(15.20 hodin)
(pokračuje Elfmark)
Odborná veřejnost i veřejnost laická by měla mít možnost podílet se na legislativě, která se jí bezprostředně týká. Již to tady vzpomněl pan kolega poslanec Adamec. Jakožto člena výboru pro životní prostředí mě zamrzelo, že jednání výboru bylo kvůli opatření v souvislosti s pandemií koronaviru neveřejné. Předsedkyně našeho výboru kolegyně Dana Balcarová se ale zasadila alespoň o to, aby bylo jednání výboru streamováno online, za což jí já osobně velmi děkuji, a veřejnost aspoň trochu měla možnost nebýt pasivní, ale mohla se aspoň tímto způsobem seznámit s tím, co v tom výboru a co ten balíček oběhového hospodářství obsahuje.
Byl jsem rovněž pro to, abychom podobně jako hospodářský výbor jednání výboru odložili až na dobu, kdy účast veřejnosti při jednání klubu (výboru) bude povolena. Bohužel někteří kolegové z výboru neměli stejný názor jako já s kolegyní, a proto se obě dvě jednání výboru konala v nouzovém či mimořádném stavu. Odůvodnění, že je nutné legislativu projednat, či dokonce schválit co nejrychleji, a tedy vyhnout se případným sankcím od Evropské komise na základě nedodržení transpozičního procesu, který nám má končit 5. 7. 2020, jsem se rozhodl si tuto informaci ověřit u orgánů státního zastoupení ČR pro Evropskou unii v Bruselu a dále i u zdejších orgánů Ministerstva zahraničí a Úřadu vlády České republiky, odboru komunitárního práva.
Obecně k celé věci chci říct, že povinnost České republiky implementovat právo Evropské unie vyplývá z jejího členství v Evropské unii. U směrnic je součástí povinnosti řádné implementace kromě úplného a včasného provedení transpozice do vnitrostátního právního řádu a jeho následné aplikace také sdělení přijatých vnitrostranických opatření Evropskou komisí, a to nejpozději v termínu stanoveném konkrétní směrnicí. Pokud nedojde ke splnění uvedení závazku, zahájí Evropská komise takzvaným formálním upozorněním, v němž dotčený členský stát informuje o tom, že jí nebyly poskytnuty informace o vnitrostátních právních předpisech, které provádějí příslušnou směrnici, a stanoví mu přibližně dva měsíce na nápravu.
Pokud ovšem do věci zasáhne vyšší moc, což COVID-19 můžeme považovat za vyšší moc, jako možný liberační důvod nesplnění implementační povinnosti lze v obecné rovině připustit. Všichni experti z výše jmenovaných institucí sdělují, že k přijetí tak důležitého oběhového balíčku jsme ještě na základě vzniklých událostí dnešní doby v časové rezervě, který je úplně v pořádku, kdyby běžný legislativní proces přijetí směrnic Evropské unie v této věci proběhl až do konce tohoto roku 2020. Tohle bylo moje zjištění a je to určitým způsobem reakce na projednávání výboru a usnesení, které se tam přijímalo, že si nemyslím, že bylo vůbec nutné. Myslím si, že bychom to do konce toho roku zvládli i bez toho, abychom takové usnesení přijímali.
Pokud se podívám na právě projednávaný sněmovní tisk 676, který se konkrétně týká odpadů, zákon o odpadech je klíčovým tiskem, který dává podobu našemu odpadovému hospodářství. Jeho novelizace obsahuje hned několik témat, jejichž konečné pojetí určuje přístup České republiky k oběhovému hospodářství. Jedná se o témata často veřejně diskutovaná. Nejsilnějším tématem - a můžeme se asi na tom shodnout s panem ministrem - je skládkování a vše, co s ním souvisí.
Podle Evropské komise či směrnice musí být v roce 2035 skládkováno maximálně 10 % nebo méně z celkového množství vzniklého komunálního odpadu. V České republice přitom v současnosti skládkujeme cca 46 % komunálního odpadu. To je vysoko nad úrovni průměru států Evropské unie. Dále musíme do roku 2025 recyklovat 55 % komunálního odpadu. Do roku 2035 pak je toto číslo 65 %. Bohužel v současnosti zrecyklujeme pouze 37 % a to je pod úrovní průměru států Evropské unie.
Současná novelizace odpadového zákona by tak měla směřovat ke splnění těchto cílů, a proto jsem předkladatelem a také podporuji ukončování skládkování k roku 2024. Ale k tomu se vyjádřím potom ještě při obhajobě pozměňovacích návrhů.
