(11.00 hodin)
(pokračuje Okamura)
A když zůstanu u tématu kultury, umím si představit skutečně smysluplné investice do kultury. Podpořme kvalitní filmové projekty s mezinárodním přesahem, s tím, že výměnou za podporu si stát nechá podíl na autorských právech a bude z nich mít desetiletí stabilní příjem. Podpořme stejně tak hudebníky a výtvarníky a jejich propagaci v zahraničí. Opět se nám to vrátí v rámci prodeje jejich díla do zahraničí, ale i v propagaci ČR jako celku. Podpořme masivně rekonstrukce kulturních památek. Přinese to nejen podporu ekonomiky a zaměstnanosti teď během krize, ale i příjmy z cestovního ruchu v budoucnu. Stále tu mimo jiné chátrá jediný stavebně dochovaný koncentrační tábor u nás, Oskara Schindlera v Brněnci na Moravě, který se stal celosvětově známý díky stejnojmennému oscarovému filmu režiséra Stevena Spielberga. Bohužel nic nevím o tom, že by takové smysluplné věci Ministerstvo kultury hodlalo podpořit.
A takhle bych mohl pokračovat po jednotlivých ministerstvech. Jaké investice mají smysl a jaké smysl nemají a co předvádí tato vláda. Ty samé výtky máme vůči vládou navrženému a horkou jehlou sešitému rozpočtu i v dalších oblastech, jako je například nejasné poskytnutí 3,8 miliardy korun na některé národní programy. Klíčové je skutečně, za co se peníze utratí. Obecný pojem, že to bude třeba podpora cestovního ruchu, je velmi široký, protože se dosud pod ním často skrývaly dotace na soukromé hotely, na soukromé hotely milionářům a golfová hřiště pro kamarády kamarádů, která jsou stejně jenom pro ty bohaté, nebo zcela nepotřebné brožury, které jakživ nikdo nikdy nečetl a turismu nijak ve skutečnosti zásadně nepomohly.
V celkovém pohledu je tedy problémem navrhovaného rozpočtu to, že vládní prioritou není podpora slušných a pracujících lidí, kteří ale právě teď potřebují tu největší pomoc. Vláda nechce přesunout peníze ke slušným a pracujícím lidem. Raději bude nadále vyplácet desítky miliard na dávkách nepřizpůsobivým, na zpackanou inkluzi ve školství, na dotace solárním baronům, na politické neziskovky rozeštvávající naši společnost a utrácí, utratí desítky miliard na předražené armádní nákupy v zahraničí, které lze přitom minimálně odložit. S tímto přístupem vlády prostě hnutí SPD nesouhlasí.
Já dám ještě příklad té inkluze ve školství. Jak mnozí z vás víte, tak hnutí SPD předložilo návrh zákona, abychom inkluzi ve školství zrušili. No a vrátila se nám před několika dny odpověď s vládním stanoviskem, jelikož vláda náš návrh projednávala na svém zasedání, teď přednedávnem. A napsali nám v odůvodnění, proč zaujali k našemu návrhu na zrušení inkluze ve školství negativní stanovisko. Že prý to je proti tomu, proti EU, proti tomu, co nám nakazuje EU. Protože ta inkluze ve školství, to je projekt, to je projekt z EU, to je v podstatě to, co na nás žádala EU. A jak víme, tak tu inkluzi ve školství prosadila v minulém volebním období proti vůli učitelů, proti vůli rodičů i zdravých i postižených dětí vláda hnutí ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Tenkrát byla ministryní školství Kateřina Valachová, která zásadně poškodila celé školství ČR na dlouhou dobu.
A ten argument, že vláda zaujímá negativní stanovisko k návrhu SPD na zrušení inkluze, protože je to proti EU, která to naopak po nás žádala, tak to je v podstatě opravdu velice výstižné. To znamená, ČR raději v době nouze utrácí 6 miliard ročně na inkluzi, která škodí úplně, kterou kritizují úplně všichni, školy, rodiče, ředitelé škol, učitelé. A protože jsme prostě v klinči EU, tak to vláda nechce zrušit, protože se servilně poklonkuje EU, aby si ji náhodou nerozhněvala. A to, že klesá kvalita českého školství a učitelé si stěžují, nedá se skoro učit ani, tak to je vlastně úplně každému tady jedno. Hlavně že to chce EU!
Navíc při pohledu na vládou předkládaný rozpočet ani u velké části peněz netušíme, za co a kdo je skutečně utratí a jakým budou přínosem. Vláda jen všeobecně říká, že hlavním cílem deficitního rozpočtu je podpořit ekonomický růst. Jak vyplývá z mnohamiliardových výdajů, o kterých jsem tady hovořil, skutečnost je bohužel jiná. Obecné deklarace prostě nestačí. Je to skutečně velký dluh, půl bilionu korun. To je neuvěřitelná částka, která tady ještě nebyla. A občané mají prostě právo vědět, proč a za co bude vláda jejich peníze utrácet. A hlavně o tom vláda v podstatě vůbec nehovoří. Jak hodlá dluh následně splácet?
