(15.10 hodin)
(pokračuje Stanjura)
V oblasti školství se situace pomalu zlepšuje. A myslím si, že vláda by měla udělat všechno pro postupný návrat všech žáků do škol i za cenu, že budou přísná režimová opatření, ale hlavně za podmínky, na to nesmíme zapomenout, že budou ochráněni učitelé a zejména rizikové skupiny mezi pedagogy. To je podmínka nutná. Bez toho to vlastně nemá smysl.
V oblasti zdravotnictví by vláda měla zveřejnit plán obnovy fungování zdravotnických zařízení v plném rozsahu, abychom věděli, kdy budou nemocnice moci dělat i to, co dělaly mimo covidovou krizi. Myslím si, že vláda by měla vypracovat, zveřejnit a odůvodnit plán očkování, abychom zase nebyli zaskočeni, že už je vakcína, a my nevíme, jaké společnosti a jak budeme postupovat. Když se podíváme mezi státy, které patří mezi naše spojence, tak tam už existují velmi podrobné plány, které jsou veřejně debatovány, a ta veřejnost se s nimi postupně seznamuje a také se s nimi ztotožňuje.
Myslím si, že v kostelech a synagogách by měly být umožněny bohoslužby a náboženská shromáždění, opět i za cenu režimových opatření. Myslím si, že to lze udělat. Mluvil jsem o otevření muzeí a galerií.
Vláda by měla zhodnotit provedená opatření. Už jsme asi zapomněli, odkdy máme nouzový stav. Od 5. října! A tehdy, když to vláda oznámila, tak říkala, budeme zveřejňovat postupná opatření a za 14 dní je vyhodnotíme, jak fungují. Od té doby vláda mění ta opatření zhruba tempem dvakrát týdně. To znamená, padl ten předpoklad, že po dvou týdnech se vyhodnotí nějaké konkrétní opatření. Když máme opatření od pondělí, od středy, od pátku, od pondělí, od středy, od pátku - a naštěstí ta čísla jdou dobrým směrem - tak vlastně kdo z nás řekne, které to konkrétní opatření zabralo, když jedno platí deset dnů, jedno osm, jedno šest, jedno čtyři? A něco platí zítra a něco bude platit v pondělí a zase příští středu. Myslím si, že tím se vlastně znemožňuje seriózní debata o tom, které opatření více přispělo k potlačení pandemie čínské chřipky a které přispělo méně.
Potřebovali bychom od vlády, už je to skoro dva měsíce, aby udělala a nám poslancům, a tím pádem veřejnosti sdělila, 5. října jsme zavedli tohle a platí to do dneška a myslíme, že to má tyto efekty. 8. října jsme udělali tohle. 10. října jsme to změnili. 14. října jsme zavřeli školy. A takhle bych mohl pokračovat. A k tomu vyhodnocení, jak to konkrétní opatření přispělo k tomu cíli, který máme společný.
Myslím si, že souběžně s tím, jaký dopad měla jednotlivá opatření do zdravotního stavu obyvatelstva, do fungování zdravotního systému, tak bychom měli stejným způsobem zhodnotit ta opatření v ekonomické oblasti, jaké negativní dopady měla, jakým způsobem budou kompenzována a jak vláda bude kompenzovat i ty škody, které vznikly.
A pak si myslím, že by vláda toho chudáka "psa" měla přepracovat, abychom taky měli informaci, kdy ten nouzový stav nebude potřeba. Tím jsem vlastně začínal, že kdybych měl brát vážně tu barevnou tabulku, tak by tady vláda měla požádat o prodloužení nouzového stavu o čtyři měsíce. Nebo až bude riziko skoro nula? Řekne vláda, že nepotřebuje nouzový stav? Opravdu? Ne, když to bude deset, patnáct, osmnáct, dvacet dva? Já tomu vůbec nerozumím, což by nebylo tak důležité jako to, že tomu nerozumí veřejnost.
Ta debata o prodloužení nouzového stavu není první. Tam bych ještě pochopil jisté nedostatky ze strany vlády. Tak zkuste si zejména vy, vládní poslanci, vyhodnotit dnešní projev pana premiéra k tak vážné věci. Když řeknu, že to bylo odfláknuté vystoupení, tak jsem velmi tolerantní. Já jsem očekával z úst předsedy vlády přesvědčivý projev, přesvědčivé důvody, proč to vláda potřebuje, dodání naděje našim občanům, stanovení konkrétních cílů, konkrétních podmínek, které mají být splněny. Nic z toho bohužel nezaznělo. Takže opravdu to vystoupení, a to jsem moc neočekával, mě velmi zklamalo.
