(12.40 hodin)
(pokračuje Bendl)

O zákazu nočního vycházení jsem mluvil, to je prostě... Kolik těch lidí dneska, vyděšených, protože naprostá většina starších lidí samozřejmě nikam nechodí. Oni ani nemají kam. Tak musíme fakt jako po jednadvacáté hodině těm lidem říkat: nesmíte jít ven, abyste někoho nenakazili - když tam stejně nikdo není a ani nemá kam jít? Musíme takovéto symboly držet? Nebylo by lepší se prostě bavit opravdu o těch praktických věcech tady ve Sněmovně, klidně si to rozdělit tak, když přijdete s návrhy opatření, my jsme určitě připraveni tady sedět soboty, neděle, jak bude potřeba, nejsme ale ochotni se bavit o jednotlivých opatřeních, ale nejsme ochotni jako možná komunisté vám dát třicetidenní bianko šek na to, abychom pak byli překvapováni a konfrontováni s tím, co vy tam ze dne na den vymyslíte a každý druhý den měníte? To si myslím, že ten čas už na to není. Situace se zaplať pánbůh zlepšuje, a jestli je k tomu potřeba nějaký prostor, a my jsme ochotni pracovat v tomhle duchu, tak se pojďme bavit o tom, že dneska jsme tady byli výjimečně od osmi, tak tady můžeme být i sobotu, neděli. Mně to vůbec nevadí. Ale určitě nesouhlasím s tím, abyste dostali bianko šek na třicet dní.

Přijďte příště už opravdu - protože za sebe říkám, že už se mi prostě nechce zvedat ruku, přestože vím, že nouzový stav je potřeba a že ho potřebujete, a proto jsme za to taky ty ruce zvedali, abychom vám dali šanci rychle reagovat, abyste nemuseli do Sněmovny, ale už utekla spousta času, už řadu informací máme, a tak bychom mohli už se začít bavit operativně i tady na úrovni Sněmovny o jednotlivých opatřeních místo toho, abyste chodili oznamovat na tiskové konference, aby to tedy média měla dřív než my, kteří o tom musí rozhodnout. Možná že vládní poslanci jsou natolik zmasírovaní, že vám odsouhlasí úplně všechno, ale mně je to strašně líto, protože si neumím představit, že když jdou po ulici a zeptá se jich někdo konkrétně na některá konkrétní opatření, jsem přesvědčený, že ho nejsou schopni vysvětlit.

A koncentrace těch lidí, programová koncentrace těch lidí, kterou vy prosazujete těmi opatřeními, je podle mě špatně směrem k tomu lékařskému posouzení věci.

Omlouvám se, že jsem možná byl příliš dlouhý, ale opravdu mě ta situace trápí. Díky.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na vás bude s přednostním právem reagovat pan ministr Plaga a připraven je stále pan poslanec Bohuslav Svoboda. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga Děkuji za slovo, pane předsedající. V reakci na pana poslance. Já jsem vás bedlivě poslouchal. Co se týká té výhrady k tiskové konferenci a k tomu, že se vlastně nahodile Poslanecká sněmovna a všichni mohou dozvídat, co se bude dít, věcná připomínka. Byl představen model, respektive protiepidemický systém PES, minulý týden. Pro oblast školství jsem v pondělí představil jasnou matici, která rozpracovává jednotlivá opatření do maximální podrobnosti, s tím, že ty stupně pět, čtyři, tři, dva a jedna jsou tam detailně popsány. To znamená, ta rétorika, že vlastně nikdo neví a Poslanecká sněmovna neví, co se bude dít, je v tuto chvíli lichá. Pochopil bych to, kdyby to bylo naprosto nahodilé, ale není tomu tak. To znamená, vy víte podle toho a stejně tak máte v tuto chvíli stejnou informaci - a je to skvělé - jako každý občan České republiky, to je přínos toho systému, že se může podívat, jaká hodnota je dnes, jaká hodnota byla včera, a může si to dopočítat, pokud si to chce zkontrolovat.

