dní.

 

Já vám děkuji. To bylo poslední hlasování v tomto čtení, v tomto bodu, takže děkuji navrhovatelce, děkuji zpravodaji a tento bod zavírám.

 

A posuneme se k dalšímu bodu ve zbývajícím čase, což je

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.