(11.00 hodin)
Poslanec Petr Třešňák: Ještě jednou pěkné dopoledne, teď tedy už v té řádné rozpravě. Já pominu, jakým způsobem se zde tento zákon se zjevnými nedostatky tlačí, a pokusím se tedy být maximálně stručný a věcný především k těm svým pozměňovacím návrhům, které pak budu načítat v podrobné rozpravě.
Opět zde musím deklarovat, a už jsem to zde dneska jednou řekl, že jsem zastáncem výstavby nového jaderného zdroje, protože na to má Česká republika výborné know-how a navíc je to jednou z cest k dekarbonizaci, což je jedna z hlavních tezí toho zákona. Avšak musím i reagovat a opravit pana ministra Havlíčka, který zde tvrdil, jak je nad zákonem široká politická shoda, vlastně to zde komentovala už paní poslankyně Langšádlová.
Jistě, na tom stálém výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů mají zastoupení všechny politické strany ve Sněmovně, ano, a je shoda nad potřebou takového zdroje, nicméně už tam není ta široká shoda nad investorským modelem, nad dodavatelským modelem a právě ani nad způsobem té veřejné podpory ve vztahu k předloženému zákonu. Nicméně ten zákon měl mnoho zajímavých momentů, když se převaloval v eKLEPu, tedy potažmo v mezirezortu, a přibývaly tam připomínky jednotlivých ministerstev a měnila se průběžně jeho textace. Takovým zajímavým momentem, který se tam několikrát objevil a zase zmizel, byl paušál za jistič, který je kupodivu i v té poslední verzi, avšak z hlediska spotřebitelů by mělo být férové platit za skutečnou spotřebu, nikoli paušál za jistič. Proto jsme předložili pozměňovací návrh 6881, kterým tento zjevný nesmysl ruší a narovnává to tak, aby síťové tarify byly určovány obdobně jako u dalších zdrojů, ale především aby nad nimi měl pravomoc Energetický regulační úřad.
Další pozměňovací návrh, pod číslem 6874, řeší právě to zmiňované zastropování realizační ceny jak z důvodu ochrany státního rozpočtu a spotřebitelů před případným dopadem nárůstu té ceny v rámci té výstavby, tedy tak, aby ta realizační cena, která se promítne do tarifu, byla zastropována zhruba na té částce, o které se běžně hovoří v médiích. Je tam výpočet při současném kurzu, tuším asi ze 62 eur, v korunách tam máme uvedeno 1620 korun za megawatthodinu.
Dále, postup podle toho současného návrhu zákona není prakticky přezkoumatelný, resp. by se muselo postupovat dne občanského zákoníku. Proto navrhujeme v pozměňovacím návrhu 6875 změnu tak, aby se u smluv vyplývajících ze zákona neprobíhalo podle soudního přezkumu právě na základě problematické části páté občanského soudního řádu, ale aby v této věci rozhodoval Energetický regulační úřad, jehož rozhodnutí bude poté přezkoumatelné správními soudy.
A jsem rád, že zde na začátku pan ministr zmínil, že zákon neřeší jen výstavbu pátého bloku v Dukovanech, ale obecně investice do jaderné energetiky. Proto tedy doufám, že bude mít podporu i pozměňovací návrh 6872, který ruší ten spodní výkonový strop, resp. to omezení na 100 megawattů, a tento zákon by pak byl použitelný např. i pro malé modulární reaktory.
A ještě taková malá faktická na konec k panu poslanci Jurečkovi. Nechci být ďáblovým advokátem, co se týká stanovení výše té ceny. Já ve všem, co jste řekl, souhlasím, především např. v tom odstrašujícím příkladu spíš z Maďarska než z Běloruska, Bělorusko je takovou samostatnou kapitolou mimo Evropskou unii. Nicméně kdybych měl porovnávat tu investici jaderné elektrárny Astravec, tak ta probíhala na zelené louce bez potřebné infrastruktury, takže je logické, že ta cena tam musela narůst. V tomto bych byl optimista, věřil bych, že se skutečně bavíme o 160 až 180 miliardách korun. Nutno ale říci, že v těch overnight costs není započítána opravdu ani cena peněz.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Třešňákovi. Nyní pan poslanec Jan Čižinský, připraví se Helena Langšádlová. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Čižinský: Dámy a pánové, zákon, který projednáváme ve druhém čtení, otevírá cestu k největší zakázce v dějinách České republiky, jejíž hodnota se bude pohybovat v řádu stovek miliard korun. Přesnou částku nikdo neví a nikdo se o její vyčíslení v tuto chvíli ani nesnaží. Přesto jeho projednávání tady ve Sněmovně zatím doprovází poměrně poklid. Pan vicepremiér Havlíček při prvním čtení říkal: pojďme všechno prodiskutovat na hospodářském výboru. Ale na tomto výboru se žádná velká debata nevedla. Ti, kdo měli přijít, asi nepřišli. Diskutovalo se spíš o tom, jak tento zákon co nejrychleji protlačit Sněmovnou. Je to jasně zřetelné na zvukových záznamech. Garanční výbor po prvním čtení dostal dva pozměňovací návrhy, oba od kolegy Lipavského, oba byly výborem zamítnuty. V posledních dnech k tomuto zákonu všichni dostáváme mnoho e-mailů od občanů, kteří vyjadřují oprávněné obavy o bezpečnostní rizika a o dopady zákona na ceny elektřiny pro každého odběratele. Přesto byl včera večer v systému nahrán jediný pozměňovací návrh od kolegy Jana Bartoška, což se dneska změnilo. Máme tedy opravdu co do činění se skvělou předlohou, která potřebuje jediné - být co nejrychleji schválena?
