Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

510.
Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2021
/sněmovní tisk 1067/ - prvé čtení

Z pověření vlády návrh uvede místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová. Já poprosím paní místopředsedkyni, aby se ujala slova. Současně požádám o klid v sále. Jsme v polovičním formátu, prosím, umožněte důstojnou atmosféru a vystoupení. Tak, máte slovo. Ještě jednou prosím o klid. Děkuji.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já ještě počkám... (Předsedající zvoní pro uklidnění v sále.)

Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi, abych vám představila návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2021. Rozpočet s největším schodkem v historii, který je ale tou největší investicí do budoucího rozvoje naší země po covidu. Bezprecedentní investicí do co nejrychlejšího rozvoje všech klíčových oblastí ekonomiky ČR a životně důležitou pomocí našim občanům... (Obrací se na předsedajícího, aby zjednal klid.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, prosím o klid v sále. Jestliže je to nezbytné, abyste něco řešili, běžte ven. Děkuji.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Naše ekonomika, životní úroveň občanů, otázka přežití mnoha za běžných okolností životaschopných firem stojí a padá s tím, nakolik bude naše rozpočtová politika moudrá a nakolik ji dokážeme správně využít. Při tvorbě rozpočtu a střednědobého výhledu jsme mysleli především na to, že jejich podoba bude určovat vývoj našeho hospodářství i v následujících letech. Nijak nezastírám ambici předkládaného rozpočtu sehrát co nejaktivnější roli a napomoci naší ekonomice zpět k růstu. A tento rozpočet vám předkládám s pokorou a také s důvěrou v to, že nám všem záleží na tom, jak bude vypadat příští rok a jak budeme úspěšní.

Samozřejmě předkládaný deficit je několikanásobkem čísel, na která jsme byli zvyklí z období před pandemií. Ale kdy jindy než v období nejsilnějšího propadu ekonomiky v novodobé historii naší země je nutné realizovat expanzivní politiku až do té míry, kde nám to současná legislativa a samozřejmě také dluhová pozice umožňuje?

Právě teď chceme pomoci těm nejdůležitějším oblastem naší ekonomiky a skupinám občanů.

Živnostníci. Nesmírně důležití pro nás všechny a každodenní chod naší země. Každý z nás má ve svém okolí živnostníka, kterému bylo znemožněno vydělávat. Restauraci, jejíž provozovatel je v těchto týdnech odkázán na pár poledních nebo víkendových tržeb přes výdejové okénko. A to ještě v tom lepším případě. Potřebují nutnou pomoc.

Zaměstnanci. Někteří zaměstnanci byli v souvislosti s pandemií propuštěni, novou práci teprve hledají, a stali se tak dočasnými klienty sociálního systému. Musíme se o ně postarat.

Rodiče. Řada z nich musela zůstat s dětmi doma, protože se ze zdravotních důvodů uzavřely školy. I s těmi jsme tu.

Tisíce obyčejných lidí mají akutní problém s nedostatkem likvidity a potřebují zaručenou půjčku, odklad daně nebo posečkání se splátkou. Víme a pomůžeme.

Tito všichni potřebují pomoc. Potřebují ji teď. Potřebují ji v robustním měřítku. Ano, stojí to státní rozpočet stovky miliard. Ke konci října 2020 rovných 224; 224 miliard, které jsme v souvislosti s koronavirem jen v letošním roce už napumpovali do ekonomiky. A to je právě ten důvod, proč vstoupím do dějin jako ministryně financí, za jejíhož funkčního období bylo dosaženo jednoho z největších schodků v historii naší země vůbec. Umím s tím žít. S čím bych ale žít neuměla, je to, že bychom naše občany nechali v této největší zdravotní a ekonomické krizi na holičkách. To se nestalo nikdy, co jsem ministryní financí, a nikdy se to nestane, na to máte moje slovo.

Tento schodek je investice do co nejrychlejšího rozvoje naší země v roce 2021. A cokoliv ubírat by znamenalo výrazné zpomalení možnosti rozvoje celé ekonomiky. Proto investujeme do budoucnosti po covidu a proto investujeme takto masivně.

Než přejdu k samotným prioritám předkládaného návrhu, ráda bych vás ujistila, že opravdu velmi pozorně nasloucháme názorům nejrespektovanějších světových makroekonomických pracovišť, jako je Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka. A ty se shodují, že aktuálně není namístě nic jiného než právě fiskální expanze, a varují před předčasným utahováním opasků, které by mohlo způsobit dlouhodobou stagnaci nebo opětovnou recesi ekonomiky.

Co říkají? Mohu v této souvislosti na prvním místě zmínit například prezidentku Evropské centrální banky Christine Lagarde, která ve svém nedávném rozhovoru pro Le Monde uvedla: Považujeme za nezbytné, aby fiskální záchranné sítě, které vlády zavedly za této krize, nebyly odstraněny příliš brzy.

Ve velmi obdobném duchu se vyjádřil Vítor Gaspar, ředitel sekce fiskálních politik při Mezinárodním měnovém fondu: Existuje riziko předčasného stažení finanční podpory a tvůrci politiky, kteří mají možnost volby, by udělali dobře, aby tak činili velmi pozvolně a aby finanční podporu zachovali do doby, kdy ekonomické oživení bude stát na pevných základech.

Jeho kolega Alfred Kammer, také z Mezinárodního měnového fondu, tedy organizace, jejímž hlavním posláním je právě dohlížet na finanční stability jednotlivých zemí, uvedl: Tvůrci politik musí udělat vše pro to, aby potlačili pandemii a její ekonomické škody, a předčasně neodvolávat podporu, aby se vyhnuli opakování chyby globální finanční krize. Proto je třeba zachovat silnou podporu, neboť pandemie se prohlubuje a oživení je stále rodící se a křehké. Jakmile veřejné zdroje uvolněné pro dočasnou podporu lidí a firem splní svoji úlohu, měly by být převedeny na veřejné investice, které do budoucna vytvoří odolnější, chytřejší, zelenější a inkluzivnější ekonomiku.

A tak bych mohla pokračovat ještě opravdu dlouho.

Co je ale ještě průkaznější než tvrzení nezávislých autorit, jsou čísla. Když jsme na jaře a v létě předkládali novely státního rozpočtu na letošní rok, mohli jsme se opřít jen o naše hluboké přesvědčení, že zachránit živnosti, podnikání, poptávku a životní úroveň našich občanů je jediný možný, a proto bezesporu správný krok. S tímto přesvědčením jsem čelila ostré kritice logicky vysokého schodku. Slýchala jsem, že se vláda utrhla ze řetězu, čelila jsem různým názorům, že děláme předvolební kampaň, že je rozpočet mimo realitu. A přiznám se, že jsem se nesmírně těšila na mezinárodní srovnání. Nezávislé mezinárodní srovnání toho, jak jednotlivé země, samozřejmě s ohledem k velikosti svého hospodářství, na pandemii zareagovaly. Ta mezinárodní srovnání přišla v říjnu a v prvním týdnu listopadu tohoto roku. Nejprve od Mezinárodního měnového fondu, poté Eurostatu a na začátku tohoto měsíce od Evropské komise.

Takže fakta: Česká republika patří mezi ty nejšetrnější země Evropské unie! Srovnání provedené Eurostatem potvrdilo, že naše veřejné finance nadále svou kondicí patří mezi nejlepší v EU. Z údajů o odhadovaných saldech a zadlužení za celý rok 2020, které jednotlivé členské státy evropskému statistickému úřadu poskytly a které Eurostat následně notifikoval, vyplývá, že i na konci roku zůstáváme z hlediska výše dluhu na čtvrtém místě v Unii, a to za Estonskem, Lucemburskem a Bulharskem. Z hlediska deficitu veřejných financí pak očekává lepší čísla pouze pět zemí - Dánsko, Kypr, Bulharsko, Švédsko a Německo. Zatímco Česká republika počítá s deficitem ve výši 6,4 % HDP, řada zemí počítá s dvojciferným deficitem.

Naši excelentní pozici nepotvrzuje jen říjnový Eurostat, ale listopadová čísla Evropské komise. Podle její nejnovější prognózy se totiž české veřejné finance se svým saldem minus 6,2 % zařadí na konci letošního roku na osmé nejlepší místo v Unii, a co se týče roku 2021, budeme velikostí dluhu na skvělém pátém místě za Estonskem, Bulharskem, Lucemburskem a Švédskem.

Znamená to tedy - řečeno s kritiky naší fiskální politiky - že celá Evropa dělá předvolební kampaň? Že vlastně ze všech zemí děláme skoro nejslabší předvolební kampaň? Že je mimo realitu všech 27 členských států? Na všechny světové strany od nás? Nemyslím si. A řekla bych, že si to nemyslí ani ti, kteří nás kritizují. Je to totiž velmi krátkozraká kritika. Naopak se potvrzuje, že naše ekonomika je silná, že stav našich veřejných financí je dobrý, bankovní sektor je mimořádně zdravý, rozpočty samospráv mají bezprecedentní rezervy a také zdravotní pojišťovny jsou na tom skvěle. Máme polštář, díky kterému rány tuzemské ekonomice můžeme mírnit. Právě díky tomuto polštáři patříme a nadále budeme patřit v mezinárodní konkurenci mezi vyhledávané a respektované bonitní věřitele, kteří neztratí kontrolu nad udržitelností svých veřejných financí a neocitnou se v dluhové pasti.

To nejsou naše přání, ale fakta. Potvrzují to ti nejpovolanější z povolaných, tedy naši věřitelé, a to prostřednictvím nízkých úroků, které si počítají za nakoupené dluhopisy. Potvrzují to i ratingové agentury. Konkrétně ratingová agentura JCR japonská ve čtvrtek minulého týdne potvrdila hodnocení České republiky pro dlouhodobé závazky v domácí i cizí měně. Agentura ocenila zejména dlouhodobě obezřetnou fiskální politiku vlády a nízký dluh sektoru vládních institucí. Výhled hodnocení zůstává stabilní. Standard&Poor's nám v pátek 30. října potvrdila výborné hodnocení AA pro domácí závazky a AA- pro zahraniční závazky, a to rovněž se stabilním výhledem. Ve svém hodnocení ocenila dlouhodobě nízkou úroveň zadlužení, stabilní bankovní systém či vysoké devizové rezervy. Podle komentáře Fitch ze středy minulého týdne zase návrh rozpočtu ČR na rok 2021 ukazuje na fiskální konsolidaci a naznačuje, že zadlužení země se po roce 2021 stabilizuje.

Je zřejmé, že si s naší rozpočtovou politikou nestojíme vůbec špatně. A proto v ní musíme pokračovat. Proto předkládám rozpočet, jehož hlavním cílem je využít nízkou úroveň našeho zadlužení k realizaci opatření, která pomohou udržet a zlepšit životní úroveň obyvatel, zmírnit negativní dopady pandemie na nejpostiženější skupiny a prostřednictvím rekordních investic co nejrychleji obnovit silný ekonomický růst.

Státní rozpočet bude hospodařit s příjmy ve výši 1 488,3 mld. Kč, výdaji ve výši 1 808,3 mld. Kč, schodkem 320 mld. Kč a rekordními investicemi za 186,6 mld. Kč. Kromě historicky nejvyšší alokace na investice do projektů fyzické infrastruktury a rozvoje digitalizace zvyšuje prostředky na platy pedagogů, výrazně posiluje zdravotnictví a nezapomíná ani na důchodce. Celkové výdaje na důchody se meziročně zvyšují o 29,5 mld. Kč, což znamená zvýšení průměrného starobního důchodu o 839 Kč, tedy o 5,8 %. Splácíme tím dluhy minulých vlád. Díky zvýšení platby státu do veřejného zdravotního pojištění získá zdravotní systém o 52,6 mld. Kč více. Věřím, že se shodneme, že nic není důležitější než zdraví obyvatel. Navyšujeme kapitálové výdaje o 40 mld. Kč. To jsou peníze, které se nám v budoucnosti vrátí, stejně jako navýšení výdajů na školství o téměř 20 mld. Kč, kde většinu tvoří nárůst platů pedagogů.

Snižujeme daně. Snižujeme daně a zavádíme celou paletu protikrizových daňových opatření, která pomohou firmám a občanům překlenout těžké období s co nejmenšími bolestmi. Zkrátka plníme všechny priority, za kterými si tato vláda dlouhodobě stojí.

A rozhodně nezapomínáme ani na úspory. Míra úsporných opatření ve výši 5 % provozních nákladů státu byla ale stanovena tak, aby nezpůsobila nežádoucí zásahy do akceschopnosti státu, veřejných služeb a zhoršení ekonomických očekávání.

Počítáme s pozvolnou konsolidací. Chceme se vrátit do standardních podmínek bez vyvolání recese. Pouze tak omezíme negativní dopady na životní úroveň a zajistíme konvergenci ekonomiky. Jsme si vědomi toho, že seberozhodnější konsolidace s opakovanými recesemi v zádech prostě svých cílů nikdy nemůže dosáhnout. Nabízíme tak zcela odlišný přístup ke konsolidaci veřejných financí než v minulém desetiletí. Tehdy se prakticky okamžitě druhý rok po recesi začalo škrtat a zvyšovaly se daně, aby se co nejrychleji snížil deficit veřejných financí. Ostatně tutéž medicínu by nám dnes rádi doporučili i někteří představitelé opozice nebo například Národní rozpočtová rada.

Jsem ovšem toho názoru, že bychom se měli z minulých chyb poučit, ne je opakovat. Navíc dnešní situace je jiná. Tehdy šlo o recesi dovezenou ze zahraničí v důsledku světové ekonomické a finanční krize. Nyní jde o pandemii nemoci COVID-19 způsobující hospodářskou recesi, přičemž onemocnění i recese se naplno projevily i v České republice. Současně je letošní propad ekonomiky odhadován jako mnohem výraznější a míra nejistot ovlivňující ekonomické chování a rozhodování nesrovnatelně vyšší.

V konsolidační strategii konkrétně počítáme s tím, že nebudeme valorizovat provozní výdaje, to znamená, že budou reálně klesat. Počítáme také se zmrazením platů úředníků a státních zaměstnanců. A budu opravdu ráda, když zde v Poslanecké sněmovně projde i zmrazení platů ústavních činitelů. Klesat budou i kapitálové výdaje bez prostředků EU a finančních mechanismů, neboť budou postupně doplňovány o zdroje z nových nástrojů EU.

Dámy a pánové, právě nyní je vhodný čas využít fiskální prostor, který jsme za poslední roky rozpočtovou odpovědností vytvořili. Mohu-li si vypůjčit nedávnou paralelu německé kancléřky Angely Merkelové, tak tedy pojďme vybudovat most, přes který přejdeme toto rozbouřené období do klidnějších dob. Ano, nejen Německo, ale také Česká republika si takový most zaslouží. A potřebuje ho. Předkládaný návrh rozpočtu je pilířem, bez kterého tento náš most nevydrží. Mějte to prosím při svém rozhodování na paměti.

Děkuji vám za pozornost a prosím, abyste schválením státního rozpočtu na příští rok pomohli naší zemi zdolat největší zkoušku, které ve své novodobé historii čelí. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Abych byl předvídatelný - nebo jaký bude další postup? Dáme slovo paní zpravodajce paní Miloslavě Vostré, předsedkyni rozpočtového výboru. Poté se otevře rozprava a mám zde přihlášky pana místopředsedy Fialy, pana předsedy Kalouska, se stanoviskem klubu vystoupí pan poslanec Onderka a poté s přednostním právem pan místopředseda Okamura. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: Vážený pane předsedo, děkuji za slovo, kolegyně, kolegové, dovolte, abych vás seznámila s návrhem usnesení, které přijal na svém jednání rozpočtový výbor na 46. schůzi, a přijal ho jako usnesení číslo 463, které jste všichni obdrželi. Je to usnesení k prvému čtení vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2021, sněmovní tisk 1067.

Po úvodním slově ministryně financí Aleny Schillerové, zpravodajské zprávě a po rozpravě rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu

I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2021 v prvém čtení přijala následující usnesení:

"Poslanecká sněmovna I. schvaluje základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2021 podle sněmovního tisku 1067 (dále zákon), kterými jsou:

A. Výše příjmů stanovená částkou 1 488 336 029 790 Kč, výše výdajů stanovená částkou 1 808 336 029 790 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji (saldo) stanovený částkou minus 320 000 000 000 Kč,

B. Způsob vypořádání salda těmito financujícími položkami

a) zvýšením stavu na účtech státních finančních aktiv o 18 783 830 871 Kč,

b) změnou stavu státního dluhu o 301 216 169 129 Kč.

C. Finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům krajů, s výjimkou hlavního města Prahy, a to příspěvky v celkové výši 1 660 631 400 Kč,

D. Finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům obcí, s výjimkou hlavního města Prahy, v úhrnech po jednotlivých krajích, a to příspěvky v celkové výši 10 251 683 200 Kč,

E. Finanční vztah státního rozpočtu k rozpočtu hlavního města Prahy, a to příspěvek v celkové výši 1 210 478 100 Kč,

F. Zmocnění ministryni financí podle §4 zákona a zmocnění Ministerstvu financí postupovat při stanovení výše příspěvku na výkon státní správy krajům postupem uvedeným v příloze č. 5, hlavnímu městu Praze postupem uvedeným v příloze č. 7 a jednotlivým obcím postupem uvedeným v příloze č. 8 zákona.

II.bere na vědomí, že návrh státního rozpočtu ČR na rok 2021

a) obsahuje finanční vztahy k rozpočtu Evropské unie, a to očekávané příjmy z rozpočtu Evropské unie v celkové výši 156 747 379 625 Kč a odvody do rozpočtu Evropské unie v celkové výši 55 000 000 000 Kč,

b) stanoví rozsah pojistné kapacity Exportní garanční a pojišťovací společnosti, a. s., ve výši 330 000 000 000 Kč,

c) obsahuje v příloze č. 9 zákona seznam dotací z vyjmenovaných kapitol státního rozpočtu poskytovaných v roce 2021 s označením jejich příjemců a uvedením jejich výše, které nepodléhají povinnosti vyhlásit výzvu k podání žádostí o poskytnutí dotace podle rozpočtových pravidel.

III. přikazuje k projednání kapitoly a okruhy vládního návrhu státního rozpočtu ČR na rok 2021 takto:

petiční výbor: kapitoly 304 - Úřad vlády, 309 - Kancelář Veřejného ochránce práv, 343 - Úřad pro ochranu osobních údajů,

rozpočtový výbor: kapitola 301 - Kancelář prezidenta republiky, 302 - Poslanecká sněmovna Parlamentu, 303 - Senát Parlamentu, 312 - Ministerstvo financí, 345 - Český statistický úřad, 359 - Úřad Národní rozpočtové rady, 396 - Státní dluh, 397 - Operace státních finančních aktiv, 398 - Všeobecná pokladní správa kontrolní výbor, 371 - Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí a kapitola 381- Nejvyšší kontrolní úřad,

výbor pro evropské záležitosti: kapitola 398 - Všeobecná pokladní správa - finanční vztahy k rozpočtu EU, EHP, Norsku a Švýcarsku vyjma zemědělské politiky (viz sešit B), v tom: Souhrnné rozpočtové vztahy k EU a finančním mechanismům, příjmy státního rozpočtu - transfery na krytí předfinancování, výdaje státního rozpočtu - programy a projekty spolufinancované z rozpočtu EU a odvod vlastních zdrojů EU ze státního rozpočtu do rozpočtu EU,

hospodářský výbor: kapitola 322 - Ministerstvo průmyslu a obchodu, kapitola 327 - Ministerstvo dopravy, 328 - Český telekomunikační úřad, 344 - Úřad průmyslového vlastnictví, 349 - Energetický regulační úřad, 353 - Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, 373 - Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, 374 - Správa státních hmotných rezerv, 375 - Státní úřad pro jadernou bezpečnost

ústavně-právní výbor: 336 - Ministerstvo spravedlnosti - část správní a dále souhrn celé kapitoly, 355 - Ústav pro studium totalitních režimů, 358 - Ústavní soud,

výbor pro obranu: kapitola 307 - Ministerstvo obrany, 308 - Národní bezpečnostní úřad,

výbor pro bezpečnost: 305 - Bezpečnostní informační služba, 314 - Ministerstvo vnitra, část Bezpečnostní požární ochrana a souhrn celé kapitoly, 336 - Ministerstvo spravedlnosti, část vězeňství, 376 - Generální inspekce bezpečnostních sborů, 378 - Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost,

výbor pro sociální politiku: kapitola 313 - Ministerstvo práce a sociálních věcí,

výbor pro zdravotnictví: kapitola 335 - Ministerstvo zdravotnictví,

výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu: kapitola 321 - Grantová agentura České republiky, 333 - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 334 - Ministerstvo kultury, 361 - Akademie věd, 362 - Národní sportovní agentura, 377 - Technologická agentura České republiky,

volební výbor: kapitola 372 - Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,

výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj: kapitola 314 - Ministerstvo vnitra, část správní, 317 - Ministerstvo pro místní rozvoj, finanční vztahy k rozpočtům územních samosprávných celků, dobrovolných svazků obcí a regionálních rad regionů soudržnosti (sešit G),

výbor pro životní prostředí: kapitola 315 - Ministerstvo životního prostředí, 348 - Český báňský úřad,

zahraniční výbor: kapitola 306 - Ministerstvo zahraničních věcí,

zemědělský výbor: kapitola 329 - Ministerstvo zemědělství, dále společná zemědělská politika, vazba na státní rozpočet, přímé platby, dorovnávání přímých plateb z národních zdrojů, podpora rozvoje venkova, opatření společné organizace trhu, kapitola 346 - Český úřad zeměměřický a katastrální;

IV. přikazuje dále střednědobý výhled státního rozpočtu České republiky na léta 2022 a 2023, sněmovní tisk 1068, rozpočtovému výboru;

V. doporučuje výborům Poslanecké sněmovny, v jejichž kapitolách jsou rozpočtovány prostředky pro činnost neziskových a obdobných organizací, aby se příspěvky na tuto činnost zabývaly."

II. zmocňuje zpravodajku výboru, aby s tímto usnesením seznámila Poslaneckou sněmovnu Parlamentu - což jsem takto učinila.

Dále, pokud nebude námitka, pokud bude potřeba, budu se odvolávat pouze na znění usnesení rozpočtového výboru, abych ho nemusela již celé opakovat. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Otevírám rozpravu, do které je jako první s přednostním právem přihlášen pan místopředseda Petr Fiala. Jenom jsem v tom výčtu zapomněl říct, že ještě před schůzí se přihlásil s přednostním právem na 10.30 prezident České republiky. Ale to určitě zvládneme. Pane předsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, rozhodně do 10.30 moje vystoupení zvládneme. Nepředpokládám, že bych tady měl hovořit tak dlouho, ale některé podstatné věci chci určitě říct.

A začnu tím, že samozřejmě nikdo nezávidí vládě úkol sestavit rozpočet na rok 2021, sestavit ho uprostřed epidemie, poškozené ekonomiky, všech těch problémů, které pandemie přináší. To je velký úkol, velká výzva a zkouška a jsem si toho vědom. Současně ale samozřejmě platí, že před tuto zkoušku, před tuto výzvu nebyla postavena vláda, která by byla nějak zvlášť unavena z náročných reforem, z fiskálního úsilí. To tedy ani náhodou. Ta výzva a zkouška přišla po šesti a půl letech z rozpočtového hlediska určitě pohodlného vládnutí koalice ANO a ČSSD. Koalice si užívala každý rok vysokých ekonomických růstů a s nimi zhruba ročně stomiliardových transferů z kapes daňových poplatníků do správy ministryně financí a do státního rozpočtu.

A po těchto šesti a půl letech se už v zimě tohoto roku - a to je důležité, bylo to před příchodem pandemie, bylo to před tím vším, čemu čelíme, bylo to ještě v těch pohodlných časech - veřejné finance začaly rozpadat. Vzpomeňme si na to. Únorový schodek rozpočtu byl 27,4 mld. korun, tedy bezmála tři čtvrtiny z těch celoročně plánovaných 40 mld. korun deficitu. A všechno to směřovalo k tomu - a znovu připomínám, bez pandemie, v dobrých časech - že za první čtvrtletí tohoto roku by vláda vlastně už zkonzumovala ten celoroční deficit, který si naplánovala. Takže kdyby nepřišla pandemie, tak v těchto měsících by už nepochybně všichni v naší zemi viděli, že se vláda chovala nerozumně, nezodpovědně, pokud jde o rozpočet, že ignorovala doporučení i varování opozice, ale taky například Nejvyššího kontrolního úřadu a dalších orgánů, které upozorňovaly na ty rozpočtové problémy, které upozorňovaly na to, že ta hostina pomalu končí a že z ní zbude velmi málo, nebo nic.

Věci se ale vyvinuly jinak, všichni to víme. Tato situace jako by byla tou pandemií smazána a vláda dostala příležitost začít jinak, začít znovu, postavit se k tomu moudřeji. Nikdo by neřekl, že to vláda má lehké, neříkám to ani já, ale každý by uznal, že se o jiný přístup, o moudřejší přístup aspoň pokusila. A říká se, že selhání je příležitostí začít znovu, tentokrát o něco moudřeji, připisuje se to Henrymu Fordovi. Ale tady nevidíme žádný rozumnější nebo moudřejší přístup. Tohle není moudřejší rozpočtová politika. Toto je zachování té změny kurzu, jenomže teď už se ta rozpočtová loď řítí na útes a to, co tady vláda nabízí, je spíše "pokračujme v hostině, po nás potopa, však ono to nějak dopadne". A ono to dopadne jenom špatně.

Na příští rok vláda plánuje deficit, a bylo to tady i řečeno, všichni to víme, 320 mld. korun. To je mnohem více, násobně více než v jakémkoliv roce, který následoval po té velké celosvětové ekonomické finanční krizi z let 2007 a 2008. A s výjimkou tohoto roku, letošního roku, roku 2020, nebyl dosud žádný deficit v krizovém, pokrizovém období v takové výši, jakou vláda plánuje na příští rok.

A to není všechno. Podívejte se na ten výhled na další tři roky. To do toho taky musíme započítat a o tom musíme taky uvažovat. Já to jenom připomenu. Následující tři roky - 2021, 2022, 2023 - naplánovala vláda dohromady dluh ve výši 826 mld. korun, tedy daleko víc než tři čtvrtě bilionu korun, prosím pěkně, bez toho letošního půlbilionového deficitu. Bez letošního. Na příští tři roky 826 bilionů korun. Slyšíte to dobře všichni, Sněmovna i občané. Takže když nás na jaře zastihne - nedej bože, nikdo si to nepřejeme, ale nikdo to ani nemůžeme vyloučit - třeba ještě jedna slabší vlna koronaviru, tak co se stane? V příštích třech letech podle této vlády uděláme deficit 1 bilion korun.

Já se ptám vlády, proč třeba na letošní rok nenavrhuje deficit, v uvozovkách jen, ve výši 200 mld. korun. A to číslo jsem si nevymyslel, nebo jsem si ho vymyslel stejně, jako si vláda vymyslela 320 mld. korun dluhu. Těch 200 mld. třeba doporučuje Národní rozpočtová rada . Jsou pro to nějaké důvody, aby ten deficit byl nižší? No samozřejmě jsou. A to je třeba deficit letošního roku. Vláda v letošním roce pravděpodobně nevyčerpá toho půl bilionu, těch 500 mld. dluhu, který si naplánovala a který Sněmovna - i přes náš nesouhlas, to připomínám - schválila. A k tomu se dočteme, že paní ministryně řekla, že nemá smysl dělat nějaké makroekonomické predikce.

Tak deficit na letošní rok je vlastně nereálný, na příští rok je to nějaké číslo, makroekonomické predikce nemá smysl dělat, tak se nám nikdo nemůže divit, nikdo se nám nemůže divit, že považujeme tento rozpočet, že je, jako když ho někdo vyvaří z vody, že neodpovídá ekonomické realitě ani náhodou.

A to samozřejmě není všechno. V tom státním rozpočtu se nepočítá s výdaji, které máme na stole, které navrhla sama vláda tím podivným způsobem. My se tady budeme zabývat základními parametry rozpočtu a za chvíli budeme schvalovat, asi příští týden se tím začneme zabývat, daňový balíček, který na příští rok přináší opravdu závažné změny do státního rozpočtu, pokud bude schválen. A zase připomínám tu absurditu a ta jenom svědčí o tom odpovědném, respektive neodpovědném přístupu. Do toho daňového balíčku přichází s pozměňovacím návrhem premiér, s jiným pozměňovacím návrhem první místopředseda vlády a ty pozměňovací návrhy, pokud projde ten pozměňovací návrh pana premiéra, tak mají obrovské dopady na státní rozpočet.

Já chápu, že tam teď třeba v tom rozpočtu není z legislativního hlediska obsažený ten výsledek jednání o daňovém balíčku, ale ptám se: Je tam na to rezerva? Počítá se s tím nějak? Je toto odpovědná politika? Je tam rezerva? Nebo je to jedno? Je to jedno, protože to číslo těch 320 miliard samo o sobě nemá žádnou váhu a žádnou oporu v realitě. Já se obávám, že to je ta správná odpověď. Nemá to oporu v realitě, je to jen cár papíru, a proto je to vládě vlastně jedno.

Považuji taky za nezodpovědné, vlastně do jisté míry alibistické, že vláda pracuje jenom s optimistickým scénářem, s jediným možným optimistickým scénářem. Pandemie znamená šok nabídky, poptávky, toho, co se teď děje, ten je jednorázový, přejde to. A vláda počítá s tím, že všechno půjde už jenom dobře. No já bych si to přál, všichni budeme všechno dělat pro to, aby všechno šlo už jenom dobře. Ale v tom rozpočtu, přestože je tam přes tři čtvrtě bilionu deficit v příštích třech letech, se nezdá, že by byla nějaká rezerva na to, kdyby bylo zase hůř, kdybychom čelili nějaké recidivě pandemie. To tento rozpočet neobsahuje a přes ten obrovský deficit, který má, sami si odpovězte na otázku, jestli je tohle moudrý přístup, jestli toto je moudrá politika, až o tom budeme hlasovat. Jestli v tom návrhu shledáváte něco moudrého, rozumného, co vyváží, něco, co vyváží toho tři čtvrtě bilionu nového dluhu v příštích třech letech, kde se to pozitivně projeví, kde je v tom návrhu rozpočtu nějaká příležitost, nějaký princip oživení ekonomiky. Já ho tam tedy nevidím.

Podívejme se na některé konkrétní věci. Kdo vymyslel u nás během první vlny krize tak důležitou věc, jako byly cenově dostupné, nebo dostupné a cenově přijatelné plicní ventilátory? Kdo to byl? Byli to čeští vědci. Byl to český výzkum. Ale v rozpočtu pro výzkum vláda přidala k 46,8 miliardy korun pouhé 0,9, necelou 1 miliardu. Tak to není podpora. To samozřejmě není podpora a to ukazuje to nasazení vlády v této věci, jak to myslí vážně s rozpočtem pro výzkum. My jsme už mnohokrát řekli, že výzkum a investice do výzkumu, do výzkumné infrastruktury jsou nesmírně důležité pro Českou republiku, pro budoucnost, pro naši ekonomiku, pro to, aby se nám dařilo, a my jsme připraveni, když budeme ve vládě, dávat do výzkumu mnohem víc. Již letos jsme představili náš konkrétní plán, který říká, že do výzkumu by mělo jít 1 % HDP, do vzdělání 5 % HDP. Tomu ten rozpočet, který tady předložila vláda, ani náhodou neodpovídá, přitom investice do výzkumu jsou takové, které se jednoznačně vyplácejí.

Nebo mi řekněte, když se díváte na ten rozpočet, kde a jak chce vláda šetřit na provozu státu. To je opravdu těch 5 % úspor na provozu státu naše meta? Je to to, co má vláda dělat ve chvíli, kdy se dostává ekonomika do obtíží a kdy je potřeba šetřit nikoliv na občanech, ale právě na provozu státu? Před rokem a půl, nebo ještě na začátku tohoto roku jsme od vlády slyšeli, že vláda slibuje ušetřit na provozu 10 %. To bylo v době, kdy ty příjmy do rozpočtu byly ještě vysoké a kdy tu žádné problémy nebyly. Teď by to bylo namístě, jenže se nestalo nic. Nestalo se nic ani v těch dobrých dobách a neděje se nic ani teď. 5 % je málo, 10 % by byl aspoň splněný slib. Ale ani to nestačí.

My jsme už dávno přišli s návrhem antibyrokratické revoluce, která počítá se zrušením 20 % zákonů, vyhlášek, kontrol. To jsme slíbili, to po volbách uděláme a to budou výrazné úspory v provozních nákladech státu. Nebo jiný příklad. Pamatujete si, jak vláda říkala opakovaně, že se chce touto krizí proinvestovat? Už jsme slyšeli něco o tom, kam a kde jsme se třeba v tomto roce tou krizí proinvestovali? Já jsem nic takového neslyšel, nebo nic takového nevidím, ale pamatuji si, že to byl hlavní důvod proč si vláda řekla o 200, 300 a nakonec 500 miliard deficitu. Proinvestujeme se, jdeme se tou krizí proinvestovat - říkal to pan premiér, říkala to paní ministryně financí doslova v každých zprávách každou celou hodinu, slyšeli jsme to všichni. Tak se ptám - kde jsou výsledky? A jak tomu odpovídá ten návrh rozpočtu? To nás opravdu vytrhne těch 40 miliard navíc do investic? Pánbůh zaplať aspoň za to, aspoň že tam je nějaké navýšení investic. Ale tohle přece není proinvestování se ekonomickou krizí. Je to to stejné, co posloucháme řadu let po sobě: investice, budeme investovat, budeme stavět - ale výsledek tu není.

My na rozdíl od vlády bychom skutečně investovali. Pro nás by silnice, dálnice, rychlovlaky nebyly jenom něčím, co je napsané na papíře nebo v knize pana premiéra. My jsme slíbili, a myslím si, že to je správné, dodržíme to, dát 3 % HDP na infrastrukturu. To není pouze slib, to je věc, která, až budeme ve vládě, se tak stane realitou. Ale bylo by potřeba, aby se to stávalo realitou už teď, aby vláda, která mluví o tom, že se chce krizí proinvestovat, skutečně dala do rozpočtu potřebné prostředky na investice a připravila ty investice, ale to v tomto rozpočtu, dámy a pánové, nenajdete.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, já považuji ten bilion korun, nebo více než bilion korun, kterým nás vláda chce zadlužit v tomto roce a v těch třech následujících letech, za absolutně nepřijatelný, za neodpovědný, za výraz bezradnosti. V tom rozpočtu není nic, co by naznačovalo, že se chce vláda skutečně proinvestovat do dobré budoucnosti. Nejsou tam klíčové reformy, není tam ani náznak něčeho, co by mělo opravdu oživit ekonomiku, náznak toho, že si vláda uvědomuje, že na státu je potřeba šetřit, ale není možné šetřit na občanech. Není tam nic z toho, co by slibovalo, že když se všichni zadlužíme, že když všichni přijmeme takto vysoký deficit státního rozpočtu - a to je dluh každého občana, který bude v budoucnosti splácet - že se to vyplatí, že to pomůže lidem, že to nastartuje ekonomiku, že to prostě pomůže občanům, ať už jsou zaměstnanci, nebo podnikatelé. Nic takového v tom rozpočtu nenajdete.

Já považuji ten návrh rozpočtu za výraz toho, co vláda předvádí, nebo jaká vláda je v těch posledních letech nebo v tom posledním roce - bezradná, rezignovaná a vlastně bez představy, co dál. A místo toho, aby vláda tady proměnila to selhání rozpočtové v příležitost, začala znovu, moudřeji, předložila rozumný rozpočet, tak ten rozpočet, který tady máme na stole, ten se dá vyjádřit heslem po nás potopa.

Dámy a pánové, z těchto důvodů Občanská demokratická strana nebude hlasovat a uděláme všechno pro to, abychom to pak v dalších letech dali do pořádku. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já také děkuji. S přednostním právem vystoupí pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, paní ministryně tady citovala mezinárodní autority a jejich obecná doporučení k expanzivní fiskální politice. Je velká škoda, že necitovala žádnou domácí autoritu, která by podporovala vládou navržený návrh rozpočtu. Nemohla ji citovat proto, že žádná taková neexistuje. Ani Národní rozpočtová rada, ani na vládě nezávislí ekonomové nepodporují tento návrh, naopak před ním varují a varují před postupným rozvratem veřejných rozpočtů, který bohužel vláda v rámci své fiskální politiky realizuje.

Paní ministryně tu řekla, v podstatě citovala, že vláda bude hospodařit v příštím roce s příjmy 1 bil. 488,3 mld. korun. Všichni, jak tady jsme, včetně vlády, včetně paní ministryně, víme, že s těmito příjmy vláda hospodařit nebude, protože prostě takové nebudou. Tento odhad příjmů vychází ze scénáře, že v letošním roce ekonomika poklesne pouze o 6,6 % a v příštím roce je předpokládán v tomto scénáři růst 3,9 %. Je evidentní, že pokles ekonomiky v letošním roce bude mnohem větší než 6,6 %, bude to minimálně 8 %. Některé scénáře předpokládají až 10 %. Růst v příštím roce 3,9 svým optimismem překračuje hranice toho, co lze očekávat. Jak vůbec máme komentovat rozpočet, který de facto rozpočtem není, protože je zcela mimo aktuální ekonomickou realitu? Prostě takhle to nebude, jak máme před sebou a jak o tom máme hlasovat. Prostě budeme hlasovat o číslech, která neplatí, a vláda to v tuhle chvíli ví. Já v tom nevidím sebemenší smysl.

Nechci vládě vyčítat, že její predikce ze září už není aktuální, za to vláda samozřejmě nemůže, ale jaký potom má smysl na neaktuální predikci postavit rozpočet? Já jsem přesvědčen, že pokud to přepracujeme na aktuální ekonomická data, tak nám sice bude hrozit třicetidenní provizorium, ale třicetidenní provizorium s jasnou vůlí Sněmovny někdy na konci ledna rozpočet schválit vidím jako výrazně menší problém než vstoupit do nového roku s rozpočtem, který není pravdivý a který je zcela mimo ekonomickou realitu. Proto si dovoluji navrhnout usnesení:

Poslanecká sněmovna vrací vládě návrh státního rozpočtu k dopracování s následujícím doporučením:

1. příjmy přizpůsobit ekonomické realitě;

2. výdaje přizpůsobit skutečnosti, že bude pokračovat koronavirová krize. Termín - 30 dnů.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat. Procedurální návrh pana poslance Kalouska byl zaznamenán a nyní se stanoviskem klubu sociální demokracie vystoupí pan poslanec Roman Onderka. Není přítomen. Hlásí se s přednostním právem - ale to nemohu udělat, pane ministře, ledaže jste za kolegu Onderku pověřen přednesením návrhu klubu. Tady mám ještě s přednostním právem pana místopředsedu Okamuru a paní ministryni Maláčovou. Tak paní ministryně Maláčová - protože já cca za čtvrt hodiny přeruším projednávání - tak paní ministryně. Pokud ne, vzdáváte se svého přednostního práva, tak pan ministr kultury.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dobrý den, omlouvám se za tu trochu tu, ale vidím, že tady není pan Onderka, a já bych docela rád zareagoval na to, co jsme tady slyšeli, protože mě zaujalo, když můj předřečník řekl, že ministryně financí se pouze oháněla zahraničními autoritami, které doporučují v současné době ve světě v reakci na pandemickou krizi expanzivní fiskální politiku, a že nejmenovala nikoho z těch českých ekonomů. Tak já bych rád řekl, že si myslím, že vůbec není tak těžké najít české ekonomy, kteří dnes doporučují expanzivní fiskální politiku. Já vám řeknu třeba - to si jenom tak vzpomenu, nepřipraven - Jana Švejnara, Milana Matějku a mohl bych jmenovat mnohé další. Skoro mi připadá, že každý český ekonom, který je v kontaktu s tou světovou debatou, která se vede o tom, jak reagovat na tu pandemickou krizi, tak vlastně potvrzuje to, co říká Martin Volf, to, co říká celá řada předních ekonomů, že jsme se poučili právě z té krize let 2008-2009 a že jsme viděli např. ve Spojených státech úplně názorně, jak se reaguje na takovouto krizi, že se Spojeným státům nesmírně vyplatila fiskální expanze, a že dokonce díky ní se z té krize dostaly rychleji než Evropa, protože financovaly daleko více výdaje státu. No a výsledek byl, že na tom neprodělaly, naopak na daních z ekonomiky, která se rozběhla, získaly ty peníze zpátky. A tohle je poučení, které bych si skoro vlastně dovolil říci, že dneska sdílí celý svět a všichni, kteří to aspoň trochu sledují, tak to akceptují.

Pan Kalousek prostě nemá pravdu. Těch českých ekonomů, kteří to doporučují, je skutečně celá řada. Omlouvám se, že vás tady nebudu zdržovat výčtem těch, kteří to říkají, a dokonce říkají, že to je jediný způsob, jak se dneska efektivně z té krize dostat. A dneska nikdo nepochybuje, že česká vláda v roce 2009-2010, kdy zvolila tu politiku utahování opasků neboli austerity policy, jak se tomu říkalo po celém světě, tak v této zemi prohloubila recesi. Rozumíte, měli bychom aspoň respektovat některé základní ekonomické poučky a závěry, které dneska jsou všeobecně brány v potaz. Nikdo je nezpochybňuje kromě pana Kalouska a kromě pana Fialy, který si tady dovolí říci, že my pokračujeme v hostině. To je taková ta typická argumentace deset let zpět - nebudeme tady utrácet, musíme si utáhnout opasky, protože jak říkal pan Petr Fiala, on říkal dokonce: my pokračujeme v hostině, 320 mld., to je mnohem více, než kolik my jsme si dovolili po těch letech 2008. No ano, ano, je to mnohem více, než oni si dovolili v politice, která - a to je opět obecná shoda - prodloužila recesi v České republice. To utahování opasků prostě vedlo k tomu, že jsme se v tom motali daleko víc, než jsme museli. Ať někdo z těch, co tu vystoupili, zpochybní moje slova. Tohle je přece konsenzus, že to bylo špatně. Tak nejsme schopni se z toho poučit?

Já chápu roli opozice a chápu to, že má právo to kritizovat, já to všechno beru. Ale není možné, aby vůbec nebrali v potaz tu lekci, kterou jsme tady zažili díky krizi 2008-2009, a není možné takto opakovat ty staré omyly. To vlastně mate veřejnost. To vytváří dojem, že tady někdo nezodpovědně zadlužuje stát, ale myslím si, že tady bychom měli vysvětlit veřejnosti, že tento způsob není nezodpovědným rozmařilým rozhazováním peněz, že to je dneska cesta, jak se z té krize nejrychleji dostat.

