(12.10 hodin)
(pokračuje Bláha)
V další fázi bych chtěl poděkovat za to, že céčko je na světě. Chtěl bych v první řadě poděkovat MPO a konkrétně lidem kolem pana Vinklera, kteří neúnavně už od března každé setkání s Ministerstvem práce a sociálních věcí předkládali, jak by to mohlo všechno vypadat. Vydrželi, vytrvali, až se povedlo, že máme nějaký prvotní návrh. Samozřejmě ho nepovažuji za šťastný, protože omezuje hromadu věcí. Jenom uvedu jeden příklad ze své praxe zase.
Já jako pekař, který se o sebe chce postarat, má své vlastní prodejny, tak mám celkem 200 zaměstnanců, ale třeba moje spřátelená firma na Moravě jich má dokonce 350, a máme provozovny, které jsou ve středech měst, tak jako mají pekaři, a tyto provozovny provozovali i přesto, že měli zakázáno pohoštění, že nemohli dávat kávu ke stolečkům, k tomu to pečivo, což dělá až 50 % obratu těchto firem, a tyto firmy spadly na 25 % svého obratu. Ale díky všem těm opatřením, která vznikla, to znamená podpora zaměstnanosti A a B, tak nedosáhli vůbec na nic, a světe, div se, 90 % pekařů v tomto oboru nedosáhlo na nic, protože museli nebo chtěli mít otevřeny své provozy. Samozřejmě zákazníci k nim nechodili, protože města byla prázdná, a nedokáže žádný pekař upéct jenom pro jednu provozovnu a druhou zavřít. Prostě ty housky nejdou udělat, jako že upeču deset housek nebo sto. Pokud mám nějaký objem výroby, tak musím péct vždycky do minimálního množství. A tyto firmy nemají nárok ani dneska na nic a mají daleko ztíženou roli na tom trhu, že vlastně to posezení jim musí splňovat nějaké parametry - vzdálenost od sebe, pravidelná dezinfekce po každém, kdo si k němu sedne. To všechno přichází k tomu, že vlastně zaměstnavatel musí mít v práci daleko víc lidí, a tím pádem si zase na žádnou z podpor Antivirů A a B nesáhne, nemá nárok.
A proto jsem připravil pozměňovací návrh, a samozřejmě dávám za pravdu kolegům a předřečníkům, kteří tady vystupovali přede mnou, že tak jak je připraveno céčko, tak je to diskriminující a měli bychom postupovat úplně, ale úplně jinak. Ale jsme za to všichni rádi, že aspoň se pomůže těm nejmenším, ale rozhodně, jak to tady zaznělo, jestliže budu mít pět zaměstnanců a jeden z toho se rozhodl odejít, nemám nárok. Platí to až do těch devíti, a když jich budu mít ale deset a dva se rozhodli, že u mě nebudou pracovat, tak zase nemám nárok. Takže to jsou všechno věci, které nikdo nebere v potaz.
Já jsem připravil pozměňovací návrh, který bude vložen, nebo je vložen pod číslem 5440 a měl by znít následovně: Omezení počtu zaměstnanců neplatí v případě společností, jejichž provozovny poskytují v plném, ale i částečném rozsahu stravovací služby s konzumací jídla a nápojů v místě provozovny. Nárok na prominutí pojistného se vztahuje pouze na zaměstnance pracující v těchto provozovnách.
A já ještě jenom zdůvodním. Jsou i velké firmy, jak jsem říkal, které mají 350, 400, 500 zaměstnanců, které mají své provozovny v centrech měst a nezavřely ani na jeden den, ani na jednu hodinu, jsou stále na místě a dodneška si opravdu nesáhly na jedinou z podpor, nemají nárok na nájemné, nemají nárok na Antivirus, nemají nárok na nic, a toto by jim obrovsky pomohlo. A co je ještě velice důležité, aby zaznělo? Hodně firem v rámci stravovacích zařízení, a to si nemusíme nalhávat, zaměstnává zaměstnance systémem: tady ti dám patnáct ofiko a zbytek na ruku. A je i dost velká část poctivých firem a tyto firmy ostrouhají úplně nejvíc. A tady bychom poslali jasný vzkaz těm poctivým: chceme vás podpořit za to, že jste nezavřeli, chceme vás podpořit za to, že jste poctiví, a chceme vás podpořit hlavně za to, že jste v době krize i za cenu nasazení vlastního zdraví pracovali pro občany této země.
