(17.00 hodin)

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové, vážená vládo, vážená paní ministryně.

Já jsem velice bedlivě poslouchal, co jste tady, paní ministryně, říkala na začátku. A já bych s jednou částí de facto souhlasil, protože to jsou vlastně stejné argumenty, které jsme i my používali několik let na zrušení daně z nabytí nemovitosti. Já jsem samozřejmě rád, že se přiblížil ten okamžik, že můžeme zrušit tuto absurdní, absolutně nesmyslnou daň, která trestá občany pouze za to, že si na území České republiky kupují nemovitost. Je samozřejmě nesmyslné požadovat od kupujících daň ve výši 4 % z ceny nemovitosti. Už mnozí ze střední třídy mají problém při stávající ceně nemovitosti mít naspořeno na spoluúčast a zároveň na daň. Jinými slovy, tato daň dnes prodražuje nemovitosti o 4 %.

S čím ale, paní ministryně, nemohu souhlasit, to jsou ty vaše doplňky, ty podmínky na zrušení daně z nabytí nemovitosti. My jsme tady vždycky navrhovali zrušení daně z nabytí nemovitosti bez dodatečných podmínek, a to proto, že naší jednou z motivací bylo zvýšení dostupnosti bydlení, zlevnění bydlení, zpřístupnění vlastnického bydlení co nejširšímu okruhu našich obyvatel. Protože pro nás je vlastnické bydlení hodnotou samo o sobě, posiluje naši společnost, posiluje nezávislost občanů, posiluje odpovědnost lidí, posiluje občanskou odpovědnost. A co jiného by měl stát podporovat než snahu lidí zabezpečit bydlení sobě a svým potomkům? Přirozeným způsobem vlastnické bydlení posiluje vztah občanů k místu, kde bydlí, ke své obci a k okolí svého bydliště. A je to také samozřejmě přirozená forma majetkového zabezpečení. Z mého pohledu je účelnější, když lidé investují do svého vlastního bydlení, než když platí za půjčení cizí nemovitosti.

Ale bohužel na konkrétním návrhu vlády a zejména na zrušení daňových odpočtů úroků z hypoték je patrné, že se vláda příliš nezamýšlí nad celospolečenskými dopady, nad pozitivními externalitami vlastnického bydlení a přichází pouze s technokratickým řešením ve stylu handlu něco za něco. Já jsem to tady říkal v prvním čtení. Já jsem nazval, že zrušení daně z nabytí nemovitosti je krok vpřed, ale zrušení jediné podpory vlastnického bydlení, kterou střední třída dnes má, to je to zrušení daňových odpočtů úroků z hypoték, je zároveň krok vzad, takže vláda přešlapuje na místě. Protože to zrušení daně si lidé vlastně zaplatí jinak.

Já si dovolím vsuvku, která mě napadla i před předchozím projednáváním návrhu rozpočtu Státního fondu rozvoje bydlení. Mě trochu někdy děsí, když slyším vyjádření vládních představitelů o bydlení, protože z mého pohledu je na tom patrná bezradnost a tápání. Co často slyšíme, je, že máme vysoký poměr vlastnického bydlení, jako by to bylo něco špatného, jako by to bylo něco negativního, jako by existovalo - já neříkám, že vy, paní ministryně, ale máte kolegy ve vládě, kteří to říkají - jako by existovalo nějaké procento. A pro mě je ideální, aby procento vlastnického bydlení bylo co nejvyšší, aby lidé vlastnili své domovy.

Z mnohých úst vládních představitelů i pana premiéra jsme často slyšeli určitou kritiku privatizace bytového fondu obcí. Jako bychom si všichni nepamatovali uniformní šeď a tristní stav sídlišť a bytových domů ve státním a později obecním vlastnictví. Jako bychom si nepamatovali, proč vlastně byla privatizace bytového fondu, kterou dnes vláda mnohdy kritizuje. Jako bychom zapomněli na to, že dříve de facto neexistoval trh s byty, že se musel vytvořit. Jako bychom zapomněli, že privatizace bytového fondu a přesun právě do vlastnické formy bydlení spolu s restitucí byl motorem zlepšení stavu našich měst. A k tomu právě přispěl rozvoj osobního vlastnictví nemovitostí. A to je jeden z důvodů, proč chceme nadále vlastnické bydlení podporovat. My chceme, aby i další generace bydlela ve svém a mohla mít k tomu podmínky, a stát by k tomu měl vytvořit podmínky. Proto všechny návrhy, které zde teď budu představovat, mají za cíl zvýšit dostupnost a zlevnit bydlení.