Ponechme stranou, že s těmi penězi, které si tak půjčíte, musíte dobře zacházet... ty multiplikační efekty a podobně. To já nezpochybňuji. A to by byla legitimní debata, kdyby opozice řekla, my bychom zacházeli s tím deficitem lépe, my si myslíme, že je třeba to investovat jiným způsobem. Tento typ debaty bych pokládal za naprosto oprávněný a vůbec bych se nezlobil, protože to si myslím, že o tom skutečně má smysl se bavit, jak s těmi penězi nejlépe zacházet.

Ale jiná věc je tady naprosto levně a paušálně tvrdit, že někdo si prostě dovoluje zadlužovat a že k tomu snad není důvod. Prostě já říkám, je k tomu důvod. Jako skutečně dneska celá řada zemí jde cestou, a uvědomte si, už jsem to tady jednou říkal a překvapuje mě, že to musím říkat znovu, ty země, které dneska si půjčují, zdaleka nemají tak příznivou situaci z hlediska celkového zadlužení státu, nízké nezaměstnanosti jako Česká republika. To znamená, touhle cestou jdou dneska země, které na to ani tak nemají, jako na to máme my. Prostě já nejsem nějaký rozhazovač nebo rozmařilec. Já nejsem člověk, který by zlehčoval. Ale dneska prostě vím, prokazatelně vím, že tyhle peníze, když se dobře vydají, tak umožní tu ekonomiku rychle vrátit zpátky do normálních kolejí. Viděli jsme to učebnicově v té krizi. Víme dobře, že ti, kdo to udělali, tak se z toho dostali rychleji. Proto to prostě děláme. Takže bavme se o podstatných věcech.

Bavme se třeba o tom, jak s těmi penězi skutečně dobře zacházet, jak je investovat takovým způsobem, aby se nám skutečně rychle vracely. Taková debata by byla dobrá. Ale výrazy, které tady byly použity, jsou prostě nesolidní. Je prostě nesolidní tvrdit, že nejsou čeští ekonomové, kteří by tady v této zemi mluvili o nutnosti fiskální expanze. Jsou takoví ekonomové. A je jich celá řada, skoro bych řekl všichni, kteří jsou soudní. Řekněte mi spíš někoho, kdo to zpochybňuje, bych řekl. Řekněte mi nějakého významného českého ekonoma, který vystoupil proti tomu, že dneska Česká republika by si měla půjčit peníze, dobře je investovat, aby se nedovolilo zmrazit celou ekonomiku, zmrazit český průmysl a podobně. Kdo tohle řekl? Tohle naopak byste nenašli. Takže mi připadá, že tohle je věc, kterou bychom si měli vyjasnit.

Tady by se mohla konat dobrá debata nad rozpočtem. Já si ji umím představit. Ale odmítám tohle. A hlavně mi to připadá, jako kdyby tady žil celá léta a vůbec se z ničeho nepoučil. Mně prostě vadí to, jako kdyby vlastně vůbec nic nepochopili na celém to vývoji posledních let. A opakují ty staré floskule. Už jenom chybí, abyste nám řekli, že je třeba šetřit. Hlavní úkol je šetřit, utahovat si opasky. Sdělme veřejnosti, že kdo bude méně utrácet, ten bude vítěz. A jestli tohle dokážeme veřejnosti vnutit, tak já vám garantuju, že ta ekonomika půjde do pekla! Jestli řekneme lidem, že budeme všichni šetřit na rozpočtu a podobně, vy radši nic nekupujte, tak to můžeme zabalit. Bude přesně to, co bylo před těmi deseti lety. Lidi se leknou, všechny odloží a výsledek bude, že celá ekonomika půjde do kélu!

To znamená, tyhle řeči jsou vlastně nebezpečné! A víte, proč jsou nebezpečné? Protože my jsme takový šetřivý národ. Jako to je bohužel pravda. A je to naše výhoda. V řadě věcí je to vlastně naše síla, že máme šetrné občany. Ale v něčem v takové situaci se to stává prostě zlem. Já vždycky říkám ten starý vtip, že co se týče šetření, v tom byli dobří už komunisté. V tom byl už dobrý Gustáv Husák, který řekl: "Toho bohdá nebude, abychom my komunisté tuto zem zadlužili." To bylo už za starých časů. To bylo něco, co v této zemi politicky fungovalo. Už za hlubokého socialismu! A dneska to prostě pravice převzala. Ona prostě znova opakuje tu starou Husákovu větu: "Toho my bohdá nedovolíme, abychom tuto zemi zadlužili." A ono to samozřejmě funguje. Lidé tomu rozumějí. Každému to připadá chytré, kromě těch bohužel, kteří se tady zadlužili a mají exekuce, to je taky pravda. Ale velká část obyvatel v této zemi si opravdu myslí, že v životě by měl člověk být opatrný při půjčování peněz. A funguje to politicky bezvadně. A já si myslím, že když to dneska ale tady zaznívá, tak je to prostě populistické. To je zneužívání něčeho, co jde dneska proti tomu, co je určitým ekonomickým poznáním, které je podle mě jediné možné, když chceme tu krizi zvládnout.

Takže si myslím, že je v pořádku vést tady debatu. Je v pořádku vést tady kritickou debatu. Kvůli tomu tady jsme a kvůli tomu tady je opozice. Ale nechápu, proč opozice pořád znovu mele tyhle své omyly, které by měla opustit, proč se nepoučila z toho, co se tady odehrálo před těmi deseti lety. Tehdy ti politici... Víte, vy dneska říkáte, že máme pomáhat kultuře. Jak jste tehdy pomáhali? Speciálně pan ministr Kalousek. Co se dalo městům a obcím? Nic se jim nedalo. Kultuře se vůbec nepomáhalo. Podívejte se, jak jste ji tehdy úplně udusili v té době, když mluvím o svém resortu. Mně to připadá pokrytecké, když dneska vlastně vy jedním slovem říkáte, že se má šetřit, a druhým slovem se dovídám, co máme všechno pokrýt finančně my. Takhle to prostě tady zní. No to je komické. Toto neumožňuje solidní debatu. Na jedné straně kritizovat velký rozpočet a na druhé straně kritizovat, za co všechno máme odpovědnost.

Slyšel jsem některé představitele pravice, kteří tady vystupovali a mluvili téměř s láskou o roli státu způsobem, který jsem si dříve nedovedl představit. Ale na druhé straně jestliže říkáte, že ten stát je tak důležitý teď, tak nemůžete zároveň tepat do deficitu, který je ekonomickou nutností pro to, aby stát plnil roli, kterou v takovéto krizi má. Takže na tom se nějak domluvme. Já opravdu nebráním debatě, nebráním kritice, ale bráním tomu, co mi připadá úplně nepochopitelné opakování starých omylů, se kterými jsme se měli už dávno vypořádat.

Já nevím, proč pan Kalousek odešel, že to nechce poslouchat. Ano, on nese odpovědnost za to, co tady před těmi deseti lety bylo. A to byly obrovské ztráty, které se způsobily. Takže pravděpodobně to nechce poslouchat, a proto odešel a neposlouchá to. Ale je to prostě tak. Oni to tehdy zpackali. A politika fiskální expanze dneska je celosvětově uznávaný způsob, jak se z té krize dostat.

A vezměte v potaz další věc. Se divíte, jak vypadá rozpočet na rok 2021. No my jsme nevěděli, že přijde teď tahle vlna, která zase tu situaci komplikuje. To znamená, to je znova to, co si vynucuje opět, aby ten nástroj byl použit. Takže to, že přichází tento nástroj znovu, to má přece hlubokou logiku, a že ho musíme použít, jestliže nechceme selhat na to, že jsme úplně mizernými hospodáři, kteří nevědí, že teď nastupuje stát, teď je úloha státu, teď stát musí vlastně nastoupit, aby pomohl, aby ta ekonomika nešla úplně do minusu, aby se prostě celá nezastavila. Tohle přece není složité. A naším úkolem je toto veřejnosti vysvětlovat. Už je dobré tu veřejnost neděsit. Neděsit je ještě tím, že je všechny zadlužíme.

Opakuji ten mechanismus. V Americe si půjčili ty peníze a díky nim rozjeli ekonomiku a na daních to dostali zpátky a z krize se dostali nejrychleji. Tak ať si to každý nastuduje z těch, co tady chtějí mluvit. Vždyť to je lekce, kterou jsme dostali a ze které se všichni poučili. Akorát tady ne. Pan Kalousek se nepoučil. Pan Fiala se nepoučil. Ti se odmítají vlastně tím asi zřejmě zabývat a tváří se, jako by to nebylo. To je to, co nechápu. Chcete-li být slušná opozice, tak se proboha učte! Studujte to, co se tady odehrálo za deset let! A neopakujte věci, které se přežily, které nikde v parlamentech nikdo neopakuje! V tom jste naprosto mimo čas. (Tleskají ministři ve vládní lavici a někteří poslanci hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Zaorálkovi. Ještě připustím jednu faktickou poznámku Vojtěcha Munzara, protože jsme v rozpravě, a pak přeruším jednání do příchodu prezidenta republiky. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já jsem tady fascinovaně poslouchal pana Zaorálka, ministra kultury, jak dštil síru tady na pravici a jakým způsobem poučoval. No, bylo by to velmi zajímavé, pane ministře, kdyby vaše společná vláda sociální demokracie a ANO nežila v posledních letech v ekonomickém růstu, a přestože hospodařila v ekonomickém růstu, tak všechny příjmy, které jste získali navíc, jste utratili. Utratili jste je do koruny! Utratili jste všechny rezervy, které jste měli! Žádné jste nevytvořili. Nestabilizovali jste státní finance! Vůbec jste nepřipravili státní finance na nějakou ekonomickou krizi. A proto my vás kritizujeme za to, že kvůli tomu teď ty deficity jsou daleko vyšší, než by mohly být. Vy dlouhodobě jako sociální demokracie, říkal to i za první republiky význačný politik první republiky, že sociální demokraté rádi rozdávají koláče, které sami neupekli, a upéci ani nemohli, protože snědli těsto, které ještě nestačilo ani vykynout. Nejdřív si zameťte před vlastním prahem, než nás budete poučovat!

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a další faktické poznámky ani rozpravu nepustím. Přeruším jednání do 10.28 hodin, kdy bychom se tady sešli zpátky, a v 10.30 hodin přijde prezident republiky, který podle jednacího řádu může promluvit kdykoliv a je připraven na své vystoupení. Sejdeme se tady v 10.28 hodin.

 

(Jednání přerušeno od 10.21 do 10.28 hodin.)

 

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, skončila technická přestávka v jednání o státním rozpočtu. Prosím, zaujměte svá místa a za několik okamžiků nás navštíví prezident České republiky pan Miloš Zeman. (Čekání na příchod prezidenta.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, za okamžik nás navštíví a do jednacího sálu vstoupí prezident České republiky pan Miloš Zeman.

(Zní fanfáry z Libuše, přítomní povstávají, prezident republiky přichází do jednacího sálu Sněmovny a zaujímá místo u stolku zpravodajů. Po doznění fanfár prezident usedá a vyzývá přítomné, aby se rovněž posadili.)

Vážení přítomní, dovolte, abych mezi námi uvítal prezidenta republiky pana Miloše Zemana a předal mu tímto slovo.

 

Prezident České republiky Miloš Zeman Děkuji. Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane premiére - je-li tady. (Ohlíží se za sebe do vládní lavice. Premiér Babiš: Tady jsem.) Dobrý den, vážení členové vlády a především vážené kolegyně poslankyně a vážení kolegové poslanci. Předem jsem se chtěl omluvit, že jsem si podobně jako minulý rok 28. října sedl kvůli velmi intenzivní bolesti nohou. To se stává, a jak už jsem několikrát řekl, nohama se politika nedělá, alespoň většinou ne. Doufám, že tato pozice nijak neohrozí hloubku mých myšlenek, s nimiž vás za chvíli seznámím.

V každém případě již mnohokrát při vystupování k zákonu zákonů, tedy zákonu o státním rozpočtu, nenápadně zdůrazňuji, že již v roce 1990 jsem byl zvolen předsedou rozpočtového výboru Federálního shromáždění a jako premiér jsem se snažil o snižování rozpočtu v deficitu, což vedlo bez ztrát Konsolidační agentury k deficitu pouhých 10 miliard korun. A na to jsem patřičně hrdý.

Nu, a když jsem se dostatečně vychválil, dovolte mi, abych přešel k důležitějším věcem. Svůj projev jsem se rozhodl rozdělit do tří částí. Za prvé - kontext státního rozpočtu, za druhé - výdajová stránka, za třetí - příjmová stránka.

Jak jste si možná povšimli, ve svých předchozích projevech jsem se příliš kontextem státního rozpočtu nezabýval, a to ze zcela pochopitelných důvodů. Ten kontext byl totiž v zásadě neměnný. Žili jsme v klidném, víceméně konjunkturálním období s mírným, ale trvalým ekonomickým růstem, excelentní nízkou mírou nezaměstnanosti a snižováním podílu státního dluhu na hrubém domácím produktu. Byla to krásná léta a je potřeba ocenit vládu, která přispěla svojí hospodářskou politikou k těmto výsledkům.

Pak přišlo něco, co jsme asi nikdo nečekali. Přišla epidemie. A já jsem se mimochodem zhrozil, když jsem dnes četl, že už je za den 300 mrtvých. Kolegové, to je strašlivé číslo. Nu, a ta epidemie měla, jak víte, dvě vlny. Zatím dvě vlny. V té první vlně jsme museli opustit onu adoraci hospodářského růstu, abychom zachránili lidské životy, což se do značné míry podařilo. Byl to úspěch v boji s pandemií, a tím jsme vlastně vytvořili novou situaci, Friedrich Nietzsche tomu říká: Umwertung aller Werte. Moderní označení je změna paradigmat. A já bych používal daleko jednodušší název - vzdát se některých stereotypů našeho myšlení. A ten stereotyp nadřazování ekonomického růstu nad cokoli jiného byl vyvrácen už v první vlně pandemie právě lockdownem.

Nuže, přišla druhá vlna, částečně i díky naší neopatrnosti, kterou sdílela veřejnost, vláda i opozice, takže chceme-li něco někomu vyčítat, musíme vyčítat všem. Ale v tomto případě já tady nejsem od toho, abych vám něco vyčítal. Já jenom chci upozornit, že zatímco v té první vlně pandemie, byly lockdownem zasaženy především příjmové struktury státního rozpočtu, pak ve vlně druhé se odehrávala výdajová struktura a extrémní deficit. Nu, a to je v podstatě druhá změna paradigmat. Všichni jsme se učili, že dluhy ujídají z mísy, zadlužená ekonomika byla považována za něco jednak neefektivního, ale dokonce odpudivého, a najednou se ukázalo, že musíme vést válku na dvě fronty.

Jednak pokračující boj s pandemií, ale protože si nemůžeme dovolit druhý lockdown, to už by si ekonomika pravděpodobně klekla, pak je nezbytné zadlužování. Nu a chápu naprosto, že lidé, kteří byli vychováni v určitém stereotypu, já například v rašínovském stereotypu šetření, dovolte mi, abych na okamžik odbočil. O Aloisi Rašínovi se říká, že měl ve své kanceláři za psacím stolem nápis: Nic vám nedám. A kdykoli přišla jakákoli delegace, jenom takhle ukázal za sebe a delegace odešla. V každém případě platí, že i já jsem byl vychován v té zásadě, že dluhy ujídají z mísy, a vždy jsem podporoval politiku šetření. A teď, stejně jako vy ostatní, jsem tak trošku vykolejený, když musím, a to z přesvědčení, schvalovat výrazný deficit, i když bych si samozřejmě přál, aby se přitom neplýtvalo. A k tomu budou směřovat některé z mých následujících poznámek.

Přecházím tedy k části druhé, a to je výdajová struktura státního rozpočtu. Jejím společným jmenovatelem jsou výdaje zachraňující ekonomiku, tedy nadstandardní výdaje. A já bych si velmi přál, a dosud tomu tak ve většině případů bylo, aby to byly výdaje jednorázové, krátkodobé, a když už to jsou nevratné dotace, tak aby byly alespoň časově omezeny. Právě proto jsem podpořil třeba pět tisíc korun na důchodce, ale s tím, že další rok už bude normální valorizace asi osm set korun měsíčně. Stejně tak jsem podpořil Pětadvacítku na OSVČ a nejrůznější programy, ke kterým se ještě krátce dostanu.

Nu a teď zde máme zapeklitý problém, který se jmenuje zrušení superhrubé mzdy a který zasahuje do výdajové struktury. Kolegyně a kolegové, neznám hloupější diskusi, než je diskuse o zrušení superhrubé mzdy. Proč? Superhrubá mzda není nic jiného než způsob výpočtu základu daně z příjmů. V jednom případě k tomuto základu připočítáváte, jak víte, sociální a zdravotní pojištění a v druhém případě ne. A můžete si klidně vybrat. Stejně jako když chcete měřit teplotu, můžete si vybrat Celsia, Fahrenheita, možná ještě Réaumura, pokud se to někde používá. Ale v každém případě ta teplota se tím nezmění. A pro to, co nazýváme superhrubou mzdou, je pouze důležité dosadit daňovou sazbu, která je součinem s daňovým základem, a výsledkem tohoto součinu je samozřejmě daňový výnos. To je všechno. Já nechápu, jak je možné, aby kvůli technikálii, kvůli měření základu daně z příjmů, se tady rozpoutávala taková diskuse, když podstata věci je někde úplně v jiném.

Podstata věci je samozřejmě ve výši daňové sazby. Nu a teď je tu zase velmi obtížné rozhodování. Uvědomuji si, že snížení sazby daně z příjmů na hodnotu 15 % zasáhne ekonomiku přibližně ztrátou 90 miliard ročně. Uvědomuji si, že na rozdíl od OSVČ nebo důchodců a dalších kategorií nedošlo k jisté úhradě, solidární úhradě vůči zaměstnancům. A proto zde vidím rozumný kompromis spočívající v tom, že snížení této daně z příjmů bude časově omezeno dvěma lety. Nedovedu si představit, že by ekonomika i v dalších letech musela snášet takovou ránu pod čáru ponoru.

Kromě toho bych velmi doporučoval, když už mluvím o výdajové struktuře, tak bych velmi doporučoval podporu COVID III. COVID I ani COVID II se příliš nepovedly. COVID III vypadá docela rozumně a je to kombinace vlivu bank, vlivu státu a vlivu podnikatelů. Protože samozřejmě podnikatelé musí přijmout, požádat o to, státem garantovaný úvěr s nízkou úrokovou sazbou a odloženou dobou splatnosti. Byl jsem potěšen, že COVID III, který původně začínal na rovině provozních úvěrů, nyní dostal i své rozšíření o úvěry investiční.

Mimochodem, moje věčná námitka proti adoraci spotřeby a preferenci investic spočívá v tom, že investice sice nemají volební právo, a proto zejména před volbami je jim věnována menší pozornost, ale na druhé straně investice do spotřeby sice mohou nakopnout růst hrubého domácího produktu, ale nemají nic společného s růstem produktivity práce, přidané hodnoty ani konkurenční schopnosti. Krátce řečeno, když sníte dva hamburgery místo jednoho, vzroste hrubý domácí produkt. Ale to je asi tak všechno, nepočítám-li růst obezity. Ekonomiku to samozřejmě zdaleka a zdaleka nezachrání. A dovolte připomenout těm, kdo se domnívají, že investice do spotřeby nakopnou ekonomiku, se kromě toho mýlí ještě jedním způsobem, protože zapomínají na to, že zde existuje i kanál tezaurace, tedy spoření, a že zejména v situaci celkové nejistoty budou lidé, a to ve všech příjmových skupinách, preferovat úspory a vytváření rezerv na horší časy. Nezapomeňte na to, že tento přeliv do úspor může být dominantní, může být daleko silnější, než je přeliv do spotřeby domácností.

Kdybych se měl věnovat všem šíleným nápadům, které směřovaly k využití obrovského deficitu pro zavrženíhodné účely, tak bychom tady seděli asi do zítřejšího rána. Chtěl bych vám jenom obecně říci, že někteří dobráci, kteří navrhují výdaje ze státního rozpočtu, se podobají lidem navrtávajícím díry do dna záchranných člunů se zdůvodněním, že tím bude usnadněna plavba. Přesto si myslím, že bych měl uvést alespoň jeden jediný příklad.

Mám odbory rád a vážím si jich, ale jejich poslední nápad, aby se přilepily dva dny k 17. listopadu, mně připadá jako mrhání prostředky, protože i ony musí vědět, že to znamená ztrátu 24 miliard korun za pouhé dva dny. Dvacet čtyři miliard.

Nu, takže přimlouvám se za to, abychom podporovali COVID III jako základní program, který nás má vyvést z ekonomické krize, abychom postupně odbourávali dotace a nahrazovali je právě těmi úvěry, úvěry, které musíte splatit, a tím samozřejmě stimulujete podnikatele k vyšší aktivitě.

Nyní přecházím už závěrem k příjmové stránce státního rozpočtu. Na rozdíl od nešťastníka Špidly bych vám chtěl sdělit, že zdroje nejsou. (Pobavení v sále.) Samozřejmě že si můžeme půjčit. Ano. Ale tu půjčku musíme splatit. A jestli ji bude splácet tato nebo příští generace, je irelevantní, protože to někdo bude muset splácet. Právě proto jsem proti plýtvání a proti velkorysým návrhům, které by... No já uvedu ještě jeden příklad, který mě rozčilil - návrh na snížení - no anebo kdybych to obrátil, tak naopak zvýšení slevy na poplatníka. Tento návrh se taky objevil. Nechci tu slevu zadarmo. To je sice hezké, ale znamená to opět výrazný výpadek rozpočtových příjmů.

Takže končím tím, že bych sebekriticky rád prohlásil, že nemám rád ty, kdo jenom diagnostikují, a nenavrhují terapii. A proto mně dovolte víceméně opakovat svůj návrh před rokem v tomto parlamentu.

Peníze jsou krví ekonomiky. A peníze můžeme do ekonomiky dostat. Spočítali jsme s paní ministryní Schillerovou, že zrušení daňových výjimek a úlev by představovalo 380 miliard korun. Staří Římané měli krásné přísloví - per de dictis utilitatem calamitatis neboli ztratili jste užitek pohromy. Užitkem pohromy, kterou je bezpochyby pandemie, je to, že bychom mohli nalézt odvahu k některým krokům, k nimž bychom při konjunkturálně klidném vývoji neměli odvahu, chuť a snad ani potřebu. A zrušení daňových výjimek v této krizové situaci nedostatku reálných prostředků, nedostatku krve, je podle mého názoru cestou, jak ekonomiku ozdravit.

Přečetl jsem si program všech politických stran. Připomínám, že v programu hnutí ANO, ve volebním programu, se říká, že je třeba omezit daňové výjimky, se zcela pravdivým zdůvodněním, a sice kdo neplatí daně, za toho ty daně musí zaplatit někdo jiný. Chceme-li daňovou spravedlnost, kolegyně a kolegové, pak by daně měli platit všichni. A žádné extrabuřty. No, nicméně protože za každou daňovou výjimkou je nějaká lobbistická, nechci říci mafiánská, ale lobbistická skupina, tak se stalo, že když touto Sněmovnou procházel skromný návrh na odstranění daňové výjimky u dálkové dodávky tepla - podotýkám, že by to klienty stálo 25 korun měsíčně - tak za těchto 25 korun na barikádách padly hlasy poslanců a skončilo to nakonec tím, že daňová výjimka byla zamítnuta. Co dělat s výjimkami, které mají daleko delší dosah než 25 korun měsíčně? Ale to, co vám nabízím a co je krutá terapie, ale terapie, spočívá v těch 380 miliardách disponibilních prostředků, přičemž jsem si realisticky vědom, že všechno se prosadit nepodaří. Ale jsou zde desítky miliard, které by byly k dispozici, samozřejmě za cenu, že ti, kteří dosud měli extrabuřty, je už dnes mít nebudou.

Milé kolegyně, vážení kolegové, co říci závěrem? Chci vám popřát. Chci vám popřát hezké a klidné Vánoce, a to bez ohledu na vaši stranickou příslušnost. A chci vám také popřát šťastný a veselý nový rok. A sobě i vám bych chtěl popřát, až se tady opět za rok sejdeme k debatě o státním rozpočtu, abyste konstatovali v návrhu zákona o státním rozpočtu, že deficit nepřesáhl 100 miliard korun díky tomu, že se na daňových výjimkách a jejich rušení ušetřilo 250 miliard korun. A pokud na mě bude spáchán atentát těmi, kdo daňové výjimky prosazovali, vzpomeňte si na mě a ať ten prapor rušení daňových výjimek za mě zdvihne někdo jiný.

Děkuji vám za vaši pozornost. (Potlesk. Přítomní vstávají a prezident republiky v doprovodu předsedy Sněmovny opouští jednací sál.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkujeme panu prezidentovi republiky. Pan předseda Sněmovny ho doprovodí a my budeme pokračovat v rozpravě k návrhu zákona o státním rozpočtu. Požádám paní místopředsedkyni vlády a ministryni financí, aby zaujala místo u stolku zpravodajů, o totéž požádám paní zpravodajku předsedkyni rozpočtového výboru Miloslavu Vostrou.

A vrátíme se k pořadí přednostních práv, která byla ohlášena, a to je pan poslanec Onderka se stanoviskem klubu sociální demokracie, pan místopředseda Okamura a paní ministryně Maláčová. Ještě, pane kolego, chvilku klidu, ti, kteří diskutují ještě například o projevu pana prezidenta, tak jistě učiní v předsálí a vytvoří vám důstojné prostředí pro váš projev. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Roman Onderka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, pane premiére, členové vlády, neodpustím si na začátek pár slov prostřednictvím vás, pane místopředsedo, ke kolegovi Munzarovi a i k nepřítomnému panu prezidentovi Zemanovi. Oba jste zmiňovali jednoho velkého politika české historie, pana Rašína. Chtěl bych vám říct, že v předválečném období v České republice díky panu Rašínovi stouply ceny potravin a dalšího zboží zhruba o pětinásobek a po válce ještě více. Můžeme se bavit o tom, jaký přínos měl pan Rašín a zda byla jeho tzv. anglická cesta lepší než ta francouzská od Engliše. Ale ukončit bych chtěl toto souvětí jedinou větou, kterou svým způsobem řekl i pan prezident: Vykašleme se na stereotypy! Jsme v 21. století, jsme v jiné době! Přestaňte vzývat historii a historické osobnosti, které bezesporu pro svou dobu byly výjimečné, ale v té době nebylo ani 21. století, nebyla ani pandemie a recepty opravdu stoprocentně přejímat nelze.

Rozpočet roku 2021 je dle mého názoru zlo, které ale bohužel potřebujeme. Tak jak ho vnímám, jsou parametry rozpočtu pro rok 2021 pro Českou republiku takové, že vzbuzují diskusi a kontroverze. Mimochodem, pár předřečníků, kteří zde vystupovali, to i takovým způsobem pojímalo. Řada předpokladů, na kterých je rozpočet postavený, je zpochybnitelných. Objem schodku je obrovský. Otevřeně říkám, že to pro mě je rozpočet téměř - a zdůrazňuji slovíčko téměř - neakceptovatelný. Nicméně musím dodat, že rozpočet podpořím. Jakkoli ho považuji spíše za polotovar, pořád je lepší mít takovou trochu amorfní a nedodělanou, nejasnou věc než rozpočtové provizorium, a to zvláště v této době.

Ministryně financí není v tuto chvíli schopna předložit nic lepšího, než co máme momentálně na stole. Je to částečně pochopitelné. Toto jsou časy, které se skutečně dost špatně odhadují. Definovat finanční parametry rozpočtu, to je skutečně věštění z křišťálové koule. Přesto je na aktuálním návrhu rozpočtu toho nejasného až příliš. Několik poznámek spíše toho odborného charakteru si dovolím sdělit.

Za prvé jsem nešťastný, že rozpočet není doprovázen plánem vládních financí na příští rok a postupem snižování schodku směrem k vyrovnanému rozpočtu. Já vím, že je to těžké. Ale naši kolegové v Německu a mnozí další takový plán vypracovali a je na stole společně s rozpočtem. Navíc jsme takový plán měli ve Sněmovně mít, a to k 30. září, jestli si dobře pamatuji. Nemáme. Pokud to dokážou v Německu, proč to neumíme také? A máme neschopné Ministerstvo financí? Já si to nemyslím. Nebo takový plán nechceme, protože by z něj bylo jasné, jak dlouho se budeme potýkat se schodky z tohoto a příštího roku? Jen pro zajímavost, Německo letos pracuje se schodkem 218 mld. eur. Příští rok ho chtějí snížit na 96 mld. eur. A pozor, v letech 2022 a 2023 už chtějí být téměř na vyrovnaném rozpočtu: schodky 10,5 mld. eur a 6,7 mld. eur. Znovu se ptám: Když to umějí v Německu, proč to neumíme my?

Drobné porovnání. Němci pro příští rok snížili schodek na 44 % letošního. Pokud my budeme pracovat s čísly 500 mld. a letos 320 mld., a to zde nezapočítávám zrušení superhrubé mzdy, tak snížíme schodek jen na 64 % letošního propadu. A jestliže budeme s konsolidací veřejných financí postupovat tak pomalu, jak to zatím vypadá, tak reálně hrozí, že naše schodky budou v letech 2022 a 2023 dohodou (?) minimálně vyšší než schodky německé. Což je dost děsivá představa. To mi, doufám, dáte za pravdu.

Další problém. Přijímáme rozpočet, do kterého nejsou započítané některé daňové změny. Samozřejmě jde především o daňový balíček a z něj speciálně o zrušení superhrubé mzdy. Nepřipadá mi příliš seriózní a odborné fundovaný postup, kdy se bavíme o schodku 320 mld., a přitom druhou rukou přidáváme dalších možná až 90 mld. korun. Kdyby takto někdo plánoval domácí výdaje, nazveme ho nezodpovědným bláznem.

Třetí věc. Zatímco část schodku necháváme s klidem ve vzduchu, v navržených 320 miliardách není příliš jasný osud zhruba 40 miliard. Jsou naplánované do investic ve výši lehce přes 140 mld., což je suma, která je dramaticky nad částkou, jakou umíme v normálním režimu za rok proinvestovat. Může mi oponovat pan ministr Havlíček, může mi oponovat paní ministryně financí, ale když se podíváme, kolik je Česká republika v stavu proinvestovat každý rok, tak mi bohužel, zdůrazňuji bohužel, musíte dát za pravdu. Jako se letos ukázalo, že ohromné prostředky vržené do začátku krize do investic zůstaly nevyužité, tak v dalším roce to nebude zřejmě jiné. Prostě můžeme si říct, že se z krize proinvestujeme, ale my neumíme ani to. Tvrdím, že pokud zvládneme smysluplně utratit 100 mld., bude to úspěch.

Čtvrtá věc, že jednorázově ve snaze vyrovnat bezprecedentní šok utratíme 500 mld., v tom problém opravdu nevidím. Ale nesmíme přehlédnout hrozivou skutečnost: pod maskováním konjunkturálního šoku se zvětšuje i strukturální schodek rozpočtu, a to je smrticí pro budoucnost. Konjunkturální schodky v čase uhradíme, ale strukturální schodek vyžaduje změnu v celkovém nastavení buď v příjmech, nebo ve výdajích. Ani jedno ale Ministerstvo financí neřeší. Daňový balíček je v tomto smyslu jen drobnou korekcí a případné zrušení superhrubé mzdy podle návrhu pana premiéra Andreje Babiše by strukturální schodek zvýšilo skokově o 90 mld. I bez toho ale již letos narostl strukturální schodek v řádu nižších desítek miliard korun.

Příští vládě zanechá tento kabinet státní finance ve stavu, který bude řádově horší než na konci vlády posledního kabinetu sociální demokracie. Určitě významnou část, či většinu tohoto zhoršení lze připsat krizi, ale je třeba férově připustit, že k určitému zhoršení strukturálního schodku by došlo i bez epidemie.

Přes všechny odborné výhrady ale musím zopakovat, vážené kolegyně a kolegové, že speciálně nyní platí: raději špatný rozpočet, o kterém víme, jaké má chyby, než rozpočtové provizorium. A kdo zná pravidla užívání rozpočtového provizoria, ten musí připustit, že vzhledem k absolutní specifičnosti rozpočtu 2020 a mimořádnosti schodku v roce 2021 tímto způsobem prostě postupovat nelze.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Onderkovi za jeho vystoupení. Nyní pan místopředseda Tomio Okamura, připraví se paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, debaty o rozpočtu jsou po léta stejné. Operuje se tu miliardami, opozice kritizuje, že se dává málo tam či onam, a vláda se naopak chlubí, jak tam či onam prý přidala. Nejinak je to i dnes, kdy projednáváme první čtení návrhu státního rozpočtu na příští rok.

Na úvod mě tady trošku zaskočila paní ministryně financí Schillerová, která se v podstatě tady chlubí tím a obhajuje deficitní hospodaření argumentem, že prý jsme méně zadluženi než některé krachující státy Evropské unie, a to je prý kladem, protože v podstatě nejsme na tom ještě tak špatně. Já si myslím, že standardem by mělo být vyrovnané hospodaření nebo přebytkové hospodaření. Doufám, že takto hospodaří i paní ministryně ve své domácnosti. Ale brát to jako klad a jako že to je snad cíl hospodaření vlády, tak to si myslím, že není správná premisa, ze které bychom měli vycházet. Ten cíl by měl být zdravé hospodaření a zdravý stát minimálně s vyrovnaným rozpočtem, což neříkám, že je možné v této době krize, to v žádném případě neříkám, ale jako vize rozpočtu by to určitě zaznívat mělo.

Vláda počítá pro příští rok s výdaji 1 806,8 mld. korun. To je úctyhodné číslo a hodně peněz, za které by se dalo spoustu věcí vybudovat a také zabezpečit slušnou životní úroveň našich občanů. Investice mají být 178 mld., ale bohužel neslyšíme nic o strategických vizích, kam a proč bychom měli masivně investovat. Mluví se o Dukovanech a aktuálně se do boje o kšeft zapojila i Bezpečnostní a informační služba, BIS, která chce ovlivňovat výběrové řízení. V tomto ohledu bych alespoň zčásti pochválil ČEZ, který podepsal memorandum s britskou firmou Rolls-Royce o vývoji malých modulárních jaderných reaktorů. Ano, tady je cesta, kam investovat, do nejmodernějších a hlavně nejperspektivnějších technologií, které budou užitečné nejen nám, ale mohou se stát velmi cenným a žádaným vývozním artiklem. Pochopitelně bych tu rád viděl masivní státní investici ve spolupráci se zeměmi, které jsou nejdál ve vývoji a v praktické výstavbě takových malých reaktorů. Jen na okraj, takové reaktory mají Rusové už desetiletí v jaderných ponorkách, v ledoborcích, a už dokonce vyrábějí elektřinu i na souši. Stejným směrem se ubírá vývoj například i v Japonsku. Taktéž je vidět, že tady je cesta od velkých, drahých a rizikových výrob elektřiny k decentralizaci, aniž bychom se museli vzdát jaderné energie.

Zatím jsem slyšel, že deficit je mimo jiné také daný nutností kofinancovat evropské projekty. No, evropské - projekty Evropské unie, abychom nepřišli o dotace Evropské unie. To jsou ty dotace, jak tam nejprve peníze pošleme z našich daní, a oni nám je pak přerozdělují na jimi určené projekty. Klademe si otázku, o jaké konkrétně jde projekty, jelikož jsme v situaci, kdy už další cyklostezky, zbytečné rozhledny nebo soukromé akvaparky, penziony a soukromé hotely vyvolených financované z veřejných peněz opravdu nepotřebujeme.

A tady se dostáváme k úsporám. Za této vlády máme historicky nejvíce státních zaměstnanců a stát je nejdražší v dějinách, přičemž daně jsou u nás zároveň již tak vysoké, že občany už nelze více sdírat. Nemám nic proti zaměstnancům ve státní správě, naopak, policisté, hasiči, zdravotníci a mnoho a mnoho dalších profesí je samozřejmě velice potřebných a hnutí SPD všechny tyto profese pochopitelně podporuje. Otázkou však je, do jaké míry můžeme ten příbytek státních zaměstnanců ufinancovat z veřejných prostředků. To je ta otázka, protože samozřejmě to si nepřeje nikdo, aby v podstatě stát zkolaboval na tom, že už ten systém nelze ufinancovat. A to je tady samozřejmě vidět, je to vidět i v návrhu obrovsky deficitního státního rozpočtu, kdy se v součtu za dva roky dostáváme k bilionu korun, a to znamená, že se český státní rozpočet vymkl kontrole.

Paní ministryně financí tady mylně chválí vládu za to, že prý se za uplynulých sedm let podařilo snížit státní dluh ze 41 % na 29 % HDP, a naše veřejné finance tak posunout na čtvrté nejlepší místo v EU. Za prvé, zažívali jsme období takové prosperity, a to ne díky vládě, to je potřeba zdůraznit, to je cyklický proces, a není to díky vládě, kdy jsme mohli snížit dluh daleko razantněji, a připravit si tak polštář pro případy podobných krizí, jaké nám vláda vytvořila dnes. A srovnání v rámci Evropy je skutečně úsměvné. Evropské země jsou skutečně ve velké míře předlužené a některé z nich na hranici krachu, takže nemá smysl se s nimi srovnávat. Dluh navíc, který je neefektivně prohospodařený, je vždycky špatný, ať je jakkoliv vysoký. To snad pochopí i malé dítě, když ne už někteří lidé z vlády.

Vládní návrh státního rozpočtu na rok 2021 je navrhovaný se schodkem v astronomické výši 320 mld. korun. V tomto návrhu však není započítán výpadek z příjmů státu po zrušení superhrubé mzdy, který má být dalších cca 90 mld. korun.

Poslanecký klub SPD prosazuje zrušení superhrubé mzdy a podporujeme také snížení sazeb daně z hrubé mzdy z 20 na 15 %. Je nutné nechat lidem více peněz v peněženkách. Hnutí SPD již podalo další zákony na finanční podporu pracujících lidí. Systémově prosazujeme navýšení základní slevy na poplatníka a také zvýšení podpory pracujících rodičů s dětmi. Tyto zákony již za SPD podala naše poslankyně Lucie Šafránková. Pokusíme se tady prosadit maximum, protože zvýšení základní slevy na poplatníka nejvíce pomůže právě středněpříjmovým a nízkopříjmovým pracujícím.

Opakovaně navrhujeme zdanění dividend pro zahraniční vlastníky tuzemských korporací, které mají výjimku, kterou prosadila Špidlova vláda. Tady vidíme, jak vláda v čele s ČSSD šla na ruku nadnárodním korporacím na úkor českých firem. V případě, že si zahraniční vlastník vyplatí podíl na zisku, nemusí nyní platit patnáctiprocentní srážkovou daň, na rozdíl od českých vlastníků firem. Ročně je tak vyvedeno cca 300 mld. korun, z České republiky vyvedeno, to znamená 40 až 50 mld. na daních, které by posílily státní rozpočet v případě, že bude tato výjimka na návrh SPD zrušena. Tento zákon za nás podal poslanec SPD Jan Hrnčíř.

Zároveň také podporujeme valorizaci důchodů, které příští rok porostou v průměru o 839 korun na téměř 15 400 korun, protože si to naši důchodci zaslouží. Zaslouží si, aby se jim zvyšovaly důchody, a to jak invalidní, tak starobní důchodci.

SPD ale návrh rozpočtu jako celek v této fázi nemůže podpořit. Samozřejmě budeme mít připraveny naše pozměňovací návrhy ve smyslu toho, jak tady hovořím, a ostatně řada zákonů už je tady podána. A to, co nám samozřejmě nadále na rozpočtu vadí, je, že bychom chtěli, aby vláda hnutí ANO, vláda Andreje Babiše, vláda hnutí ANO, ČSSD a KSČM, přestala financovat nepřizpůsobivé. Leží tady zákon z pera SPD, už prošel prvním čtením, tak doufám, že projde co nejrychleji, na ukončení zneužívání dávek nepřizpůsobivými. A dále chceme, aby se přestaly financovat politické neziskové organizace.

Jinak se ještě vrátím k financování nepřizpůsobivých. Je skutečně tristní, když se dnes pracujícím občanům snižují příjmy, pracující občané, kteří přišli o příjmy, přicházejí o zaměstnání, snížily se jim v malých českých a středních firmách u živnostníků tržby a zoufale si žádají o státní podporu, která je odsouhlasena i díky hlasům poslanců SPD, zatímco takzvaní nepřizpůsobiví vlastně inkasují pořád stejné peníze. Inkasují stejné peníze a vlastně si mnou ruce. Takže to je samozřejmě potřeba zarazit, toto. Zarazit to parazitování na systému. My jsme předložili zákon, díky hlasům ostatních stran nám prošel prvním čtením, tak doufám, že se to co nejrychleji posune.

A ty politické neziskové organizace, já nechápu, proč je vláda pořád financuje. Teď tady máme aktuální případ, kdy Organizace pro pomoc uprchlíkům, je to název české neziskové organizace, vede ji nějaký pan Rozumek, inkasuje od vlády, vláda ji financuje obrovskými penězi z ministerstev.

Takže vláda Andreje Babiše... (Otáčí se k premiérovi.) Pan premiér se ptá kterých. Vy jste mi, pane premiére, sám odpověděl v písemné interpelaci, že považujete činnost této neziskové organizace za potřebnou a jestli si... Ano, mám to od vás písemně, já vám to ukážu. Já vím, že toho máte hodně, tak to asi píše někdo jiný za vás, ale přímo jste tam napsal, já jsem to i zveřejnil, že činnost této neziskové organizace podporující migraci považujete za prospěšnou. Já vám to předám ještě dneska, tu interpelaci, protože ji mám nahoře v kanceláři, takže písemně vám to dám, co jste mi na to odpověděl. A já jsem rád, že tady tedy diskutujeme takhle. (Premiér mimo mikrofon: Já si to prověřím.) Jasně, děkuji, že to prověříte, ale jste pod tím i podepsán. Tak já vám to přinesu, já řeknu sekretariátu, aby mi to tady přinesli, a rád vám tu vaši interpelaci předám.

Ale jde o to, že tu organizaci na pomoc uprchlíkům financují některá vaše ministerstva. Je to například Ministerstvo práce a sociálních věcí, jestli si pamatuji dobře, je to Ministerstvo vnitra, je tam, tuším, Ministerstvo zahraničí. Já vám to přinesu. Ona inkasuje z několika míst v rámci vaší vlády a jde o to, že ta organizace na pomoc uprchlíkům, která tady otevřeně prosazuje migraci do České republiky, já bych chtěl, abyste utli to financování, abyste jí ukončili to financování, pane premiére. Tak doufám, že to uděláte úplně neprodleně, když teď takhle spolu... (Premiér mimo mikrofon: Napíšu ministrům za ČSSD.) Tak pan premiér říká, že napíše ministrům za ČSSD, ale je to vaše vláda, vy jste mi to podepsal, tu interpelaci, že to považujete za potřebné financovat tuto organizaci, a že ji podporujete.

