Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Neautorizováno !

 

(pokračuje Radek Vondráček)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony
v oblasti daní a některé další zákony
/sněmovní tisk 910/ - třetí čtení

Já poprosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová a zpravodajka garančního výboru, poslankyně Miloslava Vostrá. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 910/2, který byl doručen dne 30. října. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 910/3.

Nyní se ptám paní navrhovatelky, zda má zájem o vystoupení před otevřením rozpravy ve třetím čtení. Paní ministryně má zájem o vystoupení. Prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo (předsedo). Nebudu mluvit dlouho, jsme ve třetím čtení, všechno podstatné si myslím, že bylo řečeno, a pokud ne, tak bude řečeno ještě dnes v rámci rozpravy. Já jsem už tu říkala několikrát, že Ministerstvo financí poslalo do vlády a vláda následně do Parlamentu balíček, který byl mírně fiskálně pozitivní. Mezitím samozřejmě došlo k tomu, že máme tady bezprecedentní krizi ekonomickou. Byla načtena celá řada pozměňovacích návrhů a vy o nich dnes budete rozhodovat. Některé z nich, a říkám to tady zcela otevřeně, mají moji podporu, kterou vyjádřím otevřeně před vlastním hlasováním.

Budete rozhodovat o takzvaném zrušení superhrubé mzdy, což je ovšem technikálie, nebudu už připomínat historické konsekvence, ale budete rozhodovat o v podstatě největším snížení daní v novodobé historii. Snížení daní, které - myslím teď konkrétně pozměňovací návrh Andreje Babiše jako poslance - daní z příjmů na 15 a 23 %, což je snížení pro většinu zaměstnanců v této zemi. Je jich 4,5 milionu a pouhých 80 tisíc má příjmy nad čtyřnásobek průměrné mzdy, to znamená plus minus nad 140 tisíc. Takže pro většinu z nich rozhodujete o 15procentním zdanění, což jsou tisíce korun v době, kdy mzdy v národním hospodářství neporostou, stejně tak v soukromé sféře jako ve veřejné, protože jsem navrhla do návrhu státního rozpočtu, a dobře to víte, s výjimkou učitelů, aby mzdy státních zaměstnanců veřejného sektoru jako takového byly zmrazeny. Takže jediné, co lidé budou mít, budou právě tyto peníze získané ze snížení daně z příjmů na 15 %. Je to zhruba asi 7 % z hrubého příjmu, 5 % z čistého, jsou to tisíce korun, podpoříme tím ekonomiku v době, kdy to nejvíce potřebuje.

Současně chci upozornit, že veškeré pozměňovací návrhy, a já podpořím další, které byly načteny, jako například zrychlené odpisování, my jsme na nich technicky jako ministerstvo spolupracovali, a další, to znamená, že všechny návrhy, které podpořím, tak jsem přesvědčena o tom, že pomohou ekonomice, pomohou firmám.

Chci ale velmi varovat před jednou věcí znovu a věřím, že to pochopíte. Všechny poslanecké návrhy mají dopady, ty, o kterých jsem hovořila, které podpořím, případně i které nepodpořím a projdou, tak mají negativní dopad na příjmy veřejných rozpočtů, a výrazně tedy zkomplikují sestavení státního rozpočtu v příštích letech. A pokud by došlo k tomu, že by nebyl schválen poslanecký návrh Andreje Babiše jako poslance jako celek, to znamená včetně rozvolnění fiskálních pravidel, tak by to mělo ty důsledky, protože ty pozměňovací návrhy snižují příjmy státního rozpočtu, tak by se musely o ně snížit i výdaje, aniž by byl tedy překročen maximální současně možný deficit. Což by znamenalo, že desítky miliard, které teď dáme našim zaměstnancům například v důsledku snížení daně z příjmů, pokud Poslanecká sněmovna se rozhodne tento návrh schválit, tak bychom museli na výdajové straně seškrtat, což by znamenalo další, ještě hlubší krizi, která by nás v následujících letech čekala.

Již dnes je střednědobý výhled sestaven na maximu rámců, to znamená, není zde další prostor, a to ani pro neočekávatelné další výdaje či nižší příjmy, jakýkoliv nižší příjem státního rozpočtu tak musí být 1 ku 1 vykompenzován poklesem výdajů. A těžko půjde, aby šlo o výdaje v sociální oblasti. To znamená, že platy rovněž nejsou řešením, jednak proto, že jsme navrhli zmrazení, jednak proto, že kvůli objemu dosažitelných škrtů. Takže v podstatě by to vedlo k tomu, že by se omezovaly významné projekty, omezovaly by se investice, to znamená, všechno věci, které jsou nepřijatelné, protože víte, že naopak naše vláda se snaží jak podpořit spotřebu, tak se snaží podpořit investice, které jsou navrženy v rozpočtu 2021 jako rekordní.

Takže upozorňuji prosím, že je nezbytnou podmínkou kteréhokoli návrhu, kteréhokoliv návrhu z dílny poslanců, aby byla rozvolněna fiskální pravidla, jinak je jakékoli schválení těchto pozměňovacích návrhů v podstatě nemožné, aniž by to mělo tyto fatální dopady v následujících letech. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Otevírám rozpravu, do ní jsem měl první přihlášku pana premiéra, který se ale omluvil, není zde, pak se hlásil před schůzí pan místopředseda vlády Hamáček a z místa se přihlásil pan předseda Jurečka, to vše přednostní práva. Tak prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych se v rozpravě vyjádřil k tomuto návrhu zákona, respektive k jedné věci, která je asi mediálně nejzajímavější. Jakkoliv je to celá řada úprav v daňové oblasti, tak asi největší pozornost vzbudily pozměňovací návrhy, které řeší zrušení superhrubé mzdy. Já chci jasně říci, že tato vládní koalice, když začínala svoji spolupráci, tak se shodla na tom, že superhrubá mzda je nespravedlnost, že to je něco, co je reliktem bývalých pravicových vlád. Nemusíme teď zacházet do historie, proč vydržela tak dlouho a nebyla zrušena dříve. Každopádně padla dohoda na tom, že superhrubou mzdu zrušíme. A my samozřejmě respektujeme to, co jsme podepsali, takže souhlasíme s tím, aby superhrubá mzda zrušena byla.

To vládní programové prohlášení jde dál. Ono dokonce říká, jakým způsobem bude zrušena, to znamená, že bude zrušena se sazbami 19 a 23 %. V rámci vládní koalice proběhla i nějaká vyjednávání, pan premiér před létem navrhl ještě radikálnější snížení daní, to tady okomentovala paní ministryně financí, ta cifra byla 15 a 23. My jsme o tom jednali, sociální demokracie v létě s tím vyjádřila předběžný souhlas s tím, a na tom jsme se s panem premiérem dohodli, že to celé ještě na podzim, nebo před schvalováním, podrobíme jakési kontrole z hlediska státního rozpočtu a jeho kondice. Připomínám, to bylo v létě, kdy jsme všichni byli plni optimismu a mysleli jsme si, že máme to nejhorší za sebou a že ten podzim bude ve znamení nějaké ekonomické obnovy a že se budeme prostě dostávat z těch problémů, kam jsme se díky covidu dostali na jaře.

Současně jsme samozřejmě jako sociální demokracie znovu upozornili na to, že je tady velký prostor na straně příjmů státního rozpočtu, protože to je naše nekončící debata, kdy říkáme, že my se v principu shodneme na tom, co ta vláda má dělat, jakou kvalitu veřejných služeb má zajišťovat, nicméně máme trošku rozpor v tom, zda je to ufinancovatelné, či nikoliv. A ukazuje se, že spíše sociální demokracie má pravdu a že ty problémy s ufinancováním toho portfolia veřejných služeb tady začínají být. My jsme tedy nabídli několik receptů včetně tak oblíbené sektorové daně. Samozřejmě opět to narazilo na odpor našeho koaličního partnera, ale to je už věc, kterou máme vyzkoušenou.

Takže probíhala nějaká jednání, probíhala samozřejmě druhá vlna. A my jsme v situaci, kdy pokud trvá pan premiér na svém návrhu, že chce tedy snížit daně takto razantně, nad rámec programového prohlášení, a současně Ministerstvo financí konstatovalo, že není ochotno, schopno nebo že prostě není možné najít těch 90 mld., které budou chybět na straně příjmů, tak je najít někde jinde, no tak jediný způsob, jak zajistit to, co tady paní ministryně financí popisovala, to znamená tu masivní distribuci peněz občanům, je si na to půjčit. Takže výsledkem schválení toho návrhu pana premiéra bude, že si stát půjčí o 90 mld. víc. Já jsem si doteď myslel, že si je půjčí jenom dvakrát. Protože celá ta debata se nesla v rovině, že to je na dva roky. Že takto to bylo projednáno i s panem prezidentem. Tudíž že ten účet za tuhletu operaci bude 180 mld. plus minus.

Problém je, že v tom zákoně to nikde není. Ten zákon neříká, že to je daňová změna na dva roky. Ten zákon nikde neříká, že po dvou letech ty sazby budou 19, 23 nebo něco jiného. To znamená, ono to není 180 mld., ono je to 90 mld. každý rok propadu do doby, než se sejde nějaká Poslanecká sněmovna, která ten zákon změní. Já už jsem v politice dlouho a zažil jsem různé věci a mám velmi bujnou představivost. Ale představa, že se v roce 2022 v principu krátce před koncem roku sejde Poslanecká sněmovna a oznámí, že občanům zvedá o 4 procentní body daně, tak to je spíše z říše fikce. Takže z mého pohledu to, co odhlasuje tato Sněmovna dneska, tak bude platit. Ne napořád, ale rozhodně déle, než dva roky. A to je z mého pohledu problém, protože těch 180 mld., dobře, to by se asi nějak dalo, i když pro mě to je nepředstavitelné. Ale prostě dlouhodobě podseknout ten rozpočet o 90 každý rok je z mého pohledu problém.

A já rozumím tomu, že to občany možná na první nezajímá. Pro ně je samozřejmě atraktivní podívat se na výplatní pásku a s potěšením konstatovat, že jim tam přibylo nějakých pár stovek, u těch nízkopříjmových, několik tisíc u těch, kteří mají 80 až 100 tis. měsíčně. Takže to je asi příjemné. Problém je, když pak se ukáže, že těch 90 mld. ročně chybí. 90 mld. ročně, to je rozpočet Ministerstva vnitra. Ještě víc než rozpočet Ministerstva vnitra. A my prostě máme nějaký standard veřejných služeb. My jako stát zajišťujeme zdravotnictví, sociální služby, bezpečnost, školství atd. Všichni víte, co stát zajišťuje. A ten standard si držíme a myslím si, že na poměry, jak máme nastaveny daně v České republice, ten systém veřejných služeb byl velmi efektivní a velmi výkonný. Ve chvíli, kdy z něj vypadne 90 mld., tak už výkonný nebude. A já se potom ptám, co bude následovat.

Z mého pohledu může následovat to jediné. Pokud do toho systému nedá peníze stát, tak buď se ty služby zhorší, to znamená, klesne dostupnost zdravotní péče, sociální péče, bezpečnost možná. Anebo se najdou jiné zdroje. A těmi jinými zdroji myslím zapojení soukromých zdrojů, to znamená privatizace. Já z toho neobviňuji nebo nepodezírám hnutí ANO, protože toto nikde v žádném programovém dokumentu nenapsalo. V případě ODS, která je teď velkým podporovatelem tohoto návrhu, tam to podezření hraničí s jistotou, protože privatizace veřejných služeb je něco, co ODS vehementně podporuje. Takže z mého pohledu je to problém, který tady zanecháme na příští léta. A zaráží mě tedy, že v tom návrhu zákona chybí to dvouleté omezení.

Z mého pohledu celá ta operace zrušení superhrubé mzdy a nějaké snížení daní, i těch 19 %, které navrhuji já, je snížení daní, má za cíl to, dostat peníze k lidem a pomoci jim v té době, kdy je potřeba nějakým způsobem stimulovat ekonomiku. To znamená, tím cílem je dostat ty peníze do spotřeby. Problém je, že tak jak je to navrženo ze strany pana premiéra, tak i studie vysoké školy ekonomické říká, že ten cíl to nesplní, protože nejvíce si pomůžou opravdu ti vysokopříjmoví, kolem těch 80 a 100 tis. A tito lidé samozřejmě ty peníze hned nevezmou a nedají je do spotřeby. Ti nízkopříjmoví ano. Středněpříjmoví možná také. Ti vysokopříjmoví to prostě odnesou do banky. Takže kromě toho, že tím pomůžeme, nebo ti, co pro to budou hlasovat, pomůžou těm vysokopříjmovým, tak také pomohou bankám, které si ty peníze uloží na účty, použijí je samozřejmě pro svoje operace a ještě zvýší svoje zisky, které i v té krizi jsou nemalé.

Takže z mého pohledu tato taktika k cílenému nebo ke kýženému cíli nevede. Proto já jsem navrhl v kombinaci s tou 19- a 23procentní sazbou ještě navýšení základní slevy na poplatníka o 2 400 korun, což je částka, která je pro všechny stejná, pro všechny daňové poplatníky stejná. Tudíž tam není žádná diskrepance z hlediska výše příjmu a ty peníze těm lidem pomohou. A tato kombinace opět podle vyjádření příslušných odborníků a ekonomů je lepší směrem k tomu, aby bylo dosaženo toho kýženého cíle, to znamená podpory spotřeby. Je to věc, kde jsme se jako vládní koalice nedohodli. Ono to není zase taková senzace. Ve chvíli, kdy jsme menšinová vláda, tak jakkoliv uděláme nějakou dohodu ve vládě, tak stejně potom musíme hledat nějaký kompromis v Poslanecké sněmovně, takže to není ani poprvé, ani naposledy. Ale tady opravdu k té dohodě nedošlo, protože sociální demokracie prostě nemůže podpořit návrh, který z mého pohledu je splněním snu o rovné dani, snu, o kterém tady snil svého času Mirek Topolánek, pan premiér Nečas, s ním se to nepovedlo, tak mě mrzí, nebo jako sociálního demokrata mě mrzí to, že teď se to blíží a bude to dosaženo hlasy pravděpodobně hnutí ANO, ODS a SPD.

Z mého pohledu ty varianty, které nabízí buď sociální demokracie, nebo některé jiné, v těch pozměňovacích jsou lepší a lépe plní to očekávání, které od něj všichni máme.

Já jsem samozřejmě přesvědčen, že tento můj projev nikoho zásadně nepřesvědčí, protože ty karty už jsou rozdány a ta koalice je postavena. Ale chtěl jsem upozornit na případná rizika, která v tom vidím z hlediska budoucnosti státního rozpočtu a z hlediska vůbec fungování naší společnosti. Já jsem měl za to, a stále mám za to, že chceme budovat společnost, která poskytuje svým občanům veřejné služby spíše ve standardu Německa než Rumunska. A prostě platí jedna věc, která je jasná. Že nemůžeme mít německé zdravotnictví za rumunské daně. Bohužel tento krok směřuje k tomu, že ty daně budou rumunské a postupem času bohužel i ty veřejné služby svou kvalitou tímto směrem mohou klesat. A to, doufám, nikdo z nás nechtěl. Já bych stál o to, aby ty veřejné služby byly spíše na úrovni Německa.

Takže to je důvod, proč sociální demokracie předložila vlastní návrh. Budeme o něm hlasovat. A samozřejmě Poslanecká sněmovna rozhodne a do jisté míry se ukáže, jak jsou v této věci rozděleny karty a jak kdo nahlíží na budoucnost tohoto státu a toho, co ten stát má vlastně pro své občany zajišťovat. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Mám zde tři faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Skopeček, potom paní ministryně, potom pan poslanec Benda.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Já rozumím tomu, že se budeme lišit coby pravicová ODS s levicovou sociální demokracií v pohledu na daně. Ale prosím, mluvme přesně a mluvme o realitě. Tady je takové klišé, že si někdo přeje rumunské daně. Pane vicepremiére, za vaší vlády narostla složená daňová kvóta, tedy daňové břemeno, na historicky nejvyšší úroveň od roku 1993. Atakujeme hranici 37 %. Je to nad průměrem OECD, nejvyspělejších států Země. Tak o jakém Rumunsku tady mluvíte, když celá řada vyspělejších zemí, než je Česká republika, má mnohem menší daně, mnohem menší daňové riziko, mnohem menší daňovou zátěž?

Vy říkáte, že prostor je na straně příjmů. Vám od roku 2014 do roku 2019 vzrostly příjmy o téměř 400 mld. O téměř 400 mld. taháte z kapes daňových poplatníků více peněz. Tak nám řekněte, kolik by se vám ještě líbilo, abyste lidem z těch kapes vytahali, abyste jako přerozdělovači byli konečně spokojeni s tím, že máte dostatek peněz. Žádná jiná vláda nedisponovala v historii ČR větším objemem na straně příjmové rozpočtu, větším objemem peněžních prostředků, než vaše vláda, a vám to stejně nestačí. Vy prostě chcete přijímat další státní zaměstnance, chcete mít další státní výdaje a chcete tahat peníze z kapes daňových poplatníků v mnohem ještě větší míře. Přece problém veřejných financí v České republice není příjmová strana, ale výdajová. Tak aspoň férově řekněte, jaká ta složená daňová kvóta má být, jestli má být 40, 50, nebo jestli chcete vzít těm lidem třeba 80 % jejich příjmů.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Paní ministryně, faktická poznámka.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Velice ve stručnosti. Já musím korigovat naprosto neútočně slova pana prvního vicepremiéra Hamáčka. No my jsme si do vládního prohlášení skutečně dali 19 a 23 %, taky v které to bylo době, bylo to v roce 2018. Ale dali jsme si tam také ještě dovětek, že OSVČ, pro které by to znamenalo zvýšení daní, budeme to kompenzovat zaplacením 3/4 pojistného. To v pozměňovacím návrhu pana prvního vicepremiéra není.

Abych byla spravedlivá, on navrhuje zvýšení slevy na dani na 27 400, tuším, což nevykompenzuje to, že osobám samostatně výdělečně činným by toto zvýšilo daň z 15 na 19 %. Dnes? Dnes, kdy toto jsou nejzranitelnější skupiny? Kdy jsme jim zavřeli provozy? Kdy oni jsou na tom absolutně nejhůř, tak my je odměníme zvýšením daní? To je prostě pro nás nepřijatelné. Takže to je něco, přes co nemůžeme jít, a je potřeba si uvědomit, ano, zavázali jsme se 19, 23 v roce 2018, na vrcholu konjunktury. Dneska jsme v nejtěžší hospodářské krizi a potřebujeme prostě lidi podpořit. Takže my nemůžeme jít cestou, že zvýšíme daně OSVČ a vlastně zaměstnancům dáme 1,5 %. Těch 19 % je zhruba 1,5 %. To jim nepokryje ani inflaci. A mzdy v národním hospodářství neporostou. To bych chtěla říct.

Pak samozřejmě co se týče studie VŠE. Já jsem to studovala. Aby to bylo srovnatelné s návrhem Andreje Babiše na 15 a 23, tak by tam sleva musela být asi 46 500. Pak bychom rozpočtově na tom byli stejně, jako jsme s návrhem Andreje Babiše, a v podstatě takový návrh tady ale není. To znamená, vykompenzováno to není a udělali bychom opravdu velký v tomto směru problém. Takže já už o tom nechci vést další debaty. Já si myslím, že veřejné služby, do zdravotnictví dáváme 56 mld., je to náš společný rozpočet.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Váš čas, paní ministryně. Já vám děkuji.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: V tuto chvíli bych to chtěla korigovat a říct, že OSVČ nemůžeme -

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Musíme dodržovat časový limit. Děkuji. Pan poslanec Benda, pak znovu pan Skopeček k faktické poznámce. Máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové, za prvé jednu poznámku k panu vicepremiérovi. Nepokládám za úplně férové vybírat evropské země a říkat, to jsou ti příšerný, nechceme mít rumunské zdravotnictví. Nepokládám to, radši vždycky volte nějaký příklad mimo než říkat, tohle jsou ti Drákulové. Myslím, že i z hlediska našich zahraničních vztahů to není úplně dobré.

A druhá poznámka, která mě taky trochu... Jmenovat zrovna zdravotnictví, které vás zřejmě inspirovalo tím předchozím bodem, kdy zdravotnictví je placeno z veřejného zdravotního pojištění, nikoli ze státního rozpočtu a daní, mi přišlo také trochu absurdní. Jestli se na něčem budeme muset uskrovnit, tak případně na výdajích státu, nikoli na výdajích veřejného zdravotního pojištění.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Skopeček, poté pan poslanec Onderka, faktické poznámky.

 

Poslanec Jan Skopeček: Je to téměř historický okamžik, ale já souhlasím s předchozím vystoupením paní ministryně. A jenom se chci zeptat pana vicepremiéra Hamáčka, jestli ta jeho varianta, ten jeho pozměňující návrh, který znamená růst daní živnostníků, o kterých jsme se tady celé hodiny bavili, jak jsou v dnešní situaci na hranici života, jestli budou pokračovat i po pandemii, nebo skončí, tak jestli to vaše zvýšení daní pro OSVČ, pro živnostníky je opomenutím, že jste při psaní toho návrhu prostě toto opomněl, tato konsekvence vám nedošla, což se prostě může stát a je to legitimní, stane se to občas každému z nás. Anebo jestli je to opravdu plánovité zvýšení daní živnostníkům, kteří zrovna v této době - a znovu říkám, celé hodiny jsme se tady o tom bavili - bojují o svůj život. Skutečně si myslíte, že je to správný okamžik zvýšit daně OSVČ? Právě teď, kdy je potřebujeme podpořit, kdy jsme jim vymýšleli a z veřejných zdrojů platili bonusy, dotace apod., tak teď jim zvýšíme daně? Fakt je to ten optimální čas?

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Všichni jsme si ten historický okamžik vychutnali a slovo má pan poslanec Onderka. Připraví se pan poslanec Ferjenčík, také faktická poznámka.

 

Poslanec Roman Onderka: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, kolegové, paní ministryně, to je přece nefér. Také neútočně. Kolegy Hamáčka pozměňovací návrh s ohledem k té daňové zátěži jsem přednášel v Poslanecké sněmovně, a dokonce i do médií jsem doplňoval: sociální demokracie je připravena se bavit o kompenzaci pro osoby samostatně výdělečně činné. Že vy na to neslyšíte, protože chcete návrh pana Andreje Babiše, který počítá 15, 23, a cpete peníze těm bohatým, kteří je podle našeho názoru nepotřebují, je věc druhá. Že se budete točit teď na této záležitosti, stejně tak jako kolega Skopeček prostřednictvím pana předsedajícího, to bezesporu chápu, je politická záležitost. Každý prostě máme jiný náhled. My si myslíme, že lidé, kteří berou víc než 100 tisíc, nepotřebují další finanční prostředky. Ale lidé, kteří nedosáhnou ani na průměrnou mzdu, těch peněz určitě potřebují více. A to je cíl sociální demokracie.

Jinak prostřednictvím pana předsedajícího ještě pro pana Skopečka. Pan ministr vnitra Hamáček možná zde definoval zdravotnická zařízení jako privatizaci, možnou privatizaci, která sem opravdu moc nesedí, ale to je ta zkušenost, kterou máme s ODS, když byla historicky u vlády. A jestli bych měl dávat konkrétní příklady, rád tak učiním, a to i z jiných oborů v České republice. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Ferjenčík, faktická poznámka, poté pan poslanec Munzar.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já bych chtěl reagovat na paní ministryni k té poznámce ohledně živnostníků. Vy se tady schováváte za ty živnostníky. Já si myslím, že lepší řešení jsme navrhli my v této věci než pan vicepremiér Hamáček, a to zvýšit slevu na poplatníka víc. Takže skutečně větší procento živnostníků na té daňové změně neprodělá. To si myslím, že je celkem optimální řešení. Současně je potřeba zohlednit i přijetí paušální daně, kde další velká skupina živnostníků se může vyhnout tomu 19% zdanění. Takže tohle jsou dva faktory, proč si myslíme, že velká většina živnostníků, pokud by došlo k nějaké relevantní valorizaci té slevy, by nakonec potrestána nebyla. Ale já si myslím, že vy se schováváte za živnostníky, ale jde tam spíš třeba o věci jako daň z dividend, kterou platí třeba pan premiér, a takové věci.

A my skutečně nevidíme důvod pro to, aby zdanění práce bylo výrazně vyšší než jakékoli jiné příjmové daně, a z toho důvodu si myslíme, že je rozumné ten systém nějakým způsobem racionalizovat, tak aby se ty nůžky v tomto smyslu nerozevíraly, a rozhodně mi nepřijde vhodné schovávat se tady za živnostníky, kteří budou mít paušální daň, a doufám, že budou mít vyšší slevu na poplatníka.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní pan poslanec Munzar, faktická poznámka. Připraví se pan vicepremiér Hamáček.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Já mám také faktickou na pana vicepremiéra, a možná začnu jedním citátem Ronalda Reagana, který se velmi hodí na dnešní situaci. Ten citát zní: Problém není to, že lidé jsou zdaňováni příliš málo. Problém je, že vláda utrácí příliš mnoho. A vy po nás vlastně chcete, abychom přebírali odpovědnost za to, že vy jste tady několik let plánovitě budovali drahý a velký stát, zvyšovali jste přerozdělování, a pořád jste vlastně měli málo, protože jste si museli půjčovat. Vlastně nás vyzýváte k tomu, abychom rezignovali na svůj program, se kterým jsme kandidovali v roce 2017 do této Sněmovny, a chcete po nás, abychom tím porušili své slovo dané voličům. A my skutečně nemůžeme za to, že jste zrušili zákon, který rušil superhrubou mzdu k roku 2015. A nemůžeme za to, že tato vláda bez ohledu na to, že se neshodla na tom řešení, předložila zrušení superhrubé mzdy až letos. Takže prosím, neříkejte nám, že jsme udělali nějaké jiné rozhodnutí, než tady říkáme tři roky od začátku této Sněmovny. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan vicepremiér Hamáček, připraví se pan poslanec Skopeček.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: K panu poslanci Munzarovi vaším prostřednictvím. Já vám, pane poslanče, vůbec nic nevyčítám. Pro mě je naprosto logické, že pro to ODS hlasuje. Já se spíš divím, že vám u toho svítí hnutí ANO, ale to je věc jiná.

K tomu velkému státu atd. No ten velký stát, který vy tady kritizujete, zatím obstál v krizových situacích. A já si jenom vzpomínám na dobu, kdy ten stát řídila pravice a hasiči od listopadu prosili na krajských úřadech, jestli by jim náhodou krajské úřady nezaplatily nějakou naftu, protože už nemají. Takže to je ten slabý stát, který my nechceme. Já nechci, aby policisté měli předepsáno, kolik můžou najet, a pak už nesměli, protože jim dojde benzin. Nebo aby se muselo prosit po krajských úřadech o naftu pro hasiče. To bylo za vás, to nebylo za nás.

A k panu kolegovi Skopečkovi, protože mu dlužím odpověď. Nebyl to záměr, přiznávám se. Není naším cílem nějakým způsobem diskriminovat živnostníky. Jak to říct? Stejně jako panu premiérovi tam vypadly ty dva roky, tak mně tam vypadli živnostníci. Možná kdyby tady někdo navrhl vrácení do druhého čtení, tak to můžeme oba opravit.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Skopeček, připraví se pan poslanec Michálek. Všechno faktické poznámky.

 

Poslanec Jan Skopeček: Tak reakce nejprve na ctěného kolegu Onderku, který nicméně tady není. On použil slovo, že našimi návrhy cpeme peníze bohatým. Tak já bych chtěl jenom vysvětlit, že projednáváme daňovou tematiku a že daněmi bereme lidem peníze. A my se pouze bavíme o tom, jestli máme vzít méně, více a jestli ty aktivnější, pracovitější nebo ty, kteří mají větší štěstí, musíme zatěžovat dramaticky většími daněmi. Ale nikomu peníze necpeme. Nám jenom vadí, že ten stát bere čím dál tím víc a víc a víc a víc peněz lidem z kapes daňových poplatníků. A vůbec se tady nechci pouštět do toho, zda je optimální zrovna v dnešní době tady hloubit příkopy mezi bohatými a chudými, jako kdyby bohatý člověk měl nějaké stigma a musel všechny své peníze okamžitě sociálním demokratům předat pro jejich přerozdělování.

A co se týče pana vicepremiéra Hamáčka. Děkuju za férovou odpověď, beru to, opravdu jsem se na tohle chtěl zeptat. Možná více než vrácení do druhého čtení by stálo za to, jestli byste při téhle konsekvenci, jestli by nestálo za to pozměňovací návrh stáhnout, protože opravdu si myslím, a na tom se doufám shodneme i se sociálními demokraty, že teď není nejlepší čas zvýšením daní likvidovat další a další živnostníky, z nichž celá řada je na okraji krachu kvůli covidovým restrikcím.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Michálek, faktická poznámka, připraví se pan poslanec Veselý.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, pane předsedo, já budu reagovat na průběh rozpravy a předřečníky. My tady máme tedy krizi, máme tady pandemii a jako způsob reakce zde byl představen návrh, že snížíme daně těm nejbohatším. Já jsem tím tedy dost překvapen. Způsobí to díru do rozpočtu 90 mld. korun. Takže se chci zeptat, jestli to tedy bude na dluh. Dokdy budeme ten dluh splácet? Nebo jestli někomu vezmeme dotace, tak komu se vezmou ty dotace? Podle výhledů, které nám byly představeny, činí deficit 320 mld. korun. Tohle ho prohloubí o dalších 60 mld. korun ročně. To znamená, jsme na nějakých skoro 400 mld. korun ročně. A když se podíváme, kolik se ještě můžeme zadlužit, tak to je nějakých, tam máme polštář asi 800 mld. korun. To znamená, během dvou let to vypadá, že v podstatě projíme celou spižírnu, a pak už si nebudeme skutečně moct vzít ani korunu na úvěry. Budeme mít výrazně horší podmínky.

