Úterý 20. října 2020, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Vojtěch Filip)

501.
Informace vlády o nákaze COVID-19

Předpokládám, že za vládu České republiky vystoupí ministr zdravotnictví ČR Roman Prymula, a já mu udělím jeho úvodní slovo. Mám tady už dvě písemné přihlášky s přednostním právem za poslanecké kluby, i dohoda o diskuzi byla uzavřena.

Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Roman Prymula Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Já si dovolím stručné shrnutí stávající situace nákazy COVID-19, jak dominantně z českého hlediska, tak samozřejmě i z hlediska okolních zemí.

V tuto chvíli se nacházíme v době, kdy dochází prakticky k exponenciálnímu nárůstu v řadě zemí Evropy, a ta situace je poměrně podobná v těchto zemích. Co se týká okolního světa, tak v tuto chvíli, tam je situace příznivější zejména v Asii. Opravdu peaková incidence je v Evropě. Situace v naší republice není jednoduchá. My jsme ve fázi, kdy dochází stále k nárůstu. A to, co asi je klíčové, to jsou tři takové základní negativní faktory, že tady máme stále poměrně prudký nárůst nakažených osob, které dosahují, když vezmeme reprodukční číslo, někde hodnoty mezi 1,37 až 1,47, to znamená stále poměrně prudký růst. To, co je v kombinaci s tímto reprodukčním číslem velmi nepříjemným faktorem, je velký počet pozitivních. To znamená, i kdyby reprodukční číslo bylo staženo nějakým způsobem na 1,1, tak stejně tady bude docházet k poměrně velkému nárůstu, který bude logicky ohrožovat naši hospitalizační kapacitu. A posledním takovým negativním faktorem je, že v poslední době se nám dostává tato nákaza do zranitelných skupin seniorů a dochází k vývoji klastrů právě u nich.

Z toho je zcela zřejmé, že veškeré ty kroky, které se snažíme udělat, by měly vést k tomu, abychom byli schopni skutečně snížit jak reprodukční číslo, tak tu velikou nálož v populaci. A to, že ta nálož v tuhle chvíli je opravdu značná, to dokumentuje počet pozitivních testů na počet všech testů. My jsme se z hodnoty, kdy jsme byli někde na 4-5 procentech, dostali až na hodnoty, které se blíží 30 procentům, a to jsou samozřejmě čísla, která znamenají, že my v tuto chvíli detekujeme vrcholek ledovce, ale v té populaci už je mnohem větší nálož, než se původně samozřejmě odhadovalo. Ta data svědčí o tom, že tady je vysoké procento osob, které zodpovídá za komunitní přenos, protože ty logicky nevidíme.

Na druhé straně to, co je pozitivní, kapacita systému v poslední době dramaticky narostla. Víte dobře, že už se blížíme k 40 tisícům testů. A to, že teď jsme standardně kolem 30 tisíc, je pravdou. Na druhou stranu i při těchto počtech ta procentualita pozitivních zůstává stále vysoká. To jsou faktory, které zasluhují skutečně enormní pozornost. A my, tak jak jsme zavedli opatření v těch uplynulých dnech a týdnech, tak stále nevidíme pozitivní dopad v tom, že bychom šli dolů, a nejde ani tak o ty konkrétní nárůsty, protože my musíme brát peakové hodnoty mezi úterým a pátkem, ale zejména v tom, že by klesla právě procentualita mezi těmi pozitivně detekovanými a všemi testy.

To znamená, z toho je zřejmé, že musíme vnímat kapacitu, kterou máme v našich nemocničních zařízeních. A tady je třeba si uvědomit, že ta kapacita má určité limity, byť se podařilo ty kapacity dramaticky navýšit. Ty jsme navýšili tak, že jsme opravdu udělali inventuru lůžek, že jsme využili fenoménu, který je nepochybně negativní, ale v tomto máme výhodu oproti jiným zemím, protože tak jak se postupně v některých nemocnicích snižovala lůžka, tak ta lůžka byla odsmlouvána od pojišťovny, ale někde fyzicky zůstala. To znamená, tato kapacita je v tuto chvíli samozřejmě zapojována, je poměrně intenzivní plán restrukturalizace lůžkové péče tak, aby neakutní výkony byly odsouvány a místo nich tam byla možnost realizovat hospitalizace osob, které to budou využívat v souvislosti s covidem. Tady jsme schopni vygenerovat 10 až 12 tisíc lůžek, to znamená, to není ten základní problém.

Ten základní problém je péče na úrovni jednotek intenzivní péče a jednotek na ventilátorech, kde samozřejmě ta kapacita je omezená. A tam, byť v tuto chvíli nakupujeme - a já se po tomto expozé budu muset omluvit, protože se snažíme nakoupit dalších 2 tisíce oxygenátorů a dalších ventilátorů zhruba 500, abychom tu kapacitu maximálním způsobem přizpůsobili tomu požadavku. Co se týká stávajícího stavu poznání, tak se ukazuje, že ten oxygenátor je podstatně výhodnější zařízení, protože to dává mnohem větší šanci pacientům, kteří vyžadují kyslík, aby se nedostali do fáze ventilátorů, protože umělá plicní ventilace už není úplně příznivý faktor, který u těch jednotlivých pacientů potom vnímáme.

To znamená, ty kapacity, které takovéto jsou, mohou být samozřejmě limitem osob, které budeme do toho systému přijímat, a v podstatě se dá říci, že někde mezi 3. listopadem a 11. listopadem, se budeme blížit vlastně k vrcholovým požadavkům na ten systém, které podle některých scénářů se pohybují mezi 9 až 11 tisíci lůžky standardními nebo lůžky s kyslíkem, a někde mezi 1 500 až 3 tisíci lůžky intenzivní péče, to znamená pro zvlášť těžké pacienty. Z toho je zřejmé, že musíme opravdu ta opatření velmi detailně sledovat.

A velmi bych se opravdu přimlouval za to, aby ta opatření, která se realizovala, byla dodržována, protože my vidíme, že tomu tak není, a tím je logické, že budeme muset zřejmě představit vládě přísnější opatření, protože v tuto chvíli, když monitorujeme mobilitu, což jsme schopni udělat poměrně snadno díky operátorům, tak jak tuto mobilitu sledují, tak se ukazuje, že ta mobilita je někde na 30 až 50 procentech toho, co bylo v březnu. To zavření. To znamená, stále těch kontaktů je příliš mnoho a ta opatření nejsou vždy účinná.

Já děkuji za pozornost. A chci říci, že opravdu je nutné, aby ta opatření byla realizována, protože nemáme mnoho času a v podstatě na tu vrcholovou kapacitu, kterou už těžko ovlivníme, protože tady je doběh nějakých deseti až čtrnácti dnů, se dostaneme podle předpokladů, jak jsem říkal, se špičkou někdy 11. listopadu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi zdravotnictví Romanu Prymulovi. A otevírám rozpravu, do které mám podle § 58 odst. 3 přihlášeného nejdříve pana poslance Zdeňka Ondráčka a paní poslankyni Olgu Richterovou, v tomto pořadí. Nyní pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře průmyslu a dopravy a paní ministryně spravedlnosti, kolegyně a kolegové. Zařadili jsme si bod Informace vlády o nákaze covidu, a pan ministr zdravotnictví po svém úvodním slovu odešel a musí řešit jiné věci. Očekával bych, že by zde mohl také být první místopředseda vlády a předseda Ústředního krizového štábu, pan ministr Hamáček, ale ten je také v karanténě, nebo ten je v karanténě, takže nemůže být přítomen, takže nevím, ke komu v podstatě mluvit některé ty věci, které bychom zde měli prodiskutovat, anebo zda to bude pouze, že se tady vypovídáme, ale zase to nikam nepovede.

Já si vás dovolím vrátit krátce do minulosti. Nní to tak dlouho, je to teprve čtyři měsíce, kdy jsem zde 16. června tohoto roku vystupoval a snažil jsem se vás při programu schůze požádat o to, abychom zařadili do schůze sněmovní tisk č. 862, což je vládní návrh zákona o zadávání veřejných zakázek. V tu chvíli jsem vás upozornil, že jako v tu dobu končící člen Ústředního krizového štábu za KSČM jsem zpochybnil možnost, to, jak bude schopna vláda nakoupit případné ochranné pracovní pomůcky pro případnou druhou vlnu covidu. Upozorňoval jsem na ty problémy, které jsou, s tím, že vláda přijala usnesení a řekla, že má Správa (státních) hmotných rezerv nakupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek.

V tu chvíli jsem vás upozornil na to, že tento zákon není úplně pružný a že může nastat situace, kdy to bude trvat řádově měsíce. A sami víte, že vysoutěžit něco podle tohoto zákona je otázka, řekněme, třeba i 12, 15, 16 měsíců. Mluvili jsme o objemu nákupů za 4 miliardy korun. Hodnotil jsem tu situaci a řekl jsem, že bych byl rád, abychom se nedostali do podzimu, kdy přijde druhá vlna a zastihne nás nepřipravené, kdy se ve státních rezervách budou krčit vzadu jedna či dvě palety, tak jako to bylo na začátku tohoto roku, když nás krize zastihla velmi nepřipravené. Pak přišly ty problémy, které byly s nákupy z Číny, kvalitou a nekvalitou, to se tady hodnotilo a ještě bude hodnotit, nebo hodnotí se.

Upozornil jsem na to několikrát a žádal jsem vás, abychom se tím bodem zabývali, protože to byl vládní návrh zákona a mohli jsme ho projednat. My jsme ho projednali ve skupině poslanců napříč politickým spektrem i na přípravě ve výboru pro bezpečnost, kdy jsme to cítili i jako téma ohrožení bezpečnosti občanů České republiky. No, víte, dopadlo to tak, jak to dopadlo. Jako tradičně, že pro tento bod při hlasování 210 z toho 16. června 2020 hlasoval pouze jeden poslanec hnutí ANO, pan doktor Mašek, který je zároveň spolupředkladatelem toho pozměňovacího návrhu, takže moc dobře věděl, o co jde. Jeden ze 78 poslanců hnutí ANO. Nikdo z ODS, nikdo z Pirátů, nikdo z SPD, nikdo z České strany sociálně demokratické, 13 poslanců KSČM, 7 poslanců KDU-ČSL, 6 poslanců TOP 09 a 1 poslanec ze STAN. Z nezařazených také ani jeden. Takže pro návrh jsme získali pouze 28 hlasů z těch přítomných 140 nebo 160, kolik nás tam tehdy bylo.

My jsme na základě toho, že jste to nechtěli takto udělat, jako ta skupina poslanců Ondráček, Mašek, Koten a pan poslanec Birke nakonec zpracovali poslanecký návrh zákona, s kterým spolupracovala i paní ministryně pro místní rozvoj, kde jsme předložili samostatný zákon, který by umožnil státním hmotným rezervám jednorázové nákupy. To jsme předložili do Poslanecké sněmovny 26. června 2020, to znamená 10 dní po tom, co jste nám odmítli se tímto zabývat. 26. června 2020 jsme to sem předložili a chtěli jsme, aby státní hmotné rezervy jednorázově mohly koupit a připravit se na případnou druhou vlnu. Zase jste se nám v podstatě, nebo zase se nám v podstatě vláda skoro smála, byť musím přiznat, že vláda už poměrně rychle za měsíc a něco se poslaneckým návrhem zabývala a dala neutrální stanovisko k tomuto zákonu 25. července 2020. Nastaly samozřejmě parlamentní prázdniny, vládní prázdniny, a už se s tím nikdo nezabýval.

A přišla druhá vlna. Nevím, kolik kde se krčí palet ochranných pracovních pomůcek. V každém případě vláda už změnila své usnesení a řekla státním hmotným rezervám, ať nekupují na základě výběrového řízení, ať koupí jakýmkoliv jiným způsobem, hlavně ať tady něco je. No, ono těžko kupovat jakýmkoliv jiným způsobem, když už je vypsaný tendr, výběrové řízení, otevřenou zakázku. Tak přišlo období, kdy jsme vyhlásili stav nouze - vláda vyhlásila, my ne, vláda vyhlásila. A teď už může zase nakupovat jiným způsobem.

Tak se ptám, jestli to celé mělo smysl. Jestli vláda nechce poslouchat to, o čem se můžeme bavit i zde, lidi, kteří možná i trochu otázkám bezpečnosti rozumějí. A bylo nás několik členů Ústředního krizového štábu, kteří jsme upozorňovali na ty problémy. Upozorňoval na to i Ústřední krizový štáb. Ovšem vláda si stejně jela svoje. My víme všechno nejlíp, my všechno nejlíp předložíme, my nepotřebujeme, abyste nám radili, anebo my máme svoje vlastní řešení. Vlastní řešení jaké? Vlastní řešení žádné! Akorát jsme zde teď ve stadiu, kdy se dozvídáme o situaci - a já děkuji panu ministrovi zdravotnictví, který nás velmi dobře informoval o tom stavu.

