(11.40 hodin)
(pokračuje Dolínek)
Nyní k samotným městům. To, co budu říkat, se týká především Prahy a velkých města, ale samozřejmě se to týká i menších měst. Starostové a radní z menších měst jednoznačně říkají, že by rádi zachovali ten model, kdy město může mít samozřejmě vliv, a větší města říkají, že by rádi si zachovali možnost, aby mohli mít své předpisy. Problémy platného stavebního zákona jsou nejvíce vidět právě ve velkých městech - Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec. Proto víc než dva roky nebo rok a půl jednali s ministerstvem o nutných změnách v legislativě. Stát dnes plánuje, že zodpovědnost nebudou mít města, ale stát, ale zodpovídat občanům se stále budou města, nikoli stát. To je klíčové, o čem se musíme bavit zase v příštích týdnech. Ať chceme, nebo ne, ve městech na celém světě bude žít více a více obyvatel, a proto role měst bude stále důležitější. Některé státy naslouchají tomu, co města trápí, a snaží se jim vyjít vstříc a vydělávají na tom. Zde se tato vláda snaží, ale musíme vidět v příštích týdnech, zda se to i v tomto případě povede a moudrá vláda prokáže, že umí naslouchat městům.
Podobně, jako není jeden univerzální pacient s jednou univerzální diagnózou a léčbou, tak není jedna ideální obec, ale je to i pestrá škála měst a obcí se svými problémy. Ministerstvo to bohužel v tuto chvíli úplně nechápe u tohoto zákona a snaží se vytvořit normu, nebo předložilo normu, která je tvořena pro jednu ideální obec. Tento koncept se ukazuje jako nefunkční a v minulých letech se také ukázal jako nefunkční například nejenom v případě Prahy, ale i některých jiných velkých měst.
Jedním z konkrétních problémů návrhu jsou právě univerzální stavební předpisy. Praha může díky svým vlastním stavebním předpisům utvářet kompaktní město krátkých vzdáleností, městské pražské stavební předpisy se věnují specifickým problémům města spojeným zejména s rozpadem městské struktury a expanzí města do krajiny. Platné předpisy stavební umožňují vytvářet kompaktní obytné čtvrti, které všichni znáte, řada z vás tam má pronajaté byty - Vinohrady, Letná, Dejvice. A o možnost formování vlastních stavebních předpisů podle reálných potřeb usiluje nejenom Praha, ale i jiná města. Nový stavební zákon to odmítá, zavádí jednotný celostátní předpis a připouští jen omezenou a prakticky nepoužitelnou možnost odchylek v územním plánu. Jak jsem již zmiňoval, není to ideální pro velké rozvojové území, nejenom v Praze, ale i v těch jiných velkých městech, každé má své rozvojové území.
Z pohledu velkých měst nový stavební zákon ignoruje různé potřeby, jak jsem zmínil, měst a obcí a je neflexibilní. Veškeré obce jsou tedy na jedné hromádce, nerozlišuje se mezi malou a velkou obcí, mezi velkým městem, středním městem a podobně. Neumožňuje městům tedy plánovat, tak jak sama potřebují a co sama potřebují, a nepodporuje společné plánování přesahující administrativně určené hranice. Nový stavební zákon je poměrně byrokratický a ne všechny procesy, které jsou tam navrženy, jsou zrychlující. Všichni si stěžovali na složitost stávajícího zákona, ten nový to příliš nezjednodušuje. Nicméně opět proč jsme souhlasili na vládě s tím, aby to šlo do Sněmovny je, že je tam ta snaha, a myslíme si, že při jistých úpravách, které paní ministryně opravdu avizovala v minulých dnech, může k tomu úspěchu dojít. A myslíme si, že když bude snaha ne blokovat, ne vracet k přepracování, ale zde to dopracovat, tak se to může podařit.
Klíčovým přínosem stavebního zákona má být rychlost povolování staveb. Ale kdo jste poslanci za větší města nebo se v nich pohybujete, v krajských městech, tak víte, že základem všeho je pro města rychlost a kvalita plánování. Plán je důležitější než potom samotná výstavba, ta se potom už tím řídí. Právě v této sféře stát nejvíce svazuje ruce městům, která táhnou ekonomiku státu. Nedovoluje jim mít vlastní pravidla, nedovoluje jim mít městské stavební předpisy, naopak je ruší. Tím pádem se situace stává pro města těžkopádná a jejich pozice se oslabuje. Rozvoj území patří v Evropě výhradě do kompetence samospráv, zde do toho bude stát více zasahovat. Není to úplně model na úrovni jiných evropských států.
Jaké je řešení? Samozřejmě jak jsem zmínil, regiony by chtěly, aby se zachovala prostupnost z té samosprávy a státní správy a role regionů a obcí, a velká města by uvítala, kdyby došlo k doplnění paragrafu o tom, že statutární města mohou mít vlastní městské stavební předpisy. Ministerstvo je totiž odtrženo od denní agendy měst a města lépe poznají, co potřebují, zástupci měst, jejich vedení. A ze stejných důvodů by městům mělo být umožněno mít územní plány, které budou odpovídat jejich opravdovým potřebám a nenastavovat pravidla na ideální univerzální obec.