Vzhledem k tomu, že z těch informací, které požadujeme dlouhodobě, to není žádná novinka, z toho, co jsem formuloval, vláda nesplnila vůbec nic, tak chci říct, že náš návrh, abychom vládě dali osm dnů na to, aby ty podmínky splnila, anebo aby ještě dneska oznámila, to je rozumné, my na tom budeme pracovat, připravíme, tak je to poměrně vstřícný krok ze strany opozice. Třicet dnů bianko šek je z říše snů. Myslím si, že i sama vláda si je vědoma, že s tím neuspěje.
Ale vracím se k tomu, čím jsem začínal. To číslo je až na druhém místě. Na prvním místě jsou konkrétní opatření, jejich vysvětlování, zdůvodnění, vyhodnocování. A když se vládě něco nepovede, tak jí přeju tu sílu, aby to přiznala a řekla, máme lepší řešení, omlouváme se, návrh na dva úřední dny nebyl rozumný, lidé se koncentrují na úřadech. Zavření neděle nebylo rozumné, lidé se koncentrují v pátek a v sobotu. To, že jsme zavřeli malé prodejny a velké jsme umožnili, nebylo rozumné. A takhle bych mohl pokračovat. Tak uvidíme, co ještě v rozpravě dneska zazní.
Je mi to fakt líto. Tak důležitý bod. Z ústavního hlediska je nouzový stav zcela mimořádná situace. Podívejte se na ty lavice za mnou. (Ve vládní lavici sedí jen ministr vnitra a ministr zdravotnictví.) To je torzo vlády. Já bych očekával, že tady bude vláda jako jeden muž a jedna žena vysvětlovat veřejnosti, proč je to potřeba, co je třeba udělat pro to, abychom to zvládli, a ne že zase: tak oni si něco řeknou, možná si dohodneme nějaké hlasy, uvidíme, co nám na to řeknou komunisté, nějak to prohlasujeme. To je bohužel smutný obrázek naší dnešní debaty.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí s přednostním právem pan poslanec Marian Jurečka a připraví se s přednostním právem ministr vnitra Jan Hamáček. A stále připraven je pan poslanec Radek Koten. Pane předsedo, máte slovo. Prosím.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Tak já mám dvě oblasti, abychom tady vyjasnili i některé záležitosti. Takže tedy za klub KDU-ČSL, a dám to potom samozřejmě i v podrobné rozpravě, chci říci, protože to nezaznělo v mém úvodním vystoupení dneska dopoledne, že budeme navrhovat prodloužení doby stavu nouze do 4. prosince, to znamená tedy o 14 dnů.
Potom bych chtěl říci ještě také jednu věc, že když jsem poslouchal pozorně slova jak pana premiéra, tak i pana ministra zdravotnictví, tak mě mrzelo, že se asi nepodíval pan premiér na to minulé doprovodné usnesení, které tady Poslanecká sněmovna přijala, když se tady tehdy projednávalo prodloužení nouzového stavu v České republice, protože v tom usnesení je poměrně dost bodů, kdy Poslanecká sněmovna některé věci vládě ukládala, některé taky doporučovala - jsou to body III, IV. Také tady byl bod V - žádá vládu, i bod VI - ukládá vládě. (Usnesení číslo 1327.) A každý tento bod z hlediska těchto jednotlivých oblastí měl několik dalších podbodů, kde konkrétně bylo rozepsáno, o co Sněmovna žádá vládu nebo v čem na vládu apeluje. Mně přišlo logické, že když tady přijde premiér jako předseda vlády, tak udělá i vypořádání toho, co tam Sněmovna při tak důležitém kroku tady zhruba před těmi více než třemi týdny rozhodla, uložila, požádala. A vlastně tyto věci nebyly vypořádány, nebyly na ně dány odpovědi. A v tom materiálu, který jsme jako poslanci dostali, tak zdaleka na to odpovězeno není.
Takže to jenom připomínám, když se teď třeba chystá i pan ministr vnitra, což jsem rád, že sem přišel i šéf Ústředního krizového štábu, kdyby i na to se členové vlády podívali a třeba ještě v průběhu dnešního jednání prošli jednotlivé body a byli schopni na ně odpovědět. Děkuju.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí ministr vnitra Jan Hamáček. A přihlásil se mi tady s přednostním právem ministr zdravotnictví Jan Blatný, takže pan ministr půjde po panu ministrovi vnitra. Prosím, pane ministře, máte slovo. ***