Ano, jsme na pokraji sil. Zdravotníků je, teď nevím, možná mi to někdo ze zdravotníků, kteří sedíte přede mnou - nakažených už dneska kolem 7 tisíc, možná v karanténě. Jsou to lékaři, samozřejmě střední zdravotnický personál. Řada nemocnic volá po tom, aby pomohly bývalé zdravotní sestry, bývalí zdravotníci, aby se vrátili lékaři ze zahraničí, kterých je tady desítky a stovky v zahraničí, možná tisíce, kteří vystudovali za peníze daňových poplatníků České republiky a dneska raději působí v zahraničí. A kolik reagovalo na výzvu vlády České republiky? Včera jsem slyšel 14! Čtrnáct ze stovek nebo tisíců zdravotníků, lékařů, kteří vystudovali za peníze daňových poplatníků, působí v zahraničí, tak 14 je ochotno se vrátit do České republiky a pomoct České republice.

Žádáme i státy Evropské unie, aby nám pomohly. Můžeme si vzpomenout, jak nám Němci ukradli zdravotnický materiál, který přistál v Hamburku, nebo v Německu, a měl doputovat do České republiky na začátku roku a nedoputoval. Dneska žádáme, aby nám někdo poskytl podporu dýchání ventilátory, ano ventilátory a další věci. Pomůže nám někdo? Jak jsme se jako Česká republika postavili k tomu, když nás Italové žádali o pomoc, abychom vyslali lékaře, zdravotníky, vojenské lékaře do Itálie, když měli problém? No, neposlali jsme je tam. Nakonec tam přiletělo Rusko a pomohli jim z té největší krize vojenští lékaři Ruské federace. Takže se ptám, jestli to máme všechno tak dokonale promyšlené?

Když se dneska ptám a kladu si sám sobě některé otázky, protože už několikrát jsme požádali prostřednictvím vedení naší strany, abychom znovu mohli mít zastoupení v Ústředním krizovém štábu. Ptal jsem se dneska kolegů z KDU-ČSL, jestli tam svého kolegu, poslance Víta Kaňkovského, mají, a kolega mi odpověděl, že také nemají. Tak se ptám, proč se Ústřední krizový štáb tak bojí, abychom znovu s panem kolegou Kaňkovským, popřípadě dalšími, mohli sedět a naslouchat tomu jednání Ústředního krizového štábu? Za Občanskou demokratickou stranu tam byl pan kolega senátor Martin Červíček, bývalý policejní prezident. Všechno to jsou lidi, kteří by byli schopni svými znalostmi, popřípadě odbornou způsobilostí některé věci Ústřednímu krizovému štábu přispět při řešení některých každodenních otázek, které se tam probíraly. Tak jako je dneska v krizi zdravotnictví a kdy zdravotníci jedou, jak se říká, na 110 %, a už toho mají, řekněme, docela dost, na mnoha místech nastupují na některé pozice vojáci, hasiči, tak se ptám, jak dlouho to nechceme vydržet? Policii, protože víte, že moje parketa jsou především bezpečnostní sbory, tak policii chybí 3,5 tisíce policistů podle tabulek. Dalších víc než tisíc jich je dneska v karanténě, možná to číslo už je podstatně vyšší, takže chybí 4,5 až 5 tisíc policistů pro denní výkon. Místo toho, aby mohli plnit to, co plnit mají, tak musí nahánět po Staromáku demonstranty a svolávat policisty ze všech krajských správ, aby pomohli svým pražským kolegům ze speciální pořádkové jednotky.

Víte, některé věci vůbec nechápu. Proč to Ústřední krizový štáb a vláda takto dělá? Proč například veškerý materiál, který se rozváží, musí dělat hasiči? Proč? To opravdu když už nevíme, co máme udělat, tak tam nastrčíme hasiče? Hasiči můžou dělat všechno, protože to je děvečka pro všechno. Anebo armáda. Ale proč nemůžeme využít například soukromé autodopravce, kterým na základě jiného usnesení vlády proplácíme ušlé mzdy a ušlé výdělky? To by to odvezli tak špatně? To nemůžeme tu zakázku, rozvoz toho materiálu, dát soukromým dopravcům místo toho, abychom jim vypláceli refundace? A ty hasiče si můžeme šetřit na věci, které budou citlivější a důležitější. To opravdu vláda dělá všechno tak dokonale? Myslím si, že ne.

A tady je spousta věcí, které se my dozvídáme, co má fungovat. A díky panu ministrovi zdravotnictví slyšíme, že situace je velmi složitá a to reprodukční číslo se pohybuje na hranici 1,4. A když ho nezastavíme, tak může přijít ještě daleko složitější situace. Ptám se, až skončí hasiči v karanténách, a také že jich není zrovna málo, až skončí v karanténách policisté České republiky, a já osobně vím, že se některá oddělení už zavírají, protože tam nemá kdo sloužit, přes den slouží jeden příslušník - tak se ptám, jak dlouho to budeme dělat? Koho tam pak pošleme?

Armáda postaví nemocnici, polní nemocnici, ale tam taky musí být nějaký personál. Ten personál, který třeba funguje ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové při běžném výkonu činnosti, protože vám jako pacientovi je jedno, jestli vás ošetřuje lékař anebo lékař voják. A já pamatuji, když jsem kdysi s úrazem byl na traumatologii ve fakultní nemocnici, že mě ošetřoval lékař i sestřičky byly vojandy. Dneska je povoláme, o. k., budou možná na výstavišti, možná někde jinde. Ale zase logicky budou chybět tam v té své domovské nemocnici.

Takže my možná máme materiál, možná nějaký materiál dovezeme, možná nějaký materiál koupíme, ale to nejdůležitější, co máme, to jsou lidské zdroje, těch si vůbec nevážíme. Tam, kde bychom je mohli nahradit jakoukoliv jinou silou, tak mrháme silami i prostředky, například těmi hasiči při rozvozu materiálu a dalších a dalších věcech.

Víte, já bych byl velmi rád, kdyby si vláda přestala hrát na to, že jenom díky tomu, že někdo je ministr, tak je nejchytřejší na této planetě. A mohli by, mohli by také naslouchat lidem, kteří jsou v opozici, ať je to pan kolega Vít Kaňkovský, nebo pan kolega Martin Červíček, nebo já, když jsem byl členem Ústředního krizového štábu. Já myslím, že v té jarní části jsme byli schopni dokázat, že i některé naše nápady mohou mít své ratio. Pojďme táhnout za jeden provaz, protože ten problém je nás všech. Není to jen problém vlády. Ale vláda by také měla naslouchat opozici. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Ondráčkovi. Nyní paní poslankyně Olga Richterová, připraví se Marian Jurečka, poté paní poslankyně Adamová Pekarová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já děkuji za slovo. Je velká škoda, že tady není nejenom pan ministr zdravotnictví, ale ani pan premiér, předseda naší vlády. Já bych byla velmi ráda, abychom mohli dostat odpovědi, relevantní odpovědi na naše otázky. Zasloužila by si to i veřejnost, která může tento záznam veřejně sledovat.

Nicméně než se dostanu k obecnému tématu koronaviru a položím ty otázky, které za Piráty máme, a dva návrhy usnesení, které jsme už avizovali a rozdali tady kolegům, předsedům poslaneckých klubů, tak bych chtěla ještě uvést na pravou míru jednu věc.

Velmi mě překvapilo, co říkal pan Zdeněk Ondráček, můj předřečník, týkající se dodávek z Německa. Protože se v řadě případů ukázalo, že takzvané zásilky zabavené v Německu byly poplašné zprávy. V řadě případů se ukázalo, že to nebyla pravda. Takže já bych poprosila opravdu o prověření, zda v tomto případě má pan kolega opravdu ověřené informace, protože jsou i dohledatelná vyjádření německé celní správy, že k něčemu takovému nedošlo. Ono se totiž opravdu, vážené kolegyně a kolegové, může stát, že my tu pomoc německých sousedů budeme velice nutně potřebovat, a proto přinejmenším i z tohoto, řekněme, sobeckého pohledu by bylo nemoudré takové informace šířit, pokud by nebyly pravda.

Nyní bych se ráda dostala k meritu věci a tomu, jak se připravit na to, co nastínil pan ministr zdravotnictví, co budeme jako země muset zvládnout společně. Jasně řekl, že ten problém nebudou lůžka, nebude to, že by si pacienti neměli kam lehnout, ale problém bude to, kdo se o ně bude starat.

A já jsem se chtěla ptát, jak se daří praktická koordinace, praktické pomáhání, povzbuzování, motivování zdravotních sester a lékařek, které jsou na rodičovské dovolené, na mateřské dovolené. To je poměrně velká skupina, kde by byla velká šance při vhodně zvolených bonusech finančních, kvalitně zařízeném hlídání dětí a třeba i další praktické podpoře typu pomoc i se zajištěním jídla pro domácnost a podobně, že by tyto ženy byly ochotné - jsou to nejčastěji ženy - vypomoci. Zdůrazňuji, že lidí na mateřské a rodičovské se netýká pracovní povinnost. I proto je toto téma. A ta motivace musí být pozitivní a musí to být opravdu jasná výzva. Takže toto by byla má otázka na to praktické zajištění, aby u lůžek byl kvalifikovaný personál.

Druhá otázka měla být k modelům pana ministra. Protože bylo vlastně prezentováno, že předpokládá nárok na zdravotní systém okolo zhruba 11 tisíc lůžek začátkem listopadu. My si díky tomu, že se podařilo, abychom konečně už několik dní měli také poměrně kompletní data, modelujeme situaci, a ano, je tomu tak. Ale ty predikce ukazují zároveň, že pokud se opravdu nezpomalí šíření nemoci, tak poté ta náročnost, ten dopad na zahlcení systému bude stoupat po tom prvním týdnu v listopadu. A to je ta otázka, kterou bych měla na pana ministra. Zda ty modely, s nimiž on pracuje, ukazují nutnost omezení osobních kontaktů na úrovni jarního lockdownu, nebo nikoli. Z čeho vychází.

Potom k těm praktickým návrhům by ještě přistoupilo, že totiž z výzkumu společnosti Pack Research vyplývá, že ještě v říjnu, na začátku října pouze 10 % lidí pracovalo z domova. To by byla další otázka nejenom na pana ministra zdravotnictví, ale i na pana předsedu vlády, a sice jak prověřují, zda přinejmenším státní úřady, státní organizace, ke kterým mají přímý vztah, povzbuzují své zaměstnance k práci z domova.

Sice Ministerstvo práce realizovalo obsáhlý výzkum o tom, jak to na jaře fungovalo a jaká je spokojenost. Mohu zdůraznit, že velká. S prací z domova u řady profesí ve státní správě to je snadno možné. Ale vůbec tam není teď vidět provazba do praxe, že by systematicky všechny úřady, všechny složky státu, kde to jen lze, mluvím o ministerstvech, různých regionálních agenturách, o pobočkách i třeba inspektorátu práce, těch úřadů je opravdu mnoho, kde by bylo možné home office, práci z domova, podpořit.

K tomu se bude vztahovat první usnesení, které načtu za náš poslanecký klub, a požádám o jeho podporu. Jde o to - navrhujeme: "Poslanecká sněmovna ukládá vládě prověřit, že všichni zaměstnanci státních úřadů a firem, u nichž to je jen trochu možné, pracují z domova." Bylo by to praktické opatření opět napomáhající prevenci šíření epidemie.

A poslední usnesení, které bych ráda načetla, se týká nás jako Poslanecké sněmovny, toho, jak my fungujeme. Tak jak tu sedíme, představujeme poměrně značné epidemiologické riziko, to, že se navzájem nakazíme. Je i velké riziko, že budeme potom v karanténě, nebudeme usnášeníschopní. Já bych tedy ráda požádala vás, kolegyně a kolegové, abychom ustavili rychlou akceschopnou pracovní skupinu se zastoupením všech poslaneckých klubů a abychom ve spolupráci s naším legislativním a organizačním odborem připravili novelu zákona o jednacím řádu Sněmovny. Takovou novelu, která by umožnila vzdálený způsob jednání a hlasování pléna Sněmovny. Jenom po dobu nouzového stavu vyvolaného epidemiologickou situací. Aby to samozřejmě bylo omezené naprosto úzce na takovéto a podobné situace týkající se zdravotního ohrožení veřejného zdraví.

