Pátek 13. listopadu 2020, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Radek Vondráček)
360.
Vládní návrh zákona o náhradním výživném pro nezaopatřené dítě
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o náhradním výživném)
/sněmovní tisk 898/ - třetí čtení
Své místo u stolku zpravodajů už zaujala ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. A zpravodajkou garančního výboru, což je výbor pro sociální politiku, je paní poslankyně Jana Pastuchová. Tu taky požádám, aby zaujala své místo. Návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 898/2, který byl doručen 27. října. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 898/3. (Velký hluk v sále. U stolku zpravodajů je stále zapnut mikrofon a je slyšet, jak se dohadují navrhovatelka se zpravodajkou.)
Ptám se paní navrhovatelky, zda má zájem o vystoupení před otevřením rozpravy. (Přihláška z pléna.) K hlasování? (Ano.) Tak okamžik ještě. K předchozímu hlasování.
Poslankyně Dana Balcarová: Já jsem chtěla jenom nahlásil do záznamu, že jsem hlasovala u hlasování 313 pro, a na sjetině mám proti. Děkuju.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. To byl ten jediný hlas proti myslím. Tak to máme upravené.
Paní navrhovatelka si přeje vystoupit před otevřením rozpravy. Poprosím všechny o klid v sále. Děkuji.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedo. Dobrý den, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Budu velmi stručná. Je to zákon, který diskutujeme 15 let, a není potřeba zdlouhavě vysvětlovat, o co se jedná. Je to zákon, který pomůže pravděpodobně 24 tisícům dětí ročně, pomůže také jejich jednomu rodiči, který se nachází v bezvýchodné životní situaci. Do takové životní situace se dostali, protože ten druhý rodič je nezodpovědný a rozhodl se o své dítě nebo o své děti nepečovat. (Odmlka pro hluk v sále.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Ještě jednou, asi už potřetí dnes, prosím o klid v sále. (Zvoní zvonečkem.) Vážené kolegyně, vážení kolegové, umožněte vystoupení paní ministryně.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuju. Takže první příčina, kterou tento zákon bude řešit, že se jeden z rodičů na své dítě vykašlal, druhá příčina je, že ten druhý rodič, který má dostávat od toho nezodpovědného rodiče alimenty, se nemůže domoci vymáhání práva. Toto jsou dva hlavní důvody, proč zákon o náhradním výživném vzniká. Věc, kterou si od schválení tohoto zákona také slibujeme, je, že budeme mít konečně jasný přehled, kolika dětí, kolika rodičů se nevymahatelnost práva v případě neplacení alimentů týká. V tuto chvíli pracujeme bohužel pouze s odhady. Jak jsem zmínila, jedná se o 24 tisíc dětí.
Chtěla bych také zmínit, že Slovensko - Slovensko - má podobný zákon od roku 2005. To znamená, když my jsme začali o náhradním nebo zálohovaném výživném v Česku diskutovat, tak Slovensko před 15 lety tento zákon zavedlo.
Za extrémně důležité považuji vymáhání práva a tuto oblast řeší sněmovní tisk 899 (správně 898), to znamená, náhradní výživné nesmí být nikdy samoúčelné. Klíčové musí být, aby společnost přestala tolerovat to, že rodiče neplatí na své děti a aby se tyto neplacené alimenty po neplatičích začaly vymáhat.
Ještě poslední zmínka. K návrhu zákona jsou předloženy dva pozměňovací návrhy. Dám k nim neutrální stanovisko, a to z toho důvodu, že principiálně s podstatou pozměňovacích návrhů souhlasím, sama jsem je navrhovala, nicméně ctím koaliční dohodu.
Dovolte na závěr, abych zmínila, že tento zákon je o tom, že placení výživného je normální. Rodiče mají nést odpovědnost za své děti a stát musí začít vymáhat to, nebo začít řešit to, že neplatiči mohou pokračovat vlastně ve své nezodpovědnosti, a musíme začít alimenty vymáhat a žádat od rodičů zodpovědnost. Proto vás prosím o podporu tohoto zákona. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které mám v tuto chvíli jako první přihlášenou paní poslankyni Gajdůškovou.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, paní poslankyně, páni poslanci, není asi překvapením, když řeknu, že se velmi a velmi přimlouvám za to, abychom tento vládní návrh zákona o náhradním výživném schválili. A jsem opravdu ráda, že jsme se dostali až skutečně ke schvalování, a věřím tomu, že schválen dneska bude.
Sociální demokracie usiluje o to, abychom pomohli dětem, které nemají to štěstí, že do dospělosti vyrůstají se svými biologickými rodiči, a mají ještě k tomu smůlu, že jeden z jejich biologických rodičů nemá potřebu je aspoň z dálky finančně podporovat, tak jak mu ukládá soud, abychom to dokázali schválením tohoto návrhu zákona vyřešit.
A ještě jeden úhel pohledu za děti. Víte, těm dětem je úplně jedno, jestli v tom zákoně je to koncipováno tak, jak to vnímá opozice, že náhradní výživné je vlastně další sociální dávka, nebo jestli je to koncipováno tak, jak to bylo v mém, v našem sociálně demokratickém poslaneckém návrhu zákona tehdy o zálohovaném výživném, kde to bylo více směřováno tak, aby skutečně to byla jenom záloha, kterou povinný rodič skutečně musí zaplatit a stát se musí postarat, aby to zaplatil. Myslím si, že z pohledu dítěte, o které se jedná a které v této chvíli skutečně strádá, a ty děti strádají ještě více, ty rodiny prostě mají problém, zvláště v dnešní situaci, a to nemusím nijak rozebírat, to přece víme všichni, tak v této chvíli je skutečně důležité, abychom rodinám samoživitelek a samoživitelů a především dětem z těchto rodin pomohli. Proto se přimlouvám za to, abychom tento návrh zákona schválili tak, jak je předložen, samozřejmě jsou tam i pozměňovací návrhy. A za sebe říkám, že jakmile bude schválen, samozřejmě stáhnu ten původní poslanecký návrh zákona.
Přeji především všem dětem, aby byly spokojené, aby zvládaly i tu situaci, která dneska je. A děkuji zodpovědným rodičům, že se o své děti starají, ať už je osud přivede kamkoli. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Jako další je do rozpravy přihlášená paní poslankyně Válková, připraví se pan poslanec Klaus. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Milé kolegyně, milí kolegové, já tady vystupuji tentokráte i v pozici zmocněnkyně vlády pro lidská práva, protože Výbor - který je pod Radou pro lidská práva - pro ochranu práva dítěte připravil řadu podnětů, kterými reaguje na současnou situaci. A navážu tady na to, co řekla moje předřečnice, vaším prostřednictvím paní poslankyně Gajdůšková, totiž že tady máme velkou skupinu dětí, která se díky současnému stavu společnosti, hlavně v té oblasti sociální a ekonomické, ve které se nalézá v té pandemické situaci, kdy se některé rodiny dostávají nejenom ekonomicky a sociálně, ale i technologicky do takové propasti a prohlubují se rozdíly mezi dětmi, které mají přístup zajištěný prostřednictvím těch moderních telekomunikačních prostředků k distančnímu vzdělávání, a těmi, které nemají vůbec nebo nekvalitně. A v této souvislosti si myslím, že každý signál, který těmto dětem, zejména těm, kde zápasí jejich rodiče ještě více než předtím s tím, aby zajistili základní potřeby, takže jsem strašně zvědavá na vystoupení, která po mně budou následovat, a velmi pozorně si je poslechnu - že my bychom měli každý takový signál přivítat a podpořit, protože ta situace je jiná, než byla před rokem. A obávám se, že jinou zůstane i v následujících měsících, doufám, že ne v letech.
A ty děti potřebují tu pomoci teď co nejdříve. A věřím tomu, že prostředky takto vynaložené budou využity kromě jiného i na snížení toho v současné době se prohlubujícího rozdílu mezi dětmi z rodin tzv. zajištěných, ony brzo nemusí být úplně zajištěné, hlavně ta střední třída bude bojovat, nicméně má dobré vyhlídky, že to zvládne, když si čtu ekonomické analýzy. Zatímco ty, co již jsou - a nemusí být zrovna v dluhové pasti, ale jsou na hranici svých možností, tak si zaslouží naši pozornost. A když k tomu ještě přistoupí ten moment, že je tam člověk na výchovu dítěte sám - a vím, o čem mluvím, protože jsem si to z vlastní zkušenosti zažila se svým synem, kterého jsem vychovávala, a vím, že občas mně nebylo dobře, nebylo mně do smíchu, a nebýt mých rodičů, tak bych to tak snadno nezvládla. Tak samozřejmě podporuji nejenom ten návrh, který tady paní ministryně přednesla a který, si myslím, že je zlomový.
Současně je to velice dobrý test toho, jak české právo a česká justice, naše nezávislá justice, naši pomocníci v této oblasti, ti, které dobře platíme a jistě si nemohou stěžovat na to, že bychom jim do jejich práce zasahovali, nám ukážou, i jak dovedou vymáhat právo, jak dovedou pohledávky, které má stát vůči povinným, v tomto případě těm, za které zaplatil výživné, vymoci. Proč jim tu šanci nedat? Ať nám dokážou, že si postavení, které v naší republice, v české společnosti mají, zaslouží. To je úplně ideální případ, a nechci být úplně populistická, protože na jejich hlavu se v poslední době snáší dost kritiky. Vidíme také, co se děje na Slovensku. Takže já si myslím, že tady by nám mohli dokázat, jak je důležité, že justici máme, jak důsledně, rychle a jednoznačně vymáhá od lidí, kteří svoji základní povinnost platit výživné neplní, jejich závazky. Takže já bych se toho nebála. Pokud nepřijmeme tento zákon, tak dáváme současně jasně najevo, že nevěříme právnímu státu, že nevěříme tomu, že tady máme orgány, které jsou schopné vymoci pohledávky státu. Tak na co je potom platíme?
Tak já nechci opravdu ujíždět do těchto emotivních projevů, i když to právě dělám, ale skutečně ta diskuse se velmi dlouho už vede. Znáte mě, jsem spíše konzervativní, víte, že jsem byla i proti zrušení kriminalizace současné - tedy ta, která existuje v trestním zákoníku, neplacení výživného, dokud se ty věci nevypořádají v té rovině civilněprávní. Prosím, pokud schválíme tento zákon, nejsem pro, abychom to i znovu neotevřeli, ale počkejme řekněme rok, jak se bude situace vyvíjet a do jaké míry naše soudy budou schopny od těch povinných ty částky vymoci ve svůj prospěch.
Nebudu vás zdržovat. Myslím si, jednoznačně ve prospěch dětí kdo chce teď něco udělat, tak má optimální příležitost. A nějaké výmluvy na to, že nevíme, jak to dopadne a proč by teď stát apod., jdou stranou, protože ty děti se samy bránit nemůžou, a my jim dáváme teď nástroj, o kterém ony samozřejmě nevědí, ale který jim může pomoci alespoň částečně vyrovnat rozdíly mezi tím, co nabízí rodina, která ekonomicky na to má v této době to zvládnout, nebo rodina, nebo neúplná rodina, která bez naší podpory to takzvaně nedá. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Mám zde dvě faktické poznámky. Nejdřív pan poslanec Juchelka, poté paní poslankyně Valachová.
Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Dámy a pánové, jenom doplním svou předřečnici paní poslankyni Válkovou prostřednictvím pana předsedajícího a jenom to doplním statisticky. Proč se o tom hovoří jako o další sociální dávce, je z toho důvodu, že ta vymahatelnost práva v České republice nebude nijak jiná, než je v okolních státech Evropské unie. Na Slovensku je absolutně mizivá, tam můžeme mluvit samozřejmě o nezávislé justici, a v Německu, kde ještě nezávislá justice je pokládaná za samozřejmost, je 13procentní. Takže 13 % se vymůže v rámci exekucí u tohoto nezodpovědného rodiče. Proto se o tom někdy hovoří jako o další sociální dávce. To bych chtěl jenom doplnit, že se domnívám, že statisticky nebudeme nijakým způsobem ve vymáhání těchto exekucí vybočovat. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Paní poslankyně Valachová, faktická poznámka, připraví se paní poslankyně Richterová.
Poslankyně Kateřina Valachová: Ráda bych podpořila jak paní ministryni práce, tak předřečnici kolegyni Válkovou, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Protože není to samozřejmě jenom náhradní výživné, co děláme pro zlepšení situace při neplacení výživného. A chtěla bych, řekněme, z toho portfolia mého a mé předřečnice kolegyně Válkové samozřejmě zvýšenou a účinnější ochranu výživného při exekucích a při insolvenčním řízení, co jsme učinili v posledních měsících a letech. A také za chvíli budeme projednávat chráněný účet, kde máme širokou politickou shodu napříč politickým spektrem, že chceme absolutně a radikálně chránit jako nezabavitelnou částku výživné. To si myslím také, že prospěje k řešení situace. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat. Dalším vystupujícím je s faktickou poznámkou paní kolegyně Richterová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Já bych jenom chtěla připomenout podstatu té debaty, že jde o vyrovnání šancí dětí. A to, že to není řešení z ideálního světa, to asi všichni víme. Ale je to řešení, které bude prakticky fungovat. A vzhledem k tomu, že právě třeba to Německo taky hodně pracuje s tím, který rodič je schopen to výživné v jaké výši platit, tak je dobré si uvědomit, že jsme v situaci, kdy potom nastávají momenty, kdy rodič přestává být schopen výživné platit. A soudy to ne vždycky zohlední dostatečně rychle. Takže jenom chci upozornit, že to je mnohem složitější, že samozřejmě to procento vymáhání nebude nijak závratné, ale dá to rovnější, o něco lepší šance i dětem z velmi problematického prostředí.
A mimochodem, právě proto, že to je věc, která se ekonomicky vyplatí. Když se počítá, co přinese státu dlouhodobě největší benefit, tak je to větší zacílená podpora na děti z chudých rodin. Protože tam ten stát může několika tisícikorunami měsíčně udělat obrovský rozdíl. A tyhle rodiny typicky dnes jsou na tom tak špatně, že nemají vlastně žádnou energii, sílu a ani peníze děti rozvíjet. Což prostě z dlouhodobého hlediska je ekonomicky negativní pro naši zemi, že nevyužíváme potenciál těchto dětí z chudých rodin.
