(14.00 hodin)
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já chci představit nejprve čtyři pozměňovací návrhy, které jsem připravil. Začnu tím posledním, který reaguje na paletu jiných pozměňovacích návrhů.
Pamatuji si na vystoupení tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, když se zaváděla druhá snížená sazba DPH a byly tam tři položky. A nejen od něj, ale i od ostatních členů vlády jsme tady opakovaně slyšeli - to je konečné číslo, nebojte se, nebude probíhat souboj při každém otevření zákona o DPH, které další položky přesunout z první do druhé snížené sazby. Ten souboj samozřejmě celou dobu probíhá, mnozí byli úspěšní, mnohdy za podpory hlasů občanských demokratů, to musím přiznat, a dnes se ta situace opakuje. Ve vládním návrhu máme první položky, které se mají převést (nesrozumitelné) a je to správně, a pak jsou různé pozměňovací návrhy, před chvílí mluvil pan předseda Jurečka, viděl jsem návrh v rozpočtovém výboru, návrhy kolegů ze sociální demokracie - všechny míří stejným směrem a mně přijde, že to řešení je systémové, elegantní a jednoduché: mít pouze dvě sazby DPH, a to 21 a 10 %.
K tomu míří jeden z těch čtyř mých pozměňovacích návrhů, který - pak se přihlásím, ale je to sněmovní dokument číslo 5439. Zjednodušeně řečeno, abychom měli dvě sazby DPH, 21 a 10, to znamená všechny zbývající položky, které dneska mají 15, jsou přesunuty do položky 10. Je to takové maximalistické. Současně chci říct, že budeme podporovat i ty ostatní pozměňovací návrhy, pokud by tento neprošel, protože míří stejným směrem - pomáhají někomu, to je dobře, a někomu nepomáhají. Paní zpravodajku pak podpořím, jestli by se tím v proceduře mohlo začít, pokud budeme jednat, ten blok, kdy se snižuje z 15 na 10, pozměňovacích návrhů, od toho nejširšího po ten nejužší, až zůstane původní verze vlády.
Další dva pozměňovací návrhy jsou vlastně stejné, jsou to dvě varianty, liší se v částce a je to věc, která by měla pomoci nebo povzbudit odvahu našich podnikatelů investovat. Jak jistě mnozí víte, hranice pro odepisování majetku je v této chvíli u hmotného majetku 40 000 korun, naposled byla změněna v roce 1998. Sami si spočítejte, jak dlouhá doba to je, to znamená 22 let. A kdybychom pouze započetli inflaci bez ničeho jiného, tak dnes by ta hranice činila 70 tisíc korun jenom při zohlednění součtu inflace za 22 let.
První pozměňovací návrh navrhuje tu hranici 200 tisíc, je velkorysejší, větší podpora podnikání, aby podnikatelé investovali s tím, že to mohou dát do nákladů a že to nebudou odepisovat podle délky odepisovaného období. A druhá varianta, kompromisní, mluví o 80 tisíc. Je to jenom o 10 000 vyšší, než by odpovídalo pouze započtení inflace. Současně v obou těch návrzích se vracíme k nelogičnosti, kterou obsahuje naše legislativní prostředí, a to je nehmotný majetek, kdy máme v zásadě dvě čísla - 60 a 40 tisíc; 60 tisíc je dnes hodnota, kdy se musí odepisovat nehmotný majetek, ale pokud máte technické zhodnocení, tak podle účetních předpisů naposled novelizovaných v roce 2014 je tam rovněž těch 60 tisíc, ale pokud se podíváte na daňové předpisy, paní ministryně, tak je tam nelogických 40 tisíc u technického zhodnocení. Takže v obou těch návrzích je sjednocení té částky na 60 tisíc, aby to bylo naprosto jasné, aby nevznikaly rozdíly mezi účetním odepisováním, resp. hranicí pro určení odepisování technického zhodnocení nehmotného majetku a daňovým odepisováním při zhodnocování technického majetku. Takže to jsou dva pozměňovací návrhy, které mají číslo 5436, 5437.
A poslední pozměňovací návrh vlastně reaguje na již prosazený a schválený zákon o odložení EET. Navrhujeme, aby ve stejné dikci bylo příslušenství daně, které tvoří úrok z prodlení, úrok z posečkané částky, penále, pokuta za opožděné tvrzení daně vzniklé v době od účinnosti tohoto zákona do konce letošního roku, bylo sníženo o 80 %, aby pokuta za nedodání kontrolního hlášení do konce letošního roku byla rovněž snížena o 80 % a abychom do konce letošního roku prodloužili dobu pro podání kontrolního hlášení z pěti na deset pracovních dnů.
Takže to jsou konkrétní pozměňovací návrhy a teď k tomu zákonu pár obecných poznámek. My jsme opravdu dlouze přemýšleli, paní ministryně, zda nalezneme důvody pro projednávání ve stavu legislativní nouze. Bezesporu je to u daně z nemovitostí, protože pokud obce chtějí zareagovat, tak musí přijmout obecně závaznou vyhlášku do konce srpna, pokud mě paměť neklame z dob, kdy jsem působil v komunální politice. To znamená, pokud to bude schváleno v průběhu příštích týdnů, obce budou mít dostatek času, aby promyslely, případně navrhly a přijaly změnu obecně závazné vyhlášky. Když to nestihnou, tak je to vlastně jedno a týkalo by se to až zdaňovacího období, případná změna, v roce 2022. Takže tady bezesporu ten důvod existuje a to byl ten hlavní důvod, proč jsme to podpořili.
Co se týče snížení doby vratky u zelené nafty, tak možná vás překvapím, my jsme pro. My jsme byli proti prodloužení doby k vrácení peněz u DPH, tak je logické, že i tady se ta doba snižuje, je to správný krok.
V posledních dvou dnech se asi nejčastěji skloňuje v těch debatách k tomu návrhu takové hezké české sousloví loss carryback. Já to nijak nekritizuji, zpětně uplatnitelná daňová ztráta nezní tak vědecky a světově a je to zaužívaný termín v účetních a auditorských kruzích, takže nic proti tomu. A tady platíme daň naopak. Tady v té diskusi platíme daň za to, že to projednáváme ve stavu legislativní nouze. Stanoviska jsou rychlá, mnohdy příkrá, možná protichůdná a chybí nám delší a podrobnější debata, ale to už nezměníme. Dneska budeme muset nějak rozhodnout. Debata není černobílá v tomto problému, ale úplně nerozumím těm argumentům, které navrhují různé limity. A nemáme problém podpořit např. limit 30 milionů, protože i to je pomoc, a zejména malým a středním, o které my se zasazujeme v první řadě. Ale těm, kteří říkají a mají obavu: agresivní daňové plánování, velké korporace. No ale my máme přece jiné české sousloví, loss carryforward a ty firmy na to mají pět let a ne dva roky, aby tu ztrátu, která se dejme tomu vytvoří v roce 2020, uplatnily proti daňovému zákonu dokonce v pěti příštích zdaňovacích obdobích. Takže to zpět je už o něco kratší, už je to jako jistá nevýhoda, tam je to bonus proti stávajícímu stavu, než dopředu.
Samozřejmě platí argument, že dopředu nikdo neví, jak to dopadne v těch příštích zdaňovacích obdobích. Ale opravdu si myslíme, že prvním a klíčovým parametrem a zadáním vlastníků těch korporací a těch firem malých, velkých, středních je, hlavně abychom nebyli v zisku? Opravdu si to někdo myslí, že za to bude management pochválen, když nebude ta firma generovat zisk? Je to hlavní kritérium? No já si myslím, že ne. A když nemáme limit dopředu, proč máme mít limit dozadu? Opravdu bych to chtěl vědět a opravdu si myslíme - a je to bohužel vysoká pravděpodobnost - že mnohé firmy budou mít v letošním roce ztrátu a že zadání bude mít tu ztrátu co největší, abych si vykryl případnou daňovou povinnost z roku 2018, 2019? Já si to prostě nemyslím. Nemůžeme vyloučit jednotlivé případy, to samozřejmě nemůžeme. Když mám pět let - a souhlasím s těmi argumenty, že velké firmy umí lépe pracovat se ztrátou a s plánováním daňové povinnosti, ale mají pět let na to, aby to dobře naplánovaly. Mohou si vlastně vybrat, jestli něco odsunou, anebo ne, a jestli zvýší letos, nebo nezvýší provozní náklady, a jestli tedy půjdou do toho zisku, nebo uplatní ztrátu. ***