(12.40 hodin)
(pokračuje Grospič)
Já nechci polemizovat o tom, že tito lidé si zaslouží důstojný život a důstojné příjmy. Ale rád bych jim tady připomněl prostřednictvím pana předsedajícího takové základní stanovisko z hlediska pracovního práva, které je vlastně také mým denním chlebem. A protože tady musím ohlásit i určitý střet zájmů, protože vedu jeden malý odborový svaz, tak bych chtěl říci, že dohoda o provedení práce v českém pracovním právu je zvláštní forma zakládajícího pracovního vztahu, vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, která není pracovním poměrem. Zdůrazňuji - která není pracovním poměrem. Zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. Pracovní vztahy mimo pracovní poměr by tedy měly být využívány pouze například pro příležitostné brigádníky. Podobným pracovněprávním vztahem je též dohoda o pracovní činnosti, která je vhodnější spíš pro činnost soustavnějšího charakteru. A například smlouva o dílo je již značně odlišná, protože nejde o pracovní vztah s jistým garantovaným obsahem, ale o klasickou občanskoprávní smlouvu mezi objednatelem, de facto klientem a zákazníkem, a zhotovitelem, de facto podnikatelem, živnostníkem. Tedy nikoli o vztah zaměstnavatele a zaměstnance, o vázaný vztah, ale o dodavatele a odběratele.
Dohoda o pracovní činnosti má trošku odlišný charakter, ale velice se podobá. Dohoda o pracovní činnosti v českém pracovním právu je zvláštní formou základního pracovněprávního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, která není rovněž pracovním poměrem. A znovu tu zdůrazňuji - není rovněž pracovním poměrem. Dohoda o pracovní činnosti je upravena zákoníkem práce, což je obecně známo. Zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru, pracovní vztahy mimo pracovní poměr by tedy měly být využívány pouze například pro příležitostné brigádníky. Podobným pracovněprávním vztahem je též dohoda o provedení práce, která je vhodnější pro činnost spíš jednorázového charakteru. Například smlouva o dílo je již značně odlišná, a proto nejde o pracovněprávní vztah s jistým garantovaným obsahem, ale o klasickou občanskoprávní smlouvu mezi objednatelem, de facto vztah mezi klientem a zákazníkem, zhotovitelem díla, de facto podnikatelem a živnostníkem, tedy nikoliv o vztah zaměstnavatele a zaměstnance, ale dodavatele a odběratele. Dohoda musí být uzavřena písemně, musí v ní být uvedeny sjednané práce, sjednaný rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá. Rozumím těm pokusům prodloužit ji ze 300 hodin na 400 hodin. Ve srovnání s řádným pracovním poměrem jsou omezena některá práva zaměstnance i zaměstnavatele, například výpovědní lhůta trvá jen 15 dní, nelze ji uzavřít pro práci v rozsahu překračujícím průměrnou polovinu stanovené týdenní pracovní doby, a je proto vhodná například pro pravidelné servisní či úklidové služby.
Myslím si, že to je laciný úkon ze strany ministryně financí, možná i ministryně práce nebo vlády, Pirátů, za to, aby tedy podpořili schodek ve výši 500 mld. Rozumím tomu, že to je vítaná skupina zhruba 116 tisíc občanů. Nemyslím si, že by tito lidé měli být ostrakizováni, ale je to třeba jeden z důvodů, proč jsme měli velké dilema, velké dilema podpořit transpoziční novelu zákoníku práce, která šla nad její rámec, zavedla sdílená místa, a i po vyjádření předsedy ČMKOS je to zcela bezpředmětné a míjí se to zcela účinkem.
V této situaci si myslím, že by mělo jít vládě především o to, aby podpořila hnací motory ekonomiky s vysokou přidanou hodnotou, nezbytné osoby samostatně výdělečně činné, které skutečně trpěly krizí, byly nuceny zastavit své provozy a pak se postarat o zaměstnance. Pak se postarat důstojně o zaměstnance a udržet zaměstnanost. Nebude-li toto splněno, bude velice složitý tlak na sociální systém i systém důchodový.
My jsme ochotni diskutovat v druhém a třetím čtení o výši 500 miliard schodku. Ale předem chci říci, že nebudou-li vyslyšeny naše pozměňovací návrhy, nebude-li například přidáno zdravotním sestrám v sociálních oblastech, potom naši podporu nečekejte.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Dolejš a připraví se pan poslanec Jan Bauer. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, pane předsedající. Padlo na téma novely státního rozpočtu na letošní rok hodně slov. Já, když dovolíte, bych si vás dovolil upozornit na to, že nejde jenom o to před prázdninami lidem slíbit, že na ně myslíme, že jim něco pošleme, ale že to, co se teď odehrává, má jisté strategické souvislosti. A i když dneska není na stole nějaké zásadní strategické rozhodnutí, tak se doba strategického rozhodování blíží. A podle toho, zda odpovíme strategicky dobře, nebo špatně, tak podle toho bude vypadat pozice ČR v budoucnosti.
Takže si uvědomme, že pokud vláda přišla s návrhem letošního - zdůrazňuji to slovo letošního - deficitu půl bilionu korun, tak to, pokud jde o to číslo samozřejmě jenom, tak to asi pro většinu z nás nemohlo být nějaké zásadní překvapení. Pokud jste sledovali debaty různých makroekonomů, tak od okamžiku, kdy se z nepříjemné, ale přesto částečně marginální virózy stala pandemie, která symetricky dopadla na celou zeměkouli, a pokud naše vypnutí ekonomiky stejně jako v dalších zemích začalo čítat délku nikoliv dnů, ale týdnů a měsíců, tak bylo jasné, že se neobejdeme bez poměrně drtivých dopadů. A to číslo půl bilionu deficitu na rok 2020 pokud vztáhneme k HDP, tak se dostáváme někam přes 9 %, což je číslo rekordní, ale rekordní to bude i v jiných zemích. Takže si myslím, že ta debata o tom, zda půl bilionu je nepřiměřené, nebo není nepřiměřené, není úplně ta pravá ořechová. Že ty peníze nepochybně jsou v jistém řádu, které uvolňují i ostatní země v Evropě, a vůbec už to nepoměřuji se zeměmi bohatými, jako je sousední Německo, které opravdu sáhlo do kapsy, a mělo kam sáhnout, to je také třeba přiznat, které tedy opravdu sáhlo do kapsy a pouští peníze daleko velkoryseji, nebo chcete-li robustněji.
Co je pro naši českou situaci asi důležité a specifické, je, jestli jenom inspirováni těmito příklady tedy také jsme zalovili v kešeni, také pustíme nějaké ty peníze. Ale jestli to děláme vědomi si toho, co činíme, jestli ty finanční toky cílí správným směrem a budou dostatečně efektivní. A okamžikem kdy vyhasne, nebo překonáme tu první etapu krize, která souvisí s vypnutím ekonomiky a s kompenzacemi toho, že se stát rozhodl, jak se rozhodl, tedy upřednostnil životy před tím, aby ekonomika jela bez přerušení, tak se dostáváme k rozhodnutí, jak koncipovat rozpočtovou strategii, když skončily hezké časy, kdy konjunktura, která tady v této zemi v podstatě trvala někdy od roku 2013 až do loňského roku, tak vlastně skončila. Kdy se zásadním způsobem změní i poměry v mezinárodní územní dělbě práce, kdy se překopají možná dodavatelsko-odběratelské vztahy, dokonce bych řekl až v globální dodavatelsko-odběratelské řetězce, a zkrátka budeme muset obstát v řadě nových výzev.
Takže to předpokládá strategickou reakci. A dnes bychom pouze měli říci, zda víme, kam ty peníze posíláme. A jestli tím splníme aspoň to základní minimum. Čili taková velkorysá slova, jak se proinvestujeme opět na špici pelotonu, já si myslím, že to nás teprve čeká, že takto zásadní rozhodnutí budeme muset přijímat nejdříve nad rozpočtem v roce 2021. A pak si dovoluji obrátit i vaši pozornost k tomu, že snad se podaří přijmout i úkol, doporučení, v závorce úkol pro vládu, že je nejvyšší čas, abychom si tyto výhledové věci ujasnili, protože byť se dopracujeme někam k dluhu 2,5 bilionu, což by mohlo být někde přes 40 % HDP, což není evropsky dramatické číslo, ale je to dluh, dluh se musí splácet. A pochopitelně pokud špatně nastavíme rozpočtovou politiku, tak ho budou splácet ti obyčejní daňoví poplatníci a to nepochybně nechceme.. ***