Takže to je shrnutí. A když už jsem v té faktické poznámce, tak právě proto Německo má to náhradní výživné po celou dobu nezaopatřenosti, není tam žádný důvod limitovat to 24 měsíci, jak to je navrženo u nás. Proto i předkládám za Piráty pozměňovací návrh na celou dobu nezaopatřenosti včetně studia.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a budeme pokračovat v rozpravě vystoupením paní poslankyně Heleny Válkové. Paní kolegyně. (Nechce vystoupit.) Tak to se omlouvám.
Nyní pan poslanec Václav Klaus, připraví se pan poslanec Jan Bauer. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Klaus: Dobrý den, dámy a pánové. Do diskuse se hlásí takřka samé ženy, s výjimkou ještě pana poslance Bauera, který jde po mně. Tak já bych řekl také pár slov a rád bych zde hájil pozici třeba mužů. Třeba mužů, kteří se starají o své děti, platí na ně. Já platím na čtyři děti. A nevidím jediný důvod, proč bych měl jako daňový poplatník platit ještě na další nezodpovědné tatínky.
Já nezpochybňuji ušlechtilý - paní ministryně, laskavě mě nechte hovořit a své rádobyvtipné poznámky si nechte někam do hospody nebo na nějaké vaše aktivy, a nikoli zde do Sněmovny! (K ministryni Maláčovou u stolku zpravodajů.) Já nezpochybňuji ušlechtilý záměr předkladatelů tohoto zákona, ale řekněme si, k čemu to povede. Řada nezodpovědných otců přestane platit už vůbec, protože řekne: No, vždyť to zaplatí stát! Já teď nemám, Jano, stát ti to dá. Já teď platit nebudu.
Čili my se zase snažíme něco, co je lidská přirozenost, co je věc, jak se lidé chovají, někteří vychovají děti výborně, někteří hůře - snažíme se na to napasovat stát, aby to za nás nějakým způsobem řešil. V době, kdy čelíme obrovskému státnímu dluhu, zavádíme další sociální dávku. To je věc, která není systémová. A zase se snažíme říci, tak něco v té společnosti je a stát se postará. Ale stát, to jsou ti daňoví poplatníci v první řadě. Vy jste tady zavřeli drobné provozovny, nechali jen ty velké, těch lidí ubývá a ubývá, co ty daně platí. A nakonec vám dojdou i peníze těch druhých.
Čili tohle je jeden ze zákonů, který jde přímo tímto směrem. Já ho z tohoto principu nemohu podpořit a Trikólora pro něj nebude hlasovat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Václavu Klausovi. Nyní faktická poznámka Terezy Hyťhové, poté pan kolega Bauer, který je připraven. Máte slovo, paní poslankyně, k faktické poznámce.
Poslankyně Tereza Hyťhová: Děkuji. Chtěla bych doplnit svého kolegu Václava Klause. Já už jsem k tomu vystupovala tady minule. A přesně jak jsem říkala, tak je to další sociální dávka. Dneska jsem tady slyšela debatu, která pokračovala od minule, a opět nám bylo potvrzeno to, že stát nijak zásadním způsobem nebude moci vymáhat, nebo zkrátka je nepravděpodobné, že by to vymohl z těch neplatících otců, a zkrátka vznikne další sociální dávka, kterou budeme platit my všichni a stát. Nemyslím si, že to je systémové řešení, a zkrátka pro tento návrh nemůžeme v takovéto podobě hlasovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Jan Bauer. Připraví se paní poslankyně Richterová. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já už jsem se tady během prvního i druhého čtení mnohokrát za poslanecký klub Občanské demokratické strany vyjádřil k tomuto návrhu, tak mi dovolte ještě před hlasováním ve třetím čtení opravdu zkráceně za náš poslanecký klub.
Dali jsme návrh na zamítnutí, to je asi všeobecně známo. Občanská demokratická strana nesouhlasí z principu s tímto návrhem. Žádný pozměňovací návrh to dle našeho názoru nevylepší. Stát nemůže a nemá suplovat odpovědnost rodičů. Je to nová dávka, nový mandatorní výdaj, nic jiného. Podle mého názoru se rozjede mašinerie vymáhání dluhů ze strany úřadů práce a návratnost bude mizivá. Ostatně v důvodové zprávě je zmínka okolo deseti procent. Daňoví poplatníci se složí na dluhy neplatičů alimentů, a těch možná dokonce přibude. Je to precedent. Stát se vlamuje do soukromoprávních vztahů a je namístě otázka, do jakých vztahů třeba podnikatelských se bude vlamovat příště.
Občanská demokratická strana chce pro samoživitele v nouzi před covidem i po covidu sociální pomoc, která bude rychlá a efektivní. Na to stačí podle našeho názoru stávající systém dávek. Chtěli jsme proto revizi dávkového systému, aby byl jednoduchý, srozumitelný a uměl rychle pomoci. Zatím ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí nic nepřišlo a nic se nepřipravilo. Stejně tak Ministerstvo spravedlnosti za dlouhá léta, já to opravdu sleduji, nepřipravilo jediný návrh, jediný podnět, který by zlepšil situaci v rámci současných soukromoprávních sporů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Bauerovi. Nyní paní poslankyně Olga Richterová. Připraví se Hana Aulická Jírovcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Vážené kolegyně a kolegové, za Piráty předkládáme dva pozměňovacími návrhy, vlastně jediné pozměňovacími návrhy k tomu zákonu, kde bych byla velmi ráda, kdybyste zvážili podporu. Jeden vás, a to bych zdůraznila, vážení členové a členky Sněmovny, nemusí stát vůbec žádné přemáhání, protože jde o stejnou částku, jenom vyjádřenou jiným způsobem. Ten pozměňovací návrh číslo 6264 se týká nahrazení pevné částky 3 tisíce korun slovy 0,78násobek životního minima jednotlivce. Jde o návrh navázat náhradní výživné a jeho strop na životní minimum, aby s tím, jak se bude valorizovat v průběhu inflace, se automaticky valorizovalo i toto a nebylo nutné po pár letech, jak se naakumuluje inflace, sahat do tohoto zákona a navyšovat tu částku. Takže to je jednoduchý pozměňovací návrh spočítaný téměř do koruny k tomu, aby to odpovídalo těm 3 tisícům korun, jenom je v tom ten automat.
Vedle této automatičnosti, kterou bychom rádi zaváděli za Piráty v zákonech obecně, druhý pozměňovací návrh už jsem tu zmiňovala, je, aby nebyla stopka na vyplácení náhradního výživného v okamžiku, pokud trvá nárok, ale aby to bylo možné, dokud neskončí nezaopatřenost. Čili je tam důležité, abychom si nenamlouvali, že se po dvou letech situace třeba nějakým zázrakem mávnutím proutku úplně vyřeší.
A to je ta poslední věc, co chci říct. Já jsem překvapena tím, že v této debatě zde nezaznívají pozitivní návrhy, jak to vyřešit lépe. Situace je prostě komplexní. První příčina je předcházet rodinným sporům eskalovaným do nepříjemných rozvodů, čili systémová podpora rodinných poraden, systémová podpora práce s rodinami, kde dochází k problémům a třeba k rozchodu. A potom velice klíčová, a zase to ukazují tvrdá data, výzkumy, je podpora zapojení druhého rodiče, toho, který nemá dítě v péči, do péče o dítě. Protože zase, jakmile odmalička druhý rodič, i když se třeba rozešli, je ve velmi intenzivním kontaktu, dítě taky vychovává a tak dále, rapidně klesá neochota platit výživné, jakmile se podílí oba rodiče. A na tohle je dobré navázat soudní praxí, podpořit principy inspirované Cochemskou praxí, leckde už to u nás funguje. A zase, jakmile je to dohoda uzavřená oběma rodiči, je mnohem vyšší ochota platit výživné.
Na tomhle všem chci ukázat, že tady prostě máme nějakou sadu věcí, co bychom jako stát měli. Podpořit prevenci, aby k neplacení výživného vůbec nedocházelo. Samozřejmě neustále dokola říkat, že platit výživné je normální, má to být normální, každý, kdo neplatí výživné, i když by měl a mohl, se prostě chová velmi špatně.
Ale, a to je ta poslední věc, je tady nějaká část, a říkají to lidé, kteří se v tom pohybují, rodičů, kteří mají vyměřené výživné a nemají, z čeho ho platit. To je taky dobré si uvědomit. Bohužel tenhle komplex věcí, jedno k druhému, ústí v to, že tady pak vyrůstají v několika tisících rodin děti, které jsou tím velmi poznamenané, těmi spory eskalovanými mezi rodiči, tím vymáháním a nikdy nevyplaceným výživným a chudobou.
Já bych tedy poprosila, opravdu znovu říkám, že řešení není z ideálního světa, ale je to řešení, které funguje jinde, je to inspirace Německem a je to řešení, kde bych si přála, abychom po dvou třech letech dostali pořádné vyhodnocení statistiky, představy o tom, jak to zlepšilo situaci, jaký to mělo reálný dopad. A to je to, čím skončím. Abychom si udělali představu, jak tahle státní intervence - ano, je to státní intervence - přispěla právě zejména k nějakému zlepšení školních výsledků a osobního rozvoje volnočasových aktivit, kroužků, u dětí z rodin, kterých se to týká. Takovéhle vyhodnocení bych si přála. Mohlo by to být i na poměrně malém vzorku, když se reprezentativně zvolí. (Ministryně Maláčová hovoří u stolku zpravodajů s poslancem Faltýnkem.)
A to by byla závěrečná otázka na paní ministryni. Já počkám... Já se chci zeptat, jestli ministerstvo plánuje takovéto vyhodnocení, statistické vyhodnocení dopadu, předpokládám pozitivního, na rodiny, ve kterých bude náhradní výživné vypláceno, a ráda bych poprosila v závěrečné řeči o nastínění toho, jak tohle vyhodnocení plánujete, jak ho máte nadesignované. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Richterové. Než budeme pokračovat dalším vystoupením, jsou tady tři faktické poznámky: pana poslance Václava Klause, Heleny Válkové, Aleše Juchelky, následuje ohlášená Hana Aulická Jírovcová. Máte slovo. (V sále je trvalý hluk.)
Poslankyně Helena Válková: Jenom faktickou poznámku, protože mě k tomu inspirovala paní poslankyně Richterová vaším prostřednictvím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, já vám začnu znovu měřit čas a požádám sněmovnu o klid! Je tady nesmírný hluk. Prosím, pokud diskutujete jiné téma, než je náhradní výživné, tak zásadně v předsálí. Děkuji. Máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Můžu tedy celou tu faktickou poznámku? (Předsedající: Ano, samozřejmě.) Děkuji.
Já chci říci, že navážu na to, co řekla paní poslankyně Richterová vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, protože ta analýza je nezbytně nutná nejen v civilní oblasti, ono bude zajímavé i vyhodnotit, co se nám stane v oblasti trestní, § 196, vlastně neplnění vyživovací povinnosti. Jestli to bude mít nějaký dopad. Víte, že jsme měli otevřenou i diskusi v tomto směru. To za prvé.
A druhá poznámka se týká toho, co jsem tady slyšela i od pana poslance Klause vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. To přece není vůbec žádný argument, že jsem bezúhonný otec. Já tleskám otcům, kteří mají třeba deset dětí a plní svoji alimentační vyživovací povinnost, ale takový otec nemůže kompenzovat potřeby dítěte, které takové štěstí, jako jeho dítě, nemělo. Takže tomu opravdu nerozumím a ráda ze svých daní ten malinký příspěveček dám. I když jsem tady slyšela, že to je vlastně další sociální dávka, a některé kolegyně a kolegové možná to tak i vnímají, ale ty děti to potřebují, ty přece za to vůbec nemohou, do jaké rodiny se narodily. A to, že ta rodina eventuálně, a to je o té analýze, se svými prostředky nehospodaří tak, jak by v jejich nejlepším zájmu měla, to je potom opět naše justice, která potřebuje očividně pomoci. Máme tady také návrh nového zákona o dětském ombudsmanovi, který by mohl do takového řízení vstoupit a pomoci, i opatrovničtí soudci říkají, že by to bylo dobře. Když jste mluvili o Cochemské praxi, pan soudce Beneš z Mostu sám říká, že dětský ombudsman by velice pomohl.
Já končím tuto poznámku tím, že naprosto souhlasím s tím, co tady řekla paní poslankyně Richterová, že tím to nekončí, tím by to mělo začínat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Skončil vám čas k faktické poznámce, paní poslankyně. Děkuji. Nyní faktická poznámka poslance Václava Klause. Prosím, máte slovo. (Neklid v sále.)
Poslanec Václav Klaus: Všichni víme, že zákon nebude fungovat a povede jenom k tomu, že spousta tatínků přestane platit, protože i řada otců je v těžké finanční situaci, to nejsou všechno jenom zlosynové. Čili to bude jediné. Převádíte tuto povinnost na stát, všechny ty soudružky, co k tomu hovoříte. A když to tedy berete takto, tak potom už taky můžete udělat nějakou státní komisi, která bude schvalovat sňatky jak reverend Moon, aby se vybrali správní tatínci, kteří se o dítě budou starat.
A ještě jeden argument, spousta těch rodičů taky třeba si s dětmi vůbec nehraje. To je možná stejně hrozné jako to, že jim posílá o pětistovku méně. Prostě děti vůbec nerozvíjejí. Takže zavedete státního úředníka, který bude po večerech chodit do rodin hrát si s dětmi, skládat puzzle a nevím co? Spousta rodičů se s dětmi neučí a nic z nich nebude, prožijí velice smutný život. Tak zase zavedete nějakého úředníka, a budete k tomu tady vystupovat, který bude chodit děti doučovat, aby rozvíjel tyto věci? Toto vy přesně tímto zákonem děláte. To není ad absurdum, ten můj příklad, který jsem teď uvedl. Takhle to přesně je.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní ještě jedna faktická poznámka Heleny Válkové, pokud na ní trvá. (Netrvá.) Pokud ne, tak pan kolega Juchelka. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Nejdříve k panu poslanci Klausovi prostřednictvím vás, pane předsedající. Rodič, který je movitý a neplatí, tak ho to vždycky stejně dožene, pokud nebude platit jenom z trucu, protože na něj prostě a jednoduše bude exekuce.