Já si myslím, že tenhle přístup vlády, kdy v podstatě navrhuje vybrakování příjmů státu, vypovídá o tom, že už vlastně rezignovali na to, že tady bude vláda ANO vládnout příští volební období a že to je přístup po nás potopa. A myslím si, že bychom to neměli podpořit.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka, pan poslanec Veselý. Připraví se pan poslanec Dolínek.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedo. Samozřejmě všichni víme, že tyto spory mezi ČSSD a ODS tady probíhaly vždycky a takto budou probíhat. My vám váš názor nebereme. Vy nám ho neberete také. My jsme prostě přesvědčeni o tom, že veřejná služba, tzn. zdravotnictví, sociální věci, školství, volnočasové aktivity, má být přístupná pro všechny. I pro ty nejchudší. Když si to takto nemyslíte, myslíte si, že by to mělo být třeba placené nebo že by měli něco více přispívat, pamatuji si na zdravotnické poplatky, pamatujeme si na debaty o zpoplatnění vysokého školství - je to váš názor, já s ním nesouhlasím, ale neberu vám ho. Pro nás je absurdní, a proto tady vystupujeme takto, že se k tomuto nápadu připojuje ANO, které oslovuje a bere levicové konzervativní voliče, ale prosazuje váš pravicový konzervativní názor na to, jak má stát vypadat. To je podstata toho sporu. My prostě nesouhlasíme, protože jsme opravdu levicoví politici už přes 140 let, s tím, aby stát byl slabý, aby ti lidé museli přispívat. Kdo může přispívat? No bohatí! Ti středněpříjmoví, ti už přispívají, tak budou chudí jako dnešní chudí. A ti nejchudší na tu veřejnou službu potom nedosáhnou. To je problém, který my řešíme, to je spor, který my řešíme celou dobu.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Dolínek, poté paní poslankyně Kovářová, poté paní ministryně.

 

Poslanec Petr Dolínek: Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím vůči panu kolegovi Skopečkovi. Buď to byl přeřek, anebo jste to myslel vážně, ale podle mě to byl trošičku přeřek. Vy jste tady řekl, že nemáme dělat nějaké příkopy apod., s čímž já naprosto souhlasím, a myslím, že tady Ondřej Veselý jasně řekl, že je to o nějakém náhledu. Ale vy jste potom řekl - proč se mají víc zdanit ti pracovitější. Ale přece výše mzdy není podle pracovitosti. Chcete mi říct, že ta paní, co dělá na pokladně, je míň pracovitá než inženýr, který navrhuje stanici metra? Já si to nemyslím. A vy jste řekl, že nemůžeme zdanit víc toho pracovitějšího. Já si myslím, že ty ženské jsou pracovité často víc než manažeři s vysokými platy. Tak prosím mějme úctu k těm lidem podle jejich zaměstnání, co dělají, a ne podle výplatní pásky! Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Paní poslankyně Kovářová, poté paní ministryně a poté pan poslanec Skopeček. Máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Paní ministryně ve své úvodní řeči říkala, že nebude připomínat historické konsekvence. Já bych je tedy ráda připomněla. Už to tady několikrát zaznělo, ale zřejmě ne dostatečně, superhrubá mzda, která byla zavedena v roce 2008, byla v roce 2012 zrušena s účinností od 1. 1. 2015. A když přišly vaše vlády a vaše vláda, tak jste opět obnovili superhrubou mzdu. Ten důvod byl zřejmý - chtěli jste si nechat ročně těch 80 miliard. A ty vám nevadily. Přesto, že váš premiér vždycky vykřikoval zde ve Sněmovně, že superhrubá mzda je podvod na voliče. A co bylo zajímavé, je před rokem, když tady přišel návrh na zrušení superhrubé mzdy z řad opozice, tak pan premiér v televizi vykřikoval opět, že zrušení superhrubé mzdy je megapodvod na voliče a že to je věc, která nám zničí ratingy, a že to je věc, která zničí Česko. A nyní přichází s takovýmto návrhem, o kterém tvrdí, že zničí Česko!

Tak se ptám - jak to tedy je? Jak to dopadne na naše finance? Jak to dopadne na naše obce a města? Na to vůbec nemyslíte! Myslím si, že stát má určitě pomáhat, kór v této krizi, ale nemůže na dlouhou dobu dopředu zruinovat veřejné finance. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Paní ministryně Schillerová, poté pan poslanec Skopeček, faktické poznámky.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji. Paní poslankyně Kovářová, teď tedy nemohu rychle nalistovat, ale váš návrh je, tuším, pokud se nemýlím, honem to rychle hledám, taky na 15 a 23, ne? Akorát bez rozvolnění fiskálních pravidel, to je ta chytrá horákyně. Takže jenom tak mezi námi, tady se dívám do té procedury, tak jenom abychom si to připomněli, že tam máte vlastně taky 15 a 23, podporujete pana premiéra, akorát tam sundaváte ta fiskální pravidla. Tak upřesňuji.

K těm bohatým a chudým. Prosím vás, poslala jsem vám grafy, všem členům rozpočtového výboru. Porovnávala jsem tam veškeré návrhy. Porovnávala jsem tam návrh pana premiéra, pana prvního vicepremiéra, tam je jednoznačně pro všechny skupiny od minimální mzdy - nebo jestli tam mám od 15 000 - až dál, mohli jste si tam dosazovat, je výhodnější pan premiér. V podstatě de facto, když má někdo příjem 15 000 korun, tak dochází k redukci daně o 80 %. Když má příjem 35 000 korun, tak o 35 %, a při příjmu 100 000 je to o 27 %. Když jsem porovnávala jednotlivé návrhy, tak jediný návrh pana poslance Ferjenčíka, který byl s tou nejvyšší slevou 33 a něco, jestli to říkám správně, byl výhodný pro příjmy od 15 000 do 19 000, pak už byl zase nejvýhodnější Andrej Babiš. Máte to všichni členové rozpočtového výboru k dispozici. Tak se na to prosím podívejte a připomeňte si to, věřím, že jsem to neposílala pro nic za nic.

A teď ještě si řekněme - přece tím, že ty peníze těm lidem necháme v této těžké krizi, tak podpoříme spotřebu, to jsem tady už řekla. Ale my pomáháme i firmám. Ty firmy na to čekají. Čekají na to, že nebudou muset reagovat v podstatě na zvedání platu (upozornění na čas) alespoň o valorizaci o inflaci - promiňte - o inflaci, protože prostě -

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. (Ministryně Schillerová: Vydělají zaměstnanci na tomto zrušení superhrubé mzdy.) Děkuji.

Pan poslanec Skopeček. Připraví se pan poslanec Ferjenčík, faktické poznámky.

 

Poslanec Jan Skopeček: Já nejprve k panu kolegovi Dolínkovi, prostřednictvím předsedajícího. Pane kolego, přečtěte si klidně záznam. Já jsem neřekl, že pracovitější mají automaticky vyšší mzdy. Já jsem řekl, že bohatší lidé jsou zkrátka proto, protože jsou třeba pracovitější, protože jsou třeba podnikavější, více riskují anebo mají i více štěstí. I to jsem řekl, že i ti, co mají více štěstí, mohou zkrátka mít více peněz. Takže nepodsouvejte mně, že si nevážím nějaké paní pokladní. Vážím si všech, kteří pracují. Vážím si všech, kteří přijmou třeba i méně ohodnocenou práci a nestojí na úřadu práce.

Hrozně mě překvapuje, jak ze strany Pirátů, tak ze strany STAN, že zatímco když se tady hlasovalo o pomoci podnikatelům, živnostníkům formou dotací a subvencí na výdajové straně, tak všichni byli pro a žádná rozpočtová odpovědnost je netrápila. Ve chvíli, kdy chceme pomoci ekonomice, pomoci lidem prostřednictvím snížení daně, což je podle mě efektivnější způsob pomoci, protože tam odpadá to přerozdělování, drahé neefektivní přerozdělování na straně státu, tak najednou tato pomoc na straně příjmů je pro Piráty a pro STAN špatně a dovolávají se rozpočtové odpovědnosti. Proč jste tedy hlasovali pro ty výdajové subvence, výdajové dotace, kterými jsme přímo pomáhali našim živnostníkům? To přece nedává rozum. Tak nemůžete hájit vyšší výdaje, dotace a subvence a po pár týdnech tady hanit snahu pomoci lidem prostřednictvím nižších daní, že to má rozpočtové dopady. To prostě nedává logiku.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Ferjenčík, připraví se paní poslankyně Kovářová.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl reagovat na paní ministryni. Za prvé, chtěl jsem ji poprosit, aby si odpustila tu demagogii ohledně zákona o rozpočtové odpovědnosti. Skutečně to, že paní Kovářová navrhuje vypustit z tohoto tisku zákon o rozpočtové odpovědnosti, nic neříká o tom, jaký má vztah k té patnáctiprocentní dani. Argumentujme korektně, tady to skutečně, myslím, sem nepatří. Naopak paní Kovářová jasně tím deklaruje, že se jí nelíbí, že ta změna není žádným způsobem řešena na té výdajové straně a jde čistě na dluh.

Druhá věc. Ono je hezké srovnávat ty návrhy a říkat, jak něco je výhodnější a něco méně. Jenže vy tam totiž nezohledňujete ten dopad na státní kasu, tak je jasné, že když ten náš návrh stojí stát polovinu a některým lidem pomůže víc, tak že je prostě efektivnější, a je především efektivnější i v té snaze podpořit spotřebu, že ti lidé, co mají hluboko do kapsy, když dostanou větší slevu na poplatníka, tak díky tomu ty peníze rovnou utratí a půjde to do ekonomiky, zatímco ti nejbohatší, kterým ten váš návrh pomáhá nejvíce, tak tito si to spíš uspoří, případně si za to koupí nemovitost. Ale pokud chcete skutečně podpořit spotřebu, tak daleko efektivnější za vynaloženou miliardu je zvedat slevu na poplatníka nežli snižovat daňovou sazbu.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. Paní poslankyně Kovářová, faktická poznámka, poté pan místopředseda vlády Hamáček.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji kolegovi Ferjenčíkovi, že to paní ministryni vysvětlil za mě. Já jenom opět budu reagovat na to, že paní ministryně varovala, že všechny poslanecké pozměňovací návrhy budou mít negativní dopady do veřejných rozpočtů, tedy včetně poslaneckého návrhu pana premiéra a poslance Babiše. A jenom takový malý příklad. Vy jste, paní ministryně, z Brna, že? Tak víte, o kolik přijde Brno díky návrhu pana premiéra? Brno bude mít minus jednu miliardu. Škoda, že tu není pan Faltýnek, myslím, že je z Prostějova, je to tak? Minus 65 milionů za rok, no, tak to je hezká částka, o kterou toto město přijde. A o Praze ani nemluvím, tam je to více než pět miliard. No a například takové Pardubice minus 146 milionů ročně. Protože zrušení superhrubé mzdy, to není na jeden rok ani na dva roky, to je napořád v podstatě, a tak si spočítejte, o kolik tato města přijdou za jedno volební období. Takže myslím si, že pokud říkáte, že poslanecké návrhy mají dopad na veřejné rozpočty, tak ten pana premiéra Babiše opravdu velmi významný. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Pan poslanec Hamáček, připraví se pan poslanec Juříček, poté jsem viděl, z místa že se hlásila paní ministryně, všechno faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji, já už se budu snažit nevystupovat, ale jenom tři takové krátké reakce. Já navážu na paní poslankyni Kovářovou. Já tady nechci působit jako někdo, kdo tady školí ODS, samozřejmě respektuji, že mají svůj program, který je všeobecně znám, a to hlasování je předvídatelné. Ale přesně to, co se děje v těch městech, co tady načetla Věra Kovářová, tak ano, Brno, to je skoro miliarda, tam je paní primátorka, která z toho asi moc šťastná není. Mě by zajímalo, jak se k tomu postaví nově zvolení hejtmani za ODS, protože ten dopad na kraje je devastující, ale třeba z doby, kdy tam byli sociálně demokratičtí hejtmani, nějaké peníze zbyly, ale opravdu ty dopady na krajské rozpočty devastující budou. Takže to je jedna věc.

Druhá věc, jenom poznámka k paní ministryni Schillerové. Já bych nepoužíval grafy a porovnávání, který návrh je výhodnější, ono to potom svádí k tomu vytáhnout ten nejvýhodnější a to je ty daně úplně zrušit, že? To by bylo úplně nejvýhodnější, akorát tak nějak stát by neměl z čeho žít.

A poslední poznámka. Mě trošku zaráží, jak se tady v čase proměňují perspektivy. Tak já si pamatuji, když Jana Maláčová s tou svou odbornou skupinou přišla s návrhem důchodové reformy, tak byla odmítnuta s tím, že je to strašně drahé, že ta cena za důchodovou reformu v prvních šesti letech je 12 miliard ročně. No tak já nevím, ale když devadesát vydělím dvanácti, to je nějakých sedm důchodových reforem. Takže jenom takový povzdech, že to, co před půl rokem bylo drahé, tak dneska bledne v porovnání s tím, co jsme schopni ze státního rozpočtu vydat na něco, co z mého pohledu ten kýžený efekt nepřinese a pouze u některé politické strany to bude naplněním snu, u některé politické strany nebo hnutí pravděpodobně výsledku průzkumu veřejného mínění.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Juříček, poté paní ministryně - faktické poznámky.

 

Poslanec Pavel Juříček: Dobrý den. Děkuji. Dámy a pánové, já s vámi určitě nechci polemizovat, padají tady desítky a stovky milionů korun a nakonec miliardy, že patnáctiprocentní daň bude stát, řekněme, 79,4 mld. do státního rozpočtu. Já bych vás chtěl jenom přivést k myšlence, která je obecně známá, a ekonomika je behaviorální věda, jinými slovy věda o jakémsi chování společnosti a jednotlivých lidí. Obecně platí, a to si můžete přečíst v každé ekonomické knížce slavných lidí, že se snížením daní, protože vy zatím hovoříte o jakémsi statickém pojetí, dochází často k vyššímu výběru daní, a to je ten dynamický pohled, který tady ještě nikdo neuvedl. Já si myslím, že je to první věc, která je na zamyšlení. A druhá věc je, že možná pak už následně dojde i k tomu volání dnešní opozice, možná do budoucna vládních stran, že konečně začneme aj šetřit na té výdajové stránce. Ale zkuste zvážit tu myšlenku, o které jsem říkal, že se dívejme na svět v tom dynamickém pojetí, a možná že se budeme divit, že ten propad ve státním rozpočtu nebude tak velký.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezký večer. Děkuji panu poslanci Juříčkovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní s faktickou poznámkou paní ministryně financí a vicepremiérka Alena Schillerová. Připraví se kolega Adamec k faktické poznámce. Máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Já jsem, paní poslankyně Kovářová, pouze chtěla říct, že vy jste podpořila 15 a 23 bez fiskálních pravidel, což jsem vysvětlovala, jaké by mělo devastující dopady na všechny, hlavně na investice a na tuto oblast.

Ale chci říct jednu věc. V letošním roce jsme to obcím kompenzovali tak, že, srovnání 20 a 19, jsou obce nějak malinko, asi 2 % v plusu, na veškerých příjmech, ne jenom na daňových. Posuzujte kompenzační bonus, posuzujte navýšené dotační programy, jsou tam asi zhruba plus 2 %. Teď ještě nemám úplně přesná čísla. To znamená, že jsou oproti roku, přestože jsme v takovéto krizi, v plusu. Kraje jsou, ano, v mírném deficitu, to připouštím. A já už jsem hovořila včera a dnes s jediným místopředsedou Asociace krajů, s panem hejtmanem Půtou, před chvílí jsme si psali. On mi říká, že teď už může za asociaci jednat. Já bych ráda, kdybych mohla už tedy jednat s novým vedením Asociace krajů, a chci se o tom začít bavit, chci se bavit o formě, pokud to dneska projde. Já nevím, co projde. Já nevím, o čem se mám bavit.

Vy jste prostě vystřelila pozměňovací návrh na změnu rozpočtového určení daní za nějakých 34 mld. plus minus, když vezmu kraje, města a obce. Podle čeho? Vy víte, co dneska všechno projde? To znamená, že až budu vědět jasně, ještě je tady Poslanecká sněmovna, pak je zpátky Senát, finální částku, budeme taky vědět, jak jsme na tom s restrikcemi, jak se odvíjí ekonomika, a chci se o tom bavit, chci se bavit o nějaké formě kompenzace, ale ne o změně RUD. To, že to tam není napsáno explicitně, v tom návrhu Andreje Babiše, že je to na dva roky, to legislativně nejde. My jsme to probírali, my nemůžeme do legislativy napsat, že je to na dva roky. My bychom mohli udělat jedinou věc, že bychom tam dali od roku 2022 jiné sazby. A jaké? My budeme diktovat budoucí vládní reprezentaci, budoucí Poslanecké sněmovně, jaké tam dát? Takže to je napsané pouze v důvodové zprávě. Prostě legislativně technicky to jinak nešlo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní ministryně, došel čas k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Ivana Adamce, připraví se kolega Dolínek, také s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, paní ministryně, páni ministři, pane místopředsedo vlády, já si myslím, že tohle je klasický příklad symbolického střetu, to si tady budeme hodiny a hodiny vysvětlovat, jak to vlastně má vypadat. My od začátku říkáme, kandidovali jsme s tím do Sněmovny, že chceme snížit daně, chceme zrušit superhrubou mzdu, takže od nás nemůžeme čekat, že teď, v tuto chvíli, otočíme. A já musím říct, že jsem také starosta, také vím, že propady rozpočtu tam přijdou. To je prostě realita. Ale podívejte se za posledních sedm let, jak se vyvíjely příjmy obcí. Ať si každý sáhne do svědomí, kam peníze na obcích dal, jak je schopen si s tím poradit. To je potřeba si říct.

Paní ministryně má pravdu s tím růstem, s tím vyrovnávacím bonusem. Já to sleduji, já jsem dokonce říkal na začátku této krize, že ty propady nebudou tak obrovské. A je pravda to, teď jsem taky zaslechl kolegu, kterého si vážím - proč to dáváte těm bohatým. Ale my jim nic nedáváme. Daně přece lidé nedávají. My jim je jako stát bereme, a bereme samozřejmě teď míň, chceme brát míň a říkáme si, že to bude dobře, protože lidi budou mít peníze, budou utrácet, nakupovat.

A to, co říkal kolega Juříček, já s tím souhlasím, třeba to nebude vidět hned, ale podle mě se postupně ta společnost na ten stupeň dostane. Nemysleme si, že peněženky těch druhých jsou bezedné. To přece není pravda. To není pravda, takhle to nefunguje a nemůžeme pořád zvyšovat daňové zátěže. Pravda je, že máme jednu z nejvyšších daňových zátěží. Tak v klidu, vždyť to zas není tak velká částka. A jen tak mimochodem, těm bohatým pořád zůstává solidární daň, která byla taky původně na tři roky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Petr Dolínek s faktickou poznámkou. Připraví se Věra Kovářová, také s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Dolínek: Děkuji. Já se nechci dnes moc stavět na stranu paní vicepremiérky, protože máme velký rozpor o stravenkách, tak ji nechci dnes chválit nebo podporovat, ale v jedné věci ji musím podpořit, a velmi rád. Víte, tady ta falešná hra na to, kdo vezme peníze které obci, kterým krajům, a nebohá Praha přijde o tři čtyři miliardy. Já jsem poslanec za Prahu a byl jsem radní v Praze, který se musel potýkat s rozhodnutím od pana Stanjury - doprava - této skupiny lidí, kteří Praze v době, kdy to Praha nejvíc potřebovala, vzali miliardy, které nikdy nenahradili! A teď tady budou křičet, že dneska někdo škodí. Ne, když tato skupinka potřebovala, tak si to prostě normálně vzala a použila a nikoho to nezajímalo. A dneska nás budou učit! Myslím, že to je hanba. A pojďme se bavit o tom, jak prohlasovat tento balíček tak, aby pomohl lidem, a ne tak, aby někomu zahojil jeho bolístky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Věry Kovářové, připraví se Roman Onderka k faktické poznámce. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Jenom krátce na pana poslance Dolínka. Nevím, ke komu hovořil, rozhodně ne ke mně. Jenom připomínám, že samozřejmě vždycky říkáme, že Praha se má dobře, ale teď na tom bude opravdu hodně špatně celkově.

A ještě, jestli mohu, k paní ministryni. Jsem ráda, paní ministryně, že říkáte, že se budete bavit pokorně s kraji, a doufám, že i s obcemi, o určité kompenzaci. Ale to je přesně ten špatný styl. Osočila jste mě, že jsem vystřelila nějaký pozměňovací návrh. No bodejť by ne, protože pan premiér vystřelil svůj pozměňovací návrh k takovéto změně asi 24 hodin předtím, než začalo druhé čtení, a my jsme na to museli okamžitě reagovat. Takže pokud jsme dali nějaká pravidla o tom, aby se dodržovala rozpočtová odpovědnost, tak si myslím, že to není nic špatného. Ale pokud vy říkáte, že se budete pokorně bavit, já to vítám, ale to jste se měli bavit předtím, než jste takovýto návrh podali. A s tím návrhem souhlasíte, takže je jasné, že když vy souhlasíte, tak to pravděpodobně v této Sněmovně i v situaci, v jaké jsme, samozřejmě projde. Tak prosím, pokud ještě budete dávat nějaké takové návrhy, které vystřelíte těsně před druhým čtením, a bude to mít dopady na obce a kraje, tak se prosím snažte s nimi jednat předtím, ne až potom.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka poslance Romana Onderky, připraví se Jan Hrnčíř také k faktické poznámce. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Roman Onderka: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, jestli jsem dobře slyšel, tak implicitně, to znamená fyzicky, nelze do zákona dát, že zrušení superhrubé mzdy je jenom na dva roky. Jestli jsem dobře četl a slyšel, tak pan premiér a paní ministryně financí slíbili panu prezidentovi České republiky Miloši Zemanovi, že tento zákon bude platit pouze dva roky. Takže se chci zeptat, paní ministryně, máte takovou dohodu s panem prezidentem, že on nebude vetovat tento zákon, to znamená, že jej podpoří, i když v rámci tohoto zákona nebude uvedeno, že je pouze na dva roky? Děkuji za vaši odpověď.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Hrnčíře a vrátíme se k přednostním právům, jak jsou tady naplánovaná v diskusi. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, pane předsedající. Taky bych se rád vyjádřil krátce k tomu, co tady zaznělo. Celá ta debata právě odpovídá nekvalitní práci vlády, protože daňová reforma bratru za 90 miliard se opravdu nedá dělat tak, že se vloží pozměňovacím návrhem těsně před projednáváním tohoto zákona. Skutečně takovéhle věci by se měly projednávat trošičku více, s více partnery. A myslím si, že bychom si mohli ušetřit tuhle místní komedii.

My samozřejmě jako SPD podporujeme snížení daní, protože to jsou peníze, které prostě, ano, sice budou chybět ve státním rozpočtu, ale zůstanou v peněženkách lidí, zůstanou v peněženkách pracujících. To znamená, my to považujeme za dobrou možnost.

Nicméně ten zákon, ten daňový balíček, každoročně už, by se dalo říci, je o něčem jiném původně. Ten má zvedat spotřební daně z tabáku a z cigaret. Ještě nezaschnul inkoust na kolcích z letošního května, a už tady máme další zdražení. Na začátku se zdražovalo nejvíc v historii o 12 korunách za krabičku a podobně. Říkalo se, aby se nemuselo zdražovat tak často. A zase to jde nahoru. Takže vláda vytahuje peníze druhou stranou zase z kapes občanů. A zvedají se i další a další daně - z hazardu, z nemovitostí a podobně. Díky koeficientům se zdraží v určitých městech a částech měst a podobně. To jsou samozřejmě věci, které jsou negativní.

Nicméně zrušení superhrubé mzdy a snížení daní je pozitivní věc. My podporujeme. Nelíbí se nám ale rozvolňování rozpočtových pravidel, protože to s daňovým balíčkem až tak nesouvisí. Je to tam opravdu takto vsunuto. Kdyby to bylo aspoň jiným pozměňovacím návrhem, ale sloučit to se superhrubou mzdou je podle našeho názoru špatně. Ale zrušení superhrubé mzdy podporujeme a samozřejmě i zvýšení základní slevy na poplatníka, protože to pomůže těm nízkopříjmovým daleko víc.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, skončil vám čas k faktické poznámce. Tak. Nyní máme před sebou přihlášky s přednostním právem pana poslance Jurečky, Zaorálka, Ferjenčíka, Kovářové, Stanjury a Bartoška. To je pořadí přihlášených s přednostním právem. Nyní tedy pan poslanec Marian Jurečka. Připraví se pan ministr Zaorálek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně a pane ministře kultury, jediní dva členové vlády tady u docela zásadního tisku ještě s námi jsou, tak aspoň těmto dvěma mohykánům tedy zdravici a děkuji.

Milé kolegyně, kolegové, přiznám se, že téma superhrubé mzdy je totiž velmi zajímavé téma. Mluví se o něm docela dlouho. Dvanáct let od doby, kdy byl tento institut, který je opravdu postavený na hlavu z hlediska výpočtu daně, zaveden. Ale mě zaujalo to, jak se k němu Andrej Babiš ve své politické kariéře vyjadřuje. Já jsem si našel jeho rozhovor, který vyšel na idnesu, resp. článek z 8. června 2015, kdy Andrej Babiš coby ministr financí odpovídá - cituji: "My si nemyslíme, že bychom znovu měli obtěžovat firmy a zaměstnance, že to budeme zase měnit. Ten efekt ve finále není žádný." řekl Babiš. A dále, nemyslí si, že by zrušení superhrubé mzdy mělo nějaký užitek. Ještě na březnovém volebním sněmu ANO však mluvil o tom, že na zrušení superhrubé mzdy pracuje.

Já mohu potvrdit jako účastník tehdejších koaličních jednání ve vládě s ČSSD a KDU-ČSL a ANO, tak Andrej Babiš se zásadně postavil proti tomu, aby v roce 2015 se superhrubá mzda zrušila. Mimo jiné ty důvody, kromě toho, co jsem citoval, velmi často zaznívaly z jeho úst, že by to bylo výrazným způsobem ohrožení státního rozpočtu. Já věřím, že tady současná paní ministryně, tehdy myslím už náměstkyně, pokud se nepletu, si určitě pamatuje tu dobu.

A potom, ejhle, se dneska podívám na idnes, velmi zajímavý rozhovor s velmi zajímavým titulkem, kdy současný premiér říká po čtyřech pěti letech prakticky úplně něco jiného. A říká, přesvědčuje nás v tom rozhovoru, že vlastně je to výhodné a že si polepší úplně všichni, je v tom rozhovoru napsáno. A paní ministryně tady taky říkala, že si polepší úplně všichni tímto návrhem. Ale ono jedna věc je říkat to na toho konkrétního člověka, a pak to zasadit do konkrétní životní situace a dát toho člověka do kontrastu s tím, že tady ten člověk má manžela, manželku, má děti, uplatňuje na ně slevy a daňové bonusy, a pak se ptát, jestli těmto skupinám obyvatel tento krok něco konkrétního přinese. A množina těch lidí, kterým to nepřinese vůbec nic, nebo velmi málo, je opravdu velká.

Bylo by férové, kdyby v tom rozhovoru, nebo případně dneska i paní ministryně financí taky řekla, že je potřeba si uvědomit, že z těch 88 miliard, pokud se budeme bavit o tom pozměňovacím návrhu Andreje Babiše, zhruba polovina této částky půjde za čtvrtinou nejvýše příjmových lidí. To je potřeba objektivně říct.

A já musím říct, že za KDU-ČSL my preferujeme to, abychom hledali cestu, jak snižovat lidem daňové zatížení. Tady budu souhlasit s tím, co tady už dneska večer hodněkrát zaznělo, velmi vysoká sdružená daňová kvóta, jedna z nejvyšších v rámci OECD. Já jsem to tady při návrhu rozpočtu minulého roku kritizoval, říkal jsem to. Ale pojďme si říct, jestli ta cesta, která je volena tím pozměňovacím návrhem Andreje Babiše, je cestou, která opravdu směřuje k tomu cíli, to znamená podpořit české domácnosti, českého daňového poplatníka tím, že mu snížíme daně a rozpohybujeme domácí spotřebu, protože domácnosti táhnou 60 % naší ekonomiky. A já si nemyslím, že toto je ta nejlepší cesta, kterou jsme mohli zvolit. Normální by bylo v normální době zrušit způsob výpočtu superhrubé mzdy a adekvátně vůči tomu upravit daňový systém v České republice a ještě v ideálním případě do toho zahrnout i změny, které se týkají důchodové reformy. Protože všechny tyto věci je potřeba vybalancovat i z hlediska celkových příjmů a výdajů státního rozpočtu a nemyslet jenom z hlediska jednoho roku, roku předvolebního, ale myslet dlouhodobě v dalších souvislostech.

Nemohu souhlasit s tvrzením, které tady bylo vysloveno, a překvapuje mě, že to řekne povoláním a vystudovaná právnička. Moc dobře víme, že lze do zákona napsat přechodné ustanovení a vložit tam to, že tato změna se týká například dvou let. To je obrovský alibismus, že Andrej Babiš říká veřejně jako premiér, že to je jenom na dva roky, ale do svého návrhu to nevložil a napsal to pouze do důvodové zprávy. To je alibistické úplně neuvěřitelně.

Takže i v tom rozhovoru, kde on dneska říká, že si každý polepší v průměru o 1 521 korun - nepolepší. Je potřeba to říct otevřeně. Je to lež. Jsou tady opravdu statisíce lidí v České republice středně- a nízkopříjmoví, kteří pokud uplatňují slevu na sebe, na manželku, na děti, dostávají se do daňového bonusu a případně tam ještě dávají úroky z hypoték, nedostanou ani korunu navíc v tomto případě. Řekněte to těm lidem otevřeně. Neříkejte jim jenom tu jednu část A, která je líbivá.