Ale o jakou pointu jde? Tato organizace pro pomoc uprchlíkům, pane premiére, možná jste zaznamenal minulý týden, tak ona zažalovala český stát kvůli dvěma nelegálním afghánským migrantům, kvůli údajnému pochybení policie, když je tady zadrželi - a představte si, oni zažalovali český stát a soud jim normálně přiznal odškodnění 180 tisíc korun pro ty dva nelegální afghánské migranty, ono jich bylo tuším celkem šest, ale zažalovali v zastoupení jejich, tato organizace, vaší vládou placená organizace zažalovala normálně český stát a soud jim přiřkl, těm migrantům, kteří už prý mezitím někam zmizeli, 180 tisíc z veřejných peněz na osobu. A to já považuji za skandální, že vy vlastně z veřejných peněz financujete politickou neziskovku, která tady podporuje migraci a zároveň žaluje český stát, který potom na základě úplně šíleného rozhodnutí soudu ještě vysává státní rozpočet, a je tam 180 tisíc pro dva nelegální afghánské migranty. A proběhlo to, už je dokonce druhá instance, už to byla, soudní.

Takže jsem rád, že takhle si o tom povídáme. Já bych vás chtěl opravdu, pane premiére, požádat, zdali byste také neudělali krátký audit těchto neziskovek politických, které tady podporují migraci, protože opravdu - a utněme jim to financování - není možné, že ještě žalují český stát a vy to ještě platíte. To přece je šílené. A mimochodem, ten pan Rozumek o vás v médiích mluví tedy velmi nevhodně, řekl bych, přímo sprostě. Takže to já nechápu, co to je. Já tam být, být součástí vlády, tak to okamžitě řeším, tohle, a vyřeším to. Protože co to má znamenat, takové jednání? Vždyť přímo poškozují český stát, a ještě i vám nadává ve veřejném prostoru. Teď jsem to četl.

Tak jsem rád, že to budete řešit, protože ta arogance je - tím myslím té organizace - úplně, úplně neuvěřitelná. Takže to jsem rád, že jsme tady tedy, pane premiére, přímo tady tedy u pultíku vyřešili jeden z mých bodů. Tak to jsem rád, že takhle to tedy probíhá. Já vám tedy přinesu, já si to nechám přinést, tu vaši odpověď na interpelaci, ať to tedy přímo řešíme, protože to je neuvěřitelné, to je potřeba prostě ukončit, takové financování.

Dále bychom byli rádi, aby se přestaly teď, když je ten deficitní rozpočet, minimálně teď, aby se škrtly ty zahraniční předražené zbrojní zakázky pro armádu, protože opravdu, nezlobte se na mě, já vím, že jsou součástí toho ty offsetové programy, ale je to opravdu menší část a teď prostě nemůžeme přece desítky miliard korun vynakládat na podporu zahraničních ekonomik. Prostě 50 miliard, já vím, že to ještě běží, ale prostě podle všeho 50 miliard, bude vybrán německý dodavatel na bojová vozila, 50 miliard, 6 miliard francouzská děla, ty vrtulníky, tam už jste to dohodli, my jsme s tím nesouhlasili, ty americké vrtulníky za 15 miliard, ale prostě 80 miliard v krizi nasypat na podporu mnohem vyspělejších západních ekonomik, místo abychom těch 80 miliard nechali v České republice a přesunuli na podporu českých firem, které v Čechách platí daně, v Čechách zaměstnávají lidi, a tak to opravdu je šílená politika tohle. To je šílená politika. Přece ta bojová vozidla jde přece minimálně odložit přece. To je prostě šílené. Je otázkou, proč se na tom takhle pořád lpí, proč se na tom trvá. Jak říkám, ani ten argument tím, že část toho mají zajišťovat české firmy, ten tady prostě neobstojí, protože je to malá část a ty částky jsou tak obrovské, které se nalijí do těch západních ekonomik, že teď v krizi, kdy tady si zoufáme nad astronomickým rekordním deficitním rozpočtem, to přece je úplně šílené. Takže to je další důvod, proč my nesouhlasíme s tímto návrhem státního rozpočtu.

Potom bychom chtěli, aby se škrtla ta škodlivá inkluze ve školství. Je to cca 6 miliard korun ročně. Taky bychom to ušetřili. Dále bychom rádi, protože české speciální školství obdivovali i ve světě, funguje úplně skvěle, a myslím, že to školství je nastaveno tak, aby všichni dostali tu nejlepší možnou péči a možnost se vzdělávat i bez inkluze.

Dále bychom rádi, aby se přestali dotovat solární baroni. To nějak usnulo, protože, pane premiére, vy jste říkal, je to pár měsíců, že se zeptáte Evropské komise ohledně těch solárních baronů, jste říkal, že se na to zeptáte, já jsem to četl v médiích, zdali by to nešlo nějak s tím něco dělat, protože to je cca 40 miliard ročně, tak nevím, jestli to nějak usnulo, nebo neusnulo... (Premiér hovoří mimo mikrofon.) No a bylo by dobré, aby se to prostě vyřešilo, protože to opravdu vysává neuvěřitelně náš rozpočet. Já vím, že to není jednoduchá problematika, ale tak od toho je vláda, aby připravila řešení, jasné návrhy, jakým způsobem ty peníze ponižovat a naopak přesouvat je k potřebným slušným lidem, a čekáme na to už x let, a ta problematika těch solárních baronů je opravdu šílená. Platí to všichni občané a myslím, je potřeba to řešit.

Dále nám v tom rozpočtu pochopitelně vadí celkově, že bychom byli rádi, aby se přestali vysílat vojáci na zahraniční mise do bojových operací. A opravdu jako úplně dalším vrcholem bylo to hlasování, co tady bylo před čtrnácti dny, kdy teď v krizi, kdy potřebujeme každý halíř v České republice, tak jste si tady prohlasovali, vy jste nás přehlasovali, SPD bylo proti, 680 milionů, skoro tři čtvrtě miliardy na vyslání českých vojáků na bojové operace islámských kmenů v Mali, Nigeru a v Čadu. Tady neobstojí vůbec ten argument ani boje proti migraci. Přece všichni víme, že to není pravda, že je to boj za francouzské zájmy na místě, takže to mi tady ani neříkejte, jestli na to vůbec bude někdo reagovat, to nás tedy neobalamutí nikdo, my víme přesně, jak to je.

Takže chtěl bych zdůraznit, že my v SPD si velmi vážíme české armády a velmi si vážíme našich vojáků a podporujeme je, stejně jako podporujeme bezpečnostní složky a záchranné složky, ať je to policie, hasiči a podobně A my si myslíme v této souvislosti, že je potřeba, my si pouze myslíme v této souvislosti, že je potřeba změnit strategii naší armády směrem k obraně území České republiky a obraně našich občanů. Takže to, když nechceme, aby se vysílali čeští vojáci zbytečně do zahraničí - notabene i z toho Afghánistánu i členské státy NATO už stáhly vojáky, například Francie, takže není pravda, že tam musíme být, není to pravda, je to čistě politické rozhodnutí, že tady chceme někde být, nebo vláda rozhoduje, že někde chce vysílat vojáky v cizím zájmu. Takže my si myslíme, že prostě česká armáda by se měla soustředit, změnit strategie směrem k obraně našeho území, k obraně našich občanů, a nikoli k těmhle bojovým misím tisíce kilometrů od nás, které skutečně pro Českou republiku nemají smysl, notabene v tom Afghánistánu víme, že po více než deseti letech přítomnosti těch armád NATO se situace mnohem zhoršila ještě. To znamená, stoupla migrace a stoupl vývoz drog. Takže vidíme, že ten výsledek je naopak přesně opačný, než byl před tím příjezdem.

Takže to je z našeho pohledu ten komentář. Jak jsem říkal, jsme v prvním čtení. My navrhneme v rámci druhého čtení ve smyslu toho, co jsem tady říkal, navrhneme různé pozměňovací návrhy, tak uvidíme, jak se o tom bude ve třetím čtení hlasovat, ale v tuto chvíli, tak jak je to pojato, tak ten rozpočet jako komplex určitě podpořit nemůžeme. Jsou tam dobré věci, ale jsou tam i zásadní ty špatné věci z našeho pohledu, které je potřeba řešit.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Okamurovi. Mám dvě faktické poznámky, první je paní kolegyně Valachové. Paní kolegyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Děkuji, pane předsedající. Kolegové, kolegyně, vážená vládo, české školy, ať běžné, nebo speciální, tvoří jednu rodinu škol a ve všech těchto školách, běžných i speciálních, usilujeme o to, aby bylo každé dítě úspěšné. To, že to stojí peníze, a to přes rekordní navyšování rozpočtu pro školy za posledních pět let díky vládě hnutí ANO a sociální demokracie, to je jasné. Proto varuji před veškerými úvahami, že by se snad v tomto ohledu mělo něco škrtat.

A pro pana předsedu Okamuru speciálně, protože to zde u pultíku opakuje dost často. Třetina z těch 6 miliard, které pořád zmiňuje, jde právě na speciální školy, na náročnou výuku v rámci speciálních škol, a ještě je to tak, že speciální školy volají: ještě chceme naopak tyto finance pro děti a jejich úspěch navyšovat. A ty zbývající investice do vzdělávání, ty bych také neškrtala směrem k běžným školám. A koneckonců SPD ve veřejném prostoru i ústy pana předsedy Okamury nepodporuje škrty směrem k běžným školám ve smyslu asistentů pedagoga, po kterých volají školy i ředitelé - nechte je tak, jak jsou - a na které se dnes dokonce v rámci koronakrize spoléháme v rámci covidových opatření ve vzdělávání, a voláme, aby asistenti pedagoga a asistentky pedagoga ve školách pomáhali s distančním vzděláváním a pomáhali s kdečím. Takže spoléhat se na ně, ale sebrat jim peníze, nebo je dokonce vyhodit, to věřím, že takto to pan předseda Okamura nemyslel. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku pan poslanec Ondřej Benešík. Přeji dobrý den. A pak s přednostním právem je připravena nebo se připraví paní ministryně Maláčová. Tak prosím.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, dámy a pánové, krátká poznámka k tomu, co tady zaznívalo, a sice k evropskému financování. Je pravda, že my ty peníze do Bruselu odvedeme a pak je dostaneme nazpátek. Ale je také nutno dodat, že do Bruselu ročně odvedeme zhruba 80 mld. méně, než dostaneme. To znamená Česká republika každý rok, pokud odečteme to, co jsme tam odevzdali, dostane zhruba 80 mld. navíc. A pokud se jedná o tu technologii toho, na co jsou ty peníze využívány, tak Evropská komise na začátku každého plánovacího období stanoví finanční rámec a stanoví oblasti po dohodě s členskými státy, do kterých bude investováno. Ale potom ty jednotlivé priority těch států si domlouvá vláda toho či onoho členského státu s Evropskou komisí, dojde k dohodě a potom ty peníze jsou čerpány na ty konkrétní projekty. To znamená členský stát, potažmo vláda, např. i vláda České republiky, má obrovské možnosti, pravomoc a prostor pro to, aby si dohodla s Evropskou komisí, kam konkrétně ty prostředky budou směřovat.

Já si nemyslím, že všechno je špatně. Když jsem byl starostou u nás ve Strání a měli jsme na investice zhruba 7 - 8 mil. ročně, a to bylo v těch lepších letech, tak jsme postavili za tyhle peníze čistírnu odpadních vod skoro za 50 mil. nebo úpravnu vody skoro za 20 mil. To si nemyslím, že jsou špatné projekty. Ale je pravda, že zejména díky našemu postupu, vnitrostátnímu postupu a postoji spousta peněz je vynaložena naprosto špatně. Podívejme se na Poláky, ti za to postavili dálnice, které všichni obdivujeme, my za to stavíme golfové resorty. Ale to je náš problém a naše chyba než Evropské komise.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy vyzvu k vystoupení paní ministryni Janu Maláčovou. Já tedy přečtu mezitím omluvu, protože jak jsem teď převzal náhle řízení, tak nevím, jestli bylo přečteno. Omlouvá se pan ministr zdravotnictví Jan Blatný, jedná se o 11. 11. od 11 hodin do konce jednacího dne z důvodu neodkladných pracovních záležitostí.

Tak paní ministryně, máte neomezené slovo. Prosím.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, ještě než začnu vysvětlovat svůj pohled na státní rozpočet na příští rok, tak bych chtěla reagovat na tu debatu, která tady byla zejména z pravicového spektra. Já bych chtěla podtrhnout, že díky tomu, že jsme před deseti, dvanácti lety během té velké hospodářské krize šetřili, tak jsme se dostávali z krize o dva roky déle než celá západní Evropa. Tak to byl jeden důsledek. To neznamená, že šetřit se nemá, ale nemá se šetřit na špatném místě. To je opravdu skutečně potřeba dodržovat a rozlišovat. A myslím si, že by česká pravice měla konečně toto paradigma nějakým způsobem vyhodnotit. Koneckonců ten čas, který uběhl, už je více než dostatečný.

Zároveň jedna zkušenost, kterou mám já. Například když jsme v posledních měsících vyjednávali kurzarbeit, tak nás podnikatelé a firmy prosili, abychom udělali takový zákon, který zajistí, že se příští vlády nebudou chovat k podnikatelskému sektoru tak špatně jako vlády ODS a TOP 09. Byly to firmy, které nás prosily, abychom zamezili tomu, aby se opakovala ta situace z roku 2008, 2009 a vlády se nechovaly k podnikatelskému sektoru tak macešsky.

Teď už bych ale chtěla zmínit pohled MPSV na státní rozpočet.

Pro mě je klíčové, co přináší lidem státní rozpočet na příští rok. Myslím si, že je jasné, že ohrožené skupiny, které má Ministerstvo práce a sociálních věcí na starosti v tzv. té druhé a samozřejmě i první vlně pandemie, jsou ohroženy ještě více, než to bylo kdykoli předtím představitelné. A já si myslím, že ten klíčový úkol Ministerstva práce a sociálních věcí, aby státní rozpočet na ohrožené skupiny pamatoval, se nám podařilo zajistit. Nejprve chci zmínit, co bylo zohledněno ve státním rozpočtu, a pak bych se chtěla vyjádřit k tomu, na čem ještě pracujeme.

Jsou to investice do lidí a do infrastruktury v sociálních službách. Sociální služby nejenom v té první vlně, ale zejména v té druhé vlně odvádějí velký kus práce. Dělají nemožné a zajišťují to, aby nejohroženější skupina z pohledu pandemie nezůstala bez ochrany. Myslím si, že jsme během první vlny sociálním službám práci maximálně ulehčili, a ještě lepší zpráva je, že státní rozpočet na tuto skupinu statisíců lidí ještě více pamatuje. Máme tam navýšení platů všem zaměstnancům v sociálních službách, kromě těch manažerských pozic, o 10 %. To je velmi dobrá zpráva. Víte, že se nám v posledních sedmi letech podařilo značně finanční ohodnocení zaměstnanců v sociálních službách zvýšit o více než polovinu, nicméně stále je zde prostor pro růst. A 10 % je výborná zpráva, je to jedno z největších navýšení vůbec.

Důležité jsou taky s ohledem nejenom na pandemii, ale také na stárnutí populace, což je věc a výzva, která je dlouhodobějšího charakteru a která nás bude v příštích desetiletích extrémně zaměstnávat, tak jsou to investice do infrastruktury sociálních služeb. Tam mám velkou radost, že se nám podařilo v podstatě tu alokaci na výstavbu zdvojnásobit a příští rok půjde ze státního 1 mld. nejenom do domovů pro seniory, ale také např. do chráněného bydlení pro lidi s poruchou autistického spektra atd. Samozřejmě chceme nad rámec toho investovat ještě 3 mld. z evropských peněz, z tzv. programu React. To jsou výborné zprávy.

Co se týká seniorů, když projdeme plynule ze sociálních služeb do problematiky důchodů, tak nad rámec valorizačního mechanismu - Senát o tom bude jednat ve čtvrtek, nebo v pátek, pardon, omlouvám se, v pátek odpoledne - se nám konečně podaří snad jako vládě prosadit ten mimořádný příspěvek 5 tis. korun, to je letos ze státního rozpočtu. A k tomu v rámci standardní valorizace na příští rok počítáme s průměrným zvýšením, s průměrným zvýšením důchodů o 839 korun. To je celkové zvýšení 5,8 %. Já si myslím, že to je velmi slušné navýšení. Průměrný důchod tak stoupne na 15 336 korun, to ale neznamená, že všichni budou mít takovéto částky. Celkově to bude stát meziročně stát 28,6 mld. korun. Upozorňuji, že celkové náklady na rozpočet 2021 jsou ve výši 504 mld. korun. Přestože jde o velký podíl, obrovský podíl kapitoly důchodů na státním rozpočtu, stále se u nás velká část zejména starobních důchodců nemá dobře, a to zejména kvůli výjimečné inflaci.

Z tohoto důvodu konečně dotáhneme do konce legislativní proces té pětitisícovky navíc, ale samozřejmě ukazuje to také na nutnost důchodové reformy. Víte, že pravděpodobně 27. listopadu se sejde důchodová komise, a poté, na začátku měsíce prosince, pokud pomine nouzový stav, tak představíme naši důchodovou reformu. Já si myslím, že je opravdu nutné provést systémové změny v oblasti důchodů, aby byly finančně udržitelné, ale zároveň aby důchody plnily svoji funkci, to znamená, aby lidé, kteří celý život pracovali, odváděli do systému, tak aby měli klidné stáří.

Kromě seniorů to jsou ale i další skupiny obyvatel, které jsou v tuto chvíli ještě o to více zranitelnější. Je potřeba říci, že jsou to zejména rodiny s dětmi. Chceme zamezit dalšímu zhoršování jejich situace. Jsou to právě rodiny s dětmi. A zhruba 15 % z nich v posledních měsících vykázalo propad příjmů až o 30 %. To jsou obrovské částky. Dobrá zprava je, že na primární prevenci, na takzvaný dotační titul Rodina, půjde celkově 150 mil. Kč, to je téměř o 48 mil. více. A primární prevence je vlastně investice do toho, aby se rodiny nerozpadaly a aby se jejich případné problémy řešily včas. Domácí násilí, různé výchovné problémy s dětmi, drogy, finanční gramotnost, to jsou všechno věci, na které dotační titul Rodina míří. A navýšení téměř o 50 % je velmi dobrá zpráva.

Negativní dopady pandemie také nesmí dopadat na ohrožené děti, proto na oblast sociálně-právní ochrany dětí na obcích jsme vyjednali navýšení o 65 mil. Kč, celkově půjde tedy na činnost OSPODů až 1,7 mld. Kč. Myslím si, že to je další výborná zpráva.

Stěžejní je v době pandemie také fungování sociální práce, která slouží všem, kteří se ocitají v náročné situaci - lidé sociálně vyloučení, lidé ve finanční krizi bez prostředků. Na sociální práci na obcích a na krajích jsme vyjednali o téměř 90 mil. Kč více, celkově sem tedy půjde téměř 0,5 mld. Kč, i když uznávám, že by si tato oblast zasloužila ještě větší finanční injekci.

Uvedla jsem tu všechno, co se podařilo ve státním rozpočtu vyjednat, to znamená to, s čím panuje spokojenost. Jsou ale stále ještě dvě věci, které chybí. V legislativním procesu je přídavek na dítě. Pokud jsem zmiňovala, že velké množství rodin vykazuje až 30% propad příjmů za minulé měsíce, tak je potřeba této situaci nejrychleji a nejefektivněji zamezit právě tím, že se navýší koeficient příjmový rodin, kdy se do pobírání přídavků na dítě vejde ještě více rodin. To si myslím, že bude úkol na příští týdny. A pevně doufám, že se nám podaří najít takové řešení, které nejenom že vyřeší finanční situaci rodin ohrožených chudobou, ale také podpoří spotřebu ekonomiky. Víte, že ten fiskální multiplikátor u přídavku na dítě je extrémně vysoký. Odborníci, ekonomové jej považují za nejlepší řešení v této situaci, to znamená přídavky na dítě.

Za mě jako sociální demokratku je také důležité říct, že přídavky na dítě díky tomu, jak rostly v posledních letech mzdy, se staly chudinskou dávkou, i když před třemi lety ten koeficient stoupl z 2,4 na 2,7. Proto je důležité, aby pracující rodiny s dětmi - pracující rodiny s dětmi - na tuto prorodinnou dávku dosáhly, a pomohli jsme tak rodinám, které pracují, ale přesto jsou chudé. To je ten klíčový imperativ.

Nesmíme také zapomínat na samoživitelky, které jsou probíhající pandemií ještě o to více zasaženy. Já doufám, že se nám pozítří, v pátek, podaří společnými silami schválit ve třetím čtení návrh zákona o náhradním výživném. Pokud se nám to podaří společnými silami dotáhnout do konce, tak to bude po 15 letech diskusí konečně jasná a systémová pomoc samoživitelským rodinám.

Zákon o státním rozpočtu také nezahrnuje navýšení nebo zvýšení minimální mzdy ani nárůst platů ve veřejné sféře. O minimální mzdě budeme jednat příští týden na vládě. Nárůst platů ve veřejné sféře je ještě předmětem jednání a bude se samozřejmě odvíjet od projednávání daňového balíčku.

Poslední věc, kterou bych chtěla zmínit a která je v běhu, je novela zákona o sociálních službách, to znamená systémová pomoc sociálním službám. V tuto chvíli máme proběhlý meziresort a budeme o tom jednat a pevně doufám, že se nám podaří jako vládě schválit takovou systémovou změnu, která celou oblast sociálních služeb stabilizuje, zpřehlední a v této kritické době sociálním službám pomůže.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zákon o státním rozpočtu projednáváme později než obvykle. Vzhledem k situaci dochází k neustálým změnám. A tím, že tento rok není stabilní, tak tomu odpovídá i státní rozpočet. Vím, že není dokonalý ani finální, nicméně z pohledu občanů a z pohledu rozpočtové kapitoly MPSV jej v tuto chvíli považuji za rozumný kompromis, který pomáhá lidem.

Velmi vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni práce a sociálních věcí. Máme tady před sebou jednu faktickou poznámku pana poslance Jana Skopečka, poté s přednostním právem pan kolega Bartošek. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuju pěkně za slovo. K rozpočtu si ještě řeknu své. Jenom tady od paní kolegyně Maláčové, ale i od pana ministra Zaorálka zazněly nepravdy v tom, jak Česká republika jako jediná si zažila v roce 2012, 2013 recesi, kterou jsme si prodloužili nějakou šetrnou politikou.

Vážení kolegové, vážení ministři, prosím, podívejte se nejdříve na data, než tu budete takovéto nesmysly povídat. V roce 2012 podle Eurostatu ekonomika klesla o 0,8 %, v roce 2013 to byla stagnace na rozdíl od eurozóny a Evropské unie. Evropská unie v roce 2012 rovněž klesla o -0,7 %, v roce 2013 měla rovněž tak jako Česká republika stagnaci ve výši 0 %.

Naopak, kdybyste se podívali na země, které tak vychvalujete, a jakou cestou bychom se měli vydat my, čili Řecko, Španělsko, Portugalsko, zkrátka to jižní křídlo, jejichž politiku tady vzýváte, pane ministře Zaorálku, tak se podívejte na to, jak si prodloužily recesi. Ty nerostou dodneška. Vy jako reprezentant sociální demokracie, vlády Bohuslava Sobotky, kteří jste sekali rozpočtové deficity hlava nehlava, aniž by byl růst nebo pokles, to jste vůbec nevnímali, vám to bylo úplně jedno, tak vy nás tady budete poučovat o fiskální politice? To je neuvěřitelné!

Takže prosím, nejdříve se podívejte na data, než tady budete vyprávět nesmysly při tak důležitém zákonu roku o státním rozpočtu a kdy budete vyzývat, abychom se vydali na cestu jižních zemí, které končí mnohaletou stagnací a poklesem. To je vaše cesta. My jí jít nechceme.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní tedy pan kolega Bartošek. S faktickou poznámkou? (Ano.) Pan ministr kultury Lubomír Zaorálek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuju. Já jenom krátce zareaguji, protože tady bylo zřejmě nějak nepostřehnuto, že já jsem jako příklad té země, která si poradila s krizí nejrychleji, použil Spojené státy americké. Tak to říkám ještě jednou pro přesnost.

A jinak bych rád glosoval tady to poslední vystoupení vzpomínkou na slavného francouzského diplomata, což bylo tuším v první polovině 19. století, Charles Maurice de Talleyrand-Périgord, který na adresu Bourbonů tehdy řekl tu větu: "Nic nepochopili a nic nezapomněli." Tím nic nepochopili myslel, že nepochopili vůbec nic z toho dění kolem sebe v posledních letech. A tím nic nezapomněli myslel, že nezapomněli nic ze svých špatných návyků a stereotypního myšlení, které pořád donekonečna opakují.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Je tady další faktická poznámka. Kolega Bartošek ještě posečká a pan kolega Skopeček má faktickou poznámku. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuju pěkně. S první částí reakce pana ministra Zaorálka souhlasím. Ano, Spojené státy se dokážou s jakoukoli krizí vyrovnat rychleji. Když se podíváte na ta data, tak i v roce 2009 skutečně klesly, a dokonce klesly razantněji, než klesla eurozóna. Ten propad ve Spojených státech, když je nějaká celosvětová krize, je vždycky první rok hlubší, nezaměstnanost tam vystřelí vždycky výrazně nahoru, ale v dalších letech jsou na tom mnohem lépe. Okamžitě začne růst ekonomika a okamžitě klesá i nezaměstnanost. Evropa je v tom úplně opačně. Sice má menší propad hrubého domácího produktu, menší nárůst nezaměstnanosti, ale s tím propadem i s tou nezaměstnaností se utkává mnohem déle. Je to jednoduché vysvětlení. Spojené státy ve všech žebříčcích a srovnáních jsou ekonomikou, která je méně regulovaná, která má více flexibilní pracovní trh, která zkrátka nemá tak přísný, tak nepružný zákoník práce.

Mě překvapuje, že zrovna sociální demokrat bude volat po reformách zákoníku práce a že bude vyzývat českou Sněmovnu, abychom si vzali inspiraci ze Spojených států. Já to vítám, pane ministře, ale připravte mnohem flexibilnější zákoník práce a můžeme se tady bavit o tom, abychom dosahovali stejné reakce na ekonomickou krizi jako Spojené státy.

Co se týče té druhé části, ano, nic nezapomněli, nic nepochopili. Ani poté, co vidíme, jak se s krizí složitě trápí jižní křídlo eurozóny, které se bezhlavě zadlužovalo i v dobách růstu, tak vy tuto cestu propagujete, obhajujete chcete jí jít. Nic jste nepochopil, nic nezapomněl z doby působení v Sobotkově vládě. Vy jste sekali deficity bez ohledu na to, že ekonomika rostla! Vy jste způsobili ty strukturální problémy veřejných financí! Je to vaše vina!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a můžeme pokračovat. S přednostním právem nyní pan kolega Bartošek, poté paní poslankyně Adamová Pekarová. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Ministerstvo financí zpracovalo první návrh zákona o rozpočtu na rok 2021 s předpokládaným deficitem 320 miliard a 30. září letošního roku jej předložilo vládě. Navrhovaná výše deficitu velmi podstatně překračuje schodek 116 miliard korun, který původně avizovala ministryně financí, ale především navíc nepočítá s dalšími zamýšlenými opatřeními vlády, jako je například zrušení superhrubé mzdy a s dalšími výpadky na straně příjmů, které mohu ještě výsledný schodek značně prohloubit. Tady se nemohu zbavit dojmu, že celý příběh připravování státního rozpočtu na příští rok v mnohém připomíná Cimrmanovu pohádku, kterak chudák ještě do větší bídy přišel, protože ještě jsme neschválili rozpočet, ale už teď víme, že čísla, která v něm jsou, nesouhlasí a že schodek bude s velkou pravděpodobností ještě větší, než je nyní naplánován.

Když se jenom krátce vrátím k tomu, když zde mluvil kolega Onderka ze sociální demokracie a vyjadřoval se, že pro sociální demokracii je návrh rozpočtu velmi obtížně a problematicky schvalitelný, tak z toho jasně vyplývá, že hnutí ANO svým programem, sestavováním rozpočtu a vztahem k veřejným financím programově a hodnotově samo sebe posouvá někde mezi sociální demokracii a komunistickou stranu. Jednoznačně z hnutí ANO se stala levicová strana.

Navrhované parametry rozpočtu totiž nezajistí dodržení limitu strukturálního salda stanoveného aktuálním zněním zákona č. 23/2017, o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který pro rok 2021 činí 4 % HDP. Jde přitom o limit, který byl letos posunut z úrovně 1 % HDP, a tady je potřeba na rovinu říct, že Národní rozpočtová rada o uvolnění v takovém rozsahu nesouhlasila, odmítala ho. Když to řeknu lidově, letos máme 500 miliard. Vagon jede z kopce, nabírá rychlost a to zadlužování republiky pro příští rok v praxi znamená, že tato vláda se rozhodla tomu vagonu odšroubovat brzdy. Jak tvrdý bude náraz, to je otázka. Každopádně ten náraz bude velmi tvrdý.

Pokud by byl v této podobě rozpočet schválen, znamenalo by to dle odhadu Ministerstva financí prohloubení strukturálního deficitu až na úroveň 4,5 % HDP. Ale tady je potřeba říct ještě jednu věc. To všechno za předpokladu, že rozpočty obcí a krajů nebudou hospodařit s deficitem, protože pokud by se tento předpoklad nepotvrdil, bylo by výsledné saldo ještě horší. A tady je potřeba zmínit, že tato vláda se k obcím a krajům chová velmi macešsky, a včera jsme byli svědky toho, že tato vláda se rozhodla, že si vezme část peněz z krajů a obohatí si tím svůj státní rozpočet. Podobnou ambici měla vláda na začátku roku směrem k obcím a tady jsem rád, že se toto chování vládě podařilo zarazit a že KDU-ČSL byla ta, která předložila pozměňující návrh, a peníze se obcím vrátily. A já děkuji všem, kteří tento podnět podpořili, protože není možné, aby vláda sahala na peníze, které jí nepatří, a brala si je od měst a krajů.

Přístup použitý k úpravě výdajového rámce a tvorbě rozpočtu, tak jak je prezentován v návrhu, vede k dalšímu rozmělňování fiskálních pravidel - a také které bylo zahájeno jarní novelizací zákona č. 23/2017, o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, a dále prohloubeno schválením zákona č. 288/2020 Sb., kterým se stanoví termín předložení návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2021 vládě a Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.

To, co je podstatné, že v rámci předložené dokumentace je vyčerpán jakýkoliv prostor pro navýšení výdajů, přičemž některé úpravy nejsou dostatečně vysvětleny. A i na toto upozorňuje Národní rozpočtová rada. Také je potřeba říct, aby neuniklo pozornosti, že vláda významným navýšením výdajových rámců neponechává vůbec žádný prostor pro řešení nenadálých a neočekávaných událostí v roce 2021, což nelze považovat v současné nejisté době za racionální. Vláda prostě nemá rezervy. Vláda, když přijde nějaká přírodní katastrofa, nemá kam sáhnout. To je třeba vidět. Já nic takového České republice nepřeji, ale tohle je přístup vlády. Není tam ani chlup rezervy!

Rozpočet je nastaven jako velmi silně expanzivní v rozsahu cca 1,4 % HDP, aniž by bylo specifikováno, jakým způsobem proběhne návrat veřejných financí na udržitelnou úroveň. Jiné země, jako například sousední Německo, již oznámily jasný plán konsolidace veřejných financí, a zatímco letos Německo počítá se schodkem 218 miliard eur, napřesrok se deficit sníží na 96 miliard a v roce 2022, 2023 už má být hospodaření této země vyrovnané. Při dodržení těchto parametrů hrozí, že český schodek státního rozpočtu bude v těchto letech dokonce nominálně vyšší, než bude mít v té době celé Německo. Takto se chová česká vláda!

Jako poslanci, když se schvaloval půlbilionový deficit na letošní rok, jsme požádali o předložení koncepce konsolidace veřejných financí pro období 2021 až 2027. Dokument v daném termínu do 30. září jsme neobdrželi. Dodržování podstaty fiskálních pravidel není samoúčelné. Jejich respektování velmi výrazně snižuje riziko vzniku dlouhodobé strukturální nerovnováhy veřejných financí, které si dříve nebo později vyžádá konsolidační zásah. A tady je potřeba jasně říct, že ten zásah do budoucna bude spojen s nárůstem daní, redukcí rozsahu poskytovaných služeb a negativně se do budoucna promítne do životní úrovně obyvatel České republiky. Takto se chová vláda a takovou připravuje budoucnost lidem v České republice.

Rozpočet, ať už městský, krajský, anebo státní, je vždycky vizitka těch, kteří mají moc, a také jasně ukazuje priority, jakým způsobem chtějí své město, kraj anebo zem rozvíjet.

A tady je potřeba říct, jakým způsobem vláda předložila rozpočet a co pro ni nejsou priority.

Prioritou například není ochrana půdy a životního prostředí. Rozpočet na příští rok je nižší o 2 mld. Minimální podporu tato vláda dává udržení vody v krajině, kde rozpočet je o 100 milionů nižší než na letošní rok.

Například bydlení. Výstavba bytů se snížila o půl miliardy. Kde jsou ty sliby této vlády, že každý rok budeme investovat dvě až tři miliardy do výstavby dostupného bydlení, že pomůže vláda lidem, aby měli možnost bydlet za nižší nájem? Byly to jen sliby, plané sliby. Právě nyní je potřeba podporovat projekty, které dají lidem práci, které jim usnadní život. Právě teď je prostor na to, aby se začaly stavět obecní byty, aby se pomohlo obcím, aby se vystavěly byty, které budou mít nižší nájem, než je nájem komerční. Vláda může stavět a pomoct lidem. Místo toho bere peníze a snižuje o půl miliardy peníze na výstavbu obecních bytů.

Otázka vědy a výzkumu, to je pro tuhle vládu víceméně popelka, která si asi nezaslouží ani její pozornost.

Kultura, co se týká pohledu rozpočtu, ta tu vládu také nezajímá.

A tak jak se vedou diskuze, zda se budou brát peníze z naší bezpečnosti, které se týkají armády, tak tuto diskuzi osobně vnímám jako jasné vyjádření, jako pohrdání práce všech, kteří se starají o naši bezpečnost, včetně vojáků, kteří právě v těchto dnech a právě dnes slouží v nemocnicích, sociálních službách, na odběrových místech a pomáhají naší společnosti. Nebude-li bezpečnost, nebude nic. Já jsem přesvědčen, že bezpečnost by měla být jednou ze zásadních priorit této vlády, a pevně věřím, že i rozpočet na obranu tato vláda bude schopna udržet.

Za KDU-ČSL chci říct, že si vážíme všech, kteří v těchto těžkých časech nesou na svým bedrech složitost dnešní doby, a chci jim za to poděkovat.

Vzhledem k tomu, jakým způsobem vláda přípravu rozpočtu odbyla, vzhledem k tomu, jakým způsobem rozpočet není reálný a nezobrazuje skutečně to, co se bude v příštím roce dít, tak říkám, že KDU-ČSL rozpočet v této podobě nepodpoří. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A nyní vystoupí paní předsedkyně Pekarová Adamová s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážená vládo, nebo zbytky vlády, které tady ještě zůstaly na službě, vážené kolegyně, vážení kolegové, musím říci, že mě velmi překvapuje, když tady projednáváme zákon o státním rozpočtu v této situaci, v jaké se nejen naše země, ale celá planeta nacházíme, v této bezprecedentní krizi, že jej tady nepřišel k tomuto pultíku okomentovat a uvést pan premiér. Teď už tady ani není, zmizel jako pára nad hrncem, ale on k němu neutrousil ani větu. To mi připadá velmi, velmi podivné ve chvíli, když si uvědomíme, čemu tady čelíme a co za rozpočet je nám tady předkládáno. Vypadá to, že si za ním příliš nestojí. Anebo v této zemi nahradil premiéra prezident, který tady vystoupil a hájil rozpočet za něj?

On ostatně pan premiér i v posledních týdnech k probíhající epidemii koronaviru již příliš nevystupuje, ani na tiskových konferencích vlády se neukazuje. Je vidět, že to je skutečně lídr do nepohody. To je ale věc, která vypovídá zejména o něm a o celé vládě.

To, co jsme tady slyšeli při obhajobě rozpočtu od paní ministryně Schillerové, byla víc pohádka o státním rozpočtu. Ona kdyby se paní ministryně Schillerová živila jako spisovatelka pohádek, těch skutečných, pro děti většinou určených, tak by tím možná mohla působit špatné sny těch dětí, ze kterých by se ráno probudily, ale nijak by je to neovlivnilo, následky by neměly. Ale z dopadu těchto pohádek, které tady zazněly, se nebudou mít možnost probudit, ty je budou provázet dnem i nocí po mnoho, mnoho následujících let. A to Zaorálkovo peklo, jak tady pan ministr hřímal, jim přichystáte přesně těmito nezodpovědnými kroky.

Ostatně v pohádkářství tady pokračovala částečně i paní ministryně Maláčová, protože kolikrát my už tady slyšeli o důchodové reformě, kolikrát my tady slyšeli o tom, jak je potřeba zákon o sociálních službách. V této Poslanecké sněmovně jsem sedm let a slýchám to tady každý rok. Tak co jiného to pak může být než pohádka, která nedostane svého naplnění v realitě?

Zopakujme si prosím čísla. V letošním roce vláda původně plánovala deficit na 40 mld. a ve jménu krize si vládní poslanci schválili - a to bez jasného vysvětlení, na co konkrétně a jak konkrétně bude prováděno - deficit, který byl ve výši 500 mld., tedy více než dvanáctkrát vyšší.

Pokud by vláda lépe zvládla druhou vlnu koronaviru, velká část deficitu by zřejmě zůstala nevyčerpána. K tomu zvládnutí druhé vlny ale máme velmi daleko. Zcela jistě nenastane toto zvládnutí, a tak asi dojde na to, že náš dluh v porovnání s HDP vystoupá během několika let z dnešní úrovně kolem 30 % nad metu 50 % HDP. Pro příští rok, a to právě bez vlivu právě probíhající druhé vlny, vláda naplánovala schodek 320 mld., a to při plánovaném, velmi v uvozovkách, oživení růstu ekonomiky. Jakkoliv paní ministryně financí tvrdí, že jde o protikrizová opatření, data jasně ukazují, že většina výdajů deficit navyšujících protikrizovými opatřeními nejsou. Naopak, jasná většina výdajů jsou pouze dočasné, ale taktéž dočasné jen v uvozovkách. Jinými slovy, vláda přivedla rozpočet do stavu velmi vysokého strukturálního, tedy trvalého, deficitu, který bude zatěžovat rozpočty do doby, než proběhne strukturální změna. A tou mohou být pouze podstatné snížení výdajů, anebo zvýšení příjmů, tedy daní.

Rozsah problému odhadují renomovaní ekonomové - a to je opět reakce na pana Zaorálka, dalo by se jich tady vyjmenovat spoustu. A doufáme, že paní Zamrazilová jako předsedkyně Národní rozpočtové rady je i v jeho očích renomovaným odborníkem. Já mohu také zmínit jednoho z našich řad, kterým je Luděk Niedermayer. Tak tito renomovaní ekonomové odhadují ten rozsah na nikoli méně než 150 mld. korun. Podle paní ministryně tvoří protikrizová opatření 214 mld. z navrženého deficitu, jinými slovy, strukturální problém, tedy ten, kterému budeme čelit po další roky rozpočtu, je v uvozovkách jen něco málo přes 100 mld. korun, což je hodně, jakkoliv samozřejmě by to mohlo být i horší.

Může to znít libě. Pomůžeme oživení ekonomiky, proinvestujeme se z krize. To jsou ty fráze, které tady posloucháme už mnoho týdnů, měsíců. Realita má však k té pohádce velmi daleko. Jak se asi dívá živnostníkovi a podnikateli, kterému jste zakázali podnikat - a vůbec nezpochybňuji ten důvod, proč ten zákaz musel zaznít -, který dnes prostě nemůže vydělávat, otáčí každou korunu, řeší, z čeho zaplatí své výdaje, svoji hypotéku nebo nájem, z čeho budou žít jeho blízcí, jeho rodina, řeší, zda udrží zaměstnance, zda vydrží ještě další týden té nejistoty, nebo jestli už má začít pomalu balit a jestli zkrachuje - když se dívá na to, jak si rozpočtujete dluhy, ale nikde nehledáte úspory.

Úředníci, ti jsou v pohodě. Ti se o práci bát nemusí. Ještě když teď mají být třeba právě tomu podnikatelskému sektoru velmi nápomocni, tak slyšíme od podnikatelů, jak tomu často tak není. A ti jsou tedy schopni si svoji budoucnost asi rýsovat v docela dobrých barvách.

Nicméně krásným příkladem toho, jak ty věci nefungují ve chvíli, kdy by měly, může být tak úplně banální věc, kterou vidíme v posledních dnech, jakou byla informovanost veřejnosti právě jak o nařízeních, tak kompenzacích. Já už tady v březnu při první vlně vyzývala nejenom ve Sněmovně, ale i na jednáních s panem premiérem a ministry, ať uděláte úplně jednoduchou informační platformu, jednoduchý web, na kterém všichni potřebné informace najdou, ať v tom je pořádek, ať je to přehledné. Nebyli jste schopni s tou armádou úředníků placených ze státních peněz, z daní daňových poplatníků, těm, kterým se má teď pomoci, to udělat po několik měsíců. Pokud by se do toho nevložil před pár týdny tady Dominik Feri se svým týmem a s mnoha dobrovolníky, opravdu desítkami dobrovolníků z Česko.Digital, tak to není doteď.

Tak já nevím, na co je tedy máme, ty úředníky. Na co si je platíme. A myslíte si, že se tohleto dobře pozoruje člověku, který právě je těmi nařízeními omezen na svém živobytí? Samozřejmě že to, že jste to nebyli schopni udělat, je chybným řízením vlády. Protože kdybyste to chtěli, a stačí často chtít, tak to lze udělat, jak jsme toho svědky teď. A tohle je jeden úplně krásný, ukázkový příklad toho, jak stát pod vaším vedením selhává. Jeden za všechny. Takových příkladů by se totiž daly snášet stovky.

Vládní pomoc je víc píárko než skutečná pomoc. Zeptejte se těch, jimž pomoci má. A je jedno, jestli provozují kavárnu či fitko nebo jestli jde o hudebníka nebo manikérku. Vy jste jim prostě zakázali podnikat a nám ostatním, nebo všem lidem jsme zakázali, jste zakázali u nich poptávat, tu poptávku jsme taktéž zakázali. Není ovlivněna úrovní jejich služeb, nekvalitou, ale je prostě daná zákazem. A ti lidé teď musí prostě získat jasnou, rychlou pomoc. Jinak tady z těch velkých ekonomických problémů se prostě nehneme. Programy, které vypisujete, jsou ale pro mnohé nedosažitelné, většina se nedá kombinovat, pomoc je pro mnohé víc teoretická než reálná.

