(11.30 hodin)
(pokračuje Richterová)
Na druhou stranu pak je skupina těch chudých rodičů, o tom jste taky mluvil, a tam jsou často ty špatné vztahy. A já jsem v těch různých facebookových skupinách, kde to zase zejména ženy řeší. A já vám řeknu tu větu: já vím, že on moc nemá, ale já mám vyměřené to výživné, on by mně ho měl platit, tak ať mi ho platí. - A to jsou skupiny, kde by to zase zlepšilo vztahy, protože i když ta žena ví, že partner ty peníze nemá, ale má to vyměřené, tak je prostě chce. Je to v pořádku, to dítě je potřebuje. A v okamžiku - a to je dobré na těch miskách vah vidět vedle sebe - kdy my nevíme, jak to v té společnosti zafunguje, tak za mě je správně mít velkou kampaň na to, že platit výživné je normální, mít velké vzdělávání odspodu, které kontinuálně probíhá, ale ještě bych to posílila na ty vztahy mezi partnery, na to, že prostě nesmí být mařen ten styk, jak se tomu technicky říká -
Místopředseda PSP Petr Fiala: (Vstupuje do řeči.) Omlouvám se, paní poslankyně, čas vypršel. Děkuji. Pan poslanec Aleš Juchelka se přihlásil s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Aleš Juchelka: Já děkuji. Jenom k paní poslankyni Richterové vaším prostřednictvím. Pokud stát zaplatí zálohové výživné mamince, která dá toho svého partnera k soudu anebo dá žádost na exekuci, tak určitě to nezlepší jejich vztahy. To mi rozhodně věřte. Jinak je samozřejmé, že se nějakým způsobem shodneme na těch preventivních věcech, určitě se shodneme na tom, aby fungovaly nějaké mediace, aby soudy rozhodovaly trošičku jakoby ve prospěch těch, kteří se o ty děti starají, poněvadž opravdu máme, z průměrného platu 7 124 korun, tuším, na dvě děti do 14 let, což je samozřejmě málo.
A já jenom chci pořád mluvit o tom, že když tady zaznívá rétorika, jako třeba u pana poslance Dolínka prostřednictvím pana předsedajícího, pořád jakoby o těch dětech, že to děláme pro ty děti a že jsou chudáci ty děti atd., tak mluvme, že to děláme pro ty rodiče a ten druhý je nezodpovědný. Ten rodič dostane na účet to zálohové výživné a on s tím bude nakládat. A argumentace těmi chudáky dětmi atd... Já tomu rozumím, jakoby kam míříte, ale nenalhávejme si nějaké věci a říkejme věci tak, jak ve skutečnosti jsou.
Chudý rodič - ještě u paní poslankyně Richterové. My přece máme celý systém sociálních dávek. Rodič, který zůstane absolutně bez prostředků, je sám jako samoživitel, dostane přídavek na bydlení nebo doplatek na bydlení, může jít pro mimořádnou okamžitou pomoc, přídavek na dítě dostane atd., je tam celá řada různých sociálních dávek.
Místopředseda PSP Petr Fiala: (Vstupuje do řeči.) Omlouvám se, pane poslanče, čas vypršel. Děkuji vám. Paní poslankyně Věra Kovářová v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych i já se vyjádřila k tomuto návrhu zákona resp. k novele.
Musím reagovat na paní ministryni a konstatovat, že to rozdělení dvou táborů nebylo úplně přesné. Myslím, že jsou tu tři tábory. A my jako Starostové a nezávislí patříme do toho tábora třetího. My tento návrh podpoříme, ale říkáme, že je potřeba změnit celý systém, a je škoda, že tu právě dnes není paní ministryně Benešová, protože tato novela nesouvisí pouze s kompetencemi Ministerstva práce a sociálních věcí, ale především s tím, co dělá, resp. co nekonalo Ministerstvo spravedlnosti.