Ale na druhou stranu chci samozřejmě podotknout, že paní Olga Richterová, moje ctěná kolegyně, prostřednictvím vás, pane předsedající, má tu krásnou myšlenku a tu nádhernou vizi, ale většinou je to samozřejmě o těch dvou lidech. Já znám případy, kdy nedostanete na mediaci jednoho z rodičů, pokud se prostě sekne. A my neuděláme nic takového, co jste tady krásného a vzletného řekla, bez toho, abychom to neměli finančně podpořeno. A v tuto chvíli je na prevenci rodin v obřím rozpočtu MPSV pouze 140 milionů korun. (Ministryně Maláčová upřesňuje.) 150, děkuji. A nám se minulý rok dokonce na výboru pro sociální politiku podařilo tento prevenční fond pro všechny mediátory a všechny organizace, které nějakým způsobem pracují s rodinou, zachránit.
A 150 milionů je strašně málo, strašně málo na tu prevenci. A to vám chci říct, paní ministryně, že to tak ve skutečnosti je, protože my se bez finančních prostředků na to, abychom nějaké mediace vůbec pro rodiče dělali, nepohneme. My u nás máme fantastické centrum pro rodinu a sociální péči, které dělá úžasnou práci pro rodiče, kteří jsou v nějakém konfliktu, pro rodiče, kteří mají hendikepované dítě a tak dále, a tomu se nedostává prostě a jednoduše finančních prostředků, protože tady v tomto rozpočtu na prevenci pro rodiny je například ještě Obec přátelská rodině a Obec přátelská seniorům. A i tady z tohoto rozpočtu se platí tady de facto tato soutěž mezi obcemi. Takže bez finančních prostředků to jednoduše nepůjde.
Co se týká soudů, a tím jakoby skončím, tak na dvě děti při průměrném platu (upozornění na čas) soud odsouhlasí 7 820 korun, což je málo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Musím asi pro vaši informaci uvést, že nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan Ondřej Profant, po něm Ondřej Veselý, Markéta Pekarová Adamová, Pavel Blažek, Marek Výborný. To jsou faktické poznámky. Dále je připravena s přednostním právem paní ministryně Jana Maláčová a řádně přihlášená Hana Aulická Jírovcová, poté kolega Dolínek a Marek Benda. To jsou přihlášky, tak abyste všichni věděli, jaké je pořadí.
Nyní tedy pan kolega Ondřej Profant, měřím mu čas.
Poslanec Ondřej Profant: Děkuji. Vážení kolegové, já chápu, že Václav Klaus je velkým morálním vzorem, a jistě by nám dlouho mohl vyprávět o tom, jak se má provozovat rodinný život a tak dále. Ale já chci zdůraznit tu základní tezi. V tomto jednání vůbec nejde o ty rodiče. V tomto jednání jde o ty děti. Děti, které jsou budoucností, děti, které tu budou žít. A pokud se jim nedostane řádné péče a vzdělání, tak je pravděpodobnější, že bude více dalších problémů, že samy třeba založí další problémové rodiny a tak dále, zatímco když dostanou elementární zázemí, tak máme větší šanci na nějakou stabilizovanou společnost, která hledí vpřed. A to je snad to, co my všichni tu chceme. Jde o pravdu o ty děti.
Je smutné, že jsou takoví rodiče, kteří neplatí, pojďme to řešit, ale pojďme to řešit jinde a zbaběle se neschovávejme za ty nebohé rodiče, kteří mají toho expartnera, který neplatí. Ti asi si neporadí lépe než stát s vymáháním toho dluhu. Ty lidi uvrháváme jenom do těžké situace. Prostě buďme stateční a postavme se za ně a za ty děti.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka Ondřeje Veselého, připraví se paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.
Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já chci navázat na své ctěné kolegy Aleše Juchelku a Ondřeje Profanta a také reagovat na kolegu Klause vaším prostřednictvím.
Já se omlouvám, kolega Klaus možná něco ví o životě, ale rozhodně nic neví o práci s dětmi z vyloučených rodin, protože to, co tady podával ze svého pohledu velkého bílého muže jako logický závěr, že přece si s těmi dětmi nebude nikdo hrát a nikdo se s nimi nebude učit, tak to se, pane kolego, děje, a děje se to řadu let. Je spousta dětí z nepodnětného prostředí, které čerpají sociální službu, aby měly v životě aspoň trochu šance se dostat dál než jejich rodiče. A ti lidé, co se jim věnují, zajišťují právě to, že se z toho prostředí často dostanou, dokážou vystudovat nebo se alespoň vyučit, a tím ti lidé, kteří tu práci dneska konají a činí, chrání váš svět velkého bílého muže, protože ty děti nepokračují v kariéře svých rodičů a jsou schopny pak vychovávat své vlastní děti. Jestli vám přijde vtipné, že si potom budeme s těmi dětmi hrát a že se s nimi potom bude někdo i učit, tak to už se, pane poslanče, děje. (nesroz.) věnujte sociálním službám, když vás nezajímají, a věděl byste, že takové věci už se nyní dějí. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji za dodržení času k faktické poznámce, nyní faktická poznámka paní poslankyně Pekarové Adamové, připraví se Pavel Blažek k faktické poznámce. Máte slovo, paní poslankyně
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já myslím, že ku prospěchu tohoto návrhu by bylo, pokud by důvodová zpráva a obecně ta argumentace obsahovala jednoduchou věc, totiž analýzu toho, kolik těch rodičů neplatí, protože skutečně nemůže, má tak nízké příjmy, je tak na tom existenčně špatně, a kolik jich neplatí, protože z nějakého důvodu nechce. A to si myslím, že je - já vím, že dopad pro to dítě je svým způsobem stejný, ale pro řešení té problematiky by to bylo určitě věcí, která by nám pomohla tu debatu vést tím směrem, jak ty příčiny pak následně řešit. Protože tady v tom případě ten návrh se chová tak, jako kdybychom místo žháře, který zakládá oheň, řešili jenom ten oheň samotný, a tedy byli hasiči toho ohně, ale na toho žháře jsme se vůbec neohlíželi. A to mně přijde jako zásadně principiálně špatný přístup, protože pro nás přece by mělo být zásadní, aby se ten požár nerozhořel. A jestli jej někdo činí proto, že mu to jenom dělá dobře, anebo někdo, protože je prostě nemocen, tak v tom případě řešme tu příčinu, ale neřešme jenom a jenom ty dopady. A já k tomu ještě se dovolím přihlásit a vystoupit s delší než jenom technickou poznámkou. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Pavla Blažka, připraví se Marek Výborný. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den, děkuji za slovo. Já jenom stručně navážu na pana kolegu Juchelku, snad abych upozornil na jakýsi rozdíl mezi teorií a praxí.
Pan kolega zde správně říkal, že stát potom po těch tatících to bude vymáhat, ale to už se může teď, to by tady ten zákon nemusel být. Kdyby fungovaly exekuce a soudní řízení rychleji a rychle, tak už dnes se to dá vymáhat touto cestou. Čili tenhle zákon tomu vlastně nepomůže vůbec. Ten tatík, který tomu uhýbá do dneška, tomu placení, bude uhýbat vesele dál, akorát to břemeno se přesune jinam.
A já bych rád ještě Sněmovnu upozornil, i dnes tady máme zase nějaké návrhy, které se týkají zase výkonu exekucí, bude-li tato Sněmovna pokračovat v tom trendu, který je - a teď klidně řeknu populistický, to znamená, budeme neustále na straně dlužníků, tak ti dlužníci jsou i ti tatíci. Já tady upozorňuji, že budeme-li pokračovat dál tímto směrem, tak za chvilku vykonávat exekuce se nevyplatí, to znamená, zmizí exekutoři, dobře, nikdo je nemá rád, tak nebudou, ale vrátíme se do té praxe výkonu státních exekucí státem, to znamená soudy, a to si možná vzpomenete ještě i vy, byť jste mladší, a začnou ta třetí platební neschopnost a čtvrtá a tak dál, protože to prostě ten stát stíhat nebude.
A já bych poprosil zejména vládní koalici a některé poslankyně z ČSSD, aby si hlavně uvědomily, že se to dotkne úplně všech oblastí, pokud nadále budeme posilovat práva dlužníků a na ty věřitele se, s prominutím, vykašleme hlavně proto, že jich je míň a mají menší volební potenciál. Můžu vám říct z praxe, že už dnes dlužníci, kteří třeba neplatí za energie, v zásadě čekají na to, že budou mít další a další možnosti, jak se placení vyhnout. Důsledek bude jediný - zdraží se energie a ti, co platí, to zaplatí za ty, co neplatí. A tento návrh zákona může dopadnout v lecčems podobně. A tenhle trend prostě není správný.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka Marka Výborného, připraví se k faktické poznámce Václav Klaus a jsou tady další faktické poznámky - kolegyně Gajdůškové, Válkové a Hyťhové. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, já vím, že to není úplně to téma, ale otevřel to tady Aleš Juchelka. Já mu za to děkuji.
Skutečně ta preventivní otázka, to znamená, práce s těmi rodinami, je nesmírně důležitá. A když to tady zaznělo z úst Aleše Juchelky, korigováno paní ministryní, těch 150 milionů, to je nehorázně nízká částka. Pokud chceme pomoci Národnímu centru pro rodinu a dalším organizacím, které aktivně s těmi rodinami, s těmi ohroženými rodinami, o to nám tady primárně jde, pracují, tak dámy a pánové, Aleš Juchelka je poslanec vládního hnutí ANO, paní ministryně je součástí vlády, máte jedinečnou příležitost.
Prošel tento týden státní rozpočet v prvním čtení, a když vidíme, jak se tady dneska rozhazuje na všechny strany, tak mi neříkejte, že nějaká relativně velmi drobná částka, která by posílila tento program, by se nemohla najít. A chci zdůraznit, i naši starostové, lidovečtí, a nejenom lidovečtí starostové a hejtmani, dělají maximum pro to, aby se těmto rodinám pomohlo. Podívejte se na novou koncepci prorodinné politiky Pardubického kraje. Byla schválena na posledním zastupitelstvu v minulém volebním období, to znamená, někdy před třemi měsíci, a je to vzorový materiál, který není do šuplíku, ale který je právě směrem do praxe právě proto, aby se pomáhalo těmto rodinám. Obce přátelské rodině, to jsou všechno programy, které můžeme my zde z úrovně i Ministerstva práce a sociálních věcí podpořit, a vyhneme se těm problémům, o kterých se tady hovoří.
Děkuji pěkně i za rodiny a rodiče. Díky moc.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji za dodržení času k faktické poznámce. A faktická poznámka pana Václava Klause, připraví se k faktické poznámce paní kolegyně Alena Gajdůšková. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Václav Klaus: Já bych zareagoval na pana Profanta vaším prostřednictvím. Divím se, že se mě nikdo z kolegů ještě nezastal. Tady se vede vážná debata, kde jsou různé politické názory, proto je to emotivní. Já jsem řekl, že chápu jaksi ušlechtilé představy předkladatelů a argumentuji, že to nebude fungovat, a vy máte tu drzost používat nějaké osobní útoky! Co víš o mojí rodině? Máš nějakou pochybnost o tom, že se nestarám o svoje děti? Tak mi to pojď říct tamhle někam ven, ale nepoužívej to ve třetím čtení důležitého zákona! Nezlobte se na mě! (Mpř. Filip: Pane poslanče...) Vaším prostřednictvím. (Mpř. Filip: Tak. Děkuji.) Kdybych já řekl, že podivně páchnete, tak to bude jaksi pravdě tisíckrát bližší než to, že se nestarám o svoje děti, ale v životě by mě nenapadlo používat tady u řečnického pultu nechutné osobní útoky. Tak to nedělejte také!
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a opakuji, že oslovují se mezi sebou poslanci prostřednictvím předsedajícího.
Nyní paní poslankyně Alena Gajdůšková, připraví se Helena Válková, poté Teraza Hyťhová. Tím bychom zatím přihlášené faktické poznámky mohli vyčerpat. Máte slovo.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, ctěná Sněmovno, jenom tři kratičké poznámky.
Na pana Václava Klause mladšího nebudu reagovat, to je mimo komentář. Urážel nás také, ale myslím si, že ti, kteří to sledují, si udělají obrázek sami.
Chtěla bych ale reagovat na paní váženou poslankyni, kolegyni Adamovou Pekarovou. Jsou tam dvě zásadní věci. Pro nás sociální demokraty jsou zásadní děti. A civilizační úroveň společnosti se poznává podle toho, jak se chová k těm nejslabším. A jestli je skupina slabých v té společnosti, tak jsou to skutečně děti. Prostě o ty se společnost postarat musí, pokud to nedokáže jejich rodina, jejich zázemí. Tak to prostě je. To je civilizační úroveň společnosti.
A k analýze toho, kdo neplatí výživné a proč, řeknu vám to, co jsem slyšela na začátku, když jsme to začali projednávat, od Klubu osamělých matek. Ty tvrdí, že jestliže má povinný rodič stanovenu výšku výživného soudem, zdůrazňuji soudem, tak prostě má na to, aby to zaplatil! A moje zkušenost z toho, jak se na nás lidé obraceli, tak skutečně je o tom, že tam neplatiči nebyli ti nejslabší, kteří možná se dostali v nějaké chvíli do problémů, ale byli to lidé, kteří byli dobře situovaní a jenom prostě používali to neplacení jako nástroj proti bývalé partnerce. A to se ukáže, když přijmeme tento zákon, a já jsem připravena se o tom bavit dál.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, skončil čas k vaší faktické poznámce. Nyní tedy paní poslankyně Helena Válková, připraví se Tereza Hyťhová.