A v tu samou chvíli, kdy právě melou mnozí, a opravdu jsou to už statisíce občanů, z posledního, tak přijdete s požadavkem, aby vám titíž občané zafinancovali stovky miliard dalšího dluhu. Protože titíž občané budou ten dluh muset v budoucnu splatit. Nikdo jiný. Nejsou to peníze z kapsy žádného z ministrů. A takový návrh rozpočtu nemůže nikdo rozumný podpořit. TOP 09 jej navrhuje vrátit vládě k přepracování, tak jak už tady ten návrh zazněl. Já jej jenom znovu připomínám, podepisuji a věřím tomu, že všichni cítíme tu nutnost dostat jej do reálnějších čísel, a ne schvalovat pohádku o státním rozpočtu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A za klub STAN vystoupí s přednostním právem paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes projednáváme návrh státního rozpočtu se schodkem 320 mld. A zde se otevírá otázka a je nasnadě se ptát, zda bude platit tento schodek, nebo nebude platit. V září bychom možná si řekli, že ano. Ale náhle došlo k návrhu, který říká, že se zruší superhrubá mzda a že se sníží daně z příjmů na 15 %, navrhl to pan premiér v roli poslance, a tento návrh přinese výpadek příjmů ve výši až 80 mld. korun. A já se tedy ptám, zda vláda počítá s tímto opatřením, či nikoli, zda tento schodek naroste, či nenaroste.

Slýchávali jsme dost často v poslední době od paní ministryně, že to nemohla zahrnout do návrhu státního rozpočtu, protože tento návrh, tento daňový balíček neprošel legislativním procesem. Připomenu jen, že v loňském roce naopak, pokud se jednalo o navýšení příjmů, tak paní ministryně do návrhu státního rozpočtu zahrnula plánované navýšení příjmů z daňového balíčku, který ovšem legislativním procesem v té době ještě neprošel.

A nyní se podívejme na priority, ze kterých vychází vláda při sestavování státního rozpočtu na rok 2021. Jsou tam priority, se kterými rozhodně souhlasíme.

Za prvé jsou to navýšené výdaje do zdravotnictví. A to myslím, že všichni jsme si vědomi toho, že zdravotnictví v této době, a jeho kvalita, je opravdu velmi důležité a prioritou je tam oprávněně.

Další prioritou vlády je navýšení důchodů. Ano, to je podle zákona, ta valorizace přichází podle platného návrhu zákona.

A pak zde máme navýšení platů učitelů. S tím také souhlasíme a vždycky jsme navrhovali navýšení. I když zpočátku vláda toto odmítala, tak si myslíme, že kvalitní učitelé, dobře zaplacení učitelé jsou dobří pro naše žáky a pro naši budoucnost. Ovšem očekávala bych při odůvodnění paní ministryně, proč se navyšují platy učitelům. A její odpověď je, protože jsme jim to slíbili. To je v pořádku. Ale také bych očekávala argumentaci, tak jak je to ve vládním prohlášení, že bez kvalitního školství nemá národ budoucnost, že potřebujeme kvalitní, vzdělané lidi do našeho školství, protože bez kvalitních pedagogů nebudou kvalitní žáci, kteří budou odcházet z našich škol. Každopádně i tuto prioritu podporujeme.

Další prioritou vlády jsou investice. V pořádku. Tam jenom bych se možná paní ministryně optala: V tom papírovém návrhu píšete, že investice se navyšují o 12 mld. korun, a jinde zmiňujete, že o 40 mld. korun. Tak jestli to berete podle toho, jak byl navržen státní rozpočet pro rok 2020, nebo podle skutečné výše, nebo ve vztahu ke skutečné výši investic.

Co nás ovšem mrzí, že investice se budou opírat především o vládní projekty, o státní projekty, a nikoli o regionální. Národní kapitálové výdaje zaznamenaly, jak se píše v materiálech Ministerstva financí, pokles o 13,4 mld. korun, a to z toho důvodu, že právě investice do regionů ze státního rozpočtu byly posíleny v letošním roce pouze jednorázově. A já se musím ptát proč. Přece víme moc dobře, že dotace do regionů a investice krajů a obcí s podporou státu mohou rozhýbat regionální ekonomiku a mohou také podpořit malé a střední firmy.

Tolik priority, se kterými souhlasíme. A já se ptám, kde jsou priority, které by vedly ke konkurenceschopnosti našeho státu. Je pravdou, že potřebujeme silniční a dálniční síť, potřebujeme budovat železnice a železniční infrastrukturu. Ale co také budeme potřebovat a potřebujeme, to je digitální infrastruktura. Bez té nebude mít náš průmysl, nebudeme mít průmysl s vyšší přidanou hodnotou. Tak jak se uvádí, vysokorychlostní internet, nebo alespoň internet, pokud nebude v naší republice, pokud tam nebude dostatečná občanská vybavenost, tak bohužel firmy nebudou jaksi mít zájem investovat právě do oborů s vyšší přidanou hodnotou.

Já bych tady zmínila vládní prohlášení, právě co se týče té digitální infrastruktury. V něm se praví: Chceme dostupnost vysokorychlostního internetu všude. - Tak já myslím, že tak to asi není, a je škoda, že na dobu, která přichází a kdy internet a digitalizace budou hrát hlavní roli i při úsporách, bohužel toto vláda zatím příliš neplní tak, jak je to v tom vládním prohlášení.

Co se týče mandatorních výdajů, tak tam vidíme, že mandatorní výdaje a kvazimandatorní výdaje činí 76 % z výdajů státního rozpočtu a s tím si evidentně vláda hlavu neláme.

Co se týče rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti, tak s tím si vláda také hlavu neláme. My jsme měli s paní ministryní takovou debatu o tom, jaké je znění některých paragrafů zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, a tam je napsáno, že stát a samosprávy musí hospodařit tak, aby dluh neohrozil stabilitu veřejných rozpočtů. A co dělá vláda? Vláda si rozvolnila zákonem, resp. Poslanecká sněmovna schválila navýšení na 4 % HDP a zároveň pan premiér Babiš navrhl, aby tato pravidla byla ještě rozvolněnější, a navrhuje navýšit na minus 6 % HDP. Myslím si, že je možné souhlasit s tím, je-li krize, tak je možné rozvolnit tato pravidla. Ale je třeba také říci - a tak jak to je v Německu, že v následujících letech, a pomine-li krize, tak je potřeba samozřejmě snižovat schodek státního rozpočtu. Tak by se měla chovat odpovědná vláda.

Co je také chybou - a paní ministryně vždycky říká, že to děláme pro lidi - ale chybou je, že se vláda v době krize, v době krize připravuje o své příjmy. A to si myslím, že měla čas na to, aby právě ta opatření nebo ty návrhy, které připraví státní rozpočet o příjmy, mohly být přijaty v době, kdy bylo takzvaně dobře.

Pokud hovoříme o tzv. dluhové brzdě, tak podle toho, co se navrhuje v pozměňovacím návrhu pana poslance Babiše, pana premiéra Babiše, tak na dluhovou brzdu bychom měli šlápnout už v roce 2027 a během několika let by se státní dluh mohl navýšit až na 3 biliony korun. A to je to, co nám vadí. Že vláda nejenom že se zadlužuje v době krize, což můžeme považovat za oprávněné, ale bude se zadlužovat hlava nehlava i v následujících letech. A jak jsem již jednou zmínila, co víme o dluzích. O dluzích víme, že se musí platit. Nikdo nechce po vládě, aby splatila všechny dluhy. Známe to v jiných státech, státní dluh je mnohem vyšší. Ale to, že se dluhy platit mají a musí, to nezměnil ani koronavirus. A dluhy splácet nebudete vy, paní ministryně Schillerová, ale ani my poslanci, ale budou je splácet naše děti a naši vnuci. A nejen to, oni budou platit účet i za stárnutí populace. A kde na to budou brát? Na to vláda nemyslí.

V této souvislosti bych ráda připomněla, co máte ve vládním prohlášení - cituji: "Nechceme o tom, co nás v budoucnu čeká, vést pouze diskuse, ale chceme udělat vše pro to, abychom se měli lépe, a také chceme předat našim dětem prosperující zemi a ekonomiku. Prostě mysleme na budoucnost a nežijme jen dneškem. A uvědomme si, že budoucnost nebude lehká a naši potomci nám neodpustí, že jsme neudělali všechno, co jsme měli a mohli udělat." A já jen konstatuji, že v tomto případě vláda jede skutečně z kopce proti zdi, a my se k této jízdě prostě připojit nechceme. A v tomto případě bych vládě doporučovala, aby při této jízdě v následujících letech aspoň trochu přibrzdila a nám řekla, jak bude brzdit. Potom by to byla jiná diskuse.

V prvním čtení návrh státního rozpočtu klub STAN nepodpoří. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a v obecné rozpravě nyní vystoupí pan poslanec Jiří Dolejš, připraví se pan poslanec Feri. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Vážená momentálně spíše poloprázdná sněmovno, já možná trochu vnímám, že opadl zájem v tuto chvíli o debatu nad prvním čtením státního rozpočtu, protože možná od pravé zdi až po tu levou zeď si uvědomujeme, že sice debatujeme nad schvalováním čísel, která jsou s velkým otazníkem, ale na druhou stranu asi vnímáme, v jakém čase žijeme. To je v podstatě první moje poznámka, protože ty základní parametry, příjem, výdej a deficit, pokud budeme schvalovat, tak asi tušíme, že zejména pokud jde o příjmy a o ten deficit, že reálně budou někde jinde.

Ale na druhou stranu tím, že jsme posunuli proceduru schvalování rozpočtu o měsíc, tak jsme dnes v 11. listopadu. Pokud tady opoziční poslanci načetli už návrh na to, aby se rozpočet vrátil, přepracoval a přišel sem znovu o měsíc, tzn. v podstatě 11. prosince, tak se dostáváme do značného časového stresu, ale současně nebudou vyřešeny ty neznámé v té rovnici, tzn. dokonce ani 11. prosince nebudeme znát osud daňového balíčku, tj. legislativní proces má minimální ještě pokračování směrem k Senátu, a pokud vnímám vyjádření Ministerstva financí o aktualizaci prognóz, tak ministerstvo prohlásilo, že prognózu chce předložit veřejnosti - ne že by se na prognózách nepracovalo, ale chce předložit prognózu veřejnosti až v lednu, čili aktuální konsolidovanou prognózu rovněž mít nebudeme. Takže je trochu problém s tím vracením.

Myslím si, že vlastně reálně stojíme, když si uvědomujeme, že ta čísla budou jiná, že když na konci tohoto projednávání by třeba rozpočet neprošel, tak spadneme do rozpočtového provizoria. Připomínám, že to rozpočtové provizorium je rámováno letošním navýšeným rozpočtem, tedy deficitem půl bilionu, takže bychom se řídili v příštím roce podle těchto čísel. Anebo je varianta, která je také velmi reálná, ten vývoj bude tak dynamický a dojde k tak výrazným změnám, že budeme, řekněme, možná už do jara schvalovat novelu tohoto zákona, tzn. že ta čísla stejně přeprojednáme, ale už budeme vědět nejenom tu prognózu, ale budeme vědět, jak se vyvíjí epidemie, ne že bych ji přivolával, ale třeba třetí vlna atd. atd. A z těchhle těch důvodů si myslím, že boj dneska o to, jestli vrátíme, nebo nevrátíme, je trošku marný.

A z toho vyplývá i pozice našeho klubu, byť musím říci, že jako strana nevládní nejsme jaksi mechanicky loajální s každým finančním návrhem, který přichází, ani to nemáme v našem tolerančním patentu. Ale zase nejsme tak na hlavu padlí, abychom nevnímali, že každá vládní politika nakonec musí dojít k penězům, musí se platit, a tudíž potřebuje nějaký návrh státního rozpočtu. Takže to je první poznámka.

Druhá poznámka souvisí s těmi prognózami, o kterých se tady různě uvažuje, jestli budou lepší, horší, jsou zahraniční prognózy, jsou domácí prognózy. Ty prognózy vykazují určitou varietu rozpětí podle toho, kdy byly psány a samozřejmě s jakými fakty pracují, protože pochopitelně ty prognostické instituce mají nějakou autoritu, ale mají také různé přístupy. Například evropské prognózy zatím nemáme úplně nejaktuálnější, ale jsou poněkud optimističtější než ty naše české, protože možná také nepracují s tak blízkou představou, co s námi udělá druhá vlna. To je velmi možné. A také možná pracují i s tím, že neřeší v detailu dopady koronavirové na mezinárodní trhy, které jsou pro nás nesmírně důležité.

Co je realitou, že jarní lockdown vedl k tomu, že ve druhém kvartálu nám ekonomika spadla o 11 %. A pokud se jenom přiblížíme těmto číslům, tak samozřejmě ta naše čísla budou za tento rok i za příští rok značně odlišná. Dá se to dokumentovat na tom, že zářijová prognóza - s tou pracuje Ministerstvo financí - hovoří o tom, že letošní propad by měl být pouze 6,6 %. Česká národní banka už zveřejnila listopadovou prognózu a tam uvádí 7,2 %. Čili je opatrně, řekl bych, pesimističtější. Co je ale možná ještě důležitější, protože se bavíme o příštím roce, je vývoj v příštím roce, a tam slyšíme, Evropská komise kdysi řekla, že poroste 4,5 % plus, ale Ministerstvo financí už opatrně s 3,9 % a zmiňovaná Česká národní banka už pouze 1,7 %. Čili předpokládá, že dojde k některým efektům, které ekonomiku zpomalí. Dá se to srovnávat i s prognózou České bankovní asociace, která je trochu mladší, je z října, ale i ta uvádí 2 % ekonomického růstu, pouze. A to se pochopitelně nemůže nepromítnout do takových parametrů, jako je vývoj příjmů, a pokud to oživení bude pozdější a vlažnější, tak se opravdu asi dočkáme určité korekce na jaře příštího roku.

Důsledky těch změn pochopitelně budou vcelku jasné. Jednak se dostaneme na předkrizovou úroveň později, než jsme si přáli, ty optimistické odhady mluvily o roce 2022, méně optimistické 2023, může dojít tedy k tomuto zpoždění. A pochopitelně se dostáváme k problému deficitů a dluhů. Samotné Ministerstvo financí ve svém střednědobém výhledu uvádí, že v roce 2023 bychom měli být už na 3 bilionech. A je to vlastně prognóza optimistická, v podstatě vychází z čísel, na kterých je postaven rozpočet a rozpočtový výhled, což je o celou jednu třetinu vyšší dluh, protože letos má být 2 biliony, takže 3 biliony, to je celá třetina. Je to tedy stabilizace dluhů, anebo se můžeme přiblížit k nějaké dluhové pasti? To je samozřejmě věc, která by měla být velmi diskutována v dlouhodobějších souvislostech. A je samozřejmě otázka, jestli čísla, která máme k dispozici, k takové diskuzi postačí.

V každém případě je jasné, že změkčení zákona o rozpočtové odpovědnosti je potřebné, pokud máme pokračovat v nějakém zákonném rámci, také je koneckonců součástí načtených pozměňovacích návrhů v daňovém balíčku. A samozřejmě, že ten problém s konsolidací veřejných financí může být horší, než jak jsme původně předpokládali.

Tím se dostávám k tomu, že Sněmovna, možná si vzpomenete, začátkem července, když jsme schvalovali půl bilionu, to je taková krásná magická suma, tak když jsme schvalovali půl bilionu, tak jsme k tomu přidali úkol, že by bylo dobré, aby nám Ministerstvo financí předložilo svůj plán. Tady jste zmiňovali, Německo má plán, všichni mají nějaký plán, a že bychom i my měli mít tento plán. No musím upřímně říci, že se do toho ministerstvu moc nechtělo. V té dynamické době samozřejmě je problém s čísly, ale také je problém ten, že se musíte pouštět na tenký led úvah, které se nutně dostanou pod politický drobnohled. To prostě tak je, protože zákon o státním rozpočtu je politikum a věřím, že politikem zůstane. A teď pochopitelně je otázka, do jaké míry to, co je implicitně v ministerských materiálech, je aspoň náznak adekvátní strategie.

Tady už během dopoledne bylo řečeno, že to je postup odlišný od roku 2009. Že v roce 2009 se duplo na brzdu, říkalo se, že se z krize proškrtáme a neukázalo se to jako šťastným, minimálně měřeno národohospodářskými efekty. Česká republika relativně ztrácela oproti jiným zemím, když se měla vyhrabat z krize. To je samozřejmě pravda, čili jistou expanzi je třeba vnímat jako v podstatě objektivizovaný přístup, ale co je otevřené, je ta forma, ten způsob, jak se s těmi penězi naloží, v jaké míře. A z toho samozřejmě se dostaneme k závěru, jestli rozpočtová expanze je mostem do lepší budoucnosti, jak malebně to vyjádřila paní ministryně, anebo zda si v podstatě otvíráme tepny a teď začínáme krvácet a bohužel poté, co ztratíme podstatnou zásobu našeho oběhového systému, že vypadnou ty peníze, ta krev, jak říkal pan prezident, tak bezkrevně padneme na zem. Tak to by samozřejmě bylo špatné.

A teď o co máme opřít úvahy, když dneska víme, že schvalujeme čísla virtuální, ale, řekněme, vedeni jistou zodpovědností to začleňujeme do toho kontextu? No, pokud jsme požadovali tu koncepci, tak nejdřív nám odpověděl pan premiér s tím, že vše podstatné je obsaženo vlastně už v návrhu státního rozpočtu a v jeho střednědobém výhledu. Pravda, tam náznak těch čísel na první tři roky je, a uvádí se tam, že rok 2021, a to je fakt, bude v situaci potřebné expanze. A v roce 2022 a 2023 by mělo fiskální úsilí začít klesat. Tak ta rozpočtová expanze v příštím roce nepochybně bude, jde o to, jak velká. A samozřejmě jde o to, do jaké míry by to rozpočtové úsilí méně stimulační, řekněme to klesání o půl procentního bodu, do jaké míry stačí k tomu, abychom se vyhnuli těm pastem, o kterých je řeč.

A tady bohužel stále do značné míry tápeme, proto hovořím tak, jak hovořím. Protože pochopitelně, pokud v tomto nebudeme mít jasno, tak naše krasořeči se poněkud míjejí cílem, protože na tom všem je podstatný fakt, že sice nám nakonec s jistým časovým zpožděním koncepce byla předložena, myslím, že dorazila do vašich poslaneckých schránek buď včera, nebo dneska ráno, tedy přeposíláním, takže tu konsolidaci samozřejmě, tu koncepci máme k dispozici. Ale když se do ní podíváte, tak v podstatě a z velké části vychází z argumentů, které byly obsaženy v dopisech pana premiéra a paní ministryně, to znamená, že máme zákon o rozpočtové odpovědnosti, máme zdůvodnění střednědobého výhledu a to je ta základní varianta, s tou se pracuje, a přitom jsme si před chvilkou řekli, že platit nebude. Že ta čísla budou jiná.

A pak je tam na konci toho textu, když se podíváte, je to asi deset stran, takže jedna strana, takže asi jedna desetina toho textu, zmíněna jakási alternativní varianta, která už pracuje s usnesením rozpočtového výboru, prosím pěkně, což samozřejmě není zdaleka tečka v tom procesu, a rozpočtový výbor projednal a zvedl ruku pro variantu pana premiéra. To znamená, že zrušení superhrubé mzdy bude takové a takové. A samozřejmě se to týká i rozšíření daňových úlev, takže objem výpadku na straně příjmů má definovaný objem. A z toho se při této alternativě vychází. A bohužel musím říci, že tato úvaha mluví o projekci, ale samozřejmě nominálně neprojektuje čísla v horizontu 2021 až 2027 s jedním základním argumentem, a to je, že se dostáváme na ten politický led, že vlastně asi se některá opatření budou muset přijmout, ale jsou tam zmiňována spíše namátkově. Například že máme šanci využít alokaci dodatečných nástrojů Evropské unie, nebo že by mělo dojít k určitě racionalizaci výdajů. Je to skutečně opravdu namátkové a nevidím v tom aspoň dostatečné vymezení prostoru pro to, jak by ten mix příjmových a výdajových nástrojů měl vypadat. Takže úkol splněn, ale otazníky, zejména některé, zůstávají.

A to, že se v těch úvahách dostáváme za horizont voleb, to znamená, že tady v roce 2021 bude sedět jiná Sněmovna s novým politickým mandátem, to je pravda, ale pokud se bavíme o věcech dlouhodobé konsolidace, pokud se bavíme o tom, jak se vyvarovat určité dluhové pasti, kdy dluhová spirála se rozjíždí proto, že je velký objem dluhů a velká cena dluhů, tak to by se samozřejmě nemělo vázat na politické sliby a politický cyklus, ale mělo by je to překračovat, protože pak se samozřejmě nabízí otázka, proč by vůbec neměl být rozpočet svěřen nějaké nezávislé autoritě, která by tímto úskalím proplula, a my tu nezávislou autoritu máme jedinou, a to je tedy v podobě zákona o dluhové odpovědnosti.

Takže z tohoto pohledu vidím pro budoucnost tohoto rozpočtu mnoho otazníků, nemalé temno. Pochopitelně, že lze racionalizovat strukturu, to si odbudeme ve druhém čtení, ale v tuto chvíli, pokud říkám, že náš klub je připraven nebrzdit tento proces, tak opravdu jenom proto, že si uvědomujeme, že ten čas není, že by se tím vlastně vůbec nic nevyřešilo a že je třeba v té debatě pokračovat dál. A není to jenom debata nad pozměňovacími návrhy, ale protože to dorazilo včera nebo dneska ráno, tak bych zejména ty, co jsou, řekněme, zběhlejší v tomto tématu, poprosil, aby se zaměřili i na ty otázky konsolidace, protože to skutečně není o tom restrikce, nebo expanze, ale jaká expanze, jak dávkovaná expanze, jak budeme šlapat na brzdu, protože je jasné, že dojde k posunu konsolidace, materiál uvádí pouze o rok, ale to číslo, byť si troufnu označit za neotestované, prostě experti na ministerstvu řekli, že o rok, ale může to být samozřejmě o dva, o tři roky, může dojít k nárazu na dluhovou brzdu, což je těch 55 %, daleko dříve, protože 3 bilony je 47 % podílu na HDP dluhu, dluhová brzda se zapíná při 55, a pokud by došlo k nárazu na dluhovou brzdu už dřív, řekněme v roce 2006, tak to má nějaké dopady. Ono už dneska začíná být na finančních trzích těsno, protože si půjčují pochopitelně všichni, a jakmile ten objem dosáhne nějaké intenzity, tak pochopitelně i finanční trhy začnou šlapat na brzdu, zvednou se ceny, dokonce můžeme ztratit ten krásný rating, který tady byl citován a který je tedy aktuální, ale za rok, za dva vůbec platit nemusí. A tam pak už se skutečně některým úvahám o rizikovosti dluhové spirály můžeme přiblížit, a proto má tahle debata pochopitelně svůj smysl.

Proto bych doporučoval, i když dneska první čtení v těch číslech projde, nerezignovat na tento druh debaty kromě pozměňovacích návrhů, které nepochybně přijdou a mohou zlepšit to lepší cílení zejména výdajů, tak se věnovat těmto otázkám. Abych to uvedl na nějakém konkrétním případu, ještě než úplně skončím, představte si, že dojde v ročním objemu k rozdílu jeden procentní bod, ono se zdá, co to je, jeden procentní bod, potřebujeme se dostat k tomu cíli tři čtvrtě procenta strukturálního deficitu, jeden procentní bod, když si uděláte, že HDP je dneska, řekněme, kolem 6 bilionů, tak jeden procentní bod je 60 miliard. A to opravdu nenajdete ležet na chodníku, těch 60 miliard, a musíte říct, jestli je doženete příjmovými opatřeními, anebo výdajovými. Ono se to snadno řekne a hůř udělá. Jestli nám dneska bylo poraděno nejmenovanou autoritou, že když už škrtáme všechny dluhové výjimky, tak máme na stole 300 miliard a v roce 2022 bude deficit pouze 100 miliard, tak to bych chtěl vidět. Za prvé, více jak polovina těch výjimek je cílená tak, že to nelze označit za nějaký parazitismus, jsou tam sociální účely a tak dále, a tak dále. A za druhé, zvládnout za jeden rok přesunout takto 300 miliard je větší dopad než u té superhrubé mzdy, o které se dneska tak intenzivně bavíme.

Takže prosím vás, dejme tomu tyto souvislosti, pusťme to první čtení, ať nás to třeba bolí sebevíc, protože si myslím, že se to v těch časových intervalech napravit nedá, ale zkusme v té naší rozpočtové odpovědnosti posunout věci dál, definujme ten koridor, který máme pro ten manévr, abychom to udrželi v nějakých parametrech, a otevřeme ty debaty, připravme se na ně, otevřeme ty debaty, protože před nimi neutečeme, a když ne ekonomicky, tak minimálně politicky budou součástí předvolební kampaně. To je prostě naprosto jasná věc už dneska.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Dále v obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Dominik Feri, připraví se pan poslanec Ferjenčík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Pane místopředsedo, já teď budu za úplného vola. Budu za vola z toho důvodu, že se budu vlády ptát na téma, které je jí bytostně cizí, a tím tématem je perspektiva a budoucnost mladých lidí. To, že jsem naivní a že tady to téma vláda úplně obchází a míjí, je zjevné už z jejích předchozích legislativních návrhů a mediálních priorit. Tím úplně nejkřiklavějším případem toho uvažování maximálně do konce volebního období je takzvané rouškovné neboli 5 tisíc korun k důchodu. Když se podíváte do důvodové zprávy k tomu návrhu, zcela otevřeně se tam předkládá 15 miliard. Patnáct miliard! Já myslím, že v této republice není nikdo, kdo by si neuvědomoval, že ty peníze jsou na dluh. Že přidává-li se 5 tisíc jednorázově ke starobnímu důchodu, není to nic jiného než za zády natažená ruka do kapes vnuků toho příjemce starobního důchodu.

Dalším příkladem, kdy se mladí lidé opomíjejí v rámci fiskální politiky, ale obecně i v rámci vládní politiky v tom nejširším slova smyslu, je například podpora OSVČ, živnostníků. Představte si situaci, vystudovali jste nějakou školu, například třeba chcete být kadeřník, kadeřnice, začnete podnikat, vláda vám zavře provozovnu a potom po vás chce, abyste zaplatili odvody. Vy vidíte v médiích, že se chystá jakýsi kompenzační bonus, čekáte, že to půjde ruku v ruce, že to skutečně bude aspoň malá náplast za tu zavřenou provozovnu, že nemůžete dělat to, co vás baví, a že nemůžete dělat to, co vás živí a v čem jste dobří, ale potom zjistíte, že vlastně ta pětistovka na den nejsou čisté peníze na stůl, stát si z toho ještě ukousne na odvodech. Asi cítíte, že toto není žádná vládní podpora mladým lidem, živnostníkům, obecně mladým lidem. A týká se to všech, ať už jste programátor, ať už jste fotograf, stylista, kdokoliv, tak ta podpora prostě není důstojná. A přesto sem paní ministryně financí přijde s rozpočtem s obrovskou sekerou, která by byla ještě přednedávnem nepředstavitelná.

Ale můžeme pokračovat dále. Jak jsou na tom třeba mladí lidé, kteří pracují na DPP a DPČ brigádně? Je jedno, jestli pracují v kanceláři, jestli pracují v gastronomickém průmyslu nebo jestli pracují v sektoru zemědělském. Jak k tomu přijdou oni? V prvé řadě je nutné říci, že to, že si na ně vláda vzpomněla, na ty, kteří pracují na dohodu o provedení práce nebo na DPČ, je výsledkem opozičního tlaku, protože se na ně prostě zapomnělo. Ponechám nyní stranou, že na tu podporu dosáhne jenom velmi malá část pracujících na DPP a DPČ, protože paní ministryně to smetla s tím, že přece ostatním se pomoci nemůže. Věřím, že za tím byla nějaká logická úvaha, ale já jsem příznivcem toho hesla, že když se skutečně chce, tak to nějakým způsobem prostě jde, a ta podpora, nemyslím příjemci nebo plátci a účastníci nemocenského pojištění. Myslím podporu těm, kterých se to skutečně dotklo.

A teď si vezměte ještě jinou situaci. Dobře, pracujete brigádně v restauraci nebo v nějakém klubu například, nemáte nárok na kompenzační bonus, protože nejste účastníci nemocenského pojištění. No a co? Vláda vám nejenže nic nedá, ale ještě vašemu zaměstnavateli hodí klacky pod nohy, ať už jde o to, že je vyloučen souběh Antiviru a kompenzačního bonusu, nebo ať už jde o obezličky v podmínkách programu Antivirus, kdy se pod tím finančním tlakem první vlny někdo nemohl dostat k tomu, aby zaplatil ty odvody, a teď ty peníze bude muset vracet a teď kvůli tomu zkrachuje. Takže je tady to podpora mladým lidem? Dělá se fiskální politika pro všechny?

A k tomu směřují tři mé dotazy. Paní ministryně, víte vůbec, že jsou tady v republice nějací mladí lidé a není jich málo? Že každý ten ročník je sto tisíc lidí? Jakou mají perspektivu? Jak s nimi vláda počítá? Počítá s nimi vláda vůbec? A proč je chcete takhle masivně zadlužit? Protože všechny pokusy vlády uplatit voliče, ať už je to rouškovné, nebo cokoliv jiného, jsou na úkor mladých lidí. Paní ministryně, prosím vás o jedno: když už mladým lidem nic nedáváte, tak jim prosím aspoň nic neberte. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík, připraví se pan poslanec Janda. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, základní problém toho návrhu státního rozpočtu je ten, že vláda se tváří, že daňový balíček, který je teď těsně před třetím čtením, neexistuje. Tady máme na jedné straně rozpočet, kde je předpokládaná sekera 320 miliard, a pak tady máme daňový balíček, kde máme paušál na stravné, kde máme snížení daně z motorové nafty, kde máme návrh poslance Babiše na zrušení superhrubé mzdy se sazbou 15 % s rozpočtovými dopady 90 miliard do veřejných rozpočtů, a je tam řada dalších věcí. A vláda se tváří, že tenhle tisk vlastně s tím rozpočtem nesouvisí, že není potřeba ho do toho rozpočtu zapracovávat.

A my prostě s tímto přístupem nesouhlasíme. My si myslíme, že vláda by se měla držet svého programového prohlášení, ve kterém je napsáno, že daňové změny se budou konat dostatečně dlouho dopředu, aby se na ně daňové subjekty mohly připravit. To znamená, ve chvíli, kdy se schvaluje státní rozpočet, má být už dávno jasné, jaké ty daně budou. A pokud to jasné není, tak nezbývá, než počkat s tím rozpočtem. Proto navrhujeme vrácení tohoto dokumentu k přepracování.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji panu poslanci Ferjenčíkovi a nyní vystoupí pan poslanec Jakub Janda, připraví se paní poslankyně Valachová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Janda: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, vážená vládo, už to zaznělo a nejspíš to ještě několikrát zazní, ale je třeba to říkat znovu. Takhle si odpovědně sestavený rozpočet nepředstavuji. Chápu, že v krizové době je třeba krizových řešení. Výše rozpočtového schodku 320 miliard je ale nejen příliš vysoká, ale hlavně nedostatečně zdůvodněná. A navíc vzhledem k utrácivému apetitu vlády je dost možné, že ve finále to bude ještě horší. Za vše hovoří výmluvné číslo skoro 43 % HDP celkového dluhu sektoru vládních institucí. Strašlivé číslo.

Stejně tak je potřeba připomínat, že se vláda z hlediska rozpočtu nechovala odpovědně ani v lepších ekonomických časech. Přesně jako člověk, který si koupí luxusní dům a žije v bláhové představě, že bude navěky brát hodně peněz, a najednou je strašně překvapený, že nemá na splátky. Slova jako rozpočtová odpovědnost či rozpočtová kázeň můžou pro nynější vládní garnituru znít spíš jako vtip. Pro nás ODS ale ne, v dobách ekonomicky příznivých i v časech chmurnějších, jako jsou tyto.

Pomoc ekonomice zasažené koronavirem se dá udělat i méně drastickým zadlužováním. V červenci jsme představili záchranný kruh pro ekonomiku. Program, který by stál mnohem méně, ale přinesl by možná ještě lepší výsledky. Vláda jde ale bohužel nejen cestou potřebné podpory, ale i zbytečného utrácení a podbízí se těm voličským skupinám, kde ještě tuší nějaké zbytky podpory. Nemluvě o potřebě investic, kde má vláda stále co dohánět, byť se zaklínala 10 % rozpočtu do kapitálových výdajů, ale já například potenciální investici do kanálu Dunaj-Odra-Labe, o které se hodně mluví, rozhodně nevidím jako užitečnou.

Zastavil bych se u kapitoly sport, zvláště pak u rozpočtových plánů, které se týkají Národní sportovní agentury. Loni mělo Ministerstvo školství celkový objem na podporu sportu prostřednictvím dotací ve výši 7 miliard korun. Agentura ale hodlá vypisovat dotace v celkové výši zhruba 6,8 miliardy. Rád bych věděl, kde došlo k onomu snížení o 200 milionů. To není zrovna málo, zvlášť v dnešní době, kdy sport bojuje doslova o každou korunu. Byť došlo k navýšení asi o 100 milionů na samotnou podporu sportovní činnosti, méně je počítáno na podporu významných sportovních akcí. To lze pochopit s ohledem na covid, kdy se řada akcí nemusí vůbec uskutečnit, ale určitě bychom se měli ptát, zda bude v budoucnu počítáno s větší alokací.

Jisté otázky ve mně vzbuzuje též nový systém rozdělování financí do programu, jak to navrhuje agentura. Návrh nového rozdělení do programu určitě dává smysl a jako základ nastavování nového systému to může být velmi zajímavé a možná to přinese více financí, finančních prostředků, na podporu sportovní činností například do programu Můj klub. Nicméně peníze pak mohou chybět právě na zmiňované významné sportovní akce nebo na jiné oblasti, o kterých se návrh nových programů moc nezmiňuje. To se týká převážně otázky přípravy mladých talentů na sportovních gymnáziích či vysokých školách. Dočkají se podpory v budoucnu? O podpoře samotných sportovních gymnázií se na toto téma ostatně nedozvíme moc ani na Ministerstvu školství, budu se na to koneckonců zítra při interpelacích ptát pana ministra, protože právě v kontextu plánovaných investic je právě tohle oblast, která si zaslouží velkou pozornost a byla by velmi užitečná.

Abych však jen nekritizoval, musím pochválit samostatné zařazení podpory obnovy sportovní infrastruktury. Vyčlenění výdajů do samotného programu financování je určitě krok dobrým směrem. I zde ale musím říct to "nicméně". Nevím, jak moc probíhá koordinace sportovních a příbuzných aktivit mezi jednotlivými vládními úřady. Ministerstvo pro místní rozvoj totiž běžně vypisovalo dotační mechanismus podpora sportovní infrastruktury, šlo vždy zhruba o 300 milionů. Je to koordinované s agenturou? A jak? Tady přece nejde jen o nějaké kompetenční nejasnosti, ale i o efektivní využívání finančních prostředků určených na sport.

U Ministerstva pro místní rozvoj ale ještě chvíli zůstanu. K povinnostem, které jsme při novele zákona o podpoře sportu dali Národní agentuře do vínku, patří mimo jiné fakt, že Národní sportovní agentura poskytuje z rozpočtových prostředků podporu i turistice. Tato oblast ale byla obvykle financována ze zdrojů právě Ministerstva pro místní rozvoj. A není tu nějaká kolize?

A když jsme u těch povinností, nebo přesněji náplní, agentura má také za úkol koordinovat činnost resortních sportovních center, která spadají pod resorty školství, obrany a vnitra. Tady by mě zajímalo, jestli s nimi agentura probírala jejich rozpočty a koordinovala jejich podobu, protože například největší středisko Armádní sportovní centrum Dukla v rozpočtové kapitole Ministerstva obrany explicitně uvádí, že reálná podoba přidělených rozpočtových prostředků na roky 2022 a 2023 se bude vyvíjet podle výsledků jednání s Národní sportovní agenturou, která by měla připravit novelu zákona o podpoře sportu upravující způsob přidělení dotací sportovním organizacím.

Pochválit však musím navýšení prostředků o 70 milionů zejména v části programového financování, ve které se počítá s rekonstrukcí atletické haly na Julisce. Obecně jsem také rád, že se stále počítá s tím, aby se financování sportu do roku 2025 dostalo na 1 % státního rozpočtu, jak udává akční plán ke koncepci SPORT 2025. Ve světle toho, jak vláda kličkuje s dřívějšími sliby ohledně procentního navýšení výdajů na obranu, se ptám: Není to málo ambiciózní? A není třeba přemýšlet o aktualizaci akčního plánu ke koncepci Sport 2025?

Některé pasáže kapitoly NSA jsou ovšem poněkud záhadné nebo prostě nesrozumitelné, jako by to psal scenárista britského seriálu Jistě, pane ministře. Například u střednědobého rozpočtového výhledu se dočteme - budu citovat: "Posouzení zpracování speciálních a odborných agend, zejména v investicích a jejich kontrole, tak i posouzení veřejné podpory a spolupráce s mezinárodními institucemi vyžaduje soubor služeb, které je nutno zajistit externími kapacitami." Rád si to nechám vysvětlit lidskou řečí, co tím vlastně básník chtěl říct.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Já se omlouvám, pane poslanče, je 13 hodin, musím vás přerušit, bude následovat polední přestávka.

 

Poslanec Jakub Janda: Já už to mám asi na minutku, pane předsedo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pokud to máte na minutu, já vás nechám domluvit, to je určitě možné. (Poslanec Janda: Ano, děkuji.) Kolegové budou tolerantní. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Janda: Pak tu máme pochybnosti nad některými výdaji. Na agentuře se např. zjistilo, že bude potřeba dalších 17 úředníků na zpracování žádostí o dotace. To se už nevědělo dříve? Předtím to zvládali na Ministerstvu školství a ani krajské úřady s tím nemají problém.

Vysvětlení si taky zaslouží, proč dochází k navýšení členských příspěvků mezinárodním organizacím o půl milionu. Čtyřnásobek růstu výdajů, tedy z 19 na 21 milionů, je projektován i u (nesroz.) antidopingového centra. Rád bych věděl, o jaké nové požadavky a činnosti jde, protože si ještě jako vrcholový sportovec velmi dobře pamatuji, jak nedostatečné kapacity antidopingové centrum mělo a jak skoro na koleni provozovali činnost. Speciálně tady je opravdu na velkou diskusi, zda bychom antidopingové centrum neměli posílit mnohem více a ve větším měřítku.

Otázek je celá řada a já doufám, že mi na ně zmiňovaní ministři odpovědí. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji panu poslanci Jandovi. Jak už jsem oznámil, tak nyní bude následovat polední přestávka. Přeruším jednání Poslanecké sněmovny do 14.30 hodin. Členům organizačního výboru připomínám, že za pět minut začne jednání organizačního výboru, a my všichni se zde sejdeme ve 14.30 hodin.

 

(Jednání přerušeno ve 13.02 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Vážená paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený člene vlády, budeme pokračovat po polední pauze v dnešní schůzi, kdy projednáváme bod 510, vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2021. Než budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu, seznámím vás s omluvenkami. Omlouvá se nám předseda vlády Andrej Babiš dnes od 14.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů a omlouvá se nám ministr zahraničí Tomáš Petříček od 14.30 hodin také do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Budeme tedy, jak jsem říkal, pokračovat v projednávání vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2021. Jedná se o sněmovní tisk 1067, jsme v prvém čtení. Projednávání tohoto bodu jsme přerušili dnes před polední přestávkou. Já vítám paní ministryni, která zaujme své místo u stolku zpravodajů, stejně tak paní poslankyně Vostrá by měla jako zpravodajka rozpočtového výboru zaujmout své místo. Já jsem již zahájil, takže věřím, že se brzy dostaví. A nyní budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, kde mám postupně přihlášku paní poslankyně Valachové, poté pana poslance Martínka, pana poslance Grospiče a dalších. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážená kolegyně a kolegové, vážená vládo, paní ministryně financí, dovolte mi, abych i já se vyjádřila k návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2021. Budu také reagovat na některé své předřečníky.

Především bych chtěla říct, že návrh státního rozpočtu, tak jak je předložen, včetně deficitu, podporuji a podpořím ho v rámci prvního čtení. Ten důvod je jednoduchý a myslím si, že je jasné, že procházíme velmi těžkou zkouškou, kterou bezpochyby boj s COVID-19 je, a potřebujeme zdroje na to, abychom dokázali udržet ekonomiku v chodu, a nejenom to, abychom samozřejmě se velice rychle vrátili na původní kondici naší ekonomiky a pokud možno tuto příležitost zúročili i tak, že změníme vůbec povahu našeho hospodářství, naší ekonomiky a naší budoucnosti právě skrze dobře zacílené finanční prostředky, které skrze státní rozpočet ekonomiku podpoří. Proto i tedy výše deficitu má mou podporu.

Nesdílím tedy obavy, které tady zaznívaly a vyzývaly k utahování opasků. Souhlasím s tím, že tuto cestu jsme si již jednou zkusili, neosvědčila se. A dá se říct, že všechny ekonomiky světa se shodují na tom, že v této době deficity nejsou problém. Problémem by samozřejmě bylo, kdybychom finanční prostředky špatně zamířili, zacílili a špatně investovali, a to, myslím, není v žádném případě náš případ.

Zaznělo tady - tím reaguji na předřečníky vaším prostřednictvím, pane předsedající - z úst pana poslance Skopečka to, že snad vláda hnutí ANO a sociální demokracie hospodařila, prohospodařila tedy, s šílenými deficity. To samozřejmě parafrázuji. Samozřejmě není to pravda, a pan kolega Skopeček to ví. Koneckonců i já sama jsem při různých předkladech rozpočtu kritizovala, že návrh - ano, byly navrhovány deficitní rozpočty v období růstu, ale také je pravda, že nakonec skončily vyrovnané, nebo dokonce s přebytkem, což si myslím, že z pohledu občanů je docela podstatná věc. To znamená, v tomto období růstu nakonec to dopadlo tak, že jsme hospodařili vyrovnaně, nebo dokonce s přebytkem. Tak myslím si, že by bylo dobré, abychom opravdu, a často k tomu tady vyzýváme během dneška, mluvili pravdu a také popisovali fakta, tak jak jsou. Podotýkám že ty návrhy a potom ty výsledky, že byly jiné, jsem i já kritizovala koneckonců, i přítomná ministryně financí se vždy snažila, aby návrh a cíl korespondovaly, ale už jsme si tady mockrát vysvětlovali, proč ty predikce byly v těch minulých letech složité.

Další věc, kterou bych chtěla říct, a myslím si, že to patří na první čtení rozpočtu, v minulých letech se veřejné finance jak státu, tak obcí a krajů konsolidovaly. Také jsme v minulých letech velkými prostředky investovali do regionů, do území. Tady si myslím, že je potřeba v tuto chvíli poukázat na to, že stát, obce i kraje se v době korona krize nacházely ve velmi dobré kondici z hlediska hospodaření s veřejnými prostředky. Já jsem přesvědčena o tom, že to je také jeden z důvodů, proč se nám daří z hlediska makroekonomických údajů relativně se držet, jak státu, tak koneckonců i našim krajům a obcím.

Samozřejmě mám na srdci to, že tím, že dochází aktuálně ke změnám daní, leckdy velkou většinou Sněmovny, a tím pádem i ke změnám daňového mixu v době ekonomického ochlazení, což úplně není vždy vnímáno v makroekonomii jako žádoucí a šťastné, tak to samozřejmě ovlivňuje i množství financí v území, to znamená tedy, ovlivňuje to rozpočty obcí a krajů. Tady bych chtěla říct, že mi to samozřejmě dělá velkou starost. Víte, že před několika dny jsme tady diskutovali o možných kompenzacích například směrem ke krajům, ale já věřím, že náš celkový přístup, naší vlády, jak v tom příštím rozpočtu, tak ve výhledu a v dalších opatřeních směrem k obcím a krajům doposud byl a bude i nadále fér a budeme samozřejmě pečovat o to, aby se kraje či obce nedostaly například při ucházení se o úvěry u soukromých bank nebo o evropské peníze skrze Evropskou investiční banku do situace, že by tyto prostředky nemohly získat. Protože je jasné, že dotační politika v těch příštích letech určitě nebude úplně tak bohatá, jak jsme byli zvyklí v době hospodářského růstu.

Co se nezmění, a to oceňuji z hlediska návrhu rozpočtu, je, že i nadále budeme v regionech a právě směrem k našim obcím a krajům podporovat významné investice. To tady bylo opakovaně chváleno a já si myslím, že podpora investic z hlediska dalšího rozvoje, nastartování ekonomiky je dobře v rozpočtu zpracována.

Na závěr se vyjádřím celkově k těm dalším speciálním výdajům. Samozřejmě jsem velice ráda, že i v této chvíli roste rozpočet Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a že směrem ke vzdělávání jsme připraveni, a je na tom velká shoda, vydávat více. Na druhou stranu se přiznám, že v období právě přerodu ekonomiky, protože ekonomika skutečně se v tuto chvíli z hlediska celého světa do určité míry rodí znovu díky koronaviru, tak myslím si, že v této době bychom možná zasloužili ještě ambicióznější investice směrem ke vzdělávání. A já budu velice ráda, když případně při svém shrnutí v rámci prvního čtení rozpočtu paní ministryně financí případně ještě doplní informace směrem k plánu obnovy a k velkým evropským prostředkům, které budou mířit v těch následujících letech do naší země právě na podporu například digitalizace, podporu vzdělávání nejenom tedy dětí, studentů, žáků, ale také do podpory dalšího vzdělávání dospělých. Myslím si, že to je velká výzva bezpochyby, plán obnovy, a v rámci evropských peněz na toto bude určena velká částka. Jak říkám, budu ráda, pokud paní ministryně financí v rámci prvního čtení toto ještě více popíše a podtrhne.

V tuto chvíli vám děkuji za pozornost. Myslím si, že v rámci prvního čtení bychom se měli bavit o těch obecných parametrech. Jak už jsem řekla, rozpočet podpořím a samozřejmě se budu těšit na debatu v tom dalším čtení rozpočtu, kdy už se budu věnovat své srdcové záležitosti, to je školství a vzdělávání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A na vaše vystoupení bude s faktickou poznámkou reagovat pan poslanec Munzar. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Ano, děkuji, pane předsedající. Já chci zareagovat vaším prostřednictvím na slova paní kolegyně Valachové, která tady opravovala mého kolegu Skopečka, který tady není. Já si ho dovolím zastoupit. No, když paní poslankyně vaším prostřednictvím vyzýváte, aby se říkala pravda, tak si pojďme také říct, jak skončil rozpočet státní za rok 2019, v době, kdy byl ekonomický růst v naší zemi. V době, kdy nebylo ještě o covidu a pandemii ani vidu, ani slechu. V té době za rok 2019 skončil státní rozpočet už s deficitem přes ekonomický růst ve výši 28,5 mld. korun. A skončil s tímto deficitem jenom proto, že jste zapojili rezervy z účtu privatizace ve výši 18 mld. Kdybyste je neutratili, ty rezervy, které dnes tak chybí, tak by ten deficit byl ještě o těch 18 mld. vyšší.

Tak prosím, když už nás opravujete, tak také se podívejte na to, jakým způsobem jste těch šest let hospodařili. Neudělala se žádná reforma, žádná stabilizace veřejných financí státu. Nejvyšší kontrolní úřad dokonce konstatoval za rok 2018 i za rok 2019, že státní finance a státní rozpočet je na případnou krizi připraven daleko hůře než v době té předchozí krize. Takže prosím, jestli chcete nás opravovat, tak se podívejte i na ten výsledek za rok 2019. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou první se přihlásila paní poslankyně Valachová, poté paní ministryně. Prosím.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Tak já jsem samozřejmě ráda prostřednictvím předsedajícího, že kolega Munzar střeží jako ostříž reakce na předřečníky z Občanské demokratické strany. A potom tedy chci připomenout, že jsem nikoho neopravovala, nicméně parafrázovala jsem řeč kolegy Skopečka, který si, jestli si dobře vzpomínám, vzal do úst vládu Bohuslava Sobotky, a tedy samozřejmě i nás, a líčil, jak tady v této době, v této době se hospodařilo s deficitem. Protože to není pravda, tak jsem pokládala za nutné to uvést a na tom si trvám. Tehdy opravdu byly finance buďto vyrovnané, anebo přebytkové.

Co se týká roku 2019, tak nezpochybňuji to, co kolega Munzar plénu sdělil, je to pravda. Opravdu tomu tak bylo. Ten poslední rok jsme hospodařili s mírným, s mírným schodkem. Nicméně i tady platilo to, co jsem řekla ve své řeči, to znamená, že ten návrh, řekněme, byl skeptičtější, a to hospodaření nakonec dopadlo lépe.

A co se týká zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu, já se dlouhodobě zabývám veřejnými systémy a organizaci veřejných služeb ve veřejných systémech. Nebudu v žádném případě závěry Nejvyššího kontrolního úřadu zpochybňovat, nicméně ten závěr koneckonců byl takový, jaký kolega Munzar sdělil. Zkrátka že se nacházíme v uvozovkách v horší kondici, než tedy před krizí 2008, 2010 z hlediska možného zvládnutí takto opakované situace. Ale myslím si prostřednictvím pana předsedajícího, že kolega Munzar jistě potvrdí, že to, čemu čelíme, to, čemu čelíme, je ne hospodářská krize, je to fatální planetární katastrofa, a tudíž si myslím, že na toto úplně ty závěry Nejvyššího kontrolního úřadu nemířily a ani nemohly být připraveny. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou paní ministryně, poté pan poslanec Munzar opět. Prosím.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Tak já nebudu reagovat teď na to, co kdy jaké HDP, já si to řeknu až v závěrečné řeči, zatím si dělám poznámky. I na těch 18 miliard. To je pořád dokola, pane poslanče Munzare. Tak já to znova zopakuji, protože to nemohu nechat bez odpovědi.

Zákon o zrušení Fondu národního majetku. Už vaše vlády to byly, nebyli jsme tady ani vy, ani já, ale tak když už tady děláme takový ping-pong, které prostě, bylo to za exministra Kalouska, že se vložilo do tohoto zákona, že... za jakých podmínek se mohou peníze z tohoto privatizačního fondu převádět do státního rozpočtu. Protože předtím, také za vašich vlád, se převáděly naprosto i mimo státní rozpočet, a byly to miliardy. Desítky a stovky miliard. A tam se vložilo, že pokud bude výběr sociálního pojištění, bude nižší, než kolik se vydává na důchody, tak se tyto peníze mohou převést do státního rozpočtu. No a poslední tři roky tento výběr byl vyšší. Takže ty peníze se tam hromadily. A my jsme pouze chtěli, aby se tato podmínka, nesmyslná, kterou jste tam dali v době, kdy jste si mysleli, že nikdy se vybírat z pojištění nebude více, jak vydávat za důchody - teď už tedy zase vybíráme méně, než vydáváme, ale ty tři roky zhruba se vybíralo, aby se to převedlo do státního rozpočtu, a tato Poslanecká sněmovna rozhodovala o tom, jak se s nimi naloží. To bylo celé. A ty peníze nebyly už z privatizačních účtů. Ty peníze byly z dividend státních firem, převážně ČEZ. To je celé. A já jsem tehdy tady říkala, a znova to zopakuji, že mělo se křičet v době, kdy tam leželo 250, 350 miliard. To se nekřičelo!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A pan poslanec Munzar bude reagovat s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Jenom krátce na paní kolegyni Valachovou. Jenom připomenu, že i za Sobotkovy vlády byl třeba za rok 2015 deficit rozpočtu ve výši 62 mld. korun minus. Za rok 2014, i když uznávám, že Sobotkova vláda nastoupila v lednu 2014, takže tam ten vliv je částečný, byl skoro 78 mld. korun, ale skoro celý rok vládla Sobotkova vláda, v roce 2014.

Nicméně já chci spíš reagovat na paní ministryni. No, slyšet od ministryně financí, že je nesmyslnou podmínkou, že se využijí rezervy v případě, že na sociální pojištění není dostatečný výběr, aby bylo na důchody, takže radši ty rezervy v době, kdy je příbytek, utratíme, no to vaše vystoupení, paní ministryně, mi jenom potvrdilo ten způsob, jak hospodaříte se svěřenými prostředky. Pro vás je nesmyslná podmínka, že z rezervy se doplňují v případě skutečné potřeby. Vy je chcete utratit rovnou? Já si myslím, že ty rezervy jsme si měli nechat právě třeba na případy, jako přišel teď.

A souhlasím s paní kolegyní Valachovou, že to je bezprecedentní. Ale rozhodně, ať se kolegové snaží ze sociální demokracie to srovnávat s minulou krizí, ta krize dnes je úplně jiná, protože dneska rozhodnutím vlády je vypnutá ekonomika. Nicméně paní ministryně, skutečně podmínka, že je nesmyslná, že se doplňují z rezerv případné výpadky, když je menší výběr a není na důchody a je lepší je radši utratit v době ekonomického růstu, to skutečně jenom deklaruje ten způsob hospodaření, jakým dlouhodobě hospodaříte se státními prostředky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A než se posuneme dál v obecné rozpravě, seznámím sněmovnu s omluvenkou. Ministr vnitra Jan Hamáček se nám omlouvá dnes z odpoledního jednání z pracovních důvodů. Nyní prosím pana poslance Martínka, který vystoupí jako další v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Grospič. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Vážené dámy, vážení pánové, chtěl bych reagovat na slova pana prezidenta Miloše Zemana, který v projevu opět mluvil o získání 250 mld. korun do rozpočtu zrušením daňových výjimek, které údajně celkově stojí až 380 mld. Minulý rok zmiňoval 318 mld.

Jako Piráti bereme slova prezidenta republiky vážně a proto jsme analyzovali zdroje, o kterých prezident Zeman pravděpodobně mluvil. V této souvislosti jsem i písemně interpeloval ministryni financí Alenu Schillerovou. Poskytnuté materiály skutečně značí, že zrušením všech daňových úlev daně z příjmů fyzických osob, lze získat téměř 320 mld. korun. Z této sumy by ovšem největší část - 33 % přineslo zrušení slevy na poplatníka, 19 % by přineslo zdanění důchodů a dávek či služeb z důchodového pojištění, 13 % by přineslo zdanění plnění zdravotního pojištění, a tím i snížení prostředků ve zdravotnictví, 11 % by přineslo zrušení zvýhodnění na děti.

Ostatní úlevy tvoří zhruba 24 % dané částky. Mezi ně patří osvobození dávek sociální podpory, dávek z nemocenského pojištění, dávek sociální péče, plnění státní politiky zaměstnanosti, stravenek, pomoci v hmotné nouzi, výsluh vojáků a bezpečnostních složek státu, stipendií a sleva na manželku, invaliditu a jiné. Dále sem patří částky snižující základ daně, jako jsou úroky z úvěrů pro financování bydlení, příspěvky na penzijní připojištění a pojištění, darů na veřejně prospěšné činnosti, odběry krve nebo orgánů.

Je patrné, že zhruba 90 % ze sumy téměř 320 mld. korun tvoří úlevy sociálního charakteru. Jako Piráti nechceme rušit systémové úlevy solidárního charakteru, jak navrhuje prezident Miloš Zeman. Slevu na poplatníka opakovaně navrhujeme naopak zvýšit, což by nyní i podle studie VŠE a jiných poměrově více pomohlo podpořit ekonomiku zvýšením spotřeby domácností.

Podle podkladů Ministerstva financí by dále bylo možné přinést do rozpočtu zhruba 13 mld. korun zrušením všech daňových úlev také u daně z příjmů právnických osob. Zde se jedná například o odpočet výdajů na vědu a výzkum, vzdělávání, dary, slevy na dani za zaměstnávání osob se zdravotním postižením a jiné. V této souvislosti již Piráti předložili návrh na zrušení osvobození příjmů při prodeji společnosti nad 20 milionů korun a další úpravy, které ostatní strany na rozpočtovém výboru bohužel odmítly.

Podle materiálu Ministerstva financí by šlo dalších 53 mld. získat zrušením snížené sazby DPH, a tedy zdražením tohoto zboží, jeho zařazením do vyšší sazby. Další zdroje by šlo dle MF získat, kdyby nebyly žádné, včetně těch nejmenších OSVČ, osvobozeny od plátcovství DPH a kdyby se DPH uplatňovalo i na nájemné.

Osobně podporuji zrušení některých daňových výjimek, jako je náš návrh na zrušení osvobození příjmu při prodeji velkých společností. Podepsán jsem také pod návrhem na omezení daňové uznatelnosti investičního životního pojištění a jiné. Tyto návrhy mohou ovšem přinést zdroje pouze ve výši v řádu jednotek miliard korun. Prezident Miloš Zeman ovšem chce dosáhnout příjmů 250 až 318 mld. Aby bylo dosaženo požadovaného příjmu z daňových úlev, musel by stát zrušit slevu na poplatníka, děti i zdanit důchody. Kromě toho by zdanil i další dávky sociálního charakteru. To si neumím představit a doufám, že to prezident nemyslí vážně. Domníval jsem se, že Miloš Zeman bude prezidentem dolních deseti milionů, a ne horních deseti tisíc. Nyní přitom podporuje každoroční zadlužování o 90 mld. zrušením superhrubé mzdy s nižší sazbou, což pomáhá nejvíce nejbohatším. A místo toho bojuje proti zvýšení slevy na poplatníka, které pomáhá naopak středním a nízkopříjmovým.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Paní ministryně se hlásí s odpovědí, takže jí dám možnost vystoupit s přednostním právem.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji. Tak já budu jenom stručně reagovat na pana poslance Martínka. No, pane poslanče, částečně souhlasím s tím, že máte pravdu. Nikdo se tady nebaví o těch výjimkách sociálního charakteru. Ale když ještě ta částka - pan prezident, když mluvil loni, tak pokud si dobře vzpomínám, tak mluvil o výjimkách, to musíte taky posuzovat v jakých cenách. Ono to má jakousi hodnotu, to vyjádření. Takže on tehdy mluvil o posouzení, myslím, že roku 2016. Takže já bych tady nehrála, jestli to je 318, nebo 380, nebo 250.

Ale já bych řekla, já jsem se tady za ty tři roky, co jsem ministryní financí, v prosinci to bude tři roky, tak jsem se tady pokusila v několika balíčcích prosadit zrušení, nebo ani ne zrušení, prostě třeba omezení těch daňových výjimek. To bylo tady povyku! Neříkám, že vy. Já teď konkrétně nevím kdo. Mohla bych si úplně... Vy ne, vy ne, pane předsedo, vy ne, vy se do daňových výjimek nepletete. Kdyžtak váš kolega za vámi, vy určitě ne. To víte, to já prostě bych si nedovolila v životě vás z toho osočit. Ano, vy spolupracujete, přesně tak. Přesně tak.

Takže já jenom připomenu některé. To byl boj. Pan prezident tady připomněl ty kotelny. Skutečně měl pravdu. Já jsem to tady tenkrát říkala, 25 korun, dotaci 100 milionů, šlo jenom, abychom to systémově narovnali. Nepodařilo se.

Pak jsem dala do balíčku dvacet (2020?), aby se zrušilo osvobození výher z hazardu. Proč to má být osvobozeno? Vždyť máme lidi, kteří třeba vyhráli dvě miliardy. Máme prostě tyto případy. Proč by z toho neměli platit daň? Nakonec jsem tam dala, myslím, limit 100 tisíc po debatě na vládě a tady jsem musela ustoupit na milion. Já nevím co dalšího. Jo, odečet na hypotéky. Vždyť to je taky prostě distorze.

A úplně největší boj, největší, který jsem tady sehrála, a jsem šťastná, že ten vyšel, protože ten byl ve dvou letech za 20 mld., to byla ta tvorba rezerv pojišťoven. Přes dvacet let vylobbovaná výjimka pro pojišťovny. V podstatě oni si tvořili daňově uznatelné rezervy, jak chtěli. To se podařilo díky tedy Poslanecké sněmovně, ale bojovala jsem o to strašně dlouho. A bylo to skutečně, prostě to dělá v tom jednom a v druhém roce 10 mld., 10 mld. necelých možná. To byla největší zatím.

Takže je to, ty lobbistické zájmy a co teď prostě se děje se stravenkovým paušálem, no to je neuvěřitelné. Neuvěřitelné. A já tedy jsem rozhodnutá to dobojovat, ten stravenkový paušál, tvrdě budu za to bojovat. A to my ani nerušíme ty stravenky. To jsme ani nešli do tak tvrdého boje, o který se pokusil kdysi jeden tady můj předchůdce, a nevyhrál ho. Teď chápu proč. Teď říkám, že chápu proč.

To je neuvěřitelné, jak oni tady chodí, prostě lobbují mezi těmi poslanci. Nebudu to ani popisovat, co se tady děje. Mně to docela, několik našich poslanců, kteří je vyprovodili tedy prostě pryč, tak mi to řeklo. Neuvěřitelné. A když už pochopili, že to nevzdám, já to tedy nevzdám, tak aspoň teď se snaží tady prostě prolobbovat, aby prošla ta účelovost. To znamená, ten chudák zaměstnanec, který dostane těch pár korun toho stravenkového paušálu, tak ještě by měl nosit účtenky, že si za to koupil tamhle někde špagety s kečupem a se sýrem? Takže asi tak. Takový je boj.

Takže ona ta pravda není tak úplná. Takže nenapadejte pana prezidenta, on rozhodně není sociální (?). Já jsem s ním o tom debatovala x-krát, lze s ním debatovat, půjdu, jsme domluveni, já tu tabulku těch výjimek mám, vím, co je politicky reálné a co není. Vždyť tady nejsem první pátek. Ale na druhé straně cokoliv se sem dá, tak to je boj, jako byste si rvali játra z těla. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. S faktickými poznámkami nejdřív pan poslanec Ferjenčík, poté pan poslanec Martínek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já jsem se chtěl zeptat paní ministryně, když takhle bojuje s daňovými výjimkami - a my ji často podporujeme, my jsme spolu s TOP 09 zatím jediná strana, co drží tu pozici ohledně stravného, díky čemuž snad se podaří tuhle věc prosadit. Každopádně mě zajímá, jestli tedy hnutí ANO podpoří náš návrh na zrušení daňové výjimky, která osvobozuje prodej cenných papírů nad 20 milionů korun od daně. My jsme tedy navrhli nějaký kompromis rovnou, že od 20 milionů výš by to nemělo být osvobozené. Prostě když někdo prodá firmu za x miliard, tak není důvod, aby stát si z toho nic nevzal, když všechny ostatní příjmy se daní. Jestli hnutí ANO to podpoří.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní pan poslanec Martínek.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Děkuji. Nerozuměl jsem přesně, kde to bylo řečeno. Ale jinak já beru, souhlasím. Myslím, že Piráti vždycky se snaží jednat v souladu. To asi nebylo řečeno proti nám. (Ministryně: Nebylo.) To jsem rád.

Já jenom chci vysvětlit smysl toho svého příspěvku, který prostě měl reagovat na to, kdy tady pan prezident říká, že lze dosáhnout bez větších problémů de facto, tak jak to vyznělo z toho projevu, zvýšení příjmů státního rozpočtu o 250 mld. z nějakých 380 mld. A to prostě jednoduše nejde, pokud nezrušíme i ty sociální výjimky, nebo respektive ty věci sociálního charakteru, jako je například příspěvek na děti, jako je například sleva na poplatníka, jako je například osvobození důchodu od daně. Tedy já nevím, jestli tedy pan prezident myslí, že chce zdanit důchody, tak to může říct přímo, protože když se baví jenom obecně nebo řekne nějaké minoritní věci, jako je tady těch 100 milionů, jak jste naznačila, což je úplně jiný řád než těch 250 mld. ohledně kotlíkových dotací, tak je to samozřejmě něco jiného. A moc bych do toho netahal zrovna to stravenkovné. My to samozřejmě podpoříme. To asi víte, že i podle našeho hlasování na rozpočtovém, tak se to navrhuje, ale to naopak zvyšuje ty slevy, respektive ty daňové výjimky. Rozpočet přijde až o 20 mld. podle některých studií, pokud to bude zavedeno. Ano, ministerstvo deklaruje 4 mld. , ale i 4 mld. jsou samozřejmě další výpadek. Takže já samozřejmě si nemyslím, že to je úplně něco, co bych jako do toho, co má přinést ty nové příjmy, zrovna zatahoval, protože to naopak ty příjmy sníží.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Paní ministryně bude ještě reagovat.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Tak já jenom, vy jste neposlouchal posledně, pane poslanče, když jsme měli balíček ve druhém čtení, nebo jste tady možná nebyl, abych vám nekřivdila.

Ne, potvrzuji, vy jste deklarovali veřejně, že podpoříte stravenkový paušál, já za to děkuji, já si toho vážím, já to ocením, každého, kdo podpoří stravenkový paušál. Je to asi 2,5 až 3 mld. za předpokladu, že tomu milionu zaměstnanců, co dneska nemá žádný benefit, by se všichni zaměstnavatelé rozhodli jim dát, což nepředpokládáme. Ale může se zase stát, že někdo to vymění za stravenky, uvidíme, to je jejich věc. Víte, jak přišli na těch dvacet? Já jsem to tady říkala na plénu a posílala jsem vám k tomu, paní předsedkyně rozpočtového výboru, myslím, že jsem posílala i materiál, kde přímo to rozporujeme. Těch 20 mld. ČMKOS vypočetl tak - oni se k tomu teda nehlásí, to jsem tady taky říkala, já jsem to otevřela na tripartitě, říkám, že to vysvětlím, ať o tom prostě vedeme debatu, a pan Středula řekl: to my jsme nepočítali, to počítala nějaká bývalá náměstkyně z Ministerstva financí. Nevím která, jestli myslel paní Hornochovou, nevím, nejmenoval ji, nebudu nikomu sahat do svědomí, možná to není pravda.

Těch 20 mld. vychází z toho, že všichni zaměstnanci, ať mají cokoliv, tak se vyjde z předpokladu, že přejdou na stravenkový paušál. Ten zaměstnavatel jim ukradne - to si dovolím tady použít - tu částku z výplaty, to znamená, sníží jim výplatu o hodnotu toho stravenkového paušálu, dneska může být hodnota stravenky asi 131 korun denně, to je maximální, pak může být samozřejmě méně, takže on mu řekne, já nevím, třeba 1 300, tak o to ti snižujeme výplatu. To prostě nejde. Je to dvoustranný právní úkon, museli by se na tom dohodnout. Prostě funguje nějaké kolektivní vyjednávání. A jakoby se vypočítává, že o to přijde stát, o sociální a zdravotní, takže nesmysl. Je to prostě nesmysl. A já verifikuji jenom čísla Ministerstva financí, za kterými si stojíme, a i ta jsou nadnesená, protože vycházejí z toho, že na to přejde milion zaměstnanců, kteří dneska nemají nic, což není úplně pravděpodobné, ale my děláme ty maximalistické verze.

Ten dotaz pana poslance Ferjenčíka - já se na to podívám. Já jsem psala teď hned náměstkovi, ať mi to... Ale říká paní předsedkyně rozpočtového výboru, že to rozpočtový výbor doporučil. Nedoporučil? Aha, dobře, tak se na to podívám. A snad jsem řekla všechno. Ještě jste se něco ptal, abych na něco nezapomněla, když jsem tak rozjetá? (Ne.) Dobře, děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já děkuji. Nedovolil jsem si přerušit paní ministryni, nicméně bych chtěl sněmovnu volat k věci. Projednáváme přece jenom státní rozpočet v prvním čtení.

Nyní zde mám s faktickými poznámkami z místa pana poslance Martínka a poté pan poslanec Hrnčíř. Pan poslanec Martínek, jestli chce faktickou poznámku uplatnit. Pan poslanec Martínek dá přednost.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Ještě jednu, opravdu deset vteřin. Určitě pan prezident nemyslel - a za tím stojím a musím to tady říct, když jste to tady řekl do pléna - že by se měly zdaňovat důchody. To určitě ne. Vezměte si, že - tady se občas zapomíná a já občas slyším: v Německu jsou důchody takové, tady jsou takové. Ale u nás jsou nezdaněné, neplatí se z toho sociální a zdravotní, máme tady třeba na jízdné, máme tady různé slevy na léky atd. To jsou všechno věci, které když nasčítáte - v tom Německu ty důchody zdaňují - takže když tohle všechno nasčítáte, tak ono potom je to někdy porovnávání hrušek s jablky. A určitě toto pan prezident nemyslel.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Martínek s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Hrnčíř. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Já budu samozřejmě rád, když se konečně dovím, co pan prezident myslel, protože 250 mld. - mluvil o 250 mld. z 380 - tak samozřejmě těch 250 mld. se nějak dosáhnout musí a tam nějaké možnosti jsou dost omezené. Jednou z nich jsou právě ty důchody, tak jestli nemyslel důchody, tak myslel zrušení slevy na poplatníka nebo myslel zrušení přídavku na děti. Tak jako co konkrétně chtěl teda udělat? Sám se to rád dozvím a budu samozřejmě rád, pokud tu informaci máte, co konkrétně pan prezident myslel, když se to dozvím, protože jinak mi to přijde jenom jako taková manipulace lidí, kdy tady říkáme: máme zálohy, máme tady rezervy v daňových úlevách 250 mld. - ale přitom vlastně o co jde? Tak my vám sebereme slevu na poplatníka, my vám sebereme slevu na děti a podobně, a to jako mají být ty daňové úlevy, o kterých se bavíme? Protože to je naprostá většina toho, co ty daňové úlevy jsou.

A u toho stravenkového paušálu beru, ano, ty studie jsou různé, které odhadují ten dopad, Ministerstvo odhaduje nižší, některé jiné studie odhadují vyšší, ale pořád to je dopad, který snižuje ten příjem státního rozpočtu. Není to něco, co když se zavede, tak přinese peníze, ale právě naopak. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Hrnčíř v tuto chvíli s poslední faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jenom v krátkosti se vyjádřím ještě k tomu, co zaznělo k rozpočtu. Tak je pravda, že stravenkový paušál rozšiřuje výjimky, to není, že by ubíral, je to další výjimka navíc, a neexistuje nástroj, tak jak je to navrženo, jak by se dalo zabránit optimalizaci mezd. To jenom tak jako technicky na okraj.

Ale já jsem chtěl mluvit o něčem jiném. Já jsem chtěl spíš se vyjádřit k tomu, co zaznělo k rozpočtu. Náš první československý ministr financí pan doktor Rašín měl takové heslo, kterého se celý život držel. Říkal: pracovat a šetřit. Naše vláda nešetří, ale pracuje. Pracuje usilovně na rozvratu veřejných financí a na bankrotu České republiky. Není možné, když se republika nachází v takové situaci, v jaké se nachází, aby se neustále generovaly schodky. Příští rok je splatných skoro 300 mld. dluhopisů, to bude potřeba zaplatit, a vláda si půjčuje, seká dluhy a nechce šetřit žádným způsobem. Neutěšeně rostou náklady na správu státu, roste počet státních zaměstnanců, a vláda se tváří, že se nic neděje. Já si myslím, že na tuto vládu budeme všichni hodně dlouho vzpomínat. Nebude to se slzou v oku, ale v slzách.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji, děkuji za dodržení času a nyní pan poslanec Grospič se dočkal v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Klaus. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych také říci pár slov k návrhu státního rozpočtu v prvém čtení, který zde dnes předjednáváme a který budí hodně emocí, a myslím si, že bude budit hodně emocí jak ve druhém, tak ve třetím čtení a bude mít svou dohru i celý příští rok, protože situace, která nastala nejen v České republice, v Evropě a v řadě zemí ve světě je velikou neznámou, jak se bude vyvíjet vůbec současná pandemická situace a jaký bude mít dopad na ekonomiku a co ovlivní a neovlivní v České republice. Takže z mého pohledu, osobního pohledu, je všechno velice nepřesný odhad nepřesně kvalifikovaných čísel, a kdybychom tady měli teď stát a sestavovat státní rozpočet s nějakou alespoň přesnou predikací, tak bychom museli jít do rozpočtového provizoria, sejít se někdy koncem února nebo v březnu a vyjít z pevných statistických dat, která budou za tento rok, a říci si, takto se vyvíjí nebo začíná vyvíjet i začátek následujícího roku. To by byl ten přesný nějaký kvalifikovaný odhad, na kterém by bylo možné stavět nějaké optimistické údaje, ale také třeba i reálně zvažovat, co lze a nelze považovat za investice, které mohou nebo nemohou být ohroženy nějakou epidemiologickou situací.

Bohužel řada občanů má úplně běžné starosti, které jsou také emotivně umocněny sdělovacími prostředky, které přinášejí velice rozporuplné informace o tom, co se vlastně děje s touto nákazou, s touto nemocí, v naší společnosti. Stačí si ráno zapnout Českou televizi nebo jiné médium a během dvou hodin získáte pět šest názorů zcela protichůdných od renomovaných osob, které cítí potřebu se k tomu kvalifikovaně vyjádřit. Běžný občan si z toho nemůže vzít nic pozitivního, než jenom mít strach a maximálně mít pocit, že bude-li dodržovat základní hygienická pravidla, tak se mu nemůže nic stát. A do toho my přicházíme tedy s tou velikou investigativní diskusí o státním rozpočtu a o schodku 320 mld. korun.

Vedle toho tady visí jak Damoklův meč daňový balíček, který bude projednáván až po prvém čtení státního rozpočtu, což z mého pohledu je špatně, a už jen samotný fakt, že k němu bylo předloženo, i k tomu daňovému balíčku, mnoho pozměňovacích návrhů - a jsou tam nejvýraznější návrhy, a to je velice kuriózní, pana předsedy vlády, premiéra Babiše, pana místopředsedy Havlíčka, pana místopředsedy vlády Hamáčka - a ve svém důsledku to samozřejmě bude znamenat různé schodky, které se budou promítat samozřejmě i do rozpočtového dění v České republice.

Uvedené skutečnosti mě ale vedou k otázce na paní ministryni financí, proč dosud vlastně nebylo realizováno zdanění církevních restitucí dle zákona 125/2019, kterým se mění zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Pro připomenutí o tom hovořím proto, že tento zákon ze zákona číslo 428/2012 sice vypustil z hlediska ustanovení § 15 odst. 6, tedy že finanční náhrada není předmětem daně, poplatku ani jiného obdobného peněžitého plnění, upozorňuji ale na skutečnost, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 1. října 2019 uveřejněného ve Sbírce zákonů pod číslem 303/2019 Sb. ve výroku druhém odmítl návrh na zrušení zákona číslo 125/2019 jako celku a ponechal v platnosti jeho článek 1, tedy umožnil zdanění finanční náhrady. Tedy více než jeden rok zůstala vláda nečinná, neučinila žádný krok k naplnění tohoto zákona číslo 125/2019, aby v současné době třeba získala tolik potřebné prostředky do státního rozpočtu.

Já bych rád, kdyby třeba paní ministryně k tomu podala vysvětlení, protože i v odůvodnění, které se nese v nálezu Ústavního soudu, je několikrát citováno, že v případě, že bude namítáno, že jsou uzavřené smlouvy, pak lze uvést, že nález Ústavního soudu ve své podstatě nenaplňuje žádný fakt, že změnou zákona 428/2012 by mohlo dojít k narušení legitimního očekávání ve změně uzavřených smluv a že nejde o žádné porušení legitimního očekávání. To je v odůvodnění citováno a je to jasné a každý si to může přečíst.

Já bych v téhle souvislosti chtěl jenom říci, že stát vyplatí náhradou 44 % majetku v držení obcí, krajů, to je věc velice známá, mnoho let licitovaná, finanční formou ve výši 59 mld., což je zhruba 2 mld. ročně, ale že k tomu také vypočítává míru inflace. A podle platného znění míra inflace se vypočítává podle § 15 citovaného zákona z roku... o dva roky starší, tedy v současné době z roku 2018, činila tehdy 2,1 % podle míry stanovené Českou národní bankou, což je 42 mil. korun zhruba ke dvěma miliardám. Takže to je další jedna z hypotetických otázek, kterou je potřeba tady nastínit při čtení státního rozpočtu.

Já nečekám, že asi bude paní ministryně na to reagovat nějakým způsobem, ale myslím si, že ten prostor tady pro vládu byl, že byl jednoznačně stanoven a řečen Ústavním soudem, a vláda v podstatě rok byla nečinná. Nereagovala na ten nález. Prostě vzala ho jako věc, že je shozen ze stolu, ale on úplně není shozen nálezem Ústavního soudu ze stolu a je přehrán na pozici vlády, aby vláda konala a něco navrhla a činila.

Pak si tady dovolím takovou jednu repliku, která zazněla z mých předřečníků, nechci se teď plést, jestli prostřednictvím pana předsedajícího pana Skopečka, nebo někoho jiného z Občanské demokratické strany, která se týkala zákoníku práce a Spojených států amerických. My přece nechceme jít cestou Spojených států amerických, které mají jednu z nejhorších úprav pracovněprávních vztahů na světě. Nehledě k tomu, že každý členský stát Spojených států amerických si toto upravuje ve své vlastní jurisdikci. To není cesta, která by byla pro Českou republiku. Anebo chceme říci, že se chceme cítit natolik liberální, že nebudeme podepisovat žádné pracovněprávní smlouvy, že budeme umožňovat, aby byla možná daná výpověď z pracovního poměru bez jakéhokoli důvodu, jak tady např. jednou při otázce tzv. kurzarbeitu nastínila předsedkyně TOP 09 paní Markéta Pekarová Adamová? Nebo zda si budeme jako američtí pracovníci sjednávat volno na dny státních svátků včetně třeba vánočních a budeme respektovat, jestli zaměstnavatel, ano, uzavře kolektivně nebo sám dobrovolně respektuje nebo si to nějakým způsobem vymůžou zaměstnanci? To prostě není cesta moderního pracovního zákonodárství. A pevně věřím, že, a zmiňuji to tady, i když to bezprostředně nesouvisí se státním rozpočtem, že to ani není cesta, jak hledat úspory ve státním rozpočtu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní pan poslanec Klaus, připraví se pan poslanec Kaňkovský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Dámy a pánové, vážená paní ministryně, dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem hnutí Trikolóra k předloženému návrhu státního rozpočtu pro rok 2021.

Žijeme ve velice těžké době, státní finance jsou na plicní ventilaci, nebo spíše už nějakém mimotělním oběhu, a já skutečně nevěřím vlastním uším, co tady od rána slyším za debaty. Slova o tom, jak se proinvestujeme do budoucnosti, o proinvestičním rozpočtu apod., je, paní ministryně, věc, která mi evokuje, že vůbec nevíte, co zde hájíte.

Vraťme se o rok nazpět. Přesně před rokem jsem tady stál a navrhl jsem snížení výdajů o 50 mld. s odůvodněním, že v době, kdy je konjunktura, v době, kdy se ekonomice a celé společnosti daří, není možné mít ztrátový rozpočet. Že se musíme připravit na těžší časy, které mohou přijít. Samozřejmě jsem netušil, že ty těžké časy budou až tak těžké. Tehdy se stejnými argumenty jste se mi tady vysmívali a se svou vládní většinou jste tento návrh zamítli. Čili nezodpovědně jste se chovali už loni. Socialisté všech druhů a typů tady odprava doleva přes sněmovnu jste už tak zvětšili stát a vyžrali zevnitř, že přestává být životaschopný řešit jakoukoliv krizi, nejenom tuto obrovskou, kterou máme.

Co dělat? Co je největší hrozba nyní? Podle mě jako přesvědčeného starého demokrata se nejvíce děsím likvidace střední třídy a s tím spojených politických dopadů. Zažili jsme to ve 20. století bohužel několikrát. Hrozí, a už je realitou, rozpad státních financí, za dveřmi číhá buď hyperinflace, případné otřesy bankovního sektoru, a vy se neustále tváříte, že dluhy nevadí a nikdo je nebude platit. To lžete lidem! Žádný z vás, co pro to hlasujete, se takhle doma nechováte. Tady se tak chováte, protože se díváte nejdál do příštího října, že už tady třeba za rok nebudete.

Ale já se opět musím přihlásit k Aloisi Rašínovi, už jste tady o něm mluvili, který řekl, že republika není dojná kráva. Dluhy, které nyní děláme, ty nebudou platit naše děti a vnuci, ty budeme platit my a naši současní vkladatelé. To si tady nemalujme tu situaci narůžovo. Myslíte na ty lidi, kteří tu republiku živí? Kteří ty daně platí? Je skutečně namístě přehodnotit řadu věcí a stát velice výrazně zeštíhlit. Musíme skutečně v této době podporovat politické neziskovky? Musíme mít Senát? Nesmyslné kraje? Nestačí nám tady sto poslanců? Dneska nás tady je sto, a demokracie není ohrožena. Co by se stalo tak hrozného, kdyby hodnoty Pirátů hájil pan Ferjenčík a pan Profant si hrál na počítači někde doma? Nic, ne? Přece ta politika by byla úplně stejná. Kdyby pan doktor Kaňkovský byl v nemocnici a jenom dojížděl na hlasování jednou za dva měsíce a vykonával občanské povolání. Čili tohle všechno jsou věci, to je příklad, že se musíme zamýšlet nad tím, jak zeštíhlit stát. Protože štíhlý stát, bohatý občan je hodnota, kterou my hájíme. Máme na to, takové ty inkluze ve školách? Máme na to novým zákonem o financování školství, kde jste se mnou patrně tehdy i souhlasila, kde desítkami miliard korun sanujeme poloprázdné střední školy? Není namístě se vrátit k tomu, že priorita jsou základní školy?

Velká část české vědy je zoufale neproduktivní, ale my o tom nediskutujeme. Tady půl roku nemáme žádnou informaci, jak dlouhá je třeba inkubační doba té nebezpečné nemoci covid, jaká je nakažlivost a v jakých prostředích, čili nemáme žádné vědecké výsledky a všichni občané všechny informace čerpají od pana redaktora z Blesku, co si přečtou, nebo od pana Hamáčka, když jim něco řekne o mrazácích. Takhle bychom mohli jít rezort po rezortu a pokračovat a pokračovat.

Je čas zeštíhlit stát a umožnit do budoucna činorodým lidem zase zbohatnout. Takto funguje kapitalismus, takto funguje náš bohatý a demokratický svět, ve kterém jsme žili do této doby, a já v něm chci žít i nadále.

Trikolóra navrhuje, aby Poslanecká sněmovna vrátila vládě České republiky návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2021 s následujícím doporučením: 1. příjmy ponechat v navržené výši, 2. výdaje snížit o 120 mld., 3. saldo - 200 mld, termín sedm dnů.

Odůvodnění jsem právě přečetl. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím tedy o předání návrhu zpravodajce, případně i sem na předsednický stůl.

A nyní prosím pana poslance Kaňkovského, připraví se pan poslanec Munzar.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, pane ministře, milé kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych ještě doplnil stanovisko předsedy poslaneckého klubu KDU-ČSL Jana Bartoška, které tady přednesl ještě před polední pauzou.

Už tady dneska mnohokrát zaznělo, že se scházíme k diskusi o státním rozpočtu ve velmi složité době, asi v novodobé historii České republiky nezažité. Zaznělo tady hodně slov o tom, jaké jsou externí příčiny stavu, v jakém je příprava státního rozpočtu. Toto nechci nijak komentovat, možná jenom zopakuji parafrázovaně slova pana předsedy ODS Petra Fialy, že toto skutečně vládě nezávidíme a ani se jí za to nechceme nějak posmívat, protože skutečně ta doba je složitá. Přesto si dovolím některé poznámky k navrženému státnímu rozpočtu. Nebudu se už bavit o jeho celkové struktuře, to už tady také zaznělo, ale prioritně se zaměřím na kapitolu 313, což je kapitola Ministerstva práce a sociálních věcí.

Tuto kapitolu tady velmi optimisticky zhodnotila paní ministryně Maláčová, úplně jsem to nepočítal, ale z jejích úst tady zaznělo opakovaně, že to je výborná zpráva, když hodnotila některé oblasti kapitoly. A já musím říci, že její názor bohužel nemohu v globále sdílet. Jsou tam samozřejmě některé vydobyté pozice, kterých si vážím a za které bych chtěl paní ministryni Maláčovou pochválit. Jednou z nich je podpora investic do sociálních služeb. To je oblast, která byla dlouhodobě podfinancovaná, opakovaně jsme tady bojovali za její navýšení, někdy se to podařilo, někdy ne. Takže jestliže je tam letos vybojována 1 mld. korun, tak si myslím, že je to správně, protože materiálně technická základna sociálních služeb, ať už jsou to domovy pro seniory, i další zařízení sociálních služeb, na tom není úplně dobře, a to i přes podporu ze strukturálních fondů Evropské unie a další podpory ze strany zejména krajů a obcí.

Ještě bych se krátce chtěl zmínit o tom, co tady zaznělo z úst pana ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Musím říci, že jeho extempore mě, nemůžu říci, že překvapilo, protože vím, že je to velmi, velmi, velmi schopný rétor, nicméně některé věci, které zde z jeho úst zazněly, si myslím, že jsou až lehce úsměvné. Jestliže tady dlouholetý ministr a dlouholetý člen levicové strany bije na poplach, že pravicové strany říkají vládě v tuto velmi kritickou chvíli, že by krom jiného měla i šetřit, a jestliže tady ministr levicové vlády říká, že pravicové strany tady brojily proti investicím, tak to je skutečně velmi úsměvné. Já jako představitel KDU-ČSL, středopravicové strany, musím říci, že jsme vždycky podporovali a budeme podporovat rozumné investice, a to i v tomto kritickém období. Ale pokud se nechceme dostat na úroveň Řecka či některých dalších států, tak je potřeba kromě toho, že budeme rozumně investovat, také rozumně šetřit. A toho jsme se bohužel v návrhu státního rozpočtu příliš nedočkali, a proto mě slova pana ministra Zaorálka minimálně trošku nadzvedla.

