(14.40 hodin)
(pokračuje Michálek)
Když shrneme ty jednotlivé body usnesení Poslanecké sněmovny, tak z jedenácti úkolů vláda splnila dva úkoly, částečně splnila tři úkoly, nesplnila pět úkolů z jedenácti, to znamená skoro polovinu, a u jednoho úkolu dosud nenastal termín. to znamená aktualizace typového plánu. Takže v tomto ohledu v podstatě z deseti úkolů, u kterých už nastal termín, u pěti nedošlo k dostatečnému splnění.
Takže celková bilance je poměrně smutná. To nehovořím o tom, že zpracování některých úkolů rozhodně není na dostatečné úrovni reflektující vážnost současného situace. Samozřejmě všichni chápeme to vytížení a ten stres, ve kterém funguje ministerstvo, úředníci a všichni zodpovědní zaměstnanci. Na druhou stranu určitý respekt k demokratickým institucím i k tomu, že takto závažná věc byla projednána na Poslanecké sněmovně, která se k tomu vyjádřila usnesením, by byl podle mého názoru namístě.
Ministerstvo zdravotnictví odevzdalo takzvaný semafor jako systém stupňů pandemické pohotovosti. Nicméně nepodařilo se ho úplně dobře komunikovat, někteří občané mu nerozumí a nedůvěřují mu. Například zelená barva značí horší pandemický stupeň než bílá. A vládní představitelé se nemohou shodnout a stejnou barvu označují jednak oranžovou a jednak jako žlutou. Takže je potřeba, aby občané vládním krokům rozuměli, aby je mohli vzít za své.
Nikdy v historii České republiky totiž nebylo důležitější, aby občané důvěřovali vládě a vládním krokům, tuto důvěru si však vláda musí zajistit maximální transparentností, srozumitelnou a věc jasnou komunikací.
Každopádně, abych se vrátil ke krokům vlády. Již 11. 8. se odborná skupina na Ministerstvu zdravotnictví shodla na nošení roušek ve vnitřních prostorách na území celé České republiky od 1. 9. Toto opatření bylo panem premiérem konzultováno v Národní radě vlády pro zdravotní rizika, ministrem zdravotnictví vyhlášeno, aby vzápětí bylo přímo na osobní žádost premiéra staženo. Premiér také vydává ničím nepodložená stanoviska o slábnutí viru, která jsou v přímém rozporu s tím, co tvrdí odborná epidemiologická skupina ministerstva, totiž že zatím neexistují vědecké důkazy o klesající virulenci koronaviru. Pan premiér uvedl ve svém vyjádření, že vláda nebude zavádět omezení ekonomického charakteru, a upozornil, že počet nových případů skokově roste a mnoho lidí se chová, jako by koronavirus zmizel. To je samozřejmě pravda, ale bodejť by se tak nechovali, když se v Čau lidi vypráví o tom, jak virus slábne.
Co dál se pokusil pan premiér řídit? Chorvatsko a 60 tisíc Čechů. Evropské země zavedly opatření při návratu svých občanů z konkrétních regionů Chorvatska, jenom Česká republika nikoliv. Kolik importovaných případů ve školách tak máme? Nevíme, a raději budeme zavírat školy. Kolik lidí se nakazilo v Chorvatsku a přivezlo koronavirus k nám a šířili ho kolem sebe? Podle dat Ministerstva zdravotnictví je to v současné době druhý nejčastější import onemocnění do České republiky. Došlo tedy ke kvalifikovanému vyhodnocení rizik a došlo k tomuto kroku na základě nějakého marketingového průzkumu?
Nejenom že ministerstvo neumělo na začátku jara zřídit infolinku pro koronavirus a musela jej pro něj udělat parta nadšenců, to by se dalo pochopit, ale teď na podzim, když jste se ji rozhodli zřídit sami, tak si nikdo ani nevšiml, že ta nová infolinka je na jiném čísle, a to ani nekomentuji, že se jedná o placenou linku.
Co dál není hotové a mělo by být? Hygiena nemá systém eKarantény, aby hygienici mohli digitálně vystavit karanténu podobně jako praktici eNeschopenku. Celý proces zde stojí na MPSV. Řeknu svůj konkrétní příběh. Setkal jsem se - už jsem to tady říkal - s panem poslancem Navrkalem, který měl covid, a krajská hygienická stanice se mi ozvala devátý den poté, co došlo k tomu kontaktu. Takže jsem byl v karanténě jeden den a nedostal jsem ani žádný papír, ani žádné zákonné rozhodnutí o nařízení karantény. Do datové schránky nepřišlo nic, takže zákon nezákon. Chápu, že ta situace je složitá, nicméně tady jde o správné nastavení elektronických systémů. Vystavení rozhodnutí a doručení do datové schránky opravdu není tak šíleně složitou věcí, aby to nedokázal některý dodavatel implementovat tak, jako se to dělá v jiných agendách. Vzniklou absurdní situaci podtrhuje fakt, že hygiena posílá vystavení karantény poštou do vlastních rukou. Jak si asi osoba v karanténě má dopis převzít, to je mi skutečně záhadou.
Co mě neskutečně překvapuje a zaráží, je kapacita trasování na hygieně. Celé léto víte, že máte kapacitu 700 případů při současném obsazení, a teď na podzim začnete hledat lidi, kteří to budou zvládat. To jste měli řešit v květnu, ne v září. Zase řeknu příklad z praxe. Když jsem byl minulý týden na testu, fronta měla hodinu, tento týden už má hodinu a půl. Z úst pana ministra Vojtěcha na zdravotním výboru 19. 8. zaznělo v odpovědi na náš otevřený dopis, že monitorují prodlevy mezi výsledkem testu a poskytnutím této informace testované osobě. V tomto ohledu bychom rádi věděli, jaké jsou ty průměrné prodlevy - a já musím říct, že tam, kde jsem byl já, to fungovalo špičkově, ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze -, jakým způsobem se vyvíjí v čase a co hodláte dělat pro to, aby byla tato doba co nejkratší.
Samozřejmě jde i o sledování dalších metrik, které jsou podstatné k řádnému vyhodnocení zvládání té situace, případně přijetí dalších opatření. Ty metriky jsou doby mezi rozhodnými okamžiky, zejména doba mezi zjištěním důvodu pro nařízení karantény, trasováním nakaženého a dnem, kdy došlo k rizikovému kontaktu osoby v karanténě s nakaženým; doba mezi zjištěním důvodu pro nařízení karantény a průkazným informováním osoby, které se má karanténa nařizovat; doba mezi průkazným informováním osoby, které se má karanténa nařizovat, a provedením testu této osoby; doba mezi provedením testu této osoby a jejím informováním o výsledku testu. Jde tedy o to, abychom tato data měli za krajské hygienické stanice, aby se sledovala situace a případně se přijímala opatření, a to na týdenní bázi.
V jakém postavení jsou zaměstnanci hygieny, kteří se v boji s koronavirem vzdali víkendů a osobního života? Jejich finanční ohodnocení je nedostatečné, mnoho z nich pracuje v deváté platové třídě, 25 tisíc hrubého po dvaceti letech praxe. Změňte to. Tohle jsou peníze, které má smysl utratit, protože na výkonu hygieniků závisí, kolik lidí zemře. Važme si jejich práce a dejme jim k tomu podmínky.
To, že aplikaci eRouška používá 2,5 % občanů, lze považovat jen a pouze za naprosté selhání. V sousedním Německu používá její ekvivalent téměř 20 % lidí. A vláda dosud neudělala nic pro to, aby se to změnilo. Ono se stačí projít po budově Sněmovny a pozorovat, kolik poslanců a poslankyň tu aplikaci má. Všichni víme, že žere baterku, protože tam je špatně nastavený bluetooth, ale doufám, že i tahleta situace se zlepší s eRouškou 2.0. Neexistuje žádná bonifikace uživatelů, žádná systematická propagace. Přitom v některých zemích dosáhli toho, že mají třeba 50 % uživatelů, jako v Singapuru.
Nelze se pak divit ani tomu, že mnoho lidí nedůvěřuje vládním opatřením a mají problém se s nimi ztotožnit. To, že lidé odmítají dodržovat mimořádná opatření, je jen a pouze chyba vlády a její komunikace. Když na začátku léta, konkrétně 2. července, se moje kolegyně Olga Richterová obracela na Ministerstvo zdravotnictví, kdy hodlá vypracovat strategii krizové komunikace, víte jaká byla odpověď? Po skončení současné pandemie. Ano, slyšíte správně - po skončení pandemie. A já se tedy ptám, je toto v souladu s mottem řídit stát jako firmu? Každá větší firma totiž takovou strategií disponuje a její vypracování je pro tým zkušených lidí práce maximálně na týden. Nyní jsme skrze otevřený dopis ministerstvo vyzvali k jednoduchému kroku, chceme, aby opatření vyhlašovala komunikačně kompetentní osoba, předem stanovený a pravidelný termín, nic složitého. A není potřeba to komplikovat. ***