Myslím, že lze konstatovat, že v zásadě nyní existují dva postupy v případě situace, kdy není výživné hrazeno. První postup může vést k vymožení dlužného výživného a je jím návrh na vymožení dlužného výživného buď soudem, nebo prostřednictvím soudního exekutora. Druhým krokem je trestněprávní sankce za neplacení dlužného výživného, které není primárně určené k vymožení dlužného výživného, ale k potrestání povinného rodiče, který výživné nehradí, a má působit preventivně, aby v budoucnu k neplacení nedocházelo, což v praxi v podstatě nefunguje.
A to je ta otázka právě na Ministerstvo spravedlnosti, co udělalo pro to, aby se z té nízké vymahatelnosti stala aspoň přiměřená. A to bych bývala očekávala, že tento krok přijde v souvislosti se schvalováním této novely, nebo dokonce před tímto návrhem. A ukazuje se, že tyto způsoby vymáhání a ta stávající legislativa má mnoho úskalí, které je třeba řešit bohužel tedy úpravou zákona, a to, jak vidíme, by mohl být zde problém. Spoluodpovědnost za děti mají rodiče, to je nezpochybnitelný fakt a stát by tuto odpovědnost neměl přebírat. Nicméně pokud věřitelé, tedy jeden z rodičů, aktivně podniknou veškeré kroky, které jim stávající systém a legislativa nabízí, a stejně se nedomohou řešení, je to pak již odpovědnost státu a stát by tyto překážky a problémy měl řešit. A tím se ukazuje, a znovu opakuji - nástroje jsou rozhodně nedostatečné a je zde mnoho překážek a úskalí, které je potřeba řešit.
I přesto, že tento zákon podpoříme, tak přebírání zodpovědnosti za rodiče ze strany státu může být opravdu kontraproduktivní.
Možná bych se zde vyjádřila k tomu, co řada kolegů zde zmiňovala, k jakým problémům dochází při tom, když se rodiče rozvádějí, jaké důsledky právě při rozvodu může mít ta ochota platit výživné. A myslím si, že je potřeba se ptát, zda se tomu nedá nějakým způsobem předejít. Je to samozřejmě vždycky individuální záležitost. Každý z vás zná příklady dobré praxe, ale také praxe špatné. A já se ptám, proč není možné a proč už nefunguje po celé republice tzv. Cochemská praxe. Tu některé neziskové organizace už aplikují ve spolupráci např. na Okresním soudem v Mostě, kde existuje projekt Servis rodiny, a právě vychází z tohoto Cochemského modelu, kdy je snaha před tím rozvodovým řízením pomocí edukace, mediace apod. se snažit docílit shody mezi rodiči a předejít právě tomu obrovskému konfliktu a té nevraživosti a nenávisti. A pak je třeba se ptát, proč to nefunguje po celé republice. To se, paní ministryně, neptám tedy vás, ale byla by to spíše otázka na paní ministryni Benešovou.
Také co vidím jako problém, a myslím, že to už zde zaznělo, že dlužníků se stále ptáme, zda mohou platit, a věřitelé se musí o děti starat dnes a denně a nikdo se jich neptá, jak to udělají. A samozřejmě že následkem pak bývají půjčky a prohlubování problémů a tíživé situace rodiny, což má samozřejmě dopad v konečném důsledku i na děti.
Dalším problémem, který zde vidím, a opět ze strany Ministerstva spravedlnosti, že je třeba sjednotit judikaturu. Stávající tabulky, které pomáhají určit výživné, jsou jedním z funkčních nástrojů, ale co je důležité, je potřeba nastavit jednotnou metodiku pro soudce. A tam vidíme další velký problém, který souvisí právě s tím, že dochází k problémům ohledně placení výživného. Určitě znáte mnoho případů, kdy nebylo dobře rozhodnuto. Nemířím na všechny soudce, ale ten problém, o tom se nehovoří, jak rozhodují. ***