Tuto žádost předkládám s vědomím toho, že existuje studie Parlamentního institutu Ústavní a zákonné aspekty vzdáleného jednání a hlasování. Je ke stažení veřejně. A tam je nejvíce diskutované téma, co v naší Ústavě znamená definice přítomnosti na jednání Sněmovny. Je mi jasné, že o tom se právě povede diskuse i na té pracovní skupině. Ale ráda bych zdůraznila, že samosprávy, které tak explicitně zmíněné nejsou, si v jednacích řádech upravily tu přítomnost i na vzdálené on-line jednání. A já považuji na místě, abychom to v situaci, kdy to jiné parlamenty zvládají, zvládá to Evropský parlament, alespoň prověřili. Za mě ten výklad toho termínu přítomnost je možný tak, aby nebylo třeba měnit Ústavu.

Když to tedy shrnu, tak za nás je velmi důležité dozvědět se odpovědi na to, jak stát podpoří prakticky ty zdravotníky, kteří k dispozici jsou, ale jsou na mateřské či rodičovské dovolené. Za druhé, jak stát predikuje vývoj. Opravdu bychom si přáli jasné odpovědi na různé scénáře dle vládou užívaného modelu, a to i v té vazbě na dodržování opatření, ať vidíme vliv jednotlivých opatření. Za třetí to, zda vládní úředníci, kde to jen trošku jde, jsou na home office, na práci z domova. Jde také o státní firmy.

A za čtvrté bych měla ještě jednu prosbu, a sice dá se dohledat řada dokladů, kdy pan premiér vlastně zlehčoval tu závažnost situace ještě v září, v době, kdy my jsme už za Piráty tak trochu bili na poplach, a ještě 13. září ukazoval grafiky o tom, jak smrtnost stále klesá. A ta má prosba by byla, aby vyhodnotil, jak napomoci důvěře lidí a dodržování opatření tím, že by bylo, myslím, namístě se za tyhle věci omluvit. To by, myslím, také velice pomohlo. Ovšem to je samozřejmě výzva, kterou můžu jen takhle pronést, ale to rozhodnutí je pak na někom jiném.

Já vám děkuji za pozornost a v podrobné rozpravě pak načtu podrobná znění těch usnesení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, paní poslankyně, ale v podrobné rozpravě si v tom usnesení ověřte ten návrh, který musí odpovídat principu dělby moci.

Nyní tedy pan předseda Marian Jurečka, připraví se kolegyně Pekarová Adamová. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane předsedající. Paní vicepremiérko, paní ministryně spravedlnosti, kolegyně kolegové, musím říct, že mě mrzí, že tady není ministr zdravotnictví ani více členů vlády, že je tady jenom ministryně financí a ministryně spravedlnosti u tak zásadního bodu v této situaci, ve které jako Česká republika jsme. Nevím, jestli tady tedy pan ministr má alespoň své lidi a přijde nám třeba na závěr té debaty shrnout některé věci a odpovědět třeba i na to, na co se ptám nejenom já, a budu ptát, ale i mí předřečníci a ti, kteří budou mluvit ještě dále.

Navážu také na to, že bych chtěl ocenit to, že ten bod tady je. Chtěl bych poděkovat těm členům vlády, kteří projevili určitou míru sebekritiky, ať už ministr, který převzal štafetu, pan ministr Prymula, nebo ministr zahraničních věcí Petříček, či ministr kultury, pan ministr Zaorálek. Vážím si toho. Není to gesto vůči nám politikům, ale pokud umí uznat nějakou míru pochybení, je to spíš gesto vůči všem lidem v této zemi, kteří se teď s tou situací budou muset umět potýkat v příštích týdnech a zvládnout ji.

Na to, co říkal pan ministr Prymula, bych s dovolením se ho chtěl zeptat. Když on tady mluvil o těch hraničních počtech, vyjmenovával počty lůžek, které budou potřeba v příštích týdnech na přelomu října a začátkem listopadu, tak jestli je takováto analýza na Ministerstvu zdravotnictví i ve vztahu k personálu. Protože víme, že v případě některých oblastí zdravotnictví ten personál, především zdravotní sestry, které obsluhují lůžka s plicní ventilací, jsou velmi těžko nahraditelné. Tak jestli mají k tomu spočítané ty personální kapacity, případně jestli zkoušeli aktivovat například ty zdravotní sestry, které jsou tohoto času na rodičovské či mateřské dovolené, nebo ty, které nedávno odešly do důchodu. Jestli z těchto, řekněme, rezerv jsme schopni tedy ten personální systém vyztužit tak, abychom ho zvládli. To, že se podaří doplnit nějakým způsobem počty lůžek a budeme mít i třeba zajištěné nejenom jejich okysličování, případně ventilaci, to je jedna věc. Ale ze všech stran i my jako politici slyšíme, že to nejužší hrdlo bude právě v té oblasti personální. Takže můj dotaz na pana ministra Prymulu je, jak jsme tedy na tom z hlediska připravenosti, pokud jde o tu personální otázku.

Samozřejmě budu rád, když se také vyjádří k otázce výstavby kapacity vojenské nemocnice v Letňanech. Já to vůbec nezpochybňuji. Jenom právě slyšíme spoustu kritických poznatků z úrovně zdravotnického personálu, který v těch nemocnicích funguje v Praze, ale i v jiných částech republiky, že toto se jim zdá právě s ohledem na to, že bude chybět ten personál, jako věc, která není ta nejzásadnější. Tak kdyby i k tomu se pan ministr mohl vyjádřit.

Mě zaujalo jeho vyjádření o tom, že říká, že se blížíme 40 tisícům testů denně. Když jsem se podíval na posledních sedm dnů, tak průměrný počet testovaných je 29 741. Takže to chci jenom trošku korigovat. Ale moje klíčová otázka je, jak jsme na tom s trasováním. Stíháme v tento okamžik i po těch intervencích, které jsme vedli v posledních týdnech i v rámci videokonference minulý týden, kterou vedl předseda vlády spolu s některými vybranými členy vlády a námi jako představiteli stran ve Sněmovně, stíháme už tento okamžik trasovat v České republice? Nebo je to stále tak, že se to nestíhá? Protože já mám informace od lidí z praxe, že trasování prostě neběží v reálném čase, někteří vůbec nejsou kontaktováni, nebo s několikadenním zpožděním. Takže tu situaci v této oblasti se bohužel z toho, co já slyším z praxe, nepodařilo zlepšit. Takže prosím, kdyby se pan ministr mohl vyjádřit i k otázce trasování. Jak ta kapacita byla navýšena, kolik těch kontaktů denně je navoláváno, abychom věděli, jestli je to tedy posun kupředu, nebo není.

Potom bych měl velkou prosbu tady na kolegy a kolegyně, kteří jsou členy zdravotního výboru, především na paní předsedkyni, kdyby zdravotní výbor mohl v těchto kritických momentech mít dostatek času na svá jednání. Aby to nebyl zdravotní výbor, který proběhne za hodinu, hodinu a půl, kdy není prostor na dostatečnou diskuzi, protože si myslím, že ta témata, která tam třeba nadnáší i kolega Vítek Kaňkovský, jsou vážná.

A v této souvislosti se také chci zeptat pana ministra, jak je řešena otázka právní odpovědnosti zdravotního personálu. Protože teď, v těchto dnech, dochází k tomu, že jsou vytvářeny kapacity lůžek s ohledem na technické možnosti jednotlivých pracovišť v nemocnici i na pracovištích, kde ten zdravotnický personál nemá danou způsobilost a specializaci pro to, aby se dokázal starat o tyto covidové pacienty. Ti lidé samozřejmě s nějakou vůlí a nasazením, když to bude nevyhnutelně nutné, tak to budou dělat. Ale prosím pěkně, jestli Ministerstvo zdravotnictví tedy i legislativně hodlá tuto situaci pokrýt tak, aby tito lidé sami sebe nebo to zdravotnické zařízení nevystavovali následnému případnému postihu, sankcím a podobně. Takže prosím pěkně o odpověď na otázku, jak to bude s tou právní zodpovědností zdravotnického personálu tam, kde ti lidé budou dělat něco, v čem nemají specializaci, nemají tu odbornost, ale budou se snažit udělat maximum možného pro to, aby to zdravotní systém v těch příštích týdnech zvládl a nekolaboval.

Pak mám také dotaz, jestli pan ministr a ministerstvo řeší i tu otázku, která se v tento okamžik nezdá být tak aktuální, ale do konce roku aktuální bude, a to je otázka úhrad za zdravotní péči. Protože tím, že zdravotní zařízení musela ve většině případů přerušit ty plánované zdravotní úkony, tak samozřejmě bude mít velké výpadky příjmů a bude muset řešit své pohledávky. A samozřejmě to bude dopadat i na ty zřizovatele, což jsou v mnoha případech kraje, je to stát a jsou to případně i města v České republice. Takže prosím i o odpověď na otázku, jestli do konce roku v této věci Ministerstvo zdravotnictví, případně vláda, se chystá nějakým způsobem postupovat dál.

Pak mám s dovolením otázku, která směřuje asi na pana premiéra, případně vicepremiéra Havlíčka nebo pana ministra Petříčka. Chci se zeptat, když tedy byla skupina senátorů v čele s panem předsedou Vystrčilem na návštěvě Tchaj-wanu a byl tam tehdy i ze strany Tchaj-wanu vyřčen ten dar pěti linek na výrobu roušek, jaká je teď situace, kdy budeme moci do České republiky tento dar přivézt a kdy bude moci být prakticky spuštěna výroba tohoto ochranného zdravotního materiálu. Protože já mám informace, že kdyby tyto linky byly v České republice a jely by, tak by to pokrylo veškerou spotřebu roušek, kterou potřebujeme pro zdravotní a sociální služby v České republice. A je to určitě i nemalá úspora. Takže se chci zeptat vlády, jak se na tom pracuje a kdy můžeme čekat, že do České republiky tyto linky doputují.

Pak bych měl dotaz také na to, jestli vláda neplánuje i určitou pomoc vůči firmám z hlediska zvýšení ochrany jejich pracovníků. To znamená nějakou podporou buďto finanční, nebo materiální, pokud jde o dezinfekce, teploměry, měření teploty, případně další ochranné pomůcky. Myslím si, že i tady by hodně pomohlo, kdybychom dokázali ta rizika přenosu covidu u lidí, kteří jdou do zaměstnání, snižovat na maximálně možnou nízkou úroveň.

A speciální kategorií svých dotazů mířím ještě do oblasti sektoru sociální péče, zdali je nějakým způsobem i řešena otázka koordinace například i pracovníků z řad především studentů, kteří teď mají uloženou pracovní povinnost, i ve vztahu právě k poskytovatelům sociální péče, protože máme informace napříč republikou, že jsou tady zařízení, ať už jsou to ta pobytová, kamenné hospici a podobně, ale i ti, kteří poskytují tu službu terénně, která jsou v situaci, kdy jim docházejí personální kapacity. Ne všude je to možné vykrýt armádou a někde jim už je řečeno, ať se postarají, jak umějí. Ale ti ředitelé nebo ředitelky se dostávají do poměrně zoufalé situace. Takže jestli toto pan ministr, případně paní ministryně, chápu, že tady nemůže být, nějakým způsobem řeší a tomuto sektoru nabízí tak určitou pomoc.

A poslední oblast mých dotazů míří do toho, jestli vláda neplánuje i nějakou pomoc vůči poskytovatelům sociální péče například v odpuštění alespoň části odvodů za zaměstnance, minimálně třeba teď na období října, listopadu, prosince, protože i tito poskytovatelé se budou potýkat s nedostatkem finančních prostředků. Už se za poslední měsíce ví, že jim finanční prostředky, které byly poskytnuty v rámci státního rozpočtu, i to, co třeba dofinancovávaly kraje, stačit nebudou. Tak jestli by vláda nehledala i cestu, jakým způsobem pomoci přes tento nástroj odpuštění alespoň částečně odvodů za zaměstnance, kteří právě poskytují v sociálních službách pomoc i pacientům, kteří mají covid. Je potřeba si uvědomit, že jedna návštěva pracovníka nebo pracovnice sociální služby u covidového pacienta stojí v nákladech na zdravotní ochranné pomůcky, jako je plášť, rukavice, rouška a podobně, i třeba částku 700 korun, a když to musí být třeba u některých pacientů až třikrát denně, tak to už je částka, která je poměrně významná.