Poslankyně Helena Válková: Já budu plynule navazovat, protože si myslím, že všechno, co tady bylo řečeno, jak se říká, cum grano salis, s jistým zobecněním lze podpořit. A mně se líbil ten příměr, co paní poslankyně Adamová Pekarová vaším prostřednictvím tady řekla, protože ano, když hoří požár, a jsem ráda, že to vnímá jako požár, protože pro ty děti obzvlášť v téhle situaci, ony už jsou v tom požáru. Tak já nejdříve zachráním to dítě, ne? A nebudu v situaci, kdy mi hoří dítě, hledat pachatele. Toho samozřejmě budu hledat okamžitě. Takže děkuji vám, paní poslankyně. To byl výborný, ale výborný příklad.
Druhá poznámka. Samozřejmě že máte pravdu, že to je jenom jeden element, který sám o sobě nepomůže řešit situaci dětí v ČR z těch ohrožených rodin. Takže my ten element raději neuděláme, protože nemáme systémové řešení, a budeme zase čekat, až někdo přijde s nějakou koncepční reformou za dva, tři, pět let a pak ten problém budeme řešit? Známe se. Jsme v České republice. Většinou nejsme příliš systémoví a řešíme věci ad hoc. Někdy i s chybami.
A do třetice moje poznámka. Já nechci, aby naše děti byly na tom jako děti z předměstí v USA. Já chci, aby naše děti měly takovou péči jako u našich sousedů i z těch sociálně slabších rodin v Německu a v Rakousku. To jsou pro mě ty příklady, které jsou hodné následování, a tam to znám, speciálně v Německu, velmi dobře. Tam se o ně starají maximálně. I o ty rodiny, které jsou v této situaci a potřebují zvýšenou pomoc finanční. Nemám už čas v rámci faktické poznámky se dál vyjadřovat, ale tam bychom se měli -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To opravdu nemáte, paní poslankyně, protože skončil čas k vaší faktické poznámce.
Poslankyně Helena Válková: Dobře. Děkuji. - tímto směrem a ne směrem opačným.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já jsem trpělivost sama dneska. Nyní kolegyně Tereza Hyťhová, po ní pan předseda Poslanecké sněmovny. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Tereza Hyťhová: Děkuji. Já bych se vrátila zpátky do té debaty a opravdu si vyprošuji, aby se tady používaly výrazy, jako že jsme asociální, že nechceme myslet na děti, že nám na nich nezáleží a podobné věci. To si opravdu vyprošuji! Je to nesmysl. Já říkám, že u vlády je hnutí ANO a ČSSD. Máte ministry, máte lidi na to, máte možnosti tyhle věci změnit, jako jsou soudy, soudní vymahatelnost. To je problém, který se nevyřeší tímto zákonem. Ten problém tady dneska je. Není jenom v České republice, je samozřejmě všude ve světě, o tom se nemusíme vůbec bavit, ale ten problém tkví v tomto. Stejně ten stát ty peníze nevymůže! Takže opět stát udělá další sociální dávku, jako je tato, a bude vyplácet peníze za lidi - ano, někteří samozřejmě můžou být v tísni, ve finanční tísni, můžou být v problémech, to nerozporuji, ale jsou to jistě i lidé, kteří zkrátka platit nechtějí a peníze na to mají. A za tyhle lidi my budeme platit jako stát výživné. Primárně se nemá o děti starat stát, ale rodič. Jeho vlastní rodič. Stát má dopomoct k tomu, aby ten rodič svoji povinnost plnil a o to dítě se řádně staral a platil za něj alimenty případně. Ale nemůžeme jako stát suplovat roli rodiče v tom, že stát všechno bude uhrazovat. Vždyť je to nesmysl do budoucna! To není řešení. Ten problém tady bude pořád, ta vymahatelnost bude stejná a v podstatě ten problém se nevyřeší.
A prosím, vyprošuji si názory typu, že jsme asociální, že nechceme pomoct dětem! Je to nesmysl. Chceme pomoct dětem, ale problémy se mají řešit tam, kde jsou, a nepřidělávat další a další a další. A tohle zkrátka problém bude. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Pane předsedo, máte slovo.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za slovo. K panu poslanci Klausovi. Já jsem se přihlásil k faktické poznámce a teprve teď jsem přišel na řadu.
K panu poslanci Profantovi. Úvod vašeho vystoupení byl zoufalý, ubohý, naprosto překračující veškeré meze, byl pod úroveň a není důstojný člena této Poslanecké sněmovny. Já jsem si nemyslel, že se takového útoku na rodinný život dočkám. Jestli si chcete uchovat náš respekt jako volený zástupce, kterého sem vyslali voliči České republiky, aby zde přednášel jejich názory, tak se seberte a panu poslanci Klausovi se omluvte! Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce panu předsedovi. Děkuji. Nyní pan poslanec Aleš Juchelka s faktickou poznámkou. Pane kolego, ještě zopakuji přihlášené: paní kolegyně Valachová, Pekarová za vámi. Nyní máte slovo.
Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji mockrát. Pan předseda Vondráček, a já jsem za to velmi rád, mi vzal vítr z plachet, protože jsem chtěl říct úplně to samé, a moc mě těší, že řekl tady toto právě z pozice předsedy Sněmovny.
Takže přejdu rovnou k tomu druhému bodu. Já bych chtěl reagovat na paní poslankyni Gajdůškovou prostřednictvím vás, pane předsedající. Chtěl bych říct, že na tu poznámku, že vyspělá společnost se pozná podle toho, jak se stará o ty nejslabší, třeba o děti nebo o seniory, tak chci říci, my v České republice se skutečně o ty děti, které se dostanou do problémů, staráme. Nemáme žádné děti na ulicích, máme rozšířenou pěstounskou péči, máme rozšířenou ústavní péči, dětské domovy. Tady toto prostě a jednoduše funguje, takže nazývejme věci pravými jmény. My se staráme skutečně o ty potřebné, ale toto, co my tady budeme schvalovat, je, že my budeme pomáhat nezodpovědným rodičům.
Takže my samozřejmě, když mluvíme, i tady paní kolegyně Válková prostřednictvím pana předsedajícího, o tom, že dítě nemá takové štěstí na rodiče. Štěstí je to, když vsadím čísla a vyhraji nějakou částku. Ale my se tady bavíme o nezodpovědnosti rodičů, kteří se nestarají o své děti. Tady tímto my jim pomáháme, a pomáháme jim tím, že skutečně tady schvalujeme i dle mého názoru - a já samozřejmě pro to musím zvednout ruku, protože máme podepsanou koaliční smlouvu - tím, že tady zavádíme další sociální dávku, poněvadž vymahatelnost je opravdu velmi tristní, a to i ve všech vyspělých státech Evropské unie, jak to vidíme kolem. Movitých rodičů se to ve skutečnosti týkat nebude, na ně si vždy díky tomuto zákonu došlápneme v rámci exekucí atd. Tady ale skutečně jde o tu skupinu nezodpovědných rodičů, kteří už tak mají třeba dávky v hmotné nouzi atd., a pomáháme jim.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, skončil váš čas k faktické poznámce. Nyní pokračujeme faktickou poznámkou paní kolegyně Valachové, potom kolegyně Pekarová, poté pan poslanec Ferjenčík a stále čekající přednostní právo paní ministryně. Máte slovo.
Poslankyně Kateřina Valachová: Děkuji. Několik poznámek k debatě.
Za prvé, ten zákon není o rodičích, není o tatíncích, není o maminkách, není o nezodpovědných rodičích. Je o dětech.
Za druhé, zákon rozprostře záchrannou síť v situaci, kdy dítě nedostává výživné. A že takové situace jsou, to všichni víme.
Za třetí, ženy i muži, obě tyto skupiny, se někdy dopouštějí toho, že neplatí výživné. Přestaňme to rozlišovat na hodné maminky a zlé tatínky. Myslím si, že to by byl špatný vzkaz. Takže ženy i muži, obě tyto skupiny, někdy neplatí výživné a je to špatně v obou případech.
Co se týká nezodpovědnosti, navážu na předřečníka. No, já bych spíše řekla, že tohle je záchranná síť pro děti v případě, kdy se porušují pravidla placení výživného, a my jenom bráníme tímto zákonem tomu, aby obětí bylo dítě a my zákonodárci se jenom dívali. To je všechno.
A Tereza Hyťhová vaším prostřednictvím, ano, to říkala - zrychleme soudy, větší vymahatelnost práva, ať dohlédneme na to, aby ten, kdo může, pracoval, vydělával peníze a platil své závazky, hlavně ke svým dětem. To všechno platí. Ale tohle všechno přece děláme. Ale nemá smysl říct, až se tohle všechno stane, tak teprve začneme řešit děti, které nyní mají tyto potíže a rok od roku stárnou a jejich dětství je velice rychlé. Je to jenom záchranná síť a chráníme děti.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Markéty Pekarové Adamové, poté pan kolega Ferjenčík. Máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Já se možná teď už mýlím, protože přece jenom toto číslo nosím v hlavě už asi dva roky, tak je možné, že se to ještě změnilo, ale pokud se nepletu, Česká republika má 27 různých sociálních dávek. Jasně, něco jsou důchody, invalidní důchody atd. Dvacet sedm sociálních dávek. My jsme dosti sociální stát. A v tomhle směru - možná mě paní ministryně opraví, jestli nějaké dávky nepřibyly, jestli už neatakujeme třicítku - ale v tomhle směru my vlastně tímhle návrhem říkáme, že paleta těch dávek je nedostatečná pro řešení různých životních situací.
Když jsem tady říkala o analýze, tak několik z vás reagovalo a vlastně jste přiznali, že nic takového nemáte. Paní ministryně na úvod říkala, že patnáct let se tady diskutuje o náhradním výživném. Za patnáct let tedy nebyla příležitost udělat takovouto analýzu, nebo srovnání toho, kdo jsou skutečně potřební a kdo jenom zneužívá systém, nebo kdo jenom nechce platit a skrze výživné si řeší svůj konflikt s bývalým partnerem? To je přece základ k tomu, abychom hledali správné cesty.
Prostřednictvím předsedajícího paní Válkové, která jako ministryně spravedlnosti má svým způsobem trochu máslo na hlavě, omlouvám se za ten pojem. Ale v tomto směru se prostě ukazuje, že vy, i když je sedm let tato koalice u vlády, jste prostě s tou vymahatelností neudělali příliš mnoho, spíše vůbec nic. Takže chcete v podstatě ten systém nebo tu zodpovědnost přesunout na všechny daňové poplatníky, z nezodpovědných na zodpovědné. Tak to je. To je věc, která je v rámci toho, to je princip, který tady obhajujete, a nejste k tomu ještě ani schopni přiznat, že zásadní kroky, které by právě - reaguji na předřečníky -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Skončil váš čas k faktické poznámce.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Tak já přijdu ještě jednou.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní pan poslanec Mikuláš Ferjenčík s faktickou poznámkou a pak už se snad dostaneme zpátky k debatě. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl jenom reagovat na pana předsedu Vondráčka a měl bych takovou prosbu, aby se podobně razantně zastal kolegů poslanců ve chvíli, kdy je uráží pan premiér. Protože to, co tady předvedl pan premiér včera, bylo naprosto neuvěřitelné. Myslím, že by si to také zasloužilo komentář od pana předsedy Sněmovny. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní s přednostním právem paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Připraví se kolegyně Aulická. Máte slovo, paní ministryně.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Já bych shrnula tu situaci, která tady probíhá. V podstatě tady diskutují dva tábory. Jeden tábor říká - pojďme pomoci dětem v bezvýchodné životní situaci. Druhý tábor říká - lidem v bezvýchodné životní situaci se pomáhat nemá, ať se o sebe postará každý sám, resp. pojďme rodiče vychovávat místo toho, abychom pomohli dětem.
My třeba jako sociální demokracie říkáme, že pomáhat dětem se musí. Kromě toho, že to je lidské, tak je to také civilizované, je to správné a pro společnost je to dlouhodobě výhodné. Pomáhat dětem znamená zaplatit jim to, co jim nezaplatil ten rodič, který se na ně vykašlal, že ty děti budou mít šanci na normální život, že vystudují, nebudou z nich kriminálníci, zapojí se do společnosti. Takže to jsou ty dva tábory. K tomu ale dodatečně říkáme, a o tom ta debata je - musíme vychovávat rodiče. Ten zákon žádným způsobem nesnímá odpovědnost z rodičů, ale nejprve pomůžeme dětem, a pak pojďme radikálně vychovávat neplatící rodiče.
Popravdě řečeno, padá tady celá řada věcí o tom, že s vymáháním se nic neudělalo. My jsme ten zákon na Ministerstvu práce a sociálních věcí, i když to nespadá do naší gesce, připravili, my ho zfinišujeme a budu velmi ráda, když se k tomu zejména právníci v této Poslanecké sněmovně připojí a předloží ho jako poslaneckou iniciativu. Protože patnáct let se tady diskutuje o náhradním výživném, patnáct let se tady diskutuje o tom, jak se nedaří vymáhat právo, a ty děti mezitím vyrostly. Skutečně je to o tom, abychom pomohli dětem v bezvýchodné životní situaci, protože to je pro tuto společnost mnohem výhodnější, než když každý rok necháme vyrůstat tisíce dětí, které potom - víte, že matkou kriminality je chudoba - než když potom zase budeme hasit v dospělosti tu nenapravitelnost dospělých. Takže o tom tento zákon je.
Co se týká primární prevence, jak říkal pan poslanec Juchelka, já naprosto souhlasím s tím, že primární prevence je klíč. Padlo to tady i od paní poslankyně Richterové, cochemská praxe. Toto všechno děláme. Nechci zabředávat do té debaty, nicméně já jsem jako ministryně práce a sociálních věcí navýšila rozpočet ze 100 milionů na 150 milionů, to znamená o polovinu. Tento rozpočet držíme. Zároveň si ale myslím, že primární prevence je o propojení školství, OSPODů, sociálních služeb a také neziskového sektoru. A na tom intenzivně pracujeme, protože primární prevence je klíč. (Trvalý hluk v sále.)