To, že o tom vláda v podstatě mlčí, znamená, že plán je takový, že co jednou rukou firmám a lidem teď jakoby rozdá, tak jim v následujících letech druhou rukou sebere. To ovšem není pro občany ani podniky úplně nejvýhodnější investice, ale jen půjčka, která se hodně prodraží. A vláda tenhleten způsob v podstatě si navykla opakovaně dělat před občany.
Já tady připomenu návrh na zrušení daně z nabytí nemovitosti. To je návrh zákona, který v listopadu tady vloni podalo hnutí SPD, půl roku tady ležel a teď v rámci krize jsme tedy na jednu stranu rádi, že si ho vláda osvojila a že to vláda navrhla a že to teď prošlo tedy už do toho závěrečného jednání, ale vláda místo toho, aby zrušila daň z nabytí nemovitosti, tak v uvozovkách opsala ten návrh zákona záměrně špatně od SPD a ještě si tam do toho přidala, že zároveň ruší možnost odpočtu úroků ze stavebního spoření a z hypoték. To znamená oni, na jednu stranu vláda jakoby uleví lidem, když si koupí nemovitost, ale ty stejné peníze jim vláda hnutí ANO, ČSSD a KSČM vzápětí vezme z kapsy tím, že jim ruší v tom návrhu zákona možnost odpočtu úroků z hypoték a ze stavebního spoření. No to je neuvěřitelné! A já opravdu nevím, jestli - občané to prostě musí vědět, že se s nimi hraje úplně neuvěřitelná hra, co tady s nimi hraje vláda. Takže to je přesně tenhle způsob, že na jednu stranu jakoby se něco rozdá a na druhou stranu to stejně těm občanům vzápětí se vytáhne z kapsy. Přitom znovu zdůrazňuji, SPD předložilo, a už měsíce tady o tom s vámi jednáme, i s vládou, náš balíček úspor v hodnotě až 200 miliard korun, já už jsem ho tady jmenoval, stačilo by škrtnout tyto nepotřebné položky a vůbec nemusíme ČR zadlužovat.
Takže děkuji za pozornost a budeme pozorně sledovat projednávání tohoto návrhu rozpočtu ze strany vlády. (Potlesk z lavic poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji místopředsedovi Tomio Okamurovi. Nyní vystoupí s přednostním právem paní předsedkyně Pekarová Adamová, připraví se pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená vládo, máme před sebou již třetí návrh změny schodku rozpočtu ČR, který pro rok 2020 vláda Poslanecké sněmovně předkládá. Připomeňme, že ten původní, který byl navrhován na letošní rok na 40 miliard korun, byl vlastně svým způsobem passé již před koronakrizí, protože už v únoru jsme měli rekordně prolomen ten schodek, už tehdy to bylo víc než 27 miliard, a to ještě o koronakrizi v ČR řeč být nemohla. Pak jsme koncem dubna už tedy schvalovali dokonce 300 miliard, mezitím 200. A nyní, po dvou měsících, je tady opět předkládán deficit, který se prohlubuje už na rekordních 500 miliard korun. Vzpomeňme na to jednání před dvěma měsíci, kdy nám od paní ministryně Schillerové bylo vysvětlováno, že čas hraje proti nám, tehdy jsme tu schvalovali ten deficit takřka od oka, protože - cituji: nebyl čas vše probrat s ministry. Mezitím byla přijata novela zákona o ČNB, která měla podle vlády pomoci se stabilizací národního rozpočtu. A nyní, po dvou měsících, je nám opět tedy předkládán schodek nový, tentokrát navýšený o dalších 200 miliard korun. A těch 200 miliard korun je nám tady představeno v návrhu stručně a jejich využití na pouhých šesti stranách a pouhých pár minutách v úvodní řeči paní ministryně. Pan zpravodaj už se neobtěžoval ani to nějak dále rozšířit.
Pokles příjmů není téměř vůbec odůvodněn, absolutně chybí jakékoliv makroekonomické prognózy, nemáme žádná tvrdá data, která by nás přesvědčila o tom, že nejde o další nepromyšlený krok vlády a že tu ať už přes léto, nebo po létě nebudeme znovu projednávat další, tentokrát už pátý návrh rozpočtu na rok 2020. Na nějaké bližší vysvětlování či analýzy a prognózy evidentně ani nyní po dvou měsících tedy nebyl čas. A prosím pěkně, neschovávejme se neustále za mimořádnost situace, tak jak tady zaznělo od paní ministryně v úvodní řeči.***