Takže ohrazovat se proti tomu, že tu máme systém, který funguje a je transparentní vůči každému občanovi, je podle mého názoru zvláštní. A to, že to finální rozhodnutí o tom, kdy se do kterého stupně nebo které z těch opatření se zavede, tak zase avizuji, že pan ministr Blatný říkal, že jedna věc je automat a druhá věc je načasování těch opatření tak, aby v tom reálu fungovala. Takže já tu výhradu chápu, ale nemyslím si, že je stoprocentně platná tak, jak jste ji říkal. Ale pravděpodobně, tak jak se na vás teď dívám, se v tom názoru budeme lišit. Ale to nevadí.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Bohuslav Svoboda a připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo. Dovolte mi, abych nejprve reagoval na to, že tady proběhla vzájemná diskuse, což je netypické, protože ten způsob diskuse je tady jiný. To, co říkal pan ministr Plaga, je v přímém rozporu se skutečností. My skutečně máme PES, který říká nějaké hodnoty, při kterých se něco rozvolní nebo nerozvolní, ale také opakovaně slyšíme, že s těmi údaji, které to dává, teď tedy hodnotu toho čísla, která je 70 nebo blíží se k 60, se bude pracovat a na základě toho vyhodnocení a délky toho trvání se rozhodne, jaký bude další postup. Čili v tuto chvíli jsme v situaci, kdy pan ministr dospěl tedy k nějakému názoru, že udělá nějaký postup, ten postup sdělíte do médií, ale ne nám. My si to také můžeme umět vypočítat a umíme vypočítat, ale ten údaj o tom, jak dlouho má trvat ten pokles, ten není definován. Ten PES neřeší, říká - týden, čtrnáct dní. Ale aby to někdo mohl říct závazně, tak je to jenom ten, kdo o tom rozhoduje, to jest ministr zdravotnictví, eventuálně po konzultaci ve vládě.

Proto jsem přesvědčen, že ta námitka, kterou říkal kolega Bendl, je oprávněná, protože vy už v tuto chvíli víte ten výsledek, víte, co budete říkat na tiskovce, ale my se to nedozvíme. Já znovu říkám, že jsem lékař, dovedu s těmi údaji v tom systému PES pracovat, mám proti němu několik výhrad, považuji některé věci za nepřesné nebo zavádějící, ale nejsem schopen si odpovědět, jak dnes odpoledne na tiskovce řeknete ten závěr z toho, z těch hodnot toho PES, prostě proto, že to není věc, která by vyplývala automaticky, má to ještě řadu dalších hodnocení. A také v tom úvodním představení PES bylo řečeno, že všechny ty údaje nejsou jenom jednoduchá matematika, ale že musí procházet určitou analýzou té dynamiky a určitým zhodnocením celé řady dalších vedlejších faktorů, které v PES jako takovém nejsou, ať je to skladba těch těžce nemocných, věková (nesroz.). Prostě to nemáme. Čili ten údaj, pokud ho máte, byste nám pravděpodobně měli říct. Není to něco, k čemu my máme automatický přístup.

A teď k tomu vlastnímu meritu té věci, to znamená k otázkám nouzového stavu. Tato země je skutečně rozdělena, rozdělena pravděpodobně padesát na padesát: ty, kteří covid vnímají jako obrovský problém, a ty, kteří tu covidovou problematiku zlehčují nebo nepovažují za takovou, aby vyžadovala nějaké intenzivní a vážné řešení. To je v tuto chvíli, myslím si, jedna z největších chyb, která zůstala z doby před tím měsícem a dalšími, že toto rozdělení názorové přetrvává. Já bych očekával, že intenzita vysvětlování tohoto problému bude taková, že se vědomosti toho národa budou měnit nějakým směrem. Aby to bylo, musí být všechna ta rozhodnutí, která tady máme, průběžně zdůvodňována, průběžně musí být lidé informováni také o tom, jestli je ten covid lehké, nebo těžké onemocnění, protože zatím se to prezentuje tak, že je to těžké onemocnění pro lidi staré nebo pro lidi nemocné, takže si všichni říkají, mě se to netýká, ono je to lehké onemocnění. A samozřejmě že víme, že to onemocnění má své následky i při lehkém průběhu, že to je otázka mikroembolizací a mikrokrvácení, otázka, která může ovlivnit celý další život toho člověka, který to prodělal, že už jsou popsány problémy s mozkovou funkcí, s funkcí jater, s funkcí ledvin. Já vím, že jsou to věci, které se nemohou tak snadno říkat. Ale v nějaké podobě by zaznít měly, protože ta skupina, která se domnívá, že to onemocnění je lehké, by měla v nějaké podobě znát, že to má nějaké jiné, další riziko. Nejenom to, že nebudeme cítit a bude nás bolet hlava a budeme mít osmatřicet. Že to může být i jinak. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP