(15.00 hodin)
(pokračuje Jurečka)
Prosím pěkně, aby vláda - a mrzí mě, že v tento okamžik, když se o tom bavíme a jsme na mimořádné schůzi, sedí tady jeden jediný ministr, a to neodpovídá vážnosti situace. A byl bych opravdu velmi nerad, abych za dva, za tři měsíce musel odkazovat na toto vystoupení své a dalších kolegů, kteří tady dávali naprosto racionální podněty, připomínky, a nedošlo na ně. My jsme připraveni, pokud bude zájem, pomoci, podporovat tyhle věci. Ale prosím vás pěkně, posunujte to kupředu. Ne že se to před měsícem a dvěma řeklo: budeme tady řešit bezpečnostní zákon, chceme ho mít projednaný do konce září. Kde to je? Nikde.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní je zde s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Kohoutek, nicméně já ho v sále nevidím, takže tu poznámku ruším. Paní poslankyně Mračková Vildumetzová ruší svoji omluvu, již je přítomna. A dále se nám omlouvá paní poslankyně Langšádlová dnes od 16.15 hodin z pracovních důvodů a paní poslankyně Šlechtová mezi půl šestou a půl dvanáctou z důvodu návštěvy lékaře.
Nyní je přihlášen v rozpravě pan poslanec Juránek. Připraví se pan poslanec Válek. Prosím.
Poslanec Stanislav Juránek: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, velmi jsem zvažoval, jestli vystoupím. V konečné fázi o tom rozhodl kolega Hájek, který prokázal zásadní neznalost. A já jsem rád, že mezitím byla přestávka a že jsem se mohl trošku uklidnit a nereagoval jsem bezprostředně na jeho slova. Zcela určitě bych neměl úspěch, protože zdaleka nezvládám takový skvělý slovník, jako má kolega Hájek, a nemůžu mu to říct tady do očí, protože tady teď zrovna není přítomen. Ale začnu něčím jiným.
My jsme se tady totiž na prvním místě nesešli kvůli Karviné, my jsme se tady sešli na základě toho, že bylo usnesení Sněmovny číslo 1162. A ta Karviná je pouze určitou částí, která nám má něco vypovědět do budoucna. A já nemám tady cílem kritizovat, protože jsem si sám na své kůži zakusil, jaké to je, když člověk musí rozhodovat v krizových situacích. A já, jenom pro pořádek, jako starosta jsem v krizové situaci rozhodoval jednou, jako hejtman 72krát a jako člen bezpečnostní rady jsem spolupracoval se svým nástupcem v šesti případech.
Víte, ono je tady zapotřebí vždycky na prvním místě poděkovat, protože v rámci improvizace se řada věcí u nás daří. A dařila se i nám a podařila se i teď vládě. A já myslím, že je zapotřebí poděkovat za tu fázi improvizace ve velké míře. Nicméně ptám se na základě svých zkušeností, co bychom měli vylepšit do budoucna. A samozřejmě že jsem se začal zabývat tím, jak změnit krizové zákony, nebo hlavně ten hlavní krizový zákon. A já jsem zjistil, že u řady věcí si musím říci, že nenastaly v té nejlepší pohodě, protože jsme se neřídili krizovým zákonem. A já to prosím ještě jednou zopakuji: protože jsme se neřídili krizovými zákony, tak došlo k těm největším problémům. A tady prosím, abychom skutečně vzali jednu věc za druhou a uvědomili si, co by třeba pomohlo, kdyby dřív začal nouzový stav. A já se od tohoto chci odrazit a chci říct, že pro mě není otázka to, co bylo, samozřejmě je třeba nějaké věci zkontrolovat, ale o tom tady už zazněla řada věcí, ale jde mi o to, co bude.
Jedna z těch věcí, která je, je, že stále při všech těch krocích, které děláme, děláme tu zásadní chybu, že se neřídíme krizovými zákony. A tady klidně přejdu i ke Karviné, protože je to koneckonců jediný příklad, o kterém se dnes mluví nahlas. A velice poděkuji místopředsedovi Sněmovny (obrací se na místopředsedu Hanzala), já ho v tuto chvíli nenazvu jménem, ale nazvu ho primátorem Karviné. On říká bývalým, ale já mám takový ten názor, že starostou a primátorem je člověk celý život, pokud jím byl, protože mu starost o tu obec a o to město zůstává v srdci. Takže já jsem si dovolil ho oslovit primátorem Karviné.
To jeho vystoupení už hodně zapadlo, ale on mluvil zcela konkrétně, on nemluvil o něčem abstraktním. On mluvil o tom, jak špatně se cítí lidé v prostředí, kde je jim vyčítáno i to, že nemůžou do Slovinska. A on nemluvil jenom za svoje město, on mluvil za celé Karvinsko, abych něco náhodou nepopletl a neřekl špatně. Ale koneckonců je to přesně to, co bych očekával od člověka, který tady v tomto městě a vlastně v celém tom regionu, v celém okrese působil. A já mu moc děkuji za to a prosím vás všechny, abyste se podívali buďto na jeho vystoupení, nebo na ten stenozáznam, aby totiž tady nezaniklo v citaci různých zákonných opatření to, jak se špatně cítí v tuto chvíli lidé na Karvinsku a jak je to nespravedlivé, že je jim kvůli nemoci přisuzováno, že oni za to mohou. Nemohou.
A na druhou stranu je zde ještě další věc a tam se tedy odkážu na to, že tady už přede mnou byl člověk, který vysvětlil, jak fungují krizové zákony, a to je tady kolega Luzar. Já mu za to děkuji. On to vysvětlil velmi zeširoka, já tím pádem se na to mohu pouze odkázat. A řeknu, není pravda, že tam nejsou možnosti. A obrátím se prostřednictvím předsedajícího i tady přímo na pana hejtmana, protože chci uvést nakonec do souladu i to, co říkal tady kolega Hájek, a chci se k tomu dostat.
Kraj má svoje možnosti. A já teď se vrátím k tomu, když máme celkově těžké situace. Zažili jsme, já jsem zažil řadu povodní a řadu jiných dalších událostí. Když máme tyhle věci, nikdy se na ně nedokážeme připravit ve sto procentech. Tady si dovolím říci, že nikdy nebudeme připraveni na každou povodeň. A jenom se podívejte, co se stalo v Troubkách. V Troubkách byli připraveni na povodeň, když jim přijde od řeky, ale ona jim přišla přes kopec od lesa. Nikdy nebudeme na všechno připraveni, na všechny tady tyto věci. Nikdy nebudeme připraveni stoprocentně ani na ten koronavir, a můžeme vymýšlet, co chceme. Ale musíme mít ve všem určitý řád. A krizový zákon tady předpokládá i tu záležitost, že není možné uhlídat všechno z centra, a za tím účelem v rámci krizového zákona v každém kraji má hejtman svůj úřad, úřad, který je úplně samostatný, jmenuje se stejně jako hejtman, tedy orgán kraje hejtman, a má svoje možnosti a svoji zodpovědnost v tom daném prostoru. Já zdůrazňuji, že má možnosti. Koneckonců kolegové přede mnou oba dva mluvili o těch možnostech. Ale já to teď řeknu natvrdo: když využívá tyto možnosti, také pracovníci hygieny jsou na tom lépe. Protože oni se můžou opřít o rozhodnutí, která hejtman udělal.
Nebudu mluvit o tom, co se mělo někde udělat, protože to nevím, nebyl jsem tam. Ale řeknu jenom takovou malou věc z doby, kdy já jsem byl hejtmanem. Začala povodeň, která, jak se ukázalo, že byla velká, byla to jedna z těch dvou největších povodní na začátku tohoto tisíciletí. A obrátili se na mě z Povodí Moravy a řekli: Je povodeň a my nevíme, jak tu povodeň vyhlásit. Protože my máme jiná pravidla. My máme ekonomická pravidla, my nemůžeme něco udělat. A v konečné fázi byli vděčni za to, že tu povodeň jsem vyhlásil já jako hejtman. Protože já jsem mohl na základě krizového řízení něco takového udělat. To nebylo proto, že bych byl tak chytrý. To bylo proto, že to bylo jediné možné řešení. A proto zdůrazňuji, že je řada možností, které tady z téhle pozice jsou.
Nechtěl jsem o tom mluvit, ale velmi se mě dotklo vystoupení kolegy Hájka, který říkal, že však jsme jako lidovci v koalici v Moravskoslezském kraji a že jistě máme všechny možnosti. On neřekl možnosti, já to nechci citovat teď špatně. Ale v podstatě řekl a oslovil přímo Curylo, že by měl vědět úplně všechno a že my bychom neměli na některé věci vůbec reagovat, protože všechno víme a neměli bychom se na to ptát. ***