Takže to je zhruba všechno. Já bych chtěl závěrem ještě jednou poděkovat, ale poděkovat těm, kteří právě v době koronakrize nezavřeli své obchody a opravdu za cenu vlastního zdraví prodávali, byli denně k dispozici ráno od šesti do večera do pozdních hodin a nasadili i vlastní zdraví pro to, abyste si vy mohli koupit křupavý rohlík nebo něco příjemného k snědení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Já přečtu ještě další omluvu. Místopředseda Poslanecké sněmovny Tomáš Hanzel se omlouvá od 12.15 do 14.00 hodin z osobních důvodů. A nyní tedy požádám o vystoupení pana poslance Jana Skopečka a připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Prosím.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Dobré popoledne, vážené dámy, vážení pánové, kolegové, kolegyně. Já se připojuji s pozitivním poselstvím. I mně se ten zákon v uvozovkách líbí a považuji ho za prospěšný pro trh práce a pro českou ekonomiku. Já si vždycky myslím, že při podpoře je lépe snížit daně, snížit odvodové zatížení, tedy nechat ty finance, nechat ty peníze přímo v domácnostech, v tomto případě přímo u firem, než je naopak složitě nejprve vybrat a pak přerozdělovat prostřednictvím veřejného sektoru, což má své náklady a nebývá to nejspravedlivější. Čili toto opatření, tento směr snižování odvodové a daňové zátěže je zejména v této krizové době samozřejmě ta nejlepší cesta, jak pomoci české ekonomice, českým zaměstnavatelům, ale hlavně ve finále zaměstnancům.
Tento návrh ponechává peníze firmám, zlevňuje pracovní místa, a tedy se dá očekávat, že spoustu pracovních míst zachrání, což je určitě pozitivní zpráva. Je totiž dobře známo, že v České republice máme nadprůměrně vysoké odvody, které se týkají práce, nákladů práce, a je také dobře známo, že máme nadprůměrně vysoký podíl těchto odvodů na straně zaměstnavatelů, kteří tyto odvody platí za své zaměstnavatele (zaměstnance). Jsme v rámci zemí OECD spolu s Francií, Belgií na špici této odvodové zátěže, která dopadá především na zaměstnavatele, což samozřejmě nepoznáme v dobrých dobách, kdy ekonomika roste a nezaměstnanost je nízká, ale nevyplácí se to samozřejmě ve chvílích, kdy je ekonomika v recesi, protože pokud jsou zaměstnavatelé příliš zatěžováni odvody na pracovní místo, tak to vede v těch krizových dobách k tomu, že ti zaměstnavatelé v takových zemích s těmito vysokými odvody samozřejmě propouštějí zaměstnance rychleji a naopak při oživení té ekonomiky zase nabírají ty zaměstnance co možná později než země, které takto vysoké odvody na straně zaměstnavatelů nemají.
Já bych byl samozřejmě raději, abychom v České republice nadprůměrné odvody snížili, nicméně rozumím, že k tomu není politická vůle a že tu není schopnost připravit systémovou penzijní reformu, která by to umožnila, a i odpuštění na tři měsíce je alespoň takovou drobnou pozitivní vlaštovkou v tomto směru. Problematické aspekty toho zákona vidím v tom, že jsou tam parametry poměrně přísně nastavené, které mohou znamenat, že řada firem, která tuto pomoc potřebuje, na ni nedosáhne, ať se to týká třeba povinnosti zachovat ten 90% objem mezd. Prostě se mohlo stát, že zodpovědní podnikatelé místo toho, aby propouštěli nějaké zaměstnance, tak se s nimi mohli domluvit třeba i na časově omezeném poklesu mezd, tak aby zachránili pracovní místa ve svých firmách, a ti by samozřejmě z takové podpory byli vyloučeni. ***