Takže tolik několik mých otázek. Nechci být vůbec konfrontační, nevytahuji tady debatu, kdo co a kdy měl udělat a podobně. Myslím si, že na to přijde čas někdy v budoucnu. V tenhle okamžik jsme opravdu ve velmi kritické fázi. My nabízíme maximální spolupráci vůči vládě České republiky, jednotlivým rezortům, od našich lidí, kteří v té oblasti třeba i stále aktivně působí a jsou tady ve Sněmovně nebo v Senátu nebo na krajích, mají zkušenosti. Velmi bych stál o to, kdyby pan premiér tento týden udělal další videohovor, jako to bylo minulý týden, protože situace se posunuje. My bychom také byli rádi, kdybychom byli schopni zodpovědět občanům, jestli v nějaký moment třeba v tomto týdnu, pokud ta čísla nezačnou třeba od úterý, od středy klesat, to znamená, uvidíme to až ve středu ráno, ve čtvrtek ráno, se plánují ještě další zpřísnění. Pan ministr tady něco naznačil, ale kdyby třeba mohly být vyřčeny i určité hodnoty, za jakých hodnot budou případně další opatření, která můžeme očekávat, a v jakých oblastech.

Takže děkuji moc za prostor to tady říci a budu velmi rád, když se pan ministr třeba vrátí, nebo někdo v zastoupení ze členů vlády nám na to dokáže odpovědět. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marianovi Jurečkovi. Požádám o posečkání kolegyni Markétu Adamovou Pekarovou. Přestože jsme se shodli na tom, že to bude bez faktických poznámek, tak ale předseda hnutí Trikolóra požádal také o vystoupení jako jiný politický subjekt ve Sněmovně, ale s faktickou poznámkou. Já tedy podle jednacího řádu nechám panu poslanci Václavu Klausovi faktickou poznámku a potom budeme pokračovat podle pořadí. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den, dámy a pánové. Já se omlouvám. Já jsem to netušil, tak jsem se přihlásil na faktickou poznámku. Budu velice krátký. Já jsem chtěl jenom reagovat na předřečnici, paní poslankyni Richterovou, s jejím návrhem, že by Sněmovna zasedala z bezpečnostních důvodů z domova. Mně to přijde naprosto neuvěřitelné. Já dostávám denně dopisy od paní učitelek z mateřských školek a podobně, kde jim polovina personálu zůstala doma s dětmi, jsou tam na všechno samy, musejí uklízet, mají doma vlastní děti. Vidíme samozřejmě nejenom lékaře, ale spoustu lidí, kteří do práce chodí, veze vás tramvaják a tak dále, a představa, že my tedy nebudeme chodit do práce, mi přijde jak z Marsu. Jestli máte takové zdravotní obavy, tak se vzdejte mandátu, to se tady dá udělat za dvě sekundy, a můžete jít domů zabalit se do igelitu, ale my rozhodně žádné takovéto usnesení podporovat nebudeme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová. (Poslanec Zdeněk Ondráček chce vystoupit s doplněním.)

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Já budu rychlý, paní kolegyně. Já bych jenom krátce zareagoval na paní kolegyni Richterovou. Máte pravdu, já jsem se po tom, co jste vystoupila, podíval do sociálních sítí, vycházel jsem z informací od paní středočeské hejtmanky - jak ona se jmenuje, teď už si nevzpomenu. Takže beru zpátky, děkuji. Paní kolegyně, omlouvám se, děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky a paní předsedkyně Pekarová Adamová má slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená veřejnosti, já bych chtěla úvodem poděkovat za to, že vůbec byl tento bod dnes zařazen na schůzi, že se mu dostalo většího štěstí než třeba bodu, který navrhovala paní kolegyně Langšádlová, byť tam se jednalo dokonce o plnění usnesení, ale je konečně příležitost k současné situaci pohovořit. Zároveň mě ale mrzí, že tady pan ministr Prymula nezůstal na celou debatu, protože i já budu mít celou řadu otázek a byla bych ráda, abychom na ně dostali také odpovědi.

Myslím, že základem k tomu, abychom situaci zvládli, je stejně, jako tomu bylo na jaře, abychom dodržovali opatření, která jsou nařízená, a stejně jako na jaře si dovolím tady z tohoto místa požádat občany, aby k nařízením a opatřením, která dnes platí, přistupovali s veškerou pokorou a respektem a aby je skutečně dodržovali. Víte všichni dobře, že i v březnu, kdy situace byla vlastně z dnešního úhlu pohledu ještě mnohem klidnější, než je dnes, jsme k tomuto jako opozice vyzývali a byli jsme v tom naprosto jednotní s vámi jako vládou, abychom uklidnili veřejnost, že je možné situaci zvládnout, ale že je k tomu potřeba obezřetnosti a zodpovědnosti každého z nás. A proto prosím, aby jakkoliv jsou některá z těch opatření a nařízení dost obtěžující, nebo mohou mít až likvidační charakter pro živobytí mnohých našich spoluobčanů, aby je respektovali.

Zároveň s tím je ale důležité přesně to, co tady už zmiňovala paní kolegyně poslankyně Langšádlová a k čemu vyzýváme opravdu dlouhodobě: aby vláda komunikovala jasně a jednotně. Ta jasná a srozumitelná komunikace je úplným základem pro to, aby lidé důvěřovali nejen vládě, ale obecně státu, aby měli jasno v tom, že když se něco nařizuje, když jsou nějaká nutná opatření přijímána, tak to má své důvody, má to svůj smysl, má to velký význam. Proto chci využít této příležitosti a znovu apelovat na přijetí jasné komunikační strategie. Mrzí mě, že pan ministr Prymula nevyužil své úvodní slovo k tomu, aby nám právě z plnění usnesení, které jsme tady přijali na konci září a které mělo svůj termín splnění už 15. října, přednesl, aby nám řekl, jak se k němu postavilo jeho ministerstvo a co pro to, aby ta komunikace lepší byla, udělali.

Já jsem přesvědčená o tom, a říkala jsem to tady už v březnu - dokonce jsem si to dohledávala ve stenozáznamu, jestli si to nepamatuji špatně, ne nepamatuji si to špatně, opravdu jsem to tady říkala v březnu a říkala jsem to i na jednáních, která jsme měli tehdy jako předsedové stran s panem premiérem a ministry - že je přece úplně nejjednodušší udělat jednu jednoduchou webovou stránku. Na těch webových stránkách by měly být jak informace o tom, jaká opatření jsou aktuálně platná, jejich podrobnější vysvětlení srozumitelnou řečí, které bude rozumět každý, ne úřední usnesení, které je často velmi složité na pochopení, a zároveň že tam bude i oblast, která se bude týkat těch ekonomických opatření, té kompenzace toho, na co mají lidé nárok. Ve všech těch oblastech se lidé nevyznají, a to je také kámen úrazu a to je ten základní problém. Pokud bychom i my měli šanci odkazovat všechny ty, kteří nám píší, a věřím tomu, že všichni máte ve svých e-mailových schránkách, ale i v jiných komunikačních kanálech celou řadu otázek od občanů, co vlastně platí, co mají dělat, jaká opatření, respektive třeba jaká pomoc, kompenzace se jich může týkat, když jsou v té a té konkrétní situaci, tak i nám všem by přece pomohlo, kdybychom je mohli odkázat na jeden jediný rozcestníkový web, kde by ty informace kompletně byly uvedené.

Já nechápu, fakt nechápu, co od března bylo za potíže tady to udělat. Máte veškeré prostředky k tomu na to věnovat i nějaké finance, které by k tomu byly potřeba, a pak zpropagovat existenci takovéto informační platformy. Máte možnost ji pak dál šířit všemi možnými kanály, sociální sítě nevyjímaje. Nemusejí se lidé spoléhat na to, že si to budou dohledávat na stránkách vlády, jednotlivých ministerstev, hygien a dalších a dalších státních úřadů. (Zvýšeným hlasem:) Vždyť to je úplný základ! A mě to úplně rozčiluje, jak se tady tolik měsíců v téhle jednoduché oblasti promarnilo, promrhalo, a prostě se tady na tom nic nezměnilo!

Věci vznikají odspodu. Lidé začínají takovéhle webové adresy zakládat sami. Ale to přece není možné, abychom na takovouhle základní věc spoléhali na lidi. Tak jako si ušili roušky, tak si určitě nenaprogramují weby, na kterých by tady ta informace byla kompletní. A to, že máme jeden web, na kterém jsou data z hlediska počtu nakažených a provedených testů a tak dále, to je hezká věc, ale to není to, co mám na mysli. To se toho netýká. Tam skutečně jde o jednoduchý rozcestník. Inspirujte se prosím klidně v zahraničí. Myslím, že to, jak tady kolovala na sociálních sítích i jednoduchá A4 fungující v Irsku, nebo i v jiných zemích, kde lidé i s piktogramy jasně vidí, jaká je situace, co se musí dodržovat, kolik se jich může sejít a tak dál, by bylo dobrým vzorem. Nemusíme vymýšlet kolo.

Takže tohle je první apel, prosba. A je to součástí usnesení, které jsme tady přijali a které má být splněno. To není pro srandu králíkům.

Další z těch věcí, které se také týkají informací a vůbec komunikace vládě, jsou dezinformace, hoaxy a celá řada tady těchhle věcí, které se pohybují ve veřejném prostoru a na které čím dál víc větší část společnosti bohužel slyší. Není to jenom fenomén České republiky, děje se to i jinde. Ale je potřeba s tím aktivně pracovat a aktivně se snažit vyvracet a celou tuto oblast nevzít na lehkou váhu. Opět o to žádám.

A když v projevu pan Prymula, který měl před několika dny, sledujte můj twitter, tak bych mu chtěla připomenout, že je nás tady asi 10,5 milionu, ještě víc než 10,5 milionu obyvatel v České republice, a twitter využívá asi nějakých 400 tisíc lidí. Asi se všichni shodneme na tom, že mít tady tuto platformu jako základní informační zdroj je naprosto nerelevantní a nevhodné.

Tohle je moje výhrada, výtka. Ještě jednou opakuji: jeden jednoduchý web, který bude přehledný, srozumitelný a bude obsahovat všechno.

Další věc, která podrývá důvěru velké části společnosti, a myslím, že to končí potom i protesty, které zdaleka nemůžeme vzít tak, že to byli jenom chuligáni, kteří se přišli na Staroměstské náměstí vyřádit, tak je už u velké části obyvatel obrovská frustrace z ekonomických dopadů, které pociťují dnes a denně na vlastní kůži.

To, co má přicházet jako základ, a tohle je apel zejména na pana ministra Havlíčka, tak je, že jestliže jsou nařízena omezení nějakého živobytí, pro někoho je to i volnočasová aktivita, pro jiného je to jeho zdroj příjmů, ať už je to v jakékoli oblasti, tak ještě ten samý den ještě na té samé tiskové konferenci má zaznít: a protože si uvědomujeme, že tímhle omezujeme vaše příjmy, tak vám takhle a takhle konkrétně pomáháme. Ne jako příslib: vyřešíme to v budoucnu. Ne jako vágní věc ve smyslu: ano, budeme to řešit, je to také důležité, ale teď prosím zavřete své podniky.

Myslím, že velká část té frustrace a naštvanosti ve společnosti vyplývá i z toho, že tady tyto věci nejdou ruku v ruce v tu samou chvíli. A tohle je podle mého názoru ten základní aspekt k tomu, abychom tu důvěru u těchto lidí neztráceli, ale aby oni měli jasno v tom, že ano, je nutné se podřídit, je nutné přestat na čas podnikat a je nutné třeba řešit, jak to honem udělám se zaměstnanci, jak to udělám třeba se zásobami, které mají v restauracích, jak to udělám s těmi konkrétními dalšími náklady, které s tím mám, ale ruku v ruce s tím vím ano, stát mě nenechá na holičkách. A pokud to ti lidé nevědí, tak věřte, že velká část z nich pak ztrácí důvěru i ve veškerá ostatní opatření, která tady máme, rouškami počínaje a dalšími konče. Tohle je také nutné změnit, zlepšit. A pokud má dojít k nějakému ještě dalšímu omezování ekonomiky, tak varuji před tím, že tohleto byla tedy velká chyba a je nutné se z ní poučit.

