(12.30 hodin)
(pokračuje Bartoň)
Třetím bodem, a tedy posledním, je návrat dětí a žáků a studentů do škol. Vláda 14. dubna představila plán pro postupný návrat, který kdybych pozitivně hodnotil, tak adekvátně reagoval na aktuální situaci. Zohledňoval i nepříznivou ekonomickou situaci některých rodin, zohledňoval omezenou možnost vzdělávání pro některé znevýhodněné skupiny dětí. Nicméně následně ministerstvo vydalo ony metodické manuály, které už bych tak pozitivně nehodnotil.
Ze strany ministerstva nepřicházela dostatečná podpora v koordinaci příprav na znovuotevření škol. Důležité informace se dostávaly ke školám a zřizovatelům se zpožděním. Často se je dozvídali z tiskových konferencí dříve, než si vůbec něco mohli přečíst. Takže se samozřejmě snažili dostat na web Ministerstva školství, který padal kdykoliv, když pan ministr měl tiskovou konferenci. Zcela chyběly pokyny a doporučení na řešení rizikových situací, nebo byly příliš obecné a vágní. Mnohdy není jasné, zda pokyny v těch manuálech byly závazné, nebo doporučené. Nebyl zde stanoven ten cíl, čeho chceme dosáhnout, naopak tam byl ten pokyn. Takže docházelo k takovým absurdním situacím, kdy bych řekl zdravotní cíl - ať děti chodí ven, ale tak, aby se nestýkaly s obyvatelstvem, aby měly co nejmenší kontakt s okolním obyvatelstvem. No tak ministerstvo vydalo pokyn, že se smí pohybovat pouze na školních pozemcích. No a teď se začalo řešit: No a vedle máme lesík, kde nikdo není. Můžou tam ty děti jít, nebo ne? Protože pokyn zněl jasně: mají zůstat na školním pozemku. Takže tato opatření neshledávám dobrá.
Nebyla zde předvídatelnost rozhodnutí Ministerstva školství a uvolňování postupnému nástupu dětí do škol. Vlastně jsme nevěděli, co se stane. Proto bych rád, aby do budoucna v případě, že nás bude čekat ta druhá vlna, měla vláda připravené nějaké plány, scénáře, které se budou uskutečňovat na základě indikátorů vývoje situace tak, aby zřizovatelé školy i rodiče mohli předpovídat, co se asi bude dít. Neříkám, že by to mělo být striktní, že se to musí plnit. Samozřejmě rozhodnutí je vždycky na vládě. Ale nějaká předvídatelnost - když se situace takto zhorší, bude následovat toto - to by zde mělo být.
Proto budu navrhovat druhé usnesení a to zní: "Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby připravila a zveřejnila do 31. srpna 2020 plány se scénáři, jak budou fungovat školy v případě možného dalšího epidemiologického ohrožení, s tím, že připravené scénáře a navržená opatření budou řádně zdůvodněny a jejich realizace bude stanovena na základě epidemiologických indikátorů, čímž se umožní zřizovatelům, školám i veřejnosti předvídat možná opatření na základě vývoje epidemiologické situace."
A závěrem bych si přál, aby vláda trochu opustila ten resortismus, který zde pořád panuje, a ministerstva spolu začínala komunikovat. Protože příklad je ošetřování člena rodiny. Ačkoliv to přísluší Ministerstvu práce a sociálních věcí, tak jsou to školy, kterých se rodiče ptají, jak to bude. A Ministerstvo školství by mělo dát školám pokyny, i když se to týká jiného resortu, tak aby vlastně byly ty informace celistvé na jednom místě a neříkalo se: na to se musíte zeptat na jiném ministerstvu, my tohle na starosti nemáme. Zároveň poprosím určitě o tu komunikaci. Přece jenom když už jde něco na vládu, tak může jít zároveň souhrn toho písemně na ty školy místo toho, aby se to ty školy dozvídaly z tiskové konference. Ale to bude asi komunikace této vlády. Ostatně i v březnu se ministr školství to, že se školy zavřou, dozvěděl z tiskové konference, což je smutné. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní tedy přečtu sérii omluv a připraví se pan poslanec Milan Brázdil. Nicméně nejprve paní poslankyně Jana Pastuchová se omlouvá od 14.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů, paní poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková se omlouvá od 12.30 do konce z pracovních důvodů. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová se omlouvá až do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Pan poslanec Mikuláš Ferjenčík se omlouvá od 11.45 do konce jednacího dne, a to ze zdravotních důvodů. A pan poslanec Ivo Vondrák se omlouvá mezi 14.30 až 19.00 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Takže nyní dostane slovo pan poslanec Milan Brázdil a připraví se pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Dobrý den, dámy a pánové. Přiznám se, že jsem lehce nervózní, protože já tu poprvé budu vystupovat ne za všechny, ale za velké množství dělníků medicíny, dělníků záchranářství, zkrátka dispečery. Ne za všechny, ale za mnoho lidí, kteří mi nejenom psali, mluvili, ale byli to i odboráři. Tedy vystupuji za toho, kdo do dnešní doby téměř třicet let tuto práci dělá, tedy lékař na záchranné službě, záchranář, a který třikrát spadl s helikoptérou, který ohledal, jak jsem říkal, tři a půl tisíce mrtvých lidí, zachránil spoustu lidí a který vám chce nyní popsat, jak ta situace v první linii, to tak říkáme, jak to tam vypadá, a poděkovat a vyhodnotit, co se teď událo.