Mnohé obce i další subjekty odpadového hospodářství se podle toho snažily zařídit. Dle mých informací transponovaly své odpadové hospodářství, a možná i kolega poslanec Adamec by potvrdil, že vznikaly takzvané plány odpadového hospodářství, které i s tímto rokem v některých městech a obcích, které to braly zodpovědně, počítaly. Jeden takový odpadový plán jsem přímo já jako komunální politik taky řešil. Z toho důvodu je v novele zákona tento termín posunut až na rok 2030. To je podle mého názoru špatně, protože posunutí skládkování o dalších šest let také prodlužuje negativní vlivy skládek na naše životní prostředí. Navíc nám tento termín nedává dostatek prostoru, abychom v případě, že se vyskytnou nějaké problémy, protože tam na to budeme mít jenom pět let, učinili taková opatření, abychom včas dosáhli evropských cílů.
Takže na jednu stranu chápu, že města a obce chtějí, je tam nějaký konsenzus za rok 2030, ale budeme mít na to pět let. Na všechno, aby začalo fungovat, bude pouhých pět let. Proto svými pozměňovacími návrhy a podporou pozměňovacích návrhů kolegů usiluji o to, aby byl původní termín zachován, případně aby byl využit termín kompromisní. Pozměňovacích návrhů k termínu skládkování, jak už tady zaznělo, se ve výborech sešlo více. Konkrétně jde o termíny rok 2024, 2027, 2028 a 2030 a dokonce i 2035. A kolega mně ještě říká, i dokonce 2029.
Rozdíl několika let se nemusí zdát na první pohled až tak významný, ale musíme si uvědomit, že skládky nejsou jen nevzhlednou hromadou odpadu, ale nesou s sebou významná rizika pro životní prostředí, a o tom si myslím, že i mimo jiné jsou tady tyto čtyři sněmovní tisky. Předně z nich uniká takzvaný skládkový plyn tvořený z větší části metanem. A metan je plyn s velkým skleníkovým efektem. Dvacetosmkrát větším, než je efekt CO2, které ale skládkový plyn obsahuje také. Dá se tedy s klidem říct, že skládky tak přispívají ke změnám klimatu. Když skládkování nebudeme omezovat, budeme prodlužovat dobu, kdy nám bude do ovzduší unikat velké množství skleníkových plynů. Skládky také ohrožují v případě špatného technologického zabezpečení kontaminací spodní vodu a půdu. Každoročně je tak evidováno několik stovek požárů skládek, které ohrožují okolí toxickými zplodinami, voda po hašení je také kontaminovaná, a nehledě na to, kolik nás toto hašení stojí financí. Hrubý odhad je, že jsou to až miliardy korun.
I tyto důvody by dle mého měly být dostatečné pro to, abychom se snažili skládkování co nejdříve omezit. Když k tomu přidáme, že využitelné odpady, které končí na skládkách, znamenají zbytečné plýtvání surovinami, a povinnosti vyplývající z evropské legislativy, myslím, že není pochyb o tom, že naše snaha ukončit skládkování by měla být maximální a měla by být prioritou. Proto mě nemile překvapilo, že na výboru pro životní prostředí nebyl žádný z návrhů na dřívější konec skládkování podpořen.
Co třeba vůbec nechápu, je, že ve výboru pro životní prostředí, kde sedíme my, co se o životní prostředí zajímáme, nepodpoříme ani jeden návrh, a přitom na hospodářském výboru je návrh pana poslance Dolínka podpořen, který končí skládkování 2028. Já to nechápu. Já jsem si myslel, že v tom výboru právě bychom měli fungovat tak. Nechápu.
Pozměňovací návrhy se jinak kromě navrhovaného roku liší také ponecháním, úpravou nebo vypuštěním takzvaného parametru výhřevnosti. Tento parametr, na nějž se liší názor i mezi odbornou veřejností, je v zákoně nastaven takto: Od roku 2030 nesmí být na skládku ukládány odpady vzniklé při zpracování oddělené (?) soustřeďovaných odpadů a výstupy z úpravy odpadů, jejichž výhřevnost v sušině je vyšší než 6,5 megajoulu na kilogram. Zde je otázkou, jak bude výhřevnost v sušině ověřována. Někteří experti také pokládají výhřevnost v sušině za parametr, který by měl být nahrazen výhřevností běžného vzorku.
Vzhledem k výše popsaným rizikům skládek kromě rychlého ukončování skládkování podporuji také to, aby funkční skládky byly kontrolovány, maximálně technicky zabezpečeny a odpad na ně přijatý byl pečlivě evidován. Se skládkami se také vážou nově nastavené poplatky za skládkování. Pan ministr to tady taky vzpomínal, že je to jeden z faktorů, které se řeší a kde se dospělo k nějakému konsenzu.***