A poslední věc v reakci na paní předsedkyni Pekarovou Adamovou. Moc dobře víte, že statistiky a čísla nemáme, protože to Ministerstvo spravedlnosti nesleduje. Pro Ministerstvo spravedlnosti končí problematika výživného rozhodnutím soudu o výši alimentů. Proto jsem mluvila o tom, že ten zákon nám pomůže vlastně i do té situace vnést pořádek, protože budeme konečně vědět, jaká je reálná situace, a pak se s tím může pracovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni práce a sociálních věcí. Nyní paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová. Pardon, paní poslankyně. Ještě tady mám tři faktické poznámky - pan kolega Stanjura, Juchelka a Bauer, v tomto pořadí. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. (Odmlka kvůli hluku.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám to budu měřit znovu, já vám rozumím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Ne, mně to nevadí.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ale mně to vadí, protože vám jsem udělil slovo a tady je nesmírný hluk. Ještě jednou, paní poslankyně, páni poslanci, pokud diskutujete něco jiného nebo i zákon o náhradním výživném, a nemáte udělené slovo, prosím v předsálí! Tady bude mluvit ten, komu bylo uděleno slovo předsedajícím.
Nyní pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Měřím znovu čas, pane předsedo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji, já jsem chtěl mluvit k paní ministryni, proto jsem čekal, aby mě vnímala.
Já musím s velkou vážností odmítnout to laciné klišé, kterým začala svoje expozé, že tady jsou dvě skupiny poslanců - jedni, kteří se chtějí starat o děti, a druzí, kteří ty děti házejí přes palubu. Nic takového tady není a je to laciné levicové klišé z devatenáctého století a paní ministryně, už to nepoužívejte. Vedeme legitimní debatu o tom, jakým způsobem těm rodinám pomoci, a to, co říkají sociální demokraté, vlastně říká, že stát absolutně kapituluje před vymáháním práva. Ale absolutně! Absolutně kapituluje a půjde to k tíži těch, kteří jsou poctiví, kteří se starají o děti, kteří pracují a platí daně. To je třeba říct dohromady. To nejsou nějaké peníze, které tady někdo dá, kdo to podporuje. Vždycky je jednoduché dělat dobro za peníze jiných. Ale ten problém reálně existuje a my, kteří tento návrh zákona nepodpoříme, v žádném případě tu situaci nezlehčujeme a neříkáme, že těm rodinám není třeba pomoci. Bavíme se o tom jak.
Tak si, paní ministryně, to laciné, nepravdivé a lživé rozdělení poslanců do dvou skupin na ty, kteří se o děti starají, a ty, a kteří na ně kašlou, odpusťte! Bavte se s námi, ale to je legitimní politická debata, jakým způsobem pomáhat těm rodinám. Ale paní ministryně zvolila metodu - buďto bude po mém, a kdo není se mnou, tak ten nemá rád děti. A to musím opravdu velmi silně odmítnout. Nic takového není pravda.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Eviduji faktickou poznámku paní ministryně Maláčové, ale dostane se na řadu až po Pavlu Blažkovi. Nyní tedy kolega Juchelka, Bauer, Blažek a poté paní ministryně Maláčová. Tak pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji. Já bych také chtěl k paní ministryni prostřednictvím vás. My přece tady nejsme rozděleni na poslance, kteří nechtějí řešit bezvýchodnou životní situaci rodičů s dětmi, a na ty, kteří ji samozřejmě řešit chtějí. O tom to vůbec není. My přece v našem sociálním systému řešíme bezvýchodnou situaci mnoha občanů. Máme tady, jak říkala kolegyně Pekarová, 27 sociálních dávek, nebo kolik, a na všech mohou participovat i rodiče samoživitelé a rodiče samoživitelky.
Krom toho jedna taková poznámka. Když se bavíme o samoživitelích, tak ve skutečnosti dle mého názoru samoživitelem je pouze člověk, který je vdovec anebo vdova. Já tady mluvím hodně o nezodpovědnosti rodičů. A vy jste to i sama, paní ministryně, naznačila ve svém příspěvku, že ta prevence je strašně důležitá. Takže odpověď na těch 150 milionů - je to málo, paní ministryně. Je to málo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Jana Bauera, připraví se kolega Blažek, po něm paní ministryně Maláčová a poté paní kolegyně Richterová s faktickými poznámkami. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.
Poslanec Jan Bauer: Vážené kolegyně, vážení kolegové, máloco, musím se přiznat, se mě ve Sněmovně osobně dotkne, ale to, co tady zaznělo z úst paní ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové, to znamená rozdělovat na ty, kteří chtějí pomáhat, a ty, kteří nechtějí pomáhat, se mě opravdu osobně dotklo. Já to považuji nejenom teda za populistický, ale za skandální výrok. Prostě to sem absolutně nepatří. Já vím, že se velmi dobře pomáhá za cizí peníze, to tady vidíme prakticky ze strany Ministerstva práce a paní ministryně každý rok nebo každý den. Já se teda celý život, ať už jsem byl ve funkci starosty, poslance nebo jinak, snažím pomáhat také částečně za cizí, ale i za své, a skutečně mě tenhle výrok velmi mrzí. Já se tady tři roky snažím paní ministryni vysvětlit, že za naši stranu, za náš poslanecký klub jsme nikdy nezpochybňovali, že je velká skupina matek samoživitelek, které se dostávají do problémů, a je jim třeba pomoci. Je to pouze o té cestě.
My jsme vás tady tři roky, ale dohromady sedm let vyzývali, abyste přišli s konkrétními řešeními, jak zlepšit vymahatelnost v rámci současných soukromoprávních sporů. Ale už jsem to tady řekl v tom svém vystoupení, neudělali jste vůbec nic. Vůbec nic jste neudělali. Možná že teď máte nějaký nápad, jak jsem slyšel na ministerstvu, ale ze strany Ministerstva spravedlnosti nepřišlo vůbec nic. A my vás pouze upozorňujeme, že to, jak chcete některé věci řešit, což je náhradní výživné, prostě nebude fungovat a prostě to zaplatí občané České republiky. Ta čísla tady ještě nepadla, ale jenom za ten jeden rok následující to bude suma přibližně necelé jedné miliardy korun. Vy říkáte, že vymahatelnost bude 10 %, takže prostě někde zmizí 900 nebo 800 milionů korun. Další náklady, přibližně 120 milionů korun, bude na nábor nových pracovníků a další desítky milionů korun na nový informační systém. To bude účet toho, jak vy chcete řešit tento problém.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Pavel Blažek, připraví se k faktické poznámce paní ministryně Jana Maláčová. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já chci poděkovat kolegyni Pekarové. Já jsem nevěděl, že máme u nás 27 dávek sociálních, pro mě je to novinka. Pozoruji paní ministryni, jak si tady bedlivě pečlivě píše, takže možná zbystřeme, vymyslela právě dávku dvacátou osmou nebo dvacátou devátou, takže je potřeba si toho všímat a bedlivě ji u toho sledovat.
K té debatě chci říct jen tolik. Je naprosto legitimní debata o tom, kam všude až má zasahovat stát. Ta debata je o tomto. A každý zásah státu má i nezamýšlené důsledky. Je legitimní se bavit o tom, že to také může vést k další horší vymahatelnosti práva, k dalšímu tomu, že spousta těch - a já říkám schválně tatíci, kolegyně Valachová má pravdu, že se to týká i maminek. Já jsem kdysi navštěvoval věznice, tak tam jsem prostě viděl holt ty desítky tatíků, kteří místo aby pustili korunu, ne že na to neměli, tak se nechali klidně i zavřít, aby to výživné nemuseli platit. A tihle lidé budou bohužel jedni z těch, co na tomto zákoně vydělají, ať se nám to líbí, nebo ne.
Také bych se připojil ke kolegovi Stanjurovi. Taková ta klišé, jak někdo má rád děti a někdo ne, podle toho, jak hlasuje o tomto zákoně, si myslím, že není správné .
A ještě snad jedna věc. Ono je hrozně moc věcí, které se týkají dětí, které nevyřešíme. Dám jediný příklad. Dítě jde do první třídy, spolužák má nejnovější mobil a ten druhý nemá ani na ten nejhorší, prostě nemá žádný. Dostává se do světa plného sociálních rozdílů. První myšlenka, která by mohla někoho napadnout - tak těm chudším ty mobily koupíme. Jenomže to už je právě dohánění něčeho, co nikdy nedoženeme, protože nevím, jestli nás tak stvořil pánbůh, nebo jestli to tak funguje, zkrátka a dobře rodíme se do různých rodin. V těch různých rodinách se dějí různé věci. A snad řeknu jednu větu optimistickou. Když si pročítáte životopisy těch, co to někam dotáhli, tak velmi často jsou z těch špatných sociálních poměrů, že je to nakoplo k výkonům (upozornění na čas), které (nesrozumitelné pro vstup předsedajícího do řeči) v bavlnkách prostě nepotřebovali.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji a nyní s faktickou poznámkou paní ministryně Jana Maláčová, připraví se kolegyně Richterová s faktickou poznámkou. Na čekačce jsou stále kolegyně Aulická, Dolínek a Benda po kolegyni Hyťhové, což je zatím poslední faktická poznámka. Nevím, jestli to tak vydrží. Máte slovo, paní ministryně.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji. Já bych možná v reakci na paní poslankyni Pekarovou Adamovou a to číslo 27. My ať počítáme, jak počítáme na Ministerstvu práce a sociálních věcí, tak nemůžeme přijít na to, co to číslo 27 má být za dávky. Možná by bylo zajímavé si poslechnout, co všechno paní poslankyně Pekarová Adamová za sociální dávku považuje. To bychom se asi ještě divili.
Jinak shrnující k té debatě. Apeluji na to, že když se pomůže dětem, které nemají šanci kvůli neplacení alimentů na normální život, tak předejdeme spoustě problémů v jejich budoucnosti. Náš sociální systém je postaven na tom, že se pomáhá prostřednictvím sociálních dávek, až ti lidé spadnou na úplné dno. A náhradní výživné je o tom, že nenecháme ty lidi, zejména ty děti, spadnout na úplné dno, stát pomůže s alimenty, a tím pádem je větší šance, že z těch dětí budou řádní občané. Protože potom je to dražší pro všechny. To znamená, je to investice do toho, že každý rok si tady nevyprodukujeme, protože nefunguje vymahatelnost práva, nezodpovědné občany. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce, paní ministryně. Nyní paní kolegyně Olga Richterová s faktickou poznámkou, připraví se k faktické poznámce pan kolega Marek Výborný a paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová. Paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Olga Richterová: Já bych si jen dovolila trošku shrnout, protože už debatujeme dlouho.
Vážené kolegyně a kolegové, já naprosto respektuji, že máme různé názory. V té faktické poznámce chci zareagovat na to, že tady zazněla spousta relevantních věcí typu, že je třeba dát více peněz na prevenci, od pana poslance Juchelky. Tak jenom jsem si chtěla dovolit tady připomenout - vždyť přece o státním rozpočtu se teprve bude hlasovat. Jste vládní strana. Těch 150 milionů dnes navržených je málo, já si to myslím taky. Nicméně když jsme v minulosti navrhovali víc, neprošlo to. Můžete se dohodnout na navýšení v rámci vládních stran? Přišlo by mi to správné, oddělit toto téma. To je prostě jedno téma.
Dále tady zaznívalo, že jsou jiné cesty, že mají být lepší cesty, a nezaznělo tady jaké. Jenom jsem chtěla poprosit, ty další související zlepšováky zase by se daly řešit asi nejprve na komisi pro rodinu, potom případně přes výbor sociální a tak dále.
Pak tady zaznívalo zlepšit vymahatelnost. Tam je ten problém, že se to za ty roky nestalo. V těch vládách jste byli vy, my zatím ne. Ale prostě nestalo se to a ti lidé žijí teď a tady. Takže velmi bych si přála zlepšit vymahatelnost. Opět si myslím, že to je na velkou odbornou debatu a posuny v konkrétních návrzích sem do Sněmovny. Ale už konkrétní návrhy.
Potom na závěr. My, kteří chceme hlasovat proti, poneseme odpovědnost. A ačkoliv nebudu mít žádný vliv na to, jak to úřad práce zrealizuje, tak s plným vědomím tohoto rizika pro to zvednu ruku, protože ta situace u nás fakt není dobrá. A je příliš mnoho velmi chudých samoživitelů. Ta čísla jsou jasná. Je to nejohroženější skupina chudobou. A v této situaci, kdy je to takto rozložené, tak bych vyzvala, jestli bychom postupně nespěli k závěru té debaty. Přišlo by mi, že už by skoro bylo na čase. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Poslanec Marek Výborný s faktickou poznámkou. Připraví se paní předsedkyně Pekarová Adamová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Jenom velmi krátce. Dámy a pánové. Jsem přesvědčen o tom, že tady skutečně to není Losna a Mažňák, tady to není ten zlý a ten dobrý, kteří mají bojovat proti sobě. Je to velmi vážná debata. Je to debata o tom, kam až má sahat intervence státu. Řeknu osobně, pro mě rozhodování v této věci patří k těm jednoznačně nejvážnějším a nejsložitějším za ty tři roky, co tady sedím v Poslanecké sněmovně. Protože rozumím argumentům obou dvou stran a obě dvě strany mají vlastně pravdu. To rozhodování je velmi složité, velmi komplikované. Také bych uvítal, kdybychom tady ruku v ruce měli předlohu, která bude činit kroky směrem k vymahatelnosti těch neplatičů. Bohužel to nemáme. To by výrazným způsobem ulehčilo potom i to rozhodování samotné. A nedělejme si iluzi. Samozřejmě i ta norma by nebyla samospasitelná, nebyla by stoprocentně účinná, ale bylo by to samozřejmě lepší a výhodnější. Určitě to ale není tak, že ti, kteří nepodpoří tento návrh, tak rezignují, nebo jdou proti dětem, proti rodinám, proti rodičům. Tak to skutečně není, protože relevance argumentů je na obou dvou stranách. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Paní ministryně, čekala bych, že jako ministryně i bývalá úřednice Ministerstva práce a sociálních věcí budete tedy schopna vyvrátit to číslo, které jsem tady uvedla, svým číslem. To znamená, vy budete schopna říci, kolik těch dávek skutečně v České republice máme. Není-li tomu tak, já tedy za pomoci jednoho z kolegů, pana Bauera z výboru pro sociální politiku, si vzpomínáme, že i přímo od vašich úředníků z ministerstva na jednom z jednání výboru tady zaznělo číslo, které bylo 26. Tak se omlouvám. Možná je už tady to dvacátá sedmá.