Integrovaný záchranný systém jsou, vy víte, tři hlavní složky - policie, hasičský záchranný sbor, to jsou složky, které řídí stát, jsou to státní složky, patří pod Ministerstvo vnitra, byly organizované a byly dobře organizované. Paralelně s tím je zde ta nejmenší, početně nejmenší složka, ale s největším množstvím výjezdů, jmenuje se zdravotnická záchranná služba. Ale ta není česká, nebo lépe řečeno není státní, ona je čtrnáctkrát originál. Čtrnáctkrát zřizovaná 14 kraji. Kolikrát je nepoznáte od popelářů. To jsou lidé, kteří jsou oblečeni různě. Mají různé vybavení sanit. Ne úplně diametrálně rozdílné, ale rozdílné, rozdílné různé přístupy. Často to jsou, to je vlastně čtrnáctkrát originál podle toho, kdo je zřizovatel. Každý kraj to zřizuje, tudíž ředitel, dneska to nejsou ani lékaři, to jsou inženýři, ekonomové a podobně. A tato složka se vyznamenala. Představte si, ač nebyla, není pod státem, pod žádným ministerstvem, tak my jsme to zvládli. A zvládli to výborně. A může tady vykládat kdo chce co chce o nějakých distancích a tak dále a o tom, jak máme zachovávat odstupy a jak každý je tady rozumný a rozumí tomu. Víte co? My jsme to zvládli. Neměli jsme na začátku nic. A já jim všem za to chci poděkovat. Záchranná služba se chovala luxusně a klobouk dolů.
Ta má opatření, nebo to, co chci já vyhodnotit, je jednak poděkování a jednak i drobné systémové napravení. Myslím si, že do budoucna, kdybychom vyšli z těchto zkušeností, by se mělo stát - nebudu navrhovat žádné opatření -, aby vláda zvážila, zda nedokončit tu transformaci záchranek do té míry, že by se stala plnohodnotnou integrovanou složkou, která by měla samozřejmě i ty výhody toho centrálního řízení, ale výhody i ty sociální. Aby nemusela pak vláda nahrazovat ty kraje, které nebyly vůbec ochotny něco záchrankám dát, aby nemusela vláda to dělat tím, že - a za to jim strašně moc děkuji a to je to, co chci opravdu vypíchnout. A to je prosím vás, 7. 5. se stalo na popud zdravotního výboru to, že tato vláda se usnesla, že dá jednorázovou odměnu, tedy na jedenkrát odměnu, zdravotnickým pracovníkům. A ta cena nebo ta suma je velká, to je miliarda dvě stě milionů korun. A dostal úkol pan ministr, on to zvládl, začal, pak paní ministryně financí měla to najít z položek, které jsou vlastně vládní rozpočtová rezerva, samozřejmě tam ty peníze jsou. A ejhle, co se stalo. Vláda chce konečně, poprvé, historicky poprvé říct: záchranáři, vy jste fakt borci, zvládli jste to, ale přijdou právě ti ředitelé, kteří vlastně mnohdy nejsou lékaři, a oni říkají: To má být zdravotníkům? Ale já ne.... Tak víte co, musíme to udělat jinak. A navíc by to navýšilo ještě peníze nám. My bychom jim totiž poté, až dostanou 120 tisíc hrubého jednorázově, možná se jim navýší i peníze, dejme tomu, na noční služby, na vyplacení dovolené a podobně, a to my nemáme, tyto peníze, nebo je nechceme dát. Tak začalo porcování, různé tlaky. ***