A nyní již k diskusi ke kapitole 313 MPSV. Z úst paní ministryně Maláčové tady zaznělo, že se podařilo vybojovat desetiprocentní navýšení tarifů pro pracovníky v sociálních službách. Já neříkám, že to je špatná zpráva, naopak pracovníci v sociálních službách si navýšení rozhodně zaslouží, a to nejenom za současnou velmi složitou práci v době covidové, oni si to zaslouží dlouhodobě. Ale hovořit o tom jako o nějakém fenomenálním úspěchu si myslím, že je trošičku pokrytecké, protože všichni, kteří tady už nějaký rok sedíme, víme, že ta platová základna pracovníků sociálních služeb v uplynulých letech byla opravdu velmi nízká a přes různá navýšení, ke kterým v posledních letech došlo a za která je potřeba poděkovat, to rozhodně nestavme tak, že se pracovníci v sociálních službách tímto navýšením stanou nějakou VIP profesní skupinou. To není pravda. A je potřeba uvažovat o dalších benefitech pro pracovníky v sociálních službách, protože jestli je některá oblast skutečně velmi zasažená personální krizí, tak je to zdravotnictví a jsou to sociální služby. A u těch sociálních služeb je to ještě o to složitější, že jejich potřebnost i z hlediska objemu neustále narůstá, takže tady je potřeba skutečně na pracovníky v sociálních službách myslet dlouhodobě. Není to jenom o tom, že jim teď o 10 % navýšíme a budeme si myslet, že to je nějaký veliký úspěch.

A potom se zmíním o oblasti, o které tady hovořím v podstatě rok co rok, a v loňském roce dokonce k tomuto tématu byly svolány i mimořádné schůze, a to je financování provozů sociálních služeb. Je to už evergreen této Sněmovny. V podstatě při každém schvalování rozpočtu zde hledáme další peníze na financování sociálních služeb a já jsem se možná trošičku naivně domníval, že v letošním roce už se toho nedočkáme, že si všichni už uvědomíme, že sociální služby jsou natolik důležité, že je podfinancovat je velký problém, a že k tomu nedojde. Bohužel i v návrhu státního rozpočtu na rok 2021 je opět tato oblast podfinancována, je tam navrženo něco málo přes 20 mld. korun, přičemž reálná potřeba se pohybuje někde na 22,5 mld. korun. Takže tady bych chtěl velmi zdvořile vládu požádat, aby se ještě při další fázi legislativního procesu nad touto oblastí zamyslela, protože v těch kapitolách, nebo v těch podkapitolách týkajících se sociálních služeb, není počítáno v návrhu státního rozpočtu s navýšením na reformu psychiatrické péče ve výši 600 mil. korun. Dále tam není počítáno s tím, že obce a kraje, které dofinancovávají sociální služby, na tom budou rozpočtově v příštím roce velmi svízelně a už na podzim tohoto roku musí řada krajů dofinancovávat sociální služby, protože jinak by na tom některé modality byly existenčně velmi špatně. A jsou tam další oblasti. Hovořil jsem i o dofinancování 10 % na navýšení tarifů. Ani to není stoprocentně v návrhu státního rozpočtu, respektive v kapitole 313, pro sociální služby zohledněno.

Klub KDU-ČSL připraví do druhého čtení pozměňovací návrhy týkající se dofinancování sociálních služeb v několika variantách až do výše 2 mld. korun. A já bych chtěl velmi poprosit paní ministryni Schillerovou i paní ministryni Maláčovou, aby si k tomuto problému ještě sedly a hledaly prostředky na dofinancování sociálních služeb, protože to je skutečně velmi důležitá oblast našeho života. Týká se to desítek tisíc zdravotně postižených, lidí seniorního věku, kteří využívají jak terénní, tak pobytové sociální služby, a týká se to také jejich rodin. Dohromady, kdybychom to spočítali, je to skoro milion lidí této země. A to si myslím, že není tak minoritní problém, abychom ho jenom tak přešli.

Milé kolegyně, milí kolegové, děkuji vám za pozornost a pevně věřím, že se vláda tímto mým podnětem ještě bude zabývat. Každopádně my ty slibované pozměňovací návrhy připravíme. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Já bych se nejdřív chtěl omluvit panu místopředsedovi Skopečkovi, že jsem ho nevyvolal, jak se přihlásil před panem poslancem Kaňkovským s přednostním právem klubu ODS. Zeptám se tedy paní ministryně, která se hlásí, jestli chce s faktickou. S faktickou, dobře. A ještě, než dám slovo paní ministryni s faktickou poznámkou, musím upozornit, že návrh, který byl přednesen panem poslancem Klausem, který navrhoval, aby termín pro předložení nového návrhu byl sedm dní, je podle mě nepřijatelný, protože jednací řád ve svém § 102 odst. 3 předpokládá minimální dobu dvacet dní.

A nyní tedy paní ministryně s faktickou poznámkou bude reagovat, poté s přednostním právem pan...

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji. Já velice krátce na pana poslance Kaňkovského.

Pane poslanče, já nemám pocit, že bychom na sociální služby vynakládali málo. V roce 2007, kdy se přešlo na tento způsob financování, já teď ten graf jsem v rychlosti nenašla, ale já ho budu mít kdyžtak k závěrečnému slovu, tak to byla částka nějakých 6 něco, mezi 6 a 7 miliardami. Teď v poslední novele jsme byli přes 20. Prostě tam skutečně - a většinu těch peněz financuje stát. Takže já v tuto chvíli, těch 10 % navýšení, to je moje dohoda s paní ministryní Maláčovou. Ty peníze, samozřejmě s nimi počítáme, je to jedna celá, teď nevím, jestli 1,3 nebo 1,4. Já to ještě upřesním v závěrečném slovu, bude to formou dotačního programu, a my jsme dokonce tu částku specifikovali po dohodě i s panem Horeckým, aby byla přesná ta částka. Takže já skutečně nemám pocit z té trajektorie - a většinu těch peněz nese stát - a já celou dobu volám, ať se ztransparentní to financování, protože já do dneška nevím, kolik tedy vlastně dofinancovávají ty kraje, kolik dofinancovávají obce, kolik je tam ze samoplátcovství. Prostě jenom vidím, jak rostou ty subvence mezi státy, a pořád od vás slyším, každý rok, už jsem měla pocit, co jsme tam dali peněz - a zase, sociální služby. To už jsem tady normálně se musela jít nadechnout, protože já nemám pocit, že by těch peněz tam šlo málo. Těch peněz tam jde čím dál víc. Ta trajektorie je taková. A já jenom volám, prosím, zprůhledněme to! A jasně ukažme, kam ty peníze jdou. Protože já chci mít jistotu, když tam takové peníze - my všichni chceme mít jistotu, ne já, to není jenom o mně - dáváme, že skutečně jdou těm potřebným, protože tam prostě cílí. No a jinak vaše slova jsem si tedy vysvětlila tak (upozornění na čas), že můžete dávat pozměňovací návrh - už končím - na 2 miliardy, tak že podpoříte státní rozpočet v prvním čtení, tak jsem si to vysvětlila. (Upozornění na čas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Klaus, nejdříve se přihlásil, poté pan poslanec Kaňkovský. Prosím.

 

Poslanec Václav Klaus: Já bych chtěl ve faktické poznámce reagovat na slova pana předsedajícího. Pane předsedající, vaším vlastním prostřednictvím, děkuji za opravu našich právníků a podrobnou znalost jednacího řádu, takže si dovoluji vzdát se toho předchozího návrhu k vrácení vládě k projednání a načíst nový, a sice:

Poslanecká sněmovna vrací vládě České republiky návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2021 s následujícím doporučením: 1. příjmy ponechat v navržené výši; 2. výdaje snížit o 120 miliard; 3. saldo minus 200 miliard - termín 20 dnů.

Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobře, děkuji, opět poprosím o předání toho návrhu.

A nyní pan poslanec Kaňkovský s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Já děkuji paní ministryni za její vystoupení. Pokud to mám chápat tak, že na to navýšení platu bude speciální program mimo dotaci do krajů, tak potom samozřejmě ta částka může být menší, takže to budu rád, když ještě paní ministryně upraví. Ale pokud se týká té diskuse o tom navyšování za vlády hnutí ANO a sociální demokracie, tak je potřeba k tomu říci to B. Stárne nám populace, každý rok se navyšuje objem těch sociálních služeb, a to jak v těch terénních, tak v těch pobytových. To samozřejmě generuje další výdaje s tím spojené. Navyšovaly se platy, a navyšovaly se platy ve všech segmentech, nejenom v sociálních službách. Takže tohle zdůvodnění, nezlobte se, paní ministryně, ale není z mého pohledu úplně fér, protože není to jenom o tom, že se tam daly peníze navíc, ale je to i o navýšení té potřebnosti. A tu holt musíme zaplatit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní paní ministryně s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Benešík.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Pane poslanče, mezitím můj náměstek mně napsal tu přesnou částku, která bude alokována na to desetiprocentní navýšení v roce 2021, kde notabene nikde nenavyšujeme. Já jsem navrhla zmrazení platů státních úředníků s výjimkou učitelů. (Hlas zprava.) A samozřejmě nevytrhávejte, paní poslankyně Kovářová, že jsem řekla jenom proto, že jsme jim to slíbili. Protože prostě vzdělávání považujeme za prioritu této vlády, za jednu z priorit této vlády. Takže je to 1,6 miliardy. Je to konzultováno s panem Horeckým, to tam bude alokováno na platy v těch sociálních službách. A samozřejmě vůbec nikdo nepochybuje o té potřebnosti. Vůbec nikdo o ní nepochybuje. Já jenom říkám, že to považuji za nefér, zase já považuji za nefér od vás tvrdit, že to je podfinancováno, když tam jde přes 20 miliard z nějakých 6 až 7 v roce 2007. Ještě připomínám - a nevyčítám to, nevyčítám to - 5,2 miliardy jsme tam dali na odměny a vy to dobře víte, byl to dotační program Ministerstva práce a sociálních věcí po, já nevím, asi třetí novele nebo druhé novele zákona o státním rozpočtu v roce 2020. Takže rozhodně já nemám pocit, že bychom tuto oblast prostě nějak přehlíželi. Naopak já mám svědomí naprosto čisté. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní pan poslanec Benešík s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Dámy a pánové, co se týče sociálních služeb, tak samozřejmě KDU-ČSL se hlásí k tomu, že když jsme byli ve vládě, tak jsme se zasazovali o to, úspěšně jsme se zasazovali, aby objem prostředků na sociální služby rostl, protože dlouho stagnoval a byly podfinancovány. Ale nalejme si čistého vína. Prostě 6, 7 miliard v roce 2007 je úplně jiná částka než, řekněme, 20 miliard v roce 2020 nebo 2021. Ten objem sociálních služeb, těch výkonů, neuvěřitelně narostl i samozřejmě díky přijatým zákonům, které zákonodárci přijali, a přiznali lidem sociální služby. A také díky tomu, že rostou platy. Takže když se podíváme na to, jaký byl objem výkonů sociálních služeb v roce 2007 a jaký je dnes, tak je skutečně nesrovnatelný. A pokud se podíváme, jaké byly platy v roce 2007 a dnes, tak je to taktéž nesrovnatelné. Takže ten reálný nárůst zas takový není, zaplať pánbůh samozřejmě za něj, ale já jako komunální politik se v této sféře prostě pohybuji. Já velmi často mluvím a navštěvuji sociální zařízení, zejména ta, která nejsou státní nebo nejsou spravována veřejnou správou, například charity nebo diakonie.

A já jenom musím z tohoto místa vyseknout obrovskou poklonu všem pracovnicím a pracovníkům v těchto službách za to, co oni dělají a za jaký peníz. Je to prostě neskutečné! A já jenom doufám, že je prostě tam udržíme a že je neunaví ta těžká doba, kterou prožívají teď, daleko těžší než normálně v době koronaviru.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Kaňkovský, poté paní ministryně Schillerová. Snažím se držet to pořadí, jak se mi lidé hlásí. Prosím.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Já se paní ministryni omlouvám. Já jsem ještě zapomněl na jednu věc. Paní ministryně se tady zmínila o těch systematických opatřeních, která je potřeba udělat. Já s ní naprosto souhlasím. Už druhé volební období tady slyšíme o potřebě komplexní novely zákona o sociálních službách. Bohužel jsme na konci volebního období, a novela zákona o sociálních službách ještě není ani ve Sněmovně. To je jedna věc. A druhá věc je, že jsme se napříč politickým spektrem - vyjma, tuším, sociální demokracie - shodli na tom, že je potřeba valorizovat kompenzační vyhlášku pro sociální služby, ale opět tento slib nebyl doposud naplněn. A to je na vládní koalici, to nemůžete očekávat od opozice.

Takže myslím si, že v tomto se shodneme. Udělejme systematická opatření, navrhněme model financování, nejlépe víceletý, a budeme mít mnohem méně problémů s financováním sociálních služeb a možná ty každoroční diskuse o financování sociálních služeb už tady potom dělat nebudeme.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní s faktickou poznámkou paní ministryně.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Já na pana poslance Benešíka jenom velmi krátce. Když jsme měli tiskovou konferenci s paní ministryní Maláčovou po jednání o rozpočtu, po druhém jednání, protože jsme dojednávali nadvakrát, tak já jsem tam jasně řekla, já jsem projela, říkala jsem vám to tady ve vztahu k firmám, ale když jsem projížděla republiku v létě, tak jsem byla i v celé řadě tady těchto sociálních domů a různých zařízení, a já jsem na té tiskové konferenci řekla: Ti lidé jsou andělé! Andělé! Proto jsem ustoupila a souhlasila jsem s tím, že toto bude jediný segment, kde přidáme těch 10 %, a vymysleli jsme ten systém dotační a konzultovali to s panem Horeckým. Proto jsem s tím souhlasila, protože skutečně ten průměrný plat se tam pohybuje kolem 26 tisíc, a co ti lidé tam dělají, to je neuvěřitelné! Já každému doporučuji tam prostě jít a s velkou pokorou se možná bude dívat na tento svět.

Takže já s vámi souhlasím, ale jenom mi prosím nepodsouvejte - nebo naší vládě, to není o mně - že na tuto oblast my nedbáme. Takže jediní, komu porostou platy, budou učitelé, sociální služby a zdravotníci o 10 %. Ale to je úhradová vyhláška, to není samozřejmě problém státního rozpočtu. Nikomu jinému.

A ještě jednu maličkost. Já věřím, že tady odhlasujete všichni, věřím v to, že tu miliardu, co to bude stát, ono to bude 1,6, ale dejme tomu, že miliardu získáme tím, že tady snížíte - zmrazíte, zmrazíte, ne snížíte, zmrazíte platy ústavních činitelů. Po tom volám. Po tom volám. My podporujeme ten návrh Pirátské strany. Bude tady pozměňovací návrh, protože Ministerstvo financí, my apelujeme, my jsme přišli s tím, protože to zmrazení je pouze na rok 2021, my ho chceme i na rok 2022, protože jinak by skokově ty platy ústavních činitelů vzrostly asi o 15 až 20 %, to určitě nikdo z vás nechce, nikdo z nás tedy, mě se to taky týká, nikdo z nás nechce. Takže tady máme hned ušetřenou miliardu. A já čekám, že se to podaří. A musí být účinnost 1. ledna, prosím vás, pozor. (Upozornění na čas.) Pokud nebude 1. ledna, tak ty platy skočí automaticky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Benešík, poté pan poslanec Klaus s faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Jsem rád, že jsme si to vyjasnili. To nebyla výtka, to bylo jenom upřesnění, to, co jsem říkal. A jsem za to navýšení rád.

Ale ještě bych tady chtěl zdůraznit jednu věc, o které se málo ví, ale doufám, že i tato Sněmovna o ní bude diskutovat, a sice Evropská unie vyčlenila pro boj s koronavirem členským státům poměrně velké prostředky, nebo resp. na pokrytí následků pandemie. Česká republika si může sáhnout na nějakých 170 až 180 mld. korun. Ty peníze bude možné čerpat už od ledna. Ty peníze bude možné čerpat na základě takzvaného národního plánu obnovy, který stanoví priority. A ty priority by měly být právě sociální oblast, dostupnost a zkvalitnění sociálních služeb, zdravotnictví, dostupnost a zkvalitnění zdravotnických služeb, ale taktéž například na udržení zaměstnanosti. (V sále je trvalý hluk.)

My jsme jako členové evropského výboru dostali, řekněme, výtky od sociálního sektoru, od poskytovatelů sociálních služeb, že nejsou dostatečně zataženi do procesu tvorby tohoto Národního plánu obnovy a že v těch prvotních návrzích se na ně příliš nepamatuje. My jsme přijali usnesení na výboru minulý týden, kdy žádáme vládu, aby i Poslanecká sněmovna byla vtažena do procesu tvorby, abychom byli průběžně informováni, ne až když všechno bude uvařeno a upečeno, a aby po vzoru Slovenska, protože na Slovensku se skutečně toho procesu tvorby, stanovení těch priorit, na co ty peníze budou využity, účastní opravdu celá škála společnosti, tak abychom dělali totéž.

Takže já oslovím pana ministra průmyslu a obchodu s dopisem, kde se ho zeptám na to, jak on to vidí, a doufám, že na příštím zasedání evropského výboru toto společně s gesčními ministerstvy probereme.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Děkuji za dodržení času. Požádám o větší klid u stolku zpravodajů, případně i zde. A nyní pan poslanec Klaus s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Golasowská. Prosím.

 

Poslanec Václav Klaus: Teď jsem se tady trošku rozvystupoval, ale chtěl bych jenom požádat kolegy, nemyslím to nějak drze, možná je to trošku pedagogické ode mě, ale jsme v prvním čtení státního rozpočtu, kde se má jednat o výši salda, zda má být rozpočet vyrovnaný, nebo má být schodek 400 mld. a podobně. Čili já naprosto beru jako legitimní vaše připomínky, dokonce s nimi i souhlasím, ale na místě by fakt byl návrh o zvýšení rozpočtu o 7 mld. a dát to na sociální služby, nebo si to nechat do druhého čtení, kde se právě jedná o tom, že se sebere, já nevím, těmhle a dá se víc sestřičkám. Ale teď je to mimo meritum debaty. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za tuto poznámku a prosím paní poslankyni Golasowskou.

 

Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo, pane předsedající. Nedalo mi to a přece jenom jsem chtěla vystoupit, ne v nějaké dlouhé řeči, protože to už tady byl kolega Kaňkovský za klub KDU-ČSL. Ale chtěla bych jenom vysvětlit, nebo potvrdit, proč stoupají náklady na sociální služby. Takže potvrzuji to, že ty platy tam byly léta letoucí velmi malé. A musím říct, protože jsem si to zjišťovala i teď, ty platy, posuďte sami: pracovník v sociálních službách má 18 tisíc hrubého, pokud dělá na denní směně, a s nočními příplatky a se směnami o svátcích má 20 tisíc korun hrubého - pracovník v sociálních službách, který je u lůžka, který je v přímé péči; sociální pracovník s vysokoškolským vzděláním má 27 až 28 tisíc hrubého. Takže posuďme sami, zda je to nějaká vysoká mzda, nebo adekvátní. Já si myslím, že ne. A v podstatě neziskový sektor se obává, že tito zaměstnanci jim budou z pracovních míst utíkat a odcházet jinam, kde budou lépe zaplaceni. Oni se obávají, že nebudou mít právě u lůžek v pobytovkách a všude tam, kde potřebují, v terénních službách, v poradnách a tak dále, dostatek zaměstnanců.

Takže bych chtěla opět apelovat na to, aby jak MPSV, tak Ministerstvo financí se zamyslelo nad tím, zda vlastně ten budget na sociální služby je dostatečný. Myslím si, že si to zaměstnanci v sociálních službách zaslouží, aby jejich práce byla dostatečně ohodnocena. A já jim za ni moc děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. To je v tuto chvíli poslední faktická poznámka. Prosím s přednostním právem se stanoviskem klubu pana místopředsedu Skopečka. Prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Skvělé. Přežil jsem maraton faktických poznámek. Dobré odpoledne. Děkuji za slovo. Také bych vás rád seznámil se svými poznámkami ke státnímu rozpočtu, se svým názorem.

Já jsem bytostně přesvědčen, že máme na stole vůbec nejhorší návrh státního rozpočtu od roku 1989. A vůbec si nemyslím, že je nejhorší od roku 1989 jenom kvůli tomu rekordnímu schodku 320 mld., který je pokračováním rozvratu veřejných financí, který začal letošním rokem, kdy jsme schválili 500 mld. Myslím si, že to je nejhorší návrh rozpočtu i díky tomu, že máme na stole a projednáváme polotovar, jakousi fikci neodpovídající realitě. Vládní návrh státního rozpočtu na rok 2021 totiž neobsahuje, nezapočítává jakkoli plánované daňové změny, které mohou výrazně ovlivnit příjmovou stranu rozpočtu, a tedy i výsledný deficit. Dokonce kdyby to byla opozice, byla by to jiná věc, ale premiér a vicepremiér stejné vlády podávají různé varianty daňových změn, které v návrhu rozpočtu paní ministryně financí vůbec, ale vůbec nereflektuje. Když už máme vládu, která není schopna přijít se shodou, co se týče daňové změny, a očekává, že tu nějaký výsledek jako v loterii z Poslanecké sněmovny vzejde, co se týče daňových změn, tak bych předpokládal, že alespoň paní ministryně variantně na té příjmové straně rozpočtu propočítá dopady alespoň těchto dvou variant, abychom se o tom rozpočtu mohli bavit přece jenom v trochu větší vážnosti.

Aby té nejistoty a neurčitosti v rozpočtu nebylo málo, tak paní ministryně odmítla vytvářet a publikovat pravidelnou makroekonomickou listopadovou prognózu. Nemáme tedy k rozpočtu ani čerstvá data, která bychom mohli s návrhem rozpočtu konfrontovat, a jeho celkový schodek a strukturu té predikci přizpůsobit. Neobstojí tady slova o tom, že nemá smysl dělat makroekonomickou predikci v době nejistého ekonomického nebo turbulentního ekonomického vývoje. Přesně naopak. Makroekonomické predikce se nedělají na dobré časy. V dobrých časech, kdy ekonomika roste a kdy všechno funguje, jak má, a šíří se optimismus, v takové chvíli není potřeba dělat makroekonomickou predikci. Makroekonomickou predikci je potřeba dělat ve chvíli, kdy se s ekonomikou děje něco špatného, něco nepředvídatelného, něco, kdy potřebujeme mít nějakou kotvu a alespoň rámcový pohled do budoucnosti. To, že taková makroekonomická predikce bude zatížena větší mírou nejistoty, je zřejmé. Ale nedělat makroekonomickou predikci je strašná chyba. A za historii Ministerstva financí se to ještě nikdy nestalo. Četl jsem jeden článek dlouholeté šéfky oddělení Ministerstva financí, která vytvářela makroekonomické predikce, a ta říkala, že za svoji kariéru několik desítek let na Ministerstvu financí se nikdy nestalo, aby její oddělení, ať už byl ekonomický vývoj jakýkoli, nepřipravilo pravidelně makroekonomickou predikci a fiskální výhled.

Když si to připodobníme, tak návrh rozpočtu máme na vodě, protože neobsahuje ty plánované daňové změny. Paní ministryně ho navíc halí do mlhy, protože odmítá čerstvá ekonomická data a prognózy. Rozpočet je tedy na vodě, rozpočet je v mlze a to podle mého názoru není odpovědná rozpočtová politika. To spíše připomíná hororovou scénu, vodu a mlhu, nikoliv odpovědně rozpočtovou politiku. A korunu tomu dává pan premiér, který ve svém poslaneckém návrhu na změnu daní opětovně navrhuje další rozvolnění rozpočtových pravidel. To už jsme tu zažili v jarní fázi koronavirové krize. Vláda si chce ještě více uvolnit ruce, aby nemusela být v jakýchkoli mantinelech daných maximální výškou strukturálního deficitu. Tedy vedle hororu ze strany paní ministryně financí tu přichází ještě do rozpočtového procesu anarchie ze strany pana premiéra.

Slyšeli jsme povzdechy paní ministryně, pana ministra Zaorálka a celé řady koaličních poslanců, že kdy jindy se máme zadlužit a kdy jindy máme pustit tomu státnímu rozpočtu žilou než v době bezprecedentní ekonomické krize, kterou podle této vlády zažíváme. Ale prosím, rozlišujme. My nepřipravujeme rozpočet na letošní rok, ve kterém byly realizovány ty největší podpory. My připravujeme rozpočet na rok 2021. A když se podíváme na makroekonomické predikce nejrůznějších mezinárodních institucí, ale i poslední čísla Ministerstva financí, které sice neposlalo ty aktuální, ale na něčem ten rozpočet postavit muselo, tak vidíme, že v příštím roce jak ty mezinárodní instituce, tak Ministerstvo financí předpokládá pro českou ekonomiku růst. V době růstu se prostě deficity nedělají. V době růstu jsou deficity ekonomický zločin. A pan ministr Zaorálek se tu mohl dovolávat jakýchkoli ekonomů, ale ať on mi přinese jednoho ekonoma, který řekne, že v době růstu má stát hospodařit s rekordními deficity. Nebo ať si s paní ministryní financí vyřeší, proč tedy Ministerstvo financí s navrženým rozpočtem počítá v té poslední predikci s ekonomickým růstem. Tak to tedy neplatí? Ta čísla, na kterých je ten rozpočet postaven, jsou falešná, jsou mylná, protože čekáme v příštím roce ekonomický propad? Tak to ale řekněte a dejte to k tomu rozpočtu a na tom ten rozpočet postavme. Vždyť je to nejvážnější zákon roku, a my ho máme na absolutně lichých falešných číslech, alespoň podle té rétoriky pana ministra Zaorálka a dalších vládních poslanců, kteří čekají, že v příštím roce budeme v hluboké krizi, zatímco Ministerstvo financí, které nám posílá návrh státního rozpočtu, předpovídá v následujícím roce růst.

Paní ministryně se tu vyznala z toho, že dokáže žít s pocitem, že bude ministryní, která předloží nejhlubší nebo největší rozpočtové deficity v historii. No, to nás uklidnilo, to jsme rádi, že s tím paní ministryně dokáže žít. Ale co ostatní občané České republiky? Co naše děti, které jednou ten dluh prostě budou muset splácet? A nejenom naše děti. To, že poroste takto dramatickým tempem státní dluh, se samozřejmě projeví i v dluhové službě. Prostě budou dražší úroky za obsluhu státního dluhu. Budou dražší úroky, které budou brát potenciální finanční prostředky, které by mohly být použity na mnohem rozumnější výdaje, na investice, na veřejné statky. Tímto způsobem prostě hospodařit nelze. Neponesou to naše děti, ponese to i jakákoli další vláda, která nedej bůh se dočká podobné krize. Vláda, která se dočká podobné krize, bude mít mnohem menší manévrovací prostor pro nějaký fiskální pozitivní impuls, protože bude muset platit díky této vládě více na úrocích ze státního dluhu.

Ta úvaha, že se lze proinvestovat z krize nebo prodlužit, deficitem tu krizi překonat, je prostě lichá. Ježíšmarjá, vždyť se podívejme na to, jakým způsobem fungují evropské ekonomiky. Vždyť ta nirvána a to žití na dluh, které jsme viděli zejména v jižních státech Eurozóny, copak ty jejich deficity, copak to jejich neodpovědné hospodaření vedlo k nějakým bezvadným ekonomickým výsledkům? Nikoliv. Je to právě jižní křídlo eurozóny, které se nechovalo k veřejným financím dobře a které dneska nejvíce trpí. Tak se podívejte na to, jaká jsou čísla růstu u Řecka, Španělska, Itálie, jak velká je tam nezaměstnanost. Podle logiky pana Zaorálka by tyto ekonomiky měly být na špici dneska. Podle logiky Zaorálka by měla Itálie předhánět Německo a rozpočtově odpovědné firmy, protože to byly ty státy, které se prostě nezakecaly a zadlužily se. Ale ono je tomu přesně naopak. Jsou to státy, které nezbankrotovaly jenom díky tomu, že jim poskytly pomoc země, které se chovaly v rozporu se Zaorálkovou tezí, že je dobré se z ekonomické recese proinvestovat. Půjčovaly a zachraňovaly je země, které dokázaly hospodařit odpovědně.

Já bohužel v návrhu rozpočtu nevidím jakoukoli ambici šetřit. Když se podíváme, jak rostou vklady na účtech, když se podíváme na fungování firem, když se podíváme na fungování domácností, tak vidíme, že jak firmy, tak domácnosti pochopily, že prostě nelze utrácet bez ohledu na to, jaký je ekonomický vývoj, a začaly vytvářet rezervy. Podíl vkladů na bankovních účtech roste, lidé se prostě připravují na to, že je dobré míti rezervy. Jediný, kdo to nedělá, je stát. Jediný, kdo to nedělá, je stát, který se absolutně odtrhl od jakékoli logiky ekonomického vývoje. Stát nešetří, stát se nezmenšuje, stát naopak chce tuto krizi využít k tomu, že ještě více nabobtná, že bude ještě větší a že ještě více zaškrtí ten soukromý sektor, že ještě více bude žít na úkor toho soukromého sektoru, který jediný nás může z jakékoli krize, a to i z této, dostat.

Vybral jsem dvě čísla. Růst mandatorních výdajů je plánován podle návrhu rozpočtu v roce 2021 o téměř 7 %. O 7 % zvýší tato vláda mandatorní výdaje z roku na rok. Všichni dobře víme, že mandatorní výdaje jsou výdaje, které vláda, jakákoli vláda, i budoucí vláda, nejenom tato, bude muset zaplatit bez ohledu na to, jestli se ekonomice bude dařit, nebo jestli bude ekonomika v krizi, nebo, jak říkám, nedej bože pokud přijde nějaká podobná krize. Vláda nechá té budoucí vládě daleko menší fiskální prostor na to, aby pomáhala živnostníkům, aby pomáhala s ošetřovným, aby platila Antivirus. Prostě na další Antivirus, na další ošetřovné, na další bonusy pro podnikatele nebudou peníze, protože tu díky této vládě a jejímu rekordnímu nárůstu mandatorních výdajů budeme muset platit výdaje, které budou předem dané. Vláda nás posouvá do strašlivě nebezpečné situace, aniž by si to jakkoli uvědomila.

Vláda plánuje podle rozpočtu v příštím roce přesto, že ekonomika vyprodukuje méně než v předcházejících letech, větší počet státních zaměstnanců. V následujícím roce má vzrůst počet státních zaměstnanců o 7 tisíc. Pokračuje tak trend této vlády, že každým rokem jsou přijímány do služeb státu, a tedy jsou i ze státního rozpočtu placeny, další tisíce a tisíce zaměstnanců. Kdy jindy by měl být stop na počet státních zaměstnanců než v době, jak vláda často říká, bezprecedentní ekonomické krize? Přece nikdo nemusí být ekonom, aby pochopil, že vytvoří-li ekonomika méně prostředků, tak méně prostředků v tom roce máme na přerozdělování. A jestli máme méně peněz na přerozdělování, pak přece nemůže být stát na rozdíl od firem a domácností jediným, kdo zvětší své státní přerozdělování a kdo bude přijímat státní zaměstnance navíc. Vůbec tomu nerozumím. Nebo rozumím, ale jsem z toho smutný. A jsem smutný z toho, že tomu nerozumí a nechápe to vláda.

Tato vláda argumentuje letos - a to není překvapivé - tím, že deficit je oprávněný, protože bude rekordně investovat. Prosím vás pěkně, investice mají v roce 2021 dosáhnout 11,3 % celkových výdajů státního rozpočtu. To je stejné číslo, v jakém poměru investovala pravicová vláda v krizovém roce 2009. Stejné číslo. Tak co je to za rekordní investice? A to už vůbec nemluvím o tom, že tato vláda o investicích spíše mluví a píše v nějakých svých plánech, ale ve finále málokdy ten stát proinvestuje skutečně tolik, kolik si naplánuje. A už tady o tom byla debata. Čili ospravedlnit tento šílený návrh rozpočtu a šílený návrh rekordního deficitu investicemi je strašně liché. A podívejte se do historie, jak dokázaly investovat ty předešlé vlády.

To oddělení žití státu od jakéhokoliv ekonomického vývoje a od jakékoliv racionality značí i to, jakým směrem se posunulo odměňování ve veřejném a soukromém sektoru. Nevím, jestli se shodneme všichni, ale já jsem přesvědčen o tom, že soukromý sektor je ta část ekonomiky, která posouvá naši ekonomiku dopředu, která má největší podíl na tom, že ekonomika roste a že se jí daří. Myslím si, že díky rostoucí ekonomice pak následně může stát realizovat ať už investice, nebo jakékoliv veřejné statky. Když se ale podíváme, jakým stylem se oddělilo odměňování v soukromém sektoru a veřejném sektoru, tak to jenom potvrzuje moji tezi, že se státní sektor úplně odloučil od jakéhokoliv racionálního vývoje naší země. Průměrná mzda ve veřejném sektoru má být ve výši 40 572 korun. Víte, kolik má být, nebo kolik je průměrná mzda v soukromém sektoru? 36 593. Čili soukromý sektor, který má posouvat tuto zemi dopředu, který se nejvíce podílí na ekonomickém růstu, má už výrazně nižší mzdu než sektor státní, který žije z přerozdělovaných peněz, které ten soukromý sektor vytvoří.

Jestli si neuvědomíme to, že jsme se posunuli někam, kam jsme neměli, a že to bude mít důsledky pro náš ekonomický růst a náš ekonomický vývoj, tak už nemá smysl se vlastně o čemkoliv v hospodářské politice bavit.

Tento rozpočet nicméně nelze dopodrobna vážně diskutovat. Jak už jsem říkal, leží díky této vládě na vodě a díky paní ministryni je i v mlze. Navíc díky premiérovi Babišovi a jeho snaze dál rozvolnit rozpočtová pravidla se řítí do anarchie. To jsou skutečně hororové scény, které do Poslanecké sněmovny nepatří, a nikdo rozumný, kdo chce v této zemi žít v následujících letech, takto šílený, hororový rozpočet podpořit nemůže.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké odpoledne a nyní tedy jsme v obecné rozpravě, takže vystoupí pan poslanec Vojtěch Munzar, připraví se pan poslanec Petr... S přednostním právem? Ano. Takže pan ministr Lubomír Zaorálek a připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Já bych chtěl jenom stručně zareagovat na vystoupení předřečníka, protože od něj tady zazněla taková věta, že nenajdu nikoho, kdo by řekl, že v době růstu je možné pracovat s deficity. Na tohle bych rád zareagoval, protože já jsem přesvědčen, že tahle věta úplně neplatí.

Co je podle mě důležité, je, aby v době růstu se politika dělala tak, aby nerostl dluh vůči hrubému domácímu produktu. To znamená, když budu mít deficit, ale když tím zvýším HDP tak, že nebudu zvyšovat zadlužení, tak samozřejmě takový deficit nevadí. Takže chtěl bych tohle upřesnit. Neplatí prostě ta teze, že v době růstu nelze mít deficit. Rozhodující je ten poměr dluh a HDP. A ve chvíli, kdy to se vám podaří vyřešit, tak ten deficit samozřejmě být může. To znamená, já souhlasím s předřečníkem v tom, že je chybná, že politika je proticyklická, to si myslím, že v tom já cítím jádro toho, co on chce říci, jako oprávněné, ale neplatí tady tahle jednoduchá teze, že když je růst, nemůže být deficit. To si myslím, takhle jednoduše to prostě není. Jestliže ty peníze použiji způsobem, kterým dokážu tu ekonomiku stimulovat a vede mně k růstu HDP, tak je to vlastně pozitivní. A myslím si, v tomhle i neplatí ten příklad, že na těch Řecích nebo na jižních státech se ukazuje, že to je vadné, protože já pouze řeknu, oni prostě ty peníze nepoužili odpovídajícím způsobem na to, aby skutečně stimulovali hrubý domácí produkt, aby stimulovali vyšší přidanou hodnotu. To znamená, jak se lidově říká, ty peníze se dají projíst, aniž byste z toho měl jakýkoliv trvalý efekt. Ale ve chvíli, kdy prostředky, které si takto půjčíte, investujete do vzdělání, do inovací, když je investujete do lidského kapitálu, tak se vám to potom skutečně vrací.

To znamená, já vám mohu uvést celou řadu příkladů použití těch prostředků takovým způsobem, že vám to tu ekonomiku žene dopředu. a v tom se snad můžeme shodnout, že totiž záleží na tom, jakým způsobem s těmi penězi pracujete. A proto máte některé země, které se zadluží a vlastně z toho není žádný efekt, ale máte některé, a to jsou také příklady, kdy oni dokážou ty peníze užít k tomu, že ekonomiku nastartují odpovídajícím způsobem. Takže to je podstata toho, co tvrdím, a odmítám ale tu tezi, která tady byla řečena, že růst vylučuje deficit. Tohle pravda není.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní jedna faktická poznámka - pan poslanec Jan Skopeček a stále připraven je pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Také zareaguji. Máte pravdu v tom, že ekonomický růst nevylučuje deficit. Koneckonců, to jsme u vašich socialistických vlád, ale i u této vlády viděli, kdy jste sekali deficity bez ohledu na to, jestli ekonomika rostla, nebo nikoliv. To, co vy říkáte, by platilo ve chvíli, kdy by ekonomika měla jenom ten konjunkturální trend, to znamená, kdyby ekonomický cyklus měl pouze tu rostoucí část Ale bohužel tržní ekonomiky se pohybují v cyklech a po tom více či méně dlouhém rostoucím cyklu přichází i ten klesající cyklus. A ve chvíli, kdy vláda realizuje deficity i v době konjunktury, tak se strašlivě těžko takové deficity odstraňují v době poklesu, resp. takové deficity ještě dramatičtěji narůstají a dostávají tu zemi do dluhového problému. To třeba donutilo Řecko v ne úplně správné chvíli ty výdaje přiškrtit a šetřit, což ho dostalo do ještě větší recese. Kdyby země v ekonomickém růstu šetřily, resp. by nevytvářely deficity, tak v té době poklesu by rozumný ekonom řekl, že i ten deficit v době poklesu je možný a může i té ekonomice pomoci.

Ale veřejné výdaje mají jednu charakteristiku. Pokud je vláda jednou zavede, velmi složitě se takové výdaje škrtají. Velmi složitě se škrtají v době růstu, ještě hůře se sekají v době recese. Takže vlády a státy, které i v době růstu hospodaří s deficitem, si přivolávají dramatické problémy ve chvíli, kdy ta ekonomika klesá, protože jejich dluhová služba je nutí šetřit, a musí šetřit v té úplně nejméně vhodné chvíli, která je dostává do ještě větší recese. Takže si musíme uvědomit, že ekonomický cyklus má různé fáze.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy vystoupí pan poslanec Vojtěch Munzar a připraví se pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Ano. Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobrý den, kolegyně a kolegové, paní ministryně, pane ministře. Já nebudu komentovat konkrétní čísla v rozpočtu, protože všichni víme, a od mých předřečníků to několikrát zaznělo, že ta čísla vycházejí z nekonkrétních dat, a jak tady bylo řečeno, stojí na vodě. Místo toho chci mluvit o přístupu vlády k veřejným financím.

Mě hrozně překvapilo úvodní vystoupení paní ministryně, kde bychom po něm mohli nabýt dojmu, že jsme zase v něčem nejlepší, tentokrát ve státních financích. Bohužel ale tato chvála není namístě. Bavíme se o tom, že státní finance jsou skutečně v rozkladu a ve špatném stavu, a můžeme spekulovat o tom, jestli jsou ve špatném stavu na covid, nebo s covidem. Paní ministryně se snaží všechno schovávat za covidovou pandemii, která byla ohromnou ranou pro naši ekonomiku, ale zakrývá se tím, že bohužel pod vedením hnutí ANO státní finance a státní rozpočet nebyly v dobrém stavu už například za minulý rok. Já bych totiž čekal, že paní ministryně financí vystoupí a dozvíme se od ní po úvodním slově, jaká je vlastně perspektiva pro naši ekonomiku. Čekal bych, že se dozvíme, jak se nastartuje ekonomika a jak rychle vláda umožní ekonomice, aby se znovu rozběhla.

Přes tu první vlnu mnohé ekonomické subjekty přežily díky svým rezervám a i stát přišel s kompenzačními opatřeními. Já teď nebudu hodnotit porodní bolesti té kompenzace a zda byla dostatečná, ale mnohým pomohla. Dnes ve druhé vlně už podnikatelé a firmy, kterým vláda zakázala činnost nebo je výrazně omezila, už rezervy nemají, protože si je neměli kdy vytvořit. A stát také nemá rezervy, a to proto, že je vláda v předchozích letech přes ekonomický růst všechny utratila a nové nevytvořila. Já se obávám, že i tohle stojí za osekáváním podpory v té druhé vlně. Proto vláda neumožňuje souběh některých podpor, třeba kompenzačního bonusu a Antiviru. Nebo také proto živnostníci musí platit sociální pojištění přesto, že mají vládním rozhodnutím vypnuté podnikání. A na firmy a živnostníky, kteří nemají rozhodnutím vlády přímo zavřenou provozovnu, ale jsou zavřeni u svých odběratelů, ovlivněni, na ty se nedostalo vůbec. Čím déle bude naše ekonomika v tomto stavu, tím veškeré dopady budou horší. Já se obávám toho, že tady můžeme mít spoustu subjektů na pokraji krachu, že můžeme mít zvětšující se nezaměstnanost a kvůli tomu se zvýší tlak na sociální systém a zároveň budou zmenšené příjmy státu. To vše bude ovlivňovat v budoucnu státní finance na roky dopředu.

Proto jsem od paní ministryně financí čekal vystoupení o ekonomice, právě o perspektivě, o fiskální politice státu, o stabilizaci veřejných financí. Místo toho jsme slyšeli obecné fráze o tom, že se musíme z krize proinvestovat. Paní ministryně tady řekla větu, že rozpočtová politika musí být moudrá. Já s tím souhlasím. Škoda jen, že nebyla moudrá i v předchozích letech. Za poslední roky, kdy po pandemii nebylo ještě ani vidu, ani slechu, tak hospodaření státu zhodnotil Nejvyšší kontrolní úřad slovy - cituji - že státní rozpočet je na mimořádné události připraven hůře než v době předchozí ekonomické krize. Teď ji tady máme a důsledek vidíme - rapidní navyšování deficitu. Paní ministryně tady mluvila o rozpočtové odpovědnosti a vytvoření rezerv v minulých letech. Ale bohužel, bohužel, nic není vzdálenějšího pravdě, protože žádné rezervy nemáme. Přes ekonomický růst v minulých letech vláda všechno utratila, utratila, co mohla, včetně těch rezerv, které nám dneska chybí.

Jenom pro vaši informaci, kolegyně a kolegové, když se podíváte na příjmy státního rozpočtu za rok 2014, tak byly ve výši 1 133 miliard. Za rok 2019 pak 1 523 miliard. To je 390 miliard, skoro 400 miliard rozdíl, o čtvrtinu se navýšily příjmy. Kde ty peníze jsou? Jak je vláda využila pro stabilizaci veřejných financí, abychom byli na pokles připraveni, abychom měli reformy, abychom zvýšili konkurenceschopnost? Co se s těmi penězi stalo? Vláda je pouze utratila. A to proto, že při řízení státních rozpočtů žila z podstaty a neudělala právě žádné změny, které by vedly ke zvýšení dlouhodobé stability veřejných financí. A bohužel, ve stejném duchu chce řídit naše rozpočty i v době krize.

Kdyby totiž vláda hospodařila v minulých letech rozumněji, tak by ten deficit nemusel být tak hluboký. A dnes je namístě požadovat po vládě, aby předložila plán, reálný plán, jak stabilizovat veřejné finance. Je možné také požadovat to, aby byla vůbec nějaká snaha o úspory v provozních výdajích státu, a to proto, aby tam třeba například bylo na dostatečnou pomoc pro lidi zejména ve vypnutých sektorech. Je možné také požadovat po vládě, aby dala přednost pouze nezbytným výdajům a zamyslela se nad smysluplností některých výdajů, které nastavila v době ekonomického růstu. Ale když se podíváme na ten návrh rozpočtu, tak tam žádnou podobnou snahu nevidíme.

Už tady bylo mnohokrát řečeno, že každý dluh se bude muset jednou zaplatit. Když ho nezaplatí naše generace, tak ho zaplatí generace našich dětí.

Zvýšení deficitu znamená ale i zvýšení obsluhy státního dluhu, tedy zvyšuje i každoroční výdaje. Proto by se skutečně měla vážit jeho výše a snažit se, aby byla co nejmenší. Čím rychleji budeme zvyšovat deficity, tak se bude zvyšovat obsluha státního dluhu tím samotným zvýšením, ale také postupným zhoršováním ratingu a zvýšením úroků a ceny dluhu, které nás nepochybně čeká, pokud nebudeme mít žádnou brzdu nárůstu dluhu. A tím se samozřejmě bude zmenšovat i prostor pro vlády budoucí. Stejně jako v rodině, když dojde k ekonomickému výpadku, je nutné udělat určitou restrukturalizaci výdajů, stanovit si, co je nezbytné a co je zbytné. A z pohledu státu by měla být snaha uspořit na provozních výdajích státu nebo například na nadbytečných dotačních titulech nebo investičních pobídkách a třeba tyto peníze použít na dostatečné kompenzace, aby se co nejrychleji ekonomická činnost restartovala.

Řešením není styl, který nám předkládá vláda tímto rozpočtem, a ten styl je "utraťme, co můžeme a co nám zákonné rámce umožňují". A navíc ten návrh neobsahuje nějaký prostor pro řešení dalších nenadálých událostí v příštím roce. To už úplně není racionální. Co když přijde třetí vlna a co když zase vláda nařídí další lockdown?

Bohužel rozpočet, který je nám předkládán, stojí na vodě a nejistých předpokladech. A je několik obecných pravidel, která by při sestavování rozpočtu měla ctít každá vláda bez ohledu na své priority a bez ohledu na ekonomickou situaci. Kromě zásad efektivnosti, hospodárnosti a účelnosti je to také zásada reálnosti a pravdivosti rozpočtu. Bohužel tento návrh se dle těchto zásad neřídí, a proto nemá moji podporu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní požádám o vystoupení pana poslance Petra Bendla, připraví se paní poslankyně Lucie Šafránková. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, já nemám ambici mluvit o státním rozpočtu v makročíslech, to koneckonců tady kompetentně říkal pan kolega Skopeček. I když možná na margo této věci, kdy tady byla debata na téma, co dělat v okamžiku krize, zda šetřit, či investovat, tak nemohu nepřipomenout, že v dobách krize bývalé vlády našetřily v rozpočtu, nebo v kapitole rozpočtu Ministerstva zemědělství částku zhruba 30 miliard korun, což byly zisky Lesů České republiky, národního podniku Budvar a podobně. Těchto 30 miliard korun, nebo necelých 30 miliard korun, bylo rozpuštěno do státního rozpočtu v dobách, kdy se ekonomika zvedala a kdy se ekonomice dařilo, a teď nám ty finanční prostředky zcela evidentně chybí, a chybí i v té kapitole Ministerstva zemědělství.

Možná si vzpomenete, my jsme tady diskutovali poměrně dramaticky nad tím, co se děje v Lesích České republiky a co páchá kůrovec v našich lesích, nejenom státních, ale samozřejmě i obecních či soukromých. A na margo toho, co se dělo v oblasti útoku škůdců, tak jsme v průběhu roku, nebo Poslanecká sněmovna v průběhu roku rozhodla o navýšení rozpočtu kapitoly Ministerstva zemědělství, a to o částku zhruba 7 miliard korun sloužící na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity ve státních i nestátních lesích, která vznikla v roce 2019, tak abychom byli schopni, nebo aby stát byl schopen jednak bránit dalším škodám a jednak se popasovat s tou situací, kterou kůrovec už napáchal.

Jenom připomenu pro paní ministryni, která to určitě nemá, nemusí si ta čísla pamatovat, že kapitola Ministerstva zemědělství je zajímavá tím, že více než polovina částky, těch zhruba... v loňském roce to bylo dohromady nakonec necelých 70 miliard korun, tak více než polovina kapitoly rozpočtu Ministerstva zemědělství je kryta finančními prostředky z Evropské unie. V loňském roce byl plán krytí ze státních prostředků zhruba 24 miliard, z prostředků Evropské unie 32 miliard, přičemž v průběhu roku došlo k navýšení, které jsem říkal, celková částka byla 12,9 miliardy, takže rozpočet Ministerstva zemědělství byl těch necelých 70 miliard.

Návrh rozpočtu, tak jak je dnes nám předkládán, kapitoly Ministerstva zemědělství je v podstatě na stejné úrovni, jak byl předpokládán při tom plánování v roce 2019 na rok 2020, přičemž tam chybí zcela zjevně finanční prostředky na řešení kalamitní situace. Nejsme jenom v problémech s kůrovcem, případně s dalšími škůdci, ať už je to bekyně, či hraboši a další, prostě kalamity, které se na ten sektor zemědělský hrnou, ale je to především problematika vody.

Chceme dnes tady projednávat i změnu ústavního zákona o tom, jak chceme do Ústavy zakomponovat ochranu vody. My, kteří se v tom prakticky pohybujeme, víme, že Česká republika má obrovské problémy se suchem i s povodněmi, a to především proto, že zem není schopna, nebo nemá schopnost zachytit dostatek vody, a ty finanční náklady, které jsou s tím spojeny, jsou nemalé. My o tom zcela určitě budeme podrobně debatovat, o tom, jakým způsobem je toto kryto v návrhu kapitoly rozpočtu Ministerstva zemědělství. Ale tak jak - a vlastně ani nemusím příliš počítat, myslím si, že je zjevné, že kapitola Ministerstva zemědělství rezignovala na řešení problému dopadu kůrovcové kalamity. Nebo už to možná máme vyřešeno. Možná že už jsme to všechno zvládli a že už ty finance Ministerstvo zemědělství nebude potřebovat, že to dřevo tam necháme, nebudeme ani předcházet dalším škodám kůrovcové kalamity. V podstatě to necháme být a ušetříme tím 7 miliard. Ale podle mého hlubokého přesvědčení tím napácháme mnohonásobně větší škody, pokud tuto investici neuděláme. Tato naše investice má především charakter preventivní a měla by zabránit mnohonásobně větším škodám, které by kůrovec, a nejenom on, mohl napáchat.

Chci se tedy zeptat paní ministryně, zdali počítá s případným navýšením výdajů v oblasti řešení kalamitních situací v zemědělském sektoru. Protože tak jak je ten rozpočet napsán, tam ty finanční prostředky v řádech miliard korun zcela určitě chybí. A abych trošku avizoval i do budoucna nějakou komunikaci, která proběhne, předpokládám, podrobně na jednání zemědělského výboru, myslím, že bychom se měli zase naopak bavit možná o efektivitě nákladů využívaných v oblasti tzv. nákazového fondu, který je každoročně zhruba jedna miliarda korun, nebo v tuto chvíli se pohybuje, poslední možná dva tři roky, na úrovni zhruba jedné miliardy korun, a že bychom se měli bavit o efektivitě takto vynaložených prostředků. Jestli by náhodou zemědělský sektor alespoň část toho neměl využít ve prospěch zemědělské veřejnosti někde jinde.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Lucie Šafránková a připraví se místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dovolte mi se krátce vyjádřit také k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2021, dnes spíše v obecné rovině, přičemž své konkrétní pozměňovací návrhy představím pak ve druhém čtení.

První čtení státního rozpočtu se má týkat jeho základních údajů a parametrů, objemu a výše jeho plánovaných příjmů, výdajů a rozpočtového deficitu. Ráda bych dodala - anebo rozpočtového přebytku. Ale to je dnes, bohužel, pro většinu našich občanů, zvláště těch mladších, pojem, který znají jen z ekonomických dějin nebo z ekonomické science fiction.

Nejsem asi první z těch, kdo zde v této souvislosti v první řadě bude bít na poplach proto, že návrh rozpočtu, který je nám předkládán, vychází z naprosto jiné ekonomické a legislativní reality, než která bude na jeho příjmové straně v roce 2021 s největší pravděpodobní platit. To je něco naprosto neslýchaného a bezprecedentního. Člověk se až zdráhá uvěřit, zda to předkladatel, tedy vláda, může myslet vážně. Od české vlády je tento postup zcela nezodpovědný. Vůči celému systému veřejných financí, vůči občanům, podnikatelům, vůči obcím a krajům. Vůči všem. Jde o věc, která se jednou zapíše do ekonomických učebnic černým písmem jako výstražný případ toho, jak se veřejné finance v žádném případě spravovat nemají. Ano, hovořím o plánované daňové revoluci, která ovšem není očekávatelným soubojem vládní koalice a opozice, ale bitvou premiéra vlády pana Babiše a jejím prvním vicepremiérem panem Hamáčkem, což je opět minimálně evropský unikát.

Vůči samosprávám jde navíc v mnoha případech o likvidační krok a o projev vrchnostenské arogance, která nemá obdoby. Doslova i příslovečnou ránu z milosti. Nehledě na očekávatelný a nevyhnutelný pokles jejich investičních aktivit, což se negativně projeví na celkové agregátní poptávce, a tím i na tempu celkového restartu ekonomiky po koronavirovém šoku, což má být údajně dle vlády jedním z cílů rozpočtu.

Poradní ekonomické orgány vlády v této souvislosti upozorňují, že pokud vláda urychleně nepřistoupí ke kompenzaci předpokládaného a nepřiznaného výpadku daňových příjmů buď zvýšením jiných daní, což odmítáme, anebo snížením výdajů, což hnutí SPD preferuje, lze očekávat další propad našeho strukturálního deficitu až o zhruba 1,3 % hrubého domácího produktu, přičemž toto takzvané celkové strukturální saldo, které bylo ještě nedávno v přebytku 0,4 % hrubého domácího produktu, by se tak mohlo v roce 2021 dostat až do schodku ve výši 6 % hrubého domácího produktu, zatímco jeho zákonná hranice činí po poslední úpravě už i tak nepřijatelná minus 4 %.

Navíc není k dispozici vládou přislíbený plán konsolidace veřejných financí. A to nemluvím o závažném porušení samotných základních pravidel procesu tvorby rozpočtu ze strany vlády. Mimochodem, německá vláda plán konsolidace veřejných financí a snižování rozpočtového schodku nedávno předložila. A pokud jej dodrží, je docela dobře možné, že v roce 2022 bude český rozpočtový deficit už dokonce vyšší než u našich osmkrát lidnatějších sousedů, ne relativně, ale nominálně v absolutních číslech.

Dále také platí, že projednávání a konstrukce jednotlivých rozpočtových kapitol vychází ze zastaralého rozpočtového výhledu, což jen generuje další závažné problémy. Návrh rozpočtu nezohledňuje ani předpokládané zrychlení odpisů a snížení spotřební daně u nafty, což je propad o dalších více než 20 miliard na straně rozpočtových příjmů. Velké problémy a nesrovnalosti vidím i na výdajové straně rozpočtu. V tom smyslu, že významná část zejména sociálních výdajů je rozpočtována na úrovni výdajů státního rozpočtu na rok 2020, tedy absolutně bez zohlednění dopadů epidemie koronaviru. Ale hlavně je neakceptovatelné, že v den zahájení projednávání státního rozpočtu ve Sněmovně neznáme reálnou podobu jeho příjmové stránky, respektive že víme, že tak jak je k nám předkládána, nebude odpovídat realitě, a tím pádem realitě neodpovídá ani prezentovaná výše rozpočtového deficitu.

To nelze přejít mlčením, a už vůbec nelze se na tomto aktivně svou podporou podílet. Kolegyně a kolegové, já neupírám vládě právo předložit návrh rozpočtu zcela dle jejích vlastních představ, i kdyby měl obsahovat velký deficit, byť tím samozřejmě nesouhlasím. Ale členové Sněmovny a všichni občané si zaslouží, aby tento návrh byl pravdivý a aby se jeho základní parametry za pár týdnů neměnily nějakou další vládní novelou v řádu desítek miliard korun. Navíc jde o start skluzavky, na jejímž konci je velmi brzy, zhruba do pěti let, proražení horní hranice dluhové brzdy, což je 55 % hrubého domácího produktu. V kombinaci s nabíhající ekonomickou krizí v důsledku dopadů koronaviru by mohlo jít i onen pomyslný bod, ze kterého není návratu, což opět nesmíme připustit.

Dámy a pánové, o jednotlivých nedostatcích předloženého návrhu bychom mohli mluvit hodiny a hodiny. Toto jsou úplně ty základní. A ze životních zkušeností dobře víme, že na naprosto špatných a vadných základech nelze stavět nic. Ani malou zahradní chatu, natož státní rozpočet. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí zatím poslední přihlášený v obecné rozpravě, místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Pane místopředsedo, máte slovo. Tak prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, já si dovolím udělat jednu poznámku a potom tři takové části toho svého vystoupení.

První poznámka je k tomu ideologizovanému projevu pana kolegy Bartoška. Jestli jsem dobře poslouchal pana kolegu Romana Onderku, tak ta jeho kritika nebyla kritikou zprava vůči hnutí ANO, ale byla kritikou zleva. Čili to postavení hnutí ANO je spíše napravo od středu, nikoliv mezi sociální demokracií a KSČM. Já si myslím, že bychom si neměli plést ani politologické, natož státoprávní pojmy. Tolik tedy poznámka.

Druhá, nebo první taková větší část toho mého vystoupení se týká toho, nakolik jsme na jedné lodi. Já jsem podrobně poslouchal některá vystoupení. Některá vystoupení jsem si dovedl domyslet podle toho, kdo je přednášel. A víte, mně vadí to obrovské farizejství, nebo chcete-li neschopnost oddělit přání a realitu. Já opravdu nemohu dát za pravdu těm, kteří tady říkají, co všechno by se mělo ze státního rozpočtu zaplatit, a potom řeknou, že ten deficit je moc velký, když ty jejich návrhy směřují k deficitu, který je o desetimiliardy, nebo někdy i o stamiliardy vyšší, než je plánovaný. Já prostě takovému projevu nerozumím. Nikoliv že bych nerozuměl jeho obsahu, ale nerozumím tomu, že ten člověk může předstoupit před Poslaneckou sněmovnu a něco takového tvrdit. Prostě to není možné. Buď jsme konzistentní ve svých názorech, a musíme tedy nějakým způsobem vidět, že to, co říkáme, bude mít nějaký reálný dopad a musí se to určitým způsobem také odrazit na konkrétním ekonomickém životě státu.

Mluvíme tady o tom, že jsme na jedné lodi. Přitom s klidným svědomím někteří vystupující z pravé části politického spektra - a já jsem rád, že státní rozpočet ukázal, že levo-pravé dělení politického spektra je správné a že se nepřežilo. Protože jsou návrhy solidární, a pak jsou návrhy individualistické. A ty individualistické pravicové návrhy tady zazněly. Prostě jestliže jsme na jedné lodi, tak ČR samozřejmě jsou její občané, její obce, její kraje a stát jako celek. To je ta jedna loď. Ale nemůžeme se pokoušet ze státního rozpočtu okrádat centrum, stát, ve prospěch jedné té části a říkat, že jinak to nejde. Protože každý ten krok, například snížení daní nebo snížení odvodů, to, co říkal prezident republiky, se samozřejmě promítne do toho, nakolik v tom rozpočtovém určení daní to dopadne do rozpočtu obcí a krajů.

Prosím, pokud chcete konzistentně vystupovat, vždycky si uvědomme, každý z nás, že ta slova poslouchají lidé, kteří rozumí tomu státnímu rozpočtu. Jestli se na to někdo dívá, tak samozřejmě ta vaše vystoupení nemůže vzít za bernou minci. Nemůže. A ti lidé, kteří nás poslouchají v přímém přenosu v České televizi nebo si to přečtou v rámci možností, které dává ten online svět, tak samozřejmě si říkají, jak může říct dvě věty takhle za sebou ten konkrétní poslanec nebo poslankyně, když samozřejmě jedno vylučuje druhé.

A já trvám na tom, že pokud chceme mluvit o jedné lodi, tak samozřejmě musíme vidět ten dopad, který znamená, že stát má buď menší možnosti, nebo mu zůstávají ty možnosti, a že musí komunikovat jak s občanem, tím primárně, tak samozřejmě s těmi svými součástmi, jako je obec a krajská samospráva. A jestliže chceme tady mluvit o některých věcech, které se týkají kompenzací, tak si uvědomme, že tím pádem ztrácíme i my možnosti, které dává státní rozpočet v tom nebo onom. A to je, myslím, to podstatné pro ta vystoupení. A já potom taková vystoupení nemohu brát vážně, nemohu potom podpořit takové konkrétní pozměňovací návrhy, ať už jde o zákon o státním rozpočtu, nebo o daňové zákony, nebo o zákony, které tady předkládáme v rámci stavu nouze.

A teď k tomu našemu přístupu také spíše politicky, protože odborná vystoupení naši poslanci a poslankyně už řekli. My jsme vycházeli z toho, že tentokrát by měla být vyšší rezerva vlády, a hledali jsme tam, kde je to možné hledat. Tu zvýšenou rezervu, vládní rozpočtovou rezervu, jsme hledali v tom, abychom umožnili vládě reagovat na ty neočekávané události, o kterých tady mluvil kdekdo, ale nikdo nenavrhl zvýšení vládní rozpočtové rezervy. My navrhujeme minimálně o 10 mld. právě tím, že snižujeme rozpočet Ministerstva obrany. A neděláme to na úkor Armády ČR jako její snížení bojeschopnosti. To je prosím vás tak hloupý a neuvěřitelný argument, že mu snad nemůže uvěřit nikdo, kdo nás poslouchá. Jestliže Armáda ČR při rozpočtu letošního roku 72 mld. korun nemohla jaksi najít uplatnění pro ty prostředky v některých případech, tak mi neříkejte, že pro rok 2021 to nezvýšení o 10 mld., tedy na 85 mld., ohrozí bojeschopnost naší armády nebo její schopnost pomoci občanům ČR v té tíživé situaci. Není to pravda, je to nesmysl. A ten, kdo to říká, vědomě lže. Vědomě lže. A jestli někomu jde tady o to, abychom utratili peníze českých daňových poplatníků v zahraničí, tak ať to řekne rovnou, ať se nevymlouvá. A bude to jasné, že někdo je pro to, abychom utráceli peníze českých daňových poplatníků v zahraničí a kupovali si předražené věci, ať to začíná PCR testy až po vrtulníky, a neříká tady, že to ohrožuje bojeschopnost Armády ČR. Není to pravda. A každý, kdo trochu ví, o čem je řeč, tak ví, že jsme žádným krokem, tedy snížením rozpočtu Ministerstva obrany o 10 mld. a přesunutím do vládní rozpočtové rezervy, nic neohrozili. Zejména ne to, aby Armáda ČR mohla pomáhat občanům ČR jak tady na našem území, tak samozřejmě v plnění svých povinností v rámci obrany našich zájmů.

Druhou věc, kterou, a já jsem rád, že už je součástí toho návrhu rozpočtu, je náš dlouhodobý požadavek, aby se zvýšil podíl státního rozpočtu na platbách ve zdravotním pojištění. To znamená platba za státní pojištěnce. Zvýšila se o 30 mld., jestli říkám pravdu, paní vicepremiérko, a to je částka, která umožňuje, aby v této složité situaci český zdravotní systém byl schopen pokrýt ty potřeby, které má jak v rámci té péče, tak i té nákladné péče, která souvisí s pandemií. To si myslím, že byl správný krok, a při jednání to nebyl žádný komplikovaný problém. Naopak našli jsme při jednání s vládou pochopení a je to součást návrhů státního rozpočtu. To si myslím, že je důležité.

Pak je otázka deficitu. Je zřejmé, že ten deficit bude vyšší než původně plánovaných 116 mld. Vláda navrhuje 320 mld. My jsme uvažovali o tom, jestli se máme s vládou bavit o tom, že to má být jiná částka. Diskutabilní je jenom část, která přichází z Evropy, a my dál budeme jednat o těch 180 mld., které se týkají toho, co rozhodla Evropská komise, co schválil Evropský parlament, to znamená využití prostředků. A jsme rádi, že část těch prostředků je nějak směřována, že může pomoci vědě a výzkumu, že může pomoci těm zeleným projektům, že může pomoci tomu, o čem hovořil můj předřečník, např. v zemědělství a ochraně vody, o které budeme za chvilku jednat. A jsem přesvědčen o tom, že kdo racionálně uvažuje, tak nemůže říkat, že to byl neočekávaný krok nebo že nevíme, o čem mluvíme.

Samozřejmě, že otázka těchto prostředků je otázkou jejich zapojení do toho našeho rozpočtu, jejich zapojení do programů, které potřebujeme tedy udělat jak na té národní úrovni, tak na úrovni Evropy jako takové. A v tom případě jsme přesvědčeni, že ten deficit dává možnost, aby se dal dostatek prostředků do investic, abychom byli schopni pokrýt ty věci, které se týkají toho výpadku v ekonomice, a znovu ji nastartovat. Jestliže tohle byla ta základní úvaha, tak já myslím, že ta úvaha je správná, že je to úvaha, která ukazuje na to, že škrtání ve státním rozpočtu se vymstilo České republice, a není pravda, že to byl program, který nám pomohl. Ta krize se tady táhla do roku 2012, a v roce 2013 byly mimořádné volby právě pro to, kde skončila česká ekonomika tím škrtacím programem vlád, které tady byly od roku 2008, resp. 2006. To je realita. Tak si to řekněme. Nemalujme tady z nějakých důvodů obrany toho nebo onoho jiné obrazy, než tady skutečně lidé prožili.

A na závěr mi dovolte jednu poznámku, kterou vnímám jako podstatnou, abych otevřeně řekl ano, jsou věci, které jsme ještě při jednání s vládou nedohodli. Budeme je uplatňovat v rámci druhého čtení jednání o státním rozpočtu a budou to věci, které se týkají zase potřeb občanů České republiky, ať už jsou to prostředky na to, co je součástí vládního programu a co je součástí naší dohody o toleranci, to znamená naplnění těch slibů, které byly dány učitelům, nepedagogickým pracovníkům, ať už je to otázka toho doplnění v té zdravotní péči, ať už jsou to věci, které se týkají malých obcí, které potřebují ty mimořádné programy, protože samozřejmě jsou na tom mnohem hůře než ty obce, které mají velké aparáty a velké rozpočty, a mohou se tedy zachovat jinak. A mě opravdu mrzí, že ti, kteří mají dostatek peněz, najednou říkají: a ještě dejte a my solidární nebudeme. Takhle bychom na té jedné lodi nikdy nemohli být.

Jsem přesvědčen, že mohou být ty naše pozměňovací návrhy dobrým důvodem pro to, abychom se dohodli i v širším politickém spektru, že je potřeba je podpořit, ať už je to výstavba bytů nebo infrastruktury v obcích, ať už je to podpora těch konkrétních programů v Akademii věd, které vnímáme jako součást toho důležitého rozvoje posunu vědy a výzkumu jako jednoho z motorů růstu hrubého domácího produktu. Jsou tam samozřejmě prostředky, které se ještě nepodařilo dohodnout v tom prvním vyjednávání o státním rozpočtu, ať jsou to prostředky na Ministerstvu vnitra, zejména pro Hasičský záchranný sbor apod. Ale samozřejmě jsou tam i sociální služby, kde je evidentní, že část těch lidí, kteří prošli zdravotním systémem v rámci pandemie, skončí v těch sociálních službách, zejména ti starší, a budeme muset uvažovat o tom, jestli to sociální systém unese, jako se dnes uvažuje o tom, kolik unese zdravotní systém.

Já jsem přesvědčen, že ten, kdo racionálně uvažuje, musel vnímat i slova prezidenta republiky o tom, že ten rozpočet je sestaven s plnou odpovědností, a tak jak někdy trpím, když někdo říká, že tohleto vláda udělala špatně nebo tohleto je vytýkáno z určitých důvodů, tak samozřejmě ne kvůli obraně vlády, ale kvůli obraně zákona o jednacím řádu říkám, že jako v každé životní situace je diskuse, pak je závěrečné slovo, a ten, kdo neuplatnil v té koncentrované diskusi své připomínky, tak se prostě chce domáhat, když na něco zapomněl, toho, jak je možné, že někdo má závěrečné slovo. Ano, tak to je v jednacím řádu. Tak je to v jednacím řádu. Prostě jednou ta diskuse skončí, musí dojít k rozhodnutí a to rozhodnutí je potom třeba akceptovat. Ne všichni to akceptovat chtějí, ne všichni mají tu vůli uznat, že jejich návrh nebyl většinový, že ten návrh nebyl ten, který si zasloužil podporu většiny této Poslanecké sněmovny. A já jsem přesvědčen, že právě proto, že bychom měli ctít náš základní zákon, jednací řád Poslanecké sněmovny, že bychom si některé výhrady vůči vystoupením měli spíše ponechat pro sebe, než se takovými výjevy tady zesměšňovat.

Já chci říct, že klub Komunistické strany Čech a Moravy, tak jak bylo řečeno, podpoří první čtení státního rozpočtu, nebude podporovat jeho vrácení k přepracování a bude podporovat to, aby vláda České republiky měla pro rok 2021 všechny podklady pro to, aby mohla efektivně bojovat proti pandemii, která nás zatím stále ještě pronásleduje, abychom mohli efektivně občanům odpovídat na každém poslaneckém dnu, při každé příležitosti, kdy se nás zeptají, jestli chceme, nebo nechceme pomoci, nebo je pro nás důležitější jakýsi individuální zájem, který tady někteří zakrývali mnoha slovy, a nebyli ochotni přiznat, kam směřují. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tady mám faktické poznámky a jsou tři. Takže přečtu pořadí: pan poslanec Radek Koten, pan poslanec Stanislav Grospič a pan poslanec Jan Skopeček. Takže máte dvě minuty. Tři faktické poznámky, zatím další nemám. Prosím.

 

Poslanec Radek Koten: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já jako občan tohoto státu, a myslím si, že i všichni občané tohoto státu, si formou daní, různých daní, ať už je to sociální, zdravotní, anebo daň z příjmů, tak si vlastně platí službu tohoto státu, službu pro něj jako pro občana. Myslím si, že všichni, jak tu jsme, bychom si měli uvědomit, že stát za ty vybrané daně musí skutečně občanovi odvést nějakou službu, a zároveň také platí, že ten, kdo bude doma hlídat děti místo toho, aby děti chodily do školy, anebo mu bude znemožněno podnikat, tak takový člověk bohužel nebude odvádět tyto daně. Pak tady máme různé programy COVID I, COVID II, COVID III atd, ale v případě, že se nám nepodaří vrátit děti do školy a podnikatelům jejich činnost, aby mohli podnikat, tak skutečně výhled na výběr daní bude velice mizivý.

Co se týká škrtů v armádních zakázkách, myslím si, že by bylo rozumné v této situaci zvážit, zda momentálně tuto techniku potřebujeme anebo zda jsme schopni u nás pomocí našich zbrojních firem tuto techniku vyrobit zde, protože pak by ten zisk zůstával skutečně v České republice a dávalo by to nějaký smysl, protože bychom si zaměstnali svoje lidi, kteří by zase odváděli daně v České republice.

Co se týká neziskových organizací, které skutečně nejsou pro charitu, ale jsou pro to, aby tady podporovaly dovoz nelegálních migrantů upozornění na čas), tak to skutečně bychom tady asi platit neměli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak další faktická poznámka pan poslanec Stanislav Grospič, vaše dvě minuty, prosím. A připraví se pan poslanec Jan Skopeček.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vím, že všechno je o daních, o příjmech. A o tom je i rozpočet. Proto má otázka směřuje na tu nejaktuálnější informaci, která dnes zaznívá médii a veřejným spektrem. Vlajková loď české ekonomiky, jeden z největších přispěvatelů do daňového systému tohoto státu a udržení i zaměstnanosti, koncern Volkswagen Škoda, bude převádět výrobu aut s vyšší přidanou hodnotou na Slovensko a do svých mateřských závodů koncernu v Německu. V Mladé Boleslavi nikoliv. V České republice nikoliv.

Ptám se, co vláda České republiky, co Andrej Babiš přímo při jednání s předsedou představenstva tohoto koncernu učinili pro to, aby v Mladé Boleslavi byla vyráběna i auta s vyšší přidanou hodnotou, s vyšším nárokem na i podnikatele, kteří vytvářejí pracovní místa, která se snažíme tady zachránit různými balíky, měli odbytiště, měli zakázky a měli jistotu, že budou dále moci kooperovat v rámci koncernu, udrží pracovní místa, zaměstnanost, výdělky, příjmy občanů, a tedy i stabilitu v České republice.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku zatím poslední přihlášený pan poslanec Jan Skopeček. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Já bych chtěl zareagovat na projev pana místopředsedy Filipa vaším prostřednictvím. My se můžeme lišit v tom, jak má vypadat dobrý státní rozpočet. My budeme vždycky kritizovat deficity, budeme se snažit šetřit. Komunisté to mohou mít naopak. Čemu ale nerozumím, tak je věta, že rozpočet byl připraven, jestli to dobře cituji, s plnou zodpovědností. To přece, pane místopředsedo, nemůžete myslet vážně.

Ve chvíli, kdy na příjmové straně rozpočtu nejsou započteny plánované daňové změny a jenom ze strany vlády jdou dvě alternativy těchto daňových změn, které mohou zahýbat s příjmovou stranou rozpočtu, tak to není přece odpovědně připravený rozpočet. Ve chvíli, kdy paní ministryně odmítne publikovat nejčerstvější listopadovou makroekonomickou predikci, což je prostě novum, nikdy se to nestalo, a my nemůžeme ten návrh rozpočtu konfrontovat s nejčerstvějšími daty a případně, jak deficit, tak strukturu rozpočtu té nové makroekonomické predikci přizpůsobit, tak to přece není odpovědně sestavený rozpočet. Tento rozpočet je na vodě. Tento rozpočet je zahalen mlhou, což je spíše hororová scéna než odpovědná politika.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Další přihlášku nemám. Prosím, pane místopředsedo, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím panu kolegovi Skopečkovi. Vy jste mě neposlouchal, pane kolego. Já jsem řekl, že si musíme vážit našeho jednacího řádu. Stejně tak vláda nemůže připravovat státní rozpočet podle neplatného zákona. Vy víte, nebo kdokoli z nás ví, jaký bude závěr zákona o daňovém balíčku? Jaká bude jeho účinnost? Já to nevím! Já nevím, jak dopadne jednání a jestli ten zákon bude účinný od 1. července, jak jsme se dohodli u daňových zákonů, nebo od 1. ledna 2022. Podle čeho jiného může vláda připravovat státní rozpočet, když ho musí připravit podle platné legislativy, resp. u zákonů, které připravuje ke 30. 9., dnes ke 31. 10., musí projít aspoň prvním čtením. A protože to nevíme a není jasné, jak to bude, tak je připraven tímhle způsobem. A neznám žádný důvod, pro který by mohla vláda připravovat státní rozpočet jinak. Proto jsem mluvil o tom, že si máme vážit vlastního zákona o jednacím řádu, protože to je ten proces, který máme dodržet. A jiný postup já bych považoval právě za proces neregulérní, netransparentní a neodpovídající zákonu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tady mám dvě faktické přihlášky, takže jako první předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura a připraví se pan poslanec Jan Skopeček. Tak, pane předsedo, máte dvě minuty. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Škoda, že to panu místopředsedovi Filipovi nevadilo loni, když si vláda nakreslila příjmy z daně z digitálních služeb, které mimochodem nebudou letos schváleny vůbec. Ale loni v prosinci jste, pane místopředsedo Filipe prostřednictvím pana místopředsedy Okamury, vesele hlasoval pro návrh státního rozpočtu a nevadilo vám tam, že tam jsou nakresleny příjmy z digitální daně.

Proč máme problém s daňovými zákony a státním rozpočtem v letošním roce? Vláda letos dostala měsíc navíc z rozumných důvodů. A daňový balíček přišel do Sněmovny, teď jsem se díval, abych řekl přesně, na konci června. A pak začaly hádky uvnitř vládní koalice a čekali jsme, až Ministerstvo financí pro pana poslance Babiše napíše pozměňovací návrh. Druhé i třetí čtení daňového balíčku, neříkám, že Senátu, jsme mohli mít dávno za sebou, kdyby vláda věděla, co chce. To není chyba opozice. Pamatujeme si, jak jsme začínali první čtení daňového balíčku: Hlavně aby to bylo včas! Neopakujme chyby minulých let, případně minulých vlád, aby se na poslední chvíli schvalovaly daňové změny! To je správné předsevzetí. A jaká je realita? Dne 19. listopadu budeme hlasovat ve třetím čtení pravděpodobný návrh ze Senátu. Takže pokud schválíme daňové zákony, tak to bude někdy těsně před Silvestrem a před účinností 1. ledna. A v tom je problém toho, že to není zapracováno v rozpočtu. Díky říjnu to tam mohlo být, kdyby vláda věděla, co chce, a daňový balíček mohl být odsouhlasen ještě předtím, než byl návrh rozpočtu poslán do Poslanecké sněmovny.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku pan poslanec Jan Skopeček, zatím poslední přihláška. Tak prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Ještě jedna reakce na pana místopředsedu Filipa prostřednictvím předsedajícího. Pane místopředsedo, my jsme přece této vládě umožnili to, že na rozdíl od minulých let mohla poslat návrh zákona o státním rozpočtu v pozdějším termínu. Paní ministryně tu argumentovala tím, že chce mít ta přesnější data, na základě kterých chce připravit realističtější návrh rozpočtu. A co máme na stole? Máme na stole rozpočet, návrh rozpočtu, který neobsahuje vládou plánované daňové změny a který neobsahuje a není postaven ani na aktuálních číslech ekonomiky, protože paní ministryně odmítla publikovat pravidelnou listopadovou makroekonomickou prognózu. Tak co to je za odpovědný přístup? Proč jsme to té vládě tady umožňovali, aby s tím návrhem zákona mohla přijít později s argumentem, že chce připravit přesnější návrh rozpočtu, když šla úplně opačnou cestou, a máme tady historicky naprosto fiktivní cár papíru, který neodpovídá realitě. To je odpovědnost, o které jste mluvil?

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Rozhlédnu se, zdali je ještě zájem o vystoupení v obecné rozpravě. Nikoho nevidím, takže končím obecnou rozpravu. Táži se, zdali je zájem o závěrečné slovo. Paní ministryně? Paní zpravodajka? Ano, paní zpravodajka ne, paní ministryně ano. Takže paní ministryně, máte volný prostor. Prosím.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Začnu popořádku, protože jsem vystupovala minimálně a vždycky jenom na nějaké konkrétní věci jako sociální služby a podobně.

Tak za prvé bych se chtěla velmi ostře ohradit proti tomu - a prosím vás, beru průběh té diskuse celý den a doufám a věřím, že už naposledy, protože to tady říkám poněkolikáté, ale zase jsem trpělivá, řeknu to klidně znovu - proti tvrzením, že návrh státního rozpočtu odporuje zákonným požadavkům a že jsme porušili zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, zaznělo to tady.

Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti startuje celý rozpočtový proces, to je pravda, ale není jediným zákonem, dle kterého se odvozuje výdajový rámec. Po odvození výdajových rámců v dubnu je v souladu s legislativou výdajové rámce v průběhu přípravy návrhu státního rozpočtu dále aktualizovat. Takže jsou to tři zákony, podle kterých se to nastavuje. Poslední z nich je ten, kterým se nastavil harmonogram, posunutí harmonogramu rozpočtového procesu pro rozpočet 2021. Takže jednak podle taxativně uvedených možností v § 8 zákona o rozpočtových pravidlech, kdy je možné zohlednit například odlišnou makroekonomickou predikci nebo jiné příjmy z rozpočtu Evropské unie. Zákon rovněž umožňuje navýšit výdajový rámec o 0,3 % schválených výdajů, tedy v současné době cca je to 5,5 mld. korun, v souvislosti s neočekávaným vývojem. Dále byl, a to jsem už teď zmínila, pro letošní přípravu státního rozpočtu a jeho střednědobého výhledu schválen zákon číslo 288/2020 Sb. a ten v § 1 odst. 2 umožňuje přihlédnout též k očekávanému makroekonomickému vývoji v roce 2020, který ovlivní makroekonomickou situaci v letech 2021 až 2023. Z těchto důvodů jsou rámce vyšší, než by odpovídalo strukturálnímu deficitu 4 % HDP.

Takže prosím, tím tedy znovu vysvětluji, že jsme neporušili v žádném případě platnou legislativu, a účinnou. A já se domnívám, že těmito zákony umožněný fiskální impuls je žádoucí. Nenutí totiž nesmyslně škrtat propad příjmů o 213 mld. korun v tomto roce. Ten je totiž tak hluboký, že jeho kompenzace, a říkala jsem to tu několikrát a zase to zopakuji, by podkopala oživení ekonomiky a uvedla by nás hlouběji do recese. Propad příjmů v tomto roce totiž dramaticky snížil trajektorii budoucích příjmů a právě to ze dvou třetin tvoří dnes tak kritizovaný schodek.

Současně několik z vás argumentovalo, že rozpočet je postaven na špatných předpokladech. Teď to tady znělo celé odpoledne. Takže za prvé, protože je podle některých daňová predikce odvozena z již neaktuálního makroekonomického scénáře, za druhé neobsahuje daňový balíček na rok 2021 včetně pozměňovacích návrhů. To tu zaznělo a teď to tady rezonovalo poslední hodinu a půl.

Takže znovu, popořádku. Letos byl harmonogram posunutý o měsíc, takže se vlastně na vládu předkládal rozpočet do konce září, do Poslanecké sněmovny do konce října. Já děkuji za to, že to Poslanecká sněmovna umožnila. Takže makroekonomická predikce pro rozpočet vychází běžně v červenci, v běžném roce, letos to bylo 15. září. Byla posouzena výborem pro rozpočtové prognózy a ten obě, tedy makroekonomickou i fiskální predikci, označil za realistické. Jistě, a pak se situace změnila. To je jasné a všichni to víme. Ale také je třeba si uvědomit, že ekonomika ve třetím čtvrtletí nakonec meziročně rostla více, než jsme očekávali, a zmiňovaná predikce České národní banky, která letos očekává pokles HDP nepatrně vyšší, to znamená o 7,2 %, než je naše zářijová predikce minus 6,6, ale v příštím roce pouze růst 1,7. Ano, ale současně Česká národní banka odhaduje i saldo veřejných financí na příští rok, a to je 4,9 % HDP, tedy stejné, jako odhadovalo Ministerstvo financí v září.

Rovněž bych ráda upozornila, že Evropská komise zveřejnila svoji poslední prognózu minulý týden, to znamená 5. listopadu, a v té odhadují také pesimističtější makroekonomický scénář, ale nikoliv dramatický dopad na daňové báze. Dokonce jejich predikce odhaduje schodek veřejných financí - myslím pro Českou republiku - mírně lepší než Ministerstvo financí. Oni tam mají myslím minus 6,2. Jinými slovy rozdíly v makroekonomických předpokladech těchto institucí nemají evidentně viditelné vlivy na příjmy sektoru vládních institucí, potažmo státního rozpočtu.

Ještě bych připomněla, že listopadová predikce, která je mi tak vyčítána, nikdy neměla vliv na rozpočet. Rozpočet se poslal do Parlamentu vždycky do konce září, a pak se dělala v listopadu makroekonomická predikce a ta prostě ten rozpočet neovlivnila. Nikdy ho neovlivnila, protože v té fázi už ten rozpočet byl třeba po druhém čtení. Když jsem ze stejných důvodů absolutních nejistot oznámila, že uděláme predikci až 15. září, tak jste to všichni vzali v klidu a souhlasili jste s tím, protože teď nám do toho vstoupila druhá vlna. Vždyť jsem poslala rozpočet do konce října do Parlamentu a ta predikce by byla v listopadu. Jaký by na to měla vliv? Plus minus by tam byly stejné výsledky, možná o něco horší, ale postavené na absolutních nejistotách. Kdy víme, že otevřeme provozy? Zatím to nevíme. Máme namodelovaný nějaký scénář, podle toho scénáře se pojede, podle toho PES pana ministra zdravotnictví, toho systému, ale prostě to nikdo přesně nevíme. Stihneme Vánoce, nestihneme Vánoce? Budou tam tržby? Nebudou tam tržby? Takže co chcete? A jaký by to mělo vliv na rozpočet? Jak by ho to změnilo?

A že to kvůli tomu vrátíte? Někdo z vás to tady řekl dobře, myslím, že pan Dolejš, teď si nejsem jistá. Prostě vliv by to nemělo. A všichni vy, co navrhujete vrácení, tak v podstatě navrhujete rozpočtové provizorium. A řeči, že bude třeba měsíc nebo dva, dobře, to se dá zvládnout v konjunktuře, nikoliv v tak těžké krizi.

