(12.00 hodin)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní ministryni. Seznámím vás s omluvami. Pan poslanec Petr Třešňák od 12.00 do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pan poslanec Petr Gazdík od 12 hodin ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Helena Langšádlová se omlouvá od 12.30 do 14 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Radek Vondráček od 11 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
A v tuto chvíli otevírám rozpravu. Přihlášený přihlášený do rozpravy je pan poslanec Tomáš Vymazal, připraví se paní poslankyně Květa Matušovská. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Tomáš Vymazal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si zde vystoupit, abych krátce připomenul svůj pozměňovací návrh pod písmenem C pro ty z vás, kdo třeba nesledovali druhé čtení této novely.
Jako předseda stálé komise pro kontrolu použití odposlechů se už přes dva roky setkávám s tzv. informační povinností a kontrolou jejího plnění. Institut informační povinnosti vznikl proto, aby se v případech, kdy je někdo odposloucháván, ale výsledný odposlech nakonec z nějakého důvodu není použit v rámci trestního řízení, tento odposlouchávaný člověk vůbec dozvěděl, že k tomuto závažnému zásahu do jeho základního práva na soukromí došlo, a mohl zákonnost příkazu k tomuto odposlechu nechat přezkoumat Nejvyšším soudem.
Informování o odposleších má ale dva problémy. Prvním je, že je dnes plnění této povinnosti uloženo tomu orgánu činnému v trestním řízení, který ve vztahu k odposlouchávané osobě pravomocně ukončil trestní řízení, takže to může být policejní orgán, může to být státní zástupce a může to být i předseda senátu soudu prvního stupně. Tato mnohost subjektů, které mají povinnost odposlouchávané informovat, mnohdy způsobí, že k informování některých osob vůbec nedojde. Neexistuje totiž centrální evidence, ze které by bylo jasně patrné, zda informační povinnost vznikla, komu přesně vznikla a ke kterému datu byla případně splněna. Druhým problémem je, že má k informování dojít až na konci celého trestního řízení, což může trvat roky, ačkoliv k zastavení trestního řízení vůči konkrétní osobě došlo třeba hned na samém začátku policejního vyšetřování a zbytek tohoto trestního řízení už se jí netýkal.
Můj pozměňovací návrh tento problém řeší tím způsobem, že povinnost informovat ukládá pouze státnímu zástupci, který má o všech fázích daného trestního řízení přehled, takže nebude mít problém udržovat patřičnou evidenci plnění této povinnosti. A dále můj návrh přesouvá vznik této povinnosti z konce celého trestního řízení už na konec řízení přípravného, které zpravidla končí podáním obžaloby státním zástupcem. Tato změna způsobí, že plnění informační povinnosti bude snadno kontrolovatelné, protože ji bude mít na starost státní zastupitelství, které má jasně danou hierarchii. Stejně tak tato změna způsobí, že se lidé o odposlechu svého telefonu nepoužitém v trestním řízení dozvědí mnohem dřív. Chtěl bych vás tedy poprosit o podporu svého pozměňovacího návrhu, jehož přijetí bylo minulý týden doporučeno i ústavně-právním výborem.
Na závěr bych si ještě dovolil k tomuto pozměňovacímu návrhu načíst drobnou legislativně technickou úpravu, která má za cíl formálně sjednotit pojmy v rámci mého pozměňovacího návrhu s pojmoslovím, které používá trestní řád. Tato úprava zní: V § 88 odst. 11 a v § 88a odst. 5 se slovo "bezprostředně" nahrazuje slovem "bezodkladně".
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji pěkné poledne. A další poslanec či poslankyně v obecné rozpravě - vystoupí paní poslankyně Květa Matušovská a připraví se Dominik Feri. Prosím.
Poslankyně Květa Matušovská: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, předstupuji před vás v zastoupení dnes nepřítomného poslance Zdeňka Ondráčka, který načetl pozměňovací návrh, kterým se prodlužuje promlčecí doba u zvlášť závažných zločinů a zločinů privatizace ze současných 20 na 30 let. Ústavně-právní výbor jako výbor garanční k tomu sice zaujal nedoporučující stanovisko, ale s konečnou platností rozhodnete vy. Já bych vám chtěla říci, proč byste návrh kolegy poslance Ondráčka měli podpořit.
Pro rozhodné období, o kterém mluvíme, tedy mezi roky 1991 až 2000, eviduje policie cca sto dosud neobjasněných vražd. U každé této vraždy je vedle přímé oběti také někdo oběti blízký, někdo, kdo přišel o svého syna, dceru, manžela, manželku, nebo jen o přítele, kamaráda. Všichni tito lidé se ptají proč. Proč policie nebyla schopna objasnit tento zločin proti životu a zdraví? Byla to neschopnost, nebo neměla policie dost důkazů? A mohla pachatele odhalit, obvinit a poslat před soud? Víte, kriminalistika je živá věda, která se stále vyvíjí. To, co se před 20 či 30 lety zdálo nemožné, je dnes zcela běžné.
Jako příklad uvedu obyčejnou kapku krve, která byla zajištěna na místě činu. Ještě před 20 lety kriminalisté dokázali maximálně určit, zda se jedná o krev zvířecí, nebo lidskou, a u té lidské krevní skupinu a podskupiny, tedy skupinovou příslušnost původce oné kapky krve. Dnes ze stejné kapky krve kriminalističtí experti díky DNA analýze určí konkrétní osobu, tedy individuální identifikaci. A víme my dnes, co bude v kriminalistické vědě za pět či deset let? Ne, nevíme. I díky DNA kriminalisté dodatečně objasnili několik případů vražd, které byly označeny jako neznámé a tvořily ony známé kriminalistické pomníčky, jakými jsou i známé případy např. Otýlie Vranské, ke kterému se policisté vraceli i po 80 letech. Jejich profesní čest jim totiž velí objasnit každý zločin proti životu a nejlépe i postavit jejich pachatele před soud.
Nejinak je tomu i v zahraničí. Vzpomenete si na vraždu bývalého švédského sociálně demokratického premiéra Palmeho z roku 1986? Před pár dny jsme se i z našeho tisku mohli dozvědět, že švédská prokuratura definitivně ukončila vyšetřování dosud neobjasněné vraždy, neboť hlavní podezřelý - zde nemohu mluvit o pachateli, protože nebyl soudem uznán vinným - zemřel. A pro vaši informaci, právě ve zmiňovaném Švédsku nebo třeba v USA jsou uvedené zločiny nepromlčitelné. V Německu je to až 25 let, na Slovensku je to od 3 do 30 let. I v zahraničí tedy objasňují staré vraždy i po více jak 20 letech, protože na jedné straně možná mizí ta paměťová stopa svědků, ale jsou a vznikají nové kriminalistické metody, které kriminalistům pomáhají, a soudy je uznávají.
Ještě než vás požádám o vaši podporu pozměňovacího návrhu poslance Zdeňka Ondráčka, dovolte mi jedno mé osobní sdělení. Jsem žena, která má dceru v předškolním věku, a vím, že kdyby se jí stalo cokoliv, že by jí někdo ublížil, že bych se nikdy nesžila s tím, že zločin, který se stal, by byl po 20 letech promlčen a možný pachatel by beztrestně bydlel či žil někde nablízku. Takovéto zločiny by měly být nepromlčitelné. Ale když to systémově údajně nejde, podpořte alespoň prodloužení promlčecí doby ze současných 20 na 30 let.
Děkuji vám za vaše zamyšlení nad mými slovy a podporu onoho zmíněného pozměňovacího návrhu. Zároveň žádám paní zpravodajku, poslankyni profesorku Helenu Válkovou prostřednictvím předsedajícího, aby před hlasováním o tomto návrhu jasně sdělila, že se jedná o tento návrh. Děkuji a věřím, že společně to změníme. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)