(16.50 hodin)
(pokračuje Juránek)
A znovu říkám, nechci tady vůbec znevažovat žádnou snahu o změnu tohoto stavebního zákona. Jenom jedna věc, jenom když se podíváte na ty rozpory mezi 8 tisíci připomínek, mezi tím, jak nebyly vypořádány, tím, jaké stanovisko k tomu zaujalo Ministerstvo vnitra, aby od něj patrně následně ustoupilo, tak jsem přesvědčený, že musíme jít skutečně, a ještě jednou to zopakuji, jednou ze dvou cest. Buď tedy vrácením k přepracování, což tady ten návrh padl, nebo za druhé cestou komplexního pozměňovacího návrhu, který bude ne akceptovat všechny připomínky, ale který umožní, aby ta státní správa, samospráva v nějaké míře mohla fungovat alespoň tak, jak funguje v současné době.
Děkuji vám za pozornost a prosím vás o správná rozhodnutí. A docela se těším na tu práci, která s tím stavebním zákonem bude spojena alespoň v těch nejbližších měsících. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám také děkuji a s přednostním právem vystoupí pan kolega Benešík. Prosím.
Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane vicepremiére, pane ministře, dámy a pánové, tento návrh zákona považuji za špatný a nedostatečně prodiskutovaný. Pochybuji, že někdy zrychlí stavební řízení. Co ale vím jistě, že z logiky věci stavební řízení v době jeho zavádění zpomalí. Prostě stavební úřady se budou muset zabývat v době takto rozsáhlých změn celého systému samy sebou a na samotný výkon státní správy moc času nezbude. A to bude právě v době, kdy se chceme tzv. proinvestovat z koronakrize za pomocí projektů, na které bude potřeba i stavební povolení. Plánovací období Evropské unie např. je limitované. Tedy doba, kdy máme alokované prostředky, prostředky pro Českou republiku, má svůj časový limit. A my si tento limit ještě zkrátíme tím, že budeme zavádět takto rozsáhlou reformu, která samozřejmě bude znamenat další prodlení. Proto hrozí, že zpomalení stavebního řízení v této kritické době nás připraví o značnou porci dotací z Evropské unie.
Teď k samotnému návrhu, co neobsahuje nebo co je v něm špatně nebo co je potřeba změnit. Začal bych u územní studie. Je nutné, aby územní studie odsouhlasovala obec, zadání i řešení. Ale v návrhu zákona nemá právo do podoby územní studie hovořit. Obec přitom územní studii financuje a je v ní řešeno její území.
Dále - stanovení lhůty pro pořizování územních plánů nebo převedení pořizování do samostatné působnosti obce. Zákon se zaměřuje na lhůty u povolování staveb, ale je třeba stanovit lhůty i pro všechny úkony v procesu pořizování. Totiž délka pořizování územních plánů překračuje většinou již čtyři roky, u změn územních plánů trvá roky, ne měsíce. A to samozřejmě může dále prohlubovat i bytovou krizi. Například proces rozporů upravených v § 55 nemá lhůtu. V praxi trvá i půl roku a narušuje celý harmonogram územního plánu.
Dále - zásadně zrevidovat přechodná ustanovení, a to zejména tak, aby jednak po veřejném projednání územního plánu již nebylo nutné znovu přepracovávat dokumenty podle nových parametrů a zdlouhavý proces se opět neprodlužoval a aby obcím nevznikly dodatečné náklady na přepracování již vydaných dokumentů. Jaký je pro to důvod? Zákon stanoví nově požadavek tzv. standardizace, ale na toto není časově nikdo připraven. Pokud vůbec další administrativní požadavky stanovovat, tak s dodatečnou lhůtou. Jde o náročnou proceduru, u které by bylo vhodné stanovit alespoň deset let od účinnosti zákona. Je třeba si uvědomit, že obec s rozšířenou působností má pod sebou desítky, v některých případech i 80 obcí, a přepracovat celé rozsáhlé dokumenty bude nesmírně náročná činnost. Hrozí tedy, že územní plánování se může opět zablokovat.
Dále - ulehčit situaci pořizování územních plánů pro malé obce, zejména snížit nároky na administrativní a formální požadavky. Má se jednat o jednoduchý proces. Ty formální požadavky na územní plán velkoměsta na jedné straně a malé obce jsou prostě stejné. A je to nakonec zdlouhavý a nákladný proces.
Dále - neodejmout Praze pražské stavební předpisy, naopak povolit stavební předpisy velkým městům. Praze by zrušení zkomplikovalo situaci pro nový metropolitní plán, což by opět mohlo prohloubit bytovou krizi. Pražské stavební předpisy mají navíc dobrý kredit u odborné veřejnosti a velká statutární města po této možnosti volají také.
A za poslední - mít na zřeteli roli samosprávy. V případě sporu o podobu územního plánu rozhoduje podle § 49 v konečném důsledku státní správa. Je třeba dát obci možnost k obraně ústavního práva na samosprávu, tj. dát možnost samosprávě obrátit se na soud, a to se stanovenou lhůtou u soudu pro rozhodnutí, podobně jako doposud u rozsudku o územních plánech. Dokument má být hlavně nástrojem územní samosprávy obce, ale ta má zde slabší postavení.
Já věřím tomu, že použijeme selský rozum, použijme také argumenty z terénu od odborníků a že se shodneme na tom, že tento zákon, tuto předlohu je skutečně potřeba zásadně změnit. A obávám se, že ve druhém čtení, kdy budeme uplatňovat pozměňující návrhy, je to málo. Tento zákon by měl být přepracován zásadně a měl by být vrácen gestorovi, což je Ministerstvo pro místní rozvoj, k zásadnímu přepracování.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Další v rozpravě vystoupí paní poslankyně Richterová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Já k tomuto zákonu stručně vystoupím, protože se týká i mé činnosti jako poslankyně v mém volebním obvodu, kdy se na mě lidé obracejí s podněty k fungování stavebního zákona a stavebních úřadů, a také proto, že se dotýká mnoha oblastí našich životů. Jde o důležitý úřad. Je to ten druh veřejné správy, který se dotýká v průběhu života řady lidí, kteří jinak nemají se státní správou třeba ani moc co do činění, stát, si myslí, že nepotřebují, a pak překvapeně zjistí, když ho potřebují, že nefunguje. A z tohohle důvodu, když se nepovede dobře navrhnout nový stavební zákon, tak to dopadne na nás všechny. Pro každého z nás, kdo se pohybujeme ve veřejné sféře, přibude další díl nedůvěry v to, že tenhle stát umí spravovat obecní záležitosti a že má smysl tady platit daně. A to bych si nepřála, a proto zkusím přiblížit několik principů, o něž musí jít, a konkrétních věcí, s nimiž se na mě lidé obraceli, s kterými jsem interpelovala paní ministryni a které musí být zhmotněny v navrženém řešení.
Opravdu úvodem k té veřejné správě. Tam je řada známých principů, kterých se veřejná správa musí držet, aby byla vnímána jako férová. Jednak je to předvídatelnost. Ta rozhodnutí musí být jednotná v rámci celé země, přezkoumatelná. Vedle předvídatelnosti to má současně být veřejná správa vyvažující různé zájmy, zájmy jednotlivce, společnosti jako celku, zájmy obcí versus třeba celého státu, zájmy podnikatelů, zájmy lidí užívajících prostor jako veřejný prostor třeba apod. ***