(10.30 hodin)
(pokračuje Kupka)
Zaznělo tady, že se potřebujeme posunout do 21. století. Ano, klíčový posun v tom, jak vykonávat v České republice správu v oblasti stavebního zákona, je digitalizace. Na tom se shodujeme a já vítám, že stavební zákon přenáší do své podoby už vlastně ukotvený průběh, na kterém se podíleli poslanci napříč Poslaneckou sněmovnou, ale který už je platný. Už teď víme, že v ČR dojde k digitalizaci stavebního řízení. To není novinka, kterou by přinášela ta vládní podoba stavebního zákona.
A pojďme si říct podrobně, co ona digitalizace znamená, abychom to i pro běžného stavebníka dokázali popsat a přesně představit. Znamená to - a tady dělám, pevně doufám, i dobrou službu těm, kteří budou popisovat funkci té úpravy, protože o tohle opravdu běží. Jde o to, abychom tak jako v jiných státech měli nástroj, který reálně zjednoduší a zrychlí proces pořizování stavebních povolení. V okamžiku, kdy vstoupí v účinnost celý ten balík digitalizačních změn, které Sněmovnou už prošly, znamená to, že stavebníkům bude sloužit portál stavebníka jako komunikační platforma, jako způsob, nejen jak žádat o stavební povolení, ale jak také sledovat ten průběh.
Tedy stavebník přichází k počítači a žádá o stavební povolení. Má v tu chvíli k dispozici napříč celou republikou jeden systém, to znamená jednoznačnou, stejně danou žádost se stejnými kolonkami, které navíc se budou vyplňovat samy, protože v té době už bude dávno platný a účinný zákon o právu občana na digitální službu, to znamená, že známé údaje už nebude znovu muset vyplňovat, bude to tím pádem ještě významně rychlejší. A zároveň bude moci buď projektant, nebo přímo on vložit v digitální podobě dokumentaci toho projektu do systému. Zároveň v ten okamžik odejde informace všem dotčený orgánům i příslušnému stavebnímu úřadu o tom, že je tu k projednání konkrétní záměr. A tomu stavebníkovi je od té chvíle dostupné, jak dlouho probíhá jednání, jak dlouho probíhá připomínkování jeho záměru. Může se seznámit s tím, i jaké případné průběžné připomínky můžou úřady mít, a může sledovat i to, jak postupuje celá stavba v tom přípravném procesu jednotlivými fázemi, jednotlivými kroky, a může na ně reagovat. To je klíčový posun v tom, jak bude v ČR probíhat stavební řízení. A oporu pro ta tvrzení máme v případě celé řadě zemí, kde něco takového funguje.
A co je důležité, zároveň spolu s digitalizací kromě datového úložiště právě zmíněné projektové dokumentace bude možné dohledat i historicky, zpětně, všechny další kroky, všechny další připomínky, všechny další dokumenty, které ta stavba a ten záměr stavebníka dostane. A zároveň bude možné sledovat digitální technickou mapu s nejrůznějšími vrstvami, včetně územních plánů, včetně technických sítí apod. A je na nás, abychom dokázali postupně zpřesňovat podklady tak, aby sloužily i jako závazný podklad pro jednotlivá rozhodnutí v budoucnu.
To je ten krok do 21. století, o kterém mluvíte. Ale to, co přináší bohužel naopak ta vládní podoba, je návrat někam do devatenáctého v podobě centrálního mega stavebního úřadu. To přece nemůžete myslet vážně, že krok do 21. století znamená, že tu vybudujeme novou byrokratickou strukturu. Stalo se někdy někde na světě, že by vážný problém vyřešil vznik nového úřadu? To si rozhodně nevybavuji a nic takového se nestalo, protože vznik nového úřadu problémy opravdu, fakticky neřeší, ale generuje nové. Když hovoří ta ministerská analýza, tedy mám na mysli analýzu Ministerstva vnitra, o tom, že ten zákon může přinést ohrožení procesů ve stavební činnosti, tak to také znamená, že ten nový úřad, který bude vznikat, bude potřebovat nové směrnice, nové organizační řády, zajistit samotné úředníky a celou řadu dalších věcí.
Proč se tenhle krok jeví nám jako zásadní problém z hlediska dalšího postupu? Mimo jiné proto, že v podobě covidové krize přinese další dramatické nároky i na státní rozpočet. Nejenom ty pořizovací, které budou v řádu několika miliard korun, ale bude to znamenat samozřejmě i zvýšení nákladů do budoucna, nepopiratelně.
Pak slyšíme argumenty, že takový krok přinese větší možnost zastupitelnosti, že přinese také řešení systémové podjatosti. Odpovědi jsou ale neuspokojivé - prostě nemusí. Tohle se nemusí stát, resp. můžou vzniknout naopak jiné problémy. A to, co slyšíme z měst a obcí, kde obecně je nedostatek, nedostatek kvalitních lidí na stavebních úřadech, že ti, kteří tam jsou a kteří jsou kvalitní, tak tam zůstanou, protože proč by šli do režimu zákona o státní službě? Co by je k tomu táhlo, když všichni víme, že zákon o státní službě se tak nějak nepovedl, a slyšíme to i z úst pana premiéra? A také jsme slyšeli, že on nedopustí, aby v ČR přibyl jeden jediný další úředník do režimu zákona o státní službě. A ejhle, najednou jich tady do režimu zákona o státní službě přidáváme ne deset, ne dvacet, ne sto, ale řádově tisíce. Protože co ten vládní návrh v té hybridní podobě, která je na stole, vlastně dělá? Pojďme si to ukázat na konkrétních případech.
V tom novém režimu budete například stavebník, který chce postavit rodinný dům, a přijdete na obecný stavební úřad například v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi. Podáte tam návrh, ale zjistíte, že vlastně všechna ta další stanoviska bude vydávat už ne ten jeden konkrétní úřad v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi, ale všechna ostatní bude vydávat krajský stavební úřad. Tam se budete ptát, jestli ten záměr je v souladu například se zájmy ochrany přírody a krajiny, jestli je v souladu s odpadovým hospodářstvím, s odpadovými zákony, jestli při napojení na komunikace splňuje všechny podmínky dle zákona o provozu na pozemních komunikacích a zákona o pozemních komunikacích. Tam se budete ptát na celou řadu dalších věcí. Takže představa, že se tomuhle stavebníkovi tímhle krokem něco zásadně zlepší, je prostě mylná.
Naopak to, co opravdu může přinést posun, je ona zmíněná digitalizace, která tohle bude schopna mnohem lépe řešit, srozumitelně a v podobě, na kterou česká veřejnost, tak jak je v dnešní době už zvyklá postupovat, na koho se obracet tak, aby byl pokud možno co nejblíže jeho místu, tak to je jedna z důležitých věcí, na které chceme stavět. A co je důležité - změnit fungování na těch samotných úřadech. Přirozeným pravidlem je, že když něco funguje, tak bychom se měli snažit to rozšiřovat a převádět dál. Máme případy celé řady městských úřadů, které dokázaly tu integraci, o kterou má smysl usilovat, dokázaly při současném platném stavebním zákoně. Jak to udělali? Prostě se uvnitř těch úřadů domluvili, že v okamžiku, kdy stavebník přichází se svou žádostí, tak jsou schopni velmi rychle sami, ne že on bude něco obíhat, ale sami zajistit vyjádření právě k souladu se zákony v oblasti odpadového hospodářství, s ochranou přírody a krajiny, se zemědělským půdním fondem a sami to skloubí v rámci své vlastní činnosti. Co brání tomu, abychom tohle jako princip určili pro všechny úřady? Nebrání tomu vůbec nic, jenom vůle. A místo toho je tu návrh na mega nový stavební úřad, který bude mít všechno, co každý byrokratický aparát má, bude se zapouzdřovat, tak jako to každý úřad přirozeně dělá, protože je mu to vlastní, a to říkám při dobré vůli a při respektu ke kvalitním úředníkům, ale je to prostě přirozený proces, který opakovaně popisovali vědci a teoretici, například Ludwig von Mises se tomu věnuje podrobně ve svých úvahách. A tohle prostě bohužel přináší ten nový stavební zákon. ***