Co se týče lockdownu, toto téma se tady ve veřejném prostoru poslední dny neustále skloňuje, tak bych se chtěla zeptat pana ministra Prymuly, jestli je to skutečně ve hře, v jaké podobě by případně tedy uvažovali. Protože není lockdown jako lockdown. Na jaře jsme vlastně neměli úplné uzavření ekonomiky, protože řada podniků fungovala dál. Měli jsme zejména uzavření služeb. Kromě uzavřených barů a restaurací, které jsou zavřené i teď, nebo divadel, kin a dalších podobných kulturních akcí tehdy byla zavřena i část služeb typu třeba kadeřnictví. Všichni si pamatujeme, jak jsme tady zejména my krátkovlasí chodili s takovou řepou na hlavě. Tak v tomhle tom směru samozřejmě můžeme opakovat buďto jaro, anebo se můžeme vydávat jinými scénáři. Už v září jsem tady varovala před izraelským scénářem. A bohužel dochází zase na slova, která tady zazněla, že pokud nic neuděláme, tak se k tomu dospěje samovolně.

Ale to, že jeden ministr mluví o tom "možná to budeme v příštím týdnu řešit", myšleno tento týden, který teď tady prožíváme, a druhý ministr to vyvrací, tak opět je ukázka velmi špatné komunikace, ale zároveň se tím vnáší obrovská nejistota do společnosti. A opravdu už jsou lidé velmi zoufalí z toho, že by k tomu mohlo dojít. Takže by tady mělo zaznít zcela jasně, při jakých konkrétních číslech, při jakých konkrétních ukazatelích je vláda připravena pro jakou konkrétní verzi lockdownu, jak by vypadal, co konkrétního by obsahoval a co musí nastat, aby k němu došlo. To je základ, scénář, který tady od vás vždycky žádáme.

Opět tedy o to žádám a prosím, abychom tu informaci měli, aby ji měla zejména veřejnost, abychom věděli, že když sledujeme ten který ukazatel, a nevím, jestli to má být erko, nebo jestli to má být počet nakažených, nebo počet vážných případů, nebo jestli to má být počet těch, kteří jsou hospitalizováni, nebo jestli to má být třeba právě počet zdravotnického personálu, který postupně ubývá, tak co konkrétního sledujete, nebo které z těch ukazatelů, kterou kombinací dospějeme k tomu, že to bude nevyhnutelné.

Stejně tak jako máme celou řadu jiných návrhů a přicházíme s nimi prakticky od jara, tak jsme přišli s návrhem na řešení nemocniční péče, na vyhrazení takzvaně covidových nemocnic, těch menších nemocnic, v každém kraji minimálně jedna, podle velikosti kraje třeba tři, to záleží na potřebě, a zachování těch centrových nemocnic pro ostatní péči, která je nutná. Lidé nepřestali mít rakovinu. Lidé nepřestali mít infarkty. Lidé potřebují i další péči. A omezování tohoto typu péče je samozřejmě obrovským rizikem pro všechny, pro celou společnost.

Myslíme si, že ten plán na to, že bychom právě ty velké, většinou fakultní nemocnice odbřemenili od řešení covidu a tyto pacienty přesunuli do nemocnic menších a z nich udělali jakési covidové nemocnice, covidová pracoviště, by pomohl zachovat co nejširší péči, právě tu specializovanou, která se nesmí zastavit ať už kvůli jejich personálnímu vybavení, nebo jejich technickému a dalšímu vybavení. Je to nutné pro záchranu i dalších životů, které nejsou ohroženy covidem, ale jinými chorobami a jinými komplikacemi. Myslím, že si všichni uvědomujeme, že tady s covidem musíme umět žít, nejenom tento a další týden, ale několik měsíců, a že tohle je nutné řešit i v perspektivě těch budoucích měsíců, které nás čekají, kdy covid rozhodně nezmizí, a vakcína zatím není úplně v dohledu. Takže tohle je náš podnět. A mě by zajímal na to názor pana ministra Prymuly, protože myslím, že v těch plánech zřizovat ať už formou vojenské nemocnice, či další takováto akutní lůžka zapomínáme na možnosti rozdělení nemocnic na dva typy.

Stejně tak zapojení lázní je určitě ve hře, protože přece víme, jak tam bojovali s neobsazeností. A na jedné straně je tam personál přece jenom kvalifikovanější, než třeba jsme často schopni získat do jiných zařízení. A proto si myslíme, že by ta péče v lázních, nebo resp. lázně mohly být zapojeny do toho systému taktéž.

Tolik asi k těm aktuálním návrhům, které je nutné za nás řešit, s tím, že tady zazněla z mé strany celá řada otázek. Ještě jednou bych chtěla připomenout, že už na jaře - a to tady navazuji na jednoho z předřečníků - jsme řešili celou řadu podnětů a podkladů, které jsme tu měli. Vzpomeňme, že jsme navrhovali i vyšetřovací komisi, která by řešila nákup ochranných pomůcek, které tady na jaře byly za velmi divokých podmínek, že tady létaly miliardy, a vy jste to potom jako vládní strany zamítly a nechtěly jste, aby se tomu někdo věnoval z nás, zabránili jste tomu, protože prý stačí řešení NKÚ. Já myslím, že nynější situace a nynější vývoj ukazuje a žádá si prošetření ne formou ani vyšetřovací komise, ale formou vyšetřování policejního, protože to, kdo má jakou zodpovědnost a kdo nese jakou zodpovědnost za ta rozhodnutí, která padala, to tady bude nutné vyšetřit. Já jsem si jistá, že v minulém měsíci už bylo dostatek dat a informací o tom, jak se ta situace bude vyvíjet, a že tady nedošlo k adekvátní reakci ze strany vlády. To si myslím, že to nevyřešíme ani vyšetřovací komisí, na to je nutná zodpovědnost, která je ještě vyšší, a myslím, že tady k tomu by mělo dojít.

Nicméně teď tady vyřešme ty nejakutnější problémy a řešme skutečně, aby ty ztráty ať už na životech, nebo ty ekonomické, nebyly ještě větší. Víte, nikdo nejsme dokonalý, každý děláme chyby, ale já vás prosím, žádám, nebuďte pyšní, a když vám dáváme doporučení, co ještě je potřeba udělat či co je potřeba zlepšit, tak nebuďte hluší, naslouchejte a konejte. My to neděláme proto, abychom si tady připsali nějaké body, ale děláme to všichni proto, abychom ochránili naši společnost, abychom tuto příšernou situaci zvládli. A my to zvládneme, to jsem přesvědčená. Ale teď máme dělat všechno pro to, aby to bylo za co nejnižší cenu ať už na životech, nebo na jiných ztrátách, včetně těch ekonomických.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak to byla paní kolegyně Pekarová Adamová. A vzhledem k tomu, že byly otázky, tak já to pořadí, tak jak mám, včetně přednostních práv dodržím. Ale ty odpovědi pan místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu, ministr dopravy může říct hned. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Děkuji mockrát. Protože jsem byl vyzván ohledně těch ekonomických opatření, tak jenom je upřesním. Padlo to, že ekonomická opatření ve smyslu podpory mají být současně s vyhlášením nějaké ekonomické restrikce. Ve středu začaly platit ekonomické restrikce, ve středu začala platit všechna opatření na podporu podnikatelů, a to podnikatelů pro restaurace, všechny ostatní provozovny, které byly zavřené, jinými slovy odizolované, současně podpora pro podnikatele ve sportu, současně podpora pro podnikatele v kultuře, současně podpora pro podnikatele tzv. dálkové zájezdové dopravy. Všechny tyto programy začaly v ten samý den platit. Všechny tyto programy jsme projednávali s hlavními podnikatelskými, zaměstnavatelskými a profesními svazy, shoda na nich byla a myslím si, že je to přesná ukázka toho, jakým způsobem se to má dělat.

A dovolte, abych si neodpustil ještě jednu jedinou věc. Já jsem byl u toho, když zde probíhala světová hospodářská krize mezi lety 2008 až 2010. Váš pan předseda poslaneckého klubu byl v té době ministrem financí. V té době jsme nedostali ani korunu, nikdo nejednal s podnikatelskými svazy, s jejich zastoupeními. A to, co realizujeme dneska, je absolutně nesouměřitelné s tím, jakým způsobem se tehdy komunikovalo a tehdy podporovalo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak děkuji. Paní kolegyně Pekarová Adamová doplní své vystoupení a nebudu to brát jako faktickou poznámku.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za faktickou. Omlouvám se, že tedy porušuji to pravidlo, ale nemohu než nereagovat.

Co se týče ekonomické krize 2008, která začala pádem Lehman Brothers, tak ta rozhodně nebyla ve smyslu: my jako vláda vám zakazujeme, občané, někde vydělávat, podnikat a zavírejte vaše provozovny. Tak to nebylo, tak tady nevznášejte srovnání, které je naprosto nesrovnatelné. Tehdy nikdo nikomu podnikat, vydělávat nezakazoval. To jen aby to tady zaznělo.

Dál jste říkal: ve středu začala platit restrikce. Není to pravda. Restrikce, které se týkaly omezení otevírací doby, protože nejdříve byla do půlnoci, pak do deseti hodin večer, byly mnohem dřív. A v tu chvíli pro ty postižené, pro ty podnikatele, nepřicházela pomoc žádná. Takže začněte s tím, že nebudete některé věci poupravovat a že je budete lakovat víc narůžovo, než si zaslouží. A zároveň prosím, když tedy říkáte "začaly restrikce a okamžitě od té chvíle začaly běžet ty programy", tak si najděte své vyjádření z tiskových konferencí, které v té době byly. A tam jste říkal: budeme na tom pracovat, opatření přijdou, kompenzace bude. Neříkal jste: teď, tímhle okamžikem běží tato a tato konkrétní pomoc. Tak to prostě bylo, je to dohledatelné ve veřejných zdrojích.

A pokud tomu nevěříte, tak je potřeba se podívat na to, jak to řeší ti jednotliví postižení podnikatelé, jak se obracejí s těmi dotazy. Mnozí z nich se v tom dodnes opravdu nevyznají a nevědí, co se jich týká a co nikoliv. Takže to, že by ta veřejnost v tom byla dobře informovaná, je spíše než otázka toho, že by byla chyba na straně přijímače, chyba na straně vysílače.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak. Jsem tolerance sama. Já přečtu pořadí přihlášených. Nyní pan kolega Vít Rakušan, poté Radim Fiala, poté Martin Kupka. A to jsou zatím přihlášení do rozpravy. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, členky, členové vlády, já bych chtěl především také poděkovat za to, že tento bod byl zařazen. Chtěl bych poděkovat za vystoupení panu ministrovi Prymulovi. Samozřejmě spolu s ostatními sdílíme i ten smutek, že naši diskusi nemůže sledovat a některé naše otázky, které směřují především na něj v této době, nemůže osobně zodpovědět, nicméně chápu, že jeho pracovní vytížení je v této době enormní, a doufám, že se k odpovědím na naše otázky dostaneme v brzké době.

My si skutečně musíme uvědomit, a musíme si to uvědomit všichni, že jsme v nebývalé krizi, nesmíme si to zastírat a musíme tu skutečnost jako zodpovědní politici nahlas říkat. Já se tentokrát vyvaruji kopání do vlády, protože to skutečně nemá v této chvíli žádný, ale vůbec žádný smysl. Já naopak podporuji od začátku této schůze, abychom se na této schůzi tento týden věnovali jedině a pouze materiálům, které souvisejí s řešením covidové krize, abychom naopak jako poslanci, ministři ukázali občanům v České republice, že chápeme, v jaké situaci se reálně nacházejí, v jaké situaci se nacházejí naši podnikatelé, v jaké situaci se nacházejí zaměstnanci, v jaké situaci se nacházejí rodiče, rodičovská veřejnost, kteří musí pečovat o své nezletilé děti doma. Ale hlavně to, že si uvědomujeme, v jaké situaci se nacházejí v České republice zdravotníci.

My máme ten vrchol krize před sebou, ta čísla, která máme, to je pohled do zpětného zrcátka. Dojde jistě k eskalaci celé krize, a atmosféra v nemocnicích je velmi nervózní. Personál se na to připravuje už teď na pokraji svých psychických a mnohdy i fyzických sil. Čekají nás týdny, které Česká republika ve své novodobé historii nezažila, a naší povinností je, abychom se jako politici a poslanci v této době opravdu zabývali jen a výhradně pomocí těmto lidem, připravili pro ně maximálně možné, maximálně dobré podmínky k tomu, aby svoji práci byli schopni v této chvíli vykonávat. Proto apeluji na všechny kolegyně a kolegy, nedávejme na program této schůze jiné body než ty, které se skutečně týkají řešení covidové krize. Ukažme tentokrát, prosím, že budeme schopni táhnout za ten pomyslný jeden provaz, o kterém několikrát pan premiér hovořil, ovšem nikdy se nám to úplně nevedlo. Protože ve chvíli, kdy máme táhnout za jeden provaz, tak spolu musíme sdílet jednotný cíl. A tím jednotným cílem je určitě to, aby se nám podařilo porazit tuto epidemii, tuto vlnu pandemie, tu druhou vlnu, která prostě přišla, i když jsme si všichni přáli, aby nepřišla.