Nicméně co se týče toho, jestli máme, nebo nemáme tolik či ono, to je vlastně svým způsobem irelevantní v tom počtu, ale důležité je, kolik ze státního rozpočtu dáváme na podporu lidí v nouzi, kolik dáváme na všechny tyto záležitosti. A pokud tady nacházíme trhliny v těch dávkách v tom smyslu, že na něco nedosáhnou lidé, kteří právě vlivem, že jeden z rodičů nezaplatí výživné pravidelně, se dostanou třeba do problémů s bydlením či obživou, tak máme přece upravit ty dávky, které už máme, tak, aby ti lidé na tu pomoc dosáhli, a ne vymýšlet novou plošnou dávku, která zase jenom bude stát práci spousty úředníků a další vklady, které do toho jsou.
A chci se ohradit vůči tomu, aby tady ten celý náš názorový spor byl vykládán jako spor o to, jestli někomu jde a druhému nejde o děti. To tady skutečně není. Tady je to o cestě k tomu, jak k nim tu pomoc dostat, respektive jak donutit toho povinného rodiče, toho, který má mít plnou zodpovědnost, aby platil on sám.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Poslankyně Aulická Jírovcová v rozpravě. Předtím je tu faktická poznámka poslankyně - ne. Dobře. Tak poslankyně Hana Aulická Jírovcová v rozpravě. Připraví se poslanec Petr Dolínek. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Tak jsem se přece jenom dočkala. Každopádně jsem, dámy a pánové, chviličku přemýšlela, a samozřejmě, paní ministryně a pane ministře, jestli má vůbec cenu ještě přijít a říct tady nějaký svůj názor, protože ta přestřelka opravdu někdy v místech byla až o věcech, které sem prostě nepatří.
Za KSČM mohu říci jenom to, a všichni to tady víte, že my náhradní výživné prosazujeme i vlastním zákonem, který tady leží už tři roky. A není to poprvé, kdy jsme se pokoušeli o to náhradní výživné, aby tady bylo. To, že víceméně nám náš návrh byl vlastně zabit díky tomu, že se čekalo tady na vládní návrh, který doznal velkých změn, než tedy původně paní ministryně chtěla na nějaké té koaliční dohodě, tak o tom asi tady říkat nemůžeme, ale ten konečný výsledek pro KSČM není úplně jednoznačný. Musím říci, že z toho konečného návrhu, který tady dnes máme a o kterém budeme hlasovat, nejsme šťastni ani my. Ano, ten princip pomoci těm nejpotřebnějším my rozhodně podporujeme a stojíme si za tím. Na druhou stranu, tak jak to vlastně bylo určeno a jak dnes máme hlasovat, si myslíme, že v té praxi - a bylo to tady řečeno některými mými kolegy - to může přinášet opravdu velké problémy. Proto bych byla i za to velmi ráda a myslím si, že bych se vůbec nezlobila, kdybychom se třeba domluvili o nějakém doprovodném usnesení, že by to vyhodnocení po tom roce nebo dvou letech mělo přijít. Ale s tím vyhodnocením i další legislativní náměty, které by právě systémově měnily tu situaci, respektive tu legislativu, která by měla reagovat právě na tu praxi.
Bylo tady řečeno i o těch exekucích, že úřad práce bude zahlcen. Obávám se, že to tak je. Myslím si, že celá koncepčnost úřadu práce by měla být vlastně změněna, a dlouhodobě změněna na základě přijatých legislativních změn. Obávám se, že při této změně, která zřejmě projde, bohužel ten úřad práce, i když samozřejmě ty náklady jsou uvedeny, na to prostě reagovat okamžitě nebude umět a ty personální problémy tam budou značné. Také víme všichni, že ten trh práce je problémový v tom, že naše úřednice na úřadu práce se ve velké míře často neudrží. Je tam velká proměna v tom, že nám prostě odcházejí, když zjistí, jaká je to práce, jaká je to činnost a za jaké peníze. V tuhle chvíli si myslím, že by měl být především úkol číslo jedna, paní ministryně, stabilizace úřadu práce a především změna úřadu práce ne na dávkový úřad práce, ale na úřad práce, kde se opravdu řeší zaměstnanost a další přidružené věci.
Náš návrh také mířil na to, že jsme měli dán koeficient pro rodiny, které si o to můžou žádat. To znamená, kde byla hranice příjmu pro rodiny, které si můžou žádat o tuto dávku. Já to říkám natvrdo, je to prostě dávka, my se toho nebojíme. Na druhou stranu opravdu za tím vidíme ty rodiny, kde ta potřebnost pro ty rodiče je. Tento návrh to neobsahuje a myslím si, i po té diskusi, kterou jsme vedli, a chtěli jsme to tam původně dát, že jsme od toho potom ustoupili, protože si myslíme, že ani v této Poslanecké sněmovně by pro tento návrh asi nehlasovali. Obávám se toho, že ale to bude mít možná tu velkou míru zneužitelnosti v celém tom systému.
Možná bych zde také trošku zamířila do řad Starostů, protože v té předchozí diskusi bylo řečeno, jestli to je systémové, nesystémové a tak dále. Za nás třeba nevnímáme v této chvíli a v tento okamžik v souladu s tímto návrhem zákona nesystémovost 6 tisíc korun jednorázová pro pomoc samoživitelům. Protože tento zákon, tento návrh, ač máme k tomu mnoho výhrad, tak cílí právě na ty nejpotřebnější, to znamená na ty, kteří to opravdu potřebují. Já jsem třeba v mnoha případech i říkala, a vnímám to právě z praxe, podle čeho jsou vlastně zmíněné ty parametry, kdo by měl na ten jednorázový návrh 6 tisíc korun v rámci samoživitelů nárok. Já se netajím tím, že my v Ústeckém kraji máme dosti velké procento zneužívání obecně sociálních dávek. A to je prostě holý fakt. A i v rámci samoživitelek jsem taková, že se obávám, že i každá samoživitelka prostě nebo samoživitel nemusí být vždy samoživitel. A já si myslím, že právě ti, kteří opravdu třou tu bídu, kteří se snaží, aby své děti uživili, protože ten druhý partner třeba neplatí, tak se bavíme třeba o čtyřiceti, padesáti procentech. Ale druhých padesát procent samoživitelů, kteří jsou nějak evidováni jako samoživitelé, prostě toho druhého partnera mají. Ať se vám to líbí, nebo ne, ta situace z praxe opravdu to ukazuje. Akorát to prostě nemáme nikde systémově uvedeno. A prostě my ty lidi, nebo respektive ty rodiny ani nedonutíme, aby se to nějak evidovalo, protože tím pádem získají nějaké dávky navíc.
Proto si myslím, že by především Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo mířit na tu systémovost, aby se právě oddělilo to zneužívání a právě ten dopad na ty potřebné, kteří to opravdu potřebují. A není to jenom v oblasti samoživitelů a samoživitelek. Říkám to proto, protože i těch 6 tisíc korun vlastně my nemůžeme oddělit, jestli to bude pro ty potřebné, nebo nepotřebné. A nezlobte se na mě, třeba i nárok na přídavek na dítě. Co mají dělat ty rodiny, které třeba mají o tři stovky více a už na ten nárok mít nebudou. A tím pádem, kdyby se schválilo 6 tisíc korun, tak prostě na něj také mít nárok nebudou. Je to stejné jak u porodného. Prostě rozdíl často velmi - pět set, tisíc korun - dělá jenom to, že není nárok na porodné, a v tomto smyslu také. Proto i tento návrh podpoříme, protože tam si myslím, že opravdu se cílí na ty potřebné a je to to procento, které opravdu potřebuje pomoci.
My jsme také přemýšleli, jestli je opravdu dobré mít tam uvedeno jenom ty dva roky, kdy se pomáhá, anebo jestli to, jak je návrh paní Richterové, neprodlužovat po těch 24 měsících, pokud ten nárok je. Já musím říci, že ještě sami nejsme rozhodnutí, ale přesně to ukazuje ten problém. A mě velice mrzí, že tady tvrdí někteří poslanci, že Ministerstvo spravedlnosti na tom pracuje. Neudělalo vůbec nic. Neudělalo. A je mu to v podstatě úplně jedno. Protože původní mechanismus měl být, že Ministerstvo práce připraví ze své strany nějaký návrh a Ministerstvo spravedlnosti do toho dá ty nové nástroje, které by měly pomoci a fungovat v systému. Neudělalo nic, a proto my se tady bavíme jenom prostě o nové dávce. Je to tak. A nemyslím si, paní ministryně, protože nám to říkala na výboru pro sociální politiku paní ministryně Maláčová, že to je systémové řešení. Není. Protože se systémovým řešením má přijít Ministerstvo spravedlnosti. A nezlobte se na mě, za dvě volební období, co jsem tady, neudělalo vůbec nic. A to ať se tady můžete předhánět, někteří kolegové, že se dělá, nebo nedělá, prostě se neudělalo nic. Ani v rámci, v těch exekucích možná, těch dlužníků částečně, ale víceméně si myslím, že pro tu praxi, a tak jak se bavím s těmi neziskovými organizacemi, které pracují s těmi lidmi, tak systémově se v této Poslanecké sněmovně za posledních osm let nedělá nic.
Mně tady chybí, opět to řeknu, ta koncepčnost, ta systémovost, to navázání. Absolutně nic. Bavíte se tady, že by mělo fungovat školství, nebo propojenost školství, Ministerstva práce, Ministerstva zdravotnictví a dalších, Ministerstva spravedlnosti. Ono je to potom těžké, když ta ministerstva mezi sebou nedokážou komunikovat ani na půdě tady, vlády a respektive i výborů, natož aby pak systémově to fungovalo v té praxi. Musím říci, že to je otázka, je to většinou právě na hrb těm samosprávám a těm krajům, které to pak dokážou koordinovat a snaží se, aby v tom terénu to fungovalo.
Takže děkuji moc.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Petr Dolínek, připraví se pan poslanec Benda. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Dolínek: Děkuji. My jsme se právě s kolegyní Gajdůškovou a s dalšími báli této diskuse, že se stane. Protože když se podíváte na původní návrh, který jsme navrhovali, tak byl trošku jinak koncipován, protože přesně jsme očekávali, že se to zvrtne jenom v diskusi o dávkách, a ne v účinný nástroj. Ten náš návrh, jak byl napsán, byl napsán opravdu tak, aby to byl okamžitý rychlý nástroj a aby se to nedalo takto relativizovat. Nicméně na druhou stranu jsme si vědomi, že na každý zákon se musí najít většina, a proto jsme rádi vyšli partnerům vstříc a našli cestu, která by měla být hlasovatelná, a pevně doufám, že nakonec za cenu i těch kompromisů, co mluvila paní kolegyně z KSČM, bude ten návrh schválen.
Já bych se tady chtěl zastat trošku paní ministryně. Já mám pocit, že kolegové z ODS se dneska trošku samonaštvávali malinko v jeden okamžik. Paní ministryně tady neřekla, že vy se nechcete starat o dítě, alespoň jak já jsem to vnímal. Ona řekla, že to je odlišný pohled. My říkáme, že když se to nezvládá, přichází stát. A že respektuje, že jiný náhled je, že to má co nejvíce vyřešit ta rodina, respektive už nefungující rodina sama, a nedávat tam ten prostředník toho státu, když to zjednoduším. Ale vy jste se dokázali sami nakopnout a říct, že vás tady někdo uráží. Já jsem to tak nevnímal a pevně doufám, že se vrátíme zpátky k té věcné diskusi a nemusíme se tady takto zbytečně do sebe opírat.
Já bych tady chtěl říct ještě, jak mě mrzí, že v té diskusi se to paušalizuje jako na zlé neplatící tatínky a skvělé maminky. Já myslím, že každý rodič, který se stará o dítě, je skvělý a je jedno, jestli je to tatínek, nebo maminka. Já jsem za tu dobu, co jsem dělal službu v Praze v radě, měl několikrát na starosti sociální politiku a díky tomu jsem se seznámil s desítkami příběhů lidí, kdy tatínkové se starali o dítě, nedostávali od těch maminek peníze, kdy tatínkové chtěli dávat peníze, ale neměli na to. Prostě přijde životní situace, kdy na to nemají. Já bych byl rád, aby tady zaznělo, že opravdu tady je i velké procento těch, co jsou v nějakou fázi života neplatiči, ale objektivně prostě v nějakou fázi života to nejde. A já myslím, že tento nástroj by měl pomoct tomu, aby se ti lidé nedostávali do nějaké totálně zoufalé situace.