Za druhé, aby si všechny procesy územního plánování právě mohly regiony, krajská města, kraje a města samy řídit a nebyly řízeny tak, jak je dosud navrženo, pouze státem. Přinese to tak jak zrychlení, tak zefektivnění celého procesu, tak ale i přímou odpovědnost představitelů. O co si zde města a kraje říkají? Říkají si i o tu zvýšenou odpovědnost a ta jim samozřejmě potom bude připomínána, minimálně voliči jednou za čtyři roky. A také ponechat možnost dokončit již rozdělanou práci na územních plánech největších měst, jako je Brno, Liberec nebo Praha, aby nemusela připravenou dokumentaci hodit do koše.
A ještě jedna věc. To, o čem mluvím, ministerstvo se vůči krajům a obcím hájí, že bude řešeno prováděcími vyhláškami, jinými normami - nechci je pojmenovávat, abych neudělat nějakou chybu. Ale města a kraje tak úplně nevěří ministerstvu. Není to, že by nevěřily vládě, ale konkrétně ministerstvu. Důvod je poměrně jednoduchý. Pokud by ministerstvo chtělo velká města a kraje podpořit, projevilo by se to už v předkládaném zákoně, a tím, že se to ale sveřepě odmítá poslední rok a půl, tak právě proto je nabourána ta důvěra v tuto normu. Ne v paní ministryni, ne v kvalitu úřadu, ale v tuto normu, že ta norma by to naplnila. Ministerstvo uvádí, že to bude vyřešeno, jak jsem zmínil, ve vyhláškách a že budou připomínat ty vyhlášky více ty moderní předpisy stavební, které má Praha a které jsou notifikované, než to, co jsme zažívali v posledních desetiletích. Nicméně opět, kdyby to ministerstvo už chtělo udělat, tak ty zmiňované pražské stavební předpisy notifikované Evropskou unií, složitě projednávané a tak dále, platí šest let, to znamená, ministerstvo už pět let mohlo mít modernější předpisy. Nemá je, proto je opět nedůvěra. Ne proto, že by ministerstvo to nechtělo udělat, ale jestli v návaznosti na tento zákon - navíc budou zase sněmovní volby a podobně - vůbec dojde k tomu zapracování, anebo zase se připraví předpis, který bude mít tisíce připomínek, a ty městské předpisy stavební se vlastně ztratí někde v překladu. Proto je ta snaha, aby to bylo zapracováno v té normě. A je to možnost, ne povinnost, to musím zdůraznit. A je řada lidí na ministerstvu, kteří se obávají, naši zástupci z krajů, nejsou schopni - a nemluvím o paní náměstkyni zde přítomné - překročit ten svůj stín, jak tu normu pojímají posledních dvacet, pětadvacet let. A jak zdůrazňuji, nejde zde pouze o Prahu. Jde o všechna větší města a zde jde o všechny kraje.
Souhrnem bych tedy chtěl říct, že za sociální demokracii jednoznačně podporujeme to, abychom prošli celým komplikovaným procesem v příštích týdnech. Zároveň ale říkáme, že jsme otevřeni jak pozměňovacímu návrhu komplexnímu, který avizovala paní ministryně, to znamená v tuto chvíli, který je zde... přístup ministerstva zastupován panem vicepremiérem, tak jsme tomu určitě otevřeni, tak jsme ale otevřeni i návrhům z řad opozice. My vnímáme, že tento zákon není pravolevý, tento zákon je věcný, a proto k tomu takto bude sociální demokracie přistupovat s tím, že budeme samozřejmě hájit i to, co jsme řekli v minulých měsících, to znamená ochranu toho procesu tak, aby nebyly pominuty důležité orgány státní správy, ale také aby nebyli pominuti žádní občané.
Děkuji a těšíme se na spolupráci na této normě v příštích měsících ve výborech.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka, takže pan poslanec Jan Čižinský, připraví se pan poslanec Leo Luzar následně a po něm s přednostním právem dal přednost panu poslanci Luzarovi pan ministr Lubomír Zaorálek. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já bych rád zareagoval na paní kolegyni Kořanovou. Já jsem si zjistil, jak to probíhalo na té Legislativní radě vlády, a od zástupce Nejvyššího správního soudu zaznělo, že pokud by měly být ty připomínky vypořádány, tak by se vlastně nemělo tímto zákonem do správního řízení soudního vůbec zasahovat. Řekl to tam pan Filip Dienstbier za Nejvyšší správní soud. Takže ta vaše informace tady byla minimálně zavádějící.
A co se týče koloběžek, tak jsem rád, že jsou tady zmiňovány, protože tady řešíme v uvozovkách takové ty velmi důležité věci, jako třeba stavební zákon, ale sem také přeci patří i to, aby se lidé v našich větších městech nepřeráželi na chodníku o koloběžky. A je dobře to řešit. A já jsem hrdý na to, že jsem to tady řešil. A bohužel ten výsledek je trapný, protože Sněmovna to vyřešit odmítla.***