Abychom ovšem táhli za jeden provaz, nestačí jeden cíl, ale musíme mít všichni k dispozici ty samé informace. Musíme být schopni sdílet data, musíme být schopni si upřímně sdělovat, co nás v těch dalších dnech čeká. Musíme být schopni spolu velmi otevřeně komunikovat, a to mnohem otevřeněji, než tomu bylo v těch minulých měsících. Nesmíme se překvapovat a musíme ty otevřené informace a otevřená data poskytovat i lidem. My musíme našim občanům jednoznačně říci, k jakým číslům se vztahuje například onen stále v médiích skloňovaný lockdown, kdy přijde. To jsem malinko očekával, že by dnes mohlo zaznít i v proslovu pana ministra zdravotnictví, abychom nebyli za dva, za tři dny překvapeni, co jsou ta čísla, která znamenají, že se zavře ekonomika. Protože ono k tomu pozvolnému, přirozenému zpomalování ekonomiky samozřejmě už dochází nyní, ale co znamená to definitivní zavření. A samozřejmě je dobré tu jistotu i těch nepříjemných kroků pouštět do veřejného prostoru, aby se tomu podnikatelé mohli přizpůsobit, aby věděli, co je v těch příštích dnech čeká, a abychom byli schopni nějakým způsobem modelovat další vývoj.

Potřebujeme i to, aby vláda, i vláda samotná působila jako tým, jako celek, aby jednotliví ministři ustoupili od vzájemného osočování, aby působili jako ten celek, který tuto zemi v krizi je schopen vést. Je každopádně potřeba, abychom teď nehráli na PR jednotlivých politických stran, jednotlivých ministrů, kdo to zvládá lépe a kdo to zvládá hůře, protože i ve chvíli, kdy máme pocit, že ti hasiči, kteří k tomu požáru přijeli, nepatří zrovna k těm nejschopnějším, tak nevoláme narychlo další jednotku, ale snažíme se jim nějakým způsobem pomoci. A to je, myslím, velký signál pro vládu jako takovou. Opozice nejsou v této chvíli nepřátelé, ale jsou to lidé, kteří chtějí také přiložit ruku k dílu a například jim pomoci i v práci krizového štábu, pomoci vládě v tom, že i my máme své odborníky.

Co je ovšem nutné, je i komunikace k lidem a požádat je o to, aby dodržovali vládní opatření, aby skutečně v této chvíli byli zodpovědní a k těm třem základním předpokladům, ruce, rozestupy a roušky, přidali ještě to čtvrté, a to je zdravý rozum. Aby neohrožovali své blízké nezodpovědným chováním, protože svoboda jednotlivce končí tam, kde ohrožuje svobodu druhého člověka. A to je docela příhodný příměr pro pandemii a epidemii, protože ve chvíli, kdy my si myslíme, že jsme těmi svobodomyslnými, kteří nemusí nosit roušky, nedodržovat opatření, tak tím se už ale přímo dotýkáme práv toho druhého. Tím se přímo dotýkáme toho, že my můžeme být zdrojem nebezpečí pro druhého člověka. Je to jiná situace než obvyklý stav. A tam skutečně už končí naše svoboda jako jednotlivce, tam končí naše svobodné rozhodnutí, protože ono opravdu končí v momentu, kdy můžeme ohrozit své blízké, ale můžeme ohrozit i ostatní lidi.

Já bych chtěl veřejnost velmi poprosit o to, abychom teď byli soudržní, abychom zvládli tuto situaci i podruhé, abychom příčiny toho, proč jsme se ocitli z toho premianta na úplném chvostu v Evropě, neřešili teď, protože na to není místo. Prostě teď není čas na to, abychom sami sebe a naši energii stravovali tím, že budeme hledat viníky. Ten čas přijde. Ten čas určitě přijde a určitě viníci k zodpovědnosti budou dovedeni. Ale není na to čas ve chvíli, kdy tato krize vrcholí. Chtěl bych moc poprosit všechny lidi, aby byli zodpovědní i kvůli tomu, aby ulehčili práci zdravotníkům. Každá nezodpovědnost, každé lehkovážné chování vede k tomu, že ztěžujeme život těm, kteří zachraňují životy, jsou nervózní, jsou unavení a v této chvíli se ocitají v situaci, která skutečně pro ně může být velmi dramatická.

Zároveň mi dovolte poděkovat všem dobrovolníkům, kteří pomáhají s trasováním. Dovolte mi poděkovat všem zdravotníkům, policistům, hasičům, ale i pracovníkům hygienických stanic, kteří prostě tu krizi vnímají samozřejmě jinak než my. My ji vnímáme přes osobní příběhy našich blízkých, ale nevidíme, jak ta situace v té pomyslné první linii už v této chvíli vypadá, a možná si nikdo z nás neumí představit, jak bude vypadat během dalších čtrnácti dnů. Samozřejmě máme i my otázky na vládu a čekali jsme, že budou dnes zodpovězeny, a to, jak jsou zajištěny kapacity zdravotnického personálu, jakým způsobem je zajištěna péče o děti zdravotníků, tak aby mohly být kapacity našeho zdravotnického personálu co největší, jakým způsobem v současné době funguje slibovaný dispečink, který má mapovat naplněnost jednotlivých nemocnic v České republice a být případně schopen operativně zareagovat. K jakým číslům se vztahuje onen pomyslný lockdown, jak jsou zajištěny prostory následné péče, to znamená prostory, kam můžeme v této chvíli přemístit neakutní pacienty. Kdo vlastně v současné době je tím, kdo vytváří prediktivní modely. Kdo je modeluje? Je to ÚZIS jako oficiální pracoviště, anebo je to tým Pavla Řeháka, toho záhadného muže s excelovou tabulkou, který se na jaře objevil v pracovně pana ministra vnitra a spustil tím proces přesvědčování kompetentních úředníků, ministrů i samotného premiéra? Jsou tato data k dispozici a můžeme je mít k dispozici i my i s tím, aby bylo deklarováno jasné autorství? Řídí se vláda České republiky strategií, která byla vypracována už na konci měsíce května právě týmem Pavla Řeháka, kde se mapovalo jasných 32 kroků k tomu, abychom byli schopni zvládnout druhou vlnu pandemie? Jiná otázka je, proč se tím vláda neřídila už v červnu a v létě. Jiná otázka je, proč jsme promarnili léto, nesešla se ústřední epidemiologická komise, ale to už jsou prostě otázky toho, jak jsme se v té krizi ocitli, a ty, jak jsem řekl, dnes důležité nejsou.

Já bych ještě poprosil o jednu konkrétní věc, která vychází z našeho konkrétního návrhu, a to je pomoc té nejpostiženější skupině, která v naší společnosti teď je, jsou to samoživitelky a samoživitelé. My jako klub Starostů a nezávislých jsme vypracovali návrh zákona, který by i jim v této tíživé situaci pomohl. Vláda k němu bohužel dala negativní stanovisko. Mohla k tomu mít nějaké své důvody. Pan vicepremiér Hamáček mi jasně přislíbil, že i vláda přijde s řešením pro tuto velmi ohroženou skupinu, která se ocitá na hraně existenční nouze. Proto velmi žádám, aby vláda, kdy slib padl ústy pana vicepremiéra Hamáčka, tento slib dodržela a pokud možno ještě na této schůzi věnovala pozornost i této velmi ohrožené skupině našich obyvatel.

Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří dodržují vládní opatření. Chtěl bych moc požádat vládu, aby rovněž bojovala s dezinformacemi, aby bojovala s lehkovážností, protože té je v současné době virtuální prostor plný a ty hlasy přestávají zaznívat až ve chvíli, kdy se ta těžká situace týká někoho z těch, kteří do té doby lehkovážní byli. Ta situace není jednoduchá a ta pandemická matematika má svoji vlastní logiku. A i když nám se z toho běžného života zdá, že se nic zásadního neděje, tak se zeptejte kohokoli v našich zdravotnických zařízeních a ti vám řeknou, že se něco zásadního opravdu děje. Je irelevantní diskuse, zda lidé umírají na covid, nebo s covidem. Ti lidé, i když měli nějakou jinou přidruženou nemoc, tady mohli ještě nějaká léta s námi být. A je škoda každého lidského života. A je potřeba si uvědomit, že ty lidské životy jsme teď schopni ochránit právě tím, že se budeme chovat zodpovědně.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vítu Rakušanovi. Nyní tedy pan poslanec Radim Fiala, připraví se Kateřina Valachová, potom Martin Kupka. Klub ANO ohlásil, že se přihlásí pouze do podrobné rozpravy, takže to jsou poslední tři vystoupení. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, pokud se bavíme o epidemii COVID-19, vidíme, že veřejnost ztrácí důvěru ve vládu. Já se přidám k těm, kteří říkají, že je to špatnou informovaností. Zeptejme se proč. Protože ačkoliv ministr Prymula sliboval zlepšení komunikace a informovanosti, informace ze strany vlády jsou bohužel nedůvěryhodné anebo chybí. Pokud nemáme věrohodná data, nemůže vůbec adekvátně reagovat na vzniklou situaci a jsou tím zpochybněna veškerá vládní opatření a důvěra lidí ve vládu i ve stát.

Dám jednoduchý příklad. Podle Ministerstva zdravotnictví - cituji: Celkový počet úmrtí osob s onemocněním COVID-19 zahrnuje všechna úmrtí osob, které byly pozitivně testovány na COVID-19 metodou PCR, bez ohledu na to, jaké byly příčiny jejich úmrtí a zda k jejich úmrtí došlo v rámci hospitalizace, či mimo ni. Takže vláda říká, že tolik a tolik lidí umírá na koronavirus, a přitom vůbec není zřejmé, zda dotyčný vskutku zemřel na koronavirus. Když budu pozitivně testován na COVID-19, budu bezpříznakový a někdo mě zastřelí anebo se nabourám v autě, budu mít nehodu v autě, pak budu ve statistice veden, že jsem zemřel na covid. To přece není úplně normální.

Podobné je to i v případě dalších ukazatelů. O vyléčených se hovoří v případě lidí, kteří byli pozitivně laboratorně testováni metodou PCR na přítomnost původce onemocnění COVID-19 bez ohledu na klinický průběh nemoci a případně aplikovanou léčbu a následně u nich bylo dvakrát provedeno toto laboratorní testování s negativním výsledkem. Takže vyléčený, doslova, dle této statistiky může být i někdo, kdo neměl žádné příznaky a s covidem se vůbec neléčil, pouze u něj byla testem zaznamenána přítomnost viru. To samé platí i v případě pojmu aktivní případy, kdy by si člověk řekl, že to znamená, že člověk je nemocný a marodí. Ale ani v tomto případě to tak není. Aktivní případ znamená, že je pozitivně testován. A u aktuálně hospitalizovaných je to samé. Jdete to nemocnice třeba se slepým střevem, jste, co se týče covidu, bezpříznakoví, ale jste zahrnuti do statistiky kvůli tomu, že jste byl pozitivně testován na covid.

Jak můžeme adekvátně reagovat, když nevíme, kolik lidí skutečně umírá na covid? Čísla udávaná Ministerstvem zdravotnictví téměř nic nevypovídají. A jsou silně zavádějící a lidi jenom děsí. Vyvolávají paniku. Nejsem lékař, ale proč třeba úmrtí na covid není definováno tak, že člověk je pozitivní na covid, má respirační potíže, případně má na rentgenu diagnostikovaný zápal plic a pak následně zemře. Určitě netvrdím, že covid je něco jako chřipečka, jak se říká, a nechci tuto problematiku v žádném případě vůbec bagatelizovat a vím, že jde o velmi vážnou věc. U některých lidí je to velmi závažné onemocnění. Podobně jako závažným onemocněním může být například klasická chřipka. Ale pokud přijímáme jakákoliv opatření, která omezují lidskou svobodu a poškozují ekonomiku a životní úroveň lidí, musíme přece mít přesně realitu odrážející statistiky a dávat statistiky do kontextu.

Během velké chřipkové epidemie na podzim a v zimě v roce 1995 zemřelo v souvislosti s ní až 6 000 lidí. Epidemie chřipky z roku 1995 byla z hlediska rozsahu největší v historii samostatné České republiky. Přesný počet obětí není znám. Podle statistického modelu však v důsledku epidemie přibylo více než 6 000 úmrtí a celkem tak za zimní sezónu zemřelo čtyřikrát více lidí než obvykle. V tisku se tehdy objevovaly tyto zprávy: Interní oddělení městské nemocnice v Ostravě-Fifejdách je v dnešních dnech tak přeplněné pacienty, že dva až tři nově hospitalizovaní musí vždy jednu noc přečkat na provizorních lehátkách.