Stejně jako někteří kolegové přicházím se zrušením návrhu na zrušení - zrušení návrhu na zrušení daňových odpočtů úroků z hypoték. Paní ministryně tady říkala, že to je nesystémová daňová výjimka. Nicméně pro mě je to skutečně jediná podpora střední třídy k pořízení vlastního bydlení. Samozřejmě že to, že se to vláda snaží zrušit zároveň se zrušením daně z nabytí nemovitostí, tak to určitým způsobem znevýhodní tu majoritní populaci, která dnes financuje bydlení hypotékou. Je to možná pro ni lepší, a to už jsem tady také říkal v prvním čtení, je lepší, že nemusí mít nakumulované prostředky na zaplacení daně z nabytí nemovitosti, ale zaplatí si to jinak, jinou formou. Vlastně tímto návrhem vláda vyměňuje jednorázovou daňovou zátěž za zvýšení daňové zátěže v čase. Výhodné to může být třeba pro movitější občany, kteří si hypotéku brát nemusí, ale těch asi není většina. Většina občanů musí financovat své bydlení hypotékou, protože nemá takové úspory. Určitou nevýhodou je to pro nabyvatele nových nemovitostí, protože již dnes daň z nabytí nemovitosti se na novostavby nevztahuje a odpočty z hypoték ano.

My samozřejmě podporujeme zrušení daně z nabytí nemovitosti, ale přicházím s pozměňovacím návrhem zachování daňových odpočtů z hypoték, a to v několika variantách. Jedna varianta je zachovat stávající stav, druhá varianta je, řekněme, o něco snížit tu úroveň odpočtu hypoték během jednoho roku. Já se přiznám, že mě trošku motivovalo vystoupení pana kolegy Hrnčíře, vaším prostřednictvím, v prvním čtení, který navrhuje snížení odpočtu úroků na úroveň 100 tisíc korun. Mně se zdá tento návrh nedostatečný, a to proto, že u hypoték platí, že v prvních letech splácení hypotéky samozřejmě ta celková část splátky obsahuje větší podíl úroků. To znamená, že v případě 100tisícové hranice by se to vztahovalo opravdu jen na velmi levné a velmi malé byty a nevztahovalo by se to např. na běžnou cenu bytů ve větších městech.

Proto navrhuji ve variantě 150 či 200 tisíc korun. Pokud by tyto návrhy neprošly, tak přicházím alespoň s kompromisním řešením a tím je prodloužit o rok přechodné období, kdy bude zrušena daň z nabytí nemovitosti, ale zároveň budou zachovány odpočty úroků z hypoték. Vláda toto období navrhuje do 1. ledna 2022 z důvodu dopadů koronavirové krize a říká, že to je snaha o impuls do trhu s nemovitostmi. Já se domnívám, že trh s nemovitostmi reaguje vždy se zpožděním na ekonomické krize a na vývoj ekonomiky. Je to logické. Proto navrhuji o rok prodloužit toto přechodné období.

Dalším pozměňovacím návrhem reaguji na zrušení výhody pro novostavby právě kvůli zrušení odpočtů z hypoték. Všichni víme, že problém vysokých cen nemovitostí, o kterém tady mluvila paní ministryně, je problém zejména na straně nabídky. Takže jedním ze způsobů, jak podnítit rozvoj nabídky a snížit cenu nemovitostí, je, že snížíme DPH na novostavby. Proto jedním z pozměňovacích návrhů je snížit DPH na malé byty, u kterých je dnes 15 % DPH, na 10 %, a to zase mám dvě varianty pozměňovacího návrhu, jedna je snížení DPH do budoucna navždy, druhá je časově omezena z důvodu koronavirové krize 2020 do konce roku 2023 tak, že to považuji za určité kompromisní řešení.

Ono to má skutečně svůj efekt, snížení DPH, protože z mého pohledu je to vysoký impuls do restartu ekonomiky. Snížení sazby DPH ve stavebnictví má vysoký multiplikační dopad na ekonomiku. Jenom pro vaši informaci podle mnohých ekonomických analýz 1 milion korun investovaných ve stavebnictví má potenciál zvýšit produkci České republiky až o 3 miliony korun. A jenom pro srovnání, my máme na sociální byty, na ty malé byty, 15 %, v Polsku mají 8 %, ve Francii 5,5 %, v Maďarsku 5 %. Tak to je jeden z důvodů, proč přicházím s tímto návrhem. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP