(16.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Pokud jde o samotný návrh usnesení, myslím, že po projednání tohoto návrhu je potřebné se zabývat zejména tím, jak si vážíme a jaká je role československých legií během první světové války. Můj návrh, a nenutím ho nijak navrhovatelům, ani panu předsedovi Rakušanovi, ani předsedovi Poslanecké sněmovny, je, že československé legie se kromě toho podílu na vzniku samostatného Československa také podílely na výrazném zkrácení první světové války a na snížení počtu obětí.
A pokud se někdo chce distancovat od mých slov, je to jeho svaté právo, já mu ho neberu. Prostě tak to je. A nezlobte se na mě, jako neberu právo někomu, aby měl jiný názor, distancoval se od mých slov, tak mi dovolte, abych si já podržel vlastní názor a abych při jakémkoliv rozhovoru říkal to, co si myslím. Protože pokud budeme sešněrovávat to, co si člověk smí a nesmí myslet, tak nemůžeme dospět k žádnému pozitivnímu kroku ani k pozitivnímu cíli.
A ještě jedna věc na závěr. Dovolte mi vyjádřit přesvědčení, že naším cílem je přece zlepšit vztahy se sousedy, zlepšit vztahy se všemi státy světového společenství tak, abychom s nimi mohli vycházet co nejlépe, abychom mohli naše názory, naše věci prosazovat tak, abychom byli schopni ten náš názor rozšířit co nejvíce. A k tomu neslouží provokace typu sejmutí památníku, pomníku Ivana Stěpanoviče Koněva. Jsem přesvědčen o tom, že bychom měli usilovat o to, aby v České republice platila jednotná mezinárodněpolitická linie, kterou by byly vázány i samosprávy, protože samospráva také postupuje podle českých zákonů. A ta přísaha zastupitelů přece není marná, není zbytečná. Myslím si, že je to velmi důležitá věc.
A pokud jde o mě, o výzvu, abych respektoval zahraničněpolitickou linii v České republice, tak mám snad dost lidí v této Sněmovně, kteří kdykoliv jsem měl tu čest vést delegaci Poslanecké sněmovny do zahraničí, že jsem vždycky respektoval všechny věci, které jsou důležité ve vztahu České republiky k tomu státu, kam jsme vycestovali, při každém přijetí zahraniční delegace tady v Praze jsem respektoval zahraničněpolitickou linii České republiky, nikdy jsem z ní nevybočil. A jestli chce někdo říct, že jsem tak učinil, tak ať mi řekne konkrétní příklad, protože to jsem opravdu nikdy neudělal a vždycky jsem stál o to, aby konkrétní výbor měl při tvorbě těch delegací dost sil na to, aby co nejširší politické spektrum toho výboru vycestovalo, abychom mohli říct, že to není názor vládní koalice, že to není názor opozice, ale že to je názor Poslanecké sněmovny. A takhle jsem vždycky postupoval. Nikdy jsem z toho nevybočil. Neznám příklad. Pokud chcete nějaký uvést, prosím, uveďte mi ho a já to uvedu na pravou míru, pokud bych opravdu někde pochybil. Ale pokud vím, tak jsem nikdy nic takového neučinil a ani neučiním, protože si vážím toho, že v zahraničí jsme schopni prosazovat národní zájem České republiky. To jsem tak dělal vždycky a dělat to budu nadále.
Jediné, co neučiním, je, že bych si nechal zavřít ústa a začal se bát říkat, co si myslím. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní s přednostním právem je přihlášen pan ministr zahraničí Petříček, poté se dostaneme snad již k těm přihláškám poslanců.
Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji za možnost vyjádřit svůj názor v dnešní diskusi o významu československých legií a legionářů. Budu velmi stručný.
Československé legie nejenom v Rusku, ale i na dalších bojištích první světové války sehrály zásadní roli při zrodu moderní československé státnosti. Legionářská tradice, boj za národní samostatnost a demokratickou podstatu československého státu, byla jednou z nejdůležitějších idejí první republiky. V mnohých rodinách dodnes vzpomínají na dědy a pradědy, kteří bojovali na Piavě nebo si prošli sibiřskou anabází. Legionář pro nás byl a zůstává vzorem aktivního a angažovaného vlastence.
To, že legie v Rusku byly zavlečeny do ruské občanské války, bohužel předurčuje nejednoznačný vztah ruské veřejnosti, ruské společnosti k nim. Asi nepřekvapí, že hodnocení legií se liší podle politického názoru toho, kdo hodnotí. Čím blíže k sovětskému výkladu dějin historie, tím více kritiky legie čelí. Kritici sovětské minulosti naopak vnímají legie velmi podobně jako my. Myslím, že bychom měli prezentovat ideu legií tak, jak ji vnímáme my.
Nehledě na postoj k minulosti si každá oběť války zaslouží důstojný odpočinek a projev lidské úcty. A tady bych skutečně rád zdůraznil, že řada hrobů a pomníků československých legionářů je ve špatném stavu. Některé připravené pomníky ani nebyly instalovány, a to zmiňoval i pan místopředseda Vojtěch Filip, například v Samaře. Česká republika opakovaně vyzývala Ruskou federaci k dodržování ustanovení Dohody mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vzájemném udržování válečných hrobů z roku 1999 v zájmu obnovy řádné péče o válečné pomníky padlých československých legionářů. V tomto úsilí určitě budeme pokračovat i dále. Budeme pokračovat i v plnění našich závazků. Česká republika a české obce se příkladně starají o více než 4 tisíce ruských válečných hrobů, památníků či pomníků zejména z druhé světové války, ale i z první světové války nebo z válek napoleonských. Své závazky plníme a chtěl bych tady odmítnout jakékoliv obvinění, která jsou vůči nám v této souvislosti vznášena, a to jak v případě naší smlouvy s Ruskou federací z roku 1999, tak i smlouvy o přátelství mezi Českou republikou a Ruskou federací z roku 1993.
Krátce na závěr. Dnes, kdy čelíme snahám o monopolizaci výkladu historie, je určitě třeba, abychom připomínali roli a odkaz legií, které oslovují a inspirují i současnost. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. O možnost vystoupit mě ještě požádal pan ministr kultury Zaorálek. Než dorazí k mikrofonu, seznámím sněmovnu s omluvenkou. Poslanec Špičák se omlouvá dnes od 17. hodiny do konce jednacího dne ze zdravotních důvodů. Prosím.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dámy a pánové, rád bych se vyjádřil k tomuto tématu, protože si myslím, že je o něco složitější, než jsme slyšeli ve vystoupení místopředsedy Vojtěch Filipa. Shodou okolností jsem měl možnost se zabývat touto věcí v době, kdy jsem byl ministrem zahraničí, a mám dojem, že mám některé informace i zkušenosti, které by bylo docela dobré, kdyby ve Sněmovně zazněly.
Ta problematika a otázka udržování hrobů na obou stranách se podle mého názoru začala komplikovat právě v době, kdy jsem byl na Ministerstvu zahraničí. Není tak těžké si to spojit s konfliktem, ke kterému došlo na Ukrajině a na Krymu. Paralelně s tím, jak vlastně nebylo možné jednat, nebo jsme vlastně nejednali s Ruskem na nejvyšší úrovni, to znamená úrovni ministrů nebo náměstků ministrů, tak se vlastně začala komplikovat i otázka údržby hrobů. Sám si z té doby pamatuji celou řadu věcí a komplikací, které začaly narůstat, a proto si myslím, že z toho pohledu, který jsem tehdy v té době zažil, se celá ta věc jeví být významně jinak, než tady zaznělo z úst místopředsedy Vojtěcha Filipa. ***