(11.10 hodin)
(pokračuje Fiala)
Další bod, kterým se budeme zabývat, má číslo
488.
Podpora soukromých subjektů v živé kultuře
Prosím, aby se slova za navrhovatele tohoto bodu ujal pan předseda Miroslav Kalousek, který by se, pokud bude souhlasit, stal i zpravodajem tohoto tisku. Pane předsedo, prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych obrátil vaši pozornost sice k nevelké, ale velmi významné skupině lidí a abych vás poprosil o podporu usnesení, které si později dovolím načíst.
Když přišla restriktivní opatření, tak se uzavřely nejenom obchodní centra a restaurace, ale uzavřel se také kulturní provoz - divadla, muzea, koncertní síně. Je třeba říct, že Ministerstvo kultury v té době udělalo obdivuhodný kus práce a rychle zasáhlo, podpořilo všechny subjekty, které jsou tak či onak napojeny na veřejné rozpočty, takže chci poděkovat panu ministrovi, že se nemusíme obávat o instituce typu Česká filharmonie nebo Národní divadlo. Ta podpora skutečně fungovala velmi profesionálně a dobře. Nicméně systémem té podpory, který Ministerstvo kultury nastavilo, propadlo několik subjektů, a to jsou zejména osoby samostatně výdělečně činné, které se živí v kultuře ať už jako hudebníci, nebo slovesným či baletním uměním. Ty mohly čerpat podle zákona o kompenzačním bonusu obě dvě bonusová období, pokud to měly jako svoji živnost a neměly žádný další pracovní poměr s tou výjimkou, o které jsme tady hovořili, pokud se ten vedlejší pracovní poměr netýkal pedagogické činnosti, protože každý z nich učí na lidušce těch pár hodin a za to by neměli být trestáni. Takže mohli čerpat kompenzační bonus až do 9. června 2020. Devátého června se otevřely restaurace, otevřely obchody a drtivá většina živnostníků mohla začít zase pomalu vydělávat.
Nebylo tomu tak však v kultuře. Kultura zůstala mrtvá, byly zrušeny festivaly, byly zrušena představení. Prostě poptávka najednou nebyla. A ti lidé, kteří jsou OSVČ v živé kultuře, tak vlastně chodí do práce tak, že denně tvrdě trénují, denně tvrdě cvičí, aby si zachovali svoji virtuální kompetenci. Ale za to jim nikdo nic nedá. Oni jsou placeni až za ta představení, která nebyla. Oni mají jenom dvě možnosti. Ujišťuji, že nebojuji o záchranu jejich pracovních míst. To není problém záchrany pracovních míst. To je problém záchrany té naprosto výjimečné kompetence. Jsou to kreativní inteligentní lidé, bez problémů si najdou zaměstnání mimo svůj obor. Ale my přijdeme o bohatství té jejich virtuózní kompetence, pokud je ponecháme bez podpory.
Zákon o kompenzačním bonusu, který jsme schválili a podle kterého mohli čerpat všichni živnostníci, v § 5 dává možnost ještě třetího časového období, a to tak, že ten zákon zmocňuje vládu, aby to třetí časové období stanovila pro obory a dny, kdy k takovému omezení došlo. Jsem přesvědčen, že se to přesně týká těch osob samostatně výdělečně činných v živé kultuře. To období je od 9. června do 31. srpna. A pokud vládu požádáme a vláda nám vyhoví, aby svým nařízením toto časové období stanovila pro OSVČ působící v živé kultuře, tak se bavíme o rozpočtovém nákladu v nízkých stamilionech. Nebavíme se o miliardách, bavíme se - odhaduji - zhruba o 200, 250 milionech, víc to není. Ale nesmírně pomůžeme těm lidem, jejichž příjmy se skutečně přes léto pohybovaly většinou hluboko pod minimální mzdou. Byli v podstatě bez příjmů. To je problém jeden, tedy problém těch osob samostatně výdělečně činných v živé kultuře.
Problém druhý je čerpání z programu COVID - Kultura. Prosím teď, aby to nebylo vnímáno jako kritika za každou cenu. Prostě byla tady snaha nastavit nějaký program, z kterého budou moct čerpat soukromé instituce, ať už to jsou osoby samostatně výdělečně činné, s. r. o., nebo malá divadla, kde se často říká, že to je ten byznys v kultuře. Já to slovo nemám rád. To pak vypadá, jako že to jsou lidé, kteří se topí v penězích, protože poskytují kulturní služby. Tak tomu není. Nikdy jsem neslyšel termín byznys v sociálních službách nebo byznys ve zdravotních službách. A je tomu skutečně tak, že v téhle zemi jsou určité obory, které poskytují veřejnosti službu, a to je zdravotnictví, to jsou sociální věci, je to školství a je to kultura. Tam všude poskytují služby jak subjekty, které patří státu, krajům nebo obcím, anebo jsou soukromé a poskytují stejně kvalitní služby. Ale my bychom neměli říct, že nás zajímají jenom některé a ty jiné ne. Jsem přesvědčen, že to, co by nás tam mělo zajímat, je především kvalita poskytované služby a také nenahraditelnost té ztráty, když o některého z těch poskytovatelů služeb přijdeme.
Ten program COVID - Kultura je nastaven tak, že můžete žádat jenom o zmařené náklady. To znamená tam, kde byla už vystavena faktura za smlouvu, která nešla odvolat, a ta faktura byla proplacena, je možné žádat z toho programu proplacení té faktury. Ale takhle fungují, řekněme, velcí promotéři velkých koncertů nebo festivalů, že si koupí službu dopředu, zaplatí fakturu, a ti se do toho programu vejdou. Ale drtivá většina kulturních institucí a živnostníků se tam nevejde, protože oni si nenakupují služby, oni produkují program, náklady mají rozložené do celého roku a jejich problém je, že nemají ty příjmy, ne že mají proplacené faktury. Úplně stejně samozřejmě jsou na tom osoby samostatně výdělečně činné. Ty v podstatě žádné jiné náklady než svoji vlastní energii, popřípadě nákup prasklých strun, nemají. Ale nemají ty příjmy. Byl bych velmi rád, kdybychom požádali pana ministra kultury a pana ministra průmyslu, neboť to vlastně administruje Ministerstvo průmyslu a obchodu, aby se ten program přepracoval spíš na z hlediska filozofie zmařených příjmů, a ne zmařených nákladů. Nechci tady teď formulovat přesně, jak by ten program měl vypadat, to samozřejmě udělají experti. Ale v tuhle chvíli nevyhovuje. A já bych rád, abychom požádali příslušná ministerstva, aby ten program vyhovoval.
Třetí věc, na kterou bych také velmi rád, abychom upozornili, byť pořád doufám, že k tomu nedojde, ale ta narůstající epidemiologická čísla jsou velmi varovná a nelze vyloučit, že dojde k dalšímu a dalšímu, tvrdšímu omezování. Možná bychom na to mohli v usnesení vládu nebo pana ministra upozornit a požádat, aby pro případ toho pesimistického scénáře, byly už dopředu připraveny programy rychlé a účinné podpory. Nebudou-li potřeba, zaplať pánbůh za to. Budou-li potřeba, tak prostě aby byly vymyšleny.***