A teď k těm plánovaným daňovým změnám. Myslím daňový balíček. Ty tam skutečně nejsou. Já jsem poslala na vládu balíček, který potom přišel do Parlamentu. To byl ten, o kterém mluvil pan předseda Stanjura, ten, který se schvaloval, tuším, začátkem července, a ten byl dokonce mírně pozitivní. Nebyla tam superhrubá mzda, bylo dohodnuto v rámci koalice, že se o tom bude jednat v souladu s rozpočtem. Na konci srpna byla společná tisková konference předsedy vlády a prvního místopředsedy, tam prostě avizovali shodu, teď tam vedeme nějaké debaty. Samozřejmě to není šťastné, ale je logické, že jsem to tam dát prostě nemohla. Co bych tam měla dát? První hmatatelné číslo, které mám, je číslo doporučení z rozpočtového výboru. A to jsem zahrnula do návrhu konsolidace veřejných financí, která byla odeslána včera vpodvečer na rozpočtový výbor podle usnesení Poslanecké sněmovny. A tam pracuji jenom s tímto číslem, protože to je první hmatatelné číslo, které mám, ale není konečné. Já nevím, na čem se tady dohodnete příští týden 20. 11., pro co zvednete ruku, který z návrhů projde, či neprojde. Takže s čím jsem tam měla pracovat?

Loni jste mě tady za digitální daň, správně to řekl pan předseda Stanjura, uznávám to, rok vláčeli bahnem, že jsem dala za 2 mld. digitální daň, byl to návrh vládní, byla na něm shoda v koalici, ale nebylo to dobře. Vyčetla mi to Národní rozpočtová rada, vyčetl to Nejvyšší kontrolní úřad a vyčetla to tato Poslanecká sněmovna. Takže teď by to bylo v pořádku? Teď bych tam dala co? Jsou tam odpisy, je tam celá řada návrhů. Navrhujete tam celou řadu slev. Takže co jsem měla? Podívat se z okna do věštecké koule a dát tam co? Maximálně bych tam mohla dát to, co bylo v balíčku po prvním čtení začátkem července, a to bylo mírně pozitivní. Takže to by se vám asi taky nelíbilo. Takže si myslím, že to je podle hesla "kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde". Takže asi tak. To téma nad daňovým balíčkem povedeme ještě příští týden, dvacátého máme třetí čtení.

Zaznělo to tady zatím úplně ne hlasitě, ale já jsem to tam četla v některých vyjádřeních, už nevím koho, to není podstatné, myslím, že pana poslance Skopečka. Ano, návrh pana premiéra v roli poslance je svázán s pravidly rozpočtové odpovědnosti, s rozvolněním těch pravidel. Já jsem tady ale řekla minulý týden, vy jste tu nebyl, pane poslanče, takže to teď jenom zopakuji, když jsme tady debatovali v rámci druhého čtení nad daňovým balíčkem, že každý z těch návrhů, které jste v podstatě předložili, kdokoliv z vás, bez rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti prostě nepůjde. A nikdo to tam nenavrhl, navrhl to tam jenom premiér v roli poslance. Kdyby tyto návrhy v podstatě prošly bez rozvolnění fiskálních pravidel, a to jsem mluvila o té chytré horákyni, chceme vám dát 15 %, chceme vám dát slevy, ale s fiskálními pravidly ať si poradí kdo chce jak chce, když to projde bez rozvolnění fiskálních pravidel, a já věřím, že ne, to říkám otevřeně ať raději neprojde nic, ale budete to tedy muset lidem vysvětlit, že nic nebude, tak potom by to znamenalo, že o to, co propadne na příjmech, bych musela škrtat z rozpočtu 22 (2022?) na výdajích. Takže to je to, co jsem tady říkala, dali bychom ekonomice transfúzi, abychom jí obratem hned pustili žilou, a to povedeme velkou debatu ještě toho dvacátého a na rozpočtovém výboru určitě, takže si myslím, že si to řekneme.

Já to jenom zopakuji pro pana poslance Skopečka, protože tu nebyl, když bylo druhé čtení. Já si to pamatuji. A ta tvrdá konsolidace, po které voláte. Totiž včera jsme tady měli debatu nad kompenzačním bonusem. Vyslechla jsem si, jak jsme málo pomáhali a teď v té druhé vlně málo plošně a ještě tam, ještě tam, to jsem slyšela celé jaro, ale na druhé straně - konsolidujte. Prostě tak co chcete? A říkejte kromě těch frází, říkejte prosím konkrétní návrhy. Říkejte konkrétní návrhy, které ty mandatorní či kvazimandatorní výdaje se vám nelíbí. To vám říkám tři roky! Nikdo z vás mi to neřekl. Vždycky skončíte u toho, že mi řeknete, ať snižujeme úředníky a ať snižujeme provozní výdaje. Copak si myslíte, že provozní výdaje v desítkách miliardách seškrtáte? Teď když potřebujeme digitalizaci? Pět procent jsem jim vzala, a stejně to bylo na krev, stejně jsem se s každým hádala. Loni jsem jim vzala 10 %. Sama jsem snižovala ještě víc na Ministerstvu financí, abych šla vzorem. Ale copak můžete, když děláme projekt MOJE daně, dokončujeme projekt HAZARD, dokončujeme paušální daň, ta je také o IT, propojení zdravotních pojišťoven, Finanční správy, České správy sociálního zabezpečení - to není jenom o tom, že se schválí legislativa. Já za ni děkuji. To je samozřejmě základ. Ale pak to musíte dobudovat fakticky. Vzpomeňte si na JIM, poslední pravicová vláda. Pan exministr Kalousek tady není. Prostě já jsem byla u toho tehdy na Finanční správě. Přijala se legislativa, a tím to s velkou slávou skončilo. IT systém nikdo nedobudoval. A já říkám, dám si malé cíle, paušální daň je krásný základ, třeba se jednou posune nějaká jiná vláda a na tom základě to Jednotné inkasní místo, nebo ať si to nazve kdo chce jak chce, jednou dobuduje, protože tady bude jakýsi podvozek. Tady bude jakýsi základ. Takže jim vezmeme peníze na to?

Nebo další, teď mluvím o svém resortu, protože ten je mi nejbližší, ale samozřejmě další. To znamená, nejde to. Prostě desítky miliard tam nenajdete. Nelžete si do kapsy. Je to jenom politická fráze, která hezky vypadá, ale je nereálná!

A ti úředníci. Zase. Zase jsem připravila ten koláč, který jsem nechala zaktualizovat. (Ukazuje materiál.) Mám ho dneska v malém, omlouvám se, vezmu si ho příště ve větším. To je ten koláč, rok, vlastně poměr státních úředníků, léta 2013, 2021, tentokrát 2021. Já vím, mám to zase špatně, já vím, pane předsedo. (Poslanec Michálek stojí před řečnickým pultíkem.) Já se už polepším příště. Zase se vám to leskne, že jo. Mám to na sítích, já to tam zase dám.

Takže kde nám narostli? 73 %, konkrétně 41 976, nárůst poměr 2013 až 2021, zaměstnanci v regionálním školství. Nepotřebujeme je? Škrtneme je? Nechceme vzdělávat děti? No asi ne, že? Tak. 12 %, nominálně 6 983, příslušníci bezpečnostních sborů. 5 %, 2 714, vojáci z povolání. Pak jsou 4 %, 2 153, zaměstnanci, kteří jsou hrazeni z prostředků EU nebo finančních mechanismů, třeba norských fondů. No a skutečný nárůst, přiznaný, mezi léty 2013 a 2021, je 3 611, úředníci a další zaměstnanci, a tam samozřejmě ještě jsou určití zaměstnanci dočasní, například na chytrou karanténu - teď mně vypadlo to další - jo, na předsednictví už musíme začít nabírat.

Já třeba za svůj resort říkám, že jsme zrušili daň z nabytí, nebo prostě Parlament, díky za to, a na Finanční správě během dvou let, jak ta agenda bude dobíhat, protože nová už nabíhat nebude, zrušíme 500 míst. To znamená, příští pololetí 100 a tak dále, protože ta agenda samozřejmě bude už končit a bude se dokončovat. Takže jenom tak pro vaši informaci. A to je krásná cesta, to já prostě pořád apeluji, pojďme cestou rušení agend, rušení práce, digitalizace. Digitalizace bude a nutně musí znamenat rušení těch úřednických míst. A oni najdou práci. Najdou práci, protože prostě máme celou řadu volných míst. A tím neříkám, že by měli jít do zemědělství, tam je 60 % vysokoškolsky vzdělaných lidí, to v žádném případě tak nemyslím, ale máme celou řadu oblastí ekonomiky, kde prostě lidé chybí, a já to slyším v těch firmách - propusťte je, my je zaměstnáme. Takže to se nemusí bát, že by skončili někde na chodníku.

Ještě k těm mandatorním a kvazimandatorním výdajům. Tak já nevím, tak zkusme. Za prvé, tady je nějaká struktura rozpočtu, pane poslanče Skopečku. Ta je dána funkcemi v České republice. Rozpočet má funkci, mimo jiné, redistribuční. To vy určitě víte. Přerozdělovací funkce v sociální oblasti je přenechána téměř na státním rozpočtu, téměř výhradně, si troufnu říct. Proto vždycky prostě to bude dominantní. Nejsilnější kapitola je MPSV. Já z toho nemám velkou radost, protože to je vždycky největší boj z toho rozpočtu, to nikdy na první dobrou nedáme s paní ministryní, vždycky je to minimálně dva dny, ale nakonec se domluvíme. Je to nejnáročnější.

Ale na druhé straně chci být spravedlivá a musím přiznat, že víc než 90 % té kapitoly jsou mandatorní výdaje. Takže prostě teď jsme v pondělí schválili 8 miliard posílení této kapitoly z vládní rozpočtové rezervy. No protože paní ministryni - a ona za to samozřejmě nemůže, to není kritika, to je stav - chyběly peníze na ošetřovné, taky jste tady schválili 70 %, pane předsedo Jurečko - 70 %, že jo? No, tak narostly nám tam výdaje. Takže co? Tak jim to nedáme? Mají na to nárok, když je to podle zákona? Mají. Vzrostly nám nemocenské dávky. Nemocenské dávky, protože jsou lidé více nemocní. Prostě to se dát musí. Takže přestože to je největší kapitola, přestože jsou tam prostě stovky miliard, tak jsme teď posílali o 8 miliard a modlím se, aby to stačilo. Naštěstí tam možná nedočerpáme Antivirus, tak se to bude moci převést z těchto oblastí.

Takže největší položkou na výdajích v rozpočtu jsou dávky důchodového pojištění - 536 miliard v roce 2021. Takže co. To je ten nárůst, o kterém mluvíte, v těch mandatorních výdajích. Tak to vezmeme těm důchodcům? To už tady bylo, když se snížila valorizace na 40 korun. To už tady bylo. To snad asi o tom se nechceme bavit, věřím, že tam jste vůbec nemířil.

Platy včetně pojistného - 300 miliard v roce 2021, ale zhruba polovina z toho směřuje do školství. Tak jim to nedáme, když se všichni tady zaklínáme, jak je pro nás školství důležité, jak to vzdělání, jak mně tady paní poslankyně Kovářová vyčítala, že jsem říkala, že jsme jim to slíbili, vytrhla půlku mé věty? Ne. Je to pro nás jedna z velkých priorit této vlády. A i té minulé. Tam to začalo někde a prostě tato vláda to musela ufinancovat, protože prostě už se nastartovala, minulá vláda nastartovala reformu regionálního školství. Navíc v tom současném návrhu rozpočtu nerostou ty sociální dávky přemrštěně, ale pouze podle zákona. To je vždycky boj. A tady tedy musím říct, že to MPSV nechává i na těch propočtech Ministerstva financí. Tam většinou spor není, my se spíše hádáme o ten zbyteček těch nenárokových částek.

Samozřejmě musíme také přihlédnout k celkovému ekonomickému vývoji, protože se rozpočtuje dvojnásobná výše prostředků na dávky v nezaměstnanosti. Prostě určitá míra... Uvědomme si, že držíme tu ekonomiku na jakémsi acylpyrinu. Máme tady Antivirus, kompenzační bonus a tak dále. Ty podpory se začnou postupně vypínat. A tady je jasné, o tom jsem mluvila včera, nechci to opakovat, dojde k restrukturalizaci ekonomiky, ale dojde i k tomu, že část těch lidí může o tu práci přijít, a přijde o ni, a bude závislá nějakou dobu na sociálním systému, na robustním sociálním systému. Mluvili jste tady o Spojených státech amerických. To je jedna strana mince. Ale tento sociální robustní systém tam tedy není. Tam není. Když diskutujeme na NERVu s panem profesorem Švejnarem a on říká, zvyšte ty dávky v nezaměstnanosti ještě víc, než jsou teď, tak mu oponuji, vždycky říkám, ale tam může skončit člověk na ulici ze dne na den, tady ne. Tady máme prostě zákony o zaměstnanosti v této oblasti, které chrání toho zaměstnance. Proto třeba já jsem proti tomu, aby se tyto dávky zvyšovaly. Já to říkám otevřeně, naprosto nepopulisticky. Ale musíme je zvýšit co do počtu, protože bude víc těch lidí, kteří je prostě budou čerpat.

Takže existuje několik hledisek, jak se dívat na vývoj těchto výdajů. Je pravda, že jejich hodnota v letech 2020 a 2021 je vysoká v poměru k příjmům. Ale to svědčí o razantním propadu příjmů v důsledku krize, což je zcela logické, a v podílu na celkových výdajích nijak zvlášť nevybočují z hodnot v minulosti. V poměrovém vyjádření také závisí na celkovém deficitu. V roce 2020, kdy deficit rozpočtu je půl bilionu, je podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů nejnižší za posledních minimálně 15 let. Za tím si stojím. A konečně v poměru na HDP byly předkrizové hodnoty opět jedny z nejnižších, případně vůbec nejnižší od roku 2025 (?), zatímco vyšší hodnota v letech 2020 a 2021 je vyvolána propadem HDP. Z toho je patrné, že nechceme-li narušit sociální smír, uvrhnout lidi do chudoby, zdevastovat školství, vyplenit obranu nebo vystoupit z EU, je lékem zvýšení HDP a následně i veřejných příjmů.

A škrtat v pojistných dávkách je extrémně nekorektní. To říkám při vědomí toho, že jsem v konjunktuře po tom neustále volala, po revizi sociálních dávek. Ale ne teď. Teď prosím ne! Teď si prosím važme toho robustního sociálního systému, toho záchranného kruhu, který lidem prostě pomáhá a neuvrhuje je do bezprostřední chudoby. Protože pokud si platíte pojištění pro případ nějaké události - stáří, nemoc, invalidita - přece nemůžete jednostranně porušit podmínky smlouvy v uvozovkách jenom proto, že zrovna šetříte, a vzkázat, zkuste to zítra, zkuste to příště. To přece ne. A to tato vláda tedy v žádném případě dělat nechce!

Na druhou stranu jsme si ale vědomi také ekonomické situace, rozpočtových omezení, a kde to jde, držíme ve výhledu částky fixní, jako například u platů ve veřejném sektoru, což také samozřejmě nebylo vůbec jednoduché prosadit, ale prosadili jsme to a věřím, že to udržíme během rozpočtového procesu, protože je to fér. Jestliže neporostou platy v soukromém sektoru, a tady to padlo, protože skutečně víte, ta debata, já to nemám ráda, tady zaznělo, že... porovnávaly se tady, někde jsem si to poznamenala, abych to nezapomněla... porovnávaly se tady prostě ty průměry platů soukromého a veřejného sektoru, ono to je velice složité. Tady byl obrovský dluh od minulých vlád, které byly po té poslední krizi, myslím ty vlády před rokem 2014, tady zůstal deficit, který prostě tyto vlády, tato a ta minulá, prostě dorovnávaly. Deficit i v těch platech, tam je 60 až 70 % vysokoškoláků. Takže máme dát právníkům, excelentním, kteří třeba vedou mezinárodní arbitráže, nebo expertů je celá řada, kteří dělají třeba takovéto makroekonomické predikce, lékařům, učitelům, tak snad jim musíme dát adekvátní platy. A to se pořád motáme v kruhu.

Přesto jsme šli do toho a řekli jsme, navrhneme zmrazení v rámci jakési mezispolečenské solidarity, a proto chceme jednat o snížení dani zaměstnanců. Je to 4,5 milionu lidí ve veřejném, v soukromém sektoru. A těch 7 % z hrubého v průměru, jak vychází, a poslala jsem vám na rozpočtový výbor, takové tabulky, grafy, přesně jak to vypadá, můžete si tam modelovat ty jednotlivé návrhy, jak který vychází. To bude to jediné, co oni budou mít. To jediné. A ještě narovnáme zdanění, byť tedy to navrhujeme na dva roky, nebo navrhl premiér v roli poslance, narovnáme mezi OSVČ, zaměstnanci. A v konsolidační strategii, kterou jsem odeslala včera, tak tam právě modelujeme, nebo modelujeme s kolegy z Ministerstva financí, protože to bylo to jediné, co jsem měla k dispozici, vzala jsem všechny návrhy, nebo vzali jsme všechny návrhy, které prošly rozpočtovým výborem, které rozpočtový výbor doporučil, i když nevím, zda tak dopadnou na plénu, a ty jsou v té konsolidační strategii započteny s tím, že u snížení daně zaměstnanců 15 a 23, protože návrh Andreje Babiše prošel, tak je to tam namodelováno na dva roky. A protože jsem, já nevím, jak se rozhodne příští vláda, příští parlament, příští politická reprezentace, tak jsme tam od roku 2023 dali návrh, který byl v současném programovém prohlášení vlády 19, 23 a kompenzace tří čtvrtin pojistného. Ale samozřejmě je to fikce. To může být úplně jinak. Stejně čeká příští vládu debata, legitimní debata, o daňovém mixu. A ona potřeba určitě bude a bude nutné o ní mluvit. Takže je tam něco, co je fiktivní.

I to Německo, kterým se tady zaklínáte celý den, a už jsem to tu říkala, i to Německo si naplánovalo trajektorii konsolidace, ano, to máte pravdu, ale kancléřka Merkelová jasně řekla, i Olaf Scholz, ministr financí, že konkrétní opatření, zda budou na výdajové straně, nebo na příjmové straně, bude otázka další debaty. Německo je také před parlamentními volbami. Takže prosím, tam není, v tom materiálu nejsou žádná konkrétní opatření. Německo si naplánovalo trajektorii konsolidace s tím, že konkrétní opatření se budou diskutovat.

My jsme zatím navrhli v konsolidační strategii vlastně takové tři... nepočítáme zatím s příjmovou stranou, říkáme, to je debata o celém daňovém mixu a musí ji vést příští politická reprezentace. Ale dali jsme na výdajové straně zmrazení platů veřejného sektoru, nevalorizace provozních výdajů, čili tím pádem klesají, a evropské peníze. A samozřejmě, jak jsem řekla, už se nebudu opakovat, bude se to diskutovat.

Jinak, pane poslanče Skopečku, nemáte pravdu, že se vždycky dělaly fiskální výhledy. Já nevím, s kterou úřednicí Ministerstva financí jste mluvil, je mi to úplně jedno. Ale v roce 2010 se také fiskální výhled nedělal. Kdyžtak vás odkážu na naše archivy. Kolegové mi to vyhledali. Tehdy se dělal konvergenční program až na podzim - běžně se dělá do konce dubna. Takže na jaře nebyla žádná fiskální predikce, protože v podstatě to bylo zatíženo takovou mírou nejistoty, že to nebylo prostě možné. Takže není to pravda. Není to pravda. A to ta krize zdaleka nebyla tak hluboká, jako je tato. Takže dala vám nesprávné informace. Kdyžtak mi napište příště, nebo mi zavolejte, stačí esemeska, já vám podám přesné informace z archivu Ministerstva financí. To zahrnutí balíčku je v konsolidační strategii, kterou jsme včera zaslali.

V roce 2010 po krizi - ještě malá poznámka - schodek veřejných financí byl 4,2 % HDP. My na rok 2021 odhadujeme schodek 4,9 % HDP, a přitom je propad a tato krize mnohem hlubší. To jsou všechno čísla dohledatelná, publikovaná a naprosto jasná. To není nic, co bychom si tady vycucali z prstu.

Vláda tedy nemůže v tuto chvíli šetřit způsobem, který navrhujete, tou chytrou horákyní, protože vy na druhé straně navrhujete celou řadu navýšení výdajů, a pak říkáte šetřit. To prostě nejde. Anebo řekněte konkrétně kde. Buďte už prosím jednou konkrétní. Řekněte, vzali bychom důchody, nedali bychom učitelům. Řekněte to. Řekněte to prosím. Protože zatím to tady nezaznělo.

Mandatorní výdaje jsou jasné. Určitě jsme se shodli, že nechceme škrtat nic tady z těchto, o kterých jsem mluvila.

A ještě jednu věc. Kdybych si vzala tu historii... Kde to mám? (Hledá v materiálech.) Dneska mi dali malé grafy, některé malé, některé velké, já se polepším. Ale mám to všechno na stránkách. Tak to jsou ty investice od roku 2013. (Ukazuje.) Můžu to příště přinést od roku 2007. Takže my neškrtáme v investicích tak, jako se v těch krizových létech v investicích škrtalo. A to já zas budu poslouchat, jak je to v přepočtu na HDP, ale prostě ta čísla jsou jasná a tvrdá.

Jinak podle jasných a tvrdých čísel, pane poslanče Skopečku nepřítomný, vlády ODS, když se tak strefujete do naší vlády, nikdy neměly přebytky státního rozpočtu ani vyrovnaný rozpočet. Takže to byste byl frajer, kdybyste - já vím, že jste u toho nebyl, já taky ne - kdybyste řekl, my jsme byli takoví, měli jsme to vyrovnané, měli jsme přebytky, vy to neumíte. Neměli. Když už tedy vedeme takovouto debatu, kterou já nerada vedu, ale prostě když je hozená rukavice, musím ji každopádně zvednout.

Takže je to samé takové jako vždycky - mělo by se, utratilo se, projedlo se. Jenom třeba na tu dluhovou brzdu, o které jste mluvil - dluhovou službu, pardon, ne dluhovou brzdu, dluhovou službu, dáváme meziročně asi o 3,8 mld. méně, protože ji prostě děláme smysluplně a máme ji nastavenou systémově. Takže naopak, škoda že ta politika tehdy nebyla moudrá. Tady není pan poslanec (nesrozumitelné), já k němu mluvím. Škoda, že tehdy nebyla moudrá politika, možná jsme to dneska mohli mít postaveno na úplných základech.

Nebudu se tady bít v prsa, že všechno děláme nejlépe. V žádném případě. Celou řadu věcí jsme mohli udělat lépe, ale také mnohem hůře. A znovu opakuji, nechme to prosím na historii, ať dá odpověď na to, jakým způsobem jsme v této krizi postupovali a jakým způsobem jsme se snažili podpořit ekonomiku a hlavně nenechat v tom naše lidi a naše firmy. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám také děkuji. Přeji vám pěkný podvečer, vážené kolegyně, vážení kolegové. S přednostním právem se přihlásil o slovo pan předseda Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobrý večer, vážený pane předsedající, paní ministryně, členové vlády, páni ministři tři, kolegyně, kolegové. Já si dovolím zareagovat na některé věci, které tady ve svém závěrečném slově říkala paní ministryně.

Já si myslím, že je potřeba tu debatu trošku v tom shrnutí rozdělit na tu otázku, jestli procesně některé věci nebylo možné udělat lépe. A tady si myslím, že jestliže tady byl předložený daňový balíček, sněmovní tisk 910, celý balíček změny mnoha zákonů, které se týkají příjmů i výdajů státního rozpočtu, byl do Sněmovny předložen 24. 6., kdyby byla opravdu vůle, tak vidíte, že tady i vládní koalice využívá institutu mimořádných schůzí, tak jsme v tento okamžik měli za sebou třetí čtení a mohli bychom být v situaci, kdy v okamžiku, kdy tady dnes probíhá první čtení zákona o státním rozpočtu pro příští rok, tak bychom opravdu reálně věděli, co na straně příjmů a výdajů můžeme očekávat. Takže tady nemohu souhlasit s tím, co říkala paní ministryně, že to lépe nešlo udělat. Tady si myslím, že kdo jsou pamětníci více volebních období, i paní ministryně, která v té minulé vládě byla v roli náměstkyně ministra financí, tak já si nepamatuji, že bychom tady projednávali zákon o státním rozpočtu na příští rok a měli tak zásadní daňové změny rozpracované před třetím čtením. To si opravdu nepamatuji, že by to nastalo. Takže tolik k té procesní stránce.

Pak ta otázka příjmů, výdajů a toho, jak tady paní ministryně říkala i vůči opozici - co navrhujete, abychom dělali, nedělali apod. Já si myslím, že to klíčové, co v tento okamžik tady leží dneska na stole, je především způsob a přístup ke zrušení superhrubé mzdy. Já pominu debatu z hlediska způsobu výpočtu, který považuji za chybný. Připomenu, že v roce 2015, bylo to v koaliční vládě ČSSD, ANO a KDU-ČSL, jsme to chtěli zrušit. Tehdy v době, kdy nám ekonomika rostla, tak hlavní argument, proč to nešlo a proč to na koaliční radě zkrachovalo, byl argument tehdejšího ministra financí Andreje Babiše: nedopustím to, protože to je zásadní výpadek příjmu do státního rozpočtu, měst a obcí a krajů. Na tom to koaliční partner shodil v době, kdy opravdu tady byl velmi dobrý ekonomický růst.

Střih. Jsme v situaci, která je dneska ekonomicky daleko horší, náročnější. Ano, já chápu, že mnoha rozhodnutími i této Sněmovny, i hlasů poslanců za KDU-ČSL, jsme podpořili spoustu věcí, které se týkaly navýšení příspěvků na péči, které se týkaly valorizace důchodů, které se týkaly dofinancování sociálních služeb a pomoci potřebným. To všechno jsme podpořili a na tom tady byla shoda napříč politickým spektrem v Poslanecké sněmovně. Ale fakt nerozumím tomu, proč v dané situaci se přichází s tím, že se tady bude rušit superhrubá mzda takovým způsobem, kdy není proti tomu adekvátní úprava daňového systému tak, aby se příjmy a výdaje v této operaci vyrovnaly. Tomu opravdu nerozumím. Nebo aspoň aby se zminimalizovala částka toho dramatického rozdílu.

Je potřeba říct těm budoucím generacím, daňovým poplatníkům za několik let, kdo to zaplatí. V příštím roce toto zaplatí emise státních dluhopisů. Ale bude tady muset být vláda, která v příštích letech řekne, jakým způsobem tento velký výpadek do státního rozpočtu vyrovnáme úpravou jiných daní, které budeme muset zvýšit. To je prostě potřeba umět takhle zodpovědně říci. Budou to daně z nemovitosti? Hodí se to na města a obce, ať to vyřeší ony? Nebo to budou jiné typy daní - otázka DPH, otázka spotřebních daní a tak dále.? To v té debatě zásadně chybí. A já jenom připomenu, že z těch zhruba 85 miliard korun - znovu to zopakuji, včera se mnou paní ministryně nesouhlasila - je to tak, že půlka této částky půjde ve prospěch jedné čtvrtiny nejvýše příjmových zaměstnanců v České republice. Takže taková ta obecná proklamace, že to pomůže všem lidem, není pravdou. Těm nejvýše příjmovým domácnostem, kde jsou ti zaměstnanci, to měsíčně přinese podle propočtu až 5 800 korun. Ale těm nejníže příjmovým, těm to nepřinese vůbec nic, nebo naprosto zanedbatelnou částku. Takže když se tady chtělo jít cestou zvýšit příjmy domácností tím, že se jim sníží nějaká část daně nebo podpoříme jejich příjmy, tak bylo daleko jednodušší udělat nějaké úměrné přiměřené zvýšení slevy na poplatníka, případně slevy na dítě, jak navrhujeme my za KDU-ČSL, a nedělat tak dramatický výpadek. Včetně toho, že nechápu, že se na tom není schopna vláda domluvit předtím, než se to tady podá a podává se to pozměňujícími návrhy.

Potom prosím paní ministryni - která tedy telefonuje, takže mě nemůže poslouchat asi úplně - říkat ty argumenty: vždyť jsou tady kolegové z ODS, v duchu vy jste přebytky neměli, my jsme přebytky měli apod. Já pokorně upřímně říkám, že to, co se povedlo za vlády Bohuslava Sobotky, že tady byly i roky s přebytkovými rozpočty, nebylo primární zásluhou té vlády jako takové. Ano, ta některými opatřeními k tomu přispěla, ale říct a bít se v prsa - to, že máme v tom a tom roce přebytkový rozpočet ve výši 68 miliard korun, to prostě nemůže ta vláda říct, že to se povedlo díky tomu, jak fungovala rok předtím nebo v tom daném roce. To tak prostě není. Byl to souběh vícero faktorů, dobíhající programové období v rámci Evropské unie, dofinancování programů, to je potřeba si férově přiznat.

Takže prosím pěkně, pracujme s těmi fakty racionálně, protože i ta veřejnost, která tyhle věci vidí, by měla slyšet to, že to, co na první pohled dneska vypadá hrozně pěkně, hrozně sexy, protože všichni budou mít najednou více peněz, protože se sníží daně, tak je potřeba lidem taky říci: mnoho z vás to vůbec takhle nepocítíte a drtivá většina z vás to zaplatí v budoucnu. A to tady v té debatě bohužel vůbec nezaznívá.

Takže mě mrzí, že je tady spousta signálů, které říkají: některé věci nejsou v pořádku, chtělo by se na to dívat jinou optikou. A myslím si, že třeba jít cestou, když jste se ptala, kde vzít ty úspory, já si myslím, že kdyby se na jednotlivých resortech a podřízených organizacích řeklo minus 10 % z hlediska provozních nákladů, tak je to naprosto reálná věc. Zvýšíme platy v resortech, které jsou dneska nejvíce exponované - zdravotnictví, školství nebo např. vnitro. Tam si umím představit, že ti lidé opravdu tady dneska táhnou to, že ta společnost vůbec funguje, tam s tím souhlasím. Ale já nevidím v tom rozpočtu ani tyto věci. Bylo to tady během dneška několikrát rozebráno.

Takže to jsou některé věci, které mě v té debatě mrzí, a považuji je za ne úplně fér, proto jsem tady vystoupil, abych i toto tady uvedl na pravou míru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám také děkuji. Pan předseda Kalousek s přednostním právem. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dovolte mi jenom dvě poznámky k závěrečné řeči paní ministryně financí.

Paní ministryně říkala, že bude zase poslouchat, jak byly ty investice k poměru k hrubému domácímu produktu a že se jí to poslouchat nechce, protože platí tvrdá čísla. Dobrá. Jestliže platí tvrdá čísla, tak je pravda, že rostly investice, ale rostl také dluh. Nebo platí poměr k hrubému domácímu produktu, pak dluh klesal a klesaly také investice. Jedno, nebo druhé, paní ministryně, obojí je pravda. Ale je naprosto neseriózní používat propagandisticky různé metodiky pro různá čísla, jak se vám zrovna hodí. Většina lidí to umí totiž přečíst. To byla poznámka první.

Poznámka druhá. Paní ministryně financí se nad deficitem, o kterém i ona dobře ví, že bude větší než 320 miliard, tak nad tímto deficitem si posteskla: škoda že ta vaše politika nebyla tenkrát tak moudrá jako ta naše.

Kdybychom tenkrát dělali stejně moudrou politiku jako vy dnes, paní ministryně, tak jste dneska stáli na dluhové brzdě a fakt nevím, co byste dělali.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan předseda Radim Fiala.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi k prvnímu čtení státního rozpočtu už jenom krátkou poznámku.

Tak jak už bylo mnohokrát řečeno, všichni jsme tady napříč politickým spektrem schválili deficity státního rozpočtu, které se zvyšovaly. Někdo hlasoval pro menší, někdo pro větší. A v této naprosto ojedinělé situaci, ojedinělé od roku 1989, si myslím, že na podporu ekonomiky ty věci, které jsme schválili, byly naprosto dobré a správné.

Na druhou stranu, jak už jsem řekl, je to ojedinělá situace a já jsem přesvědčen o tom, že je to tak ojedinělá situace, která přímo volá po nějaké inventuře výdajové stránky státního rozpočtu. Podle mě 30 let ty výdaje nikdo nekontroloval. Každá vláda dělala výdaje podle svých priorit, podle svých volebních programů. A já jsem přesvědčen, že je potřeba se na to znovu podívat. Některé potřebujeme ve 100 %, možná ve 150 %, některé ale jenom třeba v 50 nebo v 70. A samozřejmě je mi jasné, že když začneme teď tyto věci řešit, tak nám přinesou užitek třeba za tři roky. Legislativní proces trvá rok, rok to musí být v procesu ve státním rozpočtu, musí to fungovat, a třetí rok teprve uvidíme výsledky. Ale já bohužel nevidím ani žádnou koncepci - koncepci restrukturalizace státního rozpočtu. A to mě mrzí. Kdyby vláda řekla ano, letos je to tak, za dva roky to bude tak, za čtyři roky to bude tak a tolik ušetříme, abychom aspoň měli představu, že ty další generace nezadlužíme, tak si myslím, že se nám všem bude lépe usínat. Ale bohužel to vláda neudělala a výdajová strana rozpočtu zůstává pořád stejná. To znamená, já jsem ani nezaznamenal tu snahu někde něco, například na provozních výdajích, ušetřit.

Co se týče výdajové strany rozpočtu, musím ještě říct, že se nám tam nelíbí, teď mluvím za hnutí SPD, některé věci. Hlavně jsou to zbrojní zakázky. I když někdo argumentuje offsetovými programy, já jsem přesvědčen o tom, že jde o čistou podporu ekonomik cizích zemí v této složité době. A mám na to argumenty, protože například Finové repasovali některé vojenské věci a řekli ano, my si to koupíme, my také chceme bojeschopnou armádu, ale koupíme si to za dva, za tři, za čtyři, za pět let, až ta největší ekonomická krize pomine. A já jsem čekal, že to naše vláda udělá také, ale zatím mám pocit, že to za něco vyměnila nebo směnila někde ve světě.

Takže na závěr za hnutí SPD musíme říct, my nejsme pro tento rozpočet, nepodpoříme ho a budeme hlasovat i pro vrácení k přepracování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V tuto chvíli se hlásí s přednostním právem zastupující místopředseda klubu ODS pan Skopeček a připraví se paní místopředsedkyně klubu Starostů a nezávislých.

 

Poslanec Jan Skopeček: Paní ministryně je tak odvážná a jistá argumentačně ve svých kramflecích, že vždycky počká na závěrečné slovo s tím, že nebudu moci vystupovat. Naštěstí tady není v tuto chvíli pan předseda, tak mohu s přednostním právem.

Paní ministryně, říkala jste, že za vlád ODS nebyly vyrovnané rozpočty nebo přebytky, tak já bych doporučil paní ministryni, aby se podívala, doučila se to, protože celá 90. léta, a to dokonce v průběhu bezprecedentní transformace ekonomiky z centrálně plánované na tržní, byly až do roku 1998 vyrovnané rozpočty, paní ministryně, a to bylo za vlád ODS. To je jedna věc. (Komentáře ministryně Schillerové.) Nechte mě prosím domluvit, také jsem vám do toho neskákal.

S deficity rozpočtu začal až Miloš Zeman, který se tu dneska chlubil tím, že je dělal nízké, ale už zapomněl dodat, že ho tehdy v tom brzdil toleranční patent, který byl uzavřen mezi sociální demokracií a ODS. Kdyby to nebylo, tak máme i s Milošem Zemanem deficity výrazně větší. K tomu se také nepřihlásil.

Co se týče výtky k mandatorním výdajům, já nekritizuji, že mandatorní výdaje existují. Já kritizuji to, jakým způsobem se dramaticky vyvíjejí a jakým způsobem dramaticky rostou. Takže vy jste tady předváděla filipiku, co všechno mandatorní výdaje znamenají. To my všichni, paní ministryně, dobře známe určitě stejně dobře jako vy, takže to jste si mohla odpustit. Já jsem kritizoval to, jak i v dobách ekonomického růstu vaše mandatorní výdaje rostly a jak vaše vláda nebyla cokoliv schopna s tím udělat, včetně důchodové reformy.

Investice, ty si určitě namalujete, jaké chcete, ale znovu říkám k podílu HDP, což je určitě ekonomicky správné uvádět ekonomická čísla v nějakém kontextu relativně k hrubému domácímu produktu tak, aby to bylo srovnatelné, tak jsou prostě stejné letos jako v době krize v roce 2009.

Když tu kritizujete pravicovou vládu, tak to je také takové úsměvné. Protože když se potkávám s vašimi kolegy v televizních studiích, tak kritizují pravicové vlády za to, že příliš šetřily. Vy vyčítáte, že v době krize realizovaly deficity, tak už si to ujasněte v hnutí ANO, jestli tedy Topolánkova vláda měla více šetřit, nebo více utrácet. Někdo z hnutí ANO říká jedno, vy říkáte druhé, ale celkově to vůbec nedává žádný smysl. Takže je potřeba ty věci trošku promyslet, než je tady na mikrofon budete říkat, a i trošku se podívat do té tabulky i do historie. Mimochodem, kdyby Topolánkova vláda a další pravicové vlády nešetřily, tak byste byli dneska vy v daleko horší situaci. A to, že se ODS historicky chovala k rozpočtům velmi zodpovědně na rozdíl od vás, vám umožňuje dneska to utrácet mnohem více za méně peněz.

Tak to jenom reakce na vaše závěrečné slovo. A jménem klubu ODS poprosím pana předsedajícího o vyhlášení pětiminutové přestávky před závěrečným hlasováním.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já tenhle návrh samozřejmě reflektuji. V tuto chvíli umožním vystoupení zastupující místopředsedkyni klubu Starostů, paní poslankyni Kovářové. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych reagovala na závěrečnou řeč paní ministryně, a to v souvislosti se zrušením superhrubé mzdy. Paní ministryně si položila, nebo nám položila, otázku: tak kdy jsme to tam tedy měli dát, to zrušení? A já odpovím. V programovém prohlášení vlády od června roku 2018 máte, že zrušíte superhrubou mzdu. Čili kolik let jste na to měli? Měli jste na to více než dva roky.

Připomenu také historii ve vyjadřování pana premiéra, tedy pana poslance, který vložil onen pozměňovací návrh do daňového balíčku, jeho veletoče. Nejprve konstatoval, a myslím, že zde i hlasitě vykřikoval, že superhrubá mzda je megapodvod na voliče. Zajímavé bylo ovšem, když přišel poslanecký návrh z řad ODS, aby superhrubá mzda byla zrušena, tak pan premiér otočil, nevadil mu megapodvod na voliče a říkal, že zrušení superhrubé mzdy by zničilo Českou republiku. Znamená to tedy, když nyní pan poslanec Babiš, premiér Babiš, podává takovýto pozměňovací návrh, tak tím říká, chci zničit Česko?

A jenom abychom si připomněli ještě historii, jak to bylo se zrušením superhrubé mzdy a se zrušením jejího zrušení. V roce 2008 pan ministr financí Kalousek a tehdejší vláda zavedli superhrubou mzdu. V roce 2012 tuto superhrubou mzdu zrušili s účinností od 1. 1. 2015 a v souvislosti s tím ještě zaváděli Jednotné inkasní místo. Kdybychom tenkrát dělali stejně moudrou politiku jako vy dnes, paní ministryně, tak jste dneska stáli na dluhové brzdě a fakt nevím, co byste dělali.

Když přišly vaše vlády, tak jste toto jednotné inkasní místo, tento systém, který by mohl zjednodušit podávání například daňových přiznání, zrušili, to za prvé, a za druhé jste zrušili zrušení superhrubé mzdy, protože jste si ji tímto ponechali. A proč? Nevadil vám ten megapodvod na voliče. Ale těch 80 miliard každý rok vám - v uvozovkách - nesmrdělo. Takže aby bylo jasno, jak to bylo se zrušením, zavedením a se zrušením zrušení superhrubé mzdy.

A druhá věc, vaše otázka zněla: Tak kde šetřit? Navrhněte výdaje. Myslím, že ta pravda - může být pravdou, že v současné situaci šetřit desítky miliard na provozních výdajích asi není možné. Ale co máte ve vládním prohlášení? Digitalizaci. A digitalizace veřejné správy, respektive státní správy především, vede k obrovským úsporám. V Estonsku to dokázali, a dají se uspořit až 2 % z HDP. Takže jde to! Ale vy jste bohužel tuto šanci na úspory propásli.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pokud se nikdo další nehlásí s přednostním právem, tak bych vyhlásil přestávku před závěrečným hlasováním, máme tady dva návrhy, do 17.56 hodin.

 

(Jednání přerušeno od 17.51 do 17.57 hodin.)

 

Tak, kolegyně, kolegové, je 17.57 hodin, čas vyhrazený na pětiminutovou přestávku vypršel. Všechny jsem vás svolal do jednacího sálu. Všechny vás odhlásím, přihlaste se prosím svými identifikačními kartami.

Já zrekapituluji, o čem v tuto chvíli budeme hlasovat. Budeme hlasovat o dvou návrzích. První návrh je pana - nebo - ano, promiňte. Já dám slovo paní zpravodajce a ta nás provede těmito dvěma hlasováními. Takže nemusím to dělat já. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: Já děkuji, pane místopředsedo za slovo. Máme před sebou v podstatě tři návrhy. Návrh, který je rozpočtového výboru, a pak padly dva protinávrhy na vrácení. S tím, že každý je koncipován jinak a má jiný text, takže rozhodneme nejlépe, když budeme hlasovat o obou těch protinávrzích, a pokud nebudete mít námitku, já navrhuji, abychom hlasovali v pořadí tak, jak byly načteny. Není-li námitka, nevidím, takže první návrh usnesení, respektive první protinávrh podal pan kolega Kalousek a návrh toho usnesení zní:

Poslanecká sněmovna vrací vládě návrh zákona o státním rozpočtu k dopracování s následujícím doporučením:

1. příjmy přizpůsobit ekonomické realitě,

2. výdaje přizpůsobit skutečnosti, že bude pokračovat koronavirová krize.

Termín: 30 dnů.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 263, přihlášeno 101 poslanců, pro 47, proti 48. Návrh byl zamítnut. Další návrh.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: Druhý návrh je ve znění:

Poslanecká sněmovna vrací vládě České republiky návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2021 s následujícím doporučením:

1. příjmy ponechat v navržené výši,

2. výdaje snížit o 120 miliard,

3. saldo minus 200 miliard.

Termín: 20 dnů.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 264, přihlášeno 103 poslanců, pro 49, proti 41. Návrh byl zamítnut.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: A nyní nám zbyl návrh rozpočtového výboru v usnesení 463, když dovolíte ho nebudu celé číst, to už jsem udělala v rozpravě. Nicméně jenom řeknu to hlavní, to znamená, že Poslanecká sněmovna schvaluje základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2021 podle sněmovního tisku 1067. A jestli dovolíte, dále číst ho nebudu, jak říkám, načetla jsem ho celé, odvolávám se na jeho znění.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 265, přihlášeno 103 poslanců, pro 54, proti 49. Návrh byl přijat. (Posl. Vostrá: To byly všechny návrhy.)

 

Děkuji paní ministryni, děkuji paní zpravodajce a končím první čtení tohoto bodu.

 

V tuto chvíli se budeme zabývat sloučenou rozpravou k bodům 199, 198 a 197.

Aktualizováno 9. 12. 2020 v 10:07.