A není férové tady říkat, že vlastně ve všech vašich variantách vychází pozměňovací návrh Andreje Babiše jako nejlepší. Postavte a řekněte tady otevřeně, řekněte ty výpadky toho, co to bude stát, a pak řekněte i ty přínosy pro daňové poplatníky. A rozeberte to třeba podle příjmových skupin. To bude férové, když to takhle řeknete. A když k tomu ještě uvedete ty konkrétní příklady, životní příklady lidí v situacích a řeknete, kolik to bude na dvoučlennou rodinu, která má dvě děti, tedy čtyřčlennou rodinu - manžel, manželka, nebo druh, družka a dvě děti. Řekněte jim to. Řekněte to těm lidem. Řekněte, když tito dva lidé budou vydělávat 30 000 korun, máte teď čas si to spočítat, mají tam ty dvě děti, mají průměrnou hypotéku v České republice, prosím vás pěkně, řekněte tady dneska na mikrofon, kolik ti lidé ročně uvidí. To se v těch superčláncích, jak je to skvělé, nikde neobjevilo.

Je potřeba také férově říct, těch 88 miliard, už to tady dneska také někteří říkali, znamená výpadek do státního rozpočtu 58,1 miliardy, pro kraje to znamená minus 7,8 miliardy a pro obce a města 22,1 miliardy korun. Už dneska vidíme, a říkají to i lidé z byznysu, představitelé stavebního sektoru, že je obrovským způsobem cítit výpadek pro střední a malé firmy a živnostníky v regionech, kdy cítí úbytek investic, které dělají standardní města, obce a kraje, má to dopady na regionální ekonomiku, na zaměstnanost.

Pak si musíme položit otázku, kdo tento výpadek bude sanovat. V příštím roce, vy si s tím moc hlavu nelámete, to budou sanovat emise státních dluhopisů. Ty někdo v čase bude splácet, budeme to my, naše děti. Ale kdo to bude řešit v roce 2022, 2023? Celý ten daňový balíček je výpadek za 120 miliard. Státní rozpočet, který jsme projednali v prvním čtení, s tím nepočítá, ale to už jsme tady dneska probírali.

Takže to jsou některá fakta, která v té diskusi férově nezaznívají, a já cítím potřebu to tady říci. Ano, když sem tyto návrhy přišly, tak i my jako KDU-ČSL jsme reagovali a dali jsme pozměňující návrhy, které si myslím, že vedou k tomu cíli, o kterém vy tady mluvíte a se kterým jsem ochoten se ztotožnit. Dobře, udělejme opatření, které může podpořit naše domácnosti, vede ke snížení daní, a to je zvýšení slevy na poplatníka a zvýšení slevy na děti. To zvlášť zdůrazňuji, protože to tady nepadlo. Nejsložitější ekonomická situace v České republice není ani u seniorů, ale u rodin, které mají dvě a více dětí. A sleva, která zvýší slevu na poplatníka a na děti, je motivační, protože tuto slevu mohou čerpat ti, kteří legálně poctivě pracují. A my jsme dali návrh, který bude znamenat - já to řeknu konkrétně, já jsem si to propočítal, já vám řeknu, paní ministryně, příklad. Dva rodiče, tři děti. Náš návrh bude znamenat 19 503 korun ročně, které tato rodina získá, i když bude nízkopříjmová. Rodina, která má dvě děti, tak to bude částka 13 452 korun. Zvyšujeme tu slevu na děti o 25 %, u poplatníka o 2 400 korun. A dopad do státního rozpočtu je výrazně nižší než 88 miliard korun. Takže je potřeba umět argumentovat a měřit pokud možno všem stejně.

Stejně jako když jste tady uváděla dnes tady tento tisk a říkala jste: Návrh poslance Andreje Babiše je v zásadě v pořádku, s tím se umím ztotožnit, ale všechny ostatní jiné návrhy vás poslankyň a poslanců v pořádku nejsou, protože to znamená výpadky do státního rozpočtu, které si dovolit nemůžeme. - No to není férová argumentace. Takže neměřme dvojím metrem. A já si pamatuji debatu zhruba před třemi týdny, tady jsme takto seděli a projednávali jsme kompenzační bonus pro živnostníky. A já jsem navrhoval poslanecký návrh za klub KDU-ČSL, který jsem říkal: chceme umožnit živnostníkům čerpat, aby mohli získat jak kompenzační bonus těch 15 tisíc korun měsíčně, tak i podporu nájemného, případně Antivirus na své zaměstnance. A vy jste tady použila argument a řekla jste: na to ten státní rozpočet nemá, to on nemůže unést. No opět to uvádím jako absurdní příklad demagogie, kdy v jeden okamžik se ten argument hodí, tak ho tady použiju, ale v druhý okamžik se mně nehodí, tak ho použiju zase jinak. Takže opravdu, prosím pěkně, říkejme ty věci tak, jak mají být, jak jsou, a netočme s tím účelově, jak se to zrovna v ten okamžik hodí.

Za nás za KDU-ČSL musím říci, my budeme podporovat ty návrhy, které směřují k podpoře měst, obcí, které směřují k podpoře rodin, rodin s dětmi. Nám to dává logiku. A chci tady poprosit o jednu věc, byť chápu, že se v těch pohledech neshodneme, ale mám tam ještě za KDU-ČSL jeden pozměňující návrh. Prosím, zkuste dávat teď chviličku i větší pozor. Ten nemá zásadních dopadů na příjmy státního rozpočtu, ale mohl by opravdu mnoha rodinám pomoci. A to je návrh, který říká: pojďme odstropovat to, když rodiče čerpají daňový bonus, tak pojďme odstropovat tu hranici těch 64 tisíc korun, která tam dneska je, která znamená to, že i když máte poctivě pracující rodiče, tak oni si vlastně vyčerpají ten bonus u třiapůltého dítěte v dnešní situaci, pokud mají hypotéku, ještě dřív. A mně nepřijde úplně fér vůči těm, kteří jdou příkladem dětem, chodí do práce a vychovávají čtyři, pět, šest, sedm, a znám rodiny i s devíti dětmi, abychom jim toto odepírali a dostávali je do zbytečně složité životní situace. Ten návrh, si myslím, že dává logiku.

Já jsem tady prezentoval ve své řeči tři pozměňující návrhy - zvýšení slevy na poplatníka, zvýšení slevy na děti a představuji tento třetí pozměňující návrh, který jenom v případě slev na děti a daňového bonusu a v případě hypotéky bude umožňovat čerpat nad ten limit dnešních 64 tisíc korun, v jiných případech ne. A myslím si, že toto by měla Poslanecká sněmovna v této situaci také podpořit. Pokud má programové prohlášení koalice ANO a ČSSD v jedné části napsáno, že chce podporovat rodiny s dětmi právě institutem slevy na děti, tak prosím pěkně zkuste to stihnout naplnit do konce funkčního období. Protože od té doby, co jste to do toho programového prohlášení napsali, jste v té věci neudělali vůbec nic. Teď ta šance tady je.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marianu Jurečkovi. Vyvolal dvě faktické poznámky. První je paní ministryně financí a poté pan kolega Michálek. Máte slovo, paní ministryně.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Pane předsedo Jurečko, použiju slova klasika, slova sochaře Máry z mého oblíbeného filmu Pupendo. Říká své ženě: Ališi, nevytahuj pravěk. - Tak já vám říkám, nevytahujte pravěk. A když už ho vytáhnete, tak přesně. Já si to pamatuji. Byla jsem skutečně náměstkyně, chodila jsem na ty koaliční rady a pamatuji si zadání tehdejšího premiéra Sobotky: zrušte superhrubou mzdu bez fiskálních dopadů. No proč bychom to dělali? A to byla reakce premiéra, přece nebude tady rušit a zatěžovat firmy změnou IT systémů a těchto dopadů, aniž by na tom ti zaměstnanci vydělali. Takže prosím přesně a korektně. Takhle to bylo.

A právě proto, že jsem vystudovaná právnička, jak jste mi správně připomněl, mám svoji milovanou alma mater brněnskou Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, sedm let jsem působila v Legislativní radě vlády, v komisi pro finanční právo, nechci se tím chlubit, vy jste to připomněl, tak vám říkám, že u toho přechodného ustanovení platí, že by se muselo jednoznačně říct, jaká bude sazba od roku 2023. A do přechodka by se to pak napsalo, jaká bude. A vy, jestliže jste tak osvícený, že to víte, to já vás nechci v žádném případě shazovat, mohl jste pozměňovací návrh tohoto typu dát. Je to v důvodové zprávě. Je to jakýsi politický závazek právě s ohledem na rozpočtové dopady a takhle jsem to vysvětlovala i osobně panu prezidentovi.

No jinak k těm počtům a k těm slevám na děti. My jsme si to nedávno řekli v nějakém společném televizním debatním pořadu, ale já chci připomenout, sleva na děti nemá na výhodnost nižší sazby žádný vliv. Tito poplatníci projdou jenom do vyššího daňového bonusu. Vzpomeňte si, seděl jste tam v těch Událostech, komentářích vedle mě -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní ministryně, ale skončil čas pro faktickou poznámku, tak já vám musím vzít slovo. (Ministryně se ptá mimo mikrofon, zda se může znovu přihlásit.) Můžete se přihlásit, ale budete třetí, protože nyní je pan kolega Michálek, poté pan poslanec Marian Jurečka a poté tedy znovu paní ministryně financí. Ale kolega Michálek tu není, jeho přihláška k faktické poznámce tedy propadá na konec. Kolega Jurečka s faktickou poznámkou a potom paní ministryně. Máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Paní ministryně, nemusíte ani tak mně tady se snažit argumentovat, řekněte to těm lidem venku a uveďte konkrétní příklad. Prosím pěkně, fakt vezměte ty rodiny, vezměte dva rodiče, dejte si nějakou částku do výše průměrné mzdy, šupněte tam nějakou výši průměrné hypotéky, odpočty úroků a doložte mi to na těch číslech tady. Já nepotřebuji vaše sdělení obecných frází. Já jsem tady řekl konkrétní výpočty, udělejte to úplně stejně, pojďme to porovnat. To je souboj faktů. To podle mě má smysl.

A prosím pěkně, já to ještě dohledám, ty citace. Pan premiér tenkrát odmítal zrušení superhrubé mzdy i s argumentem dopadů do státního rozpočtu. To byl jeho argument, který tam tehdy zazníval.

A třetí věc. Když někdo řekne, že dělá něco na dva roky, tak asi myslím, že současný stav změním a po dvou letech ho vrátím do současného stavu, a to do legislativy napsat lze.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní tedy paní ministryně financí s novou faktickou poznámkou. Máte slovo, paní ministryně.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Ale vůbec ne, kde to máte napsané, pane předsedo? I do jiného legislativního stavu to přece může dát. To, co jste teď řekl, prosím, opravdu, promiňte, při vší úctě je nesmysl, naprostý legislativní a právní nesmysl.

No a k těm slevám na děti. Víte, že se zvedaly za minulé vlády, dokonce u vícečetných rodin, případy jste tady uváděl, mají můj obdiv takové rodiny. Tak tam je progresivní ten růst. Ano, je pravda, že bonus je zastropován. Bonus je zastropován na částce 60 tisíc korun dávno, to nevymyslela tady naše vláda, to je tam roky, protože se vlastně do dneška neví, co to je, jestli je to sociální dávka... Procesuje to Finanční správa a je to jediný prvek protizneužívací. Ale debata na odstropování, resp. zvýšení toho stropu, nevzpomínám si, že by se nějakým způsobem vedla.

A ještě ta demagogie k těm rozvolněným fiskálním pravidlům. Já jsem to tady vysvětlovala. To není demagogie. Prostě ten rozpočet by to bez toho neunesl. To není žádná demagogie. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a budeme pokračovat. Protože kolega Michálek tady není, budeme pokračovat vystoupením pana ministra Zaorálka. Připraví se pan poslanec Ferjenčík. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Dobrý večer, dámy a pánové, tak se pokusím vyslovit nějak stručně, protože je pozdě.

Měl by mě těšit ten spor, který vzplál tady dnes s Občanskou demokratickou stranou jako připomínka starých ideových časů, takovýchto bojů, nicméně má radost není taková pochopitelně, protože bohužel, a to je mi velice líto a mrzí mě to, je to teď i spor s paní ministryní financí, kterou jsem tady i v posledních časech vždy podpořil, a dneska se přiznám, že už když zazněla ta první věta, že máme historicky největší snížení daní v historii, že tady vlastně jsme svědky toho, že se snižují daně nevídaným způsobem, tak pro mě je fakt s tím spojena základní otázka, kterou tady chci položit, a tu chci tady postavit jako hlavní věc. To je to, co já cítím jako spor. Jaký je důvod snížení daní a snižování daní těm, kteří mají vysoké příjmy.

Pro mě je tohle základní problém, ten kořen pro mě, proč se těžko můžu ztotožnit s tím návrhem, který tady byl předložen, jaký má smysl snižování daní lidem s vysokými příjmy. Podívejte se, kdyby to bylo tak, že v ČR opravdu ti bohatší jsou zdaněni způsobem nějak enormním, tak by se o tom dalo mluvit, ale každý, kdo se podívá na srovnání, podívejte se třeba na srovnání s Německem, tak zjistíte, že tomu tak samozřejmě není. Ty vysoké příjmy jsou u nás zdaněny naprosto přiměřeně. Tam není nic zvláštního. Kde je u nás problém, tak to jsou samozřejmě ti nízkopříjmoví. My máme v podstatě stát, který je financován hlavně finančními odvody zaměstnanců. Máme vysoké zdanění práce. Ano, tam je problém.

Nicméně není pravda, přátelé, že je snižování daně samo o sobě dobro. Ono to má smysl ve chvíli třeba, když vytváříte deficit, pokud to nakopne ekonomiku. A já bych dokázal pochopit to, že se snažíme pomoci těm nízkopříjmovým, nebo částečně je to i u těch středněpříjmových, když to srovnám s tím Německem, tam by prostě stálo za to tím, že jim zvedneme příjmy, tak tu ekonomiku nakopnout, protože tam to skutečně do té spotřeby jde. Když dáte nízkopříjmovým peníze, tak to skutečně utratí ve spotřebě. To máte největší jistotu. Ale snad mi nebudete tvrdit, že to udělají i ti vysokopříjmoví. To prostě pravda není. Ti maximálně si koupí nějaký nový iPhone, ale jinak vlastně oni nepotřebují to utrácet. Takže vlastně ti šetří a mohou klidně šetřit. A jestliže máme daňovou úpravu, která vede k tomu, že ten, kdo má nad 100 tisíc příjem, si prostě přijde na dalších 40-50 tisíc, tak já se ptám, kde je smysl této úpravy. To opravdu, chápete, totiž to žádnou ekonomiku nenakopává, taková úprava. Ty peníze jdou bohužel vniveč. A to je moje námitka. Proč je tady tvrzeno s takovou jistotou, že snižování daní je automaticky dobro, a dokonce proč by to mělo být dobro u těch vysokopříjmových, proč by to mělo být dobro v ČR? Tady to prostě není pravda, že to je nějaký problém, který bychom potřebovali řešit. A proč by to obecně mělo být dobro?

Pro mě je v tom jakoby ozvěna toho, co tady panovalo v 90. letech, taková velmi zjednodušená představa spojená s Václavem Klausem o tom, že podstatou toho, o co se musíme v kapitalismu snažit, je, že musíme omezit regulace a snížit daně. A taková jednoduchá představa, že snížení daní znamená automaticky, že poroste ekonomika, vybere se na daních a pak to prokape i k těm chudším. Ale přátelé, tato představa není pravdivá. Tuhle přeci empirie nepodporuje. Už byla napsána spousta textů, které ukazují, že takhle to není. Já si vzpomínám na jednu studii, ta byla ve Spojených státech amerických, tu dělal ten tým asi před pár lety, který ukazoval srovnání amerických států, které snížily daně, a ukazoval, že to není pravda, že ty daně (státy) americké, které snížily daně, potom rychleji rostly. Ta ukazovala, že to prostě takhle není. Snížení daní neznamená nakopnutí růstu. Tohle prostě neprokážete. Tuhle jednoduchou tezi prostě tak snadno nejste schopni dokázat, protože to prostě empirie, opakuji, nepotvrzuje.

Naopak u těch nízkopříjmových bych to ještě chápal, protože tady dneska zaznívá právě plno stížností na to, že není zájem o práci, že jsou nízké... Samozřejmě za ty nízké mzdy není dostatečná motivace pracovat. O tom tady nakonec mluvil i poslanec Jurečka. Ano, zvýšení slevy na poplatníka, to je krok, který mi dává smysl. To je něco, co skutečně pomůže, může nakopnout, protože to může posílit spotřebu. Ale opakuji pořád tu svou základní větu. Já prostě neberu jako samozřejmost, a vůbec nechápu, jaký je smysl zvyšování daní těm, kteří mají vysoké příjmy. Na to se ptám. Ať mi někdo řekne nějaký argument, jaký tohle má smysl. Já neberu ty jednoduché představy 90. let a tvrdím, že tohle není politika, která má smysl. Takový deficit, ten vám prostě v ničem nepomáhá. A toho se prostě obávám. Toho se obávám, že je skutečně dávání peněz někam, kde se nám to vůbec nebude vracet a bude to vytvářet pouze obrovský problém v příjmech do budoucna.

Ještě si pamatuji na práci, kterou napsal Timothy Snyder, ve které on se také zamýšlel nad tím, proč se snižují daně nejbohatším. A on říkal, když popisoval třeba tu Ameriku, to se dělá proto, že na základě lobbismu, kterým se podporují určité skupiny, které pak podporují finanční kampaně těch stran, které jim ty příjmy sníží. Tohle on říkal, že je klíč k pochopení toho, proč se zvyšují daně. Ale to je také něco, co bych si nepřál, aby se prosazovalo v ČR. To je podle mě také špatně.

A pak je tu ještě jeden důvod, který musím zmínit a kterého se také obávám, protože mám svěřenu kulturu. Já se prostě bojím toho, že tento typ úprav daní povede k tomu, že na tom samozřejmě budou ztrácet města, obce, kraje, a prostě pokud dojde k tomu, a navíc ještě v kombinaci s tou pandemickou krizí, která na kulturu dopadla zvlášť těžce, tak se prostě bojím toho, že tady dojde k tomu, že dojde k omezování kultury, že bude klesat ta snaha obcí, měst financovat kulturu nebo investovat do provozu vůbec kulturních služeb a že zvlášť v regionech, si myslím, to může vést opravdu k tomu, že vzniknou ztráty, že prostě zaniknou soubory a že se nepodaří udržet to, co, myslím, patřilo velmi významně k charakteru života v této zemi.

Takže to je také jeden silný důvod, proč já jsem - vlastně v průběhu toho roku se nám podařilo vytvořit nástroj, jak jsme pomáhali třeba i těm regionálním divadlům a orchestrům, ale teď mi připadá, že pokud dojde k takovémuto kroku a k takovému výpadku v hospodaření měst a obcí, tak já se obávám, že na to už ten nástroj, který já mám, nebude stačit, pak na to tedy nemám ani prostředky, abych jim pomohl, a může dojít k tomu, že se bude naprosto zásadně měnit podoba života v těch obcích a že nám se může stát, že nám zůstanou nákupní centra, ale ta kulturní zařízení, ty kulturní instituce prostě že tam nevydrží a že tu epidemii nepřežijí.

Takže to je také něco, co mi připadá jako silný důvod, proč bych na vás velice apeloval, abyste zvažovali tohle hlasování. Já se prostě bojím, že tady mohou vzniknout trvalé škody, které se nebude dařit možná dlouho odstranit. A je to něco, co si myslím, že jestliže jsme si říkali, že chceme budovat zemi, která bude vědecky inovativní, kulturní a kde tohle budou věci, které budeme podporovat, tak by to znamenalo, že ta epidemie nám tuhle představu země úplně zničí.

A také si myslím, že - tady se mluvilo o tom, jak dlouho má tato úprava platit. Já si také nedovedu představit, že má smysl dělat takovýto typ zásadních daňových změn, třeba že se řekne, to děláme na dva roky. Přiznám se, že tomu také nerozumím, protože přece je pochopitelné, že když něco děláme krátkodobě, tak to neovlivní reálně ten život. Prostě pokud někdo ví, že je nějaká daňová změna jenom dočasná, tak prostě své příjmy realokuje do toho období, kdy je snížená daň, a neprojeví se to v nějaké trvalejší politice. Prostě nemění to reálně aktivitu těch lidí.

Proto si myslím, že také tento typ daňové změny nemá vlastně velký efekt a nemá ten efekt, který to mělo mít, oživení ekonomiky. To je jediné, co ospravedlní deficit, to je jediné, co ospravedlní takovéto dramatické změny. A mně by opravdu ani tak nevadil deficit nebo jeho zvyšování, pokud bych věděl, že to poslouží k nakopnutí ekonomiky, ale já tady tvrdím, a zase se vracím k tomu, co tu pořád opakuji - já nechápu smysl toho, ať mi někdo odpoví, jaký je důvod snižování daní těm, kteří mají vysoké příjmy. V tom žádný důvod není, ani žádný nenajdete.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Zaorálkovi. Nyní s přednostním právem se stanoviskem klubu Pirátů kolega Ferjenčík. Ten tady také není, takže paní poslankyně Věra Kovářová a po ní se připraví pan předseda Stanjura. Faktickou poznámku má kolega Jurečka před paní poslankyní Kovářovou. S faktickou poznámkou má samozřejmě přednost, je dokonce elektronická, takže je to jasné. Máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já jsem to dohledával pro paní ministryni, když mluvila o tom, že Andrej Babiš tenkrát superhrubou mzdu určitě coby ministr financí chtěl zrušit, ale nechtěl to dělat z důvodů rozpočtových. Těch článků je více, ale najděte si to klidně sama, je to březen roku 2016. Já tady uvedu tu citaci, kterou říká Miloslav Kalousek: Kdyby Sobotkova vláda neudělala žádný aktivní krok, tak ty zákony by vstoupily v účinnost a superhrubá mzda by už nebyla, řekl Kalousek. Do Sobotkova kabinetu se obul a vyčetl mu, že tak zvýšil přímou daňovou zátěž o 30 miliard korun. Současný ministr financí Andrej Babiš za ANO se proti Kalouskovu nařknutí ohradil. Cituji: Povinností jakékoliv vlády samozřejmě bylo zrušit tyto zákony, kterými je rozpočtově odpovědný exministr atd.

Takže prosím pěkně, používejte ty argumenty tak, jak v té době byly, a nestavte to teď do jiného světla. Je to veřejně dohledatelné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji za dodržení času. Ještě jedna faktická poznámka pana poslance Martina Baxy. Stále připravená je paní poslankyně Věra Kovářová.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuji za slovo. Dobrý večer. Pane kolego, já bych jenom rád ještě hovořil k panu ministru Zaorálkovi. Chviličku, pane ministře, než odejdete. Jenom ke krátkému segmentu vašeho vystoupení. Vy jste mluvil o návrhu rozpočtu Ministerstva kultury a vyslovil jste vážné obavy o to, jaký dopad může mít to, co se v současné době projednává, na kulturní instituce měst a obcí v příštím roce.

Jenom jsem se ujistil u svých kolegů, kteří v našem klubu jsou ekonomičtí experti, a ti mě znovu utvrdili v tom, že v návrhu rozpočtu na rok 2021 nejsou zapracovány návrhy na případné zrušení superhrubé mzdy. Tak tedy, pane ministře, vycházím z premisy, že vy jste stavěl rozpočet Ministerstva kultury na příští rok v tom konceptu, jaký byl navržen státní dluh, nemýlím-li se, 300 miliard korun v letošním roce, 500 miliard korun. Ale pane ministře, řekněte všem poctivě, že rozpočet Ministerstva kultury na příští rok je takřka stejný jako na rok letošní a že v některých oblastech dokonce dochází k poklesu vynaložených částek. Vy jste, pane ministře, nepostavil rozpočet, který je růstový. Vy jste nepostavil rozpočet, který má reagovat na to, jak byla kultura covidem postižena v letošním roce. Ano, v letošním roce stát přispěl, ale v příštím roce to v rozpočtu vidět není. A mně teď vaše vystoupení připadalo tak, že si tady děláte alibi na to, že propady ve státním rozpočtu v příštím roce vlastně budou sloužit k tomu, že na kulturu nebude moc peněz. Řekněte současně poctivě, tím, že při vyjednávání s paní ministryní Schillerovou jste byli jenom částečně úspěšní, že jste získal nějaké peníze do programu profesionálních divadel a orchestrů, ale v jiných částech vašeho rozpočtu peníze chybí.

Tak neříkejte, že to, co se teď tady má schválit, bude mít fatální dopady do financování kultury v příštím roce, když vy už jste na příští rok teď nepostavil rozpočet, který by byl pro kulturu výrazně prorůstový a pomáhal jí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Kolegyně Kovářová ještě posečká, protože je tam další faktická poznámka pana poslance Onderky a poté ještě faktická poznámka pana ministra kultury. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Roman Onderka: Děkuji, pane místopředsedo. Jenom vaším prostřednictvím krátká reakce na mého ctěného kolegu Martina Baxu. A to je právě jeden z důvodů, pane kolego, proč jsem podal pozměňovací návrh do státního rozpočtu na příští rok ve výši navýšení pro živé regionální umění ve výši 300 milionů korun a těším se, jak ODS vaším prostřednictvím a v čele tento návrh bude podporovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Ano, já musím zareagovat na to, co tady zaznělo. Nemohu potvrdit to, co tady říkal pan poslanec Baxa, protože ve skutečnosti v našem jednání, které jsem měl s paní ministryní financí, jsme se skutečně dohodli. My jsme se dohodli na tom, jak jsem již sdělil, co je pro mě priorita v tom roce, který přichází. Pro mě to byla významná věc, že jsme se dohodli dopředu na tom, že budu mít v rukou stejný nástroj, jaký jsem měl v tomto roce, to je především to, co jsem říkal, na čem mi záleží, podpora regionů, podpora regionálních divadel a orchestrů. To byla jedna z klíčových věcí. A kulturní aktivity obecně. A vlastně tady jsme se dohodli na tom, že ten rozpočet bude posílen, takže vlastně z hlediska toho, na čem mi nejvíce záleželo, jsem dostal nástroje, bez kterých bych si připadal bezmocný v roce 2021.

Také je třeba si uvědomit, že v tom rozpočtu, který vy vidíte, nejsou započítané všechny prostředky. Například tam není ta miliarda, kterou jsem dostal na investice v roce 2020. To asi ani nemůžete vědět, ale z té miliardy, kterou jsem dostal, budu schopen vyfakturovat do konce roku asi 350 milionů a víceméně předpokládám, že se s paní ministryní financí dohodneme na tom, že ty prostředky se překlopí do příštího roku.

Takže v tom rozpočtu, jak ho vidíte, opravdu není vidět všechno. A zároveň je tam ještě jedno, a to byla pro mě docela zásadní dohoda s paní ministryní, že budeme řešit situaci v roce 2021 stejně, jako jsme ji řešili v roce 2020. Ono je dost těžké odhadnout, co budou ty jednotlivé segmenty potřebovat. A musím říci, že v roce 2020 to opravdu fungovalo, že jsme se scházeli v průběhu roku, dostal jsem v první fázi krize 300 milionů na příspěvkové organizace, pak jsem dostal dalších 300 milionů. Stejně tak jsme se sešli, když jsem potřeboval posílit neziskové organizace, a vlastně jsme se vždycky dohodli na vytvoření buď určitého nástroje, kterým jsme potom situaci řešili podle toho, jak jsme odhadli tu sumu. Paní ministryně mi navrhla, abychom -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, i vám skončil čas k faktické poznámce.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Nakonec dohoda byla.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní faktická poznámka pana poslance Marka Výborného. Paní poslankyně Kovářová je stále na čekačce. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já budu reagovat na tu debatu kolem kultury. Pane ministře, to je všechno pravda, co říkáte. Na druhou stranu jsem zvědav, z čeho vám paní ministryně financí poté, co dnes tady nějakou vzniklou koalicí zruší superhrubou mzdu, z čeho vám ty peníze bude dávat. To by mě opravdu zajímalo, tady těch 80 miliard visí úplně ve vzduchu. Snad ani vy nežijete v iluzi, že až budete chodit s tou spravedlivě nataženou dlaní, že vám ministryně financí příští rok bude ty příspěvky dávat.