V souvislosti s chřipkou či zánětem plic umírá ročně v Česku skoro 20 000 pacientů. Chřipka či zánět plic jsou ročně hlavní příčinou v průměru přes 3 000 úmrtí. Jako diagnóza v kauzální souvislosti s úmrtím se však chřipka či zánět plic objevují v průměru u téměř 20 000 úmrtí ročně. Zastavuje tady někdo ekonomiku a stát kvůli chřipce? Aniž bych to chtěl nějakým způsobem srovnávat, tak prostě myslím si, že tato data jsou vypovídající. Z čísel také vyplývá, že v letech 2014 a 2018 zemřelo v průměru 110 000 osob ročně. V České republice zemře v průměru 9 000 lidí měsíčně. Téměř třetinu zemřelých připraví o život nemoci srdce a cév. Hlavním důvodem je chronická ischemická choroba a selhání srdce. A tak dále. Těch chorob samozřejmě je velké množství.

Docent Ševčík také upozornil, že celkový počet zemřelých za prvních 34 týdnů tohoto roku v České republice je druhý nejnižší od roku 2015. Méně lidí zemřelo pouze v roce 2016. Tyto statistické údaje byly publikovány 12. 10. 2020. Je to tedy úplně nové.

Znovu opakuji, nechci koronavirus nijak bagatelizovat, ale myslím si - a chci poděkovat zdravotníkům a všem, že to tak zvládají - ale myslím si, že tyto údaje jsou dostačující k tomu, abychom nevytvářeli nějakou paniku a abychom nevypínali ekonomiku.

Kolik lidí, kterým zkrachuje firma nebo přijdou o práci, dostane třeba ze stresu infarkt nebo jinou chorobu. Ti lidé by zemřít nemuseli. Kolik lidí páchá sebevraždu. Pokud bude celoroční pokles ekonomiky o zhruba 10 % HDP, je jasné, že budou i nižší příjmy na zdravotnictví. Otázka nestojí, kolik stojí lidský život, jak říkal pan Prymula, ale stojí lidský život nakaženého covidem víc než člověka s jinou chorobou a má tento život větší hodnotu? Jasně že ne. Všechny životy mají stejnou hodnotu.

V médiích se objevilo x zpráv, že řada lidí odkládá návštěvu lékaře, čímž jsou zhoubná onemocnění diagnostikována později, a někteří lékaři se také bojí vyšetřovat pacienty. Podle našeho názoru je třeba především chránit nejvíce ohrožené skupiny. Vůbec nechápu, proč zde nefunguje distribuce respirátorů pro nejvíce ohrožené skupiny. Pro seniory, pro zdravotně hendikepované a další. Na ty je třeba se přednostně zaměřit jak v případě covidu, tak v případě chřipky i jiných respiračních onemocnění. Myslím si, že tato věc měla už dávno fungovat.

Další věcí je, že vůbec neznáme, jaké scénáře vláda připravuje. Vláda už několikrát řekla, že nám ty scénáře řekne. Ptají se na to novináři a já jim říkám: Čekáme na to až nám vláda řekne, co bude. Co se bude dít. A novináři říkají: No jo, oni už slíbili, že to řeknou. Neřekli. Ještě ani jednou to neřekli. Občané nevědí, na co se mohou připravit. Občané potřebují vědět, co bude, aby si mohli naplánovat věci alespoň na několik dní dopředu. Lidé i firmy žijí v naprosté nejistotě a neznají ani možné scénáře. Opatření se zavádí ad hoc na poslední chvíli bez jakéhokoli plánu a koncepce. Jednou z nejhorších věcí, která se nám v životě může stát, je nejistota. A myslím si, že tu spousta lidí dnes zažívá.

Musím říct, že se snažíme v hnutí SPD být konstruktivní a navrhujeme řadu opatření, která pomohou občanům, kteří se dostali do obtíží. Podpořili jsme a podporujeme a podpoříme i ta vládní opatření, která jsou rozumná. Ale když se vrátím na začátek - pokud vláda nevychází ze skutečných reálných dat a pokud je nedá do reálného kontextu, nemůže přece přinést ani skutečné řešení. Není to přesně důvod, proč ho ještě neznáme?

Vyzývám proto vládu, aby nám přestala dodávat manipulativní data, ale údaje, které odrážejí skutečnost. Pak budeme moci najít i skutečné řešení. A na závěr prosím, aby vláda dodala už několikrát zmiňovaný plán.

Dovolte mi ještě, abych poděkoval všem zdravotníkům a všem, kteří se starají o nemocné. A chci samozřejmě říct, aby lidé se chovali zodpovědně nejen sami k sobě, ale zodpovědně i k těm ostatním. Všem přeji hodně zdraví.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní v rozpravě vystoupí paní poslankyně Kateřina Valachová a připraví se pan poslanec Martin Kupka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Děkuji vám, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, poslanecký klub sociální demokracie jednal o situaci v boji s COVID-19 během svého dnešního dopoledního jednání a dovolte mi, abych vám tlumočila stanovisko našeho poslaneckého klubu a sociální demokracie.

Pro nás je absolutně klíčová a hlavní věc zajištění bezpečnosti lidí, jejich života a zdraví, zajištění dostatku lůžek i zdravotnického personálu. Důsledná preventivní opatření, která jsou pro všechny občany náročná a samozřejmě znamenají radikální změnu v jejich životech, omezení, která si nikdo nepřeje, vnímáme jako absolutně nutná a preventivní, která mají jediný cíl, a ten musíme mít v tuto chvíli, v této fázi epidemie COVID-19, na paměti, a to je ochrana života a zdraví lidí.

Oceňujeme spolehlivou záchrannou síť Ústředního krizového štábu a integrovaného záchranného systému, policie i armády, zejména v posledních dnech, kdy pomáhají tyto složky zajistit to, co, jak jsem zmínila, je pro nás v tuto chvíli nejdůležitější, a to je tedy dostatečnou, dostupnou kvalitní zdravotní péči všem, ochránit život a zdraví lidí. Děkujeme všem zdravotníkům, lékařům, zdravotním sestrám, medikům, ale také studentkám a studentům středních zdravotních škol, a samozřejmě máme za to, že zejména směrem k nim musíme napnout svou pozornost, protože jsou to lidé, mají své lidské síly, a je jasné, že jenom přístup každého z nás, odpovědný přístup každého z nás vůči ostatním dokáže zbrzdit epidemiologickou křivku, vývoj COVID-19, a tedy i umožnit našim zdravotníkům situaci zvládnout.

Budeme podporovat a prosazovat všechny zákony a rychlé schválení, které chrání a ulehčují život všech občanů a občanek ve stávající situaci. Nejsou to jenom kompenzační zákony, které naše vláda předkládá v legislativní nouzi, a reaguje tak na omezení ekonomického života v zemi, ale jsou to, a pro nás je to velmi důležité, i věci týkající se zajištění ošetřovného směrem k rodičům s dětmi v případě omezení škol, je to chráněný účet, který má zabránit opakování situace hospodářské krize v roce 2010-2012, kdy z neoprávněných exekucí se nám vytvořila dluhová spirála směrem k lidem, kteří neudělali nic špatného, jenom se stali obětí neoprávněné exekuce a exekuování částek, které exekutorovi nepatřily.

Podporujeme samozřejmě také rychlé schválení jednorázového příspěvku k důchodu směrem k seniorům a seniorkám, stejně tak schválení náhradního výživného, na které dlouhodobě čekají samoživitelé a samoživitelky v případě, kdy není možné zajistit vymožení dlužného výživného jejich dětem. Právě v této covidové době tyto rodiny se samoživiteli mají zvlášť těžkou situaci a i na tuto pomoc čekají.

To, co zatím Sněmovna neprojednávala, a myslím si, že je to velmi důležité, a věřím, kolegové a kolegyně, že se k této věci dostaneme, jsou aktuální pracovní podmínky zaměstnanců, pracujících dělníků v rámci podniků, fabrik, kdy žádným způsobem jsme zatím během půl roku nezareagovali na to, že samozřejmě ochranné pomůcky, jejich využívání, přestávky v práci a další bezpečnostní věci týkající se práce samozřejmě mají díky epidemii zcela nový rozměr. Je to realita života každého pracujícího a myslím si, že dlužíme pracujícím a zaměstnancům reakci na toto, včetně zajištění nových jejich podmínek pro důstojnost jejich práce a bezpečnost i v době epidemie COVID-19.

V rozpočtu jsme podpořili zvýšené prostředky směrem k sociálním pracovníkům, zdravotní péči, zajištění sociální péče, ale také kvalitního vzdělávání i v době covidové. Chceme jasný národní ekonomický plán pro obnovu země a v tomto ohledu spolupracujeme na jeho finalizaci s našimi kolegy, koaličními partnery ve vládě, hnutím ANO. Sněmovna musí být pro toto všechno, splnění těchto úkolů, akceschopná. Proto také náš poslanecký klub v dopoledních hodinách dnes vyhodnocoval, jakým způsobem bychom se měli připravit na příští týdny a měsíce, protože asi každému je jasné, že návrat do původního běžného života před COVID-19 nebude tak rychlý, stane-li se vůbec z hlediska úplného návratu, a domníváme se, že je tedy namístě se zamyslet nad způsobem jednání Sněmovny právě v situaci zhoršující se epidemiologické situace. Nemusí jít o nějakou představu, kterou tady zmínil a kriticky se k ní vyjádřil pan poslanec Klaus, představu, že snad bychom zasedali z obývacího pokoje, ale jsou určitá pravidla, například na Slovensku, která umožňují koncentrovaná hlasování, jinou organizaci Sněmovny, tak jak někteří členové našeho sociálně demokratického klubu zmiňovali a upozorňovali, a touto cestou bychom se nepochybně měli dát. Proto i já jako předsedkyně stálé komise pro Ústavu budu komunikovat s předsedou Poslanecké sněmovny v této věci, protože je pro nás absolutně klíčové pro to všechno, co je pro nás důležité prosadit a jak ochránit a zajistit v uvozovkách normální život občanů a občanek v naší zemi i v situaci epidemiologické situace COVID-19. Zkrátka s virem musíme žít, ne mu podlehnout, ne se bát, nepanikařit, tak pro to všechno potřebujeme akceschopnou Sněmovnu. Proto také podpoříme veškeré návrhy, které budou předneseny a hlasovány tímto směrem dnes na plénu Poslanecké sněmovny.

Kolegové a kolegyně, děkuji vám za pozornost. A já skončím s přáním toho, co je nejdůležitější, a sice tedy zdraví a bezpečnost všem občanům a občankám v České republice.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Martin Kupka, poslední přihlášený do obecné rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené paní ministryně, páni ministři, milé kolegyně, milí kolegové, já se nebudu dívat do minulosti, do toho, co se mělo stát a co se nestalo, ale chci napřít pozornost k věcem, které je potřeba zvládnout, a byl bych rád, aby ten příspěvek vyzněl zároveň jako upozornění, jako výzva či jako prosba k tomu, co by se určitě ještě mělo stát.

Sledujeme podle odezvy z terénu, podle toho, co říkají zdravotníci zejména v záchranných službách, že začíná fungovat to jedno místo, ta jedna linka, která koordinuje kapacity lůžek intenzivní péče pro pacienty s covidem, a že se konečně daří řídit lépe to, kam záchranáři mohou přivážet nemocné pacienty. Je jasné, že nás čeká, zejména zdravotní systém, nejnáročnější období, které české zdravotnictví v posledních několika desítkách let zažilo, a fungování tohoto jednoho koordinačního místa bude nepochybně klíčové. Co ale nevím a chci se na to zeptat a chci zároveň vyzvat, aby pokud tohle neexistuje tak, aby začalo existovat a fungovat co nejrychleji, je centrum pro koordinaci potřeb nemocnic.

Z terénu už v tuto chvíli máme zprávy o tom, že v celé řadě zdravotnických zařízení se nedostává zejména personálu, a to zdravotníků jak v nelékařských, tak v lékařských profesích, a zdravotnická zařízení ve středních Čechách to vnímají jako zásadní hendikep a zásadní problém pro zvládnutí té přicházející vlny hospitalizovaných pacientů. Zároveň některá zařízení už začala využívat pomoci Armády České republiky, ale chtěl bych se zeptat, zda už v tuto chvíli se dává dohromady centrum, které by dokázalo koordinovat potřeby nemocnic, získávat zprávy o tom, kde je potřeba nasazovat další lékaře i nelékaře, zdravotní sestry a jakým způsobem bude Česká republika pro ten avizovaný peak někdy na začátku a v polovině listopadu, jak připravený bude zdravotnický systém toto zvládnout, s tím, že evidujeme zároveň zájem dobrovolníků, zájem i aktivních záloh, což je pro Českou republiku opravdu mimořádná příležitost, aktivním zálohám dát příležitost, aby ukázaly svůj aktivní zájem pomoci státu v nejtěžší situaci, využít jejich síly, mělo by to další velmi významnou přidanou hodnotu i pro jejich vlastní smysl fungování.

Vláda má mít jasný řád, nebo vlastní plán, jakým způsobem bude schopna využívat nabídek pomoci jednotlivých dobrovolníků z různých skupin, podle toho, jak budou připraveni a jak budou schopni pomáhat i ve zdravotnických zařízení. Je jasné, že to není triviální, ale i s ohledem na to, že odezva některých univerzit je zatím z hlediska nasazení mediků spíše chladná, tak řízení takových potřeb je jedna z důležitých věcí. Tedy konkrétní výzva z naší strany k tomu, jakým způsobem se připravuje právě takové jedno místo řízení potřeb a koordinace potřeb nemocnic i ve vztahu k jednotlivým krajům.

Další oblast je školství. Jasně tu zaznívalo, že ze strany nás všech je přirozená vůle, aby se žáci do škol vrátili co nejdříve. Ale také voláme po tom, aby byly jasné scénáře, jakým způsobem to bude možné nejenom v případě prvního stupně, ale co dělat v případě, že by se situace dále vyvíjela dramaticky, jakým způsobem stát upřednostní žáky prvních a druhých tříd, protože tam je samozřejmě i distanční výuka nejnáročnější a nejhůře zvladatelná. Tedy jakým způsobem bude česká vláda schopna rozdělit právě pro případy těch dalších scénářů distanční výuku pro jednotlivé skupiny studentů. Totéž platí pro žáky devátých tříd, kteří se musejí připravovat na vstup na střední školy, aby v tomto směru také existoval jasný plán s přihlédnutím ke specifickým potřebám a požadavkům, kdy právě tito žáci se mají připravovat na přijímací zkoušky. A totéž platí samozřejmě v jasném rozsahu i pro žáky pátých tříd základních škol.

Zaznamenali jsme, že vláda rozhodla o zrušení škol v přírodě pro mateřské školy. Neznáme přesné důvody, ale z odezvy mateřských škol, ale i celé řady zařízení slyšíme, že to opatření pro ně nemá logiku, a chceme se zeptat, zda i v tomhle případě by vláda připravila jasný plán a argumentář, jak takové školy v přírodě umožnit, co jim případně brání a jaké jsou dopady takových kroků.

A poslední významná věc, která vzniká jako aktuální požadavek, protože ze strany celé řady rodičů, které už třeba i školy připravily a vybavili nezbytnou technikou, zaznívá požadavek na zajištění přístupu k internetovým službám, prostě datovým službám. Jakým způsobem se vláda v tomto směru snaží pomoci, zda probíhají jednání s operátory na to, aby se zopakovala ona pomoc, kdy operátoři uvolnili datové tarify, tak aby nikdo v té společnosti mezi žáky nezůstával bez možnosti distanční výuky z důvodu třeba nedostupnosti internetového připojení.

To je soubor konkrétních dotazů, konkrétních výzev, které směřují opravdu k tomu, aby se Česká republika s tou nastupující krizí vypořádala co nejlépe. Nevyslovuji to tady proto, abych si vládu dobíral. Vyslovuji to tady i za náš poslanecký klub proto, abychom konkrétními dotazy, konkrétními výzvami přispěli k tomu, že Česká republika bude lépe připravena na to nadcházející složité období.

Samozřejmě se také připojuji k přání pevného zdraví pro všechny a s velkým poděkováním pro zdravotníky, kteří zasahují v terénu.

Děkuji mnohokrát za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Kupka byl poslední přihlášený do všeobecné rozpravy. Nikdo další se nehlásí, všeobecnou rozpravu končím. Přistoupíme k rozpravě podrobné. Do podrobné rozpravy je jako první přihlášen pan předseda Faltýnek, potom vystoupí paní poslankyně Richterová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji, pane místopředsedo. Hezké odpoledne, dámy a pánové. Dovolte, abych přednesl návrh usnesení, který navrhuje náš poslanecký klub k té aktuální situaci okolo epidemie COVID-19.

"Poslanecká sněmovna, vědoma si závažnosti současné epidemiologické situace a bez ohledu na politické rozdíly

1. podporuje přijatá protiepidemiologická opatření za účelem snížení výskytu onemocnění COVID-19 na území ČR a vyzývá občany k jejich maximálnímu dodržování;

2. vyjadřuje poděkování všem zdravotníkům, pracovníkům sociálních služeb, hasičům, policistům, vojákům, hygienikům a dalším, kteří se starají o pacienty s nemocí COVID-19 či jinak přispívají ke zvládnutí epidemie."

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A paní poslankyně Richterová bude další, kdo vystoupí v podrobné rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Takový povzdech. Pan předseda klubu Faltýnek tady velmi čile vystoupil s tímto návrhem usnesení, ale když my jsme kladli otázky, tak tady nebyl vůbec nikdo, kdo by nám jako poslancům odpověděl. Tak jenom myslím, je to opravdu nevhodné, nedůstojné jednání Sněmovny.

Já bych se nyní věcně věnovala odůvodnění toho návrhu usnesení, které načtu, týkajícího se toho, co můžeme udělat. A sice můžeme jako Poslanecká sněmovna prověřit, zda všichni zaměstnanci státních úřadů a firem, u nichž to je jenom trochu možné, pracují z domova. Ráda bych upozornila na to, že když chceme apelovat na dodržování, děkovat zdravotníkům, tak bychom měli jako stát zajistit to, zda dodržujeme opravdu vše, co je možné, a zda všechny státní instituce maximálně poskytují tu možnost práce z domova.

Upozorňuji kolegy a kolegyně, změnili jsme v tom návrhu, který máte písemně, slovíčko "že" za "zda", takže to finální znění je skutečně: "Poslanecká sněmovna ukládá vládě prověřit, zda všichni zaměstnanci státních úřadů a firem, u nichž to je jen trochu možné, pracují z domova." Takto jednoduše.

A na toto usnesení bych ráda navázala hlasováním o té možnosti se čistě v pracovní skupině zabývat možností jednat jako Sněmovna on-line. Ty důvody, není to, jak tady zaznělo. Asi si tady někdo spletl práci z domova s nějakou dovolenou. Tak to fakt není. Je to mimochodem proto, abychom, tím že budeme, pokud se shodneme, pracovat z domova, ušetřili práci lékařům a zdravotním sestrám, pokud bychom se tady nakazili. Je to také jako prevence toho, abychom se sami nevyautovali tím, že bychom nebyli usnášeníschopní jako Sněmovna, protože by třeba bylo příliš mnoho lidí v karanténě a nemocných.

A konečně - je tam i ten argument, řada lidí je dnes v karanténě, má třeba i negativní test a nemůže vykonávat to svoje ústavní právo vykonávat mandát, nemůže tady s námi být. Je to třeba předseda našeho poslaneckého klubu. A já na to chci upozornit, že bychom se i k tomuhle měli postavit, že i proto, že řada z nás může být v karanténě, je řešením on-line zasedání. A o co vás chci požádat, je skutečně čistě rychlá, věcná diskuse o tom: "Poslanecká sněmovna žádá předsedu Poslanecké sněmovny, aby bezodkladně svolal pracovní skupinu se zastoupením všech poslaneckých klubů a ve spolupráci s legislativním a organizačním odborem Poslanecké sněmovny zabezpečil přípravu takové novely zákona o jednacím řádu, která umožní vzdálený způsob jednání a hlasování pléna Sněmovny po dobu nouzového stavu vyvolaného epidemiologickou situací."

To omezení je čistě na nouzový stav a takovouto epidemiologickou situaci. Já vám velmi děkuji za zvážení tohoto návrhu. To usnesení je žádost o svolání pracovní skupiny s cílem na něčem takovém pracovat. Děkuji, že to alespoň zvážíte.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová v podrobné rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, tady od toho pultíku zazněla velmi korektní debata a mnoho dotazů a podnětů. A odpovědí na ně je jenom mlčení. Část toho jednání tady byli alespoň vicepremiérka a další členové vlády, pan ministr zdravotnictví tady bohužel vůbec nebyl, ale očekávala bych, že na ty konkrétní dotazy tady bude vznesena i odpověď. Bylo to tady odleva napravo, celá řada konstruktivních věcí.

Tak si na tento okamžik vzpomeňte, až tady zase ať už premiér nebo kdokoliv další bude říkat, že nespolupracujeme, že máme táhnout za jeden provaz, že jsme všichni na jedné lodi. Vzpomeňte si na to. Tady skutečně měli všichni kolegové, všichni předřečníci celou řadu opravdu konstruktivních otázek. Tak prosím, abyste si zapamatovali, že na ně tady nezazněla jediná odpověď a že tady ještě z vládních lavic zaznívá takové odmítavé šumění, že přece bychom se tím nezabývali, že přece bychom se nenamáhali v této bezprecedentní situaci, v jaké se nacházíme, odpovídat. (Připomínka z pléna.) A to ani kolegům tady z komunistické strany, pane kolego prostřednictvím předsedajícího, ani jemu nebylo zodpovězeno. Myslím, že to je ostudné.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Máme zde předneseny dva návrhy na usnesení. Jedno přednesl předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek, druhý návrh přednesla ve dvou bodech poslankyně Olga Richterová. Já nicméně, přestože jsem už přivolal poslankyně a poslance do sálu, tak v souladu s dohodou politického grémia Sněmovny počkám tři minuty, než budeme hlasovat. Mezitím je zde žádost o odhlášení. Všechny jsem vás odhlásil, prosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami. (Předsedající vyčkává.)

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, jsme připraveni na hlasování. Nicméně je zde požadavek, aby se o návrzích, které přednesl pan předseda Faltýnek, hlasovalo zvlášť. Já nemám ty návrhy k dispozici, poprosil bych pana předsedu, kdyby ještě jednou přečetl tu první část, budeme o ní hlasovat, a pak tu druhou.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Preambule zní: "Poslanecká sněmovna, vědoma si závažnosti současné epidemiologické situace a bez ohledu na politické rozdíly

1. podporuje přijatá protiepidemiologická opatření za účelem snížení výskytu onemocnění COVID-19 na území České republiky a vyzývá občany k jejich maximálnímu dodržování;

2. vyjadřuje poděkování všem zdravotníkům, pracovníkům sociálních služeb, hasičům, policistům, vojákům, hygienikům a dalším, kteří se starají o pacienty s nemocí COVID-19 či jinak přispívají ke zvládnutí epidemie."

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano. Nejprve budeme hlasovat o té preambuli... o preambuli v obou případech. Nejprve budeme hlasovat o bodu 1.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 28. Přihlášeno jsou 94 poslanci, pro 72, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o bodu 2, tak jak ho přednesl pan předseda Faltýnek.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 29. Přihlášeni 94 poslanci, pro 94, proti nikdo, návrh byl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o prvním návrhu, který přednesla poslankyně Olga Richterová. Návrh usnesení zní takto: "Poslanecká sněmovna ukládá vládě prověřit, zda všichni zaměstnanci státních úřadů a firem, u nichž je to jen trochu možné, pracují z domova."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 30. Přihlášeni 94 poslanci. Pro 15, proti 9. Návrh nebyl přijat.

 

A druhý návrh poslankyně Richterové zní takto: "Poslanecká sněmovna žádá předsedu Poslanecké sněmovny, aby bezodkladně svolal pracovní skupinu se zastoupením všech poslaneckých klubů a ve spolupráci s legislativním a organizačním odborem Poslanecké sněmovny zabezpečil přípravu takové novely zákona o jednacím řádu, která umožní vzdálený způsob jednání a hlasování pléna Sněmovny po dobu nouzového stavu vyvolaného epidemiologickou situací."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 31. Přihlášeni 94 poslanci, pro 18, proti 9. Návrh nebyl přijat.

 

Tím jsme se vyrovnali se všemi návrhy, o kterých jsme měli hlasovat. Končím projednávání tohoto bodu.

 

Nyní se budeme věnovat bodu číslo

Aktualizováno 9. 12. 2020 v 10:07.




Přihlásit/registrovat se do ISP