No a na závěr bych chtěl říct, víte, my jako sociální demokracie jsme tady respektovali v minulých měsících, a teď nemyslím s ohledem na situaci pandemie, ale obecně, že jsme tady vyřešili to, že dáváme milion korun OSVČ na to, abychom zjednodušili platbu sociálního a zdravotního. My jsme tady pomohli za posledních osm, sedm let, aby se navýšily mzdy ve všech možných sektorech. My pomáháme, kde to jde, a plně to respektujeme. Něco je naše priorita, něco je priorita i opozičních stran a jsme schopni na to přistoupit. A nám přišlo, že je dobré se podívat na ty děti. A jako když jsme tady všem už pomohli, tak že bychom jako těm dětem pomohli, a dnes je ten den, kdy to můžeme udělat. Takže prosím, zkuste to respektovat, že se dostalo už i na ty děti a že bychom jim rádi pomohli. A já zase respektuji, že vy byste to udělali jinou cestou. Myslím si, že máme stejný cíl. Ale teď ta většina snad se najde pro tuto státní cestu. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Marek Benda, poslední přihlášený v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, já se přiznám, že mě k mému vystoupení do značné míry vyprovokovala ctěná kolegyně Richterová svými návrhy na to, aby to bylo na věky věkův. Sice to za dva roky vyhodnotíme, ale má to být na věky věkův. A pak mě trochu tedy, musím říct... pozlobila, abych byl korektní. Za situace, kdy si tady všichni - já jsem přihlášen asi hodinu a čtvrt - všichni berou faktické poznámky, někteří vystupují dvakrát až třikrát, tak pak vyzývat k ukončení rozpravy, když jsou tady řádně přihlášení, mi připadá takové jako trošku fakt nefér. Způsob, jakým jsou tady zneužívány faktické poznámky k tomu, aby člověk uplatňoval svá vlastní stanoviska, a pak si říká ale vy, co jste se přihlásili správně a řádně, už radši nemluvte, není úplně správný.
K tomu, co tady zaznívá. Já si pamatuji, jak na začátku 90. let přijel do České republiky nedávno zesnulý Roger Scruton a při nějaké debatě o západním modelu říkal: Prosím vás, dejte si pozor na jednu věc. Neskončete tak jako velká část Velké Británie, kde rodina vypadá tak, že je to matka, dítě a státní byrokrat, který je živí. - Já si to do dneška pamatuju a tohle je přesně cesta k tomu. Žádné tatínky už nepotřebujeme, potřebujeme jenom ty státní byrokraty, kteří budou vyplácet ty dávky.
Tváří se tady všichni neuvěřitelně mravně, jak je to pomoc dětem. Tak si to pojďme alespoň částečně rozebrat. Jsou dvě skupiny rodičů - a řekněme si zcela na rovinu, téměř vždy otců - které neplatí. Jedna skupina, která na to prostě nemá, ale pak je to podle mého názoru opravdu zralé a správné na sociální dávku, protože je úplně jedno, jestli ten tatínek, který na to nemá, nebo i ta maminka, s tím dítětem žijí nebo mají platit výživné. Když s ním žijí a nemají na to, aby platili, nemůžou pomoct té druhé, tak přece je taky potřeba, aby stát nějakým způsobem vstoupil. A pak ta druhá skupina, což jsou ti, kteří se o ty děti hádají.
A tenhle návrh je návrhem radikálních ženských organizací, které mají pocit, že je správně si s otci vyřizovat účty přes děti. Nic jiného to není. Protože to je ta druhá skupina, která neplatí. To jsou přesně ty situace, které zažíváme mnohokrát v praxi, kde jsou nějaká soudní rozhodnutí, jsou nějaká nařízená spolužití, střídavá péče, aspoň jednou za 14 dní je má tatínek vidět, a z jedné strany je tomu dramaticky bráněno. A ten tatínek se brání čím? Přestane platit! A teď řekneme ne, on si to na sebe vezme všechno stát a bude to ještě jednodušší pro tyhle rozhádané skupiny, kde je to vždycky vina obou dvou. Pro tyhle rozhádané, hysterické rodiče, kteří válčí přes děti, tak jim řekneme, tak tu půlku té války na sebe vezme stát. Mně to připadá strašně nerozumné. Myslím si, že tento návrh je opravdu jakoby nešťastný.
A poslední poznámka, kterou bych k tomu chtěl říct. Měli jsme to tady včera, budeme to tady mít za hodinu. (Ukazuje na světelnou tabuli, kde jako další bod svítí 369 - občanský soudní řád.) Na jednu stranu se pořád bavíme o vymahatelnosti práva, zejména ve vztahu k výživnému. Ale já nevím, proč zejména ve vztahu k výživnému. Když mi někdo něco dluží, tak to má zaplatit. A je jedno, jestli mi to dluží za dítě, nebo za to, že jsem mu postavil koupelnu. A do toho budeme ale pořád chodit a pořád říkat ti ubozí dlužníci, ti za to nemůžou, ty musíme co nejrychleji odbřemenit, ti musejí mít účty, na kterých můžou mít čtyřicet padesát tisíc - to je ten následující zákon - co nejvíce peněz, hlavně aby se jim nic nestalo, hlavně aby nemuseli splatit své závazky. Občanský soudní řád a insolvence to samé. Tak přistupujme k věcem alespoň trošku konzistentně. Buď chceme, aby lidé své závazky plnili, a já to chci a chci to i v tomhle případě, a nemá to na sebe přebírat stát.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Rozprava bude pokračovat. Nyní je přihlášena paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová, po ní vystoupí paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Mnohé už jsem řekla v průběhu faktických poznámek, takže si dovolím jenom se stanoviskem klubu TOP 09 k tomuto návrhu doplnit ještě několik málo faktů.
Jak je tady patrné z celé debaty, která probíhá, tak se jedná významně o principiální věc. Prostě buď ctíme ten princip, že stát, nebo jeho úloha je zajistit vymahatelnost práva a vůbec toho, aby jednotlivec ta práva mohl uplatňovat, anebo vnímáme jako princip, který obhajujeme, nebo tady někteří obhajují, že základní úlohou státu je zaopatřovací úloha vůči občanům. Já myslím, že v téhle principiální rovině se hezky ukazuje, jaký je rozdíl mezi pravicí a levicí, a že tedy ten spor, v uvozovkách spor, nebo ta diskuse a to dělení není mrtvé.
Přesunutí povinností z těch nezodpovědných na všechny ostatní zodpovědné prostě nepodporujeme a myslíme si, že základní princip hájit práva, vymahatelnost práv má převážit a že stát má udělat všechno pro to, aby byl tomuto svému účelu schopen dostát.
Důležitá je samozřejmě nejenom oblast vymahatelnosti, ale také prevence. Cochemská praxe, jak tady už byla dnes zmíněna, stále bohužel není plošněji využívaná a v České republice k jejímu uplatňování dochází jen velmi pomalu. To je možné zlepšit a myslím si, že by bylo namístě se zabývat zejména tím. Spory, které mnohdy začnou tím, že rozvod způsobí celou řadu šrámů, se pak právě přenášejí často do neplacení výživného. A neplacení výživného ze strany jednoho z rodičů je právě nástrojem toho, jak si ten spor v uvozovkách řešit, jakkoli všichni víme, že řešení to samozřejmě žádné není. Proto by měla být maximálně věnovaná pozornost právě prevenci toho, aby vůbec nedocházelo až k tomu finále, kdy není placené výživné ne z důvodu toho, že by ten rodič na to neměl peníze nebo neměl možnosti, ale z důvodu toho, že to jako svůj nástroj boje využívá.
Když tady bývá řečeno "co tedy navrhujete vy?", tak já připomenu jeden svůj návrh, který jsem předkládala, už je to tedy delší čas, ale byl velmi haněn, a zejména právě třeba těmi, kteří dnes tady hájí princip o náhradním výživném, totiž abychom ještě více zpřísnili svůj pohled na dlužníka a abychom za trestný čin považovali neplacení výživného ne až po čtyřech měsících, jak je tomu dnes, ale už po dvou měsících, aby mohlo to vymáhání začít dříve a abychom prostě mohli konat, resp. mohl konat v tomto případě celý ten proces vymáhání. Nebylo to kvitováno. Není tady tato snaha, abychom se skutečně neposouvali do té roviny, že lidi vlastně svým způsobem - neříkám, že vychováváme, tak jako paní ministryně používá, ale ukazujeme jim, že ta cesta vyhýbat se svým povinnostem, své zodpovědnosti vlastně je snadná, nebo resp. snadnější, než by mohla být, a že se v určitém pohledu může i vyplácet. To je věc, kterou bychom se měli zabývat prioritně. A na tomto poli, myslím si, že si asi nemáme nikdo moc co vyčítat, prostě za poslední léta mohlo být uděláno mnohem více práce.
Zavádíme tady další z mnoha sociálních dávek. A jak už jsem tady také jednou zmiňovala, je prostě spíše namístě se podívat na celý ten náš robustní systém a na to, jestli všechny ty dávky plní svoji funkci. Já bych očekávala, že ministryně práce a sociálních věcí přijde s tím, jakou jinou dávku tady můžeme v tom systému zrušit ve chvíli, kdy zavádí další, jaká je zbytná, ve chvíli, kdy se podívá na to, jak je využívaná. Já bych tam pár tipů měla, ale nechám si to na to, až vás na Ministerstvu práce a sociálních věcí nahradíme a budeme moci ten nepořádek začít dávat do pořádku.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Olga Richterová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Jenom velice stručně, protože řada připomínek pana poslance Bendy je velmi validních, tak se zkusím jeho směrem zaměřit a odpovědět. Je tady pan kolega? Aspoň na záznam tedy. Tam jde o to, že my nevíme, jaký přesný dopad na vztahy rodičů to náhradní výživné bude mít. To je právě to, co jsem se ptala paní ministryně.
A co jsem tady ještě na záznam chtěla říct, že velmi podporuji návrh paní poslankyně Aulické, abychom dali doprovodné usnesení k tomu vyhodnocení za dva roky. To by mi přišlo naprosto zásadní.
A jestli tedy můžu na pana kolegu Bendu. Tam jde o to, že jsou dvě skupiny rodičů. A já jsem o tom sama mluvila, že co se týče placení výživného, je jasný vztah mezi tím umožněním podílet se na výchově a placením výživného. To je jasné. Proto jsem říkala o těch systémových krocích, jak je to potřeba podporovat od začátku partnerských potíží, a všechny OSPODy a podobně na to mají být velice jaksi zaměřené.
Na druhou stranu pak je skupina těch chudých rodičů, o tom jste taky mluvil, a tam jsou často ty špatné vztahy. A já jsem v těch různých facebookových skupinách, kde to zase zejména ženy řeší. A já vám řeknu tu větu: já vím, že on moc nemá, ale já mám vyměřené to výživné, on by mně ho měl platit, tak ať mi ho platí. - A to jsou skupiny, kde by to zase zlepšilo vztahy, protože i když ta žena ví, že partner ty peníze nemá, ale má to vyměřené, tak je prostě chce. Je to v pořádku, to dítě je potřebuje. A v okamžiku - a to je dobré na těch miskách vah vidět vedle sebe - kdy my nevíme, jak to v té společnosti zafunguje, tak za mě je správně mít velkou kampaň na to, že platit výživné je normální, mít velké vzdělávání odspodu, které kontinuálně probíhá, ale ještě bych to posílila na ty vztahy mezi partnery, na to, že prostě nesmí být mařen ten styk, jak se tomu technicky říká -
Místopředseda PSP Petr Fiala: (Vstupuje do řeči.) Omlouvám se, paní poslankyně, čas vypršel. Děkuji. Pan poslanec Aleš Juchelka se přihlásil s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Aleš Juchelka: Já děkuji. Jenom k paní poslankyni Richterové vaším prostřednictvím. Pokud stát zaplatí zálohové výživné mamince, která dá toho svého partnera k soudu anebo dá žádost na exekuci, tak určitě to nezlepší jejich vztahy. To mi rozhodně věřte. Jinak je samozřejmé, že se nějakým způsobem shodneme na těch preventivních věcech, určitě se shodneme na tom, aby fungovaly nějaké mediace, aby soudy rozhodovaly trošičku jakoby ve prospěch těch, kteří se o ty děti starají, poněvadž opravdu máme, z průměrného platu 7 124 korun, tuším, na dvě děti do 14 let, což je samozřejmě málo.
A já jenom chci pořád mluvit o tom, že když tady zaznívá rétorika, jako třeba u pana poslance Dolínka prostřednictvím pana předsedajícího, pořád jakoby o těch dětech, že to děláme pro ty děti a že jsou chudáci ty děti atd., tak mluvme, že to děláme pro ty rodiče a ten druhý je nezodpovědný. Ten rodič dostane na účet to zálohové výživné a on s tím bude nakládat. A argumentace těmi chudáky dětmi atd... Já tomu rozumím, jakoby kam míříte, ale nenalhávejme si nějaké věci a říkejme věci tak, jak ve skutečnosti jsou.
Chudý rodič - ještě u paní poslankyně Richterové. My přece máme celý systém sociálních dávek. Rodič, který zůstane absolutně bez prostředků, je sám jako samoživitel, dostane přídavek na bydlení nebo doplatek na bydlení, může jít pro mimořádnou okamžitou pomoc, přídavek na dítě dostane atd., je tam celá řada různých sociálních dávek.
Místopředseda PSP Petr Fiala: (Vstupuje do řeči.) Omlouvám se, pane poslanče, čas vypršel. Děkuji vám. Paní poslankyně Věra Kovářová v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych i já se vyjádřila k tomuto návrhu zákona resp. k novele.
Musím reagovat na paní ministryni a konstatovat, že to rozdělení dvou táborů nebylo úplně přesné. Myslím, že jsou tu tři tábory. A my jako Starostové a nezávislí patříme do toho tábora třetího. My tento návrh podpoříme, ale říkáme, že je potřeba změnit celý systém, a je škoda, že tu právě dnes není paní ministryně Benešová, protože tato novela nesouvisí pouze s kompetencemi Ministerstva práce a sociálních věcí, ale především s tím, co dělá, resp. co nekonalo Ministerstvo spravedlnosti.
Myslím, že lze konstatovat, že v zásadě nyní existují dva postupy v případě situace, kdy není výživné hrazeno. První postup může vést k vymožení dlužného výživného a je jím návrh na vymožení dlužného výživného buď soudem, nebo prostřednictvím soudního exekutora. Druhým krokem je trestněprávní sankce za neplacení dlužného výživného, které není primárně určené k vymožení dlužného výživného, ale k potrestání povinného rodiče, který výživné nehradí, a má působit preventivně, aby v budoucnu k neplacení nedocházelo, což v praxi v podstatě nefunguje.