A druhá věc, a to tady vůbec nepadlo, jak vy jako ministr pomůžete těm orchestrům, divadlům, které zřizují kraje a města. Tam ten propad bude skoro 30 miliard a každý primátor, každý starosta, každý hejtman vám řekne, že nemůže škrtnout komplet 100 % investic. Bude hledat nějaký poměr a samozřejmě to bude dopadat na ty instituce, a kulturní instituce na prvním místě, které jsou zřizovány obcemi, kraji a městy. A to je obrovský problém. Tam potom ani Ministerstvo kultury nebude mít z čeho pomoci udržet tyto orchestry, divadla. A to je obrovský problém. Tam se musíme zaměřit. Tady skutečně ten propad příjmů krajů a obcí bude naprosto fatální a bohužel na to doplatí kulturní instituce. Vy to víte moc dobře.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pan kolega Zaorálek se opět hlásí do rozpravy.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Teď je úplně jasné, co řeknu, protože já právě proto jsem tady vystoupil v tom poměrně dlouhém vystoupení. V něm jsem právě žádal, aby Sněmovna podpořila pozměňovací návrh Jana Hamáčka, protože s ním si dovedu představit, že dojdeme... že budu schopen něco dělat. Ale prostě se obávám, že pokud Sněmovna podpoří ten návrh, který znamená daleko větší propad příjmů, já jsem tady celou dobu mluvil o tom, že v tom případě si nejsem jist, že jsem schopen potom mít takový nástroj, tak silný, a třeba i kdyby byl posílený, že něco zmůžu při tom, co v těch regionech hrozí. To jsem tady říkal. Rozhodne Sněmovna, je to v jejích rukou a já věřím, že tohle vezme v potaz, že vezme v potaz tyto dopady a to, co jsem tady řekl, aby nám nezůstala jen ta nákupní střediska.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A nyní se vracíme do rozpravy s přednostním právem. Já už jsem ohlásil paní kolegyni Kovářovou a přeřadil jsem kolegu Ferjenčíka, který nebyl přítomen, když jsem ho vyvolával, za ni. Pokud s tím kolega Stanjura souhlasí, že pan poslanec Ferjenčík, který byl přihlášen, ztratil pořadí. Normálně bych vás měl dát, pane poslanče, na konec. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych v rozpravě přispěla svým názorem a názorem Starostů a nezávislých na návrhy, které se především týkají zrušení superhrubé mzdy. Musím říci, že rozhodnutí vlády, že si právě v době krize zásadně podlomí své příjmy, a ohrozí tak stabilitu veřejných rozpočtů, tak to my za Starosty a nezávislé, samozřejmě za samosprávy, můžeme jen obtížně přijmout. Samosprávám však musí být tyto propady nahrazeny souběžně, a to pomocí změny rozpočtového určení daní, což je můj pozměňovací návrh, který najdete pod číslem 6623, a je právě podmíněn tím, že bude schválen pozměňovací návrh pana poslance Babiše, tak, aby krajům a obcím kompenzoval ty obrovské výpadky, které tímto hrozí. Pokládáme za nepřijatelné, aby náhrada za tento propad ve sdílených daních pro samosprávy nebyla přijata ve stejném daňovém balíčku nebo byla s jakousi argumentací odsunuta někdy až na potom. To myslím, že je obrovská chyba. Ten pozměňovací návrh spočívá v tom, že se vyrovnávají ty propady navýšením procenta podílu krajů a obcí na dani z příjmů, tedy zaměstnanců.

Jaké jsou celkové dopady daňových změn na rozpočty krajů a obcí? Návrh pana premiéra Babiše, který říká, že se nahradí systém superhrubé mzdy sazbami daně ve výši 15 a 23 %, ale i další návrhy, které prošly rozpočtovým výborem, by znamenaly v souhrnu trvalý, opakuji trvalý pokles daňových příjmů obcí a krajů ve výši cca minus 10 %, tedy celkem pro obce 25 miliard korun a pro kraje minus 8,5 miliardy korun. A zde také vidíme zásadní rozpor s programovým prohlášením vlády České republiky, protože právě záměr pana premiéra se ocitá v přímém rozporu s tímto prohlášením.

Dovolte mi citaci: Chceme začít s reformou státu. Potřebujeme narovnat vztah mezi samosprávnými celky a státním rozpočtem. - Takže tady vidíme, jak se ten poměr vyrovnává. Je výrazem záměru vlády o narovnání vztahu mezi samosprávnými celky a státním rozpočtem, že má dojít k trvalému propadu příjmů samospráv o více než desetinu jejich příjmů?

A pokračuji dále z programového prohlášení: Prosazujeme stabilní a předvídatelné daňové prostředí. Změny soustavy daňových zákonů budou prováděny pouze několika málo souhrnnými novelami, a to s dostatečným odkladem účinnosti. - Tak myslím, že to jsme jasně viděli, kdy byl předložen tento pozměňovací návrh. A jen připomínám, že tedy v programovém prohlášení vlády je, že bude zrušena superhrubá mzda, navrhne se snížená sazba z hrubé mzdy ve výši 19 % atd.

Tak jak byl podán pozměňovací návrh pana premiéra Babiše, tak to o stabilitě daňového prostředí ani dostatečného odkazu účinnosti na prahu prosince před nabytím účinnosti již pro rok 2021 nelze ani náznakem hovořit. Zatímco vláda ve svém prohlášení uvádí, že náhrada za zrušení superhrubé mzdy bude snížená sazba ve výši 19 %, její premiér zcela v rozporu právě s programovým prohlášením vlády navrhuje sazbu 15 %.

Dále si dovolím uvést další část z programového prohlášení vlády: Místní a regionální rozvoj spočívá především v kvalitě života, dostupnosti veřejných služeb, dostatku práce, příznivého životního prostředí a perspektivě pro mladé lidi. Zajištění místního rozvoje závisí na obcích a krajích, které mají mít dostatek prostředků pro jeho dosahování. Konec citace z programového prohlášení. - A co to znamená, tento pozměňovací návrh? Samosprávy budou muset zásadně omezit své investice, ale také zajištění veřejných služeb. O dostatku prostředků pro zajištění místního rozvoje ani nemluvě.

Rozpočty obcí zajišťují bezpečné užití veřejných zdrojů pod veřejnou kontrolou občanů, přičemž jejich investice jsou investovány přes regionální firmy a podnikatele. Pokud zde vláda přehnaně poukazuje, a paní ministryně opakovaně, na dostatek finančních prostředků na účtech obcí, stojí v kontrastu k obrovskému vnitřnímu dluhu na infrastruktuře. V řadě obci, pokud to, milé kolegyně a milí kolegové, nevíte, schází vodovod, splašková kanalizace, zateplené budovy. Hovoříme také dost často o mateřských školách, základních školách, chybí pozemkové úpravy, rybníky jsou neodbahněné a tak dál, mohla bych pokračovat. Obce vždy své uspořené prostředky investují a šetří si na spoluúčast v projektech či do návratných projektů.

A ještě jednou se vrátím k tomu, co paní ministryně říká, že se to dělá pro lidi, a já musím říci, že jestliže omezíte finanční prostředky pro obce a kraje, tak právě na ty věci, které obce a kraje a lidi v těchto obcích a městech potřebují, na to potom nebude.

Když tady koukám na pana předsedu Faltýnka prostřednictvím pana předsedajícího, jestli pak, pane předsedo, víte, o kolik přijde Prostějov? Až tam přijedete a zeptáte se starosty, jak se má. (Hlas: Primátora.) Pardon, primátora. Tak on vám řekne, že mu bude chybět minus 65 milionů korun. Tak myslím, že vám rozhodně nepoděkuje.

A jak budou postupovat obce a kraje v případě trvalého poklesu svých rozpočtových příjmů? Obce nebudou v současné krizi v kombinaci s dopady zrušení superhrubé mzdy schopny plně pokrýt své provozní a mandatorní výdaje. Nepochybně u všech samospráv dojde k razantnímu poklesu investičních výdajů, ke snížení schopnosti kofinancovat evropské projekty či projekty s povinným vlastním výdajem příjemce a také dojde k oslabení schopnosti samospráv je realizovat, což samozřejmě pro stát bude mít velmi nebezpečný dopad.

Na závěr mi dovolte konstatovat, že takto negativní dopady na rozpočty samospráv nemají v minulosti obdobu. Žádný přijatý zákon neměl na samosprávy takový skokový dopad. Naopak v případě, kdy stát zvyšoval daně, a tudíž i se samosprávnými sdílenými daněmi výnos, docházelo k souběžné změně rozpočtového určení daní nastavením nových sazeb sdílení u dotčených daní. A to bylo například v souvislosti s důchodovou reformou a zvýšením DPH v roce 2012, došlo ke snížení sdílených daní právě v rozpočtovém určení daní. V případě zvyšování daní tak vláda souběžně upravovala příjem samospráv snížením sdílených daní a v případě nynějšího snížení daní naopak vláda žádný podobný návrh ve prospěch samospráv nepředkládá.

Proto vás, milé kolegyně a milí kolegové, prosím, abyste podpořili náš pozměňovací návrh, který právě vyrovnává ty obrovské výpadky samosprávám, a umožnili, aby byl zajištěn řádný chod v našich obcích, městech a krajích. A také aby bylo možno investovat do občanské vybavenosti ve všech regionech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji paní poslankyni Věře Kovářové. Vyvolala jednu faktickou poznámku pana poslance Jana Birkeho, připraven je pan kolega Stanjura s přednostním právem. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Birke: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Takto obligatorně vždycky říkáme, že jsem nechtěl vystupovat, a jsem tady. Každopádně se pokusím vaším prostřednictvím zareagovat na svoji paní kolegyni, váženou paní poslankyni, předřečnici. A jenom chci říci, že ten katastrofický scénář takhle není potřeba popisovat pro všechny obce v České republice.

Já samozřejmě nebudu tady hovořit o tom, jak na tom je město, kterému starostuji, to není podstatné. Ale co je podstatné, je to, že nesmíme zapomenout, že města v České republice, ta nejmenší, tzv. ty jedničky, dvojky a trojky, i primariáty dostaly ten kompenzační bonus, vypořádání 1 200 korun na občana. A pokud se dobře pamatuji a pokud dobře jsem počítal, a já docela v tom Náchodě dobře počítám, tak musím říci, že mně daňová ztráta vlastně nečiní vůbec žádné absolutní problémy pro letošní rok ani pro rozpočet na příští rok. A já mám dokonce rekordní rozpočet na příští rok, co se týče objemu investic, tak to jenom chci říci. Ale samozřejmě to je vzorek, který samozřejmě se nedá počítat. Na druhou stranu, pravda je ta, že my jsme měli roky hojnosti. A já myslím, že některý z mých předřečníků tady řekl, sáhněme si do svědomí, kam ty peníze prostě mizely. Kam ty peníze ti starostové, starostky dávali. A prostě pokud se nevytvářely fondy, rezervní fondy, tak samozřejmě jednoho krásného dne se může stát, že prostě ten kohout se zavře, a to nastalo.

Já nikomu nechci říkat do svědomí, ale není potřeba to říkat paušálně a prostě popisovat tu situaci, že je katastrofická bez všech 6,5 tisíce, nebo přesně, promiňte, nebo 6 200 měst a obcí v ČR. Jsou i výjimky, které tvoří pravidlo. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem pan předseda Stanjura, připraví se pan předseda Bartošek. Aha, omlouvám se. Omlouvám se, přehlédl jsem pana předsedu Faltýnka a jeho faktickou poznámku. Děkuji, že jste se připomněl. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Já se omlouvám, ale pane místopředsedo, bude to pouze jedna věta. Hezký večer, dámy a pánové.

Jenom kratičká reakce na vzácnou paní kolegyni Kovářovou, která tady zmínila město Prostějov. Je pravda, že já jsem byl vlastně od roku 1990 kontinuálně asi pět nebo šest volebních období členem Rady města Prostějova za různé strany. Za tři postupně jdoucí. (Pobavení a smích v sále.) Napřed zemědělskou, pak sociální demokracii a potom za ANO. A může být pravda, že město Prostějov tímto návrhem přijde o 60 milionů korun, jak jste řekla. S panem primátorem já komunikuji poměrně často. Byl u mě na kávě tuto neděli. Ale pokud se týká občanů města Prostějova, resp. pracujících, když si vezmeme, že město má zhruba 45 tisíc obyvatel, Radime, plus minus přes palec, oba dva jsme z Prostějova, kdyby pracujících bylo 20 tisíc nebo ušetřili měsíčně 1 700 korun, tak je to, vážená paní kolegyně, pro občany pracující města Prostějova 400 milionů korun za rok. A oni ty peníze utratí v tom městě. To jsou občané toho města. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Zbyněk Stanjura vystoupí v rozpravě. A připraví se pan předseda Bartošek. Máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Přestože mě svrběl jazyk, tak jsem se do těch přestřelek faktických připomínek zatím nezapojil, protože bych chtěl k tomu daňovému balíčku za prvé vystoupit několikrát, protože jsou tam důležitější věci, o těch budu mluvit teď, pak tam jsou méně důležité, nebo věci, které jsou také důležité, ale tolik se netěší veřejné rozpravě.

Já jsem rád, že dnes vedeme ideový spor. Když se podíváte do našich lavic, i když dneska jsme v polovičním počtu, tak my všichni, poslankyně a poslanci občanských demokratů, jsme byli zvoleni mimo jiné s významnou částí, ekonomickou částí našeho volebního programu, ve kterém jsme navrhovali, a s tím jsme oslovili voliče, že prosadíme zrušení superhrubé mzdy, což je technikálie. Ale že prosadíme daňovou sazbu 15 % z hrubé mzdy. S tím jsme kandidovali, s tím jsme v říjnu roku 2017 byli všichni zvoleni. My jsme ten slib přetavili do návrhu zákona, který vám byl rozeslán asi 8. srpna roku 2018. Od té doby se to v prvém čtení, nebo nedostalo se to ani v prvém čtení na plénum Poslanecké sněmovny. Pak budu citovat i z důvodové zprávy, nebo resp. ze stanoviska vlády, negativního stanoviska vlády.

Musím říct, že někdy s úsměvem, někdy se smutkem čtu komentáře i významných komentátorů, kteří říkají: patnáctiprocentní sazba projde díky tomu, že ODS změnila názor. Tak si připadám, že žiji v blázinci. My s tím kandidujeme, prosazujeme, teď jsme pár hodin před hlasováním, kde máme šanci - uvidíme, jak to dopadne - ten svůj program prosadit. A někteří píší, že jsme změnili názor. Já tomu vůbec nerozumím, když pořád říkáme to samé. Jestli někdo změnil názor, tak to byl Andrej Babiš, paní ministryně financí a významná část vlády, to znamená za hnutí ANO. A mně to nevadí, pokud se přikloní k našemu návrhu, který dlouhodobě prosazujeme.

Tak jenom na vysvětlenou, že po nás někdo... Odpovím na dotazy: Podpoříte ten návrh poslance Andreje Babiše? A já jsem často reagoval otázkou: Fakt se mě ptáte, jestli podpoříme svůj vlastní program? Opravdu? A pokud se (nesrozumitelné) ano... Není to úplně překvapivé. Podpoříme vlastní program.

V té rozpravě, která zatím proběhla - a je legitimní a nikoho nebudu kritizovat za to, že mají jiný názor, spíš budu polemizovat s tím názorem, ne kritizovat toho držitele toho názoru - jsme slyšeli různé pohledy. Pohled ze státního rozpočtu, pohledy krajských samospráv, pohledy obecních samospráv a pohledy starostů, hejtmanů, zastupitelů. Já chci nabídnout ještě jeden pohled. Nás nevolí ani státní rozpočet, ani krajský rozpočet, ani obecní rozpočet. Nás volí občané a ti, kteří pracují a podnikají, jsou daňoví poplatníci. Vlastně jsou všichni daňoví poplatníci, protože DPH vlastně platí každý, kdo něco zaplatí. Ti nás volí. A já bych chtěl v úvodu svého vystoupení mluvit o pohledu daňového poplatníka. Toho, kdo ty daně platí. Na to jsme v té debatě zatím zapomněli. Možná s jedinou výjimkou krátké faktické připomínky před několika málo vteřinami.

Diskutujeme tady dlouhodobě dva možné přístupy, jak snížit daně ze závislé činnosti. Jeden, který tady marně prosazujeme mnoho měsíců, velmi často ruku v ruce s ostatními opozičními stranami, je zvýšení základní slevy na poplatníka. Je to od roku 2008. Ty argumenty jsme slyšeli x-krát. X-krát vládní většina - včetně Jana Hamáčka - hlasovala proti. To chci jenom připomenout. Minimálně šestkrát nebo sedmkrát jsme o tom hlasovali v různých zákonech za uplynulých dvanáct měsíců. Sociální demokraté, kteří dnes pro to horují, a já jsem rád, nepřijdou na mikrofon a řeknou: Omlouváme se vám, kolegové z ODS, my jsme to už měli dávno podpořit, ten váš návrh na zvýšení základní slevy na poplatníka. Teď vám to docvaklo, tak budeme rádi, když se na tom dohodneme. A to je princip, že všem snížíme daňové zatížení stejně v absolutní částce. To je legitimní princip.

Náš návrh, který je v tom tisku 254, který si osvojil, přivlastnil, okopíroval, použil jako inspiraci Andrej Babiš, snižuje daňové zatížení všem zaměstnancům stejně, ale relativně. To znamená v procentech. To jsou dva přístupy, oba dva jsou relevantní a o tom veďme debatu, případně ideové spory.

Já jsem po paní ministryni chtěl písemně v interpelaci, aby mi řekla, jak došli k číslu, kterým odhadli výpadek veřejných rozpočtů, který se pak dělí zhruba 60 % stát, 8,92 kraje a 25 % obce. Paní ministryně financí mi poslala takovou obecnou odpověď, že to vychází ze studie, která jim to namodelovala. S tím jsem se nespokojil, tak jsem paní ministryni požádal pěkně písemně, abych tu studii obdržel. Poměrně nepřekvapivě jsem dostal odpověď, že taková studie neexistuje, ale počkejte, ale Ministerstvo financí vycházelo z údajů, které si zadalo Ministerstvo práce a sociálních věcí - já se omlouvám, tu firmu jsem zapomněl, název té firmy, není důležitá - a paní ministryně financí mi tu tabulku poslala. Mám ji tady. (Ukazuje.) Je to žluto-bílé, nevím, jestli to dělalo Ministerstvo financí, nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí. A ta je podstatná do té debaty. Ta rozděluje naše zaměstnance podle příjmů a říká, kolik procent zaměstnanců je v které příjmové skupině. Tak bych poprosil své levicové kolegy, aby tady nemluvili o tom, jak podporujeme ty nejbohatší a ty milionáře, protože pokud vezmu, já nevím, kdo tu hranici stanovuje, 100 tisíc, 90 tisíc, řekněte si nějakou částku. Tak třeba 90 tisíc. Nad 90 tisíc má příjem 1,6 % zaměstnanců. 1,6. Nad 100 tisíc je to už jenom 1,04. A tak bych mohl pokračovat. Jsou to čísla Ministerstva financí.

Pojďme se společně podívat na střední třídu a zkusme si říct, že střední třída 30 až 60 tisíc. Možná asi můžeme 28 až 67, nebo až 62. Do 60 tisíc pobírá mzdu 93,22 % zaměstnanců. To jsou ti milionáři? To jsou ti bohatí, co si nezaslouží, aby jim zůstalo víc peněz? Ti, kteří mají 60 tisíc hrubého? Dobře, tak pojďme z druhé strany, řekněme si těch 30 tisíc. Do 30 tisíc bere příjem 52 % občanů. I v těch 30 tisících si výrazně poradí (?). Tak nemluvte o tom, že ten návrh zákona preferuje bohaté a milionáře. Není to pravda. Ano, některé ano. Ale je to výrazně malá skupina.

A zapomněli jsme říct ještě něco jiného. Kdo financuje provoz státu? Ani vláda, ani opozice. Daňoví poplatníci, ti co mají vyšší příjmy, víc odvádějí na důchodový účet, na zdravotní pojištění, na sociální pojištění. Ti drží naše systémy veřejných financí. To nejsou žádní milionáři. To jsou ti v té skupině 25 až 55, 30 až 60. Nechci říkat, že mám pravdu, kde tu hranici nakreslit. Ona se nedá úplně nakreslit. Pocit, že jsem člen střední třídy, neodpovídá jenom tomu, jaký mám příjem. Kdybych je měl charakterizovat, tyto lidi, tak použiji asi tři přídavná jména. Jsou to lidé samostatní, poctiví a svobodní. Samostatní, poctiví a svobodní. A těm chceme pomoci. My dlouhé roky, a nyní se zdá, že vzniká pro tento návrh podpora.

Pan ministr Zaorálek se ptal, proč chceme podporovat ty bohaté. Tak fakt se máme bavit o tom 1 % poplatníků? Nebo o těch 60 až 80 %, kteří vytvářejí základ, naprostou většinu příjmů státu v sociálním, zdravotním pojištění? Já myslím, že to druhé platí. To je ten důvod. Já ve svých úvahách a výpočtech nepočítám s tím a nechci se přít, kolik peněz se vrátí do ekonomiky za týden, za měsíc, za rok, za pět. To nikdo neví. Můžeme si tady říkat, jestli utratí všechno, utratí půlku, něco budou šetřit. Co je špatné na tom, že někdo nešetří? Že peníze investuje třeba dlouhodobě, na vzdělání svých dětí, na zajištění vlastního bydlení, na sociální služby pro své rodiče? My nevyzýváme přece lidi, aby to zítra utratili za nějaké zbytné zboží. My jenom říkáme, že je dobře, aby o těch penězích, já myslím, že je to nadnesené, ale nechci se přít, jestli to je 80 mld. výpadek veřejných rozpočtů, nebo 75, jak psala vláda k našemu návrhu předloni, nebo je to 90, jak někdo říkal letos. Ale to nejsou utracené peníze. To není špatný výdaj státu, města či kraje. To jsou peníze našich občanů. Těch, kteří dají do toho rozpočtu mnohem více, než je tato částka. Tak nechápu, jak někdo může říct, že to je rozvrat veřejných financí. Rozvrat veřejných financí způsobím především špatnými výdaji.

Co této vládě vyčítám, ale i minulé, za sedm let ekonomického růstu jsme nevytvořili rezervy, jako bychom věřili, že každý rok bude těch 100 mld. daňových příjmů. Jak to bylo v minulých letech automaticky. Podívejte se na rozpočty 2017, 2018, 2019, 2020 a podívejte se na příjmy, a zhruba těch 100 mld. v průměru ročně rostly příjmy státu. To znamená, přibližně stejným tempem rostly o 25 mld. ročně příjmy obcí a měst, a zhruba o 9 až 10 mld. obcí a krajů. Díky ekonomické aktivitě, díky ekonomickému růstu a díky tomu, že tito lidé, kteří drží všechny systémy, platili více daní a zaměstnavatelé větší odvody za ně.

To je odpověď panu ministru Zaorálkovi, proč tento návrh dlouhodobě, trpělivě, neústupně my jako občanští demokraté prosazujeme. Takže neříkejte, že to je pro milionáře. Je to pro samostatné, poctivé a svobodné lidi, které Česká republika potřebuje, bez kterých by kterákoli vláda žádný návrh rozpočtu nesestavila, ať by byla jakákoli rozpočtová pravidla. Ti drží českou ekonomiku a český stát a těm patří naše poděkování.

Takže to nejsou žádné vyhozené peníze. A já dlouhodobě věřím, a to je ten ideový spor, že nejlíp se o peníze postará občan nebo firma, o něco hůř obec, hůř než obec kraj a úplně nejhůř stát. Jsou mezi námi jiní, proto jsou v levé části spektra, kteří tomu věří naopak, že těm občanům to je třeba nejdřív sebrat, a potom chytrá vláda to nějak přerozdělí. To je ten ideový střet, a je legitimní. A reálně když se podíváte na 30 let České republiky, tak síly té společnosti jsou rozloženy zhruba půl na půl. Mezi občany, kteří preferují jeden ideový pohled, a druhý. Proto se střídaly vlády levice, pravice, momentálně vládne vláda levice, která v tomto případě, a jsem rád, aspoň její významná část, nebo významnější část, nebo velká část podporuje náš pravicový koncept, který věří v rozum našich lidí a našich občanů. To je přece základní cíl tohoto návrhu zákona. Jsou mezi námi tací, a to vidím, kteří nevěří našim občanům, kteří říkají, že stát to ví lépe. Já tenhle pohled sice respektuji, ale absolutně nesdílím.

A paní ministryně na to neodpověděla. Já jsem připraven odpovídat, co to udělá pro rodinu, která má 30 tisíc. Mají jedno, dvě, tři děti. Myslím, že je rozumný návrh Marka Výborného zrušit ten limit na daňový bonus, protože to je skutečně pro rodiny, které mají čtyři a víc dětí. Rodiny, které mají tři děti, i při tom snížení daní na ten limit nepřijdou. A byla by to věc, kterou by stát ocenil tyto rodiny, že mají tolik dětí. To je rozumný pozměňující návrh, který náš klub určitě podpoří, který má spíš symbolické dopady do státního rozpočtu, ale má velké dopady do morálního ohodnocení těchto rodin a těchto rodičů, a měli bychom to podpořit všichni. To není žádná velká částka. A pak z toho budou mít ty rodiny, které mají tolik dětí, taky efekt odpovídající tomu, o kolik dětí se starají, kolik dětí vychovávají.

Ta čistá úspora je zhruba 5,1 % na daních. Ono je to asi 6,5 až 7 %. My všichni poslanci za ODS jsme rozdávali daňové pravítko, můžete si ho stáhnout z našeho webu, které vlastně odpovídá těm výpočtům. Tam jsme sice neměli slevy, ale když si poctivě propočítáte slevy, a tím, že je daňový bonus, tak samozřejmě ten příjem, pokud nepočítám limit, ta výhoda je stejná i pro tu rodinu, která má děti a čerpá daňový bonus, který je, dnes to všichni vědí, 1 147 korun měsíčně pro první dítě, 1 497 pro druhé, a pro třetí a každé další dítě 1 897 korun měsíčně, což je 24 tisíc korun ročně u třetího dítěte. Takže tam už vidíte ten limit 60 tisíc. V okamžiku, kdy rodič nemá nadprůměrnou mzdu, hrubá je 34 tisíc a něco, tak pokud podpoříme návrh pana poslance Výborného, tak tu výhodu budou mít i tyto rodiny a bylo by to správně.

Nevím, jestli je to výhoda, nebo nevýhoda, vždycky záleží, kdo bude posuzovat ty argumenty, ale byl jsem 17 let zastupitel města, z toho 12 let radní a z toho 8 let primátor. A pro pana poslance Dolínka, ano, byl jsem já hlavní vyjednávač za ODS a Petr Gazdík za TOP a STAN v předminulém volebním období, kdy jsme ani nepřidávali, ani neubírali obcím, jenom jsme se pokusili nastolit o něco spravedlivější rozdělení toho koláče. Ano, bylo to bolestivé zejména pro velká města. Jenom připomínám, že v čele všech těch měst stáli občanští demokraté. Přesto jsme to prosadili. Nebylo to jednoduché. Kdo si pamatuje to J nebo to U, tak prostě se nám to společně podařilo po dlouhé debatě, která trvala snad rok a půl, prosadit. A vlastně to platí dodnes. Dnes se bavíme o kompenzacích pro města a obce a já říkám, proč ne. Pokud to bude krátkodobě.

Poznámka k tomu - dva roky. Podle mě to jde, ale já jsem rád, že to tam není. Myslím, že pan prezident nemá přesné informace. Minulý týden se tady radoval, že to je jenom na dva roky. Považuji to za drobný faul ze strany vlády, protože v důvodové zprávě k pozměňovacímu návrhu poslance Andreje Babiše je napsáno, že ten návrh bude platit dva roky, ale v těch paragrafech to není. Podle mě to jde, ale je dobře, že to tam není, ať si rozumíme. Není argument pravdivý, že to tam nejde. Mimochodem, zrušení superhrubé mzdy mělo přestat platit 1. ledna 2015. A taky to šlo. A vy jste ten zákon zrušili.

To jsou podle mě hlavní argumenty pro to, abychom ten zákon podpořili.

Teď co to komplikuje z podhledu občanských demokratů? Nefér taktika vlády, která to spojila, jedno hlasování o sazbách daně z příjmu se zákonem o rozpočtových pravidlech, uvolňováním rozpočtové zodpovědnosti. Důvod, který uvádí paní ministryně, je opravdu úsměvný. Ona říká: Já bych jinak nesestavila návrh rozpočtu pro rok 2022. Já nevím, jestli to paní ministryně neumí sestavit, nebo nechce. Ani nevím, co je horší z těch dvou případů. Ale ten návrh je špatný. Já určitě navrhnu v rámci debaty a procedury, abychom o těch bodech, myslím, 11, 12 návrhu Andreje Babiše, ke kterému se přihlásil pan poslanec Kubíček, hlasovali zvlášť, protože to je fér.

Ale pro ty, kteří se toho bojí a kteří si myslí, že to je důvod, proč snížení daní nenavrhnout nebo nepodpořit, mám dobrou zprávu. Nebavíme se o rozpočtu roku 2021, že ne? K tomu tu změnu zákona nepotřebujeme. My se bavíme o rozpočtu na rok 2022. A dobrá zpráva - že už jej nebude sestavovat tato vláda. Nebude sestavovat rozpočet na rok 2022 tato vláda. A přesto, že bude blbé číslo v zákoně, které umožňuje příliš velký deficit, tak je to jenom možnost, kam až může vláda jít. A není to povinnost. A jsem přesvědčen, že ten návrh zákona o rozpočtu na rok 2022 bude odpovídat mnohem více přístupu Německa než přístupu paní ministryně Schillerové.

Takže budeme se snažit to hlasování rozpojit, je tam i návrh paní poslankyně Kovářové, který to vlastně taky dává zvlášť, protože (nesrozumitelné). Jako by ta vláda, resp. hnutí ANO, abych byl poctivý, protože to není vládní návrh, jako by si říkala, my chceme být pro, myslíme na ty volby, teď to vypadá s našimi levicovými kolegy dosti vážně nebo dosti špatně, oni tady třeba nebudou, tak si najednou po letech vzpomněli na pravicové voliče. Ale zkusme tam nějaký špek, protože víme, že ODS to bude kritizovat, že pro ně je to těžko myslitelné, že něco takového schválí, třeba to neprojde. Myslím si, že to je úvaha hnutí ANO a musím říct, že se pletou. Že prostě tady na tenhle špek jim neskočíme. No a pokud to tak není, tak rozdělme to hlasování, hlasujme o každém problém zvlášť a je to! My rozvolnění rozpočtových pravidel nepodporujeme, ale pokud si mám vybrat, zda je to kvůli tomu, aby paní ministryně Schillerová uměla něco napsat příští rok v červnu, anebo jestli snížíme daně a necháme daňovým poplatníkům 80 miliard, tak já si volím variantu 2, protože vím, že se dá napsat lepší rozpočet na rok 2022, než si plánuje paní ministryně.