K procesu přípravy zákona. Pan vicepremiér Havlíček v prvním čtení mluvil o velkém obratu v přípravě dostavby Dukovan. Řekl, že za posledních třináct nebo čtrnáct měsíců se podařilo vytvořit jízdní řád, model financování, investorský a dodavatelský model, uzavřít klíčové smlouvy mezi ČEZ a státem, zahájit notifikační proces s Evropskou komisí a připravit tento zákon. Netroufám si hodnotit zbytek tohoto úsilí koncentrovaného do posledního roku a půl, ale pokud jde o zákon, který právě projednáváme, platí úsloví práce kvapná málo platná. Návrh zákona byl projednáván ve zkráceném a zúženém mezirezortním připomínkovém řízení. Přitom se tu vymezuje prostor pro uzavření smlouvy, která minimálně za třicet let svým rozsahem ovlivní ceny energií pro téměř každou domácnost a téměř každého podnikatele. Řadu výhrad k návrhu, které v konečném znění předloženém Sněmovně nebyly reflektovány, vyjádřila ve svém stanovisku i předsedkyně Legislativní rady vlády ministryně Benešová. Návrh zákona také vyvolává různé otázky související s bezpečností státu. Tento aspekt ale přenechám kolegům, budu se držet ekonomických souvislostí.
K obsahu zákona. Zákon v podstatě říká, že stát může poskytnout půjčku na výstavbu nového jaderného zdroje a že může s investorem uzavřít smlouvu o odkupu elektřiny, kterou zdroj vyrobí za takzvanou realizační cenu. To je cena, která investorovi zaručí návratnost investic při započtení všech typů nákladů včetně přiměřeného zisku. Pokud tato smluvená realizační cena, za kterou bude stát vyrobenou elektřinu vykupovat, bude vyšší než tržní cena silové elektřiny v době, kdy ji stát prodá na trhu, bude výsledkem transakce ztráta, tedy ztráta pro stát. K tomu bohužel s velkou pravděpodobností skutečně dojde. V souvislosti s klimatickými závazky evropské státy stále více přecházejí k obnovitelným zdrojům energie a ceny obnovitelné energie jdou dolů. A stát bude v takovém případě chybějící prostředky vybírat od koncových spotřebitelů elektřiny, tedy od prakticky každého z našich obyvatel, od lidí připojených k elektřině, konkrétně formou zvýšených poplatků za síťové služby.
Smlouva o výkupu elektřiny se uzavírá na třicet let a lze ji několikrát prodloužit až do ukončení provozu elektrárny, tedy řekněme na šedesát let. Má to tedy znamenat, že už teď předkladatelé předpokládají, že se nepodaří splatit investorovi prostředky navzdory regulované výkupní ceně elektřiny za těch třicet let projektové životnosti elektrárny a bude nutné cenovou regulaci prodloužit až do konce provozu? Téměř jistě ano.
Podmínky předpokládané u půjčky, kterou může investorovi poskytnout Ministerstvo financí na úhradu části investičních nákladů, jsou velmi zajímavé. Za pozornost zejména stojí, že po dobu výstavby není půjčka úročena. Výstavbu ministerstvo odhaduje na pět až deset let, ale všichni tušíme, že se to určitě protáhne. Kladu si otázku, jestli se skutečně jedná o podporu výstavby, nebo spíš o podporu vládou vybraného investora. Důvodová zpráva přitom žádné dopady této půjčky na státní rozpočet nepřipouští. Jak toho stát dosáhne, když si ty peníze bude muset sám vypůjčit? On nám někdo půjčí bezúročně?***