(11.40 hodin)
(pokračuje Žáček)
Závěrem se ještě jednou vraťme k soše maršála Koněva. Z výše uvedeného vyplývá, že se tento normalizační pomník stal mimo jiné pro Ruskou federaci záminkou, aby mohla sabotovat péči o válečné hroby padlých československých legionářů. Střetávají se zde totiž dva pohledy na minulost: náš český - svobodný, státoprávní, a ten ruský - ideologický, vnitro- i zahraničněpoliticky zneužitelný, do určité míry ale zmatený, vedený nepříliš úspěšnou snahou navazovat na historický odkaz bolševiků a zároveň i bělogvardějců za občanské války. Vítězná anabáze československých legionářů celou Sibiří jim do tohoto konceptu prostě nezapadá.
Pokud bych mohl doporučit řešení, jak a kým nahradit Koněvův pomník, tak bych hledal právě mezi legionáři. Logicky se nabízí připomenout vlastním pomníkem výraznou osobnost protibolševického boje za občanské války, velitele 3. československého střeleckého pluku našich legií, velitele armád admirála Kolčaka i generála Wrangela, posléze významného stratéga československé armády, v roce 1938 zemského vojenského velitele armádního generála Sergeje Nikolajeviče Vojcechovského, stojícího po okupaci u zrodu vojenské odbojové organizace Obrana národa a logicky zatčeného 12. května 1945 příslušníky sovětské vojenské kontrarozvědky Smerš, odvlečeného do gulagu a zemřelého 7. dubna 1951 na celkové vyčerpání organizmu ve zvláštním táboře se zostřeným režimem Ozerlag u Tajšetu na východní Sibiři.
Druhou osobností, jejíž jméno by se rozhodně mělo vrátit na dnešní náměstí Interbrigády a jejíž jméno mimochodem do roku 1951 neslo, bezesporu je generál Pierre-Thiébaut-Charles-Maurice Janin, od února 1918 vrchní velitel československého zahraničního vojska a posléze velitel Dohodových jednotek za sibiřské anabáze. Pro úplnost dodávám, že oba dva generálové, jejichž životy se komunistický režim snažil totálně vymazat z našich dějin, jsou nositelé našich nejvyšších státních vyznamenání - Řádu bílého lva a Velkokříže Řádu bílého lva.
V závěru zároveň navrhuji rozšířit navržené usnesení o body 5 a 6 následujícího znění:
5. Poslanecká sněmovna pochopitelně - vyzývá Ruskou federaci k plnění svých závazků vyplývajících z mezivládní dohody o vzájemném udržování válečných hrobů z roku 1999, zejména ve vztahu k padlým příslušníkům československých legií;
6. žádá omluvu prvního místopředsedy Vojtěcha Filipa za slova, kterými zneuctil památku československých legionářů.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Marek Výborný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, přiznám se, že mi tady trochu schází ten, který vlastně inicioval celý tento bod a toto projednávání, a to je místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Očekával bych, že v případě, že se věnujeme jeho výrokům, že tady skutečně bude. Ale platí tady asi to staré české přísloví, že starého psa novým kouskům nenaučíš, a zřejmě ani starého se vší úctou komunistu také nepřesvědčíme o jiných postojích.
Chtěl bych ale za poslanecký klub KDU-ČSL jasně říct, že se distancujeme od slov místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa, která pronesl pro ruský armádní web Krasnaja zvezda na téma československých legionářů a fašizace české politiky.
Dámy a pánové, Vojtěch Filip tam nehovořil jako soukromá osoba. Vojtěch Filip tam nehovořil ani jako předseda KSČM, ale hovořil tam jako místopředseda této Sněmovny. A já myslím, že tady je potřeba jasně říci, že není možné vystupovat z pozice vysokého funkcionáře Parlamentu České republiky s názory, které jsou zcela mimo postoje a názory československé zahraniční politiky, ale také Sněmovny samotné. Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, což ale neznamená, že by mělo mít zelenou překrucování historie nebo že by měly dostat zelenou různě ideologicky zabarvené výklady české a československé moderní historie.
Před necelými dvěma lety jsme si připomínali vznik Československa. O tom, že na jeho vzniku a uznání mají obrovské a nesmazatelné zásluhy českoslovenští legionáři, o tom není potřeba pochybovat. K tomu si nemusíme dávat hodiny moderní československé historie. To prostě je nad slunce jasné. Také bych se tady nerad pokoušel o nějaké příměry, že v okamžiku ten, kdo není schopen vnímat zásluhy legionářů a pokouší se tady o různé příměry k něčemu, co je naprosto neopodstatněné a co je potřeba jednoznačně odsoudit.
Už před třemi lety, v roce 2017, kdy jsme si připomínali výročí bitvy u Zborova, tehdejší Poslanecká sněmovna svým usnesením připomněla zásluhy československých legionářů na vzniku Československé republiky. To je potřeba také připomenout. Je potřeba také zdůraznit roli nejenom legií na půdě Ruska, ale i dalších našich československých vojáků v zahraničí, ať už to byli ti, kteří bojovali ve Francii, Itálii a na dalších místech. Všichni ti se zasloužili o budoucí Československo. Je potřeba také zdůraznit a připomenout roli zahraničních krajanů, například volyňských Čechů, kteří se stali členy takzvané České družiny. Skutečně vojenské úspěchy československých legionářů vzbuzovaly obrovský respekt a staly se pokračováním slavných vojenských úspěchů našeho národa.
Historie má být vykládána, interpretována svobodně, ale - a to je důležité - musí být vykládána pravdivě. Není možné, abychom tady prováděli různá nesmyslná srovnání. Skutečně musí platit - a já tady nechci pokračovat, protože myslím, že velmi fundovaný, odborný pohled historika jsme slyšeli od pana kolegy Žáčka - ale není možné, abychom tolerovali vyjadřování, která nesou jednoznačný ideologický, bolševický základ, resp. která nesou něco, co neodpovídá skutečnosti moderních československých dějin. Je také potřeba jednoznačně odmítnout tyto bolševické, ideologické útoky na památku československých legionářů a účastníků prvního odboje. Je potřeba odmítnout útoky na demokraticky zvolené komunální politiky.
Z tohoto důvodu se poslanecký klub KDU-ČSL jednoznačně hlásí k navrženým bodům v usnesení pana předsedy Rakušana. Jsem přesvědčen o tom, že bychom neměli tyto nestoudné výroky vrcholného představitele Poslanecké sněmovny přejít mlčením nebo nějakou tichou tolerancí. Pokud bychom tyto výroky tolerovali, tak si zahráváme s tím, že se něco podobného skutečně stane normou. A to je i pro mě osobně naprosto nepřijatelné. Útočit na památku těch, kteří se zasloužili o tento stát, a mezi nimi jsou právě i - právě i - českoslovenští legionáři, je něco, co je nepřijatelné a co by měla tato Poslanecká sněmovna jednoznačně odsoudit.
Děkuji. (Potlesk zprava.) ***