Pan ministr Zaorálek nás vyzval, abychom podpořili pozměňovací návrh pana ministra vnitra, prvního vicepremiéra, jak vždycky říkají sociální demokraté. Nezapomenou u toho mikrofonu nikdy říct první vicepremiér, všimli jste si toho? První vicepremiér. No takže premiér kašle na nás, od prvního vicepremiéra je poměrně zvláštní. Ale já chci panu ministrovi říct, proč nemůžeme podpořit návrh prvního vicepremiéra. Není to jenom o těch sazbách, že by daňoví poplatníci ušetřili méně, tzn. zaplatili větší daně než v tom návrhu ODS, pod který se podepsal Andrej Babiš. Pan ministr vnitra, já nevím, jestli omylem, nebo úmyslně, mj. zvedá daň všem živnostníkům o 4 %. Tak se můžu ptát z tohoto místa sociálních demokratů, jestli opravdu těmto těžce zkoušeným živnostníkům v těchto měsících a letech navrhují zvednout daně o 4 %? Ale také navrhují zvednout o 4 % srážkovou daň. Podíl na zisku pro společníky malých eseróček, příjmy z nájmů, které mají majitelé nemovitostí, 15 % srážkovou daň platí ti, kteří pracují na dohodu o provedení práce či o pracovní činnosti. Opravdu všem sociální demokraté chtějí zvýšit daně? Jinými slovy, marketingově říkají "my vám snižujeme daně", a pak to napíšou tak, aby státní rozpočet nepřišel ani o korunu. To pak nefunguje. Buď snižuji daně, nebo mám nižší příjmy. Obojí dohromady není možné.

A hle, sociální demokraté přišli na kouzlo základní slevy. Zopakuji otázku pro ty, kteří hlasují za sociální demokracii a kteří dneska to chtějí podpořit, a je to dobře, že to chtějí dneska podpořit: Co jste dělali minulý měsíc, před dvěma měsíci, před čtyřmi, před šesti, loni při daňovém balíčku 2020, když jsme to navrhovali? A nejenom občanští demokraté, ale i Piráti a další kolegové z opozičních stran? Byli jste zatvrzele proti. Takže ten váš manévr je podle mě jenom obranný a taky doufáte, že neprojde nic. Tomu já rozumím, protože levice má v genech vybrat co nejvíc a pak rozdělovat a dělat dobro za peníze jiných. No ono je to docela populární, kdo by to nechtěl. Já vám odpovím, kdo by to nechtěl. Daňoví poplatníci. Ti fakt vědí lépe, co s těmi penězi udělají. Když se vrátím např. k průměrné mzdě, tak ten, kdo bere průměrnou mzdu, tak uspoří podle našeho návrhu 1 775 korun měsíčně, což je přes 20 tisíc ročně při průměrné mzdě. Tak pojďme na medián, který je kolem 30 tisíc. Ať nemluvím o průměrné mzdě, protože je pravda, že průměrnou mzdu bere menšina lidí. Medián je 30 tisíc. A takový člověk, taková rodina ušetří zhruba 18 500 ročně. Fakt jim to chcete vzít? A pak ať si požádají o dotaci nebo sociální dávku? A vy jim to možná dáte a možná ne? My ne. Takže nemluvte o milionářích, mluvte o těchto lidech, kteří reálně mohou mít vyšší příjmy.

Další problém, který je a který nevím, jestli to všichni vnímáte, já jsem o tom mluvil minulý týden a možná i předminulý týden, ty rozevírající se nůžky mezi příjmy zaměstnanců, kteří pracují pro stát či obecně pro veřejnou správu, a těmi, kteří pracují v privátní sféře. Už teď byl rozdíl 4 tisíce korun měsíčně, pokud mě paměť neklame. To není zdravé pro ekonomiku. A řekněme si: Kdo má jednodušší pozici například v příštím či přespříštím roce, tzn. 2021 či 2022, vyjednat vyšší mzdu? V privátní sféře, nebo ve veřejné sféře? Za B platí. Reálně,

Čekají nás těžké ekonomické měsíce, možná roky. Jestli chceme zvýšit příjmy těch - a těch je většina - kteří pracují v soukromé sféře, tak jim snížíme daně. Sníží to tlak na ty zaměstnavatele, kteří nebudou muset zvyšovat hrubé mzdy, a současně to zvýší čisté příjmy těch rodin. Co je na tom špatně, milí sociální demokraté? Co je na tom špatně? Zkuste mi to zase říct, jak jste mě vyzývali nesmyslnou otázkou, proč chceme podpořit zdanění těch nejbohatších. Co je špatně na tom, že ti, kteří platí největší odvody a největší daně v tom rozměru 30 a 60 tisíc měsíčně hrubého, že jim nějaké peníze necháme? Co je na tom špatně? Co byste jim poradili, těm, kteří tyto příjmy mají v soukromých firmách, a ty firmy si nebudou moci dovolit v příštích letech zvyšovat platy, co byste jim poradili, aby si zvýšili příjmy? Víte, jaká je inflace? Poměrně vysoká. Přes optimistická slova pana guvernéra se nějak nesnižuje inflace. Je přes 3 %, to znamená, ukrajuje to reálné hodnoty peněz. Nejsme schopni ani garantovat, že v privátním sektoru se zvýší platy o 3,3 %, aby se aspoň (nesroz.) inflace a zůstala stejná reálná hodnota těch peněz těm, kteří mají průměrnou mzdu, nebo mzdu, která odpovídá mediánu, nebo mírně nadprůměrnou mzdu. To je cesta, jak jim pomoci. Možná to nevidíte, my to tak vidíme.

Málokdy v tomto volebním období mám možnost takhle pozitivně mluvit. Já z toho mám skutečně radost. Pokud ty daně snížíme, je to určitě dobrá cesta. A bavme se a hledejme kompenzace pro kraje a obce. Určitě řešení existuje, těch cest je několik. Změna rozpočtového určení daní je jedna z nich. Málo se mluví o těch covidových penězích, které přijdou z Evropy, jako by se o tom vůbec nevedla veřejná debata. Vláda možná něco chystá, něco píše, ale podpořme tím investiční aktivitu smysluplných projektů obcí, měst a krajů. To jsou taky peníze, o kterých jsme ještě loni nevěděli, že přijdou. A je to asi 180 až 200 miliard v příštích dvou až třech letech. To přesně vykrývá tento výpadek. Já jenom připomenu naši debatu o rozpočtech v letech 2017, 2018 a 2019. Vždy jsme předložili návrh úspor ve výši zhruba 40 až 50 miliard. Za tři roky 150 miliard. Nic z toho vládní většina neušetřila. Jak by se nám dneska hodily. Mohli bychom si dovolil toto snížení bez toho, že bychom museli hledat.

A poslední poznámka a ta je velmi důležitá. Velmi často, myslím, že to dneska ctěný kolega Jan Hamáček použil ve svém vystoupení, že se tím zvýší dluh a že jsme rozpočtově neodpovědní. No, kdyby vláda přinesla návrh vyrovnaného státního rozpočtu na příští rok, tak by měl pravdu. My jsme nehlasovali pro půlbilionový dluh v letošním roce a nebudeme hlasovat pro rozpočet, který má minus 320 miliard. Tak pokud chceme být rozpočtově odpovědní, tak veďme podrobnou rozpravu o každé miliardě deficitu na příští rok.

Ctěný kolega Roman Onderka tady řekl, já to mírně parafrázuji, ten rozpočet je úplně špatný, za normálních okolností bych ho vůbec nepodpořil, ale protože jsem vládní poslanec, tak ho podpořím. Já tomu politicky rozumím, ale tam je 320 milionů (miliard) deficit, který není na straně příjmů, ale na straně výdajů. A o tom se nevede žádná debata v tom veřejném prostoru, jako bychom vzali za své tezi, že každá navržená koruna výdaje státu pro příští rok je správně určena, správně vynaložena a nemůžeme tam ušetřit ani korunu. Tomu nemůže věřit nikdo v tomto sále, že to tak je. Nikdo. Ať už z vládních stran, nebo z opozičních.

Kdybychom poctivě vyčerpali všechny možné rezervy, tak pak se bavme o tom, kolik si můžeme dovolit nechat našim občanům. Já jsem přesvědčen, že si to můžeme dovolit, že budeme mile překvapeni, jak jsou občané odpovědní. Já říkám ano, neutratí to hned, ale budou investovat do svých rodin, do vzdělání, do bydlení, pro své rodiče. Na tom není nic špatného. Vidím pana poslance Juříčka, který dneska taky vystupoval a v zásadě měl pravdu v tom, že všichni počítáme se statickými čísly. Ono to ani jinak nejde. Všechno ostatní je takové věštění z křišťálové koule, jestli utratí 5 % z toho nebo 10 % nebo... Nechme to na těch občanech! Oni si s tím poradí. Netrapte se! Oni vědí moc dobře, co se svými penězi mohou udělat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Valachová, poté vystoupí s přednostním právem pan předseda Bartošek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Nebyla bych věřila, že v takto pozdních nočních hodinách mě dokáže Zbyněk Stanjura vaším prostřednictvím, pane předsedající, rozesmát. Ale stalo se to a málem jsem vypadla z lavice. Takže oni, občanští demokraté, chtějí nechat ty peníze lidem a my, sociální demokraté, jim je bereme. To padlo. No tak já myslím, že každý, kdo pobýval v této zemi minulých deset patnáct let, ví, že to je přesně naopak. Co že se platí z těch daní v naší zemi? Neplatí se z nich náhodou skvělé naše dostupné, kvalitní zdravotnictví, zdravotní péče, kdy nám všechny okolní země právě v tuto dobu závidí množství lůžek, která - mimochodem nebudu jmenovat, oni si to občané sami dosadí - chtěl někdo v těch minulých desítkách let škrtat? Nehodí se nám? Nebo v případě zdravotní péče, kdo měl pokusy o zpoplatnění zdravotní péče? Za čí vlády se udělaly rozdíly mezi takzvanými starodůchodci a novými důchodci? Kdo se pokoušel zpoplatnit vysokoškolská studia v naší zemi a občanům se to nelíbilo, ani studentům? Asi to nebyla sociální demokracie. A toto všechno platíme z daní. A chtěla bych prozradit sladké tajemství, že daně v této zemi neplatí pouze fyzické osoby, ale zaplať pánbůh ještě stále, i když méně, právnické osoby, firmy. Takže pokud kolegové z Občanské demokratické strany říkají, jsou to odlišné koncepty, říkají pravdu. Ale potom ať řeknou B, že zatímco sociální demokracie skrze zdanění firem a samozřejmě i fyzických osob, ale především firem, chce financovat veřejné služby (upozornění na čas), pak se prostě nedá říct, že to chceme někomu sebrat.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou bude reagovat pan předseda Zbyněk Stanjura a poté také pan poslanec Roman Onderka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Možná se paní poslankyně Valachová směje, tak pár počtů. Tisíc osm set miliard výdajů už jenom letos a přibližně příští rok. Tisíc osm set. A my říkáme, 4 % těchto výdajů nechme daňovým poplatníkům. Ne čtyřicet, čtyři procenta. Kdyby ten svět byl tak černobílý, jak říká paní poslankyně Valachová, tak oni 30 roků vládnou a my jsme 30 roků v opozici. A já jsem předtím poctivě přiznal, že ty skupiny občanů, které podporují jeden či druhý koncept, jsou zhruba vyrovnané, a proto se ty vlády střídají. Takže to není tak černobílé.

Ano, my jsme prosadili 19 % pro daně z příjmů právnických osob za velkého křiku a nesouhlasu sociálních demokratů. To byl ten ideový střet. Tak si to přiznejme. Nikdo z nás u toho nebyl, nebo mnozí z nás u toho nebyli, většina nás u toho nebylo, ale naši kolegové, kteří reprezentovali naše politické strany v té době, u toho byli. Vy už vládnete dalších sedm let a neudělali jste s tím nic. Co to znamená? Naše rozhodnutí bylo správné. Přes tehdejší křik, když měli šanci ho změnit, nezměnili, nechali to. Děkujeme pěkně.

Kdybyste chtěli zvednout v této chvíli daně z příjmů právnických osob, můžu to navrhnout. Ale víte, paní poslankyně, kolik je republikový výnos z této daně? Aby to - (Odpověď z pléna.) Ne málo, to není vůbec málo. Je vidět, že nic neplatíte, že jste nikdy nevedla nějaké malé eseróčko, není málo, ale samozřejmě proti DPH nebo sociálnímu pojištění je to mnohem nižší částka. Takže i kdybyste dvakrát zvedla daně těm firmám, tak pořád ten výnos zdaleka nepokryje vaše bláznivé výdajové výpady - teď nemyslím osobně, ale myslím stranicky - za jeden jediný rok.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Roman Onderka, poté bude následovat faktická poznámka paní poslankyně Valachové. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Roman Onderka: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové. Krátká reakce na kolegu Stanjuru vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Já se nebudu přít ideově, já si myslím, že jste to pojmenoval poměrně pregnantně ve smyslu toho, že opravdu tady existují dvě poloviny obyvatel České republiky, které mají nějaký přístup k tomu, jakým způsobem si představují svůj život, jestli chtějí mít bezplatné zdravotnictví na vysoké úrovni, nebo jestli si chtějí připlácet. A mohl bych pokračovat, a opravdu nechci teď jít zbytečně do tohoto střetu.

Vy jste se ptal, proč nyní sociální demokracie podpoří zvýšení slevy na poplatníka. Je tady asi sedm osm pozměňovacích návrhů, musel bych se na to podívat úplně přesně. Protože většina ekonomů v České republice a lidí, kteří se ekonomií zabývají, dneska vnímá při zrušení superhrubé mzdy dvě zásadní věci. Za prvé, že je pro to ta nejhorší chvíle za poslední dobu, ve které tuto superhrubou mzdu rušíme, ať je to s ohledem na kondici ekonomiky, ať je to s ohledem na zaměstnanost, inflaci ve smyslu právě toho, ne co teď probíhá, ale co nás bude čekat. A druhá věc, že ti bohatší si prostě přijdou na více peněz. A ty nůžky se prostě budou rozvírat, to je neoddiskutovatelný fakt. A to je jeden z důvodů, a z těch právě zásadních, proč sociální demokracie podpoří navýšení poměrně co nejvyšší, a to s ohledem na to, abychom toto rozevírání nůžek zastavili. (Předsedající upozorňuje na čas.) Nízkopříjmové skupiny a ti, kteří berou nejméně -

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Musíme dodržovat čas pro všechny.

 

Poslanec Roman Onderka: Omlouvám se, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Nechal jsem vás domluvit větu, ale druhou už vám dovolit nemohu.

Paní poslankyně Valachová je na řadě, poté pan předseda Stanjura, stále faktické poznámky. Máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Já úplně souhlasím se Zbyňkem Stanjurou. Svět není černobílý, už dávno ne, svět se zbláznil, úplně se zbláznil. Protože máme vysokou konkurenci ze strany občanských demokratů, když hlasujeme o výši důchodů, o výši rodičovského příspěvku, o příspěvku na mobilitu, tak s námi občanští demokraté soutěží: víc, víc, ještě víc výdajů do státního rozpočtu. A my sociální demokraté se ptáme, kde na to vezmeme, kde máme ty příjmy. Opravdu, svět se zbláznil, souhlasím.

A ještě, pokud nás poslouchají živnostníci a malí podnikatelé. My nechceme vyšší zdanění malých podnikatelů, středních firem, nepodporu českých podniků. My chceme digitální daň, chceme si posvítit na nadnárodní společnosti a další kroky. Mimo jiné proto, abychom to prosadili, jsme ve vládě s hnutím ANO.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Zbyněk Stanjura, faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já doufám, že ve 21.42 mi paní poslankyně Valachová odpustí kousek jízlivost. A že se vám to daří prosazovat? (Výbuch smíchu v řadách poslanců ODS.) To jenom tak na okraj, jak jste zdůvodnila své účinkování. A pamatuji si všechny vaše red-lines, nepřekročitelné podmínky. Všecko jste vzdali, všechno si necháte líbit, ale to je váš problém.

Já jsem se neptal sociálních demokratů, proč podpoří návrh na zvýšení základní slevy, protože to je dobře. A to jsem ocenil. Já jsem se jich ptal, proč to nepodpořili před třemi, šesti, devíti a dvanácti měsíci. To je úplně jiná otázka. Pokud to dneska společně podpoříme, tak dneska se o tom přít nebudeme. Moje otázka zněla, proč jste změnili názor.

Druhá věc. Paní poslankyně Valachová se mě ptala, kde na to vezmeme. Já vám doporučím, podívejte se na web Poslanecké sněmovny, najděte si naše pozměňovací návrhy ke všem bývalým rozpočtům v tomto volebním období, tam najdete zhruba 40 až 50 mld. navržených úspor každý rok. První, co mě napadá, máme naprosto přebujelé národní dotační tituly - mluvím o národních, evropské musíme čerpat, jinak ty peníze vezme někdo jiný - které jsou v samém principu nespravedlivé. Kdo u nás nakreslí hezčí tabulku, najme si lepší firmu, umí vyleštit lepší kliku, ten uspěje. A jiný ne. To jsou desítky miliard. Podívejte se, jak rostou výdaje na zaměstnance státu, nekontrolovatelně. A svět, pokud říkáte, že my podporujeme solidaritu a sociální cítění, já vám tvrdím dlouhodobě, že to je tradiční konzervativní pravicové téma. My jsme sociálně zodpovědní a vy jste socialisté. Je tam stejný kus toho slova, ale rozdíl je úplně jiný. Takže ano, soucit s bližním, solidarita jsou konzervativní hodnoty a socialisté nám je prostě neukradnou, i když se o to hrozně snažíte.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Omlouvám se, čas, pane předsedo. Pan poslanec Roman Onderka s faktickou poznámkou, v tuto chvíli poslední. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Roman Onderka: Prostřednictvím pana předsedajícího kolego Stanjuro, my nepotřebujeme krást, my jsme totiž na těchto hodnotách jako sociální demokracie vznikli, a dávno předtím, než vám se o tom vůbec mohlo zdát. To za prvé.

A za druhé. Proč dneska podporujeme návrh navýšení daňového odpočtu? Protože v programovém prohlášení vlády je zrušení superhrubé mzdy a my jsme očekávali, že vláda předloží návrh, který je v programovém prohlášení, to znamená daně 19 a 23. A jelikož došlo ke změně, kde jsme se nedokázali dohodnout, i to člověk musí respektovat, a je zde 15 a 23, chceme zabránit právě naším postojem tomu, aby se rozvíraly nůžky mezi vysokopříjmovými a nízkopříjmovými zaměstnanci v České republice. Je to strašně jednoduché.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Budeme nyní pokračovat ve vystoupení poslanců v obecné rozpravě, a to těch, kteří mají přednostní právo. Jenom aby bylo jasné, jak budeme postupovat. Přihlášen je pan předseda Bartošek, který je na řadě, potom pan poslanec Ferjenčík a poté paní ministryně Maláčová. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Za tuhle diskusi jsem moc rád, je jen škoda, že je tak pozdě. A je roztomilé sledovat, jak se zde pře sociální demokracie s ODS, a silně mi to připomíná období, kdy obě strany měly 30 %, a jako kdyby jim malinko unikalo, že ten, kdo je dneska blízko 30 %, je někdo úplně jiný, a hádá se zde o pozměňovací návrh někoho úplně jiného. Myslím si, že to je zbytečné vydávání energie a je to škoda, byť je to roztomilé sledovat. Děkuji.

Já jsem přesvědčen, že daně jsou nástroj státu, jsou nástroj prosperity, ale také sociálního smíru a solidarity. Je to o tom, že daně se používají, kdy si stát peníze vezme, je otázka kolik a od koho, ale jedno je jisté, jsou to peníze, které stát sám nevydělal. Kdyby se stát chtěl starat zodpovědně o svůj budoucí rozpočet, o podnikatele a o lidi, tak je tento zákon projednáván v Poslanecké sněmovně v úplně jiný čas a v úplně jiné době než šest týdnů před začátkem nového kalendářního roku, kdy stát přichází směrem k podnikatelskému sektoru šest týdnů zhruba před 1. lednem a mění daňové podmínky v podnikatelském sektoru. Je třeba si na rovinu říct, že jestli chceme podporovat podnikatele, tak daňový systém má být předvídatelný a v řádném legislativním procesu. Čeho jsme byli svědky? Že vláda předložila návrh zákona a do něj doputovaly pozměňovací návrhy v řádu desítek miliard. Co jiného už je politický akt než stanovování daní?

Já jsem pevně přesvědčen, že jestliže je funkční koalice, tak se domluví, komu zvedne, nebo odpustí daně, na tom se shodne, s tímto zákonem přijde včas do Poslanecké sněmovny a bez ohledu na jakékoliv pozměňovací návrhy tento zákon prosadí. Protože měnit daně, to není jako kupovat si rohlíky. Standardní zákon tohoto rozsahu má projít legislativním procesem, který je vystaven takzvané RIA, to znamená dopadů do státního rozpočtu. Takovýto zákon nemůže být eldorádo pozměňovacích návrhů ať už premiéra Babiše, anebo vicepremiéra Hamáčka, aby si tady na tomto zákoně předváděli politickou sílu, a tento zákon se stává součástí politického boje uvnitř vládní koalice. V konečném důsledku to přinese poškození lidí v České republice a této země.

Nejvíc se tady točí diskuse kolem zrušení superhrubé mzdy. Ale je třeba si uvědomit, že se zde nebavíme pouze o tomto kroku vlády. Bavíme se zde o tom, že daňové změny, se kterými přichází tato vláda, můžou být v rozsahu až minus 200 miliard každý rok. A v této optice 5 tisíc pro důchodce s jednorázovým dopadem do rozpočtu ve výši 14,5 miliardy se může zdát jako neškodná taškařice ve vztahu k veřejným prostředkům. Protože jestli se naplní tyto černé prognózy, bavíme se zde o minus 200 miliardách každý rok ve státním rozpočtu. A jestliže se bavíme o tom, že to nebude mít dopad do rozpočtu krajů a že to nebude mít dopad do rozpočtu obcí, tak je to lež.

Řekněme si, že 200 miliard - i kdyby jenom 100 - nebude nikomu chybět? Tohle chcete tvrdit, vládní koalice? Že 100 až 200 miliard ročně nepoznáte ve svých městských a krajských rozpočtech? Tohle chcete tvrdit? O tomhle chcete přesvědčovat lidi?

Je potřeba si uvědomit, že razantní výpadky z krajských rozpočtů v případě, že tato vláda prosadí tyto změny, mohou v praxi znamenat, že kraje nebudou mít peníze na financování sociálních služeb, a reálně to může znamenat jejich ohrožení a útlum, stejně tak jako například útlumy hospicové péče.

Byla zde zmíněna kultura. Samozřejmě že ani na kulturu nebudou peníze. Ale jestliže obce přijdou o zdroje ze sdílených daní, tak to bude také samozřejmě znamenat, že firmy a lidé nebudou mít práci, protože stát a potažmo obce nebudou soutěžit veřejné zakázky, protože na to nebudou mít veřejné prostředky.

A ještě jedna věc, na kterou marně hledám odpověď. Jsme ve fázi prvního čtení státního rozpočtu, který je nějakým způsobem připraven. Když se projednávaly jednotlivé kapitoly, například za Ministerstvo obrany, ptal jsem se, jestli vláda skutečně myslí tento úmysl s daňovými změnami vážně, znamená to výpad veřejných prostředků peněz, i kdyby ve výši 100 miliard. A ptal jsem se ministrů, kde na to tato vláda vezme. Ptal jsem se, kde a v jakých kapitolách případně tato vláda hledá úspory, kde bude škrtat těch 100 až 200 miliard. Co obětuje? Anebo je tato vláda připravena si půjčit dalších 100 miliard v rámci rozpočtu? Anebo je celý ten rozpočet připravený špatně? Jako že se to tak jeví. Anebo najednou zjistíme, že nám tedy chybí 100 miliard, a přijde vláda s tím, že říká ano, my jsme připraveni navýšit schodek státního rozpočtu o dalších 100 miliard? Takhle si představujete kvalitní práci? Takhle hospodaříte s veřejnými prostředky?

Smutné na tom bylo, že mi nikdo nedokázal odpovědět. Z toho vyplývá jediné. Tato vláda nemá připravené řešení v případě, že projde tak vysoký výpadek veřejných financí. Jestli se mýlím, budu moc rád, když mi paní ministryně na tuto otázku odpoví.

Chci říct, že vláda skutečně svými kroky nepomáhá potřebným. Jestliže neuděláte to, že zvýšíte odečitatelnou položku na poplatníka a daňový bonus na dítě, nepomáháte potřebným. Nenaplňujete smysl daňové politiky, nejste solidární vláda, nepomáháte potřebným a kašlete na rodinu. To bude vizitka této vlády - po nás potopa. Protože ať už bude v této zemi sestavovat koalici kdokoli, tak tak zbídačenou zemi, jakou po vás zdědíme, to tady od 90. let ještě nebylo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Jaroslav Holík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážené paní ministryně, kolegyně a kolegové. Podívejte se, kolik je hodin. My tady tři hodiny neděláme nic jiného, než házíme špínu jeden na druhého. Navážu na kolegu Bartoška, který řekl, že vláda to nepřipravila. A já se ptám: Jsme lepší, nebo nejsme? Tady každý vystupuje se svým vycizelovaným projevem, který nikdo neposlouchá. Sakra, tak udělejme něco jako lidé! Sejděme se mimo, zástupci jednotlivých stran, domluvme se a schvalme to. Vždyť na nás se lidé dívají. Oni čekají, že my jsme elita, kterou jsme si zvolili. A my místo toho se tady dohadujeme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík, který tu ale není, takže nemůže vystoupit. A vystoupí paní ministryně Jana Maláčová. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane místopředsedo. Bedlivě jsem tady poslouchala a souhlasím s tím, že je pozdní hodina, tak budu maximálně stručná.

Víte, já jsem žila deset dvanáct let v Německu, mám tam maturitu, první vysokoškolský diplom. A podle výroku pana předsedy Stanjury je to ta země, která nedůvěřuje svým občanům, protože má vysoké daně. Já jsem ale poznala Německo jako zemi, která má sice vysoké daně, ale má také vysoké mzdy, díky vysokým daním vyspělý sociální stát a také vysokou míru přerozdělování. To je to, co je z pohledu pravice velké zlo. Ale všude na světě se na to pohlíží jako na vyspělost a vysokou životní kvalitu, nebo vysokou kvalitu života.

Jsou také další země, nebudu je všechny vyjmenovávat, které mají vysoké daně. Skandinávie, Finsko, Švédsko. Ze skandinávských zemí jsou to Finsko, Švédsko. To nejsou země, které nedůvěřují svým občanům. Naopak, ty se snaží o to, aby se v tom státě žilo dobře úplně všem, i těm nejméně příjmovým. Na druhé straně mají nízké daně jiné státy. Víte, které státy mají nižší sazbu než 15 % v Evropské unii? Rumunsko a Bulharsko. To znamená na jedné straně Německo, Skandinávie, a na druhé straně Rumunsko a Bulharsko. A o to se tady jedná, jestli půjdeme cestou Německa, Rakouska, Finska, Švédska, Dánska, nebo na druhé straně Rumunska a Bulharska.

My chceme jako sociální demokraté, aby se snížilo zdanění práce. My to chceme. A chceme to zejména pro nízkopříjmové, protože mzdy, a to tady také pan předseda Stanjura zmiňoval, mzdy jsou v České republice velmi nízké. Aleluja. Objevil Ameriku! Mzdy jsou v České republice velmi nízké. Dvě třetiny lidí mají nižší než průměrnou mzdu. Ale přece není ta cesta, že snížíme daně všem, obnovíme a ještě zintenzivníme ten mokrý sen všech neoliberálů, 15 %, a uděláme 90miliardovou díru ve státním rozpočtu. 90miliardovou! Přitom pětině nejníže příjmových zaměstnanců se v průměru sníží daň z příjmu o 270 korun. O 270 korun v průměru! Pětina zaměstnanců si polepší. A víte, o kolik si polepší v průměru ti nejvýše příjmoví? O 3 tisíce za účet 90 miliard korun.

To znamená Skandinávie a Německo na jedné straně, Rumunsko a Bulharsko na druhé straně. Není to o nedůvěře občanů. Není to o nedůvěře občanů. Je to o tom, že potřebujeme nějakým způsobem utužit solidaritu a spravedlnost ve státě.

Myslím si, že těch studií v České republice v posledních týdnech bylo opravdu hodně. Ten argument se spotřebou, který já také velmi ráda používám - investujme do lidí. Nedávno se nám podařilo jako vládě prosadit rouškovné 5 tisíc pro nejenom starobní, ale také invalidní důchodce a také pozůstalostní, přídavky na dítě, výborná podpora spotřeby nejníže příjmových. Ale tento návrh potřebu v České republice nepodpoří, protože pomáhá nejvíce bohatým. Ti nad 90 tisíc si v průměru přilepší o 44 tisíc ročně. V průměru o 44 tisíc ročně. Jenom tento návrh. To jsou obrovské částky. A nejnižší, pětina zaměstnanců, o 270 korun měsíčně. Strašný nepoměr.

Já mám velký strach jako ministryně práce a sociálních věcí, jestli budeme mít na sociální služby v téhle těžké době, v době koronakrize, jestli budeme mít na sociální služby, jestli budeme moci mít spravedlivé důchody, protože i přes ta rekordní navyšování z minulých let jsou důchody v České republice stále velmi nízké. Proto jsme se snažili každý rok nad rámec zákonné valorizace navyšovat důchody. Ale teď už na to nebude, protože se udělá taková obrovská díra do rozpočtu.

A ještě jednou opakuji, že sociální demokracie chce snižovat zdanění práce, to je správný krok, ale musí se to udělat proporcionálně, nesmí se prostě snižovat bohatým, protože to je cesta do Rumunska, do Bulharska. A myslím, že to správné řešení je skutečně navýšit slevu na poplatníka a převést je do daňového bonusu, o tom tady vůbec nemusíme diskutovat. Takže kdyby někomu šlo o to, aby se pomohlo této ekonomice, abychom šli německou cestou, tak by šel právě touto cestou.

Asi nemusím zmiňovat, že o peníze nepřijde jenom stát a veřejné služby, ale také obce a kraje. Nebude na investice. Povede to k dalšímu propadu ekonomiky. Nebudou peníze. V době, kdy nám zase hrozí nárůst nezaměstnanosti, nebudou peníze na podporu pracovních míst.

A ještě jednou opakuji, a odmítám ten argument, který by podle výroku pana předsedy Stanjury znamenal, že celý vyspělý svět a celá západní Evropa nevěří svým občanům a jde špatnou cestou. Protože ta cesta, která se tady dneska diskutuje a která pravděpodobně projde, je cesta do Bulharska a do Rumunska. A já myslím, že bychom to všichni měli odmítnout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobrý hluboký večer. Budeme pokračovat v jednání. Jako první s přednostním právem za klub pan poslanec Ferjenčík, poté pan... A pardon. S faktickými poznámkami jsou tady páni poslanci Jurečka a Výborný v tomto pořadí. Prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Pěkný večer. Dvě faktické poznámky. Jednak nemyslím si, že je férové dávat úměru mezi tím, v jakých zemích jsou různě vysoké daně, a podle toho vyvozovat, jaká tam je životní úroveň. Najdeme země, které mají vyšší zdanění než my, vyšší životní úroveň, propracovanější sociální systém, najdeme země, které mají výrazně nižší daně, nižší celkovou daňovou kvótu a jsou na tom také lépe. Takže nemám rád tady ty příměry některých zemí, které se takto vybírají.

A druhá věc. Škoda, že paní ministryně teď odešla. Já když tady slyším dneska mluvit ministry za sociální demokracii, jak pana ministra Zaorálka, tak paní ministryni, slyšíme tady příměry o tom, že tady nebude kultura a budou tady jenom nákupní střediska, tak bych čekal, že sociální demokracie bouchne do stolu a řekne: prostě tady vyvoláváme koaliční jednání a buď se dohodneme a najdeme společný kompromis, nebo z té vlády jdeme pryč. - Ale vy tady přijdete, tady se vybrečíte ve sněmovně, řeknete, jak je to hrozně těžký, jaké to bude mít dopady. Ale kde je potom to, proč vy v té vládě jste: Kde je to, jaký máte program, jaké máte ideje, o kterých tady mluvíte? A potom jako co bude? Tak projde návrh pana poslance Babiše a vy řeknete hmm, tak jsme to projeli a budeme v té vládě pokračovat dál. - Má to smysl?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Výborný svou poznámku stáhl, takže se vrátíme k přednostním právům. Nyní pan poslanec Ferjenčík s přednostním právem se stanoviskem klubu České pirátské strany, poté pan místopředseda Fiala Petr. Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se přiznám, já jsem měl takovou představu vždycky, když stát se snaží hospodařit, tak buď jde tou cestou, že snižuje daně a snižuje výdaje, nebo jde cestou, že zvyšuje daně a poskytuje za to nějaké lepší služby. A vláda Andreje Babiše se tváří, jako že vynalezla perpetuum mobile na peníze, že je možné ty daně snižovat a současně dávat víc peněz na té výdajové stránce a že nějakým zázrakem, protože pan Babiš je génius, jakého svět neviděl, najednou v České republice, v jediné zemi na světě, se to potká a tady to konečně vyjde. Tady konečně budeme ta země, která dokáže současně snížit daně, současně zvýšit výdaje a současně ten rozpočet bude fungovat. Ne, prostě ten rozpočet fungovat nebude. Takhle se to nedá dělat.

Já si pamatuji, jak jsme tady projednávali různé daňové balíčky ještě v dobách, kdy jsme se hádali u rozpočtu o jednotky miliard nebo stamiliony, bylo tady 40 miliard schodku a řešilo se to jako velká věc. A tehdy paní ministryně Schillerová říkala na naše návrhy na zvýšení základní daňové slevy na poplatníka na 30 tisíc s rozpočtovými dopady 19,4 miliardy korun 21. prosince 2018 otevřeně: já to nepodpořím, jsou tam rozpočtové dopady. Stanovisko Ministerstva financí daňový balíček 2019: je to bez odpovídajícího návrhu kompenzace, nepodpořím. - Daňový balíček 2020, opět zvýšení slevy na 30 tisíc: značné rozpočtové dopady, a to bez odpovídajícího návrhu kompenzace. - A to jsme se bavili o 20 miliardách korun. Teď se bavíme o 90 miliardách korun, skoro pětkrát větší částka a najednou: žádná kompenzace není potřeba.

Dostali jsme jako rozpočtový výbor plán té konsolidace veřejných výdajů, který počítá s tím, že po dvou letech nějakým zázrakem se všechno zlepší a ty výdaje se stabilizují samy od sebe i bez toho, aby to v tom zákoně bylo napsané. Tady důvodová zpráva se tváří, že je to na dva roky, pan prezident moudře tady kývá hlavou, že říkal panu premiérovi, že je to rozumnější na ty dva roky, v důvodové zprávě to je, akorát v tom zákoně to není. A samozřejmě asi nikdo nepůjde do voleb s tím, že razantně zvýší zdanění práce.

Dostáváme se do velmi špatné situace ohledně státního rozpočtu, a úplně zbytečně. Tady prostě Ministerstvo financí roky tvrdilo, že není možné valorizovat slevu na poplatníka, kterou by se přitom slušelo valorizovat o inflaci nebo podle růstu průměrných mezd, aby její cena neztrácela na hodnotě nebo její váha neklesala. Kvůli tomu nám tady roste to průměrné zdanění průměrné mzdy dlouhodobě. A po třech letech toho, kdy na to jako že nebyly peníze, teď přijde vláda s návrhem, který má rozpočtové dopady násobně větší, žádné kompenzace nehledá, žádné úspory nehledá a tváří se, všechno bude sluníčkové.

Ne, sluníčkové to nebude. Ta vláda, co přijde po vás, přijde prostě k rozpočtu, který bude vybrakovaný, nebude možné zvyšovat důchody tím tempem, co se zvyšovaly dosud, nebude možné zvyšovat platy státním zaměstnancům tím tempem, co se zvyšovaly dosud, bude problém třeba i ufinancovat těch 130 % platů učitelů na školství, bude obtížné udržet daně pro živnostníky na současné úrovni, protože prostě nebudeme mít peníze, zatáhneme tu dluhovou brzdu někde okolo roku 2025, 2026 a potom hrozí, že nám ještě vzrostou náklady na správu toho dluhu, že nám stoupnou úroky, které budeme platit, a celé se nám to prodraží ještě jednou.

Podle mě by se vláda měla rozhodnout, jestli chce zvyšovat výdaje a k tomu mít adekvátní příjmy, nebo ty výdaje snižovat a pak snižovat daně. My rozhodně podporujeme nějaký kompromis, podporujeme zvýšení slevy na poplatníka, ale vybrakovat tady 90 miliard, ještě z toho 30 miliard cizího, a tvářit se, že se nic neděje, podle nás prostě není rozumný postup. Z toho důvodu návrh Andreje Babiše nepodpoříme.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. S faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Onderka, připraví se pan místopředseda Fiala. Prosím.

 

Poslanec Roman Onderka: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, já bych chtěl vaším prostřednictvím reagovat na vystoupení pana Jurečky. Kolego, na rozbití vlád v České republice jsou tady odborníci, jiné politické subjekty. Stačí, když se podíváte doprava. Ale jste dost ostřílený politik, abyste si to dokonce pamatoval. To je za prvé.

A za druhé, proč je sociální demokracie v této vládě, i když na některé věci můžeme mít jiný názor? To je strašně jednoduché. Protože tato vláda plní 90 % programu levicové sociální demokracie, programu, který jsme slíbili našim voličům, a z toho důvodu je sociální demokracie v této vládě.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času a nyní s přednostním právem pan místopředseda Fiala a poté bychom se měli dostat k běžné obecné rozpravě. Prosím.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, o čem tady dnes mluvíme, když mluvíme o zrušení superhrubé mzdy a 15% dani. Stručně řečeno, mluvíme o příležitosti, aby zhruba 4,5 milionu zaměstnanců vydělávalo více, mělo více peněz. A máme možnost to dnes udělat, máme možnost to udělat spravedlivě, udělat to bez upřednostnění jednoho před druhým, udělat to razantně a udělat to rychle. Máme zde příležitost dát lidem dobrou zprávu. Dobrou zprávu v těžkých časech. Dobrou zprávu pro všechny zaměstnance bez ohledu na povahu a místo práce, protože ten návrh pomůže všem lidem, kteří jsou zaměstnaní.

A já myslím, že bychom udělali obrovskou chybu, kdybychom tuto příležitost nevyužili. Věřím, že tu chybu neuděláme a že neuhneme a že od Nového roku spustíme odpočítávání nižších daní, vyšších reálných výdělků, do Nového roku spustíme ode dneška odpočítávání nižších daní a vyšších reálných výdělků. To zrušení superhrubé mzdy ušetří 4,5 milionu pracujících lidí v ČR výraznou částku. A lidé prostřednictvím tohoto rozhodnutí v průběhu roku ušetří více než 50 % svého měsíčního výdělku. A to myslím, že nikdo nemůže zpochybňovat, že to je velmi výrazná pomoc. To je výrazná pomoc, kterou lidé pocítí.

K té debatě tady ve Sněmovně. Často se ve Sněmovně neshodneme, ale na jednom bodu se zdá, že tady v té diskuzi se shodujeme. Když se podívám na to, jaké byly předloženy varianty ke zrušení superhrubé mzdy, tak to vypadá, že v té jedné věci zavládla tady vlastně politická jednota, a to je jednota, že superhrubou mzdu je potřeba zrušit. Výborně. Jsem rád, že jsme k tomu všichni dospěli. K tomu ale připomenu, že to není nějaký nápad nebo výmysl poslední doby. Došli jsme sem po letech úsilí, úsilí napravit chybu, která se stala v roce 2015, resp. v roce 2014, kdy tehdejší vláda ve stejném složení jako ta dnešní, tedy ČSSD a ANO, nebo podobná, tehdy zrušení superhrubé mzdy zrušila. Zrušila zrušení superhrubé mzdy a prodloužila její trvání dodnes. To, že máme zrušit superhrubou mzdu, na tom je tedy shoda a to je dobře.

V čem se zde ve Sněmovně mezi sebou poslanecké kluby naopak rozcházejí, to je míra snížení daní, které se zrušením superhrubé mzdy spojíme. A my máme dnes rozhodnout o tom, jak moc pomůžeme a zda vůbec pomůžeme 4,5 milionu zaměstnancům, zda ty peníze ve své peněžence uvidí, pocítí, zda pro každého tam bude každý rok o 50 % jedné měsíční mzdy více, anebo si ty 4,5 milionu lidí, zaměstnanců, prostě oprávněně řeknou, že jsme tady rušili superhrubou mzdu, dělali mnoho povyku pro nic a oni to nijak výrazně nepocítí.

Naše pozice, pozice Občanské demokratické strany, je taková, že podpoříme všechno, co spadá pod tu první možnost, aby to lidé pocítili, aby lidé pocítili snížení daní, aby to viděli na svém účtu, ve své peněžence, aby to byl reálný příspěvek do jejich osobního a rodinného rozpočtu. A já vás budu nyní ještě jednou přesvědčovat, že to má význam. Když už tedy rušíme superhrubou mzdu, a to je výborné, že jsme se k tomu po letech dostali, tak ji doplňme rozhodným snížením daní. Najděme k tomu odvahu a přinesme zaměstnaným lidem dobrou zprávu v těchto těžkých časech.

A zde je několik mých argumentů. Ten návrh Občanské demokratické strany, to není žádný dar bohatým, jak tady občas slyším, a slyším to i v této diskuzi. Je to podpora střední třídy. Je to podpora střední třídy, už to tady přesvědčivě ukazoval můj kolega pan předseda Zbyněk Stanjura, a je to podpora dokonce i těm méně vydělávajícím zaměstnancům.

Já teď nebudu mluvit o extrémech. Budu mluvit o obvyklé mzdě. Pro koho je ten návrh dobrý? Pro koho je ten návrh dobrý? Pro spoustu lidí. Například je to dobrý návrh pro učitelku a učitele základní školy. Při obvyklé mzdě 31,5 tis. korun ušetří měsíčně 1 600 korun a ročně 19 200 korun. Je to dobrý návrh pro učitelku mateřské školy. Při obvyklé mzdě 27,5 tis. korun ušetří měsíčně 1 400 korun a ročně 16 800 korun. To přece poznají. Je to dobrý návrh pro zdravotní sestru. O nich v těchto dnech často mluvíme. Při obvyklé mzdě 31 100 korun ušetří měsíčně 1 600 korun a ročně 19 000 korun - zdravotní sestra. Je to dobrý návrh pro policistu. Při obvyklé mzdě 37 900 korun ušetří měsíčně 1 900 korun a ročně 23 200 korun. Je to dobrý návrh pro hasiče. Také o nich často mluvíme. Při obvyklé mzdě 33 600 korun ušetří měsíčně 1 700 korun a ročně 20 000 korun. Je to dobrý návrh pro prodavačku. A to určitě nejsou ty nejvyšší příjmové skupiny, jak tady o tom mluvíte. Prodavačka při obvyklé mzdě 20 500 korun měsíčně ušetří 1 000 korun a ročně více než 12 500 korun. Je to dobrý návrh pro poštovní doručovatelku. Také určitě nepatří k těm nejvyšším příjmovým skupinám. Při obvyklé mzdě 22 700 korun měsíčně ušetří více než 1 100 korun a ročně více než 13 800 korun. To přece také pozná. Je to dobrý návrh pro dělníka. Při obvyklé mzdě na hranici 20 000 korun měsíčně ušetří 1 000 korun a ročně 12 000 korun. A je to samozřejmě dobrý návrh i pro obchodního zástupce nebo programátora. Při jejich obvyklé mzdě přes 40 000 korun ušetří měsíčně zhruba 2 000 korun a ročně v průměru 24 000 korun.

Dámy a pánové, to jsou tito konkrétní lidé, tyto konkrétní profese, kterým náš návrh pomůže. Tak jak vidíte ze strany ODS to, co tady dlouhá léta prosazujeme, to je prostě dobrý návrh. Dámy a pánové, to je dobrý návrh pro všechny zaměstnance a na konkrétních příkladech jsem vám to myslím přesvědčivě ukázal.

Nyní je samozřejmě na stole i otázka, a já tu otázku vůbec neshazuji, naopak, je tu otázka, zda je na to dnes vhodná doba a zda si to vlastně můžeme dovolit. Tak ideální doba byla 1. 1. 2015, kdy zrušení superhrubé mzdy mělo nastat, již bylo schváleno a zastavil ho mimo jiné tehdejší ministr financí Andrej Babiš. Bohužel. Ale stalo se to tehdy. To byla dobrá doba určitě. Výtečná doba byl rok 2018, kdy Občanská demokratická strana v létě předložila tento návrh do Poslanecké sněmovny, ale tehdy prostě nebyla vůle v té ideální době se tím ze strany vládní většiny zabývat. Vláda tehdy dokonce dala nesouhlasné stanovisko. Bohužel. Takže to byly ideální doby.

A je dobrá doba dnes? Ano, my v ODS jsme přesvědčeni o tom, že je i dnes dobrá doba, že je vhodné hledat každý způsob, jak nechat lidem více peněz. Já jsem dokonce přesvědčen, a nejsem v tom sám ve světě, že daně se mají snižovat právě v dobách ekonomické nejistoty. Právě v těch dobách lidé totiž potřebují peníze a tímto způsobem jim můžeme pomoci. Takže je to vhodná doba, je vhodná doba dát teď lidem dobrou zprávu ve špatných časech. A oni ať si sami rozhodnou, jak s těmi penězi naloží.

Ani tu další otázku, která tady zazněla, nezesměšňuji. To je otázka, kolik to bude stát veřejné finance a zda si to můžeme dovolit. A k tomu mi dovolte dvě poznámky.

Poznámka první. Ve veřejné debatě padají různé částky, kolik bude chybět ve státním rozpočtu, bude-li ta daň 15 %. Ale ani od vlády, která má určitě k dispozici nejlepší odborné kapacity, jsme nikdy neslyšeli pořádně odůvodněnou částku, která by byla vyšší než 55 nebo 60 miliard, z toho necelých 40 miliard pro státní rozpočet. A to je dokonce o něco nižší částka, těch 40 miliard, jakou zde při projednávání posledních rozpočtů v minulých třech letech našla ODS jako částku, která se dá ušetřit položku po položce, a vždycky jsme navrhovali její škrtnutí. Ty úspory, které jsme navrhovali, byly v posledních třech letech pokaždé vyšší ve státním rozpočtu než 40 miliard korun. Tak prostě dejme ty peníze lidem, snižme jim daně, a tím do jisté míry i vytvoříme tlak, donutíme vládu, aby ty peníze našla. A ony tam jsou, vždyť jsme to ukazovali v těch minulých letech. To dokážeme i teď. A pojďme pomoci také krajům a obcím. Například zdroje, které pro ně můžeme získat, leží v evropských rozpočtech, například ve Fondu obnovy. Tam jsou nyní k dispozici prostředky. Pojďme například tyto peníze přesměrovat k obcím a krajům, a tím jim můžeme také kompenzovat nižší příjmy.

Druhá a podstatná otázka, poznámka k otázce, kde na to vzít a zda si to můžeme dovolit, a tu poznámku říkám při vší úctě i k pochybnostem, které se ozývají zprava od některých politiků středopravých nebo i liberálních ekonomů. Dámy a pánové, pojďme důvěřovat principům, kterým věříme. Pojďme jim věřit, když máme příležitost. V posledních letech máme vůbec nejvyšší daňové břemeno měřené složenou daňovou kvótou v novodobé historii České republiky. Tak pojďme to nejen kritizovat, a ta kritika je oprávněná, ale pojďme to teď změnit, když máme příležitost. Pojďme důvěřovat zásadám, ke kterým se hlásíme, a pojďme ty zásady vrátit do správy naší země. Přesuňme část peněz, a tomu přece jako lidé středopravého smýšlení věříme, přesuňme část peněz, s nimiž pracuje vláda, zpátky k lidem. Zpátky k lidem, kteří je vyprodukovali a vydělali. A důvěřujme tomu, že to, jak s nimi naloží lidé, je jediné správné. Protože na prvním místě jsou to jejich peníze. Já tomu věřím, a proto si myslím, že je správné snižovat daně a že je správné využít příležitost k tomu, abychom ty daně snížili, takovou příležitost máme teď, a že podmínky pro to máme také. A vytvořme tím také tlak na současnou vládu, a věřím, že za rok i na tu vládu, která bude úplně jiná, abychom tady ty naše principy, které tu léta říkáme, naše zásady, kterým věříme, abychom je také museli naplnit. A prostě ten dočasný výpadek, který bude, ten daňový výpadek, zaplaťme úsporami na provozu státu. To je přece řešení. Šetřme na státu, ale nešetřme na lidech.

A poznámka poslední. Ano, měli jsme tu roky vládu, která nevyužila toho období ekonomických růstů. To je prostě fakt. A teď tu máme období nejistoty, teď je před námi možná i krize a prožíváme krizi způsobenou pandemií a my máme možnost udělat z této krize příležitost. A stačí nám k tomu jediné - to je odvaha. My tu odvahu máme, a proto budeme hlasovat pro snížení daní. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. My jsme v tuto chvíli vyčerpali přednostní práva, takže já prosím pana poslance Dolejše, aby vystoupil v obecné rozpravě, a připraví se paní poslankyně Nevludová. Prosím.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Děkuji ve 22 skoro 30, měli jsme začít ve dvě hodiny, je vidět, že před námi je skutečně notná kláda a promluvit se tím, to bychom možná ještě zvládli, ale promyslet se tím není jednoduché. Víte, já to nechci natahovat, protože doba pokročila, i když nám už asi odjelo poslední metro, ale přece jenom něco je třeba říct zejména z pohledu toho, jak se k tomu výsledku dnešnímu tak trochu promyslel, tak trochu protrápil i náš klub KSČM, protože skutečně nejsme v jednoduché situaci.

Ta situace je vlastně vzniklá volbami v roce 2017. Všichni víme, že volby v podstatě vyhrála taková či onaká, ale přece jenom pravice a že vznikla paradoxní situace, že navzdory tomu vznikla menšinová vláda, která je částečně vázána tou umenšenou, oslabenou, ale přesto existující politickou levicí. Čili normálně by pravice mohla válcovat parlament, ale neděje se to tak. Jsme svědky různých taktických úkroků, manévrů atd., a nyní jsme se dostali do situace, která má svým způsobem koncepční a strategický charakter, ale zároveň jsme v krizi, která je ekonomická, epidemiologická atd. A logicky vznikají situace, které těžko šly si vůbec kdy předtím představit, protože před námi je návrh v podstatě rovné daně vsunutý do daňového balíčku vlády.

Cítím z vystoupení kolegů u pravé zdi, že v podstatě začínají slavit, protože před lety si asi ani nedovedli představit, že 15procentní rovnou daň prohlasují, byť samozřejmě to není ideální rovná daň, je tam ta sazba 23 % atd., atd. Ony ty typy rovných daní ve světě jsou různé, ale zkrátka je to bizarní situace. A přitom máme tedy, jak jsem řekl, vládu, která není ani nahá, ani oblečená z pohledu pravolevé logiky, není to ani vláda, která jde pěšky, nebo jede na voze. A z toho vznikl určitý krok, který má charakter nikoli strategicky vydiskutovaného a připraveného, ale je to krok mimořádný, a ve své mimořádnosti pochopitelně se dá hodnotit i tak, že byl značně nepřipravený, nepotřebný, možná nepodařený. Protože jestliže jsme v krizi, tak je logické, že na krizi reaguji krizovými prostředky. Jestli je tato situace dočasná a mimořádná, tak i ta opatření by měla být dočasná a mimořádná. Ale zavedení 15procentní daně je krok systémový, poměrně trvalý, taková věc se obtížně mění. A myslím si, že by byl velmi naivní člověk, který by si myslel, že v roce 2022 se stane zázrak, přestane to platit a začneme budovat úplně jiný daňový systém. To je velmi složité. Pochopitelně to ovlivní výsledek voleb v roce 2021, ale zkrátka ten trvale systémový krok je v rozporu s tím, že se vlastně bavíme o mimořádných opatřeních, jako například když lidi nemají práci nebo mají omezené možnosti, že jim chceme přidat na platu, a to způsobem, kdy nezvyšujeme mzdy, tak aspoň chceme snížit daně.

Takže to je jaksi situace, která je svým způsobem velmi mimořádná. Já se nedivím, že vlastně ani nejde ji zaštítit koaličním štítem, že se prostě v této věci koaliční partneři, menšinová vláda nedohodla. Ale logicky, když tedy vláda je menšinová, a dokonce nedohodnutá, tak se vytváří hlasovací koalice úplně jinak v tom politickém spektru. No a pochopitelně teď je otázka, kdo jak bude hlasovat ve finále a do jaké míry jsou jeho argumenty promyšlené, odpovídající postoji voličů, a do jaké míry se používají argumenty pokrytecké.

A já si myslím, že by bylo pokrytecké, pokud bychom těm voličům, kteří se dokonce i na tu malou stovečku, kterou můžou dostat díky nárůstu čisté mzdy, těší, tak zakrývat jim, že to někdo nakonec musí zaplatit. Že jestliže nemáme peníze a přitom musíme vydávat peníze nejenom proto, že máme přebujelý stát, ale protože musíme zvládnout i tu krizi, no tak to jinak nejde řešit pochopitelně než dluhy v tuto chvíli. Chceme se ale zadlužovat každý rok? V roce 2021, 2022, 2023? A nebavili jsme se náhodou i na půdě této Sněmovny o tom, že bychom rádi konsolidovali ty veřejné finance, to znamená, že bychom jaksi šlápli i na ten pedál brzdný a že by tedy v podstatě ty dluhy měly v nějakém čase v horizontu skončit a ta ekonomika by se měla ozdravovat jinými mechanismy?

Současně si myslím, že je hodně zjednodušující, když lidem nabízíme těšítko té jedné stokoruny, ale neříkáme, že není vůbec pravda, že na tom budou všichni stejně. Rovná daň, to slovo rovná je svého druhu iluzorní v tom, že to je rovnost formální, nominální, ale nikoliv sociálně reálná. Prostě pro člověka, který vydělává minimum a dostane stovku navíc, tak ji utratí za rodinu, že jde koupit chleba, mléko apod. a nemá zase nic. Ale ten člověk, který je v těch vyšších patrech, a měl pravdu kolega Stanjura, když tady citoval, že těch lidí zase není moc, tak ten když dostane nějakých pět, šest, já nevím, kolik tisíc navíc, tak pokud zrovna nemá nějaký zrovna projekt, tak to dá do špárkasy a ty peníze nelítají v ekonomice. Má je prostě pro svou, bych řekl, ještě pozvednutější ekonomickou úroveň někdy v budoucnu.

Takže tohle si lidé nakonec uvědomí. Nemysleme si, že jim to nedojde. A my to samozřejmě i od svých voličů někdy chytáme, když diskutujeme o tom, že toto řešení je sice provizorní, ale nějaké, protože řeknou: Tak fajn. Já se taky těším, že dostanu tu stovku, ale ty poslanče... A to nejsme v té kategorii dvoj-, troj-, čtyřnásobku průměrné mzdy. Řadový pěšák poslanec není v této rovině, ale rozhodně je nad průměrem a vydělá víc. Takže jestliže my si zmrazíme platy - světe žasni, zmrazíme si platy, jdeme vpřed s rozepnutou košilí - ale současně si snížením daní zvýšíme příjem a budeme mít možná ještě větší peníze, no tak jako tohle ti lidé vnímají, pochopitelně. Proto říkám, že by bylo pokrytecké to před nimi skrývat a že si musíme tedy uvědomit, že ty varianty, které jsou na stole, žádná není optimální, ale každá má právě tyhlety komplexnější souvislosti.

Ano, varianta Babiš znamená, 15 a 23 %, výpadek nějaký v rozpočtu. A samozřejmě ano, pomůžou si víc ti s těmi většími příjmy. Když to změníme, no tak nevrátíme ty peníze do kasy. Dokonce i sociální demokracie teď navrhla tedy těch 19 a 23, ale ještě v létě jsem sledoval, že diskutovala o různých variantách. Také říkali tři sazby, něco podobného, jako máme my. Nakonec to neudělali. Proč? Asi argument solidarity to nebyl, protože těch více sazeb má především solidární funkce, nikoliv fiskální, tam ty peníze prostě nevyděláte zrovna. Ale řekli si, že asi ten boj nestojí za to, když vlastně miliard do té státní kasy by se nevrátilo tolik. Takže i oni balancují vlastně na tom, že se musí rozhodnout, jestli půjdou odvážněji do těch záležitostí, jako je bankovní daň, daňová progrese, anebo jenom poskytnou třeba i takové šidítko, které také zasadí ránu do státní kasy, pokud bude schváleno souběžně, a to jsou vedle té zrušení superhrubé mzdy i ty slevy.

Pokud schválíte obojí, tak to nebude jenom těch 70 miliard, budou to další peníze navíc. A to se neodvažuji, paní ministryně aby mě nezačala opravovat, spekulovat na téma potravinového paušálu, protože neřešme způsob stravování. Ale objektivně je to šance na daňovou optimalizaci a ty podniky to prostě využívat budou. Takže ty malé odhady se mohou státi nereálným a mohou být výrazně větší.

Ale dost těch konkrétních čísel. Já jsem jenom chtěl říct, že ty varianty jsou různé. Že i ta varianta sociálně demokratická neřeší tu podstatu, že jsme v situaci, kdy vlastně ano, jsme v krizi, ano, zaplatíme to dluhy, ale že bychom si měli ujasnit, jaký bude další krok, krok B a C. My tu naši variantu - a tu jsem chtěl připomenout, protože vím, kde jsem, jaké je rozložení sil a koneckonců jaká asi bude nejspíš procedura, tak je mi jasné, že když se bude hlasovat postupně, tak k té naší variantě nemusí ani dojít, že si ani nezahlasujeme.

Ale my jsme ji tam dali z jednoho jasného důvodu, abychom vyslali signál, že za této situace je nefér, pokud se ten prvek solidarity také v tom neobjeví. My jsme tam dali ty tři sazby, nechali jsme těch 15, protože chápeme, že i ti s těmi nízkými příjmy potřebují v tomto režimu pomoct, ale ta sazba 23 pro dvojnásobek příjmu, to je přeci jenom už pár lidí, a čtyřnásobek příjmu 32 %. Myslíte, že by ti lidé, kteří mají čtyřnásobek příjmu, neunesli takovouhle sazbu? Akorát se jim do toho nechce, což chápu. Takže to je tato věc.

Třetí poznámka, mám jenom čtyři, tak se neděste. Třetí poznámka je jaksi tedy o tom, že ty dopady, pokud si je nějakým způsobem vyčíslíme, řekněme superhrubá 70, ty slevy mohou dát nějakých 10, 15 a k tomu ten potravinový paušál, no, přiblížíme se 100 miliardám, ať to zaokrouhlím. A toto je výpadek, který se nejenže promítne do státního rozpočtu, nejenže nám zkomplikuje úhradu veřejných služeb - a tady nesouhlasím, že čím méně státu, tím lépe pro svobodného daňového poplatníka, stát máme také od toho, aby udržoval silné, kvalitní a dostupné veřejné služby, včetně penzí a zdraví. No tak ty peníze prostě nebudou. A to nemluvím o odložených strukturálních reformách. Víme sami dobře, jak jsme na tom, pokud jde o penzijní komisi.

A teď si představte ještě tu drobnost, všichni žijeme někde, v nějakém kraji, v nějakém městě, v nějaké obci, že se bavíme o sdílených daních, a že tedy pokud jde o území, kraje a obce, myslím si, že velmi skromný odhad, když řekneme, že tam bude o 10 % méně příjmů. Tak co s tím uděláme? No, logicky letos jsme to udělali tím, že jsme přeposlali, díky dluhům jsme přeposlali nějaké ty kompenzace. V rozpočtu na příští rok plánované nejsou. Čili logicky, když ty obce přijdou o ty peníze, no tak asi se vytvoří politický tlak a budeme to muset znovu řešit. Dokonce my máme dneska na stole dvě varianty řešení, tedy někdy schválíme kompenzace, to je ta varianta, kterou já osobně považuji za reálnější. A taková ta varianta, která se politicky možná snáz prodává, ale je méně reálná, je, že sáhneme na rozpočtové určení daní. To má ale jeden základní problém. V situaci, kdy zadlužujeme, kdy nám narůstá ta sekyra ve státním rozpočtu, tak převedeme ty peníze, část těch peněz na kraje a obce, kde by je samozřejmě uměli využít. Ale my nevyrábíme nové peníze. My bychom ještě o tu částku umenšili státní rozpočet. No to je přece problém. Takže zkrátka z této pasti se budeme muset nějakým způsobem dostat.

A tím se dostávám tedy do finále, pokud říkám, že my nebudeme hlasovat pro zrušení superhrubé mzdy v této podobě, to znamená, myslím v té podobě pana premiéra. Uvidíme, jak to hlasování dopadne. Ale samozřejmě nějaké ponětí o dohadování mám. Takže pokud budu pracovat s variantou, že to projde, tak si myslím, že to je hlavně o politické odpovědnosti těch, kteří se pro tuto variantu rozhodli. Protože to nelze udržet jako stabilní prvek daňového systému. Prostě nelze. Buď se bude muset škrtat, anebo budou pokračovat dluhy. Já za nás říkám, že škrtat nechceme, byť zkvalitnit stát, racionalizovat jeho strukturu ano. Ale redukovat ho, to prostě nelze. A dluhy, doufejme, že nechceme dokonce všichni. My tu dluhovou spirálu chápeme jako riziko. Takže před námi zkrátka je rozhodnutí, jak ty věci narovnávat. Pochopitelně, že o tom bude debata před volbami. Ale uvidíme, jestli jsme schopni vůbec racionálního uvažování.

První korekce může přijít ze Senátu. Jestli to bude přetlačovaná nějak ideová nad tím balíčkem, tak si moc nepomůžeme. Další korekce, a já si troufnu ji odhadnout, že může být s tím, že do jara můžeme mít na stole návrh novely zákona o státním rozpočtu. Prostě všechno to, co způsobíme tímto daňovým balíčkem, budeme muset řešit, a to nechávám stranou otázky prognózy makroekonomického vývoje, a to samo o sobě způsobí tedy tu novelu. A tam si to vyříkejme, když už jsme to tady nedokázali a nezvládli.

Z toho rezultuje jedno, že nakonec kromě hlasování o pozměňovacích návrzích, které budou prohlasovány způsobem spíše vychýleným doprava, takové je rozložení sil, já jsem realista, tak je třeba pak promýšlet v těch dalších krocích. Novela rozpočtu a diskuse o koncepcích, konsolidaci a pochopitelně otázka volebního termínu v roce 2021. My jsme připraveni realisticky ten daňový balíček jako takový akceptovat. Já osobně tedy především proto, že respektuji názor většiny poslaneckého klubu, ale rovnou si řekněme, že tím to nekončí, ale začíná, protože ta debata, která byla ovlivněna takovým tím hybridním stavem politiky, který vznikl po volbách v roce 2019, tak zjevně tady naráží na své limity a některé problémy se nám otevírají, což jsem měl pocit silného déjà vu, když jsem poslouchal ty debaty o rovné dani, které se tady vedly skoro s podobnými argumenty zhruba před dvaceti lety, kdy první vlna volání po rovné dani tady byla.

Na to lze mít samozřejmě legitimně různý názor, ale také faktem je, že když zůstaneme na evropském kontinentu, tak daleko častější je rovná daň na tom východě, Rumunsko, Albánie, Ukrajina, a země jako Francie, Německo atd. mají ty daně úplně jiné. Toto všechno prostě je třeba zvážit. Dneska musíme už hlasovat, takže v tomto ohledu strategický kontext už asi nezvládneme, ale je to i směrem k voličům a k občanům jasný signál odpovědnosti, že tu strategickou debatu v této oblasti musíme honem, ale honem dohnat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní paní poslankyně Nevludová, připraví se pan poslanec Veselý. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Nevludová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji vám hezký pracovní večer a s dovolením bych vás opět požádala o podporu mého pozměňovacího návrhu, který najdete pod písm. E. Uvědomuji si, že můj návrh je ze všech, v uvozovkách, nejradikálnější, ale přinesl by do státní kasy během tří nadcházejících let až 8 miliard korun navíc.

Státní pokladna nezažívá zrovna dobré časy. Hledáme tady každou korunu, a tak nechápu, proč by se měla zvyšovat hlavně daň na klasický tabák, a nikoli na ten zahřívaný, který má stovky tisíc uživatelů. Zvyšování daní u doposud zvýhodněného zahřívaného tabáku je trendem i v dalších rozvinutých zemích. Nedávno tak učinilo např. Japonsko nebo Jižní Korea, kde tento způsob konzumace tabáku je ještě populárnější než u nás.

Stanovisko Ministerstva financí k mému pozměňovacímu návrhu je neutrální s tím, že existuje riziko přeshraničních nákupů zahřívaných tabákových výrobků ze strany českých občanů, protože tak velký nárůst sazeb by se měl již promítnout do cen, což by mohlo mít negativní vliv na odhadovaný vývoj příjmů státního rozpočtu.

Podle aktuálních informací, které mám k dispozici, je z okolních států pouze Polsko zemí, v níž jsou zahřívané tabákové výrobky zdaněny méně než v České republice, a jsou tedy i levnější. Riziko přeshraničních nákupů je tedy relativně malé a tento argument, podíváme-li se na další okolní země a vývoj, který v nich bude v nejbližších třech letech následovat, není relevantní. Veškeré dostupné informace naznačují, jaký je aktuální trend v zemích EU a že Česká republika by přijetím mého pozměňovacího návrhu tento trend pouze následovala. Jako příklad lze uvést Slovensko. Slovenská vláda přijala tříletý daňový kalendář s plánovaným růstem spotřební daně zejména u těchto zahřívaných tabákových výrobků.

Minule při druhém čtení tady přede mnou z úst pana kolegy Vondráka docela hlasitě zaznělo: a co to vůbec jsou ty zahřívané tabákové výrobky? Ono to nekuřákovi moc neřekne, a proto v kostce krátké shrnutí. Hlavním společným znakem zahřívaných tabákových výrobků je skutečnost, že tabákové směsi se pomocí bateriového topného systému zahřívají, místo aby jej spalovaly. Tabáková směs se zahřeje na nižší teplotu než hořící cigareta, čímž vznikne aerosol, který uživatel vdechne. Zrovna včera jsem v trafice ráno kupovala noviny. Položila jsem peníze na podložku, kde byla reklama na výrobek IQOS, což je výrobek největšího distributora na našem trhu. IQOS znamená v překladu: končím s běžným kouřením. To je to A, ale nikde se už nedozvídáme to B, a já bych to nazvala: končím s běžným kouřením a začínám kouřit něco jiného, neméně škodlivého.

Tabákové výrobky nejsou jen čistý tabák. Jsou to tabákové směsi, které jsou obohaceny o aditiva, která podporují rychlost vstřebávání nikotinu do těla. A v tom je největší riziko těchto výrobků. Ano, je prokázáno, že při zahřívání tabákové směsi se do těla dostane menší množství dehtu než při spalování a vdechování kouře z klasické cigarety, ale to je tak všechno. To, že uživatel vdechuje další chemické sloučeniny, o tom se moc nemluví.

Sama mám dvě děti, a když jsem si dlouho povídala s profesorkou Králíkovou ze společnosti pro léčbu závislostí na tabáku, jak si otevřeně s dětmi povídám o tom, že je mi jasné, že ochutnají jednou alkohol, je mi jasné, že zkusí bohužel třeba cigaretu, kdo z nás to neudělal? Ale řekla mi, že zrovna u těchto tabákových směsí a výrobků je to zvláště nebezpečné. I to první ochutnání. Závislost může vzniknout již po pár prvních užitích. A pak na té podložce na ty peníze v těch trafikách vidíte ty krásné mladé lidi s přístrojem v ruce, kteří si myslí, že kouří zdravěji, méně škodlivě. Není to pravda.

A právě v kategorii těch nejmladších kuřáků je podle statistik Státního zdravotního ústavu za rok 2019 největší nárůst uživatelů v kategorii alternativních výrobků ke klasickým cigaretám. Ve vší úctě k návrhům pana kolegy Stanjury a pana kolegy Volného ale takto výrazné zvýšení cen cigaret a řezaného tabáku druhý rok po sobě by tady výrazným způsobem přispělo k nárůstu černého trhu a zvýšilo tak přeshraniční nákup. Jen v našem Moravskoslezském kraji je každá třetí krabička jiná než s českým kolkem, tedy není zdaněná u nás v ČR, což potvrzují i statistiky celní správy.

Podle statistik Státního zdravotního ústavu je nejčastějším uživatelem řezaného tabáku většinou muž po 50. roku věku ze sociálně slabší skupiny obyvatel. A právě takovým lidem bychom mohli zdražit jedno balení řezaného tabáku, které stojí zhruba 120 korun, o zhruba 81 korun místo toho, abychom toto zvýšení přesunuli tam, kde je na to prostor, a to jsou právě zahřívané tabákové výrobky. Skupina uživatelů těchto výrobků je skupinou, která si to může dovolit. Jen přístroj pro zahřívání stojí zhruba 2,5 tisíce korun a průměrného kuřáka, pokud počítáme, že vykouří krabičku za den, vyjde kouření zhruba na 3 tisíce korun za měsíc. Z toho vyplývá, že to není rozhodně levnější než kouření klasických cigaret. Obecně spotřeba legálně prodaných klasických cigaret delší dobu stagnuje nebo mírně klesá, a to i proto, že se nám část kuřáků klasických cigaret přesunula k těm zahřívaným tabákovým výrobkům.

Zkrátka se z těchto důvodů domnívám, že zvýšení sazeb zejména na cigarety a řezaný tabák bude mít řadu negativních dopadů a nepovede k předpokládanému navýšení příjmů státního rozpočtu. Podle mého názoru neexistuje jediný důvod pro to, aby byla sazba spotřební daně na zahřívané tabákové výrobky státem udržovaná na tak nízké úrovni. Stát v tomto případě přichází o zajímavý dodatečný příjem do státního rozpočtu, a nepřistupuje k rozpočtu s péčí řádného hospodáře. Takže já budu velice ráda, pokud můj návrh podpoříte. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A další je přihlášen k rozpravě pan poslanec Veselý, připraví se pan poslanec Klaus. A poprosím o klid v sále! Projednáváme tisk ve třetím čtení, chápu, že je pokročilá hodina.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, v tuto pozdní, takřka až nekřesťanskou hodinu dobrý večer. Dovolím si vás připoutat k svému příspěvku, který bude na rozdíl od mé předchůdkyně více ideový. Navážu na kolegu Dolejše a zaměřím se tímto směrem. Předem avizuji kolegům z ODS, že jejich značku budu používat ve své řeči poměrně často, ale to je logické. Pokud mluvíme o ideovém střetu, tak právě vymezování je tou součástí vůči návrhům ODS nikoli osobní, ale opravdu ideové.

Jednáme o zákoně, který původně tak nemusel úplně vypadat, ale podle mého názoru jde o nejdůležitější zákon, který jsme v tomto volebním období zatím projednávali a zřejmě i budeme projednávat, protože to je zákon, jehož výsledná podoba může zásadním způsobem ovlivnit podobu naší země, to, kam se posune, kam se bude vyvíjet, na řadu dalších let do budoucna, v případě, že si připouštíme, že daňová politika by měla být předvídatelná a nějakým způsobem stabilní. Také vás jistě nepřekvapí, že jako levicový politik budu zastávat jasně levicový názor, tedy názor, že stát má být silný, tedy že má mít silnou veřejnou službu. Službu, která se postará o jeho občany, která bude kvalitní a která bude také dostupná. Zároveň jsem si vědom toho, a to jistě my všichni, že v současné době covidová krize dopadá na většinu obyvatel naší země velmi negativně, ale tou skupinou, na kterou dopadá nejhůře a nejdrtivěji, jsou nízkopříjmoví, možná středněpříjmoví zaměstnanci, z mého pohledu zaměstnanci, kteří mají příjmy do 1,5násobku průměrné mzdy, a dále nízko- a středněpříjmoví živnostníci, OSVČ a drobní zemědělci, za které považuji ty, kteří mají příjem nebo obrat do jednoho milionu korun ročně. Z toho pohledu taky budu hodnotit jednotlivé pozměňovací návrhy, které byly dány k daňovému balíčku a které mají tendenci jej změnit naprosto zásadním způsobem proti tomu, jak byl původně navrhován. Pohříchu je nutno říct, že některé pozměňovací návrhy vyšly přímo z Ministerstva financí.

Jaké návrhy já tedy považuji za ty, které mají mít, řekněme, vyvážený mix k tomu, abychom podpořili ty, na které dopadne covidová krize nejhůře a zároveň nemají úplně zničit veřejné rozpočty. Samozřejmě, už to tady zaznělo a já to znovu připomenu, nebavíme se pouze o rozpočtu státu, ale bavíme se i o rozpočtech krajů a obcí. Podle mého názoru je zrušení superhrubé mzdy správným krokem. Je to paskvil, který zde byl kdysi zaveden, který vytahoval lidem naprosto absurdním způsobem peníze z peněženky a vlastně jejich příjem danil jakoby dvakrát.

Dalším návrhem, který bude jistě také z hlediska veřejných financí bolestný, ale potřebný právě proto, že pomáhá zejména nízkopříjmovým skupinám obyvatel, jsou návrhy na zvýšení odpočitatelné položky daně. A tady avizuji předem, že budu podporovat všechny tyto návrhy a doufám, že aspoň nějaký z nich bude přijat.

Pokud jde o výši danění, tak za tu správnou považuji logicky návrh svého stranického předsedy Jana Hamáčka, tedy daň z příjmu ve výši 19 a 23 procent, protože v kombinaci s odpočitatelnou položkou pomohou zásadně nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva, ale nebudou nadměrně pomáhat těm, kteří jsou vysokopříjmoví. A řeknu ještě jednu věc, která tady zmíněna zatím nebyla, a to je věc, která asi nemá velkou šanci na úspěch, ale je to snížení spotřební daně na naftu pro zemědělce. Ten výpadek proti těm ostatním není tak obrovský, byť by byl dřív považován za obrovský, ale pomoc zemědělcům, zvláště pokud zde mluvíme o potravinové soběstačnosti, považuji také za velmi důležitou.

Určitě se shodneme, že už tyto změny v daních znamenají výpadek veřejných rozpočtů zhruba 100 miliard korun ročně. Samozřejmě přesné číslo nevíme, musíme vycházet ze statických dat, o kterých se tady říká, ale zhruba takový výpadek to bude. Pohříchu, a to mě velmi mrzí, je v návrzích i v pozměňovacích návrzích velmi málo, velmi málo návrhů, které naopak příjmy státu zvyšují. Jsou to už zmíněné kolegyní Nevludovou, například, návrhy na zdanění tabáku nebo zahřívaného tabáku a jsou to některé návrhy v oblasti hazardu, ale to je dohromady velmi málo.

Vedle těchto mnou zmíněných návrhů, které logicky podporovat budu, protože vytvářejí mnou zmiňovaný vyvážený mix, tady však máme i návrhy, které podle mého názoru jdou naprosto proti vyváženému mixu a jednoznačně navrhují vyvážit daňovou politiku ve prospěch vysokopříjmových obyvatel na úkor obyvatel nízkopříjmových. Budu zmiňovat i ty návrhy, které už jsme přijali a které už nějakým způsobem běží, ale podle mě je třeba je zmínit v nějakém logickém kontextu.

Nicméně první ten návrh je návrh pana poslance Babiše na zavedení daně z příjmu ve výši 15 a 23 %. Už tady bylo řečeno mnohokrát, že to není nic jiného než tzv. rovná daň. To znamená sen ODS. Já chápu, že ODS je z něj nadšená, protože je to její dlouhodobý sen. A je až absurdní, že i v dobách, kdy ODS měla přes 80 poslanců, se jí něco takového nepodařilo prosadit. A dnes, když má ani ne třetinu, tak má obrovskou šanci, aby na její sen konečně došlo. No, kolegyně, kolegové, je to logické. On už to tady říkal kolega Dolejš. Prostě tato Sněmovna má většinu z konzervativní pravice. Lídr hnutí ANO se nikdy netajil tím, že myšlenky konzervativní pravice jsou mu zcela nejbližší. Ostatně také po volbách se snažil sestavit první koalici právě s ODS, ale to mu nevyšlo. Nicméně tyhle myšlenky neopouští. Je tedy jednoznačné a ANO to tady jasně na tomto návrhu ukazuje, že je konzervativní pravicovou stranou, která samozřejmě mixuje prvky těžkého populismu, díky kterému se jí absurdně, absurdně daří oslovovat zejména levicové konzervativní voliče, na kterých její volební úspěchy stojí. Nicméně ty návrhy jsou jednoznačně konzervativní.

Pak tady máme loss carryback, zrychlení odpisů majetku, zrušení daně z převodu nemovitostí, resp. z koupě, daňový paušál a stravenkový paušál. Když tyto všechny návrhy sečteme, tak k původním 100 miliardám ročně z veřejných rozpočtů přidáváme zřejmě dalších 100 miliard, a to jsem ještě možná velký optimista.

A teď si to představme. Máme výpadek veřejných rozpočtů 200 miliard korun každý rok. Jak už tady bylo řečeno, tady nějaký původní příslib, že to je na dva roky, něco z toho prostě není, nerealizuje se, je to každý rok výpadek veřejných rozpočtů 200 miliard. Při rozvržení tohoto výpadku nám připadá na stát nějakých 130 miliard každý rok, na obce 50 miliard každý rok a na kraje 20 miliard každý rok. Je asi zřejmé, že se bude muset něco změnit. Prostě země, Česká republika, jak dosud fungovala, s takovými výpadky dál fungovat nemůže. Stane se něco jiného. A já si troufnu načrtnout tři scénáře, které mohou následovat. A každý se prosím zamysleme, jaký z těchto scénářů bychom chtěli.

První scénář je scénář řecký. Asi si všichni dovedeme představit, co to znamená. Je to spirála nekonečného zadlužování. Znamená to, že Česká republika si bude na tento dluh 200 miliard každý rok půjčovat. Ze začátku to samozřejmě půjde poměrně dobře, protože stav veřejných financí v České republice v této chvíli je poměrně slušný a dá se půjčovat za nízké ceny a můžeme teď říkat, že pokud jde o veřejný dluh, jsme na tom lépe než Rakousko, Německo a vlastně téměř kdokoliv další. To ale bude trvat poměrně krátce. Pak už to půjčování tak snadné nebude, ale my budeme pořád říkat, že jsme na tom ale pořád líp než Francie, Itálie, Španělsko a Řecko. To bude trvat taky pár let. Ale pak už řekneme, ale pořád jsme na tom ještě lépe než Řecko, a pak skončíme. Zadlužení státu a veřejných financí by bylo tak veliké, že lidé přijdou o své úspory, a všichni si jistě pamatujeme na řecký scénář, který znamenal, že lidi prostě nebyli schopni z bank vybírat své peníze, protože jim je banky nemohly vydat, bankomaty nefungovaly a přišel celkový kolaps veřejných rozpočtů.

Myslím, že se shodneme na tom, že tento scénář si nikdo z nás, co jsme tady, nepřeje. Nicméně jej zmiňuji proto, že vůbec není nepravděpodobný. Proč? Protože řecký scénář znamená, že se neudělá nic jiného. A vzhledem k tomu, jak těžko se hledá dohoda na čemkoliv, Poslanecká sněmovna je roztříštěná na řadu stran, tak řecký scénář je pravděpodobný. Ve chvíli, kdy se na něčem jiném nedohodneme, tak na něj prostě dojde. Proto ho zmiňuji a považuji to za druhou nejpravděpodobnější variantu.

Druhý scénář je scénář skandinávský. Já mu říkám scénář odpovědnosti, prosperity, spravedlnosti a solidarity. Je to scénář, kdy bohatí přispívají do společného daleko větším podílem svých příjmů a ti nebohatí, ti se středními a nízkými příjmy, přispívají také, ale podle svých možností a tak, aby je to neobralo, a společně potom vedou stát, který má bohatou síť, dostupnou síť, kvalitní síť veřejných služeb, jako jsou zdravotnictví, sociální síť, jako je kultura, jako je životní prostředí. Tento model, který mně je logicky nejbližší - a já jsem přesvědčen, že opravdu pro obyvatele naší země je nejprospěšnější - je bohužel nejméně pravděpodobný. Jednoduše proto, že v Poslanecké sněmovně v tuto chvíli zbývá posledních 29 levicových mohykánů, kteří toho prostě mnoho proti zbytku nezmůžou, byť tedy uznávám, že jsou i jiné strany, které se k těmto myšlenkám přidávají, a jestli se naplní pro levici černé predikce dalších voleb, tak to lepší prostě nebude. Tento model totiž znamená naprostou změnu daňové struktury tak, aby bohatí přispívali více a aby ti chudí byli lépe chráněni. Takže takový návrh tady prostě není, a i kdyby padl, tak je při současném složení Sněmovny naprosto neprosaditelný.

No a pak je ten scénář třetí, který já v tuto chvíli považuji bohužel za nejpravděpodobnější, a jsem přesvědčen, že přesně k tomu tím, pokud schválíme ty vysoké výpadky ze státního rozpočtu, směřujeme. Já mu říkám britsko-americký scénář. Ten scénář spočívá v tom, že stát má relativně nízké daňové výnosy, ale všechno, všechno je v uvozovkách privatizováno. Ta privatizace je příliš paušální pojem, ale v podstatě to vyjadřuje poměrně přesně. Znamená to, že veřejná služba nebude dostupná pro všechny, a dokonce bych řekl, že téměř pro polovinu obyvatel bude takřka nedostupná. Už jsme tady zažili ty pokusy o zavedení placeného zdravotnictví formou zdravotnických poplatků, ovšem teď už bychom se nebavili o nějakých desetikorunách, ale spíše stokorunách pro obyvatele. Už jsme tady slyšeli pokusy o zavedení školného, už si dovedeme představit daleko vyšší platby na sociální služby, řekněme, babičku v domově důchodců, další, dovedeme si představit vysoké platby na, řekněme, amatérskou nebo dobrovolnickou nebo volnočasovou činnost, jako jsou kroužky, jako je kultura. Všechny tyto služby se pro tu skupinu nízkopříjmovou, to znamená dnes do průměrné mzdy, stanou prakticky nedostupnými, protože prostě na ně nebude mít. Pro ty středněpříjmové se stanou velmi drahými a dostupnými za cenu velkého zchudnutí.

Když si představíme například model, americký model školství, tak vysoké školství pro většinu Američanů znamená, že se velmi zadluží pro to, aby jejich děti mohly studovat, anebo studenti se zadluží na dlouhá léta dopředu. Když si představíme britské školství, tak to vypadá tak, že ty veřejné školy v uvozovkách, jsou velmi, velmi nekvalitní a v podstatě kdo chce se vzděláním a s jakoukoliv svou budoucností postoupit dál, musí si už od základních škol platit drahé soukromé základní školy.

Představme si zdravotnictví v tomto modelu. Vidíme to jak v Británii, tak zejména ve Spojených státech v tuto dobu, kdy přichází pandemie, že ti chudí prostě na tu službu zdravotnickou nemají, nedostanou se k ní a umírají na ulicích. Jenom tím, že máme masivní zdravotní systém, tak u nás se nic takového neděje, ale tím můžeme, změnou daní u nás, tak jak je navrhována v těch nejextrémnějších případech, pustit žilou. Jedná se prostě o privatizaci veřejných služeb, které přestanou být dostupné pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva.

Co se stane s veřejnými rozpočty, pokud bude přijat ten nejhorší scénář? V příštím roce se na výdajích státu zřejmě nic neprojeví, protože Ministerstvo financí, a nemyslím teď na státní rozpočet, tak jak je předložen teď, ale na jeho změnu, která bude nuceně muset přijít už v prvním kvartálu příštího roku, tak projde řeckým scénářem. To znamená, že Ministerstvo financí udělá na příští rok řecký scénář (nesroz.) že si peníze mohutně půjčíme a ve výdajích státu to vidět nebude. Takovou možnost ale už nemají obce a kraje, ty si to už nebudou moct dovolit, to znamená, že tam začne platit ten mnou zmíněný britsko-americký model. Ty kraje a ty obce budou muset razantně seškrtat své výdaje. Nebude to jenom o tom, že opraví nebo neopraví chodník, protože opravený nebo neopravený chodník ty lidi v prvním, druhém ani třetím roce trápit nebude, ale všichni, co jsme v komunále a co jsme na krajích, víme, že kraje i obce mohutně podporují oblast kultury, oblast amatérského sportu, oblast sociálních služeb, v případě krajů i oblast zdravotnictví, a tam už se to začne projevovat. Ta veřejná služba bude daleko nedostupnější už v příštím roce.

Na závěr uvedu, že to jsou všechno důvody, které mě vedou k tomu, že pokud projdou scénáře, které poškodí veřejné rozpočty o stovky miliard korun, tak takový návrh nemohu podpořit. A vás prosím o to - chápu, že ODS se splní letitý sen a tam od toho nic neočekávám, ale všechny vás ostatní prosím o to, abyste se zamysleli, jak má naše země vypadat. Jestli má být postavena na skandinávském modelu, jestli má být postavena na řeckém modelu, anebo jestli má být postavena na britsko-americkém modelu nedostupných veřejných služeb. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám také děkuji. Další v pořadí vystoupí pan poslanec Václav Klaus. Připraví se pan poslanec Tomáš Martínek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Dámy a pánové, je hluboká noc, takže budu velice, velice stručný. Za hnutí Trikolóra musím říct, že mám radost. Možná je to jeden z prvních dvou tří případů v této Sněmovně. Protože my tady vždycky hlasujeme proti zvyšování daní, z přesvědčení, a dnes snad poprvé budeme hlasovat pro daně, snížení. Takže to je ta pozitivní věc a snad se toho hlasování dočkáme.

Ta druhá. Nepřestává mě fascinovat, že lidé, kteří nás tady kritizují, přehlasovávají, v době hlubokého blahobytu dělají 50miliardové a vyšší schodky, dávají 40 miliard na reformu financování školství, nasypání víceméně do poloprázdných škol na úkor učitelů, 7 miliard na inkluzi, 17 miliard na politické neziskovky, a takhle můžeme pokračovat resort od resortu, teď najednou poprvé v životě mají obrovskou starost o vyrovnanost státního rozpočtu.

Náš postoj je zcela jednoduchý. Já jsem slíbil voličům, a taky to dodržím, že vždycky hlasujeme pro nižší daně. Zdanění práce je v České republice extrémní, skryté pod ty názvy sociální, zdravotní, placené zaměstnancem, zaměstnavatelem a tak dále, a jakékoli snížení podpoříme, takže podpoříme jak pozměňovací návrh poslance Kupky, tak pozměňovací návrh pana poslance Babiše.

Je naprosto irelevantní, jestli ten návrh je dokonalý, nedokonalý, že se to mělo dělat jinak, že to měl podat někdo jiný. Současná situace je totiž taková, že buď tento návrh schválíme, anebo ke snížení daní z práce prostě nedojde. Je to historický okamžik, desítky miliard korun konečně přesouváme z rukou vlády, z rukou paní ministryně Maláčové a dalších lidí, kteří umějí dobře utrácet, k občanům. A já jsem přesvědčen, že ti mnohem lépe vědí, co s penězi chtějí, než prostřednictvím volených zástupců vlády, všech možných úřadů a tak dále.

Co řeknu dalšího? My nepodpoříme jakékoliv zvýšení daní, čili nebudeme hlasovat pro zvýšení daně na tabák. Tady už ta ODS tak strašně pravicová není, protože jak jsem koukal na jejich návrh, je ještě extrémnější než ten návrh vládní, zejména pro ten tabák balený. To mi volala kolegyně Majerová, nekouřím, nejsem specialista, ale tvrdila mi, a já jí věřím, že to kouří spíše ti chudší občané, kupují si, aby si tu cigaretu sami ubalili, říkal její tchán, a tak dále. Čili nic takového podporovat nebudeme. Rovněž tak všechny ty různé daně z hazardu, které se neustále zdražují, daně z cigaret a tak dále. To povede jenom k tomu, že zlikvidujete celé další odvětví, které máme. Možná není úplně skvělé kouření, ale já když se jdu občas nadechnout čerstvého vzduchu na balkon, tak vás tam hodně často vidím kouřit.

To je asi všechno. Samozřejmě mým vzorem je třeba Wyoming, to je krásný stát, který skoro žádné daně nemá, ale toho se patrně nedožiji. Ale zakončím stejně, jako jsem začal. Dneska je radostný den a my podpoříme všechna tato snížení daní, která tady jsou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Další v pořadí je pan poslanec Tomáš Martínek, připraví se pan poslanec Jan Skopeček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Po dlouhém předhánění, kdo zadlužuje Českou republiku a ruinuje státní rozpočet více, jsem se konečně dostal ke slovu. Tady bych asi řekl, že v tomto vítězí hnutí ANO, které ten rozpočet doopravdy ruinuje.

Já bych chtěl využít této příležitosti k tomu, abych načetl legislativně technický pozměňovací návrh k svému pozměňovacímu návrhu SD, který je původně pod číslem SD 6644, a to tak, aby byly vyslyšeny připomínky legislativně technického charakteru od ministerstva, které na rozpočtovém výboru dodalo oponenturu, a to tak, aby se zpřesnilo, na co přesně se vztahuje zrušení minimálního vyměřovacího základu, a to tak, že by se nově měnil pozměňovací návrh tak, že § 2a nově zní: Minimální vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti určovaný podle § 5b odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, činí v kalendářním roce 2021 nejméně 0 Kč. Je to vlastně zpřesnění, které říká, že se jedná o celý kalendářní rok 2021, tak aby to bylo jasně pochopitelné a bylo to v souladu s odůvodněním pozměňovacího návrhu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem se hlásí pan předseda klubu ČSSD Jan Chvojka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Já si myslím, že by byla škoda, kdybychom, když už se třetí čtení dostalo v tomto bodě takhle daleko, nemohli hlasovat po 12. hodině, nebo respektive po hodině 24. Vím, že tady je výklad, že v zásadě můžeme, ale já bych v rámci prevence raději prosím toto nechal odhlasovat. (Předsedající gonguje.) Tedy prosím o to, abychom si v rámci prevence pro jistotu, aby nedošlo k nějakému zpochybňování, odhlasovali to, že tento bod, třetí čtení tohoto daňového balíčku, pokud to nestihneme do 24. hodiny, jako že asi ne, hlasování bude dlouhé, abychom o tomto bodě ještě jednali po odbití 24. hodiny. To znamená, abychom procedurálně i meritorně hlasovali o tomto bodě, o pozměňovacích návrzích a o zákonu jako celku i po 24. hodině. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. Já jsem svolal poslance, kteří jsou mimo jednací sál. Budeme hlasovat o procedurálním návrhu. Preventivně bychom si odhlasovali, že můžeme hlasovat o zákonu a všech pozměňovacích návrzích i po 24. hodině. Já vás odhlásím. Přihlaste se prosím svými identifikačními kartami.

Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 4 přihlášeno 78 poslanců, pro 59, proti byli 3. Návrh byl přijat.

 

V rozpravě dále vystoupí pan poslanec Jan Skopeček. (Neklid v sále.) Pardon, s faktickou poznámkou se hlásí pan předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Prosím.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já na deset vteřin. Já jsem rád, že Sněmovna jako suverén rozhodla. Já bych jenom chtěl ještě jednou na stenozáznam zdůraznit, že existuje několik závazných stanovisek legislativy i právníků, že když se hlasuje, že se může po 21. hodině, už se nemusí hlasovat po 24., je to tam automaticky. Jednací den končí v podstatě až následujícím dnem v devět ráno. Měli jsme to tady mockrát. Jsem rád, že Sněmovna vyjádřila svoji vůli, že to dneska dojedeme, ale prosím vás, nemuseli jsme to hlasovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji, ale já jsem přesto tento návrh nechal hlasovat v rámci prevence. (Veselost napříč sálem.)

Pan poslanec Jan Skopeček vystoupí v rozpravě. Připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Dobrý večer. Děkuji za slovo. Prosebné pohledy na to, abych byl krátký. Pokusím se to naplnit. Já už jsem koneckonců vystupoval na začátku debaty v rámci faktických poznámek. Já jsem trošku smutný z toho, že ten daňový balíček se smrsknul na tu superhrubou mzdu, protože ten zákon obsahuje celou řadu dalších, pro mě pozitivních i méně pozitivních návrhů. Budeme hlasovat i zvýšení základní slevy na poplatníka, věc, kterou jsem navrhoval v Poslanecké sněmovně asi pětkrát, nikdy to nemělo vaši podporu. Nejsem nijak naštvaný, že teď to podává někdo jiný a případně to podporu získá. Přesto si asi přiznejme, že ta superhrubá mzda je skutečně jak z hlediska objemu finančních prostředků, tak z hlediska významu daně nejdůležitější věcí. (Neklid a hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Kolegové, já chápu, že je pokročilá hodina, proto nerozumím té zvýšené aktivitě. Poprosil bych vás o klid, abychom mohli dokončit vystoupení v obecné rozpravě a mohli se dostat k hlasování. Čím dřív to budeme mít za sebou, tím líp. Prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Já bych přece jenom chtěl poprosit, abychom rozlišovali i mezi těmi jednotlivými návrhy na zrušení superhrubé mzdy, a chtěl bych poprosit, abyste věnovali pozornost návrhu občanských demokratů, který obsahuje jednu sazbu daně, tedy 15 %. Je to podle mého názoru nejlepší, jednoduchá, transparentní a spravedlivá varianta, o které budeme hlasovat. Já nesouhlasím s tím, že tento krok by byl rozpočtově neodpovědný. Jak už jsem říkal, problém veřejných financí je na výdajové straně rozpočtu. Když se podíváte na poslední roky, tak mezi rokem 2014 a rokem 2019 narostly příjmy státního rozpočtu téměř o 400 miliard. Kdybychom měli trošku odpovědnou vládu, která je schopna trošku šetřit, tak tento nárůst příjmů státního rozpočtu, takto obří nárůst příjmů státního rozpočtu během několika pár let, by bezesporu stačil na to, aby ten stát, jak jsme tady diskutovali s panem vicepremiérem Hamáčkem, měl na naftu pro policisty a hasiče, a přesto mohl být menší a efektivnější.

Jsem přesvědčen, že dneska uděláme správně, pokud daně snížíme. Jak už jsem říkal, máme historicky nejvyšší daňové břemeno od roku 1993. A jestli jsme tu všichni, většina hlasovali pro výdajové programy, pro subvence, dotace živnostníkům, podnikatelům, zaměstnancům v době, kdy jsme chtěli ulevit a pomoci, když ekonomika byla zavřená, když zaměstnanci nemohli pracovat, když podnikatelé nemohli podnikat, tak nikoho tady žádná rozpočtová odpovědnost nezajímala. Rozpočtovou odpovědnost vytahují zejména sociální demokraté ve chvíli, kdy je možné snížit nadprůměrné daňové břemeno českých zaměstnanců. Myslím si, že to není fér. Myslím si, že je správná doba na snižování daní. Bude to fiskální impulz pro ekonomiku ve chvíli, kdy na tom není úplně dobře. A jsem přesvědčen, že minimálně část prostředků, o které stát přijde díky snížení daňové zátěže, se státu vrátí prostřednictvím spotřeby. Nebude to asi tolik, na co jsme byli zvyklí v dobách standardních, v dobách standardního ekonomického růstu, kdy měli lidé stabilní příjmy. Teď se dá očekávat, že část uspořených prostředků, které jim přinese snížení daní, si nechají ve svých peněženkách, ale část jich bezesporu utratí a státu se ten výpadek 80 miliard korun minimálně zčásti vrátí na spotřebních daních.

Sice diskutujeme jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které tato Sněmovna v oblasti daní bude dělat, ale vzhledem k tomu, že - a chápu, že je půl dvanácté - zajímá velmi malou část sněmovny, je tu už asi pětičlenný hlouček, který tady diskutuje, tak já asi svůj projev ukončím, protože jak se zdá, tak nemá úplně smysl.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pane poslanče, máte pravdu. Já bych poprosil hloučky, které se nám tady začaly dělat, jestli bychom je mohli rozpustit, uklidnit se a pokusit se doprojednat v rozumném čase tento bod. (Pan poslanec Skopeček se chce ihned ujmout slova.) Ne, ne, ne, ne. Máme čas. Pravděpodobně máme čas... Prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Já myslím, že to je jednoduché. Každý, kdo chce nízké daně, levný a efektivní stát, tak na jedné straně podpoří snížení daní a na druhé straně bude usilovat o úspory ve státním rozpočtu, na což je ODS připravena a co je ochotna podpořit a k čemu i vyzývala vládu a Ministerstvo financí. Kdo chce peníze lidí přerozdělovat, za cizí peníze utrácet, tak bude preferovat třeba pozměňovací návrh pana vicepremiéra Hamáčka, který v této složité době chce zvýšit daně živnostníkům. Já si zkrátka vybírám levnější, malý efektivní stát a nízké daně. A prosím vás, abyste to podpořili rovněž, protože jsem přesvědčen, že je to zase na dlouhou dobu poslední příležitost k takto výraznému snížení daní.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Petr Dolínek. Prosím.

 

Poslanec Petr Dolínek: Děkuji, pane předsedající. Mně se neuvěřitelně líbí poslední pětihodinová snaha kolegů z ODS vysvětlit nevysvětlitelné. Prostě oni se rozhodli, že ty veřejné finance jsou jim jedno. Teď tady pan kolega Skopeček prostřednictvím pana předsedajícího říká, že si vybral nějakou stranu. Ale vždyť on v tom nemá pravdu. On si vybral stranu, kterou ale pojmenoval jenom z půlky. Je to tak, že to nejsou nějaké peníze odnikud, které si někdo vezme. To jsou peníze, které si rozdělí ta movitější část příjmově oproti té straně těch méně příjmových. Tak to prostě je. Je to od začátku do konce takto postaveno. A tady nám bude ODS neustále pět let, sama před sebou si tady pět hodin, pardon, posledních pět hodin vysvětluje, proč to dělá. Tak se tady nezodpovídejte sami před sebou, protože vy opravdu vysvětlujete nevysvětlitelné. Pojďme hlasovat a nemusíte nám tady znovu říkat litanie, kde vlastně sami popíráte sebe. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Máme tady dvě faktické poznámky - pan poslanec Skopeček a pan poslanec Jurečka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Pane kolego, i když je půl dvanácté, tak mně nebudete říkat, co tu mám říkat, nebo nemám říkat a jak mám být dlouhý nebo ne. Myslím si, že kdybychom spočítali vystoupení kolegů ze sociální demokracie, tak nebylo o moc kratší než vystoupení kolegů občanských demokratů. Takže prosím, zklidněte se a nechte zákonodárce vystupovat podle svého vlastního uvážení. Nepochopili jste vy nic. Nepochopili jste, že je potřeba šetřit. Chcete, aby lidé měli vysoké daně, tak ať je podle vás mají. My budeme vždycky usilovat o to, aby měli daně nižší. Pomůže to samozřejmě i nízkopříjmovým, zaměstnancům to prostě přinese minus nebo plus 5 % na příjmech. Když jim to přidat nechcete, nepřidávejte.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Marian Jurečka.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju. Já to nechci panu kolegovi poslanci Dolínkovi kazit prostřednictvím pana předsedajícího teď tu hru sociální demokracie na zodpovědnou stranu v oblasti hospodaření s veřejnými financemi, protože není to tak dlouho, je to pár měsíců zpátky, kdy tady paní ministryně Maláčová říkala, že ta diskuse je plytká, že ji unavuje řešit to, kde se na to vezmou peníze. Tak si na to trošku vzpomeňte.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak poslední v rozpravě vystoupí pan poslanec Vojtěch Munzar, zatím poslední přihlášený. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Já jsem se přihlásil elektronicky ne proto, abych znovu tady zopakoval svoje argumenty o superhrubé mzdě. Myslím si, že jsme to tady všichni slyšeli. A slibuji, že o tom nebudu už mluvit. Vyjádřil jsem se předtím ve faktické poznámce. Nechci tady rozjet zase další kolečko faktických poznámek.

Já jsem se přihlásil proto, abych vás jenom požádal před hlasováním, abyste opravdu zvážili podporu mého pozměňovacího návrhu na zvýšení limitu pro povinnou registraci k DPH na 2 miliony korun. Všichni víme, že za 16 let od vstupu do Evropské unie se tento limit nezměnil, je 1 milion korun. Ale za těch 16 let kvůli inflaci tu hranici překonává více a více drobných živnostníků. A překročení takové hranice znamená pro živnostníka skokové navýšení daňových administrativních nákladů, finančních nákladů a času, které musí vynaložit právě na daňovou administrativu. Argumentoval jsem to tady několikrát. Nebudu už argumentovat více.

Vyjádřím se pouze ke dvěma výhradám, které má k tomu Ministerstvo financí. Jsem rád, že už ten argument není, že to nejde. Ale stanovisko Ministerstva financí je, že to není praktické a správné odchylovat se od stávající změny směrnice. A Ministerstvo financí chce čekat na novelizaci směrnice v roce 2025. Já v tom, nezlobte se na mě, paní ministryně, vidím pouze nechuť k tomu, aby se na ministerstvu přidělala práce s vyjednáváním o výjimce, protože se skutečně můžeme inspirovat od jiných států. Navíc ten návrh je ve dvou variantách - jeden od poloviny roku 2021, druhý od 1. ledna 2022, právě aby byl dostatečný čas na projednání na evropské úrovni.

Druhou výhradou, ke které se chci vyjádřit, jsou rozpočtové dopady, které ministerstvo kalkuluje něco přes 3 miliardy korun do státního rozpočtu. Já se osobně domnívám, že ten dopad bude daleko, daleko nižší, a to z toho důvodu, že ne všichni plátci DPH budou chtít přestat být plátci DPH, protože mají nějak nastaveno podnikání a podobně. Ale zvýšení limitu pomůže těm, kteří poskytují své služby konečným zákazníkům. A to jsou právě ti, kterým je dnes potřeba pomoct.

Takže vás ještě jednou před hlasováním prosím, abyste zvážili podporu tohoto návrhu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan předseda Vojtěch Filip, pak je přihlášen s přednostním právem pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Já budu velmi stručný. Tak je jasné, co se tady odehrálo. Místo toho, aby zaměstnavatelé, případně stát, pokud zaměstnává své učitele, zdravotníky, hasiče a další, řešil míru inflace tím, že pohne se mzdami, dělá se to nezvýšení těch mezd na úkor daní a daňového příjmu. To je samozřejmě možné.

Nikdo tady z těch, kteří hovořili, nevzpomenul jednu věc, kterou připomínají bankéři, že to samozřejmě může mít obrovský dopad do inflace. To je realita. Protože to rozdělení těch příjmů tím, kolik kdo dostane z té snížené daně, když konečně zrušíme superhrubou mzdu, tu past, kterou nastavila pravicová vláda Mirka Topolánka a Miroslava Kalouska na další vlády a potom se v ní sama vykoupala po roce 2010 vláda Petra Nečase, tak samozřejmě to se řešit musí. Jak se to bude řešit, to se uvidí. Pro mě to je jediné. Protože o tom neuvažuji v té ekonomické rovině, nakonec ty ekonomické parametry tady řekl Jiří Dolejš, já o tom uvažuji v rovině politické. A myslím si, že moje míra trpělivosti a tolerance dospěla do konce.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. (K pultu jde poslanec Michálek.) Pan poslanec pan předseda Jakub Michálek? Dohodli jste se, prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu mluvit o tomto tématu z trochu jiné stránky. Tady zazněla spousta argumentů, které se týkaly té rozpočtové stránky, finanční stránky. A já si myslím, že bychom se měli dotknout i toho, jakým způsobem byla tato záležitost prezentována, a to způsobem, jak byla prezentována v médiích, které jsou ve svěřenském fondu Andreje Babiše. Protože dnes vyšel obrovský palcový titulek Všichni si polepší stejně v Mladé frontě. Všichni si polepší stejně. Ve skutečnosti pro lidi, kteří mají minimální mzdu, tento návrh znamená 700 korun měsíčně, zatímco pro vysokopříjmové skupiny, jako jsou třeba i členové této ctěné komory, to znamená 7 000 korun měsíčně. Takže tohle znamená "všichni si polepší stejně". 700 korun a 7 000 korun.

Co je ale naprosto šokující, že celý ten rozhovor je v podstatě vedený jako PR článek v nejvýznamnějších novinách v České republice ve svěřenském fondu, do kterých nám Andrej Babiš říkal, že nebude zasahovat. Tak je to celé popisováno takovým způsobem. V podstatě otázky jsou ve stylu: pane předsedo, vysvětlete nám, jak to, že jste tak úžasný, a jak to, že pan předseda Hamáček je tak neúspěšný. A odpověď zní: jsem tak strašně úspěšný, přidal jsem 5 000 důchodcům a snížím daně na 15 %. - Takže tímhle způsobem bychom si mohli projít ten článek. Není tam ze strany redakce Mladé fronty DNES absolutně žádné uvedení na pravou míru. Zatímco ve Spojených státech, když předseda vlády, když prezident tamější lže, tak ho televize vypne, Twitter tam napíše doprovodný komentář, tak tady mu naopak novináři Mladé fronty DNES ještě navíc pochlebují. Já jsem v životě nečetl takovýto druh rozhovoru v nejvýznamnějších novinách České republiky, které vlastní Andrej Babiš, aby byl takhle servilní rozhovor s předsedou vlády České republiky.

Takže jsou tam samozřejmě vyjmenována veškerá pozitiva, a to jak ve vyjádření paní reportérky Evy Pospíšilové: rozpočtový výbor doporučil návrh Andreje Babiše, díky tomu si polepší všichni stejně, protože u všech snižuje daň stejně. - Tak to je skvělý argument. Všichni si polepší, protože u všech snižuje daň stejně. Ovšem už zapomněl, že u jednoho je to 700 korun a u druhého 7 000. A ani paní redaktorka si toho nevšimla, že to tam nesedí o 6 300! Pak teda ale položila spoustu výborných doplňujících otázek, jestli se to stihne, jestli to dostanou včas - a samozřejmě dostane odpověď: povede to k všeobecnému zvýšení mezd všech zaměstnanců, snížení z příjmů z fyzických osob dostane přibližně 4,35 milionu zaměstnanců přímo na výplatní pásku.

No, v celém tom rozhovoru není ani jedna reakce, kde by paní redaktorka reagovala na odpověď Andreje Babiše, takže je otázka, jestli vůbec ten rozhovor proběhl, protože rozhovor většinou bývá o tom, že se nějakým způsobem vede dialog a reaguje se na ty odpovědi a ten redaktor se snaží dosáhnout toho, že předseda vlády odpovídá na ty otázky.

Takže potom, kdyby to někdo náhodou nepochopil, tak je to tam ještě šestkrát zopakováno, že lidé budou mít víc peněz na výplatních páskách. - Ve které výplatě lidé poprvé pocítí zrušení mzdy? - Předně mluvíme o snížení daně z příjmů pro fyzické osoby, lidé je dostanou v lednové výplatě roku 2021, takže první zvýšení jim na účty přijde v únoru příštího roku. - Takhle se tam pokračuje a pokračuje.

Pak samozřejmě je tam demonstrace skvělých vztahů mezi koaličními partnery, kde pan premiér uvádí, že chce věřit, že ČSSD už živnostníky nepovažuje za parazity, ale zakončuje to takovým dovětkem, který to trochu relativizuje, protože říká: stále je vidět, že je nemá v lásce, jejich návrh považuji v této situaci za asociální. - Pan Hamáček podle nestranných novinářů Mladé fronty DNES neuspěl - a čím si to vysvětlujete, že neuspěl? - To je otázka tedy na premiéra, to si myslím, že je opravdu otázka na tělo, čím si vysvětlujete, že váš oponent neuspěl, pan Hamáček z ČSSD. Myslím si, že takovouhle investigativní novinařinu opravdu Česká republika potřebuje.

Ten rozhovor má tři velké stránky, takže ještě tady je docela dost materiálu, kterým se můžeme pobavit. Samozřejmě je tam potřeba si kopnout ještě do další strany, v tomto případě ODS, kde paní redaktorka si všimla samozřejmě, protože chyby se dějou jenom v jiných stranách, než je ANO, že pro 15% daň z příjmů z hrubé mzdy nehlasovala v rozpočtovém výboru ODS. Takže to si paní redaktorka všimla, že ODS to na rozpočtovém výboru nepodpořila.

Platit se má jen dva roky, především proto, že po dvou letech by se podle současných úvah měla ekonomika postupně zotavovat atd. - Samozřejmě paní redaktorka se zapomněla zeptat na otázku, proč nejsou ty dva roky v tom návrhu. Takhle funguje investigativní žurnalistika? Takhle funguje nejprestižnější médium, které má nasadit nejlepšího novináře v celé zemi, aby vedl rozhovor s premiérem? A on není schopen v takhle zásadním rozhovoru položit ani jeden dotaz, který by se týkal věci? Jsem tím velmi překvapen.

No samozřejmě, pak nastala taková ta běžná část, jak se podařilo panu premiérovi zvyšovat důchody - v roce 2013 byl průměrný důchod atd. Kolik jsme přidali důchodcům, tak to je samozřejmě v každém rozhovoru, ale není to označeno jako inzerce. (Ozývá se smích v sále.) A co je potom velmi zajímavé, jak pan premiér odpovídá na poměrně radikální otázku: co uděláte s důchodovou reformou? Pan premiér říká: také jsme řekli, že problém je v příjmové stránce, příjmová stránka by se měla řešit kombinací zdrojů od zaměstnavatelů, státu a zaměstnanců. - Víte, co to znamená? Že musíme ze státního rozpočtu dát víc peněz na důchody. A kde je vezmeme, když teď to, co tady projednáváme, znamená, že ze státního rozpočtu ubereme dalších 90 miliard korun? Když tady nám pan premiér říká, že jeho důchodová reforma bude spočívat v tom, že ze státního rozpočtu budeme dotovat důchodový systém, když teď tady schvalujeme takové obrovské vyprázdnění z toho našeho rozpočtu? Bohužel paní redaktorka na to reaguje pouze otázkou "jak se tedy k penzím postavíte?", na kterou samozřejmě odpověď zní: přidali jsme našim nejstarším lidem nad 85 let 1 000 korun měsíčně. - Takže tímhle stylem pokračuje rozhovor.

Vláda má plán, jak tento dluh umořit, a to navyšováním HDP a z toho plynoucími většími příjmy do rozpočtu a inkasem z evropských fondů. - Tak myslím si, že na inkaso z evropských fondů je pan premiér mistr, akorát to směřuje do špatné kapsy. (Ozývá se smích v sále.) Pak samozřejmě vybojoval miliardy navíc.

A teď se dostáváme k tomu nejlepšímu. Dlouhou dobu se vede diskuze, zda mají politici dostávat náhrady. Nepřemýšlíte, že byste je zrušili a šetřili tímto směrem? Pan premiér odpovídá statečně: Dobrý nápad. Doporučím to ministryni Schillerové, aby to navrhla, protože za ty náhrady si třeba jeden pan bývalý premiér koupil byt. To je podle mě fakt přežitek a nechápu, proč by politici měli dostávat příspěvek na kancelář nebo na bydlení. - Takže se chci zeptat paní ministryně Schillerové, která bydlí v bytě, který platí Ministerstvo financí, jestli vezme vážně tenhle návrh pana předsedy vlády, že nemají být příspěvky na bydlení. (Potlesk a smích zprava.) Stejně tak jestli si začnou všichni politici ANO platit kanceláře, ve kterých se setkávají s voliči, ze svého. Vždyť je to úplně absurdní! (Poznámka z pléna.) Tak, není potřeba prý kanceláře. Tak já nevím, kde se pracuje. Výborně.

Takže tohle mi přijde, že jsme se dostali opravdu do situace, kdy naprosto jednoznačně největší rádoby seriózní deník v zemi funguje jako hlásná trouba Andreje Babiše. Je to v podstatě nepokrytá reklama a redaktoři, kteří mají premiéra zpovídat v takto zásadní den, kdy se projednává prodloužení nouzového stavu, kdy se projednává největší daňová změna v poslední době, nejsou schopni položit ani jednu relevantní otázku a nejsou schopni ani reagovat na to, co pan premiér odpoví.

Takže já bych se chtěl zeptat paní ministryně, aby mi odpověděla na to, jak se postaví k tomu návrhu Andreje Babiše, k tomu výbornému nápadu, jak uvedl pan premiér, a chtěl bych vás požádat, abyste skutečně zvážili, co tady dneska provedeme, protože to bude mít důsledky na mnoho příštích let. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Mám tady dvě faktické poznámky a dvě přihlášky s přednostním právem. Takže první faktická poznámka je pan poslanec Roman Onderka. Prosím.

 

Poslanec Roman Onderka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem dneska před několika hodinami položil paní ministryni otázku, jak je to s tou dohodou s panem prezidentem o dvouleté platnosti tohoto zákona, který projednáváme. Nic jsem se nedozvěděl, a jelikož zde mohu stát nyní jako zástupce koaličního partnera hnutí ANO a slova pana prezidenta si možná (na rozdíl) od jiných velice vážím, pomůžeme našemu koaličnímu partnerovi a dávám návrh na úpravu účinnosti zákona ve třetím čtení podle jednacího řádu Sněmovny, chci podotknout, po konzultaci s legislativou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Zní: Do ustanovení o účinnosti zákona se vkládá text: § 16 a § 16a ve znění pozměňovacího návrhu M1 pozbývá účinnosti dnem 31. 12. 2022.

Děkuji za pozornost. A samozřejmě prosím o podporu tohoto návrhu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: S faktickou poznámkou pan poslanec Juránek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Juránek: Když jsem tady slyšel kolegu Michálka, tak jsem zjistil, že mu chybí základní vzdělání ještě kdysi z dávné doby, a tak si dovolím prostřednictvím předsedajícího ho oslovit k tomu jeho poslednímu vystoupení. Totiž k základnímu vzdělání v minulosti patřily politické vtipy. A já si dovolím vám teď jeden z nich z té dávné doby, kdysi dávno, vám chci sdělit.

Byla takhle vojenská přehlídka na kremelském náměstí. To bylo vždycky takové krásné a byly tam velké manévry pokaždé, vždycky. A té přehlídky se zúčastnili takoví zajímaví lidé. Byli to Caesar, Alexandr Veliký a Napoleon. Caesar když viděl, jak tam pochodují s těmi samopaly, tak říká: To by bylo, kdybych já měl tuhle armádu, kdybych tady měl tyhle vojáky, tak bych dobyl celý svět. Alexandr Veliký Makedonský, ten byl už takový spíš velký stratég a ten byl nadšen, když tam vezli rakety. To bylo takové krásné, když tam jely jedna raketa za druhou, a on říká: Tohle je ono. To bych nemusel rozetnout ani ten gordický uzel. Tohle kdybych měl, tak bych zcela určitě dobyl celý svět. A Napoleon, dívají se po něm, a on se vůbec nezajímá o tu přehlídku a probírá tam, jak tam ležely na zemi, ty různé noviny a říká: Hoši, to nic není proti té přehlídce. Já kdybych měl tyhle noviny a držel v ruce tu Moskevskou pravdu, tak by se nikdo nedozvěděl, že jsem prohrál u Waterloo. (Pobavení a potlesk.)

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Mikuláš Ferjenčík s faktickou poznámkou. A poprosím o klid v jednacím sále. Přátelé, jestli se chceme dobrat nějakého zdárného konce, tak bychom se měli zklidnit.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl jen načíst legislativně technickou úpravu k pozměňovacímu návrhu J2, sněmovní dokument 6121.

Za prvé. V pozměňovacím návrhu J2 se před bod, který zní: X. § 5 odst. 26 druhé písmeno b) se částka 40 000 korun nahrazuje částkou 80 000 korun, doplňuje bod, který zní: X. v 25 odst. 1 písmeno Sbírky se částka 40 000 korun nahrazuje částkou 80 000 korun.

Za druhé. V pozměňovacím návrhu J2 bod X V 26 odst. 2 písm. b) se částka 40 000 korun nahrazuje částkou 80 000 tisíc korun, správně XV 26 odst. 2 písm. a) se částka 40 000 korun nahrazuje částkou 80 000 korun.

A za třetí. V pozměňovacím návrhu J2 se doplňuje nový bod: 1. V části šesté čl. X. se doplňuje nový bod 7, který zní: 7. U majetku evidovaného u poplatníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se při odepisování postupuje podle úpravy účinné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Já to předám paní zpravodajce písemně. Jde o odstranění legislativně technické chyby u toho zvyšování odpisů ze 40 na 80 tisíc korun, na což jsem byl upozorněn legislativou Ministerstva financí.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Jestli paní ministryně chce vystoupit s faktickou poznámkou, tak může, protože s přednostními právy tady mám někoho jiného.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Prosím vás, kolegové, nebo dámy a pánové, já bych chtěla velmi důrazně varovat před tím návrhem pana poslance Onderky. Já jsem teď byla se s legislativou - prostě překvapeně, že to tedy doporučila. Paní doktorka říká, že to vnímá jako technicky možné, ale co se stane po tomto datu, jsem se teď ptala. Co se stane po tomto datu? Teď to ještě analyzuje rychle moje legislativa, a po tomto datu bude bod nula. Daně budou nula, říká paní doktorka. Takže co? A do té doby... A kolegové říkají, tak se do té doby něco schválí. (Oživení v sále.) Takže to je výborné. Takže jenom abyste věděli. Tak jestli chcete daně nula, to si myslím, že asi nechceme. Takže já upozorňuji, že to skutečně není tak jednoduché. To nelze takto načíst. My jsme na tom právě se zakousli, že by se ty sazby musely stanovit, a spoléhat na to, že se něco potom - a skončíme, to si myslím, paní doktorko, promiňte, ale to asi nebyla úplně ta nejmoudřejší rada, nezlobte se prosím, kterou jste dala panu poslanci Onderkovi. Takže na to upozorňuji. My samozřejmě v naší konsolidační strategii tam nějakou, něco jsme tam prostě napočítali. Napočítali jsme tam stav podle vládního prohlášení, ale prostě nebudeme přece něco podsouvat příští politické reprezentaci. Takže velmi důrazně varuji před tím návrhem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dvě faktické poznámky - pan poslanec Roman Onderka a pan poslanec Ferjenčík. Docela se nám to tady začíná rozjíždět. Prosím.

 

Poslanec Roman Onderka: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já mám ve zvyku jednu zásadní věc. Mohu říct "pokusím se o něco". Mohu říct "přednesu na klubu a poradím se se svými kolegy". Mohu říct "ano, budu to prosazovat", a potom řeknu "ano, prosadím to a dám si na to ruku". To je gentleman´s agreement. A historicky se toto používá tehdy, když dotyčný ví, co dělá, a stojí si za svým slibem.

Aktualizováno 9. 12. 2020 v 10:07.