A to je ta otázka právě na Ministerstvo spravedlnosti, co udělalo pro to, aby se z té nízké vymahatelnosti stala aspoň přiměřená. A to bych bývala očekávala, že tento krok přijde v souvislosti se schvalováním této novely, nebo dokonce před tímto návrhem. A ukazuje se, že tyto způsoby vymáhání a ta stávající legislativa má mnoho úskalí, které je třeba řešit bohužel tedy úpravou zákona, a to, jak vidíme, by mohl být zde problém. Spoluodpovědnost za děti mají rodiče, to je nezpochybnitelný fakt a stát by tuto odpovědnost neměl přebírat. Nicméně pokud věřitelé, tedy jeden z rodičů, aktivně podniknou veškeré kroky, které jim stávající systém a legislativa nabízí, a stejně se nedomohou řešení, je to pak již odpovědnost státu a stát by tyto překážky a problémy měl řešit. A tím se ukazuje, a znovu opakuji - nástroje jsou rozhodně nedostatečné a je zde mnoho překážek a úskalí, které je potřeba řešit.
I přesto, že tento zákon podpoříme, tak přebírání zodpovědnosti za rodiče ze strany státu může být opravdu kontraproduktivní.
Možná bych se zde vyjádřila k tomu, co řada kolegů zde zmiňovala, k jakým problémům dochází při tom, když se rodiče rozvádějí, jaké důsledky právě při rozvodu může mít ta ochota platit výživné. A myslím si, že je potřeba se ptát, zda se tomu nedá nějakým způsobem předejít. Je to samozřejmě vždycky individuální záležitost. Každý z vás zná příklady dobré praxe, ale také praxe špatné. A já se ptám, proč není možné a proč už nefunguje po celé republice tzv. Cochemská praxe. Tu některé neziskové organizace už aplikují ve spolupráci např. na Okresním soudem v Mostě, kde existuje projekt Servis rodiny, a právě vychází z tohoto Cochemského modelu, kdy je snaha před tím rozvodovým řízením pomocí edukace, mediace apod. se snažit docílit shody mezi rodiči a předejít právě tomu obrovskému konfliktu a té nevraživosti a nenávisti. A pak je třeba se ptát, proč to nefunguje po celé republice. To se, paní ministryně, neptám tedy vás, ale byla by to spíše otázka na paní ministryni Benešovou.
Také co vidím jako problém, a myslím, že to už zde zaznělo, že dlužníků se stále ptáme, zda mohou platit, a věřitelé se musí o děti starat dnes a denně a nikdo se jich neptá, jak to udělají. A samozřejmě že následkem pak bývají půjčky a prohlubování problémů a tíživé situace rodiny, což má samozřejmě dopad v konečném důsledku i na děti.
Dalším problémem, který zde vidím, a opět ze strany Ministerstva spravedlnosti, že je třeba sjednotit judikaturu. Stávající tabulky, které pomáhají určit výživné, jsou jedním z funkčních nástrojů, ale co je důležité, je potřeba nastavit jednotnou metodiku pro soudce. A tam vidíme další velký problém, který souvisí právě s tím, že dochází k problémům ohledně placení výživného. Určitě znáte mnoho případů, kdy nebylo dobře rozhodnuto. Nemířím na všechny soudce, ale ten problém, o tom se nehovoří, jak rozhodují.
Jeden příklad za všechny. Maminka se dvěma dětmi, výživné soudkyně snížila z 2 600 korun na 1 200 korun. Děti ve věku 7 a 11 let. Soudkyně odůvodnila toto snížení s tím, že děti vyrostly, a tak maminka má již více času na to, aby mohla více pracovat. A teď nechci, aby se soudci cítili býti dotčeni, ale myslím si, že takových případů je celá řada. Netýká se to samozřejmě maminek, které dostávají výživné, ale i otců. Takže tady myslím, že by měla mířit právě ta změna legislativy, metodika pro soudce, jejich vzdělávání, a rozhodně si myslím, že by to přineslo velký úspěch.
Dalším problematickým bodem je právě ona prevence, o které se tady hovořilo, zvyšování rodičovských kompetencí a také změna myšlení. V neposlední řadě je to potrestání neplatiče výživného, pokud samozřejmě se dostane do vězení. Myslím si, že trestní represe velmi úzce souvisí s dluhovou problematikou. A dluhy se ve většině případů pohybují v řádu statisíců, nejčastěji asi 300 tisíc korun. Nepodmíněně odnětím svobody by se měli dlužníci trestat opravdu jen ve výjimečných případech. Náklady řízení, náklady na pobyt ve vězení, přeplněné věznice a ve finále i vlastně potrestání dětí, protože dítě lepší životní úroveň tímto prostředkem rozhodně nezíská, ale má z jednoho rodiče kriminálníka. Proto bych předpokládala, že se najde a využije se ten vhodný nástroj, jako jsou veřejně prospěšné práce, právě dát dlužníkovi podmíněný trest s dohledem, s povinností dluh uhradit v plné výši. A samozřejmě otázka, a vím, že ta je výbušná, zamezení požitků pro dlužníka v širokém rozpětí možností. Čili pokud bychom umožnili a ve spolupráci s obcemi dali možnost dlužníkům pracovat v tzv. veřejně prospěšných pracích, myslím si, že by to bylo také dobré řešení a pomohlo by to vyřešit celou řadu konfliktů.
Závěrem několik dalších poznámek. Myslím, že ty skupiny, které tady jsou, jsou velmi rozdílné. Myslím těch neplatičů. Ty, co nechtějí platit, ty, co nemohou platit, ale chtěly by platit, ale samozřejmě, a to je důsledek rozvodové anabáze, ty co nechtějí platit exmanželce nebo exmanželovi.
A zcela nakonec kromě toho, že bych si přála, aby došlo ke změně celého systému ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti, mi dovolte konstatovat, že spoluzodpovědnost některých rodičů za děti přestala být normální. A to žádná legislativa nezmění. Musí se změnit myšlení ve společnosti. A tak doufám, že to, co zde zaznělo, ty výhrady, by k tomuto mohly přispět. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a faktickými poznámkami bude reagovat nejprve paní poslankyně Helena Válková, poté paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já se omlouvám, asi jsem poslední dvě věty své předřečnice neslyšela, ale jinak tentokráte můžu podepsat to, co říkala paní poslankyně Kovářová, opravdu úplně všechno, protože je to takový systematický přehled nedodělků.
Současně odpovídám i vaším prostřednictvím, samozřejmě, pane předsedající, i na tu trochu uštěpačnou a zdánlivě oprávněnou poznámku paní poslankyně Adamové Pekarové, že jsem také jako bývalá ministryně spravedlnosti na tom měla svůj podíl. Když se podíváte do těch dokumentů, tak vidíte, že jeden z hlavních cílů, když jsem přišla na Ministerstvo spravedlnosti, byla právě reforma opatrovnického soudnictví. A po 13 měsících už jsme rozběhli jednání, ale když jsem odcházela, tak jsem ji nemohla dokončit. Takže souhlasím s vámi, to je velký nedodělek a zatím se nepodařil odstranit, ale v rámci třeba té vládní agendy jako zmocněnkyně tam máme k tomu vytvořené pracovní útvary, které se tím zabývají, jsme v kontaktu s opatrovnickými soudci.
A souhlasím s tím, že praxe Cochemská, která se velice úspěšně aplikuje v Mostě, a to je právě ten soudce, o kterém jsem hovořila zase v souvislosti s jiným návrhem zákona, dětským ombudsmanem, pan doktor Beneš, nemýlím-li se, tak je příkladem toho, že když opatrovnický soudce je schopen, a on nám říkal neuvěřitelná čísla, jestli to teď nepopletu, asi 90 nebo 85 % těch rozvádějících se nebo dohadujících se rodičů je po aplikaci této techniky, nebo technik, a způsobu mediace, říkejme, tomu trošku zjednodušeně - (Předsedající: Paní poslankyně, čas vypršel.) Děkuji. - schopné se dohodnout, aniž by potřebovalo být nařízeno soudní jednání. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Aulická Jírovcová s faktickou poznámkou. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Já bych právě ještě doplnila paní kolegyni Válkovou a ještě paní kolegyni, která o tom také hovořila, právě o té Cochemské praxi, protože my opravdu v Mostě jsme zářným příkladem, i když my s tím nezačali, ale měli jsme zhruba před dvěma lety v Ústeckém kraji, kde jsme pozvali i zástupce Libereckého kraje, jak jednotlivých soudů, tak i OSPODů, a kde jsme se právě snažili propagovat systém té Cochemské praxe. Problémem v tom systému je, že prostě ti soudci k tomu musejí přijít dobrovolně, což si myslíme, a někteří opravdu k tomu mají, že prostě na ten systém najet nechtějí, je to pro ně třeba velice složité zpočátku, a také vidíme i to, kdo vlastně jim bude dělat sociální pomoc. Protože v mnoha případech tam má být funkce soudce, OSPOD respektive, a další právě podpůrná pomoc v rámci sociální pomoci, ať už třeba v neziskových organizacích, nebo jiných. A tam si myslím, že i právě ty soudy se nijak nenacházejí, a pak je právě ten problém nějaké koordinaci, nebo do toho vstupovat.
Každopádně opravdu vnímáme to, co tady bylo řečeno, že když rodiče projdou tou Cochemskou praxí, tak opravdu v 90 % pak nejsou problémy ani s hrazením alimentů, resp. s výživným. A zde bych právě upozornila na to, co se odehrálo při tom setkání, kde naši soudci opravdu ve velké míře, velice často rozporovali závěry ze strany OSPOD, resp. ze stran Ministerstva práce a sociálních věcí. A tam vidíme ten velký problém, kde de facto pak vznikají zásadní věci, které v tom systému nefungují.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Zájem o závěrečná slova? Není.
Je 11 hodin 48 minut, poslanecký klub hnutí ANO požádal o přestávku v délce 15 minut. Přestávka bude následovat nyní, za čtvrt hodiny se opět sejdeme.
(Jednání přerušeno v 11.49 hodin.)
(Jednání pokračovalo ve 12.04 hodin.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké poledne. Uplynula pauza na poradu hnutí ANO před hlasováním, takže já gongem svolám poslance do jednacího sálu. Máme tedy ihned první hlasování a je to návrh na zamítnutí. Ještě jednou zagonguji. Přistoupíme k hlasování. Je tady žádost o odhlášení, tak vás všechny odhlásím, přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami.
Takže máme návrh na zamítnutí.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí? Kdo je proti zamítnutí?
V hlasování pořadové číslo 314 přihlášeno 97 poslanců, pro 15, proti 27. Návrh na zamítnutí byl zamítnut.
Přikročíme k hlasování o pozměňovacích návrzích. Prosím zpravodajku garančního výboru, paní poslankyni Janu Pastuchovou, aby nás seznámila s procedurou hlasování, poté přednášela jednotlivé pozměňovací návrhy a před hlasováním k nim sdělila stanovisko. A stanovisko nám bude sdělovat i paní ministryně. Prosím.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji vám, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila s usnesením, které vydal výbor pro sociální politiku 4. listopadu a které bylo poslancům doručeno jako sněmovní tisk 898/3, které obsahuje i návrh pro hlasování.
Usnesení výboru pro sociální politiku z 59. schůze ze dne 4. listopadu 2020 k vládnímu návrhu zákona o náhradním výživném pro nezaopatřené dítě a o změně některých souvisejících zákonů, zákon o náhradním výživném, sněmovní tisk 898.
Výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jako garanční výbor po projednání návrhu zákona po druhém čtení za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně hlasovat ve třetím čtení o návrzích podaných k návrhu zákona podle sněmovního tisku 898/2 v následujícím pořadí: Návrh na zamítnutí zákona jsme již hlasovali. Nebylo přijato, tedy bychom měli hlasovat návrhy legislativně technických úprav podle § 95 odst. 2 jednacího řádu přednesené ve třetím čtení. Dále dva pozměňovací návrhy paní poslankyně Richterové, a to jako první poslanecký návrh SD 6264, jako druhý SD 6265 a nakonec hlasovat o návrhu zákona jako celku.
Za třetí pověřuje zpravodajku výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny ve třetím čtení návrhu zákona přednesla stanovisko výboru;
Za čtvrté pověřuje předsedkyni výboru, aby předložilo toto usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nejdřív si odhlasujeme, zdali souhlasíme s procedurou.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 315 přihlášeno 100 poslanců, pro 99, proti žádný. Návrh procedury byl přijat. Prosím, paní zpravodajko.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. A protože nebyly podány návrhy legislativně technických úprav, budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, jak jsem řekla, paní poslankyně Richterové SD 6264. Jeho obsahem je, že v § 4 odst. 1 se částka 3 000 nahrazuje slovy 0,78násobku životního minima jednotlivce. Výbor nepřijal žádné stanovisko.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Stanovisko ministryně? (Neutrální.)
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 316 přihlášeno 99 poslanců, pro 24, proti žádný. Návrh byl zamítnut. Prosím.
Poslankyně Jana Pastuchová: Jako další budeme hlasovat pozměňovací návrh také paní poslankyně Richterové SD 6265. Jeho obsahem je, že se prodlužuje délka výplaty na 24 měsíců. Výbor nepřijal žádné stanovisko.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Stanovisko ministryně? (Neutrální.)
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 317 přihlášeno 99 poslanců, pro 20, proti 13. Návrh byl zamítnut.
Jestli mám správně poznamenáno, tak jsme hlasovali o všech pozměňovacích návrzích?
Poslankyně Jana Pastuchová: Ano, pane předsedající.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: O všech návrzích bylo tedy hlasováno. Přikročíme k hlasování o celém návrhu zákona.
Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona o náhradním výživném pro nezaopatřené dítě a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o náhradním výživném), podle sněmovního tisku 898, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou."
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 318 přihlášeno 99 poslanců, pro 81, proti 18. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.
Děkuji paní ministryni, děkuji paní zpravodajce. (Poslanec Bauer chce vystoupit.) Ano, prosím. K hlasování.
Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo, jenom pro stenoprotokol. U hlasování číslo 314 jsem hlasoval pro, na sjetině mám zdržel se. Nezpochybňuji hlasování.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a přejdeme tedy k dalšímu bodu a tím je
Aktualizováno